Ado, co řikáš na „modni odbornici“ Františku?? 
Bez základů není domu...
01.10.11 | autor Ada
...ani znalostí. Když se pod článkem o tričkovinách jedna ze čtenářek bezelstně zeptala, zda se bavíme o vlněných tričkách, když jsou pletená, uvědomila jsem si, že tu pohazuju žerzeji, kašmíry a tvídy a přitom Peklo možná čtou lidi, kteří neznají rozdíl mezi tkaninou a pleteninou nebo plátnem a keprem.
V Pekle se takovým lidem přirozeně nesmějeme, ale vzděláváme je. Kde jinde by se to ostatně asi tak mohli naučit? Ve školách se to neprobírá, v časopisech pro ženy se o tom nepíše a knihy s touto tématikou vycházejí akorát v zahraničí. Ani doma se často pomoci nedočkáme, protože rodiče jsou na tom stejně, možná se někde najde vzdělanější, dříve narozená babička, která si musela sama koupit látku, pakliže chtěla něco na sebe. (Na vesnici, kde bydlela - a šila - moje babička, například v poválečných letech jezdila jakási "pojízdná prodejna" s látkami. Moc jich na výběr samozřejmě nebylo, navíc časem začaly být jen pro družstevníky, ale to je jiná story. Ženy, které se v látkách tolik nevyznaly, si s sebou braly někoho, kdo se vyznal, a tak se časem o látkách něco naučily. Kdo vám dnes takhle poradí v obchodě s metráží nebo s oblečením?)
Vlákna a příze
Všechny látky se vyrábějí z vláken nebo z příze. Vlákno je jen jedno, příze je spředená z více vláken. Vlákno je třeba vlas nebo jeden chloupek z ovce, vlákna se odmotávají z kokonů bource nebo se vyrábějí z umělých hmot. Při předení se smotává více vláken dohromady; mohou být dlouhá i krátká. Z umělých vláken, která mohou být v podstatě nekonečná, lze vyrobit střiž (nastříhat je na krátké kousky) a z nich pak příst jako z přirozeně krátkých vláken. Může také následovat skaní, při němž se smotá více přízí dohromady, čímž vznikne silnější příze; může být volněji nebo pevněji kroucená (při skaní se příze "zakrucují" do sebe, jako když vezmete dva pramínky vlasů a začnete je točit do volného "copánku").
Tkanina vs. úplet
Z názvu vyplývá, že tkanina je tkaná, kdežto úplet pletený. Tkanina se vyrábí na tkalcovském stavu, úplet na pletacím stroji. Tkát i plést lze z nejrůznějších přízí i vláken. Při tkaní vždy potřebujeme osnovu a útek. Jistě si vybavíte z knížky nebo z televize starý tkalcovský stav - před započetím tkaní bylo nutno napnout na něj osnovní nitě, jejichž délka udávala, jak bude nakonec výsledná látka dlouhá. Při tkaní se potom mezi osnovními nitěmi proháněl člunek s útkem. Když si jdete koupit látku, prodavačka vám ji odměří z balíku, na němž je navinuto třeba 25 metrů - tak dlouhá je jeho osnova, která běží rovnoběžně s delšími kraji látky. Tomuto směru se mimochodem říká "po látce", a až z ní bude někdo něco šít, měl by střihové díly klást tak, aby byly položené stejně a právě po látce. Např. na kalhotách by měly osnovní nitě vést shora dolů, kdežto útkové (směr "přes látku") dokola kolem nohy.
Úplety vznikají na pletacích strojích a stačí vám na ně jedna nit, jako když pletete jehlicemi svetr (existuje však mnoho druhů úpletů, které sestávají např. ze dvou spletených vrstev, tam už je potřeba víc nití a složitější stroj). Když se plete hustý úplet z tenoučkých nití, nemusí být na letmý pohled ani patrné, jestli jde o tkaninu nebo úplet.
Úplet nejlépe poznáte podle toho, že je velmi pružný (pružná může být i tkanina, když se do ní přidá elastan, ale úplet pruží i v případě, že je upleten z pevných nití). Vezměte si nějaké obyčejné tričko, lupu a prozkoumejte ho hodně zblízka. Trochu látku natáhněte a sledujte, jak zřetelně vystupují jednotlivé sloupce oček.
Jednoduchý úplet, viděný pouhým okem. Ve svislém směru jsou vidět sloupce ok. (U úpletů je tento směr po látce.)
Další dva typické druhy úpletů, s nimiž se běžně setkáte: žebrový a piké (takto jsou většinou pletená polo trika s límečkem).
Piké úplet na makrofotografii (podobné zvětšení jako lupou; obrázek zvětšíte kliknutím):
Úplet pod mikroskopem - je vidět, jak jsou jednotlivá očka zapletená do sebe, úplně stejně jako na svetru:
U tkanin se setkáváme se třemi základními typy vazeb: plátnová, keprová a atlasová. Typ vazby poznáme podle toho, jak jsou jednotlivá vlákna vedena přes sebe.
V jednoduché plátnové vazbě jsou nitě vzájemně provázány tak, že vzniká pravidelný vzor (kliknutím zvětšíte):
Místům, kde se kříží osnovní a útkové nitě, se říká vazné body. Na fotce jsem modrou barvou zvýraznila útkové nitě, červenou barvou nitě osnovní; červenými tečkami jsou označeny osnovní vazné body, kde osnovní nit probíhá nad nití útkovou. Modré jsou útkové vazné body, kde je to naopak.
Proč tolik řečnění kolem nějakých osnov, útků a vazných bodů? Teď vám totiž ukážu kepr a satén, a vazné body vám pomůžou pochopit, jak jsou tyto látky tkané.
Látky tkané keprovou vazbou a obecně zvané kepry nebo serže (výraz serž pochází z francouzského serge) jsou na první pohled typické svým diagonálním žebrováním.
Zblízka (zvětšená makrofotka) začínají být patrné osnovní a útkové nitě:
U plátnové vazby nit probíhá stylem "jedna nahoru, jedna dolů", u keprové "dva nahoru, jedna dolů", případně obráceně. (Keprových vazeb je však mnoho druhů, nitě se mohou střídat systémem "dva nahoru, dva dolů" nebo ještě jinak - maximum je zpravidla 4/4; směr se může obracet - pak vznikne lomený kepr neboli rybí kost atd.)
Kepr pod mikroskopem:
Tentýž kepr se zvýrazněnými osnovními (červená + oranžová) a útkovými nitěmi. Nenechte se zmást tím, že vlákýnka nejsou dokonale kolmo na sebe (proto jsem pro osnovu použila dvě barvy, aby bylo jasné, kam která nit směřuje) - ani v praxi to nebude vždycky jako z učebnice. Je vidět, že útková nit vede vždy přes dvě nitě osnovní (oranžovou i červenou) a pak se také pod dvěma následujícími nitěmi ztrácí, jde tedy o pravidelný kepr 2/2.
Keprová vazba je pevnější než vazba plátnová. Nitě jsou provázané pevněji, látka lépe drží tvar, je odolnější proti prodření - kepr z pevného materiálu se proto používá na pracovní oblečení (máte doma montérky? podívejte se!). I klasické džíny jsou z keprové látky. Název "denim" ostatně vznikl z názvu serge de Nîmes - serž z Nîmes, francouzského města, kde se kdysi tato látka na pracovní oblečení vyráběla.
Keprová vazba může být i efektní, viz foto tvídu tkaného ve vzoru rybí kosti (lomený kepr):
Poslední vazbou je atlasová nebo také saténová. I ta je tkaná "došikma", ale tak, aby se vazné body nedotýkaly a na látce nebyly žádné zřetelné proužky. Krásně je to vidět na obrázku saténové vazby na Wikipedii.
Satén pod mikroskopem:
Pozor na chytáky. Tento satén má plátnový rub. Těžší satény se také běžně dělají ze dvou materiálů (navrchu hedvábí, vespod bavlna apod.).
Saténové látky se vyznačují především hladkým povrchem a vysokým leskem. Satén může být i pletený. Lesku na látce lze dosáhnout i jiným způsobem (různými povrchovými úpravami), každá lesklá látka proto nemusí být saténová.
Netkané textilie
Kromě tkanin se také setkáte s netkanými textiliemi, které tvoří v podstatě slisovaná vlákna. Typickou netkanou textilií je plst neboli filc. Ne všechno, co vypadá netkaně, je však opravdu netkané: např. látky, z nichž se vyrábějí zimní kabáty (flauše), vypadají na první pohled jako plst. Jsou to však tkaniny s počesaným povrchem. Po utkání se látka prožene strojem, který její povrch rozruší, aby vypadal chlupatě. Většinou pomůže přidržet látku proti světlu.
Vlněný flauš při běžném pohledu a proti světlu. Na druhém obrázku je jasně vidět plátnová vazba:
Kroucené nitě
Na vzhled látky má také vliv, jak pevně kroucená nit se použije. Protože příze se může při skaní točit na jednu nebo na druhou stranu, lze také dosahovat zvláštních efektů tím, že se při tkaní střídají opačně zakroucené nitě. Látkám, tkaným z hodně kroucených nití, se obvykle říká krepy: krepsatén, krepžoržet, hedvábný krep, krepdešín...
Krepžoržet (nebo jednoduše žoržet) pod mikroskopem. Jedná se o obyčejnou plátnovou vazbu, avšak z hodně kroucených nití, navíc se jedna točí tak a druhá zase onak (zvýrazněno červenými čárkami). S žoržetem se běžně setkáte v obchodech s oblečením, většinou se mu však říká šifon, protože jde o průsvitnou, lehkou látku.
Žoržetová blůza z Asosu. V detailu je dobře vidět "zrnitá" struktura látky.
Převzato z: http://www.asos.com/Antipodium/Antipodium-Haughty-Culture-Blouse-in-Silk-Georgette/Prod/pgeproduct.aspx?iid=1523031&SearchQuery=georgette&sh=0&pge=0&pgesize=20&sort=-1&clr=Black
V některém příštím článku vám představím konkrétní látky. Dnes vám na závěr ještě ukážu tři nejběžnější druhy stehů, s nimiž se v oblečení setkáte:
Rovný steh - obyčejný steh, kterým se látka sešívá k sobě. Měl by být rovnoměrný, nit by měla být správně napnutá (když je moc volná, šev je povolený, když je příliš napnutá, látka se krčí a stahuje), všechna očka by měla být stejně dlouhá, žádná by neměla být vytahaná (u některých látek se stává, že šicí stroj steh špatně prováže - je to známka chybného nastavení nebo málo pečlivé práce), nikde by se neměly vyskytovat cucky zmuchlané nitě. Rovný steh se také používá pro ozdobné prošívání (tzv. štepování), např. džíny se štepují zpravidla žlutou nití.
Entl, klikatý začišťovací steh - tento steh se používá při šití na domácích šicích strojích. Na průmyslově vyráběném oblečení ho nenajdete (jedině opět jako ozdobný). Najdete-li v secondhandu oblečení se švovými přídavky začištěnými tímto stehem, je stoprocentně šité doma. Na horní fotce (k rovném stehu) je vidět švový přídavek začištěný malým založením, přešitým klikatým stehem.
Obnitkovací steh (overlockový) - tento začišťovací steh se původně používal jen na průmyslových strojích, dnes jsou overlockové stroje dostupné i pro menší krejčovské dílny a domácnosti. Podobně vypadá steh, jímž se šijí úplety. Overlockové a coverlockové stroje umějí šít mnoho druhů těchto stehů, liší se také počet potřebných nití (může jít třeba o třínitné nebo pětinitné stehy).
Overlockové stroje jsou rychlé, mají také nůž, jímž látku při lemování rovnou odřezávají (kraj je proto pěkně rovný, u entlu mnohem víc záleží na šikovnosti krejčové), a výsledek je pěkně úhledný.
Pro jistotu připomínám minulé články s podobnou tématikou: článek o umělých materiálech, o vlně, jednolícních a oboulícních úpletech, saténu a zvrtaných švech.
Líbil se vám článek?
Tweet
Váš příspěvek
Celé jsem si to přečetla 2×, ale moudrá z toho pořád nejsem, plete se mi to všechno dohromady jako úplet :/
Paráda! Jakési povědomí jsem o těchto věcech měla, ale přiznám se
bez mučení, že vysvětlit bych to nikomu nedokázala.
Děkuji za vzdělávání, Ado!
Ado, děkuju. Ze zmínek ve Škole šití od Burdy jsem rozdíl mezi typy látek nepochopila, tohle je krásně názorné!
Doufám, že si tenhle článek přečte hodně lidí.
velmi zaujimavy a poucny clanok, aj ked mi z neho nie je vsetko jasne. som z tych ludi, co o tychto veciach nikdy nic nepoculi, no je to urcite velmi uzitocne, takze uvitam dalsie clanky na tuto temu
Kromě stehů jsem se to všechno učila v textilní technologii na
průmyslovce. A tenkrát mě to teda ani za mák nebavilo a nechápala jsem, na
co mi to jako kdy bude, když v oboru dělat nechci. 
Teď je mi to všechno mnohem jasnější.
Tak tohle je paráda, jako člověk těmito znalostmi nedotčený jsem četla
s velkou chutí. těším se na pokračování!
Ado, díky za osvěžení paměti…Jsem pamětnice ještě totalitních kurzů šití, ale zaplaťpambu za ně, protože tam učily staré zkušené krejčové, které tyto základní pojmy vysvětlovaly… A také poučovaly, jak se s určitým materiálem zachází a jaké jsou jeho záludnosti. Neříkám, že si pamatuji vše, ale i tak, jsou to zkušenosti k nezaplacení. Mám pocit, že tenkrát toho ženské věděly o látkách víc než dnes. Určitě neřešily otázku co je úplet a co tkanina, i když tak odborně by to nevysvětlily. Prostě koukly a věděly…
Jj Ado pěkně od základu Sice co je kepr, co je plátno, co je úplet jsem věděla, ale jistě je tu
spousta lidí, kteří s tím doteď neměli co do činění
Super článek, ráda jsem si ho přečetla a myslím, že se k němu
určitě ještě vrátím. Zrovna jsem koukala na jedny šaty v Burdě, které
jsou z krepsaténu a nedokázala jsem si představit, z čeho že vlastně je
mám ušít. Teď jsem zas moudřejší
Seznam.mih – Je tady minimálně jeden takový, vděčný za každý poučný článek. Ráda čtu tento blog právě z toho důvodu, že se v materiálech, střizích a jiných věcech nevyznám ani za mák. Děkuji tedy Adě i řadě diskutujících za sytematické vzdělávání mojí osoby v této oblasti .
Perfektní.Obdivuji tě Ado,že si s tím dáš takovou práci.Je to rozhodně pro mě užitečný i když jsem laik.Ale myslím,že když se o to budu zajímat tak se mi to jednou všechno spojí a budu aspon trochu odbornice a nebudu mít doma hadry na podlahu.
Adě by se určitě líbilo Muzeum textilu v Tilburgu (Holandsko):-) Historická expozice strojů, na kterých se tkalo, resp. např. proces zpracování vlny úplně od začátku až do konce. Současné stroje, funkční, stále se používají, na vše se můžete kouknout zblízka. Staré dřevěné stavy na tkaní damašku, u některých sedí paní, které na nich stále tkají a jejich výrobky si můžete koupit v muzejním obchodě – jak moderní design, tak klasické florální motivy. Těm paním se hlavně můžete koukat pod ruce a pak pochopíte, proč jsou ty výrobky tak drahé:-) Nejvíc mě fascinovalo něco a la „set děrných štítků“, na základě kterého se vlastně vytvořil příslušný vzor na damašku, to už na mě byla vyšší dívčí. Muzeum spolupracuje s místní univerzitou a současnými tvůrci, firmami, takže byly k vidění i aktuální věci, které tam vznikly, třeba pro současné módní značky, fakt doporučuju k návštěvě, budete-li mít možnost a ochomýtat se po Holandsku.
Přesně o tom to dnes je, ostatně která z Vás se při nákupu oděvů zajímá z čeho jsou? Na vietnamských tržištích se to ani nedozvíte a i renomovaní výrobci šijí v Asii. Před revolucí byl velký obchod s látkami min v každém okresním městě. U nás v Karlových Varech byl Dům látek jako je nyní ve Vídni Komolka pětipatrový a ještě jeden dvoupatrový tam byl, látky tam byly velmi slušné a personál se učil zbožíznalství, ve kterém se o tomto učila každá prodavačka a ta pak byla schopna Vám poradit a vše vysvětlit. Dnes je tu 80ti metrový krámek a to jen díky nadšení děvčat, která se snaží, ale asi i díky nájmům, které se šplhají k nehorázným číslům, díky různým prádelnám peněz je to neskutečně málo. Že to, ale asi jde mě přesvědčila nová prodejna Kalců v Praze, která se sice přestěhovala z z Prahy 1 na Prahu 2, ale do krásných velkých prostor a i majitelé asi dbají na to, aby jejich zaměstnanci byli vzdělaní, nebo se vzdělávají a nejsou to jen pokladní jako v supermarketu. Držím palce oběma.
Já se třeba zajímám.:-) Na cedulky koukám vždycky, otázkou je jestli je to 100% pravda. Minulý týden jsem si u vietnamců koupila klasický propínací svetřík ze 40% vlny.
Taky se řadím k těm, kterým přišel tento článek opravdu vhod. Chci si nechat něco ušít, tak aspoň teď nebudu při výběru látky vypadat jak úplný blbec. Ale počkám ještě na slíbené pokračování, u toho krepu jsem to nějak přestávala chápat. Zatím si vezmu silnou lupu a půjdu prohlížet svůj šatník.
Já taky děkuju a moc prosím, aby se tyhle poučné – řemeslné daly do zvláštního chlívečku (v rubrikách). Teď jsou tam spolu s různými stylistickými radami apod. a už je tam moc článků a tohle by se šiklo mít při ruce.
Uzitecne, zajimalo by me, ktere zamindrakovane ctenarky davaji neustale minus
i „normalnim“ komentarum… prjde mi, ze kdyz nekdo cte to Peklo, tak je
z nej razem samozvany odbornik na modu 
Děkuji za teorii, potřebuji ji jako sůl. Sama si a svým dětem šiju, ale jsem samouk, takže každá odbornější informace podaná ve srozumitelném hávu je pro mne užitečná.
DÍKY, díky, díky! Že se není kde tyhle věci naučit, to je pravda.
Myslím si ale, že tyhle znalosti by měly patřit ke všobecnému vzdělání
ženy stejně jako znalost např. českých státních svátků. A to
i v dnešní době emancipace žen.
Prosím, vzdělávejte mě i nadále 
))))
A ještě jednou DÍKY!
To je věda! A to jsem si myslela, že se v látkách celkem vyznám. Vim
prd… teda teď už ne a za to díky i ode mě. Aspoň že ty stehy
dávám
to Blair: obavám se, že máš pravdu co se týče nepravdivosti cedulek. Známá má obchod s oblečením a jezdí ho nakupovat do turecka, což je OK, protože oni mají pěkné oblečení. A jelikož Turci mají turecké cedulky na oblečení, ona je odstřihává a našívá jiné, které tam v galanteriích nakupuje po stovkových paklech. Přiměřeně. Rozhodně ne dle skutečného složení.
Prosím Tě, Ado, když tak koukám na tu fotku saténu na wikipedii, tak mi připadá, že to je vlastně taková „vyšší“ varianta kepru, jenom místo „dvě nahoru – jedna dolů“ jde ta útková nit stylem „patnáct nahoru – jedna dolů“ – vidím to správně?
Patřím ke generaci, kde tyto základní znastnosti byly ještě opravdu základní. No škoda, že už základní jak patrno z diskuze nejsou, ale ono je to i v jiných „oborech“.
Většinu těch věcí znám, ale ve škole jsme se to rozhodně neučili. Já mám pocit, že tyhle věci se člověk dřív naučil jaksi mimochodem z těch několika málo módních časopisů, které vycházely. Každý měl střihovou přílohu s popisy jak se co dělá. Dneska je módních časopisů sice hodně, ale většina končí barevnými obrázky a zabývá se jenom tím, co kde rychle a za kolik koupit, případně co kde který slavný módní dům vyrobil a která celebrita se v tom kde ukázala. Když po nějakých informacích o materiálech a pracovních postupech laik cíleně nepátrá, tak se nic nedozví.
Moc hezký článek. Sama se pokouším šít, ale je to takový styl pokus
omyl . Docela bych uvítala článek na co se který typ látky hodí.
Například co na halenky, co na splývavé kalhoty, na pevné kalhoty a tak.
Většinou si vybírám látky jak se mi líbí vzor a přiznám se, že se
typem asi občas seknu a nevypadá to tak jak by mělo.
Prakticke clanky musia byt super pre ludi ktory taketo veci neovladaju a je
fajn ze sa to maju takto niekde naucit. Ale mojej zlomyselnej povahe aj tak
najviac ulahodi par velkych odhalenych prdeliek, trciacich podprd a sialenych
kombinacii
Moje babička celý život šila, já se o to také pokoušela a stále mě to láká, ale nikdy jsem nepochopila, jak na kusu látky poznám kudy je po látce a jak mám položit střih. A dosud to nechápu. Babičce jsem dala kus hadru, ona na něj mrkla a věděla kudy je po látce. Já to asi nikdy nepoznám. Ani po tomto článku ne, i když byl super a obdivuji Adinu pečlivost.
Švadleny používají při šití spíš výrazy po niti a po útku, tedy nevím jak ty mladé, ale starší generace to tak měla zažité. U těch krepů bych ještě přidala, že existuje speciální krepová vazba a taky krep vytvořený chemicky – to je ten na cíchách. A docela bych přivítala v „kurzu“ látek radu, jak správně nakoupit materiál k ušití oděvu. Já to sice vím, protože x let šiju, ale vytáčejí mně prodavačky, které mi tvrdí, že 1m látky stačí na kalhoty, které mají délku 98cm…
Lenka: Pokud se jedná o plátno,tak to poznáš podle toho, že útky
bejvají pružnější a osnovy jsou pevné. taky i podle vzoru že
nebo se mýlím? Už jsou to dva roky, co jsem pryč ze střední ..
Ale taky bych ráda článek o tom, jak vybírat látku na konkrétní věc,
jako je třeba sukně, kalhoty, sako, kabát a podobně. Já jsem získala od
tety látky, které byli bůh ví jak dlouho schované na půdě v baráku,
který si teďka pronajali jako hospodu v Děčíně. Tak nějaké ty látky
jsem si vzala domů, ale většina z nich stejně asi nebude vhodná na šití
oděvu. Jsem si ušila jedny košilový šaty z takovej .. šusťákoviny? No a
zjistila jsem, že to vůbec nesaje pot, takže mi v tom bylo hnusně a už
jsem to nevytáhla.. a že se mi zrovna povedly ušít potom jsem si šila jednu kolovou sukni z takovýho .. no taky nevím, co je
to za látku. rozhodně je to nepomokavá umělá látka s potiskem. těch bylo
na půdě asi nejvíc. A nosit se dá, ale nedejbože, abych někde dlouho
seděla takže opravdu by se mi šikl článek o tom, jak rozeznat, co na
která látka je …
Seznam.mih: Nezlob se, ale ušít si z nepromokavé látky sukni, jak tě to
napadlo?? Z nepromokavé látky si ušij bundu/větrovku nebo plášť…
Z šusťákoviny si ušij sportovní tepláky a případně taktéž větrovku.
Tyhle látky se na běžně nošený oděv zas tak moc nehodí …
Když nevíš, co s tou látkou, tak si ji zkus naaranžovat na sebe tak, jak
přemýšlíš ji použít. A uvidíš, jestli ti to přijde super nebo na tom
bude něco divného. Když na tom bude něco divného, tak to tak nepoužij a
pokus se vymyslet jinou část oděvu, která by s tím šla udělat …
Lenko, pokud má ten „kus hadru“ v jednom směru nějaké pevné okraje, tak „po niti“ je rovnoběžně s nimi. U některých pletenin je to horší, protože mohou být pletené dokolečka a takto vzniklá nohavice dodatečně rozstřižena, takže žádný pevný okraj nemají. Pak je, nebo měl by být (s výjimkou pružných materiálů speciálního určení – na prádlo, na plavky apod.) většinou směr svislý („po niti“) výrazně méně natahovací než směr vodorovný.
Dahllie: Nevím, co to je, ale dle googlu to asi nebude ono.
Nevím, jestli to tu někdo rozezná
Tohle je ta šusťákovina. To, jak je to ušitý, je lepší nekomentovat. Už
je to stará fotka a spoustu věcí bych udělala jinak a taky tam vidím
spoustu chyb, ale ten materiál je tu vidět …
https://www.facebook.com/photo.php?…
A tohle je ta sukně s tím potiskem. Taky radši nekomentovat tu sukni,
ale možno identifikovat, co to je …
https://www.facebook.com/photo.php?…
Milé módní peklo,
Přiznám se, že ještě před třemi měsíci jsem neměla o Vás ani
tušení, ale od té doby, co se z Vašich stránek začalo mnoho
návštěvníků, překlikávat k nám na naše stránky, jsem zjistila, že
asi Vaši návštěvníci nebudou takoví budižkničemu. Poté, co jsem si
přečetla Vaše hodnocení našich prodejen, jsem byla polichocena kladným
hodnocením, nejen v článku o prodejnách látek, ale i v různých
diskusích. Ráda bych přispěla k nějaké osvětě, a proto nabízím
Módnímu peklu a jeho čtenářkám projekt, který mě napadl jen díky
Vaším zkušenostem a postřehům z diskusí. Na základě posledního
článku Bez základu není domu… ,bych byla schopna, pro Vaše čtenáře a
čtenářky, ale i pro Vás zorganizovat nějaký instruktážní kurz
o látkách s ukázkami druhů, složení, barev a vzorů. Samozřejmě
i s popisem případně ukázkami na co jsou vhodné a na co zase vhodné
nejsou. Mou představou by bylo uspořádání takových neformálních sezení
u nás na pražské prodejně (vzhledem k prostoru a potřebě stěhování
stohů látek) někdy ve večerních hodinách, nebo v sobotu odpoledne, kdy je
naše prodejna uzavřena. Samozřejmě by se tato setkání dala opakovat podle
zájmu každý měsíc nebo za delší časový úsek. Pokud by se tato praxe
osvědčila, určitě je i mnoho témat o která, by se tyto kurzy daly
rozšířit. Setkání by byla samozřejmě zdarma. Pokud by byl tedy zájem
nebudu s tím otálet a první setkání, by bylo 22. 10. 2011 ve 14,00 hod.
na prodejně Kalcu, Praha 2, Žitná 30. Přihlášky zasílejte na e-mail
kalcu @kalcu.cz.
Těším se na Vás a přeji Módnímu peklu, aby se z něj stalo i mým
přispěním Módní nebe.
Dagmar Kalců
Tento nápad vznil spontálně a i vzhledem k prostoru pražské prodejny. Jestli znáte naši brněnskou prodejnu musíte mi dát za pravdu,ale budu o tom přemýšlet, podle počtu zájemců jestli to bude technicky možné.
Dagmar kalců: Jsem z Plzně, mrkla jsem na mapu, a ač se v Praze vůbec
nevyznám, to, že jste v blízkosti Václaváku, mi stačí jako skvělej
orientační bod Já bych byla jistě pro i termín mi vyhovuje. Ada by jistě
nebyla proti, kdyby se o téhle „akci“ zmínila v novém článku.
Dagmar Kalců: Brněnskou prodejnu znám, máte pravdu, že nevím, kam
bychom se tam vešli. To byl taky jen takový spontánní nápad ) Každopádně je bezva, že chcete něco takového uspořádat,
i když se toho sama v Praze nebudu moct zúčastnit, velice to oceňuji )
Micha(e)la: Přesto děkuji za nápad a slibuji, že to třeba i v menším zkusíme i v Brně. Překvapil mě totiž zájem o tuto akci na mém e-mailu.
vybornej clanek. Primlouvam se, aby takovejch poucnejch clanecku pro zacinajici svadlenky bylo vic. Diky, Ado!
Ad Kiwi: Ada opravdu psala o kepru, ale taky o krepžoržetu a materiálech ze speciální krepové příze…stačí číst.
Díky. Tyhle informace jsem se kdysi sice dozvěděla na kurzu praktické
dívky , ale bohužel nebyly dost provázané s praxí – Ada to prostě
umí podat. Najít se tahle teorie dá taky v antikvárních knihách
s nepříliš lákavými názvy jako Praktická dívka, Oblékám se sama a
podobně (zejména to druhé je naprostý klenot, je tam VŠECHNO). Ale kniha
komunistické provenience se zrnitými černobílými fotkami (v lepším
případě) vás na praxi úplně nepřipraví. Takže se těším na
pokračování (a šla bych i na ten kurz ke Kalcům, jenže jsem zdaleka).
Tedy je to docela složité, ale dá se to. Zajímalo by mě, jestli Ada
googlí ty mikroskopické fotky, nebo je dělá sama? v článku o vlně měla
vyfocený pod mikroskopem vlastní vlas. Co je tedy zač, že má doma vlatsní
mikroskop?
Když si vzpomenu na svůj obnitkovací steh v prváku a když mi na stroji
ujede noha, tak i teď.....o úhlednosti bych moc nehovořila Co se mi občas povede je snad nepovedenej zázrak Ale jde o to se učit, učit, učit
Tohle všechno mě kdysi učila moje máma, která obšívala a
obštrikovávala celou rodinu. Pak jsem byla schopná si sama ušít
v sedmnácti flaušovej kabát podle střihu z Burdy (a následně ho nosila
ještě dalších deset let:-))
Ty jo, asi bych pomalu měla začít předávat vědomosti svým dcerám:-)
Ahoj Ado, moc děkuji za článek. Ráda bych se zeptala na způsob vzniku damašku. Je to mé oblíbené povlečení, ale jeho kvalita jde velmi dolů, damašek po babičce je nádherná pevná tkanina, ale nově koupený brzy žmolkovatí, jak to lze poznat?
Jel: Kvalitní damašek by měl být 100% bavlna a ta určitě nežmolkuje. Viděla bych to na nějakou směs viskozou, která je příjemnější a měkčí na omak. A i kvalita bavlny před 50ti lety a dnes je úplně jiná dřív mívaly llátky vyšší gramáž/m2. Rozdíl je i v zemi ve které vyrostla. Nejlepší bývala egyptská. Ale jistě by žmolkovatět neměla.
Oldyn: Děkuji za kompliment. Jsem velice mile překvapena množstvím pozitivních reakcí a nápadů i na jiná témata seminářů od zdejších čtenářek. Slibuji, že všem odpovím, jak mi to čas dovolí a samozřejmě budu přemýšlet, co jsem schopna z toho reálně zorganizovat.
Ja jsem tedy generace Adina (snad dokonce stejny rocnik) a vsechny tyhle veci
TAK NEJAK vim. Usilovne premyslim, kde jsem k nim prisla, a nedokazu si to
vybavit.
Cedulky na kupovanem obleceni si ctu poctive, nicmene beru je s rezervou, taky
vim, ze objednat lze cokoliv a cedulka snese vsechno
Fandim poucnym clankum, byt me prekvapuje, ze nekdo (kdokoliv, muz ci zena)
nezna rozdil mezi tkaninou a pleteninou, kdyz vyznam sloves tkat a plest je
(snad, doufam) jeste mezi lidem dost znamy.
Dagmar Kalců: jsem sice z Brna, ale kdyby se nějaký ten „seminář“
konal v Praze, tak bych i přijela a nemuselo by to být nutně zadarmo – informace
jsou drahé.
Jinak článek pěkný, i když pro mne takové opakování. Šiju jako
samouk, je to výborný koníček. Zrovna tenhle víkend jsem šila pelerínu
podle nové burdy z překrásné látky zrovna od Kalců. Byla to radost
pracovat z kvalitní vlněné látky, snad bude pelerínka sloužit a hřát
dlouhá léta. Náklady mě sice přišly asi na 1500, ale kde bych za takový
peníze sehnala něco kvalitního, co žádná jiná mít nebude
Když dva dělají totéž…víte jak. Mám doma obří knihu o šití, co
mi darovala mamka jakmile jsem se začala motat kolem šicího stroje. Ale když
srovnám návody a naučné články z módního pekla s články z knížky,
musím přiznat, že mamka asi vyhodila peníze zbytečně.
Kaerpi: Mikroskop jsem dostala od hodné tetičky když mi bylo asi devět. Byl
celkem solidní na to že ho koupila v hračkářství (pár lidí na něm
udělalo i bakalářku). Už ho sice nemám, ale nemyslím, že by bylo tak
zvláštní mít ho doma. Spíš kdo kdy pracoval s mikroskopem ví jak blbě
se z toho dělají fotky. Nicméně už jsem viděla u specifického druhu
lidí i kapesní mikroskop do terénu, který na první pohled vypadá jak
propiska, takže bych se nedivila ničemu.
Dneska mikroskop už nemusí být ani moc drahý, aby se na něj dal přišroubovat foťák. A ani to nemusí být tak neobvyklá věc, já sama mám doma dva – jeden dětský a jeden normální školní, ten kdysi někde sehnal táta za pár šupů, ale je výborný, k lepšímu jsem se dostala až na VŠ.
Dřív se tyhle věci o látkách učily v rodinné výchově – ještě já (ročník 1990) mám doma pár vyřazených učebnic, které jsem si vzala na základce.
Po mamce mám knihu příprav na zkoušky, za které se získal odznak „Praktická dívka“ a tam se to vysvětluje ještě podrobněji. Ve slovníku pojmů jsem tam našla typy látek, které jsem znala jen z historických románů a neuměla si je představit:)
Jenže tehdy si holky plnily ten odznak dobrovolně – a 25 let později jsme se se třídou v rodinné výchově k šití vůbec nedostali, protože to „nikoho nezajímalo“. A nevyznaly se v tom ani učitelky.
Ado, těším se na článek o konkrétních látkách. Vždycky jsem byla
zoufalá, když se v návodu na ušití psalo o konkrétní látce, např.
o saténu, a v obchodě bylo u látky napsáno jen polyester 
. Látku jsem kupovala jen párkrát a jednou jsem se dost
nešťastně sekla, už to nechci opakovat.
Tenhle článek mě poučil, děkuji, konečně už vím, co znamená „po
látce“, kepr, krep a jaký rozdíl je mezi plstí/filcem a flaušem!
Vyrostla jsem za totáče v Liberci, mamka chodila do kurzů šití, které vedla super švadlena, dokázala podle obrázku okresleného z Neckermana střihnout jakékoli šaty nebo kostým, obkreslovala jsem pilně a taky chodívala vl étě se skicákem na Liberecké výstavní trhy a v pavilonech kreslila zajímavé modely. Burda se v té době půjčovala a střihy jsme obkreslovaly ve velkém do zásoby. V Liberci byly skvělé prodejny látek, podniková prodejna Textilany, do Jablonce se zase jezdilo pro látky ze Seby Tanvald. Od dětství jsem obkreslovala střihy, na střední už jsem dokázala sama špendlit střihy na látku a stříhat, jedině šítí na šlapacím stroji mi nešlo, naštěstí dnes mám skvělý stroj Janome, s ním jde šití skoro samo. Díky domácí praxi mi dnes stačí vidět látku a umím si představit, co by se z ní dalo ušít. Pamatuji se, jak jsme s mamkou každou sobotu vyrážely do města na lov nových látek, bylo to skvělé a hlavně nikdo neměl takové modely jako my, všechno originál.
Hezky clanek,diky. Pamatuji si kamaradku,kterou mati odivala do super modernich veci, protoze umela sit, nejvetsi terno na ni byla modra ,plesnive batikovana' latka pripominajici denim, asi znate,ale ten model, to bylo neco super v dobe komancu. Rekla bych, ze drive to byla nutnost, dnes je to spise ukazka zeny, ktera ma vkus a penize dat si zaplatit kostymek designovany jen pro sebe a sity primo na miru. To plati i v zahranici. Rika se takove kolekci haute couture, protoze vse je na miru a hodne rucni prace, ale kostymky a saty site primo na miru i s kloboukem,to je snad jen u anglicke kralovny v dnesni dobe. To je vice nez haute couture slavneho designera, protoze tam je stale takovych pet rob nebo kousku v obehu, ale co je usito pro anglickou kralovnu nebo co si spichneme sami, to je unikat s originalitou a jen pro jednu osobu.
Siti na zakladce byvalo dobre, stejne jako technicke prace a prace s pilnikem, vareni a zahradka,kterou jsem nesnasela, protoze mi spoluzaci skoro ukopli hlavu, ale aspon nase generace neco umi. Treba si prisit knoflik a udelat dirky.
děkuju za bezva článek, v něčem opakování ale podrobnější informace vždycky potěší
co se vzniku tkané látky týče, pro mě první setkání s postupem bylo
v animovaném filmečku Jak krtek ke kalhotkám přišel – komu to ještě
není jasné, doporučuju pustit si to klidně i bez dětí
a k tématu mikroskop – v současné době existují i běžně
dostupné varianty, které se prostě připojí k PC a zvětšují třeba až
400× (ten mám doma já), ale jsou i podrobnější… nestojí to ani moc
peněz, tak předpokládám, že je Ada profesionál a takovouhle „hračku“
má dávno doma – nedovedu si moc představit jak montovat foťák ke
klasickému mikroskopu
Milé peklo,
opravdu jsem nečekala takový zájem o mou spontální akci. Proto jsem se po
reakcích čtenářek zorganizovat seminář o látkách i v Brně. Bude to
sice jen ve stísněných prostorách naší prodejny a ve sparťanském
duchu,ale doufám,že to účel splní. Takže termín Brno, Běhounská 3,
5.11.2011 v 16 hod. A ještě jednou i když už zbývá posledních
několik míst, Praha, Žitná 30, 22.10. 2011 ve 14 hod. přihlášky a své
dotazy nebo nápady posílejte na e-mail kalcu@kalcu.cz.Těším se
na Vás.
můžete mi někdo poradit za jakého materiálu by měla být sukně na podzim/zimu? aby to vypadalo dobře, ráda bych třeba vlnu, ale v látkách se neorientuju a nerada bych, aby mě ušití jedné sukně zruinovalo
Nika : Nejlepší varianta na vzhled,údržbu a komfort nošení je směs vlna 40– 50% – polyester – elastan. V tomto složení se dá materiál i prát doma. Pokud Vám nevadí čistírna je nejlepší čistá vlna. Nebo směs polyester – elastan. Pokud by to mělo být něco strakatého můžete šít i z pleteniny ve směsi viskóza – elastan, není potřeba podšívkovat. Pokud budete oděv nosit celý den určitě bych vyloučila levný 100% polyester.
Dagmar Kalců: určitě ji nebudu nosit celý den, vyberu si tedy to první
složení. chtěla bych ji jednobarevnou v červeném odstínu, skládanou,
nechám si ji ušít na zakázku, střih máme, jen se mě pní ptala z jakého
materiálu a to jsem v koncích
Mě lákají na zimní sukně a kostýmy pleteniny, které vypadají jako vlněná tkanina na kabáty (buklé, tvíd pod., třeba i kárované). Na rozdíl od tkaniny jsou ale lehčí (když v tom má člověk pobývat i v teple v interiéru), jsou příjemnější na nošení (pružné) a dají se prát doma. Už jsem z něčeho takového (vypadalo to jako tvíd) kdysi měla sukni a byla moc fajn. Co se týče materiálu, jsou to nejspíš všechno uměliny v různém složení a provedení, ale chce to ošmatat (jestli to nekouše a nestudí), pomačkat (jestli se to hned nesežvejká), popotáhnout sem i tam (jestli se to při sezení nevytáhne), zauvažovat… U látek s podílem vlny, které se dle informací prodejce „daly prát“ se mi dost často stalo, že se srazily (hlavně na šířku). Každopádně každý takový nový materiál, který se „dá prát“ raději vyperu už před stříháním.
Nika: Pokud jí budete dělat skládanou tak bych použila spíš směs bez elastanu (švadleně se s tím bude lépe pracovat), u nás máme ve složení 55% vlna – 45 % polyester 150cm šíři za 429,– Kč/m, provedení s elastanem je cca 459,–Kč /m.
Adě děkuji za super článek,jsem dámská krejčová a tohle jsme probírali ve škole.Paní Kalců děkuji za seminář o látkách v prodejně.Jsem z Brna a ráda u vás nakupuji.
MOC děkuji za článek a přimlouvala bych se za více takových. Neboť
nejenom švadlenky užijí „materiálo-znalství“
Velryba grónská: všechno se musí předsrážet nebo alespoň otestovat. I vlněné látky určené do čistírny je potřeba otestovat napařovací žehličkou přes plátno, jestli se nesrazí a pokud ano, musí se (nechat) vysrážet- doma se to dělá tak, že se vezme kus vlhkého bavlněného plátna a položí se na danou látku a žehlí se tak dlouho, dokud plátno není suché, plátno se znovu namočí, vyždímá a pokračuje se. To samé platí třeba o tkaných či pletených výztuhách(že se musí vysrážet).
Dagmar Kalců: Nejsem si jistá, zda Vám dorazila moje emailová přihláška. Odpovídáte na ně? Kdyžtak bych ji zkusila poslat znovu z jiného mailu…
Rahja: Na přihlášky se snažím odpovídat obratem.Pokud jste posílala
posílala přihlášku na výše uvedený e-mail.
Pozor prosím nefunguje nám kontakt na stránkách..pracujeme na nových tak
se omlouvám.
Jano, když píšete „nechat vysrážet“, to se dá někde zadat
(v čistírně nebo tak)? Žehličkou před morký hadr mi to připadá takové
nespolehlivé… Jenom mě to zajímá. Vlně se vyhýbám, protože mě kouše
a žerou ji moli.
Jana: tuhle metodu znám jenom na žehlení oblekových kalhot, případně jiných věcí/látek, které se po žehlení žehličkou lesknou. Nevěděla jsem, že se takto dá postupovat i u vlněných látek kvůli srážení. Vyzkouším, díky!
Kedysi, tak 10 rokov dozadu, bola u nás taká doba, že všetko oblečenie
bolo iba čínske, alebo strašne drahé. tak som si veľa vecí šila sama,
prešívala som staré rifle a neforemné handry zo sekáčov a robila z nich
originálne kúsky (dnes by som to neobliekla, ale vtedy to bolo fest IN!!).-
veľa ma to naučilo o materiáloch, a dnes ďakujem bohu, že som bola také
chudobné decko, aspoň sa nenechám opiť rožkom v každom háemku,
v sekáči viem vyhrabať taký matroš, že si celá firma myslí, že musím
dávať celú výplatu len na oblečenie. Nuž, stačí pohnúť rozumom a
nenechávať sa odrbať, rozoznať kvalitu od šmejdu, a to nielen čo sa týka
oblečenia;)
Ada robí záslužnú robotu, keď píše takéto články. Kto už si dnes
šije sám?
Velrybo grónská, mám tuhle informaci z jedné chytré knihy, kde píše
autorka, že lepší je to dát do čistírny, nenechat to ale čistit, jen
projít parou, případně doporučuje to žehlení. A protože jsem osoba
líná a největší lenoch se nejvíc předře, tak jsem dneska radši
strávila dvě hodiny u žehlícího prkna, než bych se někde zeptala.
Modrá kočko, to jsem ráda. Šiju už hodně dlouho, ale anglické
zdroje(knihy, blogy) jsem začala studovat docela nedávno, nejdřív mi z toho
šla hlava kolem, ale člověk se dozví spoustu užitečných informací.
Ještě k těm názvům látek: ono je v podstatě jedno, jak se co
jmenuje, třeba u nás (mám dojem, že i v Německu, protože v Burdě je
to napsané u spotřeby taky tak) se skoro všechno, co má saténovou vazbu,
označuje jako satén, v tom lepším případě lehký satén a satén
o vyšší gramáži. V anglicky mluvících zemí se to pak označuje jako
charmeuse(u nás šarmez) a satin, přičemž mezi těmito látkami je docela
velký rozdíl. Obě jsou sice lesklé, používají se na večerní róby, ale
charmeuse je vhodný na splývavé věci a podšívky, nehodí se na šití
korzetů, zatímco satin je pevnější, drží tvar a je velice vhodný na
korzety/ korzetové živůtky.
Takže i když je člověk vyzbrojen názvem toho materiálu, nemusí vždy
pochodit, asi nejlepší řešení, když člověk neví, tak si vzít časopis,
střih nebo obrázek s sebou a prodavačky jsou většinou schopné
poradit.
Taktéž děkuji za skvělý vzdělávací článek – jen houšť a větší kapky. Myslím, že právě tudy vede cesta ke zkvalitnění nabídky na trhu – přes vzdělávání spotřebitelů. Líbí se mi tenhle trend.
Oldyn: Ono to někdy funguje a někdy ne. Ale toto funguje snad pořád…http://cz.texsite.info/Hlavn%C3%AD_strana
dagmar kalců: mám prosbu, jakožto nepražská a nebrněnská, bylo by možné udělat nějaký záznam na kameru a pak dát stáhnout, popř.prodat (zaslat) jako výukové DVD? Vím, že je lepší si na látku sáhnout, ale pokud už vím, jakou látku potřebuju, jak se jmenuje, tak už ji zvládnu osahat sama, nehledě na nákupy přes web. Děkuji moc.
Denule: No to tedy opravdu nevím. Ale nebojte po ohlasu zdejších
čtenářek připravujeme mnoho věcí na naše stránky www.kalcu.cz, jako blog, soutěže, školu šití
a i v omezené formě e-shop. A hlavně zatím nemáme nikoho kdo by nějak
profesionálněji zvádal foto-video.
Jinak poprosím o poslední přihlášky na kalcu@kalcu.cz, aby jsme mohli
připravit pozvánky
Termíny:
Praha 22.10.2011 ve 14 hod.
Brno 5.11.2011 v 16 hod.
Jen chci doplnit k tomu šití…našla jsem „Burda – Šití krok za krokem“ ve formátu pdf na stránkách ulož.to volně ke stažení…http://www.uloz.to/9382780/burda-siti-krok-za-krokem-pdf?utm_source=search&utm_campaign=0&utm_medium=all
Bylo by fajn u látek dát taky nějaké orientační příklady o tzv.
gramáži, protože když chci něco tvořit jenom z bavlny, podle
internetových obchodů se vůbec nedozvím, co je která látka zač, pokud
nemám základy zbožíznalství. Je tam prostě napsáno bavlna a tím to
hasne. Jenže některá je průhledná, některá pevná a jiná ne a i když
profík by to asi poznal podle vazby, já v tom opravdu plavu.
Moir, na fóru jsem k tomu založila diskuzi, kdyžtak se přidej. Jsem si
jistá, že paní Kalců bude také ráda za ohlasy
Jana: gramáž v internetovém obchodu asi nepoznáš, pokud není uvedena.
Obecně čím vyšší gramáž, tím silnější (a teplejší) bavlněná
látka. Na trička se používá 180–220 g/m2, u lehkých letních šatů
míň (aby látka splývala). Ale ono to je i o druhu látky, třeba
u pánských košil se rozlišuje i způsob tkaní – jednoduchá příze,
dvojitá…
Co spíš zkusit nakupovat v e-shopech, kde gramáž uvádí? Nebo si
o látkách něco nastudovat samostatně? Je toho plný internet, a existují
dokonce i knihy a časopisy
moir: Děkuji za kompliment, zároveň děkuji všem, které přišly a strávily s námi celé odpoledne. Doufám, že jsem alespoň trochu přispěla k rozšíření všeobecného povědomí o materiálech, s kterými se lze na českém trhu setkat. Přeji všem mnoho úspěchů v dalším šití a tvoření vůbec.
Moc pěkné. Také jsem hodně šívala. Bavilo mě to, ač samouk, myslím, že jsem leccos zvládla. Dnes už není pomalu kde koupit látku. Všechny „domy látek“ zmizely a s nimi oblíbené přehrabování, hledání …
Renato Valenová: nevím sice, jak domy látek vypadaly, ale i dnes jsou obchody s látkami. Jen asi už nejsou v každém druhém městě, ale jsou. Dá se nakupovat i na internetu, ale je to samozřejmě složitější, lepší je si to osahat.
Toto je jeden z najzaujimavejsich clankov, ake som v poslednej dobe na nete citala:)) cista veda! uplne som to pochopila, ale uricte sa k tomu budem musiet este vratit…dakujem:)
zaujimave, a ja som mala pocit, ze sa mi to zda, ked som si kupovala tricka: http://byznys.lidovky.cz/…e-penize.asp?…
Sasa: Nezdá, nezdá, ve skutečnosti je to ještě horší. jen aby v tom
ČOI vydržela, pak tu do roka nezbyde žádný řetězec. A konečně se sem
začne vracet výroba z Asie.
http://byznys.lidovky.cz/…rmy-trhy.asp?…
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky