Svatební šaty z Číny

Ne každý má na to, aby si nechal ušít šaty na míru nebo si koupil značkové. A vyhazovat peníze za šaty na jeden den…? Nebo snad sponzorovat předražené půjčovny?

Ale však jo. Akorát je potřeba počítat s odpovídající kvalitou. Některé nevěsty si koupí šaty za tři tisícovky od Číňanů a pak se diví, co přišlo.

Nechci nijak komentovat práci čínských šiček, ale dost mi vadí, že tu ze zákaznice své matky děláš blbce. Nadto je to obecně docela urážlivý článek, neboť uvedené šaty a detail výšivky nejsou úplně tuctové a jsou snadno poznat. Což se i stalo, překvapivě jsem zmíněné šaty viděla na svatbě minulý víkend a netuším, jak by se nevěstě líbilo, že z ní děláš na veřejnosti idiota jen proto, že si u tvé matky nechala šaty poupravit.

Takže radši půjdete v otrhaných, ale zato levných šatech? Vážně??

Radši se nevdávat. Nejen kvůli šatům.;-)

To je zase myslenka jak hadr- takze nez abych sponzorovala „predrazene pujcovny“ budu vypadat jako hadrovej panak…no osobne si radsi dojdu do pujcovny a vyberu si tam nejaky slusne vypadajici, dobre sedici saty a dam jim za ne sest tisic, nez abych"sponzorovala" smejdy z Ciny

Vdávala jsem se před 3mi lety a v půjčovnách žádné hezké šaty za 6000 neměli. Nakonec jsem si je nechala ušít. Stály 15 000. Ale stály za to.
Kdo chce pěkné a levné šaty, pro toho mám radu. Leťte na svatební cestu před svatbou do Thajska a nechte si je ušít tam. Nebo tam nějaké kupte. My jsme tak koupily šaty sestře, stály okolo 5000, což je na Thajsko dost, ale byly částečně z hedvábí, pěkně zpracované…doma si je ještě nechala upravit, aby jí perfektně padly.
Ale člověk si musí dát velký pozor, budou Vás chtít ošidit, úplně se vyhněte turistickým pastem a běžte do seriózního salónu, kam chodí místní. Ušití na místě je také riskantní, musíte jim dát zálohu a když se Vám šaty nelíbí, není asi jednoduché získat zálohu zpět. Sestra chtěla jednoduché šaty, což je v Thajsku problém ale naknec jsme ty ideální našly

Holky, vy jste nějaké… bohaté. Plánuji se s celou svatbou vejít do cca 20 (tedy šaty za tisícovku a ještě ideálně aby šly použít i pak). Svatební cesta do Thajska? Šaty za 15 000? Docela se tu musím smát, nebo se spíš divit, kam až dneska trend velkých a slavných svateb došel.
No mám štěstí, že mi budou stačit krátké šaty (a asi nebudou ani bílé), a že po pompézní svatbě netoužím.
Ale plně rozumím těm, kteří na to nemají, ale protože to vidí všude kolem sebe, tak mají pocít, že „se to tak dělá“.

@Ani jj pravda, pravda…tiež netuším, kde by som na to vzala Ono by sa našlo, ale viem peniaze lepšie využiť…

Souhlas. Zbytečné honění se za luxusem a utrácet protože „se to tak dělá“, nevím jako smysluplné. Rozhodně jednoduché šaty a hlavně v klidu 

JJ Taky se dost divím… taky plánujeme vejít se asi do 20 – 35 tisíc se vším všudy, ale otrhané šaty bych nechtěla 

Ani, máš pravdu. Nic proti pompézní svatbě, ale jistě je mnoho lidí, kteří peníze za velkou svatbu umí využít lépe. Nesměju se přehnaným svatbám, i když jsou leckdy směšné, bývá mi spíš líto, že po nabubřelé svatbě následuje často brzký rozvod. Kéžby byla nákladná svatba zárukou dlouhého dobrého vztahu aspoň než lidé spolu vychovají své společné děti.

Dcera si nechala ušít svatební šaty z pravého hedvábí, na míru šité šaty včetně doplňků (rukavičky, obojek na krk, kabelka a kravata pro ženicha) stály asi 8 000 Kč. Jsou úplně jednoduché a ne bílé, po malých úpravách je několik roků nosila na plesy. Je to lepší než dát 6 000 Kč za vypůjčení přeplácených šlehačkových šatiček, jaké má kdejaká nevěsta. Kdo šetří, je asi lepší koupit šaty z druhé ruky, popřípadě kdo netouží mermomocí být jeden den v životě za princeznu, pořídit si civilní šaty, které se nadále využijí.

Ani,

vdávala jsem se před šestnácti lety a už tehdy jsem měla šaty půjčené za 1500,–. Nebyla to šlehačka, do toho bych nešla, ale nebyly ani nijak luxusní. Jen kvalitní šití, dost materiálu,… Neumím si představit nové dobře ušité šaty z kvalitního materiálu do 1000,–Kč ani v případě, že budou krátké. Jestli je chcete, Pámbůh s Vámi a zlý pryč.
Běžte radši do koupě z druhé ruky, jestli jde o peníze. V tom případě hrdost pryč, ale kvalita Ne!!!
Vždyť žádná z Vás si nezaslouží nosit šušně, copak si sama sebe tak málo vážíte?!
Hlavu nahoru, dámy!

Ani, neumím si dost dobře představit, jak chcete pořídit svatební šaty (byť jednoduché) do 1000 Kč za takovou částku se podle mě nedají sehnat ani pěkné a dobře ušité koktejlky

S tím si dovolím nesouhlasit. Koupě pěkného materiálu na šaty jednoduchého střihu bez korzetu Vás vyjde zhruba na 1500,– (moje zkušenost stará jeden týden). Navíc je záruka, že budou šaty šité na Vás, pěkně Vám sednou a nebudou nepříjemným překvapením, obzvlášť máte-li dobrou švadlenu. Ušití vyjde v závislosti na švadleně na 1500,– až 3000,–. Suma sumárum je 4500,– když vezmu nejdražší ušití. Pokud zvolíte vhodný materiál, po svatbě šaty můžete obarvit, zkrátit, upravit atd. – nebo prodat. Opravdu Vám to přijde jako hodně peněz? Nebo vyhazování peněz? Nejsem tak bohatá, abych kupovala levné šmejdy… zvlášť ty z Číny…

Přesně tak. Nechávala jsem si vloni šít šaty jako svědkyně, vespod saténové, navrch dvě vrstvy nabíraného tylu a stály mě i s materiálem (žádný šmejd, na to si dávám bacha) a poštovným (šito na dálku podle zadaných měr, přesto perfektně, jen jsem drobně upravila ramínka) kolem 1000,–.

Já jsem si teď nechávám šít šaty na svatbu, jako přítelkyně svědka a jednom látka mi stála 1000 kč a šítí budu mít asi za 500 kč to si nechávám šít na vesnici u velmi levných švadlen.

Lucie.....1000 ko­run? tomu nevěřím. buďto je materiál naprostý šmejd, nebo švadlena bláhová a šije zdarma. Šiju dost pro sebe, abych věděla, kolik co stojí a za kolik nejmíň bych prodala.

To:Lucie: Za ušití velmi jednoduchých šatů dám u švadleny 1 000 Kč. Materiál na krátké šaty stojí od 500 do 1 500 Kč dle kvality a střihu šatů.

chev, souhlasím. A souhlasím i s tím, co psala Ani. Originální šaty na míru si lze nechat ušít od šikovné místní švadleny za přijatelné peníze. Kdo nemá na pompézní bílou „šlehačku“, může si nechat ušít jakékoliv nápadité šaty, které využije i na jiné společenské příležitosti. Lepší, než nějaká laciná varianta tuctové bílé klasiky.

Fler to máte ale hodně levnou švadlenu,spíš mimořádně a neuvěřitelně levnou, tím spíš že nemáte konfekční postavu.

No, vdávala jsem se vloni, šaty byly dlouhé jednoduché a modré v antickém střihu (protože jsem byla v půlce těhotenství), stály asi 1300 u Ever Pretty, kvalita celkem dobrá, nic jsem nemusela upravovat. A celá svatba se při deseti lidech vešla do 25000 i s tím, že všechny tři družičky měly stejné šaty a doplňky sladěné s nevěstou. Nejdražší bylo kromě hostiny půjčení světlého smokingu pro muže, ten by fakt nevyužil. A doporučujeme Kutnou Horu, poplatky městu se neplatí a navíc ta historie a romantika Vlašského dvora… 

To:RenaLange: Kolem 1 000 Kč stojí ušití jednoduchých šatů. Podšívkované šaty stojí samozřejmě víc. Já jiné než jednoduché věci nenosím, tak nevím, kolik se platí za komplikovaný střih. Před rokem jsem platila za jednoduchý kostýmek z hedvábného šantungu s hedvábnou podšívkou asi 7 000 Kč včetně materiálu. Nemám nekonfekční postavu, ale byla jsem zvyklá šít si na sebe sama, zkoušela mi vše maminka, která byla švadlena (ale v té době už nemocná a nešila) a byla jsem zvyklá, že mi vše padlo. To se u konfeknčních věcí málokdy stane. Pokud chci mít pouzdrové šaty pěkně na tělo, ani obtažené, ani volné, je švadlena nejlepší volba. Zejména u trošku větších velikostí je konfekce problém, pokud se nejedná o volný model.

Pro Ani – svým způsobem máte pravdu, ale na druhou stranu, proč by někdo, kdo vydělává třeba padesátku, popř. dohromady s partnerem ještě víc, nemohl investovat patnáctku do šatů? Pomalu začínám mít pocit, že žít na trošku vyšší úrovni je něco, co je skoro trestné, nebo minimálně vždycky nějaké podezřelé, a je třeba se za to v podstatě stydět a omlouvat. Opravdu mi vadí, jak se někteří lidi div nekřižují, že ten a ten si dovolil „vyhodit“ tolik peněz za to a to – no to by oni nikdy nedali, takové plýtvání… Ale vždyť je to subjektivní věc, co je pro jednoho půlka platu, pro druhého znamená třeba zanedbatelnou sumu. Kdo chce „pompézní“ svatbu, ať si ji dopřeje – i bez ohledu na komentáře, které asi vždycky někdo hbitě utrousí, typu „to je vyhazování peněz, na co velká svatba, jeďte za ty peníze někam k moři (jako kdyby ten týden zážitků byl nutně lepší investicí než ten jeden svatební den snů)“ apod. Ale proč se tomu musí někdo jiný pořád tak vytrvale divit, smát atd.?

Btw, neměla jsem obrovskou ani extra okázalou svatbu, dokonce jsem si taky nechala ušít šaty v Číně, přičemž jsem předem počítala s tím, že nemusejí být úplně jak ze špičkového salónu (a náhodou mi zrovna padly a všem jsem se v nich tuším líbila, hlavně ženichovi, a o toho mi šlo především , krom toho byly spíš jednodušší), ale nedivím se nikomu, kdo to chce jinak. Já vím, že byla řeč spíš o těch, kteří na to nemají, a stejně to musejí za každou cenu mít, no jo, ale tak je to se vším, to je jejich problém...... 

Aha, vůbec mi nevadí, že na velkou svatbu někdo má. Ale je víc těch, kteří si hrají na šlechtu na zámku a ne že by na to neměli, museli si zrovna půjčit na svatbu, ale jejich majetkovým poměrům to neodpovídá. Nesměju se jim, jen jim říkám navoněná bída.
Každá máme své sny, já zase nevím, jestli bych si půjčila šaty. Určitě bych koupené šaty neprodala.
Nakonec na velikosti svatby a šatech nevěsty příliš nezáleží. Záleží na tom, kdo si koho bere.
Pro mne jsou nejlepší ty svatby, kde se něco seběhne. Na takovou svatbu, kde se někdo popere nebo vznikne nějaký zádrhel, na tu svatebčané nezapomenou. Tam, kde jde všechno moc hladce, bývá nuda a v paměti neutkví.

Když na to nemá, tak proč si kupuje napodobeninu hezkých šatů z Číny? Aby vypadal, že na to má? Nedávno jsem objevila svatební fotku mojí babičky, taky moc peněz neměla, vdávala se v chudých padesátých letech… v sukni a halence a jak jí to slušelo! Ona byla krásná, děda taky, byli do sebe zamilovaní a to je přece na svatbě to důležité.

Ked som sa vlani vydavala, tiez sa mi nechcelo davat obrovsku sumu za pozicanie v salone za korzet a slahacku. Uz len preto, ze s uzkym hrudnikom a vacsimi prsami by mi saty bez ramienok bud padali alebo by sa mi robili „speky“ v podpazi, keby som bola prilis stiahnuta.
Na bazaroch na strankach ako mojasvadba.sk alebo beremese.cz predavaju nevesty saty, ktore si kupovali na vlastnu svadbu. Ano, 90% je zasa korzet a slahacka, ale daju sa tam vybrat aj pekne saty za dobru cenu. Plusom je moznost ist si ich vyskusat priamo k neveste, nemusite kupovat macku vo vreci.

Souhlasím se vším, jen ale jako drobné dovysvětlení: v 50. letech se tak vdávaly skoro všechny nevěsty, krom toho, že byl nedostatek látek a financí, bylo značně riskantní vdávat se v opravdových, tradičních svatebních šatech – vím o případu, kdy po takové svatbě přišlo několik udavačských dopisů upozorňujících na „buržoazní móresy“ a žádajících bližší prozkoumání rodinných poměrů a majetku.

Já jsem šaty z půjčovny nechtěla, odradily mě reference kamarádek. Chtěla jsem si vzít ty thajské po sestře. Ale můj muž zasáhl, řekl, že nebudu žádná popelka, co se vdává v sestřiných šatech. No a nakonec jsem si je nechala ušít u Lukáše Lindnera. Sice těch 15 000 se může zdát hodně, ale ve skutečnosti jsou takové šaty investice. Mohla bych je prodat za stejnou cenu, možná i za víc. Jedna slečna je ode mě chtěla koupit dokonce už na svatbě.
Že se mi je nechce prodat, to je jiná věc:-)

..košili, letních šatkách, v čemkoli vlastní výroby… Myslím, že hodně parády se dá udělat za pár korun, jen nelpět na polyesterové představě princezny za každou cenu..

nejkrásnější šaty- ty , ve kterých se vdávala blažena škopková ve slunce , seno.. ty pruhovaný 60– tá léta s kloboukem a kopretinama- úžasný! super na letní svatbu.

S timto musim nesouhlasit! Protoze jsem v pujcovnach nebyla spokojena (umlousane,prez­dobene,spatne sedici saty)-nechala jsem si podle sveho navrhu saty usit a vysly me celkem na cca 6tis.. Takze kazdy ma na vyber..

zkušenost půjčovna x návrhářka: před 3mi lety jsem v cca 10 týdnu těhotenství zašla ke Gábině Páralové (několik letních šatů od ní mám a jsou to moje nejoblíbenější), pozeptat se po ceně svatebních šatů (představa: jednoduché dlouhé na ramínka, stužka pod prsy, krajka v minimálním množství). Velký problém ale představovalo, že se vdávat budu v 26. týdnu těhotenství a že za šaty nejsem ochotná dát víc jak 12 tisíc.
Nakonec jsem se rozhodla pro šaty z půjčovny za 9 tisíc, které mi upravili podle mých představ (kraječky schovat), dokonce po zkoušce týden před svatbou dovezly z Prahy o číslo větší a v korzetu zkrátili kostice, aby mne netlačili do během pár dní narostlého břicha.

Pár svateb jsem již absolvovala a nevzpomínám si, že by se někdo plazil po zemi s lupou, zda nevěstě z lemu neleze nit a zda jsou kamínky přišité, nalepené nebo nedejbože mikroskopicky poškrábané!

No plastové kamínky jsou trochu extrém, nejsem hnidopich, ale plast nesnáším. A na celkový levný dojem člověk nepotřebuje lupu. Kvalita prostě je vidět

Zlato,
a jak se v tom cítíš? když TY víš, že z toho lezou nitě na všechny strany a každou chvíli z Tebe něco odpadne. A je to Tvůj " velký den" , chlapa miluješ a znovu se vdávat nehodláš. To přeci není nějaká vesnická hasičská zábava, kde něco zakamufluješ.
Kurnik, važ si sama sebe – neslevuj.

ale přeci, když mám svatbu, tak si to snad pořádně užiju a investuji do toho trochu více. Neznám teda nikoho, kdo by si na svatbu chtel vzít otrhané šaty se špatně přišitými kamínky…

taky nikdy v historii nebylo zvykem, aby si hrál v rádoby nákladných šatech na princeznu ten, kdo na to neměl. To je záležitost současné doby, že si lidi neuvědomují svoje ekonomické a společenské postavení a podle toho to taky vypadá.. Takže pokud nemáte dostatek peněz na princeznu, kupte si za osm stovek pěkné jednoduché šaty v konfekci a budete vypadat odpovídajícím způsobem, nepolezou s z vás nitě a ještě nebudete vypadat jak komická maloměstská honorace 

ono – opravím Vás, bylo to zvykem u některých a zůstalo to dodnes,hloupost jen tak něco nevymýtí .
V sedmdesátých letech na Moravě jsem zažila jak si někteří lidé
( často rodiče ) brali půjčku na svatbu mých vrstevníků .
"pěkná svatba " mívala cca 70  – 100 lidí, 2 kapely
( dechovka pro starší, popík pro mladé ),výslužku širokému okruhu známých atd. Že se ti lidé často do pěti let po svatbě rozváděli protože neměli možnost spolu před svatbou bydlet a vlastně se neznali ( byty na pořadník jen pro manželské páry atd.), je věc jiná.

Rena Lange: tohle je šílené. Moje maminka vždycky protestovala proti velkým svatbám: „Kdyby radši ty peníze mladým dali do začátku!“ Chápu, že na vsi je jistá tradice okázalosti, pohostit celou ves, ale to je přežitek: dnes není potřeba sytit chudé, zbyla jen ta okázalost.

RenaLange – máte pravdu, v tomhle smyslu je blbost opravdu věčná já to myslela hlavně tak, že dnes je to prostě tak nějak plošné..jak někdo píše níže, dneska se zapomíná na to, že mezi lidmi jsou rozdíly a že je to tak přirozené. Spousta lidí má za to, že má PRÁVO mít obrovské princeznovské šaty, nárok na exotické dovolené, kabelky LV, obrovské domy atd atd. Už jim nedochází, že většinoví lidé si prostě takové věci dovolit nemůžou a nebo výjimečně ano, ale pak musí tvrdě slevit jinde. Místo určení priorit nebo uvědomění si vlastního místa se to ale „mazaně“ řeší půjčkami a lacinými napodobeninami made in čína. A protože většina šlehačkových nevěst princeznou není a ani logicky nemá princeznovský rozpočet, jsme svědky tolika tragikomických svatebních kýčů a parodií na vysokou společnost…ještě směšnější je pro mě najímání limuzín a podobné vylomeniny, ale to už je off topic Já osobně žádnou nóbl křeč neplánuju…vidím se jako nevěstu lehce ve stylu šedesátých let, v decentních minišatech, dlouhé rozevláté vlasy, přirozená, šťastně bojkotující svatební mašinérii 

Nevěsta, která ví co chce, má vkus a netouží po přeplácaných šatech se spoustou kraječek, volánků a předlouhou vlečkou, si nechá šaty ušít na míru, vyjde to stejně nebo jen o malinko dráž než šaty z půjčovny. Pokud nebyly šaty bílé, dají se malinko upravit a nosit ještě na plesy, případně do divadla, nebo je možno je prodat těm, kdo mají nižší rozpočet na svatbu. Princeznovské šaty také nesluší každé nevěstě, zejména, pokud má 30+ nebo to není první svatba, připadá mi to směšné. Proč nezvolit elegantní kostýmek, krátké šaty s kabátkem, kalhotový kostým, letní rozevláté šaty z bavlněné organzy, šaty ve stylu 50. let nebo jednoduché mini ve stylu 60. let? Prostě to, co které ženě nejlépe sluší a v čem se dobře cítí? Cenově to vyjde levněji nebo nejhůř nastejno jako půjčovna a ty šaty se pak dají nosit k slavnostním příležitostem. Ale jak už tady někdo v jiné diskusi napsal: spousta žen řekne, že v pěkných šatech ani nemá kam chodit.

Pěkný postřeh ono, a pravdivý.

30+ snad ještě není tak vysoký věk… Spousta žen, pokud o sebe trochu dbají, má v tomto věku ještě dívčí svěžest, takže si určitě můžou dovolit krásné dlouhé šaty… Problém je spíš v tom, že většina jich sáhne po tom šlehačkovém dortu bez ramínek – protože nemají vkus, protože jim je líto trochu zainvestovat nebo protože prostě nevědí, že/kde se dá sehnat něco jiného…
Já jsem si zrovna na tu druhou svatbu dopřála princeznovské šaty, protože první svatbu (ve dvaceti letech) jsem absolvovala v kostýmku po sestře, a tak jsem si tu druhou (v šestadvaceti) chtěla užít jako skutečně krásná nevěsta… Jenže jsem měla štěstí na půjčovnu, kde měli vkusné šaty (byť trochu dražší, než je standardní kupa lesklého polyesteru), a vybrala jsem si tohle: http://www.bb1980.estranky.cz/…dgown.-.html

A kdybych se náhodou vdávala potřetí, zase bych si vybrala dlouhé, jednoduché, bílé šaty Já osobně si prostě nevěstu představuju v dlouhých bílých, ale hlavně to musejí být vkusné a kvalitní šaty, které dotyčné osobě sednou, to je základ. Žádná hra na luxus, žádná hra na velikost 36 (když nevěsta běžně nosí čtyřicítku a z korzetu bez ramínek jí tečou prsa do podpaží)…

http://www.brudekjole.net/…idal_143.jpg?…

Já vůbec nezatracuji bílé dlouhé svatební šaty, jen tvrdím, že se nehodí na každou nevěstu. Spíš si myslím, že by se nevěsty neměly řídit tím, co dělá většina, ale vybrat si to, v čem se dobře cítí a co jim sluší. Proč si neoblíct bílou nebo smetanovou, když mi sluší, ale na druhé straně proč chodit v bílé, když mi lépe sluší/mám ráda bleděmodrou nebo vínovou. Proč se trápit v nepadnoucím korzetu, když mi lépe sluší rozevláté „vílí“ šaty nebo kalhotový kostým, jsem-li sportovní typ. Důležité je být sama sebou; ženich si přece bere mne a ne nějakou univerzální nevěstu z půjčovny, které to taaaak sluší (jak jí tvrdí příbuzní) a taaaak nesedělo (jak svatbu hodnotí v její nepřítomnosti).

Fler: no já jen reagovala na to, že vám připadá směšné, když má dáma dlouhé bílé šaty a je jí přes třicet nebo se vdává podruhé… Dnes je celkem běžné, že se žena vdává podruhé ještě před třicítkou, kdy si ještě může ledacos dovolit, zvlášť pokud je štíhlá… Ale obecně si myslím, že je dost ošidné vymýšlet nějaká takováhle všeobecně platná pravidla, co by kdo měl nebo neměl… Prostě to chce mít ten správný cit a umět správně zvážit všechno důležité A na tom se myslím shodneme.

Pokud se nevěsta vdává podruhé mladá, nic proti dlouhým bílým nemám. Ale nedávno jsem viděla svatbu sousedky, která se vdávala (nevím pokolikáté) v pětatřiceti, má dvě děti z předchozího manželství, je robustní, ale ne tlustá. Byla v dlouhých bílých šatech… a bylo to pravé peklo. Ty šaty jí přidaly kila a ona vypadala vedle ženicha jako tank. O co víc by jí slušely hladké pastelové šaty nebo kostýmek. Kdysi jsem viděla už starší nevěstu v dlouhých vínových šatech, celkem jednoduchých, kombinovaných se světle růžovou a její asi osmiletá dcera měla šaty stejně růžové. Oběma to moc slušelo a ty šaty se dají dále využít. Celá svatba byla nezapomenutelná, odehrávala se na trávníku v krásně upraveném parku za doprovodu hudby od Beatles, hranou naživo na keyboard.

Z toho je ale jasné, že nejde o to, kolik vám je nebo po kolikáté se vdáváte, ale o to, abyste si prostě vybrala šaty, které vám budou slušet… 

Otázka je, kolik ty šaty stály (i s úpravou) a zda by opravdu nevyšlo levněji si je nechat ušít rovnou. Ne všechny švadleny jsou drahé, spíš je potíž na ně získat kontakt.

Já pořád počítám s tím, že kdyby bylo nejhůř, tak si vezmu šaty po mamince. Střih je jednoduchý, tudíž nepodléhá módě, a látka je pravá bruselská krajka, pracně vyzískaná v socialistickém Československu. Zajímavé je, že i po pětadvaceti letech vypadají pořád stejně a nikdy neleze ani nitka.

bída trochu je, že ne všechny švadleny jsou dobré. V současnosti znám tři – a ani u jedné bych neměla odvahu svěřit jí do rukou svatební šaty.

Ale jinak gratuluji k bruselské krajce od maminky!

Chápu. Mamce je šila v teta, ta byla vyučená ještě za socialismu, to bylo o něčem jiném, tehdy se, hlavně tady u nás na vesnici, šilo skoro všechno, co se nosilo do divadel a tanečních. Mně takhle šila dvakrát družičkovské šaty, a vždycky jsem je nosila ještě dlouho po tom. Hezké a vkusné. Když jsem teď sháněla švadlenu kvůli šatům, tak jsem taky žádnou nenašla:( Ty dobré se těžko shánějí.

Na ja, dobrá švadlena je tak zavalená prací, že nepotřebuje inzerovat a telefonní číslo je střeženým pokladem, který se neukazuje jen tak někomu:D

Když jsem se před 12 lety vdávala přišly mi všechny šaty v půjčovnách dost unavené a neměla jsem ani chuť je zkoušet. Nakonec jsem koupila šaty z módní přehlídky za 1500,– Kč. Byla jsem originál a žádná šlehačka.

Vdávala jsem se docela hodně pozdě, takže bych v čemkoliv zdobném vypadala směšně, měla jsem smetanové koktejlky, úplně hladké pouzdrové a kolem výstřihu jsem si nařasila a „přiheftla“ úplně hladký tyl, aby to zesvatebnělo. Šaty nosím doteď a o deset let mladší kamarádce se to líbilo tak, že se pak sama vdávala v bílých pouzdrovkách. Ať se každý vdává v čem chce, ale přiznávám, že svatební šlehačky mi připadají strašný a druhak si myslím, že vyhazovat za svatbu statisíce, když se každé druhé manželství rozvádí… Jsem asi příšerně praktická. Nicméně, měla jsem spíš problém sehnat boty, které by nebyly a) přezdobené, b) nebyly bílé (k té krémové vypadaly hrozně) c) nebyly na jehlových podpacích. Vyřešila jsem to lehce zlatavými plesovkami. Sice to nebylo ideální, ale vypadalo to zdaleka nejlíp.

No tak já se vdávala tak nějak v průměrném věku. Můj ideál svatebních šatů byl alá 20. – 30. léta minulého století, nejlépe s kloboukem. Bohužel tehdy to byla absolutně nereálná představa. Nicméně ve chvíli, kdy jsem si na sebe oblékla ty „šlehačkové“ šaty, tak mi to nevadilo, protože každá ženská chce prostě být jednou v životě princezna. To mi nikdo nevymluví. A dobře ušité korzetové šaty sluší každé a každá v nich vypadá hezky. Můj problém s šaty byl ten, že jsem nemohla sehnat žádné, které by nebyly pošité nějakými třpytkami, perličkami atd. Rozhodla jsem se totiž vdávat v secesním granátovém náhrdelníku, ve kterém se vdávala moje prababička a k tomu byly potřeba jednoduché šaty bez serepetiček. No nakonec se podařilo a šaty byly hezké, jednoduché, dobře seděly a náhrdelník vypadal skvěle. A fakt jsem se cítila jako princezna. 

S tím korzetem šlo zřejmě o vtip, že? S mými širokými rameny a vpravdě junonskou pos otavou vypadám ve všech těchto šatech jako náklaďák. I když mi nějaké boky a pas vidět jsou, tak korzet z nich udělá leda tak nevzhledný kvádr, to se nebojte, že jsem si ty šaty zkoušela – před svatbou. A ta 20–30. léta nakonec šla, stačilo jen sehnat známou, která uměla šít, celkem mě saténové šaty pod kolena vyšly na 1400, žádné aplikace, pouze nabírání u výstřihu. Byla jsem naprosto spokojená, do šlehačky bych nevlezla ani omylem a opravdu jsem nechtěla být za princeznu, já totiž radši za dámu a myslím, že nejsem sama.

Myslím, že je to o tom se trochu porozhlédnout, což v době internetu není problém. Já jsem sehnala salon v Mostě, šaty mi ušili na míru, dle mé předlohy, ale jen jsem si je půjčila. celkově to vyšlo na 3500 kč, měla jsem šaty svých snů a byla jsem nejvíc spokojená. takže úplně to tak o penězích není…

Rozhodně si nechám svatební šaty ušít, líbí se mi jednoduché takže mě to zase tak draho nepřijde. A v saonech je dost chabý výběr. Pár jsem jich obešla a moje přání bylo krátké ke kolenům a nebo dlouhé s rukávky. Krátké měli jen v jednom salonu (ze 6 navštívených) a s rukávem taky. Kombinace krátkých s rukávy nevedou. Všude mi nabízeli obrovské a menší sukně a zásadně korzetový vršek. Fuj!

Mám podobný problém. Chtěla bych obyčejné dlouhé šaty bez jakéhokoliv zdobení s dlouhými rukávy – neexistuje. Všude je zásadně korzet – dlouhá sukně. Ani dlouhý rukáv ani krátký a ramínka taky ne. Maximálně tak bolerka (fuj). Takže si je nejspíš taky nechám ušít. Viděla bych to nějak takto: nebo 

Takže..šikovná švadlenka z Prahy najde se?

Doporučila bych ti jednu super paní, ale je z Berouna.

Opravdu krásné, a dnes, v dobách odhalení všeho nahoře a ošlehačkování všeho od pasu níž, působí jako exotické osvěžení pravým vkusem. Přeju, abys švadlenu brzo našla!

JO, ty šaty z twilight jsou moje vysněné, viděla jste jejich záda? úžasné Ale to bych musela zhubnout asi tak 20kg abych v nich vypadala dobře.

Záda jsem neviděla, ale představovala bych si je zakryté a hladké. Na šaty jsem náhodou narazila na internetu, stejně jako na šaty norské princezny. Ty bych viděla bez té dlouhé vlečky a závoje samozřejmě, neboť nemám ani kočár ani červený koberec. 

tak tady je foto originálu

já bych si je představovala přesně takto

Ty twighlitove jsou hodně podobné těm, které mela od Valentina Courtney Cox, kdyz se vdavala. Jsem si je z novin vystrihla a schovala do pamatnicku, s tím, ze v takových se budu vdavat…

Ta odkrytá záda jsou na můj vkus moc odvážná. A šaty Courteney Cox od Valentina jsou perfektní! Ukládám si obrázek do složky „svatební šaty“
PS: Taky nechápete u těch „šlehačkových dortů“ argumenty, že chtějí nevěsty vypadat jednou jako princezny? Když se podíváte na šaty evropských princezen, v drtivé většině mají hladkou sukni a dlouhé rukávy…

Schválně jestli myslíme tu stejnou paní z Berouna…jaké má křestní jméno?

Ty jsou moc pěkné! Tak ať se zadaří

Přeji Vám, abyste šikovnou švadlenu našla a hlavně, aby to dobře dopadlo. Protože toto vůbec nejsou jednoduché šaty. Naopak – bude na nich vidět každá sebemenší chybička. Šiju už spoustu let a myslím, že dobře. Za méně než 10 000 za práci bych je nedělala, ještě by záleželo na zpracovatelnosti materiálu, mohlo by to nakonec být i více. Tak hodně štěstí.

jednu paní švadlenku z Prahy mám – šila svatebky kamarádce a teď je šije pro mě. Napiš mail, kontakt ti pošlu.

Jasa: Souhlasím s Jednou z tisíců – toto jsou velmi náročné šaty na šití, i když střih vypadá jednoduše. Velmi záleží na výběru materiálu a pečlivosti šití. Krejčová musí být velmi zkušená, aby výsledek byl perfektní. Čím jednodušší střih, tím je důležitější zpracování. Nejen vrchní látky, ale i podkladu, příp. i spodničky.
Proč myslíte, že ty levné šaty jsou plné /nekvalitních/ krajkových motivů? Aby zaplácly nedokonalost šití, což u anonymních výrobců bude vždy.

Vdávala jsem se v dlouhých hladkých šatech s dlouhým rukávem z půjčovny, ale musela jsem dlouho hledat. Všude byly jen korzety a šlehačky.

Pro E.  – Tak o tu super paní z Berouna mám zájem já! 

Já bych měla taky veliký zájem, sice už vdaná jsem, šaty jsem si půjčila na Kladně místo v Praze a půjčovné bylo jen 2,5

No já do toho Berouna snad pojedu nebo co!

PS:http://www.elle.cz/…ty-vsech-dob
Cindy Crawford docela peklo, že?

nevím, peklo by to snad bylo, kdyby to byla svatba v kostele, ale na pláž se ty šaty hodí

E. – já se také hlásím, Beroun mám blízko, a šikovnou švadlenu neznám 

Vdávala jsem se na podzim min. roku a měla jsem podobné představy. Jen jsem věděla, že mi sluší empírový střih šatů, tak jsem mermomocí chtěla smetanové nebo bílé empírové svatební šaty s kombinací kvalitního saténu a krajky a s nějakým vínovým doplňkem a s kratšími rukávky. Ani jsem se moc nenamáhala chodit do sv. salónů, neboť jsem věděla, co za kýče tam na mě vybafne . Naštěstí chodím občas ke své krejčové, která šije pěkně a za dostupné ceny, tak bylo rozhodnuto. Za ušití sv. empírových šatů a za látky jsem dala jen 3,5 tis. a výsledek byl nejen velmi vkusný a elegantní (mnoho lidí na svatbě bylo spontánně a mile překvapeno, že konečně vidí také něco jiného než šlehačku s korzetem a že to také vypadá moc pěkně), ale také i pohodlný. Šaty se pak dají přešít na letní koktejlky a budou mít také další využití.

Proč sem nedáš fotku celých šatů?

No už takhle je to trochu blbé vůči té nevěstě, dá si zpravit šaty, aby bylo na svatbě co nejméně poznat, že jsou nekvalitní, a dopadne to tak, že si tu nekvalitu spousta lidí prohlédne detailně na internetu… (jasně, očekávám spoustu kritiky, že si je teda neměla objednávat po internetu z Číny… ale to je její věc, svolení ke zveřejnění na netu určitě nedala, když si šaty dávala přešít).

Ano,taky mi nevěsty je trochu líto. Snad z těch detailů nepůjde ty šaty poznat… Já kdybych byla v této situaci a nedala ke zveřejnění svolení,asi bych se naštvala. Spousta lidí jí tady odsuzuje, jak je pitomá, že si ty šaty objednala.
Podle mě to tedy trochu pitomost je, já bych to neudělala ani náhodou. Ale očekávala bych diskrétnost, kdybych takové šaty nesla opravit, nechtěla bych se cítit jako ještě větší blbec. No ale myslím,že šaty nikdo nepozná, nevěsta zde jmenována není, tak je to snad ok.
Snad tento zásah do soukromí omlouvá osvětovost tohoto článku, který snad aspoň několik nevěst od nákupu odradí..

*spravit:-) ach ta čeština… No je fakt, že je takhle snad nikdo nepozná…

Nevěstu nelitujte, takových je sousta. Stačí se podívat na Beremko. Z kousku kraje šatů se nedá poznat model, ani nositelka, takže buďte klidné.

Některé svatební salony si to také nechávají ušít v Číně a pak půjčují jako originály, akorát to před tím také nechají trochu doladit krejčovou.

Jestli si někdo nechce nechat šaty šít, tak bych přece jen radši vsadila na půjčovnu. Kdyby mi domů došlo tohle, asi se rozbrečím.
A vím, že všem by to asi nevyhovovalo, ale podle mě, když někdo nemá peníze, je lepší si koupit obyčejné bílé (no dobře, nemusí být úplně obyčejné) šaty, které se dají nosit i jinam a pojmout svatbu jednodušeji = lepší jednoduchá kvalitu než levná, nekvalitní pozlátka.

A nemáš někde celou fotku?? Popřípadě tu „původní“ jak měly šaty vypadat?? 

Myslím, že se zveřejněním celých šatů by asi nesouhlasila nevěsta..

Taky si myslím

Víte co? Je to jeden z nejdůležitějších dnů v životě, kdy chcete vypadat fakt krásně a za to si raději připlatím, než nosit nějaký otrhaný šunt! Já mám svatbu za 3 týdny, mám nádherné šaty z půjčovny a neměnila bych!

Přesně tak, taky bych chtěla ve svatební den vypadat jako princezna protože to bude jenom náš den a doufám že první a poslední v životě takže si na svatbu našetříma aby byla opravdu krásná včetně mě! Na svatbě má být nevěsta nejkrásnější a než abych byla za popelku se raději ani nevdám!!!

kolik vám je? Raději se nevdávejte, ještě máte dost času…

souhlasím, když už svatba, tak ať to taky nějak vypadá. Hezký šaty jsou podle mě základ. A samozřejmě je na každé, co si pod tím představuje, beru, že každá si nechce hrát na pricenznu, ale mě se prostě princeznovský styl líbí a jsem moc ráda, že si na ni zahrát můžu včetně svatby na zámku.

No a to je právě to, kdo se cítí jako princezna celý život, nepotřebuje si na ni jeden den hrát…

hm, jako cítit se můžu jak chci, ale na zámku nebydlím a široké zdobené šaty moc v reálu neužiju (a ani nějak nevím jestli bych chtěla) takže svatba je ideální příležitost.

Holky, pobavily jste mě.
Blair, uvědomila jsem si, jakou máte pravdu. V dnešní době křupanů a hulvátů je velký problém sehnat velkorysého gentlemana, opravdového muže. Není moc těch, kteří se k manželce celý život chovají pěkně. Každá máme jistě jinou představu. Ale komu by se opečovávání nelíbilo? Někdo se má jako princezna jen jeden den, někdo několik let a velké štěstí má ta, co je jí celý život.
Bydlela jsem na zámku několik let, jako partnerka majitele. Byl to sice malý zámek, asi 18 místností, 800 m2 obytmé plochy a nějaké další příslušenství, žila jsem si tam jako princezna, nemusela jsem vařit ani uklízet, na všechno byli lidi, pro mne byla připravená zábava a cestování, byl to pravý princeznovský živost s minimem povinností. Jiní se vdávají na zámku, mě to nikdy nenapadlo. Asi proto že za důležité považuju úplně jiné věci než jen ten jeden svatební den.
Ale kdo si tím jedním dnem splní svůj sen, tak ať si ho užije, všem to přeju.

Já netvrdím že si musím koupit šaty za 20 000 ale abych si koupila v obchodním řetězci šaty za 1000 a pak je ještě nosila na plesy atd tak to je moc. Krásné šaty se dají koupit třeba i za 8 000 nebo dají ušít a po svatbě prodat Sestřenka si šaty na svatbu sama ušila, vyšila a byla za princeznu Do toho si sami udělaly pozvánky, od známých půjčily starého veterána aby v něm jela nevěsta, její brácha vypustil jejich houby atd… Měli nádhernou, do modra udělalnou svatbu a nemusela za ni dát majlant. Za málo peněz hodně muziky! Nehrála si an milionářku ale za popelku taky nebyla…

No, jak se tady pořád píše o tom, že šaty se dají prodat…Přeci jen to je svatební den, a nevím, jestli by chtěla nevěsta prodávat své šaty.
Moje maminka se vdávala v normálním sáčku a puntíkované sukni, vypadala podle mého daleko lépe, než v nadýchaných šatech(jako se to v 90. letech nosilo)…Ale tu sukni má pořád schovanou a skoro ji nenosí. Pořád si ji od ní chci půjčit, ale ona mi to nedovolí, pouze jednou mi udělala vyjímku. Takže s tím prodáváním bych to tak(alespoň u sebe) neviděla…

To vypadá jako bych se já pokoušela ušít takhle náročný oděv po dvou směnách v práci proložené školou a kalbou (ta kalba pro ztrátu soudnosti abych si ty šaty pak oblékla) 

No proboha!
Ja jsem take odmitla platit drahe pujcovne za neco co budu mit na sobe par hodin. Navic se mi zadne nelibily a moji malou postavu toho taky ani moc nebylo. Chtela jsem si je nechat usit, ale se svadlenou jsem si silne nesedla a nejak me i presla chut. Vyresila jsem to nakonec tak, ze jsem si v Londyne koupila hedvabne saty, sice cerne a kratke a puvodne pro druzicky, ale celkovym vyladenim svatby se mi myslim povedl docela originalni kousek. Z bile mi uz zacinalo byt trochu nevolno.

Jeste jsem v nich sla na promoci, stacil pridat kabatek. Dnes uz se do nich bohuzel asi nevejdu 

Neuvěřitelné … já si nechávám šít šaty u jedné mladé módní návrhářky. Stejně tak moje kamarádka. Já mám krátké šaty po kolena se spodničkami – styl 50tá léta. Vše hedvábí. Konečná cena bude někde kolem 12 –15k. Jedná se o top a sukuni – ještě několikrát po svatbě určitě unosím při „lepších příležitostech“ – top do kostýmku nebo i k džínám… sukni na jakoukoliv lepší příležitost… Kamarádka má dlouhé hedvábné šaty, jednoduchý střih, které pak může vzít na jakýkoliv ples nebo koncert ....... Chápu, že né každý chodí na plesy nebo koncerty (jsme už „starší nevěsty“ mezi 30 – 35) … nicméně hezké „letní“ bílé šaty unosí každá (stačí si k tomu pořídit barevnou stuhu do pasu, sáčko …).
Je mi líto, že lidé podlehonou takovým blbostem jako „opravdu kvalitní šaty z Číny“ za 4000 Kč, co vypadají jako pravá španělská krajka …

Kde se prosím vzalo to K u označení tisíců? Poslední dobou to vidím všude a nedokáu rozklíčovat…

…nedokážu-píšu z postele, pardon

K jak kilo, myšleno jako předpona pro jednotku, ne „kilo“ jako slangový výraz pro stovku 

napr. k jako kilo
pouziva sa to v mernych jednotkach kW vs W, kJ vs J atd.
v praxi hlavne napr. pri oznaceni velkosti dat na disku v PC (kB, MB atd)

Dovolím si upřesnit zde uvedené odpovědi.
Označení K je jako „kilo“ a znamená tisíc. Kilo se používá v měrné soustavě u jednotek tisícinásobných k základní jednotce. Např. kilogram = 1000 gramů, kilometr = 1000 metrů, atd. Toliko technický původ označení K=tisíc.
Starší používaný český slang stovka=kilo, tisíc=litr je pouze hovorový a nemá logický a terminologický pů­vod.

Kilo pro stovku má náhodou opodstatnění – je to 1000 haléřů (nebo taky kilogram je 100 Dg). No a pro tisícovku je litr taky OK – litr je 1000 cm krychlových. Prostě metafory 

Zeggo, děkuju!

A.. pardon … ja tohle označení znám z US, kde jsem nejakou dobu zila… ted pracuju v mezinarodni spolecnosti, tam se to take pouziva… jak uz je vyse napsano,je to z KILO – 1000 . Omlovuam se, pokud jsem nekoho zmatla.

Vdávala jsem se dvakrát, v obou případech jsem si šaty ušila sama. Oboje měly dlouhé rukávy, jedny byly tříčtvrteční a druhé dlouhé. Ono za socijálismu nic moc nebylo, včetně látek; ale v látkách byl dalek větší výběr než v hotvých šatech.

Taky jsem si vždycky chtěla ušít svatební šaty sama, ale slyšela jsem, že to nosí smůlu. A já jsem pověrčivá jako stará babka…:)

Ovec já jsem v mládí mudrovala že " vdávat se v květnu to by dopadlo špatně" a z kouta se ozvala babička…" tož ba,šak sme s dědečkem byli spolu enom 60 let…":-). Šaty jsem si ve svatební den nahonem přešívala ( byť nevěsta nesmí do vlastních ani zapíchnout jehlu), ke všemu byly bledě modré ( to nosí strašnou smůlu a neshody v manželství) ,tak už skoro 40 let čekám kdy to praskne:-).

To jsem netušila! No, maminka měla bleděmodré šaty a taky už s taťkou strávila větší část života. Ale sestra si asi to štěstí zašila: je sportovní typ, za princeznu nechtěla, tak si pořídila jednoduchý bílý kostýmek. Den před svatbou jsem donesla své svědkovské šaty, ušité kamarádkou z předválečného lyonského hedvábí – bledě broskvová, jednoduchý splývavý střih, a sestra zafňukala: „Ty budeš hezčí než já!“ Tak jsem jí šaty nechala (zajímavé bylo, že ženich nazítří dovezl růže v přesné barvě šatů) a ona mi den před svatbou ušila jiné. No, manželství nedopadlo, ale šatům bych to nepřipisovala.

Reno, já si zas říkám, že svatba by byla skvělá, kdybychom ji měli 13.května, v pátek, v šatech co bych si ušila sama a s perlovým náhrdelníkem a se snubáky, co bych si zhotovila sama pro všechny, co to moc nepobírají, tak všechno tohle prý nosí smůlu.

Poprvé jsem si akorát blbě vybrala, resp. z blbejch důvodů (zalepit díru v srdci po hodně bolestivým rozchodu), podruhé jsem zapojila srdce i mozek a jsme spolu už 27 let.

Já si šaty šila sama – a zatím dobrý

Souhlas, taky jsem si chtěla šít sama svatební šaty, ale upustila jsem od toho z pověrčivosti. Bleděmodrý bych nedala, to prý je manželka samá modřina. Ani růže jsem nechtěla- dostala je kamarádka coby svatební kytici ( byla překvapením, ale v osmdesátých létech jsme si moc vybírat nemohly) a celá zkoprněla: " ježiš, růže, ty rozpíchají lásku" ( po několika málo letech rozvedeni). Perly jsem nechtěla = slzy. Ale měla jsem 3 půjčené věci, to prý přináší štěstí ( zatím to vypadá, že jo) 

RenaLange:

Pověra, že svatba v květnu přináší smůlu, vznikla z toho, že pokud se nevěsta vdá v květnu a otěhotní, porodí potom v únoru. A dřív, když nebylo ústřední topení a termo prádlo a v únoru udeřily mrazy, nebylo to úplně přívětivé počasí pro matku s novorozenětem.

A i když mrazy jsou pořád třeskuté, tak přece jenom plánované rodičovství a kvalitní tepelná izolace dává této pověře vale.

Já jsem se poprvé vdávala v červnu – za rok jsme se rozváděli. Podruhé jsem se vdávala v září – za dva roky jsem byla vdova… Takže potřetí bych se klidně vdala v květnu, co horšího se může stát? 

Cuz, ani nevite, kolikrat jsme toto vysvetlovali kamaradum, znamym i rodine. Svatebni den nas ceka nas za par tydnu, vymysleli jsme si to v namornickem (modra = modriny) a ja budu mit v usich perlicky (= slzy). Tak vam pak dam vsem vedet, jak to s temi poverami vlastne je. 

Jo kdyby jenom modřiny, modrá prej je taky barva nemocí, hlavně moru! Tak pámbůh s náma a zlý pryč, abych na vás něco nepřivolala:D

Martino to bude dobrý, viz. můj případ – tedy jestli se ve víkend nezamiluju do kristiana, rytíře paní Brigity, " módní návrhářky ":-).

Já kdybych se měla už teď vdávat, tak fakt nevím, co udělám. Dát za půjčovné 8–12 tisíc? Nebo si zkusit za tu cenu ušít něco třeba u Madory? Jenomže tam ty nevěsty potom vypadají jak přes kopírák.
Krejčovou, která by ušila šaty za 3 tisíce neznám – tolik stálo ušití mých společenských šatů, když mi bylo 12 a dopadly příšerně!
Riskovat Čínu? Nebo riskovat to, že v salonech mi nakonec tu Čínu půjčí? Nezávidím to dilema.

Já mám společenské šaty za 3500, satén, celopodšité, dlouhé , fialové – kdyby byly z bílého, klidně mohou být svatební. Perfektní zpracování – švadlena mi šije už přes 5 let. Ulice Plzeňská v Praze, zastávka U zvonu – kousek výš do kopce vpravo.

V cikánské čtvrti? Tam bych večer nezastavila a i přes den tam nerada parkuju.

To jsme rádi, že to víme.

Tak já jsem si nechala ušít svatební šaty a stálo mě to přes 3 tis. Šila mi je krejčová, jinak moc šikovná paní, a šaty jsou provedeny kvalitně bez nějakých odstávajících nití aj. hrůz. Pravda, byly levné kvůli jednoduchému střihu, empírovému stylu, takže v případě náročnějšího a nadýchanějšího střihu by ta cena šla výše.

Rozhodne doporucuji nechat si usit, pokud nemate uplne standartni postavu. Me ve velikosti 48 nabidly asi troje saty, vazily asi tunu a vsechny korzetove na raminka (idealni na velka prsa, ze – podprsenku bych do toho nekoupila vubec nikde, normalne objednavam z anglie) . Za pujceni chteli 14 tisic…Byl to polyester a kdyz jsem si predstavila jak bude horko (a taky bylo 35 stupnu), tak me omejvali..byly to tak saty na stani, ne na tanec ani nic jineho. Takze jsem koupila 5 metru nebesky modreho santungoveho hedvabi asi za 2000 a bilou vysivanou krajku (tu bohužel polyesterovou, protoze vyber byl fakt maly) za 4000. Usiti presne dle mych predstav bylo za 4000. Manzel z toho mel jeste vesticku a kravatu s kapesnickem, ja pompadurku – dohromady za 2000. Byli jsme krasne sladeni a hedvabi uzasne chladilo a salo pot pri pohybu. Vsichni nas obdivovali, ze tak krasny par dlouho nevideli.

Zcela mimo téma, ale mohla bych poprosit o odkaz na obchod kde objednáváte podprsenky? Mám velká prsa a v českých eshopech, když mám štěstí, tak najdu jeden model, černý nebo bílý.

brastop.com

Mám stejnou velikost, tlustý ruce, větší prsa a v půjčovnách všechno šlehačkové korzetovky bez ramínek. Koupila jsem 4 m bílé krajky, 4 smetanového saténu na podšití, za bratru 2000,–. a s velkou pomocí tchýně a střihu z Burdy jsem měla orig pěkné sednoucí šaty, ve kterých bylo příjemně. Tchýně by sice do stejného podniku znovu nešla, neboť se svou zcela konfekční velikostí ji při mé větě: „a tady musíme při stříhání 6 cm přidat“ vstávaly vlasy hrůzou na hlavě 

Já mám se šaty z Číny dobrou zkušenost. Vdávala jsem se před rokem a půl a nechala jsem si přes eBay ušít šaty na míru. Sedly mi krásně, přesně podle zadaných mír. Kvalitu materiálu popravdě moc nerozeznám, ale není to žádný lacině vyhlížející satén. Každý mi je chválil. Zpracování je moc pěkné, nikde žádné nitě ani nepřesné ušití. A stály mě přesně 3000,–
Ono je možná vtip v tom, vybrat si ověřeného (dobře hodnoceného) prodejce a i střízlivý typ šatů. Moje nemají žádné výšivky ani korálky, které by mohly být šlompácky udělané. Byla jsem moc příjemně překvapená, že se tohle dá pořídit přes internet za tak směšnou sumu. A nemusela jsem podporovat vyděračské půjčovny.

eM: to Vám věřím, pokud je člověk rozumný a realistický, určitě si zvládne ´ulovit´ pěkné šaty tímto způsobem. Ebay si prodejce dost hlídá, já bych toto určitě volila raději než půjčovnu… Znám holky, co mǎly z půjčovny pěkné šaty, ale to byly klidně za 12 000. To už raději vlastní a na míru

Fakt nechápu, jak si moje máma mohla vystačit s úplně obyčejnými šaty s dlouhým (!) rukávem, rozpuštěnými vlasy, bez solárka, bez profi princeznovského účesu, bez gelových nehtů, bez tuny make upu. Dneska by se už chuděra asi nevdala, když to tak vidím, co letí.

Moje máma si šila šaty sama, vdávala se v květnu a byli s tátou spolu spokojeně (s drobnými výkyvy, jako všude) 57 let. V dřívějších dobách se považoval květen pro svatbu za nevhodný z jednoho velmi reálného důvodu. Běžně se totiž stávalo, že nevěsta hned po svatbě otěhotněla a tedy poprvé rodila koncem zimy. Organismus byl koncem zimy nejvíce vyčerpaný a byla nejvyšší pravděpodobnost, že to s matkou nebo s dítětem nedopadne dobře. Proto se říkalo: „Svatba v máji, nevěsta na máry.“ Takže dámy, kdo považujete máj za nejkrásnější měsíc pro svatbu, do toho!

Fler moja sestra sa vydávala v máji. Sú spolu s manželom 22 rokov a teraz keď sú deti už veľké a oni ešte pomerne mladí,tak sú tuším čím daľej šťastnejší. A svadba v máji bola skutočne nádherná. Všetko rozkvitnuté,slnečný deň. Svadba na malej dedinke,kde nevesta ide do kostola na sobáš s pozvanými hosťani celou dedinkou prechádzkovým tempom s kapelou a hudbou. A to že svadba v máji prináša nešťastie sme sa dozvedeli až keď som si ja našla partnera čecha. 

Moje máma měla taky šaty s dlouhým rukávem (a bez výstřihu!), vdávala se v zimě a z šatů pak ušila dětem peřinky do postýlek 

Sestra se vdával v květnu, porodila v lednu. Zatím se nám nikdo nerozvedl ani neumřel, tak asi dobrý 

To:Gulietta: Svatba v květnu bývala považována za nešťastnou právě z tohoto důvodu v celé střední Evropě, všude, kde dochází k střídání ročních období. Ono to skutečně určitá rizika neslo, ale v dobách, kdy antikoncepce neexistovala, v zimě byl nedostatek potravin a vitamínů a porod probíhal doma.

Fler nepísala som že to na Slovensku nebolo tak,nehľadala som historické podklady,len že som o tom nevedela a asi ani nikto z pozvaných a príbuzných asi by sa o tom zmienil. Usudzujem podľa toho že keď som si šťastná doviezla kočiarik v 4 mesiaci tehotenstva (chcela som si vyberať kým ešte možem chodiť po obchodoch a brucho nie je problemom) a hrdo ho ukazovala priateľkám,tak všetci mi zhrozene oznamovali „to prináša nešťastie,daj ho preč z domu!“. Tak asi aj na tej svadbe keby to niekto vedel,neudrží sa a neveste to oznámi. Nespochybňovala som Váš výklad,len som si tú sestrinu svadbu užila v nevedomosti. 

Jen pro pořádek, antikoncepce existuje odjakživa. Ale každopádně nevím, jak by měla souviset s probíranou pověrou – jasně, ne každý květnová nevěsta otěhotní ve svatební noc a porodí v lednu, ale i kdyby? Lednových rodiček je jistě spousta. A na marách většinou nekončí. S deficitem potravin, vitaminů atd. máte do jisté míry pravdu (i když bych si o běžném konzumentu dnešní klasické stravy netroufla říct, že má zrovna dostatek vitaminů, jídla je přehršel, ale ne vše kvalitní jako zrovna třeba za dob našich prabáb) a na to poslední asi nemá cenu reagovat, netřeba rozvířit nějakou šílenou diskuzi na téma, jak moc je ve skutečnosti nebezpečný a šíleně riskantní „porod doma“..... 

To:Aha: Antikoncepce tu byla vždycky, ale nezkušení mladí lidé ji neuměli využít. Navíc se o takových věcech doma vůbec nemuvilo, nevěsta se vdávala zcela nepoučená. Konečně účelem manželství bylo mít děti. Ten nedostatek kvalitních potravin byl v zimě reálný problém. Vitamíny tak leda z kysaného zelí a šípkového čaje, slepice nenesly a ani kozy moc nedojily. Nechci tu rozvířit debatu o bezpečnosti porodů doma, jen bych podotkla, že dnes se rozhodne, pokud vůbec, pro porod doma jen žena, která je zdravá a jejíž těhotenství probíhá v pořádku. Tenkrát ovšem rodily doma všechny ženy bez rozdílu.

Aha, pro tebe je odjakživa zřejmě hodně krátká doba. Alespoň já nepovažuji přerušovanou soulož nebo anální sex za plnohodnotnou antikoncepci. Kolem II. světové války byly kondomy velmi nekvalitní, jak mi řekla babička, která měla díky nim 3 děti během 4 let, samozřejmě neplánované děti.
Ještě v době před revolucí byla u nás horm. antikoncepce nekvalitní, obsahovala mnohonásobně víc hormonů, žádný výběr.
Porody v porodnici jsou běžné v Praze od 1. republiky.
Důvod nevdávat se v květnu byl skutečně kvůli dětem narozeným v nejchladnějších měsících v roce. Zvlášť v letech neúrody měli tito novorozenci menší pravděpodobnost na přežití. V té době měly také mnohem lepší šance na sňatek – dobrý výhodný sňatek mladé ženy tzv. krev a mlíko, holky se širokou pánví a většími ňadry, s předpokladem na bezproblémový porod a kojení.

Ono to mělo ještě jeden důvod – náboženský. Květen byl považován za měsíc Panny Marie a měl být určen výhradně jejímu uctění. Nevím, jestli tenhle důvod nebo ten praktický měl větší váhu.

Nechala jsem si poslat společenské šaty z Číny – takový ten druh co si člověk vezme 2× na sebe a pak je pošle dál, protože jít ve stejných šatech např. na několik svateb je faux pas Stáli asi 600,–, jsou jednoduché, takže ani nebylo co zkazit. Spodnička šla trochu šejdrem, takže jsem upravovala. Nečekala jsem zázrak, takže nepřišlo ani zklamání. Šaty z Číny bych si nakonec klidně zas objednala!

Ušití svatebních šatů měv Praze přišlo před cca 3 lety na šest tisíc (s materiálem), ale bylo v tom několik zkoušek, včetně poslední finální, kdy švadlena upravovala délku přesně podle výšky podpatku svatebních bot a živůtek podle prádla, které jsem si na den D koupila. Nešlo ale o šaty korzetového typu a šlehačkové sukně, ale o jednoduchý, leč přesně sedící střih empírového typu. Přestože mi od té doby jen visí ve skříni (přece jen je jejich účel dost zjevný) nikdy jsem této investice nelitovala. Seděly skvěle, přirozeně měly perfektně vypracovanou podšívku, vynikající zpracování a vyšlo to lépe než ceny pražských lepších půjčoven.

A kde se si je nechávala šít? (zkoušky jsou potřeba, kdyby nevěsta zhubla nebo přibrala a pak taky kvůli těm podpadkům atd. jak už jste psala).

ježiš podpatkům samozřejmě (tluču hlavou o zeď)

A kontakt na švadlenu by nebyl? Prosím

Byl – telefonní číslo jsem bohužel ztratila, chtěla jsem si pak ještě nechat ušít nějaký blejzr, ale je pravda, že jsem to k ní měla hodinu cesty a tak zvítězila lenost. Takže jen mailový, snad funguje kupkovajirina@sez­nam.cz , koukám že už má i stránky..http://www­.mojestranka-kupkovajirina­.websnadno.cz/U­vod.html
musí se k ní přijít ale vlastní představou, na její fantazii bych nespoléhala, ale šije pečlivě. Aspoň co z jedné zkušenosti mohu soudit.

Taky jsem byla chudá nevěsta-nakráčela jsem na radnici ve viskózovým sárí za 490 korun (pochválena budiž Malatí ) a vypadala jsem docela k světu a hlavně jsem se cítila dobře… Chtěla bych se zeptat děvčat, co mají zkušenost, dá se v těch silonových šatech z Číny vydržet celej den? Mně to škrabe a svědí, jen když je vidím na obrázku…

Me tedy za 3000 prijde hodne drahe, bud kvalita za vic nebo to vymyslet jinak. Proste jsem prilis chuda na to, abych za takovy des dala 3 litry.

PS: navic, proc podporovat ty vyderacske pujcovny, kdyz to ty detske rucky usijou tak levne 

To myslíte jako ty šaty do těch vyděračských půjčoven že ty dětské ručičky ušijí, že? Protože tam je těch asijských šuntů nejvíc

Ani nevím, co bych si jednou objednala já. Poprvé jsem měla šaty z půjčovny a nemohla jsem sehnat na výšku 182 cm. A kde sehnat kvalitní švadlenu a levnou?

Slova jako levný a kvalitní se navzájem vylučují, fakt mě překvapuje, že ještě existuje někdo, kdo si myslí že někdo bude makat jak černej a ještě to bude dělat skoro zadarmo. Pokud nemám finance, tak mi hold musí stačit svatba v obyčejných šatech z obyčejného materiálu. Kamarádka se vdávala v bleděmodrých šatech (krátkých) za 600,–. Moc jí to slušelo, víc než leckteré se šlehačkou…

Ale nevylučuje. Otázkou je, co je pro koho levné a kvalitní. I ty zmiňované obyčejné šaty mohou být kvalitní a přitom levné.

Holduj tanci pohybu… proboha…

tak mně se před 5 lety podařilo v půjčovně sehnat krásné šaty… prošli jsme jich teda 13 (těch půjčoven), našli jsme až v poslední, ale byly jak na mě šité – se širšími ramínky, hladké, téměř nezdobené, s rozšířenou sukní a sedly mi jak druhá kůže
vzhledem k mé výšce mi ve všech půjčovnách cpali korzet a sukni (jste malá, jinak to nejde, sukni takhle v pase zahrneme, stáhneme to korzetem, dáme pod to pořádnou obruč a je to), takže jsem byla šťastná, že jsem našla místo, kde mi nejen necpali šlehačku, ale bez problémů mi paní šaty založila a upravila
a světe div se – o tyhle krásné, jednoduché šaty nebyl vůbec zájem, byla jsem první nevěsta po asi 2 letech, která je chtěla – no, aspoň jsem měla jistotu, že mi je nikdo nepokecá
manžel mi dodnes říká, že tak krásné šaty, jako jsem měla já, ještě neviděl – no a půjčení stálo asi 2000 

Ukááááž Pls

Taky bych je chtěla vidět:)

Přesně to se stalo i mě. Krásné šaty a nikdo je nechtěl. Neodpovídaly současnému „vkusu“. No, už jsem měla koupené svoje, ale jinak bych do nich šla. Mimochodem stále se neprodaly. Holt nevkusná šlehačka, vykasaný satén a podobné příšernosti, nebo úplné obyč nemastné neslané hrůzy jsou záležitost masového vkusu. Jsem šťastná, že k těmto masám nepatřím.

Vdavala jsem se pred 5 lety a do zadne pujcovny ani nepachla. Planovala jsem si koupit nejake dlouhe svetle letni saty (bylo to v cervnu) a pozdeji je obarvit. Ale kolegove mi zaridili usiti satu u jedne tehdy jeste ne tak zname navrharky na miru. Nejhloubeji jsem tudiz do kapsy sahla, kdyz se mi zalibil zavoj v Anima Tua. Za 3000, jediny original. Myslela jsem, ze ho pak prodam, ale uz se mi nechce. Saty si casem nejspis necham presit, pocitaly jsme s tim a jsou vcelku jednoduche.

Nihil novum sub sole …
Nemám na luxusní šaty za desetitisíce, tak koupím komickou napodobeninu, co je předražená i za stovku, protože pak ten krám musím buď vyhodit, nebo nechat za další peníze předělávat.
Nemám na kabelku Prada, tak si koupím stánkový fake a jsem pro smích celé ulici.
Nemám na bazén, tak si ho koupím na splátky a pak skučím kvůli exekuci.

Všechno je to z jednoho kadlubu, ale co už – lidi jsou zpovykaní a myslí si, že každý má právo na všechno, na co si ukáže – namísto aby hledal cestu, jak poctivě a důstojně žít úměrně svým možnostem.

Já jsem si koupila z Číny šaty na maturák. Vyšly mě i s poštovným na tři stovky a udělala jsem jedinou úpravu (přišila jsem stuhu, která ladila barevně k botám). Ty samé jsem viděla v pujčovně za 6000,–. Nebýt Číny tak jdu asi nahá protože dát takové peníze za pujčení mi přijde vážně moc .

Barbucha: pokud jsou tam asijske sunty, jak rikate Vy, tak ano…ale v mnoha, alespon tady v Praze, nejsou saty made in China. Ja jsem sice ani jedny z nich nepouzila, ale par kamaradek ano. Me proste jen 3 litry prijde za „zdani“ moc.

já jsem s dcerou procházela před dvěma lety pražské půjčovny ( a to byly ty " lepší "). Až na jednu na Vinohradech v Šumavské ulici (kde jsme nakonec našly krásné jednoduché nešlehačkové šaty) to byl děs a hrůza.
Hnusné záclonovité okorálkované hadry převažovaly, mně bylo do pláče.

(a ja mam vdaka Vasmu prispevku asi spred pol roka saty, ktore sa mi pacia – v lednu som tu pozicovnu vypatrala a sadli mi hned druhe 

Tak tohle mě naštěstí minulo, protože za mých mladých let bylo ještě „přípustné“ vdávat se v tom, co se mi líbí, tzn. že to nemuselo být bílé, mít korzet, výšivky, krajky, „drahokamy“ ani závoj, takže jsem nemusela znásilňovat svůj vkus. 

Vdávala jsem se sice už před 15 lety, ale nemám pocit, že by dnes nebylo nepřípustné vdávat se v tom, co se mi líbí. Problém vidím spíš v tom, CO se těm lidem líbí.
Pamatuji si, že tehdy letěly obrovské balónové rukávy a ještě obrovštější složitě zdobené sukně plné korálků, krajek a mašliček,to celé pod závojem o velikosti plachty na zakrytí středně velkého plaveckého bazénu. Když jsem si prohlížela nabídku, mohla mě ranit mrtvice. Nakonec jsem pracně sehnala uzounké krajkové šaty s rozparkem, nalepené těsně na tělo (styl „mořská panna“, bingo na mou vysokou štíhlou postavu a dvojky prsa), se spadenými ramínky z široké krajky, a byla jsem totálně za exota.

Však jsem to „přípustné“ taky dala do uvozovek. Na dobu poplyšákovou si vzpomínám. To se sem dostaly „zápaďácké“ katalogy s anachronickými složitými princeznovskými šaty, ze kterých přecházel zrak, a chápu, že to mladičké nevěsty mohlo oslnit. Ale tradiční strohý, ale kreativní český vkus a výtvarno šly pod kytičky. Stejně jako u hraček, časopisů, plakátů, pohlednic, suvenýrů, které podlehly kýčařské unifikaci z dovozu.

Velrybo jediné co nebylo – půjčovny .
Jinak je to pořád stejné a to jsem se vdávala o hodně let před Vámi. I tehdy byly šlehačky, korálky, závoje, princeznovské účesy .
Já jsem to neměla protože jsem na to neměla ( a mrzelo mě to).
Jediné období kdy byly bílé šaty na ústupu byla padesátá léta, tehdy se skoro všechny nevěsty vdávaly v šedivém kostýmku a halence ( ze strachu aby je někdo nanařkl ze záliby v buržoazním způsobu života).

Tak nevím. Možná jsem se vdávala v modrém a v klobouku jenom proto, že jsem se svatbami neměla žádné zkušenosti. Resp. byla jsem před tím asi jenom na jedné, a tam jsem se zařekla, že takhle tedy ne. Možná naši hosté padali do mdlob, když mě uviděli, ale drželi se statečně a nedali to najevo. Resp. jednou to najevo dali – když přišli k nám hodinu před obřadem a já jsem právě vylezla z koupelny v ručníku s mokrou hlavou. Ale když jsem za dvacet minut vylezla z ložnice v plné polní, tak se zase uklidnili. 

Rena, v takovém měřítku, jako dneska, to podle mě nebylo, soudím podle dobových fotografií a filmů, co jsem kdy zhlédla. Z mojí rodiny se každopádně v bílé šlehačce nevdával nikdo, ani babičky za první republiky, ani maminka v šedesátých letech, ani moje generace v letech osmdesátých a devadesátých … Naopak u nás bez ohledu na dobu docela frčí modrá 

Moje máma se vdávala v padesátých letech v bílých dlouhých šatech s volánky, šedý kostým by nikdy nepřenesla přes srdce. Šila si je sama. Ten vkus jí vydržel až do pozdního věku a dlouho se snažila přesvědčit o něm i mne. Já jsem se vdávala v polovině sedmdesátých let, šaty jsem si taky šila sama a musela jsem vycházet z toho, co umím ušit, aby to vypadalo k světu. Čili jednoduchý kostýmek s dlouhou sukní podle několik let staré Burdy (to byl velký poklad, nedaly se tu koupit, hodně žen chodilo vytahovat střihy do čítárny knihovny Uměleckoprůmys­lového muzea). Připadala jsem si krásně a později jsem se nechala „ukecat“ spolužačkou, abych jí je prodala, vdávala se v nich v jiném městě.

Připojím se k tématu, moje babička švadlena se vdávala po první světové válce v šatech s kabátkem a kloboukem, barva hnědá , moje maminka v šedesátých letech měla světle zelený žoržet, bez závoje, moje šaty byly bleděmodré empirové s bílým kloboukem, dle Machkova portrétu Ernestýny z Waldsteina, sestra měla bleděmodré dlouhé, sestřenice světle žluté. Těším se jakou barvou mě překvapí budoucí snacha.

Neuvěřitelný! Stejně mi přijde, že nejkrásnější svatební šaty maj v burdě. Až se budu vdávat, tak si některý z nich ušiju protože jsou jednoduchý a efektní. A peníze dám akorát za látku.

Pravda. V Burdě jsou často nádherné střihy, a nejen svatebních šatů.

asi nejsem „správná ženská“, ale prostě nějak nechápu, k čemu vlastně jsou svatby…
manželství chápu – výhodný pro daně, v případě nemoci jednoho z partnerů atd…a pro breedery je určitě lepší mít děcka až když jsou oficiálně svoji. ale klidně bych to provedla tak, že bych s chlapem zaběhla na úřad, tam si to co nejrychleji odbyla a pak bych to šla v civilu někam zapít…

Udělala bych to uplně stejně, žádné šaškování pro příbuzné.. ALE…přítel to vidí jinak a tchyně by semnou do smrti nepromluvila (což by vlastně nebyla zas taková škoda), jeho rodina si potrpí na oslavy. Opravdu bych nejradši zašla na úřad, podepsala jim to tam a pak všem jen poslala oznámení, že už se stalo. Odpadlo by mi schánění šatů, o kterém jsem psala nahoře :-/

ou, posílám kyber-soucit…
ale rozhodla jste se, myslím, správně – lepší si „vytrpět“ jeden den škrobenosti, než si vydupat aby bylo po vašem a pak to mít na talíři po zbytek manželství 

Iniciacne ritualy su bezne spojovane s velkym mnozstvom tradicii a svatba je jednym zo zakladnych iniciacnych ritualov. Okrem ineho sa robia aj preto, aby clovek mal „psychologicky“ vacsi pocit ucasti na tom, k comu sa pridava a viac participoval a viac si to bude vazit – tj. tradicne svadby = dlhorocny stastny zvazok… Lenze ak je z tradicii iba divadlo pre rodinu, postradaju ten hlbsi zmysel a to „=“ samozrejme neplati.. Nie že by inak platilo na 100%
Pekny priklad su iniciacie v americkych vysokoskloskych bratstvach.

Mozno by stalo za to prerobit tradicie na svadbach a miesto spolocnej polievky sa krmit svabmi a k oltaru sa brodit vykalmi.. Clovek by si to viac vytrpel – viac zasluzil – DOKLADNEJSIE rozmyslel a rozhodne nerad zopakoval 

Kdo si projde nepříjemným rozvodem, bývá vytrestán dost.
A podruhé se do svatby žene málokdo i bez toho.

Na vaší svatbě bude participovat i váš přítel a tudíž je potřeba se domluvit a udělat nějaký kompromis. A vstřícné gesto vůči tchýni na začátku taky není marné. Alespoň budete moct říct, že jste to zkusila. Možná se z ní vyklube správná ženská, která vám v budoucnu pomůže s dětmi; pokud se projeví jako protivná rýpalka, které není nic dobré, vždycky máte dost času styk omezit na nejnutnější minimum.

Jasa,ale ak to chce aj priateľ,tak mi príde normálne sa dohodnúť na kompromise. Na tej svadbe je podľa mňa rovnako doležitý aj jeho názor. Prečo by mal byť názor nevesty doležitejší ako názor ženícha? Snáď je to svadba oboch. A s tou tchýni to možno tiež nebude až také horúce. Mám kámošku ktorú som skoro rok ľutovala akú má „svokru sviňu“,a potom som sa s ňou zoznámila a zistila som že tá „sviňa“v ich vzájomnom vzťahu je práve ta kámoška.

Tak jinak. On po velké svatbě taky netouží. Co se týče důležitých kroků do života a uvědomění si nového postavení ve společnosti, tak pro mě bylo třeba mnohem zásadnější odejít od rodičů, najít si práci, bydlet s přítelem, porodit naše dítě…Svatbu chceme, ale je to pro nás už jen takový..ehm..ve­dlejší efekt, jestli to tak můžu nazvat.
Pokud někdo do třiceti studuje a bydlí u rodičů, tak chápu, že tu svatbu chce mít velkou, protože je to asi první zásadnější (důležitý) krok v jeho životě, který si může udělat po svém. A chce, aby přijeli všichni příbuzní a chválili nevěstu, jak je šikovná, že si našla takovýho chlapa atd. Ještě teď řekněte, že to tak není. Že to lidi nedělají proto, aby se předvedli, že to skutečně není jen divadlo pro příbuzné a známé. Věřící ať mají svatbu v kostele, indové přijedou na slonovi a muslimky se zase celé pomalují ornamenty. Tak mi prosím nemějte za zlé, že já, jakožto Evropanka 21.století, ateistka, která žije s mužem na hromádce a vychovává s ním dítě, nechce velkou okázalou svatbu, na které se všichni okolo jen snaží vydělat a nutit nám představu, že to tak má být. peace

Co jsem už slyšela rozvodových tahanic! Lidí nešťastných z partnerových dluhů. Myslela jsem, že se lidé neberou, aby na tom vydělali. Určitě má sňatek výhody, ale i řadu nevýhod. Z zásadní problém současnosti považuji, že manžel odpovídá za dluhy manželky, které si pořídila bez jeho vědomí a obráceně.

„Myslela jsem, že se lidé neberou, aby na tom vydělali.“

• připadá mi docela úsměvný, že se takle pohoršuje zrovna někdo, kdo si přečte slovo „výhodný“ a hned za tim vidí jenom finance 

Nepsala jsem přece, že manželství je zlatej důl. Ano, zmínila jsem daně, ale hned v zápětí i přístup k informacím v nemocnici (což třeba mně osobně připadá jako mnohem větší výhoda, když jde o milovanýho člověka…)

jinak sdílení dluhů mi nepřijde jako tak zásadní problém – mnohem horší imho je, že tady vůbec existuje tolik finančně naprosto negramotnejch lidí. ale to už jsme hodně off-topic…

No tak to se omlouvám, že jsem vás špatně pochopila.
Kvůli informacím v nemocnici bych se rozhodně nevdávala. Předpokládám, že to skoro nikdo nedělá, lidé se často berou mladí a zdraví. A myslím, že při plánovaných zákrocích člověk uvádí, komu podávat informace a nemusí to být příbuzný.
O finanční gramotnosti bych hodně pochybovala. Schopnost dobře hospodařit, vést firmu, podnik, nepřecenit své síly je někdy u mužů, jak vím ze svého okolí, problém. Můj muž je poměrně inteligentní ekonom s prafí ve finančnictví, pojišťovnictví a několikrát ve svých firmách ulít. Naštěstí nic příšerného, ale vím o jiných, kteří dopadli mnohem hůř.
Lidé by se měli brát, aby neprodělali. Ale mám pocit, že dnes je leckdy výhodný sňatek preferovaný nebo přímo žádaný? To za doby, kdy já jsem se vdávala, naprostá vyjímka. Dnes už to vyjímka není.

není to pravda. pokud podepíší předmanželskou smlouvu, můžou si majetek rozšířit, nebo zúžit. neuzavírat manželství kvůli potenciálnímu dluhu není argument.

Zužování a rozšiřování majetlku není tak jednoduché a nemusí být jednoznačné. Myslím, že většina manželů předmanželskou smlouvu nemá. Nevím, jestli bych o ni stála. Zní mi divně uděláme si krásnou velkou romantickou svatbu, ale jinak každý za své. Sňatky klesají protože lidé tuto instituci nepovažují za výhodnou.

Podle mě by se dítě mělo rodit manželům. Když se pak jednomu z nich něco stane, je tam lepší alespoň minimální zabezpečení státu. Plus pro dítě to je hezký příklad, mít sezdané rodiče stejného jména. A moje prateta v důchoďáku mi vždy říká, jak ty tam vdovy berou víc než nesezdané, těch pár korun navíc za vdovský důchod pro ně znamená, že budou mít např. na kosmetiku, holiče.. Pro mě samotnou znamenalo, že dítě = svatba, aby pachole mělo papíry a právní záležitosti hezky spořádaně. Přeci jen je to větší závazek a hůře se balí kufry, když jsou lidé svoji. A před ostatními také učinili závazek větší, než že se jen sestěhovali či spolu jen spí;-)

jana III – nechci se vás dotknout, ale přece se nebudu vdávat kvůli vdovskému důchodu. A existují vůbec ještě vdovské důchody? Nedávno mi někdo říkal, že mladší ženě zemřel manžel snad měli ještě nezletilé děti a vdovský důchod nedostala.
Jak je všude vidět, sňatek moc lidí před rozvodem nezastaví. A velká část, možná 40, 50% párů nevidí překážku pořídit si děti bez „papíru“.
Takže obě varianty jsou správné.

Souhlasim s janouIII, manzelstvi je zavazek. Mame s pritelem uz nejakou dobu hypoteku, coz oba vnimame jako mnohem vetsi zavazek nez vdavani a zeneni. Ale verte nebo ne, ze svatby jsem ted mnohem vic „hin“ nez z te hypoteky. A to jsem typ, co vdavky ke stesti nepotrebuje, dokazala bych zit stastne i bez nich. Ale jestli to jde i bez nich, tak to jde s nima taky. Dulezite je, aby byli spokojeni ti dva, kterych se to tyka. Hromadne spravne reseni pro vsechny neni. 

Nedávno jsem četla o té Britce, co měla dítě v sedmapadesáti (uměle) Přítel (otec) od ní odešel, ona teď vážně onemocněla a dvouleté holčičce hrozí, že zůstane sama. Všechno špatně! Prostě lidé mají podle přírody plodit děti v mládí a uzavírat svazky přinejmenším na dobu bezbrannosti potomků. jenže my jsme až příliš chytří, technologicky zdatní a „poručíme větru, dešti!“

Sibyla najstaršia matka sveta je Rumunka a rodila v 67,ta Angličanka rodila 62ročná. A neumiera,len ju opustil priateľ. A sirotami sa stávajú aj deti mladých matiek.

mirjam: pozůstalostní důchody stále existují, já pobírám vdovský důchod a na nezletilou dcerku ještě sirotčí (obojí se pobírá, dokud vdova pečuje o nezaopatřené dítě). Kdybychom se s mužem nevzali, byl by tu asi jenom nárok na ten sirotčí důchod, za předpokladu, že by muž byl jako otec zapsán v rodném listě…

Já bych chtěla mít krásné šaty, vypadat krásně, mít na svatbě jen ty nejbližší. Až jednou budu ukazovat dětem fotografie, tak aby viděli, jak jsem byla krásná nevěsta A taky bych se chtěla vdávat za soumraku při svíčkách, ale to se mi asi těžko splní s dnešní povinností svatebního oběda, hodovacího odpoledne a hrozné večerní kalby!

A proč by ne? Já to taky asi nechám až na odpoledne, oběd předtím jen v nejužším kruhu… Povinnosti v tomhle neexistují, jen si je samy vsugerováváme.

No ono bude spíš problém, sehnat takle pozdě někoho, kdo by vás oddal, ale určitě to půjde, když si připlatíte. Protože co se týče svateb, jde vše, ale musí se to patřičně „ocenit“ 

Jakápak povinnost… Oba moji sourozenci měli svatby večer (v 18, 19.30) – prostě se domluvili na faře (každý na jiné). Pak jsme v obou případech zašli na večeři – jen rodiče, sourozenci, svědci. Šaty měly obě nevěsty jednoduché, bílé, kratší, dají se nosit i na jiné příležitosti. Manželství fungují, potencionálně uražení nepozvaní širší příbuzní se holt smířili s dodatečným oznámením.

hm..nám na Praze 10 bylo řečeno, že po 13.00 nás rozhodně nikdo neoddá…

S farářem se dá domluvit, s ouřadem to bude horší.

Jdu kolem: Breedery? Tak nad tímhle mi spadla čelist.
Vybavila se mi chovatelská stanice plná klecí s lidmi, nad kterými visí potvrzení o (co nejrychleji odbyté) svatbě.

(a to se mnou nelomcují žádné těhotenské hormóny, do svatby se neženu a černý humor miluju, ale prostě…brrr. Představa jak z Orwella)

Pardon, občas si pročítám různý No Kidding-oidní stránky, tak mi tenhle výraz už připadá celkem normální.
(A když omylem zabrousim na nějaký rodičovský stránky, tak zjišťuju, že bejvá i docela výstižnej )
Krom toho je to stručnější než psát „lidi co se chtěj množit“ 

Zní to příšerně.

Eště míň chápu, proč by chovatelé chtěli mít děti v manželství, když každý druhý pár od sebe stejně rychle zdrhá děti neděti.

Zkuste si přečíst něco o významu přechodových rituálů. Obřady jsou důležité, potřebujeme je. Pohřební obřad má taky svůj význam, stejně jako ten svatební… Hlavním významem je vědomé prožití změny společenské role. Je to zásadní životní změna a pro člověka a jeho duši je důležité projít tou změnou vědomě, náležitě ji prožít… No, já to nedokážu tak srozumitelně a vyčerpávajícně popsat, ale opravdu je užitečné si o tom přečíst, člověk leccos pochopí…

Marius Szczygiel – Udelej si raj. Tam je to napriklad o tech pohrbech. 

vida, docela zajímavej úhel pohledu – to mě nenapadlo, děkuju za podnět
asi mi připadalo, že tu proměnu si člověk uvědomí už jen tím, že se ke svému partnerovi přihlásí oficiálně – před svědky podepíše smlouvu, která přinese změny snad ve všech oblastech jeho života. navíc se většinou i vzdá části vlastního jména nebo naopak svoje příjmení někomu poskytne – co může být symboličtější?
ale asi máte pravdu, že několik návštěv úřadů nenahradí OBŘAD v pravém slova smyslu…

v tom případě se přidávám k těm z vás, které akorát odmítají podlehnout trendům á la „svatba se musí odehrát na zámku, v bílý šlehačce+korzetu a bejt následovaná cholesterolovo-alkoholovejma orgiema, aby to za něco stálo“ a jdu fantazírovat o tom, jak to všechno provedu viděla bych to na nějaký netradiční místo a fialový šaty cca ke kolenům 

Holky neblbněte. Když vidím, kolik chcete dát jenom za šaty, na kolik vás potom přijde celé svatba? Při dnešní rozvodovosti mi to přijde jako zbytečné vyhazování peněz, kvůli jednomu dni, kdy vás stejně přibuzní pomluví. Zní to sice cynicky, ale je to fakt.

pro mě jsou nejdůležitější šaty a místo. To ostatní už mi jedno, nějaké jídlo, oslava apod. mě už nebere, to už nemusí být perfektní, stačí tak nějak nějak ucházející 

Ignis a co ženích? Taky stačí tak nějak nějak ucházejíci? 

Někomu stačí, že je načančaná nevěsta a vdává se na zámku. Ani zmínka o ženichovi. Pak nemá následovat rychlý rozvod. Ostatní jsou nevěstě také ukradení, hlavně že si ona užije.

Nevěsta v drahém modelu přijíždějící v dlouhatánské a také pronajaté limuzíně. A za ní ti ostatní, rodiče v letitých oblecích a kostýmcích, strýčkové v sandálech a další příbuzní v modelech, které prodávali trhovci tak před 10ti lety. Také občas zíráte, co je všechno na svatbách možné? Takhle vypadá většina zámeckých svateb. Aspoň se náhodní diváci a kolemjdoucí pobaví. Sranda musí být.

no tak ženich je snad jasný, bez něj by jaksi nebyla svatba. A samozřejmě je perfektní, jiného bych nechtěla, ale nějak jsem nepovažovala ženicha za téma diskuze, tak jsem se o něm nezmínila Ostatní mi ukradení nejsou, právě kvůli nim, bude oslava jen ucházející, perfektní by bylo např. nějaké super exotické jídlo v nějaké pěkné restauraci, ale protože by se většina příbuzných nenajedla, bude jen něco nudného a obyčejného.

Nevěsta v drahém modelu přijíždějící v dlouhatánské a také pronajaté limuzíně. A za ní ti ostatní, rodiče v letitých oblecích a kostýmcích, strýčkové v sandálech a další příbuzní v modelech, které prodávali trhovci tak před 10ti lety. Také občas zíráte, co je všechno na svatbách možné?

Nemáte tušení! My jsme jednou hráli s cimbálkou na svatbě (tedy přesněji řečeno na podvečerní zábavě) na hradě Veveří u Brna. No, hrad… kdo nezná, je to spíš hrádek a navíc napůl zřícenina, nic honosného. Ale bylo to fajn, léto, teplo, byli jsme venku na nádvoří. Nevěsta, ženich, svědci a pár kamarádů byli oblečení ve středověkém stylu, byla tam i středověká kapela, opravdu moc pěkné a do prostředí se to náramně hodilo.
Ostatní hosté byli ale oblečení… no, velmi různě. Nejšílenější byla matka ženicha v MODRÉ ŠUSŤÁKOVÉ SOUPRAVĚ OD VIETNAMCŮ! Asi ji tedy neměla na obřad, jen se po obřadu převlékla do „něčeho pohodlnějšího“, ale stejně – větší úlet jsem neviděla.

Lama – zažila jsem podobný úlet na velké svatbě mého mladšího bratra. Drahá svatba, asi rok dopředu pečlivě připravovaná, i když nebyla na zámku, 20.7.2007 – děsný vedro. Ženich a nevěsta z Prahy, tak jako větší část svatebčanů. Rodiče nevěsty mají oba několik sourozenců. Zděšení všech nastalo, když se po obřadu a obědě rodina jednoho strýčka ze západních Čech /4 dospělí/ převlékla jako kdyby vyběhli na zahradu v dost obnošeném nebo na pláž. Strýček se vyznamenal nejvíc – staré rozčachtané sandály, kraťasy a už léta nemoderní tričko bez rukávů. Chyběla mu jen ledvinka. Takhle i tančil. Myslím, že ani tihle muzikanti něco podobného také nevidí často. Všichni ostatní svatebčané také jen tupě zírali. I vlastní bratr tohoto strýčka, který se kdysi oženil na východní Slovensko, prohlásil, že to snad ani není možné, že u nich se slaví až do rána ve společenském. Slovenská rodina nevěřícně koukala, co to tu v Praze máme za zvyky.
Takových svateb je spousta, nevěsta se ženichem, někdy ještě nejbližší příbuzní si dají záležet a zbytek se vymódí tak, že z plánované snobárny je rázem fraška. A ne až po obřadu, někteří rovnou na obřad. Vedle hadrů nemají šaty za desetitisíce význam. Nic se nemá přehánět. Kdybych věděla, že mám příbuzné křupany, přizpůsobila bych tomu své šaty. (Křupan není v tomto případě urážka, jen konstatování. Ve všech rodinách prostě není etiketa na prvním místě.)

Nuže, Lamo, jsou-li vaše informace o svatbě s matkou ženicha v šusťákách stejně validní jako vaše informace o hradě Veveří, pak vskutku nevím, co si o těch šusťákách myslet.

Kdo nezná, hrad Veveří zde: http://www.veveri.cz/.

Hrad Veveří byl sice za komunistů skandálně zanedbáván (patřil lesnickému učilišti a pak VUT) a z původního vnitřního vybavení se nic nedochovalo, nicméně je to jeden z významných královských hradů (byl sídlem bratra Karla IV. Jana Jindřicha, který byl vládcem celé Moravy) a rozlohou patří i k našim největším hradům.
Už několik let prochází důkladnou a nákladnou rekonstrukcí, ovšem nazvat ho zříceninou bych si netroufla ani omylem, protože jí nikdy ani nebyl.

Lola: jeden z největších hradů u nás? To jsem netušila, mně vždycky přišel malinkej – asi jen můj osobní blbej dojem;-)
Bylo to cca 6 let zpátky – nevím, jak na tom tehdy byly vnitřní prostory hradu, ale nádvoří vypadalo opravdu „zříceninově“ – berte prosím trošku s nadsázkou, prostě opadané fasády, rozpadající se střechy, vymlácená okna, na nádvoří neupravené vyježděné cesty, rozhodně žádný reprezentativní „princeznovský“ hrad. Jsem ráda, že podle uvedeného odkazu se opravy významně pohnuly, teď to opravdu vypadá úplně jinak!

Na Veveří devět věží, kdo nevěří, ať tam běží.

… nějak takhle to na Veveří na velké části míst tehdy vypadalo, opravená byla v podstatě jen fasáda, která je vidět při pohledu z přehrady (trošinku Potěmkin;-)): 

http://www.prygl.net/…everi9_v.jpg

Uznávám, s tou zříceninou jsem ulítla – brala jsem to asi v tom smyslu, jako když řeknete o normálním domě, že je to zřícenina. Hrad by na tom musel být o hodně hůř, aby si vysloužil tohle označení. Mea culpa.

Já celkem vůbec nechápu tu svatební hysterii, celkem vše kolem svateb je dost dobrý obchod. Jasně, že je to důležitý den v životě, ale o tom jestli bude hezký nebo ne přece nerozhoduje kolik za něj dám. My jsme se s celou svatbou (šaty, prstýnky, hostina) vešli do 20 000,–. No jasně, je to už 9 let, ale i tak. Šaty jsem si nechala šít, ale univerzální, slušivé, nosila jsem je i potom. A svatbu jsme měli hezkou a byl to i tak důležitý a krásný den.

Nejsem zrovna jedna z těch, která by chtěla za svatbu utrácet velké peníze, ale nemám ráda, když se šetří na nesprávných místech. Radši levné šaty jednoduchého střihu bez zbytečných ozdob, než toto.

…tedy nehledě na to, že mě ty bílé korzetové šaty s bohatou sukní obvykle moc neberou.

Moje představa je jasná – mám pěkné jednoduché šaty šité na míru, obřad bude na místě, které máme oba rádi, o výzdobu obřadu se postará agentura, abych nemusela já ani mí blízcí nic řešit a užili jsme si to – opět ale cenově velmi kvalitně. Zbytek oslavy proběhně někde, kde to je hezké a opět pro nás oba příjemné, dort upeče kamarádka, hudbu zajistí kamarádi, koláče babička… než dostávat nevhodné svatební dary, prostě jsme se domluvili, každý nějak přispěje a všichni budou spokojení. Svatba pro mě znamená oslavu něčeho důležitého s lidma, co Vás mají rádi…

Urcite neni nutne utracet nejake horentni sumy za kvalitni saty – kdyz clovek hleda, nemusi to byt draha zalezitost. Take nejsem priznivkyne vyhazovani penez za saty na jeden den. Jenze nekomu je asi jedno, jak vypada…

Asi trochu mimo , ale- na jak velkou svatbu se berou dlouhé bílé šaty? A jak velká je malá svatba, kde může mít i prvonevěsta šaty krátké a jiné než bílé? Zdá se mi, že dnes se o jiné než velké bílé svatbě snad neuvažuje, pominu- li sympatické exoty, kteří se berou v pohorkách na kopci, v historickém kostýmu na hradě nebo v plavkách na břehu Máchova jezera. Mám na mysli nevěsty, které se vdávají poprvé.
Vdávala jsem se před 22 lety, 30 lidí celkem a dlouhé bílé byly přehnané, měla jsem krátké bílé ( svatba v létě) .

Na to přece nejsou pravidla..:) Já původně měla mít jiné šaty než dlouhé a bílé, chtěla jsem si nechat ušít barevné od Leedy, ale po předběžné kalkulaci jsem pochopila, že si takovou věc nemůžu dovolit. Pak je taky otázka, na co má kdo postavu – já třeba nohy radši schovávám. Jinak se mi hrozně líbí krátké šaty, takové nějaké šedesátkové retro. S kloboučkem.

No, ono dneska je většina svateb něco mezi malou a velkou (soudě podle šatů tak nevěsta je na velké svatbě a ženich na malé
Celkem jednoduše to vysvětluje například Špaček:

Malá: http://www.youtube.com/watch?…
Velká: http://www.youtube.com/watch?…

Eliza: u svateb mi neprijde, ze zalezi na velikosti, spise na stylu svatby…ja mela 40 lidi a rozhodne jsem si v dlouhych satech nepripadala nepatricne…a pokud bude mit nekdo lidi 100 a bude chce mit kratke cervene saty, proc ne…akorat bych v takove situaci nedelala svatbu na zamku

jinak ja jsem mela saty kupovane na inzerat po jine neveste, site v CR na miru, nechala jsem si je mirne upravit…bile s modrou krajkou, pomerne jednoduche, staly me 5500 a od prvni fotky jsem se do nich zamilovala…ted bych je klidne mohla prodat a tim si vratit cast nakladu, ale ani po dvou letech se mi do toho nejak nechce

Ono je vždycky dobré pozvaným dámám sdělit, v čem přibližně bude oblečená nevěsta. Vdává-li se v „civilních“ šatech, přítomné dámy by neměly mít na sobě dlouhé šaty. A zejména pokud nevěsta nebude mít bílé šaty, je dobré o tom informovat, aby nedošlo k trapné situaci.

Tak asi jak u koho. Ne každá nevěsta zkoumá pod mikroskopem všechny příchozí a dostává záchvat, je-li nějaká žena oblečena v „hezčích/stylově jiných“ apod. šatech než ona. ;o)

Nejde tak o hezčí nebo stylově jiné šaty. Ten den patří nevěstě a vypadalo by divně, kdyby přišla v jednoduchých krátkých šatech a dámy v doprovodu měly dlouhé náročné róby.

proč se tak často říká, že svatební den patří nevěstě? copak ženich, ten je jenom doplnek, nebo co?

Říká se to hlavně na internetových fórech, kde se mezi sebou o svatbě baví baby, tak proto Když si některá budoucí nevěsta postěžuje, že matka chce to, tchyně si představuje tohle a jiný příbuzný zase vyžaduje to či ono, tak ji ostatní dodávají sílu slovy typu „je to tvůj den, tak máš nárok si ho udělat podle svých představ“…
Jasně, že ženich je taky důležitý, ale v takovýchhle debatách není potřeba to pořád zdůrazňovat. To se přece rozumí samo sebou 

Myslím, že se to říká hlavně proto, že muži takové detaily vůbec neřeší, pro ně je důležité, že tam bude nevěsta, rodiče a kamarádi a že bude jídlo a zábava. Podružné věci jako šaty nevěsty, výzdoba tabule a svatební dort je jim docela ukradený.

Ono to taky dřív býval opravdu významný den, kdy dívka přecházela ze stavu panen do stavu žen. Změnilo se i její oblečení (zavitá hlava) i status – stala se paní domu, hospodyní s právem klíčů – zatímco muž byl jako ženatý sice úctyhodnější, ale jeho status se příliš nezměnil – byl hodnocen i nadále jako válečník či hospodář.

Já bych svoje svatební šaty viděla jako úplně jednoduché nejlépe s áčkovou sukní ke kolenům a krátkým rukávem. A nemusely by ani být bílé.

Svatební šaty šiji skoro celý svůj život a posledních asi 17 let mám svatební salon. S čínskými šaty se setkávám často – ne, že bych chtěla, ale když mi týden před svatbou přijde plačící nevěsta s podobnou hrůzou, nemám srdce ji odmítnout. Většinou jsou to dívky, které ve snaze ušetřit a v touze být za princeznu, příp. trumfnout kamarádky, objednají si v Číně šaty svých snů. Nedomyslí, že za ty peníze to nebude nic moc, o kvalitní krajce nemluvě. To, že se většina krajky a korálků lepí a korálky jsou plastové, je jasné. Nemám proti Číně nic, ale kdyby bylo tak jednoduché šít podle zaslaných měr, nemusely by být krejčové. Proto se chodí na zkoušky během práce, protože pouhým změřením se nedá postihnout všechny záludnosti a obliny, které musí u svatebních šatů sedět. Pro většinu děvčat to jsou nejdůležitější šaty v životě, tak by jim měly věnovat péči. Nejen sedět nad internetem a hledat ten nej střih, ale hlavně vybrat si vhodný materiál k danému střihu a pak na zkouškách dolaďovat. Často přijde nevěsta s fotografií, ale podle mého názoru by jí slušelo něco jiného lépe, jenže si nedá říct.
Háček je také v tom, že se děvčata měří sama, což není vždy správně. Měla jsem nevěstu, u které byl rozdíl v pase 16cm!
Další postřeh – nejzdobnější šaty většinou chtějí děvčata, která běžně sukni vůbec nenosí – takže když už, tak ať je aspoň hodně nápadná.

Měla jsem celkem jasnou představu o šatech, které si jednou nechám ušít, ale pak mi došlo, že mi asi vůbec nebudou slušet. No a čím déle o tom přemýšlím (jako není to moje jediná náplň, ale spíš tak občas, když někde nějaké šaty vidím), tím míň jsem si jistá, že si vyberu střih, který mi bude slušet. Vlastně už vůbec nevím, tápu. Sice se zdaleka ještě nevdávám, ale stejně… nerada bych pak vypadala jako strašák nebo vrchol nevkusu (a to nemám náročné představy, spíš něco jednoduššího).

Verunko, můžete jít k návrhářce. Každá vám ráda poradí a pokud šaty i ušije, tak rozhodně nebudou o moc dražší, než v půjčovně.

Jsem úplně stejný případ. Měla jsem vysněnou představu: Bílé s vínovými detaily, nebo celé vínové. Ale jak tak plyne čas, tak se moje představy hroutí a vsadím se, že se nakonec budu vdávat v těch nejjednodušších šatech, klidně i krátkých.

No já bych se taky nebránila jednoduchým, ale i těch je spoustu druhů!
Návrhářka by možná byla řešením, ale o žádné dobré nevím. A znám se – beztak bych nebyla spokojená 

Muzu jenom potvrdit – pani Jirino, sila jste mi saty na svadbu pred 7 lety. Byla jsem uplne zoufala z nabidky pujcoven a pak jsem narazila na vase krejcovstvi a konecne jsem nasla nekoho, kdo rozumel tomu, ze chci jednoduche, slavnostni saty. Sklidily velky uspech.

tak tohle je nejlepší vysvědčení, i když mne Jiřinka dávno přesvědčila se vyzná.

Než jsem si šaty dal šít, přetrpěla jsem návštěvu pár obchodů (doporučuju velký dvoupatrový obchod ve Vaňkovce vzadu – slušný výběr jednoduchých šatů, ne teda v bílé, ale typově budete mít slušnou představu) a půjčoven a vyzkoušela různé typy šatů – pak sem šla s jasnou představou k švadleně, a výsledek je super 

Nevěsty, aspoň ty soudné, by si měly uvědomit, že často jednoduché, elegantní šaty z dobrého materiálu, jsou daleko lepší než načančané zdobené šaty a bývají většinou i levnější, než půjčovné v pražských salonech.

Je mi z toho skoro do breku, jak tohle někdo může prodávat, jak tohle někdo může koupit.

pokud nekdy dojde na to, ze bych se vdavala, pak bych si nechala usit kostymek v nejakem rozumnem odstinu kremove, bezove, champagne…tak, aby byl nositelny i v civilu jedinou jednorazovou proprietou by byl kloboucek se zavojem, ten bych si asi neodpustila vyhazovat prachy za okazalou svatbu mi prijde zbytecne, dost casto byva nakladnost svatby neprimo umerna delce manzelstvi…

kf: S tím souhlasím. Vždy žasnu, jak některé dívky shánějí a ladí všechny možné hloupusti na svatbu a pak se jich polovina rozvede!
Víte o tom, že na svatbu je třeba mít i vyšitý bryndák?

Jiřinko a nechcete sem dát na sebe kontakt?
( Bryndák se mi zdá zbytečná pitomost:-).

Pro RenaLange: info@linie-praha.net

Přesně. Bylo by mi líto nejen peněz, ale i času vynaloženého na přípravu svatby, na obíhání salónů či švadlen. V době vysoké rozvodovosti… To není cynismus, ale fakt.

Ivo, chápu, že někdo nechce velkou svatbu a drahé šaty z mnoha důvodů. Ale z důvodů vysoké rozvodovosti? Jako že po rozvodu by pak lidé litovali, kolik peněz a času vynaložili na svatbu a teď to jde vše vniveč, protože se rozvádějí. To snad ne…
Při plánování svatby by člověk neměl myslet na rozvod, nebo s ním dokonce tak trochu předem počítat. Na rozvod by měl člověk myslet při výběru partnera.
Když člověk už plánuje svatbu, měl by si snad být svým partnerem jistý, ne?

Iva k čemu auto v době vysoké nehodovosti? Proč kupovat šaty? Vždyť móda se mění? Proč lítat letadlem,když jsou furt někde teroristi co je unesou? K čemu děti,stejně se vděku nedočkáte …

Gulietta rules:-)

Trošku demagogické, ne? Letadla v drtivé většině nepadají, ani auto každé druhé nebourá Šaty se unosí Jestli si někdo pořizuje děti kvůli vděku, to slyším poprvé…
Pokud „člověk už plánuje svatbu, měl by si snad být svým partnerem jistý“, v tom případě nevím, proč se každý druhý sezdaný pár rozvádí
Mě prostě přijde přehnané dát za svatbu desetitisíce, a za pár let se rozvést.

No rozvodovost je způsobena mnoha faktory, špatným výběrem partnerů, životní kotrmelce v podobě různých nevěr, romantické představy o tom, že manželství je stálá zamilovanost a že pokud je správné, má fungovat tak nějak samo… Určitě je těch příčin víc, ale vinit z toho manželství, to je opravdu jako obviňovat z nehod auta. Auto za to nemůže, na vině je řidič, nebo je špatné počasí, nebo je to prostě smůla..
Pokud zavrhujete manželství jako takové, asi spíš nevěříte sama sobě a svému výběru. Nebo to prostě není pro Vás.
Já jsem se vdávala v 27mi letech, z lásky a těhotná:-) Na obědě jsme měli jen tu nejužší rodinu, což je v našem případě 40 lidí:-). Na večírek jsme pozvali širší rodinu a přátele a sešlo se 150 lidí:-) Prostě jsme oba hodně společenští a všechny ty lidi jsme na svatbě chtěli. Chtěli jsme je pohostit, oslavit s nimi naše rozhodnutí stát se rodinou. A kromě příspěvku na oběd a vína z Moravy jsme si všechno platili sami. Večírek byl u manžela v práci a občerstvení jsem z velké části zajistila já. Takže to zas tak šíleně drahé nebylo.
Až teprve potom nám došlo, že to zřejmě byla megasvatba. Spousta přátel přijelo ze zahraničí, oba máme v příbuzenstvu emigranty, ti také přijeli..
Pro nás to byl symbol, že to spolu myslíme vážně a zároveň příležitost udělat úžasnou párty, což nás oba baví. A přiznávám i narcistní důvody, je příjemné, že tolik lidí si udělá čas a přijde jen kvůli nám. Aspoň tedy mně to bylo příjemné:-)

Nebudu dělat „drahou“ svatbu protože je vysoká rozvodovost. Takže raději udělám malou svatbu co když se rozvedu?? Hele raději to risku, našetřím a udělám aspoň co nejvíce vysněnou svatbu a když se nedej bože rozvedu tak na to budu vzpomínat jako na něco hezkého.. Taková myšlenka že je moc rozvodů, to se raději nemusím ani vdávat, raději si ani nekoupíme byt atd… Jasně když na to nemám, nebudu si hrát na honoraci ale pěkné šaty se dají koupit a popř prodat
http://www.facebook.com/…123247433373?…
Tady mají např hezké, cenově dostupné šaty

Barbucha – mohu Vás ujistit, že jsem vdaná už téměř dvacet let a dokonce šťastně Ve svém okolí jsem tudíž tak trochu za exota Ze mě nemluví zatrpklost, ale to, že se téměř padesát procent lidí rozvádí, je prostě neoddiskutovatelný FAKT. Bohužel je to dost velká pravděpodobnost, rozhodně větší, než že se mnou spadne letadlo 

Ale budu mluvit za sebe. První svatba byla klasická, bílé šaty, příbuzenstvo. Ten šok, když jsem se rozváděla… Tudíž na svatbu nevzpomínám jako na něco pěkného a fotky si rozhodně neprohlížím. Byly to vyhozené peníze.
Druhá svatba byla jenom se svědky. No a vydrželo to
Já jsem jenom chtěla říct, že velká svatba nezaručuje štěstí a pak to přijde líto.
Pokud jste měla velkou svatbu a zůstanete spokojená, pak je to jedině dobře, vždyť tak by to mělo být!!

Ale k šatům – taky jsou dobré nevěsty v pokročilém těhotenství v bílých šatech
A nejlepší byla svatba Bartošové s Pomejem 

No svatba Pomeje a Bartošová, to byl pěkný kýč.
To jsem ráda Ivo, že jste spokojená v současném vztahu. To je nakonec hlavní.
Já jsem na svatbě byla ve 4tém měsíci, nebylo to ale ještě vůbec vidět, naopak díky nevolnostem jsem byla hubenější než před otěhotněním. A moje šaty nebyly bílé, ale takové spíš asi šampaňské. Vůbec to nejsou typické svatební šaty, spíš takové hladké secesní.
Dala bych sem fotku, ale žádnou kde by pořádně byly vidět šaty nemám. Fotograf byl kamarád a nějak zapomněl udělat takové ty klasické pózovací fotky, my jsme si taky nevzpomněli…takže fotky nejsou:-)

Já jsem šaty z Číny měla. Prvně jsem měla představu, že seženu něco v konfekci, což byl veliký omyl.
Měla jsem o šatech určitou představu, kterou nedokázala naplnit žádná půjčovna (obešla jsem jich asi sedm), chtěla jsem totiž jednoduché a lehké šaty, z šifonu, tylu, nebo nějakého jemného plátýnka. (rvní problém byl materiál – šaty z těhle materiálů se blbě upravují na různé délky, je třeba je ustřihnout, ne jen zahnout jako satén, takže takových šatů je v půjčovnách minimum. Druhý byla jednoduchost – paní v jednom salonu mi rovnou řekla, že si je mám nechat ušít, že jednoduché šaty v salonech nevedou, v dalším jsem jedny jednoduché šaty našla, ale – byly moc dlouhé, takže aby se zvedly, musela bych pod nima mít spodnici s kruhem, a navíc, nelíbila se mi cenová politika salonu – řekli mi, že pokud si je zamluvím ihned, budou za 5500 kč , pokud si to ale budu rozmýšlet přes víkend, což jsem měla v úmyslu, protože jsem chtěla obejít více salonů, bude mě stát půjčovné už 8000 kč – no nekupte to! nehledě na to, že za každé vyzkoušení šatů se tam muselo zaplatit)
Když jsem se rozhodla, že si tedy nechám něco ušít, nebylo už moc času (od ušití mne totiž z počátku všichni odrazovali, protože mi tvrdili, že skutečné šaty se mohou velmi lišit od mé představy, takže jsem tuhle možnost stále odkládala. Navíc jsem uvažovala, kde sehnat nějakou pěknou látku (zkoušela jsem dokonce psát Adě do dotazů, ale odpovědi jsem se nedočkala). Měsíc před svatbou mi už nezbylo nic jiného, než si vybrat šaty z jednoho e-shopu, co dovážel z Číny  – pouze z těch, co měli skladem, protože už nebyl čas, a nechat si je upravit na mé nekonfekční míry (jsem malá a mám velký rozdíl mezi prsy a pasem a boky). Protože tam alespoň měli relativně jednoduché šaty, pod které se nemusela dát spodnice s kruhy, byla jsem nakonec spokojená, i když má vysněná předstva to nebyla. Šaty s úpravou mne přišly na 4000. Sice to byl levný materiál, ale cítila jsem se v nich příjemně, rozhodně nic, co by škrábalo, nebo svědilo, jak tady někdo říkal. Myslím, že se ke mne docela hodily a nebyla to rozhodně nějaká šlehačka. Jelikož jsem byla spokojená, poslala jsem jim na e-shop i foto ze svatby, takže vám sem postnu odkaz http://satyprotebe.cz/…h-nelli.html (upozornění, to za mnou je otec, ne ženich:)

Pěkné. Podívala jsem se i dál, a kdybych měla odvahu na červenou a holé ruce, tak bych si tam vybrala šaty na ples: http://satyprotebe.cz/…ty-elsa.html

Moc Vám to sluší a ty šaty jsou krásné.

Lucko, moc Vám to sluší a ty šaty jsou super. Materiál nepůsobí levně..
Mám pocit, že svatební šaty jsou jako koupelny. Jednoduchost a minimalismus ihned evokuje luxusní pocit. Mě se návštěvy vždy ptají, kde jsme sehnali takové luxusní italské dlaždice do koupelny. Jsou to obyčejné české Siko, ne úplně nejlevnější, ale rozhodně ne drahé. Ale koupelna je bílá jen s malým barevným detailem. Kdyby tam těch barev bylo pět, vypadají dlaždičky lacině a nevkusně.
Ano, koupelna je trochu off topic, ale snad je jasné, co jsem tím chtěla říct

Barbucho, možná že OT, ale musím vřele souhlasit. Zařizovala jsem koupelnu předloni a z přemíry vzorů a barev v nabídce se mi dělalo blivno. Nakonec jsem vybrala břidlici, který vyšla levněji než většina obkládaček (koupelna je v bývalém hospodářském stavení a dost netypická)

Tak ty se mi líbí hodně

Vaše konkrétní šaty se mi líbí. Ale většina šatů, které jsou na stránkách prezentovány, jsou právě ty přeplácané šaty, které za drahé peníze půjčují v půjčovnách. A když má někdo na svých www stránkách toto: „Můžete nahlédnout do svatebních časopisů a svatební obchody a vše, co vidíte, jsou tenké modely,nosí šaty snů. A co nějaký "skutečný tvar“ nevěsty?", jsou pro mne ty stránky nedůvěryhodné a nikdy bych si tam nic nekoupila. Jsem za léta praxe postižená svou prací, vím to, ale když si internetový obchod nedá práci se svými webovkami, těžko mohu očekávat, že si dá tu práci se svými výrobky/službami.

Já potřebovala šaty velmi urgentně, tak jsem se tím vůbec nezatěžovala, prostě jsem jela na místo, zkusila co se mi z toho co měli na místě líbilo a bylo. Jinak ano, obě paní, co vedou obchod, jsou očividně cizinky a čeština jim moc nejde.

Ale to že jsou cizinky, není vůbec problém. Jen je potřeba nechat si text správně přeložit nebo opravit. Působí to mnohem seriózněji.

A jak Vám to sluší:) Moc hezké šaty.

Burda vydava svatebni strihy v breznovem cisle casopisu (jinak ma strihy jednotlive v katalogu neustale). V roce 2008 publikovala modely inspirovane slavnymi nevestami. Grace Kelly, Mia Farrow, Bianca Jagger…
 http://www.burdafashion.com/…1597922.html

Bezvadný mi připadá ten komplet šatů a kabátku na předposledním obrázku. Stál by za hřích i na jiné příležitosti. 

Muj favorit je sako na masli podle Biancy Jagger. http://www.burdafashion.com/…000001648874

to sako je skvělé,to bych brala hned v jakékoliv barvě.

To je zajímavý nápad s tou mašlí. Ale nic pro mě. Mám ráda věci ke krku, protože jak mi foukne na průdušky, tak kašlu. Musela bych si pod to vzít rolák. 

Ano. Z vínově červeného, petrolejového nebo perlově šedého hedvábného taftu… vdávat se už tedy nebudu, ale hodily by se na jakoukoliv slavnostní příležitost.

S tím naprosto souhlasím…z této kolekce je můj favorit model podle Wallis…jsou krásné, jednoduché, ušití také nebude extra složité…jen nevím, jestli na mou slovanskou postavu nejvhodnější ale svatba v nedohlednu, takže se uvidí, až na to přijde 

Dobrý den, měla bych dotaz na konkrétní salon dovážející šaty na míru z Číny. Jmenuje se Paulastyle a je z Ostravy. Máte s ním někdo zkušenost? Děkuji.

www.paulastyle.cz

Jak tak koukám, tak za cca stejné peníze (mezi 6 000,– a 12 000,–) lze pořídit pěkné šaty z půjčovny, nebo ušité na míru. Tak není ta volba jasná?
Ano, švadlenu si musíte dobře vybrat. Ale to půjčovnu taky. Musíte na několik zkoušek. Ale to do půjčovny také. Mimoto logistika okolo svatby je náročná a fakt by se mi nechtělo někde honem ty šaty vracet a hned po svatbě mazat do půjčovny, abych neplatila penále. Nemluvě o polití vínem, nebo polévkou. Platit za škodu na šatech, které pak nemám?
Chápala bych, kdyby se za ty prachy půjčovaly róby od Very Wang. Ale tak to myslím není..
A ruku na srdce, která z nás by nechtěla šaty na míru? Už jen ten proces vzniku těch šatů je zábava. Pro mě to byla první a zatím poslední věc, kterou někdo na mě šil. A zážitek to byl úžasný:-)

Hm, to je pravda, já si sice zhotovení šatů na míru užila už dřív, ale to mi bylo 7 a ráda bych si to užila znovu!

Máš pravdu Hedviko, jak jsem mohla zapomenout na sukni z krepového papíru, kterou mi na míru vyrobila maminka na karneval ve školce:-) To bylo pravé splnění parádnických snů, protože mi bylo úplně jedno, co si o mě pomyslí lidi. Šla jsem za baletku a měla jsem trikot, sukni z krepového papíru, závoj se kterým jsem mávala při baletění, čelenku s kameny z korálků, punčocháče a ponožky s krajkou, která se třpytila…

Barbucha: ano ale… napriklad ja som praktik a predstava vyberania latky, patrania po vybornej krejcovej, skusanie… nic pre mna. Sla som do pozicovne, dala som im jasne kriteria (ziadna slahacka, saty vcelku – teda nie korzet a sukna, ziadna spodnica s kruhom). Nechcela som byt romanticka princezna (nie som ten typ), ale chic a elegantna. Hned druhe saty, ktore mi doniesli vyskusat boli tie „prave“. Vyskusala som si niekolko dalsich, ale len ma to utvrdilo v mojom vybere.

Tu je link na saty: http://pronoviasdress.0catch.com/ (akurat ze som nemala ten zajaci chvostik  )

Ano, dala som za pozicanie 400 EUR, nie je to malo, na druhej strane, mam kamaratky, ktore si saty kupili s tym, ze ich predaju, a este par rokov po svadbe sa im to nepodarilo. Pokutu som neplatila, hoci mi par ludi omylom postupalo po vlecke, na to su v salone zvyknuti a pokial tie saty nie su uplne zmasakrovane, nie je na pokutu dovod.

Femme: šaty jsou moc pěkné:-) ono když má někdo rozum, asi jsou všechny alternativy ok, včetně šatů z Číny. Ne všichni výrobci jsou špatní, ne vždy je zneužívána dětská práce… Všichni ti, kdo sem psali své zkušenosti a postovali fotky šatů, tak měli velmi pěkné a vkusné šaty. Ať už z půjčovny, nebo na míru, nebo od těch Číňanů. Zřejmě ty nevěsty, které to až tak nevychytají, nečtou módní peklo. To by mi i dávalo smysl:-)

Zdravím ženy, souhlasím, viděla jsem taky pár kousků z číny – srovnání inzerované fotky a pak reálu, většinou na tom je nejhorší právě to zdobení. Odporná levná krajka nebo výšivka atd… Já jsem teď natrefila na salon, kde šijou a tak teď čekám na kalkulaci. Chci krátký jednoduchý šaty, tak dám pak vědět, jakou cenu nabídli. Jinak do půjčoven už fakt nikdy… 

Mala som svadbu pred 2 rokmi a kedze bola dlho planovana, obisla som velke kvantum prazskych svadobnych salonov a vyskusala som aspon 100 siat. Dal by sa o tom napisat cely clanok. Niektore Prazske ale maju podla mna skvely vyber, vedia poradit, ceny su aj vyssie aj prijatelne a neni pravda ze tam maju same slahacky a korzety.Ale videla som aj salony kde saty boli usmudlane, spodok bol spinavy, alebo boli take zasle, krajka dosediva, videla som aj dost nekvalitne usite saty take ako z polskeho trhu. Z cistej zvedavosti som bola aj v salone (lepsie povedane v sklepe v baraku) kdesi na hajoch kde mali saty z Ciny. No to bol des a hruza. Nechapala som ako sa moze niekto vydavat v takych handrach. Jedny som si vyskusala a odfotila, len bohuzial neviem kde ta fotka je, to by som vam ju poslala to bolo peklo number one. Akekolvek lacne saty zo salonu boli stokrat lepsie ako to cinske.
Ja som sa vydavala v krajkovych satach Gomera od Pronovias, ktore mi namieru upravili v salone a myslim ze to bolo skvele rozhodnutie, nelutujem, citila som sa tak ako sa ma nevesta v den svadby citit.

Nejradši bych Vám napsala odpověď jen plnou srdíček! Pronovias uctívám jako svoje božstvo, občas si k nim chodím uslintnout, a tyhle jsou jedny z mých nej.

Koukám, že Gomery jsou a budou stále v kurzu… To jsou nejlepší šaty, které jsem za tu dobu zkoušení objevila (a že jsem jich také vyzkoušela dost). A ta cena, té jsem nikdy nelitovala. Španělské šaty prostě nemají konkurenci! Ta krajka je prostě dokonalá! A jsou nadčasové – stačilo krajkové polobolérko, bez závoje a byla jsem nejkrásnější nevěsta za x let. A ano, byly luxusní, luxusní byla i ta cena, ale ten pocit byl k nezaplacení!!!

Zde link na ty šaty http://www.bestbridalprices.com/…p-54446.html

Negeneralizovala bych! Většina světové produkce textilu je z Číny. Materiály i zpracování. To za prvé. Za druhé, co se týká nabídky svatebních šatů v ČR, ta je naprosto příšerná. Osobně jsem si nebyla schopná vybrat, samý šunt a/nebo naprostý nevkus. Vybrala jsem si na internetu jedny šaty, které měly v celé Evropě pouze v jednom salonu, v mnohem větším čísle, než bych potřebovala. Těch 60 tisíc bych za ně i dala, kdyby mi byly. Ale bohužel. Musela jsem si tedy nechat šaty ušít. Rovnou jsem zavrhla švadlenu v ČR, není tu dost zkušeností, know-how, ani materiálů. Rozhodla jsem se pro Čínu, dobře vybírala a nakonec si připlatila za nadstandardní materiály i zpracování. Opravdu si nemůžu stěžovat. Šaty dorazily a padly jako ulité, švadleny mě stále kontaktovaly a mohla jsem si diktovat jak co chci, posílaly fotky a byly velmi sdílné. Materiály pěkné a ušití super, profi. Šatům nakonec chyběla jen ta cedulka se jménem návrháře. Celé mě to stálo 16 tisíc i s dopravou a clem.

Jímá mě zvědavost..Pochlu­bíte se? Kdyžtak aspoň tím odkazem na jediné šaty v Evropě. Proč myslíte, že jsou české švadleny o tolik horší než čínské? Nehledejte v tom záludnost, jen se ptám – nemám moc zkušeností ani s jednou stranou, jen mě zajímá, z čeho vaše přesvědčení pramení.

Tyto šaty to jsou: http://www.weddinginspirasi.com/…ta_opera.jpg.
Nechci, aby to vyznělo, že haním české švadleny. To vůbec ne. Znám několik velmi šikovných. Spíš s těmi materiály je to špatné.

Moje švadlena si vozí krajky a další materiál na zdobení svatebních šatů z Vídně od Komolky. Ostatní materiály nakupuje přímo od výrobce, půjčí vám katalog látek a pak dle výběru látku objedná. Stejně u ní lze objednat kvalitní látky na pánské obleky nebo dámské kostýmy. Jen se člověk musí rozhodnout předem, co chce, protože objednání trvá týden a ušití se dvěma zkouškami (u zdobených svatebních šatů i třema) kolem tří týdnů. S náročnou nevěstou klidně zajede i do Vídně, aby si sama vybrala. Má dobrý vkus a sama má raději spíš jednodušší věci (což mně i celé rodině vyhovuje), ale umí ušít i náročně zdobenou šlehačku, když na tom nevěsta trvá.

Hmm, šatečky na modelce a vyretušované pěkné… jen by mně zajímalo, jak vypadaly na vás, v reálu 

Bubbagump: Materiály tu jsou, resp. se dají dovézt. Buď přes velkoobchod nebo přímo objednat v továrně. Která firma se tím dlouhodobě zabývá, má své zdroje.
Krejčové a návrhářky tu jsou také – opět platí, že náročné šaty nemůžete svěřit švadlence, která šije maximálně jednoduché letní šaty a zkracuje kalhoty.
Na vašich šatech /kopie Pronovias/ je použita francouzská krajka. Doporučuji porovnat s krajkou, kterou sem dávala Ada. Metr podobné krajky se prodává v ceně kolem 100euro, záleží na složitosti vzoru a šíři, která je málokdy víc než 100cm. Šaty šije firma Pronovias také většinou v Číně, ale dává své materiály a má v továrně vedení, dohlíží na výrobu.

Abych se přiznala, sama bych si takovou krásnou krajku nesehnala. A švadleny, které jsem znala, toho také nebyly schopné. Možná jen špatný výběr.
Ale jak říkám, já si na svého čínského dodavatele absolutně nemůžu stěžovat. Kvalita i zpracování skvělé.

Souhlasím, že v Číně se šije kdeco, ale záleží na firmě: západní firmy, které dozírají na kvalitu, mají věci kvalitní. Např. hedvábné šátky čínského výrobce mívají i nestejný rozměr (o zatržených nitkách nemluvě) – švýcarská továrna, stojící v Číně, má šátky jeden jako druhý v bezchybné kvalitě. Bývalo, že Čína byla symbolem rafinovaného luxusu, teď je symbolem šuntu. Pokud jde o čínské zásilkové katalogy, nevěřila bych jim ani jak se jmenují.

Říká se, že Čína umí všechno. A hlavně naprosto přesně sleduje instrukce.
Pokud instrukce zadavatele zní: „Hlavně levně“, udělá to neskutečně levně (a kvalita odpovídá).
Pokud zadavatel chce kvalitu (a zaplatí si za ni), tak ji taky dostane.

Pořád ještě taky platí, že věci se dají dělat buď rychle, kvalitně nebo levně. Případně kombinace libovolných dvou vlastností. Ale nikdy nejde mít všechny tři 

jedna věc jsou hnusný a odfláknutý šaty, druhá věc příšerný pracovní podmínky těch chudáků v číně, indonésii apod… at se paní klientka před tím, než se zhroutí z plastových kamenů podívá na nějakej dokument, asi se bude divit. to, co tam uvidí, je hlavně důvod tý levný ceny, která jí tak učarovala!

pokud nemám na šaty od oscara de la renty, tak si do prčic nehraju na hogo fogo a nenechám si za pět korun ušít fejk v číně, aby si tam ještě někdo (v horším) případě kvůli mě máchal prsty v kyselině nebo měl 25hodinovou pracovní dobu… tenhle zápaďáckej nenažranej styl mi začíná vadit čímdál víc, fakt. a ještě spousta nanyn řekne: já jí chápu, paní měla před sebou nejkrásnější den svého života, tak chtěla být krásná! ach!

uu máš pravdu, už to tady někdo psal.

Ano, máte pravdu. Kdyby lidi viděli, v jakých podmínkách to ti Číňani šijou, možná by si to už nekupovali. Ale zase na druhou stranu, co když je ta Číňanka ráda, že má aspoň nějakou práci? Tím samozřejmě nechci omlouvat evropskou konzumnost a prahnutí po nízké ceně. Jen chci poukázat na to, že nic není černobílé a tak jednoznačné.

Mne to celé príde smiešne. Česť tradíciám, ale vydávať sa dla môjho názoru v stredovekom kostýme a to silou mocou… Ja som sa vydávala mesiac po pôrode v ružovom nohavicovom kostýme, ktorý som aj predtým párkrát využila, času som pri dieťati nemala nazvyš, svadbu som aj tak chcela malú, s kamarátmi, ktorím módne trendy nič nehovoria, a môžem zodpovedne a spokojne povedať, že ani teraz po piatich rokoch ma ohľadne môjho výberu nič neškre… (pôvodne som sa mala vydávať mesiac predtým, dieťa ma predbehlo. Vtedy by som sa – v zime – aj tak nezmestila do ničoho iného ako do zeleného afrického bubu )
Inak, horšie ako mladica v tortových šatách je v takých istých staršia pani, aj to som už videla.

Tereza prečo obmedziť bielu svadbu vekom? http://www.epress.am/2011/03/18/հարսանիք-թուրքիայում-հարսը-90-տարեկան-է.html

Proč ne? Stará paní asi Arménka na fotce si evidentně nehraje na panenské poupě

Tereza: Ano! U nevěsty středního věku, u druhé a další svatby, mi dlouhé bílé přijdou opravdu mimo. Taky už jsem viděla nevěstu nad 40, s pubertálními dětmi, která měla těhotenské břicho a na hlavě věneček. Kouzlo nechtěného.

Ještě k Bubagump: Firma Pronovias je jedna z největších firem na světě, která šije svatební šaty ve velkém, v tísíci kusech. Používají sice kvalitní materiály a zaměstnávají výborné návrháře, ale je to stále konfekce. V Praze mají zastoupení /Nuance/a jistě by se dal domluvit dovoz konkrétního modelu. Nevypadá moc dobře, že se chlubíte pořízením kopie cizího návrhu, aspoň já bych to nedělala.

Chlubím se pořízením kopie? Asi se ani nedá mluvit o kopii, spíše o inspiraci určitým stylem šatů. To je dost velký rozdíl. Když si koupím kabelku se zámkem, ještě to neznamená, že jsem si koupila kopii Birkinky.
Mimichodem, s Nuancí jsem jednala a šaty zkoušela ve větší velikosti jinde. Bylo by potřeba tolik úprav, že mi řekli, že by tím v podstatě šaty zničili. Šaty za 52 tisíc, nebo kolik přesně stály, bych opravdu na vlastní nebezpečí tomuto nevystavila. Na to mám svoje peníze dost ráda.

Ale no tak, klídek. To, že si někdo nechá ušít šaty podle svých vysněných, to je přece úplně normální. To žádné chlubení kopií není.

Taky už jsem měla tu čest upravovat šaty s Číny – byly celkem dobrý – jak já říkávám – nenadchne neurazí, ale proč jsem je musela zmenšit o 3 čísla, když byly na míru mi moc jasný není 

Ado, tipuji, ze toto by mohla byt predloha .....? http://www.oncewed.com/…-12/t8684-2/

A tuto stranku vlastne vyuzivam i jako tipy na party www.oncewed.com

Myslela jsem, že jste posílala výrobci fotku šatů Pronovias a chtěla je ušít. Pokud byste si je objednala v Nuanci, objednali by vám je podle vašich měr a pak by se ještě příp. upravily. Je to běřný způsob, používaný v celém světě. Ovšem něco to stojí.

Překvapilo mě, že nikdo nezmínil obchodáky s oblečením jako je Debenhams a MS. Pokud se podíváte na anglické stránky, budete možná koukat, co tam nabízejí za svatební nebo společenské šaty. A ceny jsou kolem 5000. Mám doma dvoje (nemohla jsem se rozhodnout, které chci), velikosti sedí dle převodníků přesně. A určitě se dají vzít na sebe i opakovaně.

Hezky den zeny:),
na diskuzi pisu poprve, ale musela jsem ozvat, jelikoz jsem zrovna uprostred svatebnich priprav. Saty jsem z pujcovny okamzite zamitla, moje draha matka me donutila jich par navstivit, at se aspon podivam..nechci slehacku, ani dort, ani korzet bez raminek, ve kterem vypadam jako almara! Pani z pujcoven na me koukaly, jak na blazna, ze tuhle KLASIKU nechci:) Nastesti mam kamaradku, ktera mi doporucila firmu madora.cz, jenz sije svatebni saty uz, tusim, 20let. Jednoduche vyjdou tak na 6tisic, zbytek je kolem 7–8tisic, no a pokud chcete opravdu tu slehacku tak 9–10tisic:)Po svatbe tam muzete zajet a domluvit se s nimi na zmene aplikaci, zkraceni apod. Proste pujcovny jsou dle meho nesmysl, a kdyz sezenete sikovnou svadlenu nebo podobnou firmu, nemate nad cim rozmyslet:)

Dámy, vemte rozum do hrsti. Tolik peněz za šaty, které máte na sobě pár hodin? K tomu ještě pohoštění a plno další výdajů pro lidi, kteří vás stejně pomluví… V Praze se tuším rozvádí každé druhé manželství…

Souhlasím: svého času byly v módě svatební kostýmky, které se daly nosit i později (teta měla hrubě tkaný béžový – vdávala se v zimě). Od té doby silně stoupla rozvodovost i okázalost šatů a náklady na ně. Je v tom nějaká souvislost?

Jde to ze společného zdroje: konzumní postoj. Nic než dokonalé šaty, a nic než dokonalý partner. Jak manžel – nebo manželka – projeví nějakou nedokonalost, pryč s ním a pořídit si nového.

Ono bylo svého času taky zvykem spolu být někdy i ze zvyku, ze setrvačnosti, byť už to třeba mezi manželi příliš neklapalo. Třeba proto, že ti dva nechtěli kalit vodu rozvodem, když ještě nebyl tak rozšířený. To jen tak na okraj – jinak řečeno, souvislost s oblečením já osobně nevidím..... 

Není lepší pozvat lidi, co vás nepomluví?

A je to tu zase. Víte, to, co je pro vás „tolik peněz“, je pro někoho jiného „přiměřená částka“, která z něj chudáka neudělá.

Proč lidi jezdí třeba na drahou dovolenou, když z ní nic než vzpomínky na prožité zážitky nakonec nezůstane? Proč si místo toho nekoupí něco trvalé hodnoty? Něco, co využijí i po letech? Já vám povím proč – právě kvůli těm vzpomínkám. A proč to píšu? Protože se svatbou je to asi stejné – spoustě lidí prostě stojí za to si ji pořádně připravit a pořádně užít. Tak jako po dovolené nakonec zůstanou „jen“ fotky, video a vzpomínky. A to je snad málo? Je tak těžké pochopit, že to někomu za těch pár fajn vzpomínek na den jak vymalovaný prostě stojí??

Nehledě na fakt, že v dnešní době často dostávají snoubenci od svých blízkých místo dárků peníze – takže se klidně může stát, že vynaložené náklady na svatbu se jim nejen vrátí, ale ještě na tom neúmyslně „vydělají“ (to se stalo třeba právě nám, ale předem jsme s tím samozřejmě nepočítali a nečekali to . Vzpomínky na svatbu máme s manželem nádherné, rádi se k nim vracíme, nikdo už nám je nevezme. V nejmenším nelitujeme, že jsme někomu „zaplatili pohoštění“ nebo „vyhodili peníze za krásné šaty“, to k tomu prostě patřilo. A pomluvy a nespokojenost hostů? Možná tak u lidí, kteří si pozvou kdekoho, tunu známých a kámošů, kteří k nim ani nemají tak blízký vztah a možná je pak opravdu ještě rádi pomluví, popř. je „musejí“ pozvat „ze slušnosti“ atd. Ale i tomu se dá pečlivým sestavením hostí do jisté míry předejít. Nás skutečně ty výdaje za lidi, které máme rádi a kteří s námi sdíleli tento den, nikterak nemrzí. I kdybychom jednou měli naplnit statistiku a rozvést se (nadsázka – samozřejmě to nemáme v úmyslu a určitě uděláme vše pro to, aby nám to vydrželo navěky .

Nikoho nenutím se brát, ale argumentovat tím, že se zvyšuje rozvodovost, tak to stejně nemá cenu, mi přijde trochu hloupé. Někomu to přece jenom vyjde – bez ohledu na to, jakou měl svatbu nebo kolik stály šaty, ale ani tak to neznamená, že i tu svatbu nemůže mít navíc pěknou a dobře připravenou (a třeba i luxusní).

Jeden tip na šaty – http://www.monsoon.co.uk/…ridaldresses

Koupila jsem od nich několikery běžné šaty a jsem spokojená jak s materiálem, zpracováním, tak i velikostí.

Tak ty jsou super, tam bych si vybrala…

Pokud někdo chcete rozumovat nad smyslem svateb atd. tak jsem na to právě založila vlákno na fóru:-)

Rozbalit ten balík a vidět tohle, tak se mi chce brečet…

Většinou dívky ani nepoznají, že je něco špatně. Jsou oslněny vyšívanými šaty, velikou sukní a že někde něco odstává nebo koukají nitě? Vždyť šněrování je utáhne, prsa mají vycpaná a pod sukní obrovskou spodničku. Splní si svůj sen.
Na fotkách, které pak dávají na internet, je vidět, co vše nesedí. Viz dřívější články o svatebních šatech zde na Pekle.

Ja mať túto postavu a vlasy,tak sa vydávam v toto.  http://7den70emoda.blogspot.com/…slemeli.html

Model č.2.

Moje aktuální představa svatby je taková poněkud alternativní. V lednu jsem si přes votocvohoz.cz koupila tyto šaty: http://hypeed.com/…e-Dress-v557 V látce jsou vytkané tenké stříbrné proužky. Představovala bych si to v dubnu až květnu, s kytičkou pryskyřníků pravděpodobně dožluta, světle žlutými punčoškami a balerínkami. Místo ocvočkovaného pásu bych si nechala u jedné slečny na fleru ušít obi s látkovými květinkami a stejné kvítky pro ženicha, svědky a rodiče. A možná ještě 1 kvítek na sponku nebo čelenku. Teď už jen toho ženicha.
Jinak kamarádka (manželka mého kmotra) si nechala v Číně šít. Asi si mysleli, že se špatně změřila, protože jí došly šaty na basketbalistku. Když ona je jen taková „Věstonická Venuše“, necelých 170 cm, prsa a zadek. Pokud vím, nic jiného nebylo třeba upravit.

Slečna co šije obi dělá i nádherné čelenky a taky kabelky ve stejném stylu. Takhle nějak bych si představovala alternativní nevěstu, která chce být krásná a svá a nehodlá utratit za šaty majlant. Když má někdo na nákladné šaty dost peněz a líbí se mu to, nic proti tomu nemám, ale myslím si, že pěknou menší svatbu lze pořídit i s nižším rozpočtem. Nemá smysl předstírat, že na to mám a pořizovat nepovedené kopie nákladných šatů. Konečně moje děti měly na svou svatbu hodně rozdílný rozpočet a obě svatby byly krásné. U té levnější to ale stálo víc hledání. Pořídit kvalitní svatební hostinu v drahé restauraci není problém, ale pořídit totéž v pěkné restauraci střední cenové třídy vyžaduje trošku hledání. Než jít do opravdu levného podniku, to už je lepší připravit něco s pomocí kamarádek a rodiny. I na takové svatbě jsem byla, byla jsem požádána o spolupráci (umím dorty) a svatba se skvěle vydařila, přestože náklady na ni byly velmi omezené.