Punčocha s Woolmarkem

Detailní průzkum hodný katedry Orální historie – soudobé dějiny (ano, to existuje). Smekám!

pozorná predavačka pomohla dolapeniu lupiča:-D dnes sa hovorí v správach iba : muž má oblečené modré rifle, tmavú bundu a čierne topánky:-D

Úžasný článek! Originální, zajímavý … doufám, že bude víc podobných 

Moc povedený.
Takových vlastních podniků jsme měli a teď je tu nic a samá čína :/

Tomu říkám profesionální deformace! Ale uklidňuje mě to, že nejsem jediný blázen, který si všímá oblečení ostatních. Minulý týden jsem na halloween party místo očumování masek nebo kluků očumovala slečny a některé bych okamžitě svlíkla – tak se mi líbily jejich hadříky (nejlepší byla skládaná sukně s brokátovým /?/ vzorem, střih podobný tomuto: http://www.elegance-moda.cz/…martiny.html). Na ulici se mi to kupodivu nestává… :-/

Díky, díky, díky za ten odkaz na Pavlovo Posad! Babička to nenosí, já ale začnu! Až našetřím…

Jako sorry, ale to jsou naprosto strašidelný záběry Po prohlédnutí nemám daleko ke scéně v posledním okýnku 

Vůbec by mi nevadilo vidět na ulici zástupy lidí v botách ze Snahy Brno a v oblečení z Jitexu Písek – možná by to nebylo free, cool a in, ale na druhou stanu soběstačné hospodářství taky není marná věc.

Jo, taky se mi zdá trošku zvrácené koukat na to s nostalgií. Každá doba má svoje, tak to chce brát s rozumem.

Jo a sako s woolmarkem jsem nedávno koupila přítelovi, vyrobené v Itálii a stálo mě dvě stovky i s poštovným. A nemusel mi teda nikdo vysvětlovat, co to je, vždy mi to přišlo tak nějak na první pohled jasné.

no ja nevim, ale znacka Woolmark je treba i na vlnenych oblecich z C&A…ze nemaji vetsinou moc hezky strih, to je jina otazka

Díky za super článek

Je zvláštní koukat na tyhle obrázky, když jsem v té době nežila, ale rodiče, babičky a tak už joa jen z toho vyprávění si někdy říkám, jestli nebyl někdy lepší ten komunismus. Nicméně nevím, jak se doopravdy žilo a filmy jsou filmy.

někdy bych státy evropy přirovnala k žákům v jedné třídě a jejich „hierarchii“ – taková británie, francie, itálie a jim podobným – to jsou oblíbení, soběstační lidé, kteří jsou hrdí na sebe a na své tradice. Potom tu jsou země,. jako je právě česká republika, slovensko, či jiné východní země, které chtějí být jako ti oblíbení, a tak se jim snaží podobat co nejvíce a i dělají pomalu stejné věci, jako naši oblíbenci.
Kdybychom byli hrdí na naši zemi, kdybychom byli vlastenci, jakože snad pomalu nikdo z téhle diskuze a na Módním pekle není a lidi si více vážili domácí práce, bylo by to tu jinačí …

Ale zřejmě za to může ten komunismus, který způsobil, že lidé strašně chtěli věci ze západu, protože tu v čechách nic jinýho nebylo (že?).

Se omlouvám, že to tu tak spamuju, ale je ráno a můj mozek je nastartován na podobné úvahy…

Kdo by to byl řekl, že seriál z této doby bude takhle prošpikovaný reklamou…

podle mě za to může tedy v současné době- neochota připlatit si za kvalitní věci, tak české firmy válcuje čína. Je to levné, to přece všichni chtějí, ale kvalita tomu odpovídá… zeptejste se jakéhokoli středoškoláka, co by chtěl dělat až dokončí školu. Jeslti vám 1 z 300 řekne, že touží mít obchůdek s -jakýmkoli – zbožím, bude to zázrak.
ale kdo by se jim divil. Do rozjetí vlastního podniku potřebujete jednak dostatečný kapitál, musíte si všechno zařídit a když už to všechno máte a měli byste začít fungovat, zjistíte, že pokud nemáte všechno do 150 Kč, nemáte moc velkou šanci se udržet. Do toho věčný stres… To určit nikdo nechce. Tak všichni studují práva, cizí jazyky, vědní obory a tím neříkám, že je to špatně, zkrátka je lepší být zaměstnanec, než zaměstnavatel.

Hedviko, máte dojem, že v době, kdy byl seriál natáčen, by vám nějaký středoškolák odpověděl, že by chtěl mít obchůdek s – jakýmkoli – zbožím? Asi těžko. Prostě se jen vyměnily důvody, na tom není nic dobře ani špatně.

Seznam mih: Kdybyste ty lidi ze Západu, co jsou údajně tolik hrdí na své země, svlékla, tak na cedulkách jejich oblečení najdete taky Made in China, Vietnam, Turkey… (nechce se mi být po ránu rýpavý, ale když vyzýváte k hrdosti na svou zemi, tak byste ji mohla alespoň psát s velkým písmenem).

Ty šátky si pamatuju! Byly jedovatě barevné a kousaly. Babička k nim nosila silonovou zastěru, nejlíp puntíkatou

p. :
no vzhledem že většina známých mých rodičů ten obchůdek má a vyučili se na to, tak nejspíš ano.

navíc sama tam píšu, že to není dobře, nebo patně, jde o to, že mi připadá, že až zestárne generace současných majitelů obchodů, třeba už po nich žádná další nepřijde, to je celý postřeh. Ale očividně rýpavý být chcete, to z vás jde cítit na sto honů.

Ja som minule slintala pri tomto klipe – http://www.youtube.com/watch?… , videla som ho nahodou, ale tie saty…och 

Koukám, že už tenkrát za komančů existoval product placement…

Hedviko, uklidněte se a zkuste myslet: seriál byl natočen v roce 1982. Vážně si myslíte, že tehdy by Vám někdo ze střední školy řekl, že chce mít svůj obchůdek? O to mi šlo – tenkrát o tom nesnili, protože ho mít nemohli (znovu říkám: přemýšlejte – rok 1982), dnes z důvodů jiných. Zase se třeba vrhnou do služeb rozličného druhu.
Omlouva za OT (i když opravdu?) a rýpavost, holt už jsem takový. Zaráží mne, že zrovna tahle vlastnost na tomto webu vadí.

Kde jste ty vlněné šátky od Pavlovo Posad koupily? Už dlouho takový sháním.

Příspěvek upraven 25.04.12 v 11:51

Také jsem včera sledovala a líbí se mi chlapi v riflích,neboť jsou to klasické levisky,wranglery nebo lee cooper,né žádné šunty.Pěkně jim sedí,dělají hezká pozadí,radost pohledět.Vlastně to tak je ve všech starších snímcích,jak si již delší dobu všímám.

Celý národ nosil stejné boty…
Někdy v roce 65 jsem si koupila krásné módní polobotky z Bopo Třebíč. Byla jsem na ně patřičně hrdá až do chvíle, kdy jsem v Nár. galerii provázela ruský zájezd, kde měla polovina žen stejné boty!

P. Já nemluvila o kvalitě zboží, ale celkově obecně. Však tady všichni na diskuzi pořád oplývají chválou, že prostě mají všechno lepší, než češi. Nebo to mi taky chcete popřít?

Je škoda, že Ada nesetrvala u obrazovky. My jsme se sestrou pro změnu viděly jen závěr. Zloděj šel krást sice s punčochou na hlavě, ale v obleku a s kravatou. Moje sestra měla radost a poznamenala, že Ada by ho jistě pochválila. A ona si to klidně vypne!

Pavlovské šátky jsou skutečně nádherné. Měla jsem možnost se s nimi setkat v osadě Polenovo kousek od Moskvy. Ruční práce, různé velikosti, nádherné barvy a vzory, až oči přecházely! Bohužel jejich cena a můj omezený rozpočet nedovolili si jeden přivézt..

mulen napsal…
Kde ste ty vlněné šátky od Pavlovo Posad koupily? Už dlouho takový sháním.

Co takhle zkusit Pavlovo Posad, o kterych Ada v clanku pise a dava na ne odkaz?
Fakt si clovek nekdy po ranu rika, jestli je tohle normalni…

Šátky z Pavlovo Posad jsou nádherné – máte s nimi někdo osobní zkušenost? Např. dají se prát? Ptám se proto, že ty české s Textilany byly také krásné, ale kousaly, chutnaly molům a i po opatrném vyprání zplstnatěly.

Svět se tenkrát kroutil jinak. Obchodů s látkami bylo dost, protože VŠICHNI tekrát doma šili. O oblečení v obchodech byla rvačka, sehnat obyčejné bílé bavlněné tričko na tělák byl problém a kdekoli se objevilo nějaké lepší oblečení než silonová zástěra, stály se na něj fronty (např. v Domě módy nebo v Klubu odívání mladých). Socialistické oděvní závody produkovaly vždy celou sezónu jeden model, takže všihni nosili to samé. Proto mě do běla rozvztekává seriál Vyprávěj, kde jsou všichni barevní jak lentilky. Ve skutečnosti když se v 80.letech sešly tři dámy, tak nejmíň dvě měly stejný svetr nebo sukni v apartní šedobéžové kostce. A ani vlastnoručně ušitý model kolikrát nepomohl k extra originalitě, protože látky byly možná kvalitní, ale výběr omezený. Z Číny byly leda tak růžové voňavé školní gumy, o které si ještě i páťáci psali Ježíškovi.
Nevěřte nikomu, že tráva byla zelenější a nenadávejte na čínskou nekvalitní nadprodukci, buďte rádi, že je to co je.

Pár šátků Pavlovo Posad zde: http://www.nana-vogue.cz/…i-satku.html

P. no práve, snili. To že ho mít nemohli je věc druhá, ale jak skončil režim, spousta lidí začalo samo podnikat. Dneska to napadne málokoho. Já třeba obdivuji své rodiče za to, co dokázali vybudovat. Já se dnes na tom jen vezu a je pravda, že nebýt toho, nejspíš bych byla také někde zaměstnaná, je zkrátka jiná doba. Když už člověk nemá něco revolučního, aby na to vydělal balík, tak do toho nejde. to je jedíne, o čem jsem tu polemizovala, to, jak jste si to vyložil vy sám, je vaše vec.

No tak jsem zjistil, že po přečtení skoro všech článků na webu jsem asi zdeformovaný, protože si prohlížím lidi na ulicích Jo a mimochodem potřebuji sehnat kvalitní zimní boty za rozumnou cenu 

Po roce 89 šla prostě nahoru kvantita na úkor kvality. Jak se zdá, tento proces probíhá neustále.
Máme hodně levných, sice ne moc kvalitních, zato snadno dostupných hadříků a jiného spotřebního zboží. Na druhou stranu tím, že se výroba přesunuje do asijských zemí, krachují u nás podniky a zvyšuje se nezaměstnanost, takže se i tyto šunty mohou stát pro spoustu lidí nedostupnými…

Ara: Sehnat triko na tělák byl problém proto, že si strana a vláda usmyslela, že všechna děvčata musejí mít úderem 1. září třeba zelené spartakiádní trenýrky a žluté spartakiádní tričko (r. 1960) a kdo je neměl, dostal pětku (jaký tehdejší žákyně 2. třídy obecné z toho mám trauma dodnes). Rvačka v obchodech byla proto, že když se něco „nosilo“, byla to vždycky jen jedna věc (letos modrý šusťák, příští rok kaliopky, další rok silonová bunda s náplety, napřesrok žebrový svetr se šněrováním, pak diftýnové kalhoty přestřižené nad koleny atd.) a každý ji „musel“ mít. Dneska, zaplať pánbů, není diktát módy tak striktní a každý si může nosit v podstatě co chce (například kalhoty všech možných šířek a střihů). Celý život jsem se na to těšila. Bohužel tu svobodu lidé z nějakých neznámých důvodů dneska nevyužívají a nosí po celá léta jen ty modré džíny a černou bundu. V čem to vězí, když je tolik možností, žádný diktát módy a žádná strana a vláda, která by vybírala zboží do obchodů?

Hedviko, nesnili – nebo se, prosím, přihlašte, kdo dobu pamatujete – já to úplně posoudit nemohu, byl jsem tenkrát „jen“ na základce. Ale pamatuju, že jsme někdy v půlce osmdeátých let jeli do NDR, kde jsme si mimo jiné koupili métský salám (haha) a táta říkal, že bude dobrej, protože je od soukromníka. A já vůbec nechápal, co to je a jak je něco takového možné – musel mi vysvětlit, že člověk může/mohl mít vlastní obchod a sám podnikat. Máma si tam kupovala Salamandry, trochu je ušpinila, aby jí je nezabavili a měla boty, které u nás nebyly.

Seznam mih: Já také nemluvil o kvalitě zboží. Jen se mi zdálo, že máte dojem, že patriotičtější cizinci více podporují své země nákupem domácích výrobků. Zrovna u oblečení se mi to tolik nezdá. Že tam mají lepší věci, to ale tvrdím i já – asi proto, že je zákazníci (a zákaznice ovšem také) vyžadují.

Jinak se mi moc líbí příspěvek od Ary, myslím, že dobu přesně vystihla, včetně kritiky Vyprávěj. BTW se zmínila o růžových gumách z Číny. Kromě toho, že dobře vypadaly (proti těm bílým se slonem, které navíc místo gumování špinily), tak docela dobře chutnaly – nevzpomínáte si? haha

juj já mám onen „kašmírový“ šátek dodnes. Dostala jsem ho na konci 80tých let, je tmavě hnědý s úžasným vzorem. je pravda, že trošku kouše, ale byla jsem naučená – co kouše, to hřeje. A když si ho vezmu tak se všem moc líbí. Seriál trošku mystifukuje, koupit takový velký šátek dalo trochu shánění a ve výlohách tedy rozhodně nebyly…

Postřeh k podnikání v ČR – snažím se v ČR vyrábět dětské pletené oblečení. Pokud nakoupím kvalitní něměcký materiál a uplete to česká firma, cena je stejná, jako když zboží nakoupím od zavedené francouzské firmy, která to sice vyrobí v Číně, ale materiál a design je většinou lepší než u mých výrobků. Rovněž si můžou dovolit ruční práci (výšivky, háčkované ozdoby), která by mně výrobu neúměrně prodražila. Na druhou stranu najdou se zákazníci (hlavně z řad turistů), kteří zboží made in Czech Republic ocení. Pro české zákazníky nejsou mé výrobky dostatečně levné.

Když jsme u retra, tak si také dovolím přispět úplně dokumentárním náhledem do dob reálného socialismu:

1. Nabídka obuvi (včetně cen) pod dohledem soudruhů Štrougala a Husáka

2. Z módní přehlídky v Bílé labuti

3. Kravaťáci

4. Dělná třída – každý nosil tesilovou bundu

5. Lidé v metru. Celková zamračenost, ale v pytlech od brambor se nechodilo.

6. Obchodní dům Bílá labuť

7. Lidé na ulici

8. Uniforma tehdejší doby – baloňáky a tesilové bundy

P.: vy jste vážně vtipný. když nechcete být hned po ránu rejpavý, tak jím zkrátka nebuďte. Taky se mi líbí, že spadáte do skupiny „holt“
a rád děláte z diskutující hysterku – slovy – „uklidněte se“, při čemž ze slovního vyjádrení, kde neni pouzity ani vykricnik, je to hodne nadhodnocene vyvozeni.

Dana: On není rýpavý, je to spíš grafoman V duchu se tetelí, když na jeho příspěvky někdo reaguje a obratem přidá další, další, další a další elaborát…

Mihuira: Jenže to jsou ruské stránky a zaregistrovat se můžete jen z Ruska nebo Běloruska. A odkaz na nejbližšího prodejce je do Polska a v jejich stránkách jsem se nezorientovala.

Barbora: Díky.

P.: A krásně voněly!

Ara napsal…
Svět se tenkrát kroutil jinak. Obchodů s látkami bylo dost, protože VŠICHNI tekrát doma šili.

No teda moje mamka nesila a co pamatuju v okruhu jejich znamych taky skoro nikdo. Ano urcite se tenkrat doma silo neskonale vic nez dneska,to urcite, ale proste jen pomalu s tim vsichni, nebo dokonce VSICHNI protoze to je pak vzdycky blbost.

K poznamkam o tom, ze i francouzske, britske nebo italske obleceni na sobe ma visacky „made in china“ jeste neznamena, ze se jedna o sunt.

Vicemene zacina byt trendem, ze si firma vymysli design, urci material a vubec vse, co se tyka navrhu odevu a pak to posle prave do te Ciny, kde je „velkovyroba“ levnejsi nez kdyby to nechali sit doma … a rozhodne to nejsou sunty. Ony nekvalitni veci totiz vetsinou pochazi z vlastni cinske produkce, kde se vyrobci snazi byt co nejlevnejsi za kazdou cenu.

Pripomina mi to historku ucitele zemepisu ze skoly o ztracenem minibiku se sjetyma gumama, ktery se dostal do Ciny, ze ktere o par mesicu pozdeji pricestoval do Hamburku kontejner, plny jemu navlas podobnych .. a vsechny mely, ac nove, stejne sjety vzorek, jako original … nevim, ci je to pravda, ale celkem bych tomu i verila.

Jinak serial je rozebrany ukazkove, za takovou pitvu by se nemusel stydet ani doktor Jesensky … 

Šátky nosím docela často, v létě, v zimě, považuju je za šikovný, praktický a zajímavý doplněk dodávající více ženskosti a elegance. Jinak píspěvek mě nadchl, obdivuji profesionální zaujetí pro věc, znalosti a pozorovací talent. Je prima vidět, o co bohatší život mají lidé se smyslem pro detail… úžasné, kolik obohacujících informací je možné načerpat ze socialistického seriálu. Díky a těším se na pokračování!

seznam.mih: to se totiž nesmíte dívat jen na obrázky hadříků v obchodech, víte?

Velryba gronska a Ara – tlieskam, krasne vystihli podstatu.

Pre mna osobne clanok bol prijemnym obcerstvenim, nie oslava dob minulych, tam sa to posunulo az v diskusii. To, ze sa nejakej zene paci moda rokov minulych neznamena, ze by si nechala vziat volebne pravo a zavrela sa doma za ucelom plodenia deti pretoze „tak to bolo vtedy lepsie“.

A Hedvikinu myslienku by som dotiahla do konca – v Cine si velmi nepotrpia na ludske prava – uzakoneny 8-hodinovy pracovny cas, obedne prestavky, dovolenky, odbory, zakaz detskej prace, minimalnu mzdu. Preto mozu vyrabat s takymi nakladmi, s akymi to v Europe nie je uz mozne, pricom na kvalite sa to nemusi vzdy zakonite odrazit. Takze potencionalny cesky/slovensky malovyrobca musi zakonite mat vyssie ceny a v casoch , ked sa ludia idu umlatit za lacnou sunkou v Malackach, silno pochybujem, ze by nasiel dostatocnu klientelu, ktora ho uzivi.

taky bych ten socializmus (o komunizmu nelze mluvit) nelakovala az tak na ruzovo.
chodila jsem odena do doma sitych vlnenych kalhot a doma pletenych svetru (pletla jsem si sama, sil tata nebo babicka – diky bohu za nic). dnes si doma sit nebudu, byla to z nouze cnost, to radsi ty penize vydela a neco hezkeho si poridim.

a nemluve o kvalite – mama schranovala mimi veci po nas a kdyz povila segra cela krabice letela do kose, protoze to byly same umelotiny – no dnes by to diteti nikdo neobleknul.

Honza: Dobrý fotky! Zaujal mě též ten (asi) Afričan v dlouhém plášti (Lidé na ulici). Ten se vymyká.

Já tu dobu pamatuju uz dospělá. Ne, nebyly ty příslovečné mandarinky a banány pořád – jen Vánoce nebo výročí. Kakao o Vánocích troje na jednoho nakupujícího, občas nebyly vložky, občas toaletní papír, ale nikdy to nedosahovalo katastrofálních rozměrů. Jo, byl problém sehnat bavlněná trička, ale v podstatě mám pocit, že jsem nakupovala stejně, jako nakupuju teď – koupím, když to je nebo když vidím, že mi to je a vypadá to pěkně. Ano, konfekce byla strašná, ale na druhé straně metráž ve slušné kvalitě byla a bylo jí spousta, protože v té době jsme ji vyráběli. V obchodech se dal koupit tak zvaný „exportní souběh“, což bylo někdy docela legrační, protože jsem si koupila například krásnou vlnu s vytkaným krajem „Made in England“ a přitom to vyráběla Mosilana. Boty ze Snahy nebyly špatné a za poměrně velmi slušný peníz jsem si ve Snaze nechávala šít boty na míru. Politiku nechávám stranou, soustředím se pouze na možnosti odívání. Všechno má svá pro a proti. Těch kašmírových šátků mám doma haldy a nosím je doteď a jsou předmětem obdivu, stejně jako mám z té doby spoustu kabelek psaníček, která jdou zas to módy, akorát je to šunt. Upřímně, teď jsou obchody plné hader a stejně mám problém si vybrat. A stejně jako teď jsem věděla, že jsou obchody, kde mají dobré zboží a kde mají šunty.

Tak to jste Ado udělala moc dobře, že jste si pustila jedničku, a ne Novu. Ačkoliv mě ihned budou intelektuálky pranýřovat za to, že koukám na Ordinaci, musím vám vylíčit jedno peklíčko. Zlata Adamovská alias Běla Páleníková, dosud elegantní dáma, se dala na „omlazení“ a v rámci role nahodila džíny, pestrou halenu a koženou bundu…a všichni jí to chválí, jak jí to „sekne“!!!! Pomooooocc…!!!

Linka: Já ten velký šátek mám doteď, ony byly, dokonce i ve výloze, ale pamatuju si, že byly strašně drahý, snad 350 korun, což při tehdejších platech, činících 1400 či 1500 korun byla pěkná pálka. Těch 350 korun byl nájem za byt.

Ado,
prosím prosím, byl by fajn článek o vlně, ale na pletení – o pletací přízi. Doufám, že by to zajímalo víc lidí než jen mě. S velkým překvapením jsem totiž zjistila, že české vlněné příze obsahují pravděpodobně recyklovanou vlnu – pletený výrobek se po vyprání chová přesně jako recyklovaná vlna, ztratí pěkný vzhled a stane se hadrem. U zásilkových služeb zjišťuju, že často nevědí, co je „čistá střižní vlna“ a překládají „pure virgin wool“ jako „panenská vlna“. A zahraniční (německé) pletací příze jsou nekřesťansky drahé – vlněný nebo polovlněný svetr z tenčí příze by přišel na 1000–1800 Kč. Materiál, ne upletení. Ceny jsou stejné jako v Německu. Mám podezření, že proti třeba Německu, kde „ručně vyrobené“ je něco jako nadstandard, u nás výrobci přízí na pletení se domnívají, že ručně plete ten, kdo chce ušetřit. Proto záplava hezkých, ale levných a umělých přízí. Máte pravdu, dřív bylo povědomí o textilních mate-riálech mnohem větší než dnes. (Jsem pamětník od poloviny 60. let, kdy jsem začala plést a šít.)

O co všechno člověk přijde, když se nedívá na televizi .

A ke značce Woolmark – práva na používání této značky mají v cifře pět nul, takže řetězce si to můžou asi dovolit, menší výrobci, ač používají taky Pure new wool se o tom musí aspoň zmínit.

Já jsem shodou okolností kabatem s Woolmarkem koupila vloni v CA, jako studentka mám finance velice omezené a za 1200 se mi kabát s 90% vlny zdál jako jedna z těch lepších možností, až doma jsem si všimla cedulky Woolmark uvnitř a je pravda, že hřeje krásně, za ty peníze úžasná koupě 

Ono to i za socialismu bylo různé. Některé ženy uměly šít nebo se znaly s někým, kdo to uměl, a vypadaly (na tu dobu) hezky. Jiné, a těch bylo asi víc, to neuměly. Což byl i případ naší maminky, takže jsem dětství i pubertu odchodila v manšestrácích zděděných po bůhvíkom a škrabavých svetrech od tetičky. Z dnešního pohledu mi to přijde docela zdravé, myslím pro mentální vývoj 

Pamatuju si, jak jsem obdivovala vizáž Saskie Burešové, když ohlašovala Večerníček… z hlavy mi nezmizí modro-růžové kárované šaty, co měla Marie Tomsová jako hlasatelka ve Slunce, seno a pár fackách . Takové oblečení mezi normálními lidmi rozhodně nebyly běžně k vidění. Seriál Vyprávěj nebo film Rebelové je v tomhle úplně mimo.

Bezva nápad na článek, mám ráda tyhle seriály, ale nikdy mě nenapadlo si těchto věcí všímat…

Hele, já měla tu kabelku, co má ten zloděj! Byla z mého oblíbeného obchodu Les a lov. Kdoví, kde je jí konec… Ona byla ze začátku skoro bílá a nakonec tak pěkně zhnědla. Ale byla dost těžká a navíc ten tvar byl nepraktický. Ale užila jsem si jí dost a dost. Ach, ta nostalgie…
Stejně bych ty časy zpět nechtěla ani zanic.

Podle mě Ada nemá nápad na normální článek a tak vymýšlí kraviny…:-(
Nuda, nezajímavý…!

Povedený článek , také bych si ráda koupila naše výrobky, a nemyslím pouze oblečení a textil – ale i potraviny, nábytek, a vše v odpovídající kvalitě, za kterou si ráda připlatím! Snad se té doby dožijeme – že nebudeme odkázáni na levné šunty z dovozu, ale na kvalitní národní výrobky, jejichž koupí budeme podporovat českou ekonomiku. Radši si koupím dražší věc, když mě při tom zahřeje na srdíčku, že byla vyrobena v Česku.

Šátky z Pavlova Posadu vypadají moc hezky, akorát píšou, že pokud v těch dvou sloupcích na obrázku na str. http://platki.ru/…ion/testmon/ vidíme dva (vpravo – týká se kontrastu), resp. tři (vlevo – týká se barevnosti) pásky s různými barvami, máme špatně nakalibrovaný monitor. To je přesně můj případ, takže kdoví, co vlastně vidím Jinak jsou krásné a moc bych je chtěla vidět a ošahat naživo, vzhledem k příznivému kurzu rublu mám cukání poprosit kamaráda, aby mi ho přivezl.

Pro A. Č. : z Les a lov (myslím, že tenkrát z Celetné)jsem měla kabelu taky, nevím, jak ji správně popsat, takovou půlkulatou. Tuhle tašku, co má zloděj, nosil manžel v dobách VŠ.
Vždycky, když zahlídnu kus osmdesátek(sed­mdesátek)v TV, říkám si taky – už nikdy víc.

Na přelomu 80. a 90. let se v Řempu objevily tyhle vlněné šátky. Měly jen jednu chybu. Byla jich vždy jen půlka. Prodávaly se tenkrát myslím na váhu. Několik jsem si jich koupila a snažila se z nich něco vytvořit. Nakonec jsem si ušila vestu a kabelku.

Seriál Vyprávěj jsem nedávno chválila, že si docela reálně všímá dobových rekvizit, ale v poslední době mě totálně znechutil. Navlékl třeba ženské do širokých tesilových kalhot, ale nechal je tahat posledních pět centimetrů po zemi a šlapat si po tom. Zároveň ty kalhoty byly z příliš měkkého materiálu, takže vůbec nedržely tvar. Tehdy musely ty široké kalhoty od zadku dolů zařezávat v pucích a nesměly se nikde lámat, i když byly až k zemi (ne až na zem!) a zcela kryly boty. Druhá věc: Ten příšernej květák, co nandali té jedné mladici (ten mě štve už od samého začátku), a její „košilové šaty“ s dlouhými rukávy do manžet, z hnusné oranžové průhledné (!) látky, pod kterými měla černé podvlíkačky nebo co, beztvarý pytel bez pásku. Hrůza! Košilové nebo plášťové šaty se pochopitelně nosily, ale ne průhledné, a pokud nebyly střižené do A-čka (u silnějších postav), tak vždy s páskem, a to pokud možno co nejširším, aby tvořil konstrast k rozvolněné látce nad i pod ním. Pokud tam bylo nějaké podvlíkací tričko, tak přiznané, tj. s rolákem a dlouhými rukávy pod širokými krátkými rukávy šatů. Takový „humus“ (s odpuštěním), jaký tentokrát ve „Vyprávěj“ předvedli, by si nikdo na sebe noblékl ani za trest.

…Jó, lovecké kožené brašny, to byl hit. Já ji měla taky, ve světlé přírodní barvě.
 http://hunter-shop.cz/…a-velka.html

Po přečtení tohoto článku jsem náhodou narazila na Filmový týdeník. Byla tam reportáž z Domu módy a musela jsem zamáčknout slzu.
Tuším, že za minulého režimu to nebylo v módě úplně supr, ale ženy se alespoň zajímaly a snažily.
Dneska je to nezájem a zoufalství.

To Velryba G.: ano, ano, lovecká kožená půlkruhová brašna…ještě ji mám Asi před 2-ma lety jsem ji oprášila a přišla jsem s ní do práce…kolega se udiveně a znechuceně zeptal co to mám…zase jsem ji zbaběle uložila do skříně…:-)

Oo, tie lovecke tasky su stylove! Mam pocit, ze niektore su o dost lepsie ako tie…ehm…zavazadla, co som zatial nasla v obchodoch…

Tak, na mě začíná modni peklo.cz, působit, jako tesknění po "starých dobrých časech…Myslela jsem si, jak se paní Ida tady bude mladistvě a kurážně pouštět do boje s módou. A jak psali v novinách neodhalí nám svůj věk, totožnost, já myslím, že už jsem odhalila, že bude ročník asi jako moje máma… Sorry, ale jinak Vám fandím.

Gelik: jste si jistá, že jste tu správně? Nějaká paní Ida (kdo to sakra je?) a že je ročník Vaší mámy tady asi fakt nikoho nezajímá…

Gelik: záleží na tom, kolik je tobě. Ale jestli už jsi za pubertou, tak to asi neklapne.

Možná bylo všechno hnědý, šedý a měli to všichni. Ale na druhou stranu – vydrželo to několik sezon a kdekdo (respektive kdekterá důchodkyně) to nosí dodnes! Proč? Protože materiály byly tak kvalitní, že přestály několikeré (drsné) praní. Protože si oblečení každý vážil a nestrkal ho bezmyšlenkovitě do pračky na program MIX s univerzálním pracím práškem. K čemu je nám čtyřicet svetříků podle poslední módy, když se pořád vytahují, koušou, žmolkují a na konci sezony vypadají díky dírám jak po náletu molů? Koupit si jednu dražší věc s rozmyslem a čověk je hned považován za snoba… ale jak jsem kdysi slyšela – nejsem tak bohatá, abych si kupovala levné věci (pozn. autora – dvacetkrát za rok!) )))

Zrovna jsem se včera po očku taky dívala na Pitavala – a akorát mě napadlo, že to oblečení by stálo za článek
Jinak smutně souhlasím s Adou (a Františkou Čížkovou, ta už o tom psala mnohokrát) – lidi se neumí obléct VHODNĚ – myslím rozeznat příležitost. Co člověk vidí na svatbách, pohřbech, narozeninových oslavách, o opeře a divadle nemluvě, to je obraz bídy a utrpení. Copak je matky nenaučily, co se kam nosí?? Mě byla moje mamka schopná vrátit ode dveří auta, kdybych se kupříkladu v neděli na návštěvu babičky zjevila v riflích a tričku. A coby děti jsme chodily oblékané prvotřídně (osmdesátá léta podotýkám), ač s našimy tenkrát mnoha kily nadváhy to byl pro máti bezpochyby heroický výkon – to si člověk uvědomí až zpětně.
Však taky ona babička, tedy její matka, byla dáma do posledního dechu – raději riskovala pád a zlomeninu krčku, než by vyrazila v tom, čemu lidi dnes říkají „pohodlná obuv“. To předala svým dcerám a ony zase dál – proč to nefunguje všeobecně, nevím. Povoláním byla babička řadová pracovnice ve výrobně lahůdek, žádná smetánka.

JarkoJar:
myslím, že kvalitní vlnu na pletení, dokonce merino, seženete v Brně na Josefské 1 v Bráně k dětem.

Jo, šátek „na bábušku“ nosím v třeskutých mrazech už několik desetiletí – nad to fakt není! 

A včera jsem náhodou taky zahlídla kousek toho seriálu – zrovna vzpomínanou část… velice mě pobavilo, jak byl obchod zaplněn nejrůznějším zbožím – téměř jako lahůdkářství v Ženě za pultem! Pche. Jsouc pamětnicí, přičítám to opět komunistické lži – takhle plný obchody nikdy nebyly! A o kvalitě zboží by se též dalo s úspěchem pochybovat… ono vydrželo, to zas jo… ale jen proto, že nic jinýho nezbývalo (než se velmi pečlivě starat) – nebylo prostě možný kupovat si na každou sezónu novej model. Kde?! V Bílý labuti, takto výkladní skříni socialismu? Leda s velmi dobrou známou prodavačkou…
Ještě chvíli, a bývaly bychom dopadli jak v Rusku (tedy Sovětském svazu neblahé paměti) – na vlastní oči jsem viděla, kterak v GUMu (magazínu, kdě možno kupiť vsjo! jak nás učili) zoufalé zákaznice braly útokem regál s botama (po dvoudenní frontě!) a popadly první škrpály, na které ve rvačce dosáhly – na můj nevinný dotaz mi bylo řečeno, že si to venku pak povyměňujou za kýženou velikost. Ale hlavní bylo, mít něco v ruce!

Kdepak socialistický seriály… samej podvod

Mám pocit, že tu strašně moc lidí mele o něčem, o čem ví prd.

U nás ve škole (gympl) chtělo podnikat hodně lidí, pamatuju si, že jsme si s kamarádkou vysnívaly své obchůdky, ona chtěla kavárničku s nějakým doplňkovým zbožím a s poezií ke čtení, já chtěla čajovnu s nějakým japonským zbožím.

Teď pět let po střední skutečně podnikám, i když v úplně jiném oboru, než jsem čekala. A doba je dobrá právě v tom, že se člověk nemusí omezovat jen na český trh, internet dává možnost prodávat do zahraničí. A poptávka po kvalitě v posledních letech roste, proto se jí držím. Komu se to nelíbí, ten se vždy může odstěhovat do země, kde jsou podmínky pro podnikání lepší.

Takže fakt mě štvou ty příspěvky lidí, kteří nejsou z mladé generace, nikdy nepodnikali, ale zanícené o tom diskutují a ví svoje. To je taky typicky české, nezvednout zadek, ale na všechno nadávat.

Kiwi, ty obchody byly vizuálně plné. Prázdné pulty tu nebyly, k diskusi, samozřejmě, je, co na nich bylo, že. Ale prázdné obchody prostě nebyly.

Johanno, když nepočítám jenom obchody s oděvy či látkami (kde skutečně něco v regálech leželo – to, co nikdo nechtěl), tak si nemohu nevzpomenout třeba na řeznictví: " Do řeznického krámu přijde člověk, hrne se k hákům a pověsí si na jeden kabát. „Dovolte, co to děláte, tady jste v řeznictví“ křičí na něj prodavač. „Aha, promiňte, já jsem myslel, že jsem v šatně.“
Všeobecná prázdnota ovšem bývala zakrývána množstvím umělohmotných květin a rozličných budovatelských plakátů a hesel – již ve výlohách. A dobře si pamatuju, jak se i ten toaletní papír, i ten prášek na praní prodávaly pouze na příděl – prosím pěkně v osmdesátých letech! Kdy jsem chodila nakupovat s kočárkem, abych dostala o jednu krabici Tixu víc… tak ty příděly asi nebyly z důvodu nadbytku, bych řekla.

Kiwi, je to asi záležitost osobní paměti, která je nutně subjektivní, ale já si – aspoň ty brněnské – obchody pamatuju opravdu tak, jak píše Johanna. Nebyly v nich žádné prázdné díry zakryté umělými květinami, tak to vypadalo až v Rusku a Rumunsku. Regály byly plné, akorát že v lahůdkách byla akorát Barila a v drogerii akorát Živé květy.

Barilu jsem mimochodem velmi milovala, stejně jako šílenou Nugátovou pochoutku 

Milá paní Ado, za pubertou jsem, nicméně jsem si vysloužila za trefu do černého Vaše tykání.Mámě je přes 60 a pěkně se obléká, a rozhodně netyká někomu, kdo ji vyká.

Masny, toaletní papír a prací prášky bych do toho nemontovala. Stát v sobotu v sedm hodin ráno ve frontě a čekat, jestli na mě ještě vyjde nějaká smradalavá flaxa na neděli, to bych fakt už nikdy nechtěla zažít, stejně jako to, když do soboty odpoledne zezelená v lednčce salám na chlebíčky koupený v sobotu ráno. Ale látek k šití skutečně bylo dost (některé mám ještě schované). I obchodů s látkami bylo hodně, i švadlen a krejčovských provozoven. Teď je všude od rána do noci v pátek i ve svátek spíš to maso…, což je úžasné! Naprosto si nestěžuju a nevynáším minulou dobu, jenom říkám, že je to dost jiné a podle toaletního papíru nelze měřit všechno.
Co mě vždycky hodně štvalo, byl systém prodeje. Všechno bylo složené hezky za zády prodavačky a záleželo jen na její libovůli, kolik triček, svetříků nebo podprsenek byla ochotna vám vybalit na pult a ukázat, protože pak je zase musela složit a dát zpátky do regálu… Neskutečná buzerace.

ani: a můžu se zeptat, to máte kamenný obchod, nebo internetový? a zaměstnáváte lidi? Protože to je taky dost podstatné. jestli reagujete na coment od hedvika, tak s ní souhlasím minimálně v tom, že žádný můj spolužák třeba nesní o tom, že by jednou podnikal ve smyslu rozjet obchod se zaměstnanci. a jinak čajovnu s doplňkovým zbožím neberu úplně jako obchod, spíš jako kavárnu. O té už sní víc lidí. Ale i mí spolužáci, jejichž rodiče mají nějaký ten svůj obchod, ať už masnu, nebo hračkářství, do jednoho nechtějí „firmu“ převzít.Ze je to prý nevdecná práce. Pokud reagujete na něco jiného, tak se omlouvám za mylný predpoklad.

Ado, tleskám. Nejen, že jste skvěle popsala sortiment prodejny textilu z doby před rokem 1989, ale i popis začátku děje seriálu je báječný 

Ty ruské šátky jsou moc krásné, ale nějak jsem tam nenašla ceny. Jak se k nim dostat? Díky

Dana: reagovala jsem na víc lidí. A prodávám jen na internetu a sama, protože neumím a nechci vycházet s lidmi, vyhovuje mi to tak. Každý je na něco jiného. Rodiče třeba měli klasickou firmu.
Ale dnešní mladí si spíš než upocené živnostenské podnikání představují velkou firmu a velké peníze, minimálně cestovku, realitku, poradenskou společnost apod. Občas si to představují růževější než to je, ale představy určitě mají, za tím si stojím. A že si nepředstavují, že budou šít vlněné oblečení, které by je tu neuživilo? To je snad přirozené.

ani: díky, jen jsem byla zvědavá, tak ti přeji mnoho úspěchů. Jen dodám, že bez internetu už to snad skoro nejde, je třeba se přizpůsobit-jen doufám, že obchudky nezaniknou, mam je rada. Ale sama je nezachranim, bohuzel

Článek je v pořádku, možná nesplňuje očekávání někoho, kdo by se rád ukojil při pohledu na stejnokroj džín, sandálů apod., ale mě zaujmul. Jediné, co bych snad vytkla, je pokus o vysvětlení slova „pitaval“, a to ještě tím, že to nesouvisí s pitvou. Nevím, jak ostatní, ale na mně působí urážlivě, jako by si snad autorka myslela, že větší část jejích čtenářů jsou pitomci, kteří nevědí, co slovo „pitaval“ znamená. Sleduji MP pravidelně a toto je můj první příspěvek. Doufám, že ne poslední a ne poslední kritický.
PS: Ado – nejsme tupci 

Pam C.: tak já se teda dobrovolně přiznávam, že jsem tupec, protože jsem nevěděla, co to slovo znamená. Ani mě to pravda nijak nezajímalo, ale to je jiná věc.

Ty šátky! Takové vytáhla moje dcera (bude jí 18 let) z pozůstalosti po své babičce a nosí je v podstatě neustále. Tchyně jich měla několik a tak se dcera pyšní šátky různých velikostí a váže si je tu na krk, tu do vlasů místo mašle(podvazuje si jimi vlasy na způsob prvorepublikových uklízeček),přes kabát, do pasu. Z počátku na ní spolužáci koukali s despektem – šátky objevila někdy na jaře – ale nyní už si zvykli, že k ní babičkovské šátky prostě patří.
Když outfit dorazí fotrovským svetrem (po zemřelém strýci – je to normální ?) z konce 90. let a černými silnými punčocháči + minisukní+kot­níčkovými botkami, do ruky vezme starou koženou aktovku se kterou jsem dělala parádu cca v jejím věku, vznikne tak neuvěřitelný mix, dá se říci velmi osobitý styl, že jen kroutím hlavou. Ale sluší jí to, i když je oblečena v podstatě v odložených hadrech.

Matka Pluku: Kudy Vaše dcera chodí, ráda bych ji viděla.

To Jiřina: Až potkáte vysokou štíhlou tmavovlásku s tmavýma očima a výrazným profilem, tak je to určitě ona. A někde po těle bude mít uvázaný babičkovský šátek, samosebou. K vidění bude např. začátkem prosince v Pze na ČVUT a okolí (na stáži). Přeji ničím nerušený divácký zážitek 

Mne clanek privodil nostalgii za starymi casy. Ne ze bych je chtela vratit, ale je fakt ze mnoho veci bylo tehdy kvalitnejsich. Sila jsem taky, protoze sehnat neco zajimaveho byl problem.

Gelik: na mne MP nepusobi jako teskneni po starych casech, jen si myslim ze Ada ma spis klasicky vkus a neni moc na neobvykle kombinace.

A taky sem i nelibi tykani Ady v odpovedy na Vas prispevek. Ada vyzaduje slusnost v prispevcich, tak by taky mela reagovat slusne. Tykat nekomu kdo mi vyka podle mne slusne neni. Jakoby ji nazor Galik nastval. Takovy je muj pocit.

Jinak clanek fajn, diky.

Co se týče těch snů o podnikání ve studentském věku, neznám prakticky nikoho, který by takové měl, a to v žádné době – ani za komunismu, ani teď. Někdo tu psal, že takové sny mívali se spolužačkami, ale podle mě je to zářná výjimka. Ke snům o vlastním obchodě je totiž potřeba jisté úrovně dospělosti a jistého nadhledu, a co já vím, náctiletí mívají zcela jiné starosti – zpravidla se pohybují od „má mě rád/a – nemá mě rád/a“ po „má svět z vesmírného hlediska vyšší smysl?“. Teprve s tím, jak se člověk usadí a třeba si založí rodinu, přijdou myšlenky na vybudování samostatné, na nikom nezávislé existence. No a dneska kdo si obchod založit chce, ten to může zkusit, stačí mu na to pár kliků myší a pár tisíc korun do začátku – snít dlouho netřeba, a před revolucí zase všichni věděli, že takové sny jsou vzhledem k režimu prostě nereálné, tak se o tom ani moc nerozšiřovali.

To, že si dneska lidi kvality a vůbec věcí neváží, je mimo jiné právě plodem komunismu, protože vypěstoval mnohem větší hlad po nedostatkovém pozlátku, než by normálně vznikl. A na rozdíl od dob minulých, když dnes kvalitu chcete a chcete za ni obětovat peníze, tak ji lze sehnat, byť v zahraničí, byť předraženou, ale je to možné. Dříve některé věci prostě nebyly – ani kvalitní, ani nekvalitní.

A abych nebyla off topic, v obrázcích ze seriálu je to jasně vidět. Proč, proč asi jsou police obchodu nacpané, ale pouze šátky? Proč tam těch látek není víc druhů, proč jsou skoro všechny tmavé a umně do prostoru naaranžované? Protože aby to v televizi vypadalo, tak tam dali to nejlepší, co se dalo sehnat, a police naplnili vším, co se dalo sehnat, což znamená, že víc a hezčích věcí se sehnat nedalo… 

MarieS: Když si dáte ruskojazyčnou verzi, http://platki.ru/
tam tam jsou ceny v rublech, třeba ty velké šátky 148×148 stojí tak 3500–4000,– RUB, což je tak 2000–2500,– Kč, jestli dobře počítám.

Z dob socialismu jsem toho zažila pramálo, přesto si dovolím odsoudit to vzdychání, jak to tehdy bylo bezva, jak bylo hodně prodejen s látkama a galanterií… Myslím, že v současnosti máme i v těch méně prodejnách nesrovnatelně větší výběr látek, pamatuju si, jak moje maminka (v 80. letech), když nám chtěla ušít něco pěkného, sháněla látku přes kamarádku, co pracovala ve vzorkovně, která vyslídila, do které prodejny ta látka s obrázky dorazí, aby tam mohla dorazit ještě před látkou a uplatit prodavačku, aby jí ty šmlouly/růžové králíčky/berušky schovala pod pultem. Ohledně galanterie se mi zase vybavuje deset kilometrů suchého zipu v babiččině šicím stroji, který byl takto výhodně zakoupen, protože prostě byl zrovna k sehnání.

Zajímavé je, že dnes „podnikat“ = „provozovat obchod“… jenže ono je taky potřeba něco vyrábět. Je hezké mít krámek nebo kavárnu a vytvořit tak pracovní místa pro sebe a tři prodavačky, daleko potřebnější je spustit výrobu a zaměstnat třeba sto lidí… tomu říkám podnikatelský záměr – a né spustit e-shop, pár let s něčím překupničit a pak to zabalit.

Tedy klobouk dolů, takhle ultrapozorně sledovat detektivku! 

Conny a všichni, koho to zajímá: před chvilkou jsem na Fóru založila téma o tykání nebo vykání, co si kdo o tom myslí a proč, tak se když tak připojte. Je fakt, že v pravidlech diskuze je, že se mají komentáře týkat článku.

Dovolím si od diskuse o tykání a vykání vrátit se k článku. Jen bych chtěla Adu doplnit pro ty, co si onu dobu reálného socialismu nepamatují. V obchodech běžně nebývalo nic moc ke koupení, pulty a regály zely prázdnotou. To jen, když se natáčel seriál, tak se holt do „seriálového“ obchodu navezly hromady zboží, aby to vypadalo, jak se máme dobře. Ona i většina prodávaných látek byla z umělého kousavého materiálu… … já bych prostě s dneškěm neměnila 

Jeden šátek s téhle doby mám, je krásně vzorovaný, ale bohužel kouše a nehřeje tak, jak bych si představovala, tak ho nosím spíš na podzim. Na zimu mám ohromný žinylkový šál po prababičce. Nosila ho prakticky jen do kostela, takže je krásně zachovalý a neprofoukne ani na horách.

pamatuji si, jako mala jsem jeste tento znak vydavala jak na svem obleceni, tak na rodicu, dnes je mi 21 a uz jsem na nej uplne zapomnela…

Já jsem si koupila v devadesátých letech šátek Herold, ale tehdy spolupracovali s návrhářem Tapťuchem. Byl v krásném leopardím vzoru, ale v černošedé barevnosti. Velký,vlněný s ručně třepenými třásněmi. Udělala jsem s ním velkou parádu, ale i přes starostlivé ukládání si na něm moli opravdu zgustli – tento hmyz kvalitu pozná i bez zmiňovaného označení . Děkuji Adě, Velrybě Grónské a dalším za vzpomínku na doby minulé. Obrázky a seriály z té doby skutečnost neukazují, protože v televizi byly pouze vzory a modely. Moje maminka byla pravidelná odběratelka časopisu BurdaModen už od 60.let v němčině. Časopis koloval po rodině i známých a také si ho půjčovaly moje učitelky ve škole. Maminka pletla a vařila , babička šila a já jsem se perfektně naučila německy – šlo to samo. Látky se daly koupit v kvalitě vlněné a také jsme přešívaly staré hedvábné šaty . Nedal se sehnat šifon, mušelín nebo hedvábný satén apd. Zato frčel Diolen. V 80. letech jsem měla prima modely z plachtoviny, kterou jsme kupovaly na kila „ve frcu“, čili partiové prodejně. To o té barevnosti je pravda – žádné pastelové barvy, žádná červená, růžová. Jen šedá, hnědá a černá, vyjímečně bordó. Z té doby pramení má nechuť k těmto barvám a tak miluji tyrkysovou, fuchsiovou, neonově zelenou, fialovou apd. Období punk a depešáků mě minulo, takže celá v černém také nechodím ráda.
Teď jsem si ještě vzpomněla, že jsem měla krásnou sukni ušitou z vlněných kašmírových šátků a nádherné šaty z jemné vlny s kašmírovým vzorem. Ta bídná nabídka v obchodech mě totiž inspirovala ( a nejen mě) k vytváření vlastních modelů. To bylo na tom to pozitivní, že jsme musely(i) o oblékání hodně přemýšlet, improvizovat a kombinovat, aby to dobře vypadalo a chtěly(i) jsme být originální. Dnes často vládne názor „být jako ostatní“. Promiňte mi můj dlouhý příspěvek.

Já si aktuálně ujíždím na seriálu Chobotnice. Přehlídka italské módní elegance osmdesátých let je úchvatná.

Díky za za pěkný článek. Tak jsem si uvědomila, že jsme TENKRÁT opravdu hodně šily. V obchodech s konfekcí bylo skutečně minimum nositelného, tesil a šeď, tak ženy prostě byly nuceny, pokud chtěly trochu vypadat, šít a plést. Co jsem tenkrát napletla svetrů, no, to bych asi nespočítala.
Západoněmecký katalog Quelle, to byla pro nás pastva pro oči a neskutečná inspirace na nové modely.
Z té doby mám ještě dnes vlněnou sukni, můj výrobek, která je i po těch letech nositelná a krásně hřeje. Pravda, už mi není v pase tak volná..
Tu látku jsem dostala k Vánocům a měla z ní velikou radost. Už vidím protažený obličej mojí dcery, kdyby něco podobného našla pod stromečkem ona. Ano, je jiná doba..
Vzpomínáte si , dámy, na slovenský časopis Dievča, ten jsme se sestrou kupovaly každý měsíc a střihy v něm docela seděly?

OFFTOPIC!

Mína: k Chobotnici zrovna sháním titulky, nemáš je náhodou? Když tak kontakt boudicca@centrum.cz Je to pro mě aktuálně dost zásadní věc, a už ji řeším pár týdnů 

KONEC OT

Já si socialistické ulice pamatuji jako koncentrát ošklivosti. Babské vzory, babské barvy, babská kvalita.I když v SSSR to bylo ještě děsivější. V tanečních člověk potkával šaty po dvou-třech, a přesně věděl, kolik stály. Na druhou stranu, jak tu padlo, šedá nabídka nutila k vlastní tvorbě. Kupovali jsme látky na kila v Řempu za pár korun, oblíbené byly „selské“ sukně z kanafasu za 30 kčs/m. A taky byla různá oděvní družstva, kde byla přese jen trochu nápaditější nabídka – romantický kabát z jednoho jsem nosila snad sedm let. Ale i tenkrát chtěly „buchty“ vypadat stejně – a taky tak vypadaly. Já chodila na výtvarku, kde jsme chtěli být originální za každou cenu.

Jé tak kabát s woolmarkem taky mám (sekáč). A ten šátek mám doma taky. Maminka mi říkala, že je kašmírovej. A já jsem na ni nevěřícně koukala. Bohužel mi nevysvětlila, že je to vzor a ne materiál.

Pro fňukálky, kteří tvrdí, že tehdejší zboží bylo kvalitnější:
takový kabát třeba tehdy nebyl móda, ale investice. V osmdesátých letech stál tak 1000, což byla polovina platu. Takže to berte stejně. Vemte si dneska deset tisíc a jděte si koupit kabát. Jistě bude kvalitní a vydrží vám taky leta.
Rychloobrátková móda prostě tehdy neexistovala.

Oli: Správně, jenomže kolik lidí ze 100 to dneska udělá? Jeden? Možná ani to ne.

Oli: Už dlouho přemýšlím, proč se mi tehdy nezdál kabát za tisíc nebo dva drahý. Řekla bych, že třeba proto, že za nájem třípokojového bytu se z platu (tedy z bankovek, které člověk dostal do ruky prostřednictvím výplatního sáčku) platilo pět stovek a ne dvanáct tisíc. Všechno je relativní. Plat tehdy a plat dnes, to jsou veličiny, které se nedají jen tak jednoduše srovnat.

Sakra, ty šátky stojí skoro to, co hodlám utratit za nové kožené zimní boty…pokud nevydržím do jarního výprodeje, což je pravděpodobnější. Jeden z mých šátků má podobný „kašmírový vzor“ pouze v černobílém provedení, stál asi padesát korun a tomu odpovídá materiál i provedení, ale nadělám s ním parády dost.
A když autorka nakousla téma látek s krojovým vzorem, nevíte kde takové existují v Praze? Nedávno jsem přemýšlela, že bych s chutí nosila šaty podobného vzoru, ale jiného střihu, nejlépe na plesy. Na běžné nošení mám ručně dělaný suvenýr z Estonska. Škoda jen, že když na sobě máte něco ručně vyšívaného hned jste za hippies.

No já si pamatuju, že na zvláště mladé lidi nekonvenčně oblečené volali uvědomnělí občani policii, pardon veřejnou bezpečnost. Co já se naposlouchala keců jen kvůli svému přirozenému afru, to byl děs. Důchodci mne napadali v tramvaji, běda, měla-li holka třeba tenisky k sukni. A s renesancí minisukní začal teprv mazec; řešilo se to veledůležitě na stránkách Mladého světa, páč to byl asi mladých lidí nejtřeskutější problém tehdá, že. Dejte pokoj. Vy, co jste to nezažili, buďte jenom rádi. Buzerace nesmírná, naprosto bezúčelná, stačí jen, že to v některých lidech přežilo dodnes.

Toto je naprosto offtopic, ale pokud by to někoho zajímalo, tak M&S má počínaje dneškem 30% slevu na kabáty. Pánský 70 % vlna, 10 % kašmír, 20 % polyamid slevněný z 5800 na 4000,– např. 

Minisukně vadila v roce 1969 jenom mému profesorovi matematiky na střední škole, který mi čuměl na kolena, protože jsem seděla v lavici ve druhé řadě u uličky. Ryl do mě a buzeroval mě tak dlouho, že jsem si jeden den na truc oblékla máminu starou plisovanou tesilovou sukni po kolena, která byla tehdy silně „out“ (sukně 10 cm nad kolena nosily i staré báby – teda myslím ženské nad pětatřicet). Vůbec si toho nevšiml, zatímco já jsem se celý den plížila kolem zdí a přestírala, že neexistuju. Nevděk světem vládne! 

http://viewitem.eim.ebay.cz/…1398043/item
Zde starožitný kašmírový šál s kašmír. vzorem, velmi dobře oceněný

Přesně jak říká paní Čechová. A co teprve vlasatí muži. Na druhou stranu, z minulých diskuzí víme, že se zde pohybuje spousta žen, které vlasaté (a vousaté) muže nenávidí, tak by možná ten socik taky uvítaly…

poznámka o vlnařské firmě mi vybavila intoušskej vtip na logo vlněných výrobků poor wolle s ovečkou. „Půr vole? šůr vole“

vloni se mi podařil super kup v londýně u lewise kde měli 2×zlevněný kabát, 100% kašmír. když ho ve společnosti svlékám jsem notně pyšná a snažím se aby tu vinětku každý viděl. a to hlavní stál – jen 3 tisíce Akorát se bojím čistírny jestli ho tam nezmrší.

MarieS: polský obchod má vlněné šátky z té kolekce od 279 do 379 zlotých (zlotý se pohybuje plus mínus kolem 6 korun). Ve Varšavě je možný osobní odběr objednaného zboží (snad po předchozí domluvě a následné platbě na účet), obchod ale přímo ve Varšavě nesídlí.

„Kašmírový“ šátek mám ze sekáče, stál mě asi 30 kč a považuju ho za jeden z mých nejlepších úlovků!

Sibylo, kanafas! Z kanafasu jsem měla nádherný šaty do tanečních (něco na způsob dirndlu – ovšem bez zástěrky ! Výstřih a sukně podšitý ažurovanou krajkou po babičce…Takový parády, co jsem v nich nadělala… a druhý, na výměnu, jsem měla ušitý z tuzexový záclonoviny!
Nádherný modely… ale muselo se nad nimi sakra přemejšlet!

Markéta: Ale podnikání přece vždycky znamená provozování obchodu! K čemu by bylo vyrábět skvělé výrobky, kdyby se vám hromadily ve sklepě? A jak byste bez prodeje těch výrobků firmu udržela? Podnikání je vždycky obchod, protože bez obchodu není peněz, a podnikání se provozuje za účelem vydělání peněz. To, že ten obchod může prodávat vlastní výrobky, služby nebo přeprodané zboží, je už vedlejší. Opravte mě, jestli se mýlím, nejsem ekonomicky vzdělaná, píšu jen, co mi selský rozum diktuje.

Mimochodem, děkuju všem, kdo prověřili odkazy na ten obchod se šátky a zjišťují, kde nejlépe koupit. Začínám o tom taky uvažovat.

Kiwi: ano, to byl přesně ten styl, jako venkovský, sukně musela být delší… Bylo to na mladých holkách roztomilé.
Neodolám, když se tu píše o kašmíru: vydražila jsem na Aukru dva kabáty, dohromady za 600– : hnědý dlouhý dvouřaďák, vojenský styl, vlna s kašmírem, a červené vlněné italské paleto. Teď ještě jak v tom budu vypadat, to je vždycky riziko, když se to nedá zkusit. Ale nekupte to! 

Evženie: uvažuju o tom, že se začnu soustavně poohlížet v polském obchodě; Białystok, kde sídlí, je sice trochu z ruky, ale do Varšavy čas od času zajíždím.

Jan: musím vás zklamat, ale sehnat v ČR hezké zimní boty je nadlidský úkol!! buď jsou hranaté nebo to jsou pohorky! Děs běs. Já strávila pondělí i úterý prohledáváním obchodů v Jihlavě. Zítra se chystám na Mladou Boleslav a sem stále více zoufalá.
Jinak šátky jsou nádherné, přikoupím chachlamu (má to nějaký česká ekvivalent?? já to znám jen rusky) a matrjošku a udělám si ruské Vánoce 

Markéta: Já podnikám již 5 let, jsem ta „upocená“ živnostnice. Byl to můj sen odmalička, mimochodem. Ale miluju lidi, kteří budou diktovat ostatním, jak mají podnikat tak, aby byli společensky prospěšní. Výroba zboží je cesta ke krachu, vše se přesouvá do asie, je to celosvětový trend. Jejich levné pracovní síle konkurovat nelze. Na provozování obchodu není nic špatného, i kdyby to bylo na pár let a po internetu, proč ne? Není to lepší než sedět na zadku a čekat, co mi kdo dá? Doba rozmachu podnikání byla 90tá léta, spousta lidí zbohatlo a teď jsou před krachem. Případně přepracovaní bez soukromého života.
Není nutné dávat práci 100 lidem, stačí postarat se dobře sám o sebe a už tím je člověk společnosti prospěšný. Utáhnout firmu se 100 zaměstnanci u nás zvládnou fakt jen Ti nejlepší.
PS: Nejsem potrefená husa, já sama se zabývám výrobou potravinářských výrobků a mám jednoho zaměstnance. Je to totální off topic, ale tenhle přístup mě fakt zvedá ze židle.

Myslím, že chybička je v tom, že jsme se setrvalým úsilím našich porevolučních vlád nechali příliš ochotně vmanipulovat do pozice neúspěšné, nevýkonné a nekonkurenceschopné ekonomiky, aniž bychom pochopili, že nekonkurences­chopnost českých výrobků nespočívala v nekvalitě, ale naopak v jejich přílišné kvalitě a trvanlivosti. Metou kapitalistické ekonomiky je, aby se kterýkoli výrobek sesypal s uplynutím záruční doby, nebo aby co nejdřív „vyšel z módy“. Všechno ostatní kapitalistické ekonomice škodí. Kdyby měl kapitalistický obchodník prodávat mixéry, šicí stroje nebo povlečení, které vydrží funkční čtyřicet let, tak by se neuživil. Číňané to pochopili a jsou ochotni bez cavyků zaplavit západní svět nekvalitním zbožím jepičí morální i fyzické životnosti, které on potřebuje ke svému kurioznímu způsobu přerozdělování, aby dostál ušlechtilému zdání, že se tak děje na základě svobodného rozhodnutí každého jednotlivce. …P.S.: Hluboce smekám před každým našincem, který je dnes ochoten a schopen tady, navzdory našimi politiky pečlivě naházeným kladcům pod nohy, vyrábět a prodávat cokoli materiálního.

já si ted vybavuji, jak naivně jsem loni obcházela veškeré obchody s obuví a hledala kvalitní teplé kozačky do zimy. Nosím celý rok sukně, kalhoty si vezmu tak 3× do roka, tak patřím mezi zastánce kozaček. moje požadavky byly vyšší kozačky, tedy ne ty, co jsou jen do půli lýtek, zateplené.tedy zimni, ne podzimní, a aby vydržely. Nejlepší, co jsem našla byly kozačky u Bati, které byly nejlepší kvůli tomu, že byly nejteplejší, ale i tak to nebyly zrovna boty do –10% pro třeba celovečerní procházku. stály 3.700 a jediný důvod, proč jsem si je nakonec ze zoufalosti nekoupila bylo to, že měly takovou zvlástní povrchovou upravu, jakoby semišovou a za ty peníze jsem o brzy oškaredělé boty nestála. ale kdyz si vybavím, jak na mě prodavačky koukali jak na debila, kdyz jsem se jich v půli září ptala, kdy dostanou zimní kolekci bot, tedy ne jen podzimni. ani jediná obuv! všichni očekávali nejdříc jarní kolekci. stále pátrám… ale opravdu teplé a při tom treba pekne kozacky nikde nenalezam… tak si ríkam, krome otázky neznáte dobrou krejčovou, neznáte dobrého ševce? nekde stále prezivsi raritu?

Vůbec by mě nenapadlo, že i z Pitavalu se dá udělat něco na MP, vymakanej článek

Vzpomínám na úžasnou paní švadlenu, ke které jsem si přinesla Burdu a ona podle ní ušila perfektně padnoucí šaty, korzet, kostým… a čím byl střih složitější, tím větší radost měla a těšila se, co jsem si to zase vymyslela! Občas mě zastavovaly ženy na ulici a ptaly se odkud to mám.Ač to byla starší paní nechtěla šít pořád to stejné dokola…Taky jsem si přinesla třeba jen nějaký obrázek z časopisu ze „západu“ a ona mně ušila skvělý mažestrový kostým… byla jsem tehdy hrozně blbá, že mě otravovalo chodit na zkoušky. Už roky šije někde v nebi. Měla jem jí moc ráda a dnes vím, že byla jedinečná!

Hedviko, pročti loňské články Najděte mi boty na zimu a Našli moji rádcové

Obuv Snaha Brno – v létě jsem podědila troje střevíčky od této značky po babičce. V životě nikdy jsem neměla na noze něco tak pohodlnýho a kvalitního. Taky jsem odtušila ještě původní pantíky, se kterýma moje babi běhala po náměstí jistě dvacet let a furt jsou v cajku. Taky mám ještě Snaha Zlín nebo Jihlava, teď nevím a ty jsem ještě na noze neměla. Už se těším, až do nich na jaře vlítnu 

Velryba_ grónská
jakkoliv mám ráda Vaše příspěvky nesouhlasím. Spotřebiče Ety byly často hnusné na pohled ,nešikovné do ruky, mixer putoval po kuchyňské lince, pračka cestovala po koupelně, každou chvíli se volal opravář…dnes peru mnohem víc v pračce Miele a jede bez poruchy od roku 1994 ( a ani se nehne).
Nehledě na to že moje teta v Německu měla myčku na nádobí v roce 1965, já si na ni musela počkat do roku 1990.
Jednou jsem měla příšerný sen, že jsem se probudila a v Drogerii bylo zase jen šeříkové mýdlo a mýdlo Věra:-).
Zaplaťpánbu za kapitalizmus

Hedvika: Jednoho ševce znám, šije sice převážně historickou obuv, ale má tam i záložku civilní obuv, kde jsou polobotky i vysoké jezdecké boty, takže je schopen ušít ledacos, chtělo by to asi zkusit se zeptat. www.sedlarmates.cz

Kupovala jsem od něj tyhle boty, akorát v červené barvě http://www.sedlarmates.cz/index.php?… a i když je to historický model, nosím ho i k civilnímu oblečení v nejrůznějším počasí už třetí rok, akorát občas ošetřím kůži. Stále se na nich nic nerozpadá ani nepáře, a těch 1800kč považuju za svoji nejlepší investici do bot vůbec:).

(moc se mi u něj líbí retro polobotky http://www.sedlarmates.cz/index.php?… )

Šárko, děkuji!

Omlouvám se za offtopic a zvedání některých vás ze židlí Jde mi jen o to, že se tu řešilo, jak mladí nechtějí podnikat = převzít krám po rodičích… samozřejmě si netroufám snižovat význam jakéhokoli podnikání, nicméně fakt prostě je, že si nejprve musí sto lidí vydělat nějakou reálnou a hodnotnou činností (například výrobou), aby pak mohli svůj výdělek utratit v kavárně nebo v obchůdku. On ten přesun veškeré výroby do Asie kde ZATÍM je pracovní síla levnější, totiž vede akorát k tomu, že na jedno pracovité čínské dítě připadá padesát evropských manažerů, pojišťováků, analytiků, stratégů, marketingových specialistů a kdesi cosi… jenže Číňany tenhle systém nebude bavit věčně a my se pak budeme hodně divit – pro ně totiž nebude problém vyřešit si sektor služeb svými silami, zatímco pro nás bude návrat k zemědělství a výrobě nepředstavitelný.

Snaha Brno byla perfektní! Nechala jsem si tam ušít kozačky…jak by se mi dnes taková služba hodila !!!! Ne všechno bylo špatné a také si myslím, že jsme ty lepší věci v té době nedokázali/y ocenit, přišlo nám to jako samozřejmost a koukali/y „přes plot“ 

Markys: Burda byla fenomén a nezanevřela jsem na ni dodnes, jsem dokonce hrdou majitelkou několika výtisků s osobním věnováním od Frau A.Burda.

RenaLange Eta měla přinejmenším jeden geniální výrobek, kterým byl kuchyňský robot Eta 22, na ten nic nemá a mamka ho má již od svatby, což je už dosti let

Po těch „loňských sněhách“ (Textilana) chodím dneska do školy 

Markéto, v pohodě, mě ze židle nezvedáš.
Existuje jistá nabídka a poptávka. A nestane se, že by asiaty přestalo bavit vyrábět a v ten moment by nevyráběl nikdo. Chytré a aktivní existování v tomhle světě je o vyplňování děr na trhu a když někde nějaká díra nabízející zisk vznikne, někdo ji zaplní. Je fuk jestli půjde o výrobu nebo služby.
Já s fungováním dnešního světa nemám problém. Lidi jsou až překvapivě přizpůsobiví, když jde o peníze (přežití).

Markéto, je to tak.

„na jedno pracovité čínské dítě připadá padesát evropských manažerů, pojišťováků, analytiků, stratégů, marketingových specialistů a kdesi cosi.“ Souhlasím s Markétou – většina tzv. podnikatelů jsou pouhopouzí překupníci, přiživující se na jedinci, kterej něco dokáže vyrobit. Spotřebiteli se tak zcela zbytečně jen zvedá koncová cena. Škoda, že to není naopak. – na padesát výrobců jedinej „manažer“…

Sice trochu OT, ale nekdo tu psal o shaneni zimnich bot. Nasla jsem novou int. stranku s ohromnym vyberem, velikosti do 48 a dodanim do Cech zadarmo. Patri to pod Amazon, takze by to melo byt spolehlive. Jedine manko je, ze je to jen nemecky (aspon jsem tam zmenu jazyka nevidela). Pro vsechny, ktere maji vel. 42 (jako ja) a vetsi je to raj na zemi 

www.javari.de

Mozna jsem Marketu predtim spatne pochopila, zneuzivani levne pracovni sily je svinstvo, s tim souhlasim. Prekupnictvi po internetu nevyuzivam, sama nakupuji pouze na ebay sekacove veci z UK… Ale dnesni doba je tvrda, ja sama se mimo vyroby zabyvam i poradenstvim pro restaurace a mohu rict, ze pracovitost a kvalita dnes k uspechu nestaci. Ale predstava, ze lze si jen tak otevrit fabriku se sto zamestnanci a kdo to nedela, ten je sobec, tak to je uplne mimo realitu. Kdo tohle udela je sebevrah, pokud neni genialni strateg s velkym kapitalem.

GreatSusan, našla jsem http://www.javari.co.uk . Jsou to stránky v angličtině a píšou na nich, že v rámci EU doručují zdarma, do ČR ve lhůtě cca týden. Ale nevím, jestli se Vám budou líbit tak jako ty německé 

A abych nebyla stale OT, tak jsem se zrovna pred chvili koukala na sekacovy kabat Debenhams, ktery jsem si nedavno koupila a na stitku se na me smeje znacka Woolmark hura!

jak už jsem kdysi psala, ze svého platu přispívám rodičům a jedné vzdálené příbuzné…ten plat si stanovuji sama, podnikám,zaměs­tnávám víc než sto lidí na hlavní pracovní poměr. Jak je zřejmé z mého písemného projevu nejsem génius a nejsem podvodník/ice.
Začínala jsem s dobrým úmyslem, neskutečným pracovním nasazením, obrovskými dluhy,třemi dětmi a Škodou Favorit. Dluhy se splatily, děti jsou dospělé a úspěšné, firma jede dobře a já pro sebe krom slušného bydlení, dobrých bot a dobrého auta zas tak moc nepotřebuju.
Tři večeře nesním a v krematoriu s kuframa neberou.

Olma: dik! pro me jsou ty nemecke vyhodnejsi, ale pro ostatni tady je anglictina mozna pohodlnejsi…

Markéto, naprostý souhlas. V USA už mají velký problém s tím, že vyexpedovali výrobu jinam. Je sice krásnější zabývat se „čistým“ přesouváním čísílek na počítači a poskytovat si navzájem nadstandardní služby, ale jenom do té doby, než ten, kdo je ochoten tu mrkev pro nás pěstovat a prodávat, nezjistí, že mu překupník a finanční manipulátor vlastně nemá co nabídnout. Myslím, že tohle zjištění v celosvětovém měřítku je podstatou dnešní finanční krize, a že to začalo tam, kde jsme dovolili nazývat samoúčelné přesuny čísílek namísto podvody nebo hazardními hrami „finančními produkty“.

Ano, Velrybo, přesně tohle jsem měla na mysli – a také myšlenkové stereotypy, kterým by bylo dobré se vyhnout, když už tedy se zamýšlíme nad tím, jak svůj život změnit v čemkoli, třeba v oblékání: zbavit se riflí a tenisek z tržnice je fajn, ale je to jen první krok – ten druhý by neměl být útok ani na HM, ani na secondhandy, ale opravdové uvažování na tím, kolik jakých kusů oblečení a kde vyrobených vážně potřebujeme a jestli je nutné každý rok obměnit skříň jen proto, že někde v časopise napíšou, která barva je in… Koho by nepotěšilo koupit každé dva týdny v sekáči super boty za deset korun, že jo, ale mnohem lepší je uvážlivějším nákupem trvanlivějšího výrobku jednou za rok za dva podpořit například činnost sedláře Matese, (na kterého tu kdosi dal link).

Prosím vás, spoříte si? Třeba v důchodovém fondu? Víte, že takový důchodový fond musí ty prachy investovat, protože jnak by rentiéři za nějakých 20 let šli žebrotou? Co asi myslíte, že s těmi penězi dělají? A víte vy vůbec, kolik jich je? To nejsou samoúčelné přesuny peněz, to je mj. velký přetlak investičních prostředků, který se musí někde uvrtat. Např. především invstiční fondy nakupují dluhopisy států, je to totiž (nebo byla) velmi konzervativní investice -nižší výnos, ale zaručený.
Po 1. kole kupónové privatizace u nás vyletěly akcie Komerční banky na 7800 Kč (nominál 1000 Kč) a byly za tím hlavně rakouské a německé penzijní fondy. V roce tuším 1998 stála jedna akcie (nominál 500) 700 Kč. Ztráta jako prase. Podívejte se kolik stojí jedna akcie dnes (např. www.patria.cz).
Toxická aktiva, tzv. sekuritizace, subprime hypotéky, to všechno je jasné, ovšem jedeme v tom všichni! Nejsou na jedné straně Zlotřilí Bankéři a na druhé My, v tom letadle jsme všichni, akorát někteří mají padáky.

Markéto, obávám se, že je to vada systémová, a že obrátit pozornost ke kvalitě a trvanlivosti způsobí tak nanejvýš hromskou nezaměstnanost se všemi negativními důsledky. Možná se to někomu nechce poslouchat, ale jednou zase někdo bude muset nahlas říct, že způsob přerozdělování skrz výrobu a prodej nepotřebných šuntů je nesmysl, který jen převrací planetu v hromadu svinstva. Teď jde jenom o to, aby to neřekl zase nějaký ambiciózní Lenin… To bych fakt nerada.

Velrybo ano, je to systémová vada, my optimisté ovšem stále doufáme, že můžeme svým malým dílem přispět k nápravě, nebo aspoň nepřispět ke zvětšování škod – třeba trochou přemýšlení na nákupech a trochu offtopikování tady 

A.Č.: Spořit si na vlastní důchod v důchodovém fondu považuji za principiální nesmysl. V horizontu 35–40 let není naprosto žádná záruka, že se peníze z jakéhokoli spoření při nějaké „revoluci“ nevypaří. U nás konkrétně je standardní perioda 20 let. S majetkem je naděje snad o něco větší, pokud doufám, že budu mít kliku a nezažiju masivní znárodňování. A státní dluhopisy, zejména ty pro vlastní občany, jsou dle mého názoru podvod nakvadrát, který rozhodně nehodlám podporovat.

Velrybo, nerada bych tady offtopicovala, ale žádná finační instituice si prachy nedrží v trezoru. Ony prostě musejí obíhat, aby vydělaly na ty úroky. (U nás to teda spíš vypadá, že banky žijou z poplatků). To je totiž těch institucí princip.
To, že vy akorát nespoříte v důchodovém fondu je asi nepodstatné, protože tyhle kejkle s řeckými a jinými dluhopisy zaplatili nejspíš západoevropští (budoucí) senioři.

Prosím zmírnit offtopic!

Ms. Uu mne označila za grafomana, co se tetelí nad reakcemi (čímž vlastně dosáhla svého, totiž že jsem nereagoval – příklad jak ukončit diskusi argumentem ad personam), ale přeci jen se zeptám. Markéto, Velrybo: nebudeme kupovat šunty, co budou po pár praních plné žmolků nebo budou rozšmajdané, fajn. Ale opravdu vydržíme nosit jeden svetr nebo boty dva roky? Tři roky? Déle? Dnes, kdy můžeme v „supermarketu dneška“ průběžně měnit nejen outfit, ale i životní filosofii, náboženství a přá(í)tele? Museli bychom změnit mnohem víc: např. většina nákupů oblečení není činěna proto, že něco opravdu potřebujeme, ale chceme si udělat radost… A kdybychom si měli kupovat jen boty na míru a svetry z kašmíru, tak té radosti moc nebude. Alespoň při průměrném platu a rodině. (Ješitný grafoman upozorňuje, že kupuje pouze česká jablka, podporuje několik českých návrhářek a jednoho návrháře nákupem jejich zboží, které vyrábí v Česku převážně z českých „surovin“, nicméně se nepovažuje za spasitele, protože si chce občas (často?) udělat radost, a tak si k jejich košili (kolem tří tisíc za kus) koupí občas i nějaký kousek z nadnárodní firmy.
)
Jestli to je OT, tak to, Ado, smažte, nebudu se zlobit.

GreatSusan, Olma: s javari.co.uk mám výbornou zkušenost, poštovné je v ceně, zatím jsem nakupovala 2× a boty přišly asi za 4 dny a vypadaly ještě líp než na fotografii. Mívají slušné slevy (teď koncem října to bylo 20% na vše) a v sezónní výprodeji až 70%.

Dobrý den, jen bych chtěla upozornit případné zájemce o zmíněný typ šátků Pavlovo Pasad, že jeden je momentálně k mání na aukru. Najdete ho pod názvem aukce: „Šátek ORIGINÁl z RUSKA. Velmi žadaný turisty.“ Cena je na příznivých necelých dvou stech Kč. Akorát mně se zrovna ten jeho vzor nelíbí… ale třeba někomu se líbit bude.

P.: Klidně vydržím nosit jeden svetr dokud se nerozpadne. Dělaly to tak generace přede mnou, nevím, proč bych to nemohla tak dělat i já. Neznamená to, že mám jeden svetr, ale že mám deset svetrů třicet let. Radost jsem si dělala vždycky na Vánoce a na narozeniny a kupodivu to stačilo. Ale nemyslím, že bych tím něco řešila, natož vyřešila. Prostě to tak je. Proti nadnárodním firmám jako takovým nic nemám, mám něco proti tomu, když kdokoli obchoduje neférově, resp. mám něco proti vládám, které mu to umožní.
Ado, promiň, už mlčím. …Ale když Ty začínáš s těmi starými časy, a zúžit to na konstatování, že v obchodech nic nebylo, to se prostě nedá. 

kiwi: to je sice hezké, ale sama jsem „výrobce“. Pokud se chci uživit musím prodávat své zboží „překupcum“, jelikož nemám čas na to sve zbozi prezentovat, prodavat. Nevidím an tom nic spatneho, pokud bych mela do ceny sveho vyrobku zahrnout i nájem za obchod, plat pro prodavacku a ruzna pojisteni, jednak bych už na samotnou výrobu neměla čas, a jednak by konečná cena výrobku možná byla ještě mnohem dražší, jelikož obchodu zas až tak nerozumím, což takzvaný „překupník“ umí. Ve své branži se umí pohybovat. Zkrátka nelze se plno věnovat výrobe a zároveň prodeji, někde možná, ale ve všech oborech určiitě ne. A to jsem určitě spoustu věcí, co se týče vedení obchodu pozapomela. Jo a internet taky není spásonosný, mám zboží na fleru, ale že by mě to mohlo uživit, se říct nedá, mnohem víc zboží mi prodá můj prodejce/překupník.

P.: Proč bych nemohla jednu krásnou, a nadto kvalitní věc, nosit třeba celej život?!
Pro příklad – je lepší pořídit si jeden norkovej kožich klasickýho střihu (prosím zvířátkáře tentokrát o strpění – jedná se jen o příklad  – nebo každej rok shánět, a utrácet za novou umělotinu? Proč bych si měla kupovat každou sezónu třeskutě novej (a neméně třeskutě kolotočářskej) model Swarowského bižutérie, jsem-li šťastnou majitelkou střídmého prstenu s briliantem?
Zmíněné statky mě totiž mohou svojí kvalitou těšit celý život… aniž bych si musela kompenzovat nějaký mindráky každo-denním/týdenním/mě­síčním bezhlavým nakupováním. Při pouhém nahlédnutí do statistiky (dožití) pak nutně dojdu k závěru, že tím zoufalým „děláním si radosti“ utratím za celý život víc, než je zdrávo… rozhodně víc, než rozumnou investicí. A to zamrzí 

Velryba: díky za odpověď (tetelil jsem se celou noc), ale myslím, že nákup „pro radost“ dvakrát za rok a svetr na deset let dnes, zejména u porevoluční generace, neprojde (což není nic proti té generaci ani proti Vám).

Velryba grónská napsal…
Klidně vydržím nosit jeden svetr dokud se nerozpadne. Dělaly to tak generace přede mnou, nevím, proč bych to nemohla tak dělat i já.

Co je toto za argument? Generace před tebou (asi tisíce let) taky jenom chodily pěšky, nebo v tom neluxusnějším případě jezdily na koni.

P. V pekle je to opět samý svatý a anděl:-)

Honza: A co je to za argument, že dneska je nutno dělat jinak úplně všechno? 

K tématu: dobu před listopadem 89 pamatuji pouze jako dítě školkou povinné. Oblečení mě tehdy nezajímalo, pokud to nebyly princeznovské šaty, nebo indiánský obleček ala Vinetou. Ale nedávno jsme s rodinou vzpomínali, jak jsme chodili zvonit klíčema a vytáhli jsme fotky z demonstrací. A to, jak lidi tam (včetně nás) byli oblečeni, to bylo opravdu peklo. Zlatá dnešní džínová uniforma oproti tomu:-)
Když už byl někdo hodně kůl, tak ty džíny měl, ale jedině plesnivé:-) O účesech ani nemluvím, byly to osmdesátky, to nebylo jen u nás. Někteří hokejisté se tak češou dodnes:-)
Jinak dnes zaplať Pán Bůh máme svobodu, i v oblékání, takže kdo chce, může se oblékat kvalitně a využívat služeb šikovných švadlenek, ale naštěstí už k tomu nikdo není nucen.
Nebýt toho, že máme svobodu, by neprobíhaly ani žádné diskuse a Adu by nejspíš pronásledovala StB, za prozápadní myšlení (protože by někde řekla, že se jí líbí, jak šije nějaký západní návrhář)

Velryba grónská: To jsem snad neřekl, nebo ano?
Aniž bych brojil pro bezbřehou spotřební společnost, zrovna tak bych ctnost z tehdejšího socialistického nedostatku také nedělal.

Dělat si radost nakupováním – no proč ne, jenže

(a) aby to byla radost, musí to být lehce výjimečná záležitost, ne program na každé druhé odpoledne,

(b) je fůra lepších příležitostí pro „malé nákupy pro radost“, než je oblečení – jen tak namátkou knihy, hudba, filmy, vstupenky, kytky, dobré sýry, čokoláda…

Je to samozřejmě otázka priorit. Mně přijde lepší jít třikrát do kina v tom samém svetru, než nasyslit si doma tři svetry a jít do kina jen jednou.

Nemohu si pomoci, ale mne se po dobe davno minule vubec nestyska. Ok, mozna, ze byly veci z kvalitnejsich latek (nektere a pokud se vubec sehnaly), ale byly proste hnusne, fakt HNUSNE. Kdo chtel neco alespon trosku hezkeho, musel si to usit sam a stejne to bylo povetsinou nevalneho strihu, byt treba kvalitne provedene. Tyhle povzdechy nad tim, ze zeny nosily sukne, atd..... me trosku toci…prosto ruku na srdce, v prumeru vypadaly zeny podstatne hur nez dnes a uz ve triceti byly sedrene, na klave kvetak, na sobe polyesterovou zasteru....... Dekuji, nechci…to radsi rifle, rifle, rifle a jeste jednou rifle.

Super nápad pozastavovat se nad některými seriály Při nedávném sledování Sexu ve městě mě napadlo, co by asi Áda řekla stylu hlavních hrdinek, tvůrci seriál přece jenom prezentují nejen jako seriál o sexu, ale i o stylu a módě. Upřímě, kreace především hlavní hrdinky jsou ale podle mého v 90% případu naprosto příšerné..... Takže se přimlouvám za článek o Sexu ve městě 

Honza: Copak dělám ctnost ze socialistického nedostatku? Mluvím o tom, že jsou v zásadě dva přístupy ke spotřebě (zde konkrétně k oblékání): 1. Mít víc věcí s delší trvanlivostí ve stylu, který je mi příjemný, a střídat je po dobu mnoha let, 2. mít méně věcí přísně podle aktuální módy, vyhodit je za dva roky a koupit si všechno nové. Já jsem prostě ten první typ a aktuální móda mě zase až tak nebere. Spíš si z ní vždycky vybírám jenom to, co odpovídá mému naturelu. Jsou doby, kdy si z aktuální módy nevyberu skoro nic, protože bych se v tom necítila dobře, a ty musím nějak překlepat (to bylo právě třeba posledních dvacet let charakterizovaných rozdrbaností, sežvějkaností, obtaženým oblečením, flitry na všedních tričkách a až příliš sexy výstřihy), a pak jsou doby, kdy se můj, po léta prakticky neměnný, styl stane zrovna módním. Takové období je právě teď. Takže nosím radostně svoje roláky, dlouhé svetry k úzkým kalhotám, tvídové kabáty, přiměřeně velká strohá saka, jednoduché kabelky na formát A4 a skoro pánské klobouky, a jsem maximálně spokojená. 

A kromě toho musím fakt ocenit sebevědomí mladé generace, která je ochotna šmahem tvrdit, že všechny předchozí generace byly blbé, škaredé, nemožně oblékané a neučesané, zatímco dneska je všechno naprostá paráda. 

P – tak on je rozdíl v tom, že něco potřebuji a koupím jednou za dlouho něco potřebného a kvalitního a obyčejnou marnotratností a marnivostí. Když máte dvě děti, těžko si pořídím tři košile pro radost za tři tisíce.
Malé dítě vyroste o číslo až dvě každý rok – tedy celá garderóba přijde vyměnit. A boty jsou také na jednu sezózu.
Takže svoje zimní nosím dokud se nerozpadnou. Nekpuju je pro radost, ale protože mi teče do bot. Musím říct, že vydrží průměrně 4–5 sezón.

No, sice mne to netěší, ale musím přiznat nakupovací úchylku. Sice na tom pracuju, ale nakupuju zvláště oblečení pro svou potěchu. Dělá mi to dobře.
Alespoň svetry si ale pletu sama.
Taky nakupuju oblečení pro ženy v příbuzenstvu, to mne taky velmi blaží.

Jsem na tom stejně Aleno:-) Až na to, že nepletu. Oblečení nikdy nevyhazuji proto, že mi dosloužilo, ale proto, že už mě nebaví a tudíž ho nenosím. Většinou uděláme výměnu s kamarádkami. Nemám pocit, že bych utrácela horentní částky, ani že bych nakupovala hadry úžasné kvality, ale prostě ani po několika letech nošení a praní to zničené není.

PS: Díky za Váš příspěvek o spoření. Je to tak. Jedeme v tom kolotoči všichni a kdo to popírá, ten nevnímá realitu a žije v idealistické i­luzi

Ado, trochu mimo téma, ale co tak udělat článek o těhotenské módě? Já jsem musela všechny své oblíbené kousky uložit a teď hledám inspiraci. Upřímně jsem při těch nevolnostech ráda za mikinu a rifle, ale až přejde šeď a bude nálada, ráda se zase začnu oblékat hezky… Díky.

Vzpomněla jsem si na jeden svetr, až mě z toho u srdce píchlo… Děda byl kdysi za totality pracovat v Iráku (možná takhle někdo z vašich příbuzných nebo známých vyjel, nevím, jak se tomu přesně říkalo, omlouvám se). Kromě jiného babičce přivezl svetr. Takový světle zelený melírovaný, rolák (nebo stojáček?), u dolního okraje a na konci rukávů asi tři černé pruhy. Babička ho nosila několik let a v mých asi 12 ho vyhrabala ze skříně (několik skříní snad staletí nenošených hader by bylo na dlouhou debatu). Milovala jsem ho. Vypadal pořád hrozně moderně, byl teplý, slušivý. Pak ho kdosi vypral. Rozměry na člověka stokrát tlustšího a dvacetkrát menšího… Obrečela jsem to. Bylo mu 30 let.
Nevím, jestli byl vlněný, ale je to pravděpodobné. Pro srovnání další z babiččiných pokladů byly šaty – snad plesové, černé, s červeným jakýmsi vzorem – drobné kytičky. Na tu bídu docela hezké, ani by mi nevadilo, že je tahám po zemi (zkrátit není problém), ale ten matroš – nejotřesnější polyester, ze kterého se šily ty silonové zástěry. No hnus.
To je možná trošku zjednodušující pohled těsně předrevolučního dítěte. Nicméně, má mamka se (ačkoli na to neměla ani kurz, ani poradce) kvůli té bídě, co tady vládla (a mluvíme prosím o 80. letech) naučila šít a dokonce, když jsme s bratrem byli malí (zač. 90. let) nám šila dětské oblečení, protože ještě tehdy byl problém koupit slušné oblečení za solidní peníz. Dnes už, vzhledem k tomu, že se to absolutně finančně nevyplatí, pletení ani šití neholduje. Ačkoli, vloni jsem ji navezla do akce „vesta se sobíkem“. Vzor vymyslela sama a tak mám (samozřejmě i z citové hodnoty) jeden z nejlepších kousků šatníku.
Ano, doba minulá možná vytvořila z každého člověka kreativce a z tohoto hlediska je velká škoda, že dnes už nikdo na takové věci nemá čas. Ale myslím, že to je to nejmenší, co jsme pro svobodu mohli obětovat.
(Omlouvám se za rozsáhlý a patetický příspěvek, nějak to na mě přišlo:-))

Je mi Vás (nebo Tebe, musím zajít na to fórum:-)) líto Zuzu, já už mám za sebou dvě těhotenství a obě s nevolnostma až do konce, takže vím co to je. Ale jednu věc nechápu. Vy se vejdete jen do riflí? Já jsem se naopak do kalhot nevešla už někdy ve třetím měsíci, zato většina mých šatů a sukní mi byla skoro až do konce. Jen vypadaly kratší a kratší. Věcí se dá sehnat celkem dost, záleží jaký máte styl, ale mě se osvědčilo koupit si třeba XL tuniku s nějakým pěkným vzorem a za pár stovek, než předražené těhotenské hadry. K tomu jsem nosila černé legíny a pod nimi ještě punčocháče. Ty velké tuniky mi i s břichem byly až po kolena, takže to vypadalo celkem dobře. I spousta šatů má pro těhotné dobrý střih, takové ty s mašlí pod poprsím…

Dámy, taky mám za sebou dvě těhotenství a musím říct, že jsem těch 2× pět měsíců vystačila s jedněmi kdysi luxusními butikovými lacláky – bílými s barevnými květy – a pár velkými triky do barvy a odchodila jsem tak celou zimu. Nechodila jsem do práce, ale musím přiznat, že i kdybych chodila, tak na ty čtyři měsíce do MD by se kolegové prostě nezbláznili, když bych hosila jeden druh kalhot. Na těhotenskou módu jsem si fakt nepotrpěla. S prvním jsem pravda měla ještě šatovku, ale při druhém jsem se do ní již nevešla, takže už jen ty lacláky.
Zuzu – utečete to tak, že na módu myslím ani nezbude čas. 

Zuzu taky je mi Vás líto, vím co to je:-(.Dcera si koupila skvělé mateřské džíny v HM, v pase měly úplet aby netlačily, přes ně delší svetry nebo tuniku…jinak to co píše Bára, punčocháče, přes ně legíny a delší svetry, tuniky, šatky s nabíráním vpředu…Nebojte se přidat nějakou ozdůbku. To co vydávají v Mothercare za "těhotenské oblečení " jsou dle mého názoru drahé hnusné hadry v kterých bych ve svých 60ti šla maximálně venčit psy ( potmě). Pohodlné noční košile a župan jsem koupila v MS.
Jen jestli můžu poradit věnujte pozornost pohodlným botám a nohám vůbec, pokud by vám natékaly v lékárnách a Zdravotnických prodávají podpůrné punčocháče a podkolenky ( neškrtí!). Punčocháče stojí cca 70 Kč, podkolenky max. 40 Kč a opravdu nohám uleví,tuším že se to prodává pod značkou Aria – tak nějak.
Přeju vám aby ty nevolnosti brzo přešly a hodně spánku do zásoby .

pro Lilip – ale fuj (.
Každá se vdáváme jen párkrát a těhotná jsme taky jen párkrát v životě, tak proč si to neužít?

RenaLange – souhlas! V Mothercare je těhotenské oblečení horor, a to doslova, protože většina těch věcí je (nebo aspoň loni v zimě byla) ještě ke všemu černá, šedivá, případně tmavě fialová. Prostě jak z reklamy na Twilight, co je také vhodnější oděv pro nastávající matku než upírské hábity:-)
Jinak lacláče bych si na sebe v těhotenství ani jindy nevzala, mám pocit, že mě udělají tlustší než jsem a elegance nula.

ja teda tehotna jeste nejsem, ale treba brzo budu, takze uz se po obleceni poohlizim. a planuju to presne jako Bara a Rena rikaji – leginy, prip. dziny a tuniky az do haleluja. Rozhodne me nikdo nedonuti chodit v laclacich, tim ze budu tehotna se prece nevyloucim ze spolecnosti… Btw. v topshopu maji docela hezke tehotenske obleceni, nechaji se tam najit i saty pouzitelne na vecer

Těhotenské oblečení jsem si užila (a po mně je unosila i moje švagrová). Bavilo mně nakupovat, něco jsem si ušila. Kupovala jsem především ve slevách, v Mothercare krásná trika (žlutá, bílá a červená, jedno šeidvé). Tam jsem koupila i nějaká tílka, džíny, sukni. Každý kus max. do 200, ale to jsou ty slevy, že
Krásné oblečení má Name It (v Praze např. v Kotvě, outlet ve Fashion areně).
Ušila jsem si šaty, ještě jedny jsem dostala od mámy, obojí se dá nosit i mimo těhotenství. Pak jsem si ušila i sukni a jedny plátěné kalhoty a jedny kraťasy.
Nějaká trika jsem si nakoupila v H&M, ale tam mívají samé smutné barvy, takže jen pár. Myslím, že i nějaké kapsáče jsem tam koupila.
Zpětně považuju za nejdůležitější mít tak dvoje nebo troje opravdu pohodlné kalhoty. Když je někdo zvyklý na sukně, tak místo toho samozřejmě sukně. A pak spoustu vršků, ale ty zase netřeba kupovat těhotenské, protože móda za posledních let v podstatě těhotenská je.
Spodní prádlo, především kalhotky, podle mne nejsou potřeba přímo těhotenské, stačí nějaké s nižším horním okrajem. Takové jsem nakupovala v Marks&Spencer.
Vždycky platí, že cokoliv, co má na sobě nálepku „těhotenské“, bývá dražší (když nepočítám slevy). Takže bych, co to jde, nahrazovala vhodným oblečením z normální konfekce. Dá se to úplně v pohodě.
Co bych na sebe opravdu nevzala, jsou džínové lacláče. Uznávám, že ke konci těhotenství jsou jistě pohodlnější, protože to břicho dobře drží a ulevuje zádům. Ale místo toho se dají vzít podpůrné pásy, které tu váhu břicha také podrží. Lacláče vypadají prostě HROZNĚ …
Hmm, jsem dost off topic … 

Chtěla bych se vrátit k původnímu tématu – látek z totalitní éry. Že nebyl moc výběr a nebyly nejlevnější, to už tu myslím padlo. Ale nikde jsem v komentářích nenašla zmínku a časopisech z NDR jako bylo PRAMO na šití nebo Strick Mode či Hand Arbeit na pletení a jiné ruční práce, bez kterých si 70. a 80. léta nedovedu představit – tedy co se týká šití a pletení v naší rodině. Daly se sehnat v trafice u hodné paní trafikantky a dokonce i předplatit u PNS – jenže je dost často někdo ukradl z poštovní schránky. Střihy z PRAMO seděly podobně jako ty z Burdy a já jsem se podle nich naučila šít s pomocí mamky a babičky už ve 12 letech, protože totalitní obchody nabízely maximálně neforemné manžestráky. Látky jsme kupovaly v partiovce, kde se občas objevil nějaký ten kazový „exportní souběh“, to pak byla radost úměrná dnešním skvělým úlovkům ze sekáče…….

Já jsem měla kliku, že v době, kdy jsem byla těhotná, se právě nosily hodně rozšířené kabáty do A. Pod to jsem nosila pruhované šikmo střižené hodně rozšířené (takřka „kolové“) plášťové šaty (podle počasí buď s podvlíknutým trikem nebo bez, které jeden kamarád, který přišel na návštěvu, hezky charaketrizoval: „Co to šiješ? Deltaplán?“ Měly tu výhodu, že s velkou rezervou vstřebaly jakýkoli obvod pasu, a kdo nechtěl, tak si mého bubnu v těch záhybech vůbec nemusel „všimnout“. Bylo by mi trapné chodit do práce, na jednání, a vlastně i kamkoli jinam v oblečení, které zdůrazňuje křivky. (Nesnáším těhotenskou klasiku se stažením pod ňadry, která křičí na kilometr „čumte, jsem v osmém!“.) O tom, že to bylo maskování dobré, svědčí fakt, že mě nikdy nikdo nepustil v tramvaji sednout.
Tuniky jsou dobrý tip, ale z opačného důvodu: Jako těhotná v nich vypadá i ta, co není. Takže kdo nechce, nemusí si rozdílu „všimnout“…

Zuzu, dobre ti radi. ja jsem ochodila tehotenstvi v dvoch tehu kalhotech (hm a ca) a jedny sukni (ms a byla netehu). k tomu jedna tunika c. 44 (byla jsem 38) a dve – tri trika pod prsy strizene.

laclace bych na sebe nevzala (a to jsem mela jedny podedene od segry)- clovek vypada (a pripada si) jeste neforemnejsi nez je. a nemam take nic proti mode zvyraznujici bricho – nevidim na tom nic tak spatneho byt tehotna a radsi budu vypadat tehotna nez tlusta.

ale obecne bych moc penez neutracela – budou se hodit casem, ci uz pro mimino, nebo pro maminku – treba ja jsem po dvou za sebou jdoucich tehu o dve cisla vetsi a to uz vetsina kalhoty a bluzicek (nemluve o kostymech) nevstreba. furt ale doufam, ze to cislo dolu jeste popoleze – tak nakupuji v seacich a na mmb a pod.

Anavi: Já tu dobu ještě tolik nepamatuju, ale u nás v rodině babička šila celkem dost, hlavně podle burdy, pokud vím. Legendární byly jedny šaty, které byly z té „kazové látky“ a které babička ušila pro svou první dceru (mou tetu) na dovolenou. Ty šaty postupně podědila druhá teta, moje maminka, moje dvě sestřenice, já, moje sestra…látka pořád drží, i vzor je ohromně slušivý (sestřenky jsou blondýnky, já a sestra jsme tmavé) Takže ať žije kazová látka:-)
Škoda, že už se do nich nevejdu…

Z Mothercare jsem měla pěkné červené těhotenské šaty, koupené ale v Anglii. Pak jsem měla ještě černé, ale oboje byl ten střih, jak tu někdo trefně poznamenal, čumte, jsem v osmém) Lepší postavu dělaly sukně s pružným pasem a trička obepínající břicho a pod břichem mírně stažené. Hergot kdy jindy by měla být ženská pyšná na to, že má břicho a nemusela ho zatahovat?!
A lacláče fakt ne, asexuálnější oděv snad neexistuje. Pro těhotné i netěhotné. Roztomile to vypadá jedině na malých dětech a Krtečkovi.

Vrátím se k původnímu článku, konkrétně k těm šátkům. Líbí se mi, to ano, ale osobně bych to asi nedokázala unosit tak, abych nevypadala jako stará mladá … Ostatně s tím mám problém i s ostatními šátky. Jak zkombinovat oblečení (tedy outfit) tak, abych nevypadala na šedesát (nic proti šedesátnicím, moje tchýně je v tomto věku a vypadá a obléká se naprosto úžasně!).

Hours: On to každý cítí nějak jinak. Já jsem si ženskost jako takovou nikdy nijak zvlášť neužívala, takže nenosím ani výstřihy, které křičí, „čumte, mám šestky!“ 

pro VelrybaGrónská:

sedmdesátá léta? Uff:-)).
Taky jsem si podle Burdy ušila takové šaty, šikmo střižená červenomodrobílá kostka, pod to tmavěmodrý nebo bílý rolák,červená košile, modré nebo červené střevíčky ze Snahy k tomu…jojo. Knoflíkovou dírkou u džín jsem protáhla očko z prádlové gumy a to připínala na knoflík a jak to drželo:-).
Jenže tehdy se těhotenství považovalo za něco jako ekzém nebo jinou chorobu, něco co je třeba skrývat.
Pamatujete,až Michaela Dolinová v devadesátých letech se ukázala na TV obrazovce s bříškem, dřív to bylo nemyslitelné !
Těhotenství není ošklivá nemoc, nic za co by se měl člověk stydět, nadarmo se dřív nanazývalo " požehnaný stav"…a já fandím děvčatům co se prezentují jako šik maminky klidně v upnutých šatech.
Buďte hezké a nestyďte se za bříško.

Anavi: Já tu dobu ještě tolik nepamatuju, ale u nás v rodině babička šila celkem dost, hlavně podle burdy, pokud vím. Legendární byly jedny šaty, které byly z té „kazové látky“ a které babička ušila pro svou první dceru (mou tetu) na dovolenou. Ty šaty postupně podědila druhá teta, moje maminka, moje dvě sestřenice, já, moje sestra…látka pořád drží, i vzor je ohromně slušivý (sestřenky jsou blondýnky, já a sestra jsme tmavé) Takže ať žije kazová látka:-) Škoda, že už se do nich nevejdu…

Rena Lange: tak to na me budete pysna svym zpusobem beru totiz moje (budouci) tehotenstvi jako modni vyzvu (at to zni povrchne jak chce)

Pěkný product placement.

RenaLange: Až osmedesátá. Ale nezávisle na tom by mi připadalo nevhodné i dnes, kdy se těhotenství nepovažuje za nemoc, chodit s vyvaleným bubnem na porady mezi chlapy v oblecích, ať bych byla jakkoli hrdá mamina. To není o studu za břicho, ale o oblékání k určité příležitosti. Někam, kde je zvykem tělesné tvary překrýt tvary oblečení, bych si nevzala obtažené šaty nebo triko ze stejného důvodu, ze kterého si je tam neberou ti chlapi. Resp. obtažené břicho u ženské mi připadá stejně hnusné jako obtažené břicho u chlapa, ať je uvnitř cokoli. 

Vzpomněla jsem si na jeden svetr, až mě z toho u srdce píchlo… Děda byl kdysi za totality pracovat v Iráku (možná takhle někdo z vašich příbuzných nebo známých vyjel, nevím, jak se tomu přesně říkalo, omlouvám se). Kromě jiného babičce přivezl svetr. Takový světle zelený melírovaný, rolák (nebo stojáček?), u dolního okraje a na konci rukávů asi tři černé pruhy. Babička ho nosila několik let a v mých asi 12 ho vyhrabala ze skříně (několik skříní snad staletí nenošených hader by bylo na dlouhou debatu). Milovala jsem ho. Vypadal pořád hrozně moderně, byl teplý, slušivý. Pak ho kdosi vypral. Rozměry na člověka stokrát tlustšího a dvacetkrát menšího… Obrečela jsem to. Bylo mu 30 let.
Nevím, jestli byl vlněný, ale je to pravděpodobné. Pro srovnání další z babiččiných pokladů byly šaty – snad plesové, černé, s červeným jakýmsi vzorem – drobné kytičky. Na tu bídu docela hezké, ani by mi nevadilo, že je tahám po zemi (zkrátit není problém), ale ten matroš – nejotřesnější polyester, ze kterého se šily ty silonové zástěry. No hnus.
To je možná trošku zjednodušující pohled těsně předrevolučního dítěte. Nicméně, má mamka se (ačkoli na to neměla ani kurz, ani poradce) kvůli té bídě, co tady vládla (a mluvíme prosím o 80. letech) naučila šít a dokonce, když jsme s bratrem byli malí (zač. 90. let) nám šila dětské oblečení, protože ještě tehdy byl problém koupit slušné oblečení za solidní peníz. Dnes už, vzhledem k tomu, že se to absolutně finančně nevyplatí, pletení ani šití neholduje. Ačkoli, vloni jsem ji navezla do akce „vesta se sobíkem“. Vzor vymyslela sama a tak mám (samozřejmě i z citové hodnoty) jeden z nejlepších kousků šatníku.
Ano, doba minulá možná vytvořila z každého člověka kreativce a z tohoto hlediska je velká škoda, že dnes už nikdo na takové věci nemá čas. Ale myslím, že to je to nejmenší, co jsme pro svobodu mohli obětovat.
(Omlouvám se za rozsáhlý a patetický příspěvek, nějak to na mě přišlo:-))

Velryba Grónská: asi nechápu, co je pro vás alternativa k té tunice. Ona přece nemusí (a nebývá) přes břicho obtáhlá (napnutá)… ani normálně silným ženám se přece nedoporučuje, aby chodily v deltaplánu, na odsouzení neforemných hábitů se pod příslušným článkem shodla i zdejší čtenářská obec. Ale těžko si můžu každý měsíc pořídit jinak vypasovanou halenku, proč bych to dělala? Holé nebo trčící těhotné břicho se mi taky nelíbí, ale to přiznání v nestanovém vršku mi přijde hezké. A z toho, že mu říkáte buben, mi nějak vyplývá, že vám přijde tak trochu jako něco, za co je třeba se stydět. Nevím, jak jinak by se to dítě dalo porodit, než že předtím někde bydlí. Tak co je skandálního na tom, že některé ženské mají pár měsíců kulaté břicho?

Levandule: Neforemný hábit se mi taky nelíbí. Deltaplán byl právě ve srovnání s klasickými typy těhotenských šatů, které jsou většinou nějak nařasené do sedla, hábit foremný (nikde žádné řasení do švu). Ale ať si každý nosí co chce, nikomu to neberu. Jenom se mi prostě některé věci nelíbí, a beru na vědomí, že mnoha lidem, kteří právě nejsou těhotní, se nelíbí taky. Ne každý je ochoten jihnout nad pupíkem těhotné ženy, a je dobré být na to připravena, když se rozhodnu stavět břicho nepokrytě na odiv. Blbé poznámky, zejména starých dědků, se pak snášejí líp.
Proti rovným netvarovaným tunikám jako takovým nic nemám, nelíbí se mi typy jakýchkoli oděvů nařasené stažením pod prsy (což tzv. „tuniky“ dneska často jsou), a to právě proto, že evokují klasické těhotenské oblečení. Skandálního na těhotném břichu není nic, ale taky mi nepřipadá, že by to bylo zrovna něco na ukazování. Ono to chce prostě svoji míru. Začne to ukazováním bříška navzdory zlému světu a skončí to mimískováním na mimibizárech… 

Velrybo, že vy nemáte dceru a nemáte mladé kolegyně?
Já Vám dám mimískování na mimibazárech,škoda že mne nevidíte:-).
Doba se změnila a ti dědkové jsou v mém věku…a světe a Velrybo div se,vždycky ocení hezkou ženskou,pokud je těhotná jsou zjihle galantní.

Tu ikonku Wollmarku si pamatam z detstva na maminych svetroch (tusim) ked si ich rucne pravala vo vani. ale to bolo veru pekne davno.

Jsem si tu projela tu vaší diskuzi o těhotenské módě … Jako sama jsem ještě mladá na to být těhotná, tak v praxi to možná bude úplně jiný, ale asi budu hlavně ráda, že budu mít do čeho se narvat přes pas a hlavně bych si dávala pozor na miminko, aby mi nic přes pas a celkově přicho neškrtilo. Takže za mě si myslím, že na tohle jsou opravdu nejideálnější tuniky střižené pod prsama. Kdy jindy nosit takové halenky, u kterých si připadáme jak těhotné, když jsme zrovna těhotné? nebo bych to řešila šatama, kabátama, a já už nevím čím, vším Jsem nějak nesvá z těch komentářů, že by se vlastně nemělo ukazovat břicho. Kurňa vždyt se takové břicho prostě NEDÁ schovat a proč by se žena nepochlubila, že je těhotná, když je to jen párkrát za život? Nemyslím aby nosila trička střižené v pase a pak jí koukal pupík, ale abych se snažila jakože zamaskovat, že nemám v břiše miminko, to mi už teda přijde docela už dost absurdní děvčata …

Moje sestra nosila těhotenské lacláče – byla v nich jako tmavomodrá hruška na nožičkách. Taky doma pletené šaty normálního střihu, které byly pružné a přizpůsobily se – ty jí slušely. Kamarádka vystačila s dlouhým svetrem přes džíny, u nichž ke konci nedopínala zip. Ono záleží na tom, jak velké bříško je – ne každý naroste do tvaru tykve.

Byla jsem těhotná dvakrát (zatím ) a pokaždé se mi podařilo sehnat relativně slušivé těhotenské oblečení (CA, Anne a Viktorie). Pokaždé zvlášť, bo jednou jsem přibrala jen 7 kilo a podruhé 25. Nevidím důvod, proč by těhotná žena neměla vypadat dobře, proboda, proč bych se 9 měsíců měla cítíl jako prašivá a chodit oblečená v obřím pytli nebo v lacláčích. Osobně mi vyhovovaly kalhoty nebo sukně s pružným pruhem od třísel nahoru a přes ně tolik zavrhované tuniky střižené nebo vázané pod prsama. Když má člověk těhotenskou velikost prsou a fakt velké bříško, tak málo co jiného mu udělá pěkné tvary. Těhotenství je fajn a každá by si ho měla pokud možno co nejvíc užít, do čehož počítám i „dobře se cítit“…t.j. nevykašlat se na vlasy, na makeup, na oblečení, na nehty.....prostě na svoji ženskost.

Přesně tak Beruško! Mě bylo celé těhotenství blbě, proto mi pomáhalo aspoň se vyfiknout a hezky obléct. Tuniky mi normálně moc nesluší, nosím spíš vypasované věci. Vždycky mi to bylo líto, protože některé značky mají tuniky úžasně barevné a pěkné, já jsem v tom bohužel vypadala jako v pytli. O to víc jsem si proto tuniky užívala v těhotenství:-)

RenaLange: No jo, nemám dceru ani mladé kolegyně, pohybovala jsem se celý život mezi buranama. 

Těhotenské šaty asi brzo začnu řešit taky, ale zatím, v šestém měsíci, není zapotřebí. Nemusela jsem kupovat žádný nový kousek oblečení. Ono prozatím úplně stačí posunout sukni výš a u svetrů nechat rozepnuté spodní knoflíčky. Kabáty mám oba do velkorysého áčka, tak u nich je ještě minimálně měsíc rezerva. A to nemám žádné bříško, ale břicho 

velryba Grónská :
Babo jedna:-).
Vy víte jak jsem to myslela, zatímco syn nebo manžel Vám odsouhlasí i čínskou pagodu na hlavě ( pokud si jí vůbec všimnou , spíš sázím na " seš dnes nějak vysoká „),holky Vám řeknou " no mami…“.

RenaLange:
Náhodou, i syn mi docela rychle znechutil můj krásný černý lesklý buřtovatý prošívaný kabátek s gumovým páskem a uměloou kožešinkou kolem kapuce, který jsem si koupila loni, abych byla konečně IN, a o kterém prodavačka v našem „butiku“ tvrdila, že je z Itálie a že má poslední kus, akorát neřekla, že DNESKA, takže si ho další den koupily všechny staré báby ve čtvrti, protože je teploučký a natahovací na všechny velikosti. 

ja mam niekedy pocit, ze mnoho tehotenskej módy je myslené ako európska burka:-D zeny si uz plnia svoju povinnost, nemali by pri tom este vyzerat dobre. Heslo vyrobcov – hlavne asexualne a neatraktivne

Nechapu prilis off topic komentare o tehotenstvi a podnikani a kdo je a neni podnikatel[ka] spasitelka a co je vsechno blbe anebo zlate za komunistu. Pokud si dotycna Marketa hraje a schovava za Marketu Linden, ta stezi bude psat tady a sdelovat buldozerovym zpusobem extremni nazory, zatimco jina pani je zase extremne klasicky odena. Prosim, drzme se pri zdi. Vsechny doby, povolani a styly maji sva pro a proti, kdyz opomeneme extremy. Bylo plno braku, ale i vice rucni dovednosti behem komunismu, vcetne Woolmark znacek na vice svetrech. Dneska je vetsi vyber, ale lide jsou stale jako stadni ovce, s extremnimi nazory, zarlivosti, urcitou provokaci byt videt, pokud maji penize. To se kupuji ocejchovane a dosti viditelne znacky, zatimco stale nas trh je na druhe strane spatne zasobovan lacinym zbozim, zejmena u potravin, coz neni voda na mlyn zahranicnimu Marks and Spencer, ale cista realita. Podivejme se, co jime. Sama ecka. Uz se to lepsi, na druhou stranu umime proti Nemkam a Anglicankam varit a pect. Co obleceni? Staci projit Adin clanek s kabaty a cenami a srovnat to s jedinou strankou zahranicniho evropskeho casopisu – lepsi kvalita a vetsi pomer vlny, lepsi design a vyber za mensi cenu v prepoctu z liber/Eu na koruny. To je holy fakt. Jiny fakt je, dokud nebudeme jednou za cas investovat a zejmena pozadovat lepsi kvalitu potravin a obleceni nez byt odkladiste braku a zlevnenych nemeckych konzerv, na dobre nalade nakupcich modnich obchodu, budeme tam, kde jsme – sediva stadnost anebo vyrazne vykriky znacek na nejakych celebritkach. Ono totiz Tesco v Britanii a SRN si nedovoli odmitnout domaciho vyrobce a jeste hrde hlasaji, ze jejich mleko, maso, vejce a jablka jsou takove kvality a jen lokalni, kazda pobocka, jinak by je zakaznici hnali. Ptejte se, proc ve vasem F+F neni k sehnani svetr z moheru [ne nejlepsi kvalita, ale OK cena], kdyz ho vidite v Rakousku 20km za kopecky od Mikulova. Ptejte se ceskych nakupcich.

Kocour V Botach :
Váš komentář je taky o podnikání…
Rozdíl mezi podnikáním ve středověku a dneska je v tom, že tehdy nepoctivého „pekaře“ veřejně pro ostudu máčeli ve Vltavě, zatímco dneska řeknou zákazníkovi nepoctivého „pekaře“, že si za to může sám, protože měl jít nakupovat jinam a neměl mu na to skočit.

Velryba grónská: proč jen vám nemůžu dát více palců nahoru:-(

Chtivá pracka:
To máte jedno. Grafomana potěší všechny palce, bez rozdílu barvy a směru. 

RenaLange -ale ne fuj Jděte, kdo říká, že si to neužít?
Ale psala jsem čistě pragmaticky a ze zkušenosti. Celý prvních 14 týdnů mi bylo denně zle, ale nosila jsem běžné oblečení. Pak se mi konečně udělalo dobře, oblékla jsem těhu lacláče – žádná hruška, záleží na střihu, nohavice jsou volné a břicho dobře střižené – volné, pohodlné a hrdě vystrkovala břicho – proč schovávat? stejně to nejde
Neznamená, že když jsem neinvestovala vůbec do oblečení, že jsem byla za šmudlu. Krásně namalovaná, načesaná atd. A užívala jsem si vybíráním výbavičky na miminko. No, ideální období trvalo 3 a půl měsíce, pak povolily klouby, vazy, a bylo zase poslední dva měsíce fyzicky na nic. Tak jaképak užívání si oblečení? Sem byla ráda, že dýchám a vůbec chodím – s bolestí zad, třísel, oteklá.
Prostě to oblékání když je záležitost 4–5 měsíců mi přijde, že se vůbec nevyplatí nic extra pořizovat. Dobrou polovinu těhotenství stačí normální oblečení. Ale samozřejmě ženy ve vysokých funkcích musí vypadat, to je pak něco jiného. Bavím se o těch, co jsou celé těhu na PN.!!

Velrybo – palec nahoru – s tím rozdílem v podnikání kdysi a nyní. Smutná a reálné . „tak jste nám na tu reklamu neměla skočit“ – to sedí.

Zuzu – jo, k těm kalhotám – souhlasím, že málokteré padnou. Zkoušela jsem je taky, všechny možné typy a střihy, ale všechny někde škrtí – přestože mají ten pletený pás, . Je to prostě nepohodlné. Nevím, jak jste přibírací typ, ale člověk neodhadne, na kterých partiích a kdy přibere. Ty kalhoty jsou ošemetné, zvlášť když nejsou elastické. Povolovací lacláče s volným místem kolem stehen a celého sedu a ty leginy jsou určitě jistější, že se vejdete i na konci, – minimálně by vás v tom mohl manžel dokutálet, kam je třeba Blbě vám přestane být nejdéle do 14. týdne, vydržte.

Já mám dceru i mladší kolegyně, ale vyvalená obtažená břicha, číkoliv, mě taky neberou. Taky mi maminka kdysi, na těhotenství, ušila deltaplán. Ze šikmo střižené kostky, úžasných barev, s prsními záševky, vzadu sprotizáhybem, s bílým límečkem..... Jedny z mých nejhezčích šatů. Bohužel vlněné, staly se tedy pochoutkou molů.

Kdysi jsem si ušila těhotenské lacláče ve stylu padacího mostu, které byly vypasované a přitom se daly povolovat. Byly ostře tyrkysové a Dušan Šimánek mi je fotil na titulní stranu Mladého světa. Střih to byl báječný, kdyby byl větší zájem, podívám se po něm – je to již 27 let!

Bezvadný článek! Mám dotaz, kde se nachází obchody s příslušenstvím ke krojům? Protože u nás v Ostravě je tento krám poněkud sci-fi:(

I když je to offtopic, s tou těhotenskou módou jste se mi trefily do noty, právě to řeším.

Džínové lacláče bych si na sebe v těhotenství nikdy nevzala! Fuj.
Jsem kalhotový typ, takže koupím speciální těhotenské kalhoty s elastickým pruhem nebo jinak povolovacím pasem (už jsem ulovila jedny v sekáči, pěkné zimní těhotenské kalhoty, s příměsí vlny, za 120 Kč), na zbytku oblečení budu z nouze šetřit a pořídím „normální“ trička/tuniky. Dost jsem nad tím přemýšlela a myslím, že je potřeba vybrat oblečení, které vykreslí zvlášť prsa a zvlášť břicho. Hlavně ne žádné XXXL pánské triko, které vám prsa a břicho slije do jedné velké koule a vy pak budete vypadat spíš jako chlap s pivním pupkem…

A ještě jak tu někdo vyčítal seriálu Vyprávěj nevěrohodnost – všimli jste si v posledním dílu těch příšerných (asi těhotenských) plandavých hnědo-hořčicových kostkovaných šatů, které na sobě měla postava Kamila? Ty mi přišly hodně věrohodné ":-P

Kajuli, tady je třeba jeden online: http://obchod.kroje.cz/ a fyzicky se nachází v Brumovicích, což ale opravdu netuším, kde je.

Ivucha: Jo, ty byly hodně věrohodné. Takovej deltaplán… Já bych volila méně jásavou barvu a ne kostky. Resp. můj deltaplán byl modro-šedo-béžovo pruhovaný (sesazen do šipky středem dolů), a měl stojáček, ne límec.) …Hádám, že ta herečka je (nebo v době natáčení toho dílu byla) nejmíň v šestém, i když takovou pokročilost těhotenství zatím neměla v roli. (Nevím, kdy se to natáčelo, ale v srpnu byla v sedmém – viz http://www.ahaonline.cz/…tehotna.html) Šaty byly tehdy nejjednodušším řešením. Jednak se hodně nosily šaty a sukně jako takové, a jednak žádné těhotenské kalhoty neexistovaly a všechno se stejně muselo ušít nebo upravovat doma. Ale kdo je vyšší robustnější postavy a přibere patnáct nebo dvacet kilo, tak bude vypadat míň nebo víc jako hroch ve všem. Nevím, proč ji navlékli zrovna do žluté a oranžové, která je z tohoto hlediska snad nejhorší.

nedalo mi to a googlovala jsem: je to ca. 40 km od brna, smer priblizne jihovychod. Pobliz neni zadne znamejsi mesto, ale urcite tam je moc hezky, akorat tam tak trochu davaji lisky dobrou noc Prodavaji docela hezke kasmirove satky, neni u nich ale zadny popis, takze nejde poznat z jakeho jsou materialu (kasmir to nebude)… Nemate s nima nekdo zkusenost?

vlněná šála z hedvábí? http://zena.centrum.cz/…ky-pro-muze/#5

GreatSusan: „…40km JV od Brna…“ už vidím jak tohle zadávám do GPS a ona to pochopí a najde…:-D! To mě opravdu pobavilo.

Tady to žije

Ráda bych upřesnila, že prodejna látek uvedená v článku se nacházela v Praze v Celetné ulici. Taky jsem tam občas něco koupila. Tehdy vůbec bývala spousta prodejen látek,kde se dalo koupit kvalitní zboží. Lidi si ještě pamatovali jejich majitele z první republiky, a tak jsme třeba nakupovali u Barhoně.

Kiki, to je dobrý :-]

Evik: nebylo to myslene jako presny navod, ale jako priblizna orientace …

btw. pokud Vas GPS dokaze najit jen to, k cemu mu zadate naprosto presne souradnice, tak je mozna cas zakoupit nejaky lepsi model (nebo se naucit cist mapu)

Zrovna dneska jsem ukořistila v sekáči krásný modrý svetr od Benettonu i s woolmarkem jen za 80 kč A dokonce i ve výborném stavu!

Ted me pobavila orsay
prijdu tam a koukám na pekny sedy kabat, rikam si, zceho asi je? juknu na to a asi za cenu 1700Kč je to z 50% vlna. Jenze je tam napsane z opravdove vlny
misto z prave vlny. napadlo me, ze je skoda a rovnou tam už nenapsali z opravdické vlny 

Dnes dorazil vlněný šátek z Anny Kareniny – polský e-shop s výrobky Pavlovo Posad, www.annakarenina.pl, nemají sice takový výběr, jako na domácích www.platki.ru, ale zato můžu potvrdit seriózní a ochotný přístup. Stačí si vybrat, pak je potřeba napsat mail, jestli ho ještě mají (na polskou adresu, z anglické se mi to vracelo), pokud ano, rezervují ho 3 dny, do té doby se musí poslat platba a až dorazí, tak ho pošlou na danou adresu. Jak jsem psala, všechno proběhlo hladce, šátek tu mám rozložený a nemůžu se na něj vynadívat. Přišel sice až těsně po těch šílených mrazech, takže jsem jeho výhřevnost nemohla vyzkoušet v těch nejhorších podmínkách, ale i dnes docela zahřál. Tak to jen pro info, kdyby o něm taky někdo uvažoval 

Nádherné šátky, který máte Vy? Asi to taky zkusím,jsou překrásné.

Já jsem nakonec sehnala šátek od Pavlovo Posad na E-bay. Taky si ho nemůžu vynachválit, je nádherný, velký a krásně hřeje.

Tenhle: http://www.annakarenina.pl/…georgia.html
Nevím, ale, jestli mají víc kusů. No co budu povídat, jsem z něj hrozně nadšená…

kto mi pomoze rozsirit zbierku o stare kasmirove satky na ktorych su kvety a rozne ovocie. zbieram len tie satky na ktorych je vidno po celej dlzke take slabe pruzky . ponuknite urcite sa dohodneme 977mario977@azet.sk

1000kc zaplatim za kazdy kasmirovy satek co bol vyrobeny v textilane. satek musi byt stary cca 100r. mam zaujem len o satky so vzormy kvetou a ovocia o turecke nemam zaujem. viac na mario11977@azet.sk tel:00421948552652