Odíváníčko

19.10.14 | autor Ada

Ne všechno retro je úžasné. Ne všechno, co se tvořilo svépomocí za hlubokého socialismu, kdy byli lidé sortimentem v obchodech nuceni rozvíjet vlastní tvořivé schopnosti, patří do pokladnice domácí tvorby. Při prohlížení katalogu modelů pro děti se budete místy pobaveně usmívat, ale sem tam vám budou taky vstávat vlasy na hlavě!

Odíváníčko pro děti do 6 let, sešit s náměty na domácí háčkované, pletené a šité oblečení pro děti, ze kterého vám dnes budu předčítat, vyšlo v roce 1975. Dříve byly takové publikace běžné, pravidelně vycházelo Odívání (pro dospělé) a stovky nejrůznějších sešitků s návody na šití, přešívání, pletení, háčkování, ale také třeba drhání nebo vyrábění z kůže. Všechny modely v Odívání byly nafocené, popsané a opatřené návodem na výrobu. V případě šitých modelů to byly střihy v malém měřítku na čtverečkované síti, odkud si je zájemkyně musela překreslit a upravit do správné velikosti.

Koncentrace šikovných švadlen v populaci byla naštěstí taková, že i začátečník našel v rodině nebo mezi přáteli někoho, kdo mu s tím pomohl. Takže maminka mohla dcerce ušít třeba takovéhle krásné šatečky:

Podle dnešních měřítek jsou šaty skandálně krátké, tehdy to ale bylo běžné. Nosily se pod ně kalhotky bombarďákového střihu (něco jako tehdejší trenýrky na tělocvik), ideálně ze sladěné látky, ostatně pamatuje na to i popis: "Máme-li k dispozici květovaný ostřižek větší, můžeme podle některého z plavečkových střihů ušít pod šatečky stejné kalhotky." Dnes by holčička nejspíš dostala dětské legíny nebo punčocháče.

Zatím nic pekelného, viďte? Šaty jsou opravdu pěkné a jsem si jistá, že některá mladá fashion blogerka se sklonem k dívčímu oblékání už shání podobné. Ale asi je nebude  chtít "...ze zbytků od máminých diolenových, crimplenových nebo trevírových šatů." A jaké doporučení má Odíváníčko pro oblečení, které má být odolné proti dětským hrám?

"Samozřejmě, že zrovna náš kluk (jako všichni ostatní) má zvláštní zalíbení v kalužích. Docela jistě se jim nevyhne, když v zápalu her běhá venku a raduje se z deštěm vykoupaného vzduchu, ze sluníčka vyhouplého z mraků a z hopsání a výskání. Tu a tam i upadne - a tak po návratu domů vypadá jako vrabčáček vykoupaný v blátě. Kalhoty jsou špinavé a promáčené, kluk celý studený, zkřehlý, maminka se zlobí a má plné ruce práce, zvláště v chalupě nebo o prázdninách v chatě, kde se za vlhkého počasí věci obtížně suší."

Co s tím? "A tak jedna mladá maminka mimořádně temperamentního chlapce našla řešení: ušila mu kalhoty z měkké tenké koženky. Ty tak snadno neprovlhnou a omýt je můžeme houbičkou."

Malý Zdeněk, jak modela na další fotce představuje text, předvádí koženkový kabát, který je vhodný do sychravých podzimních dní jako ochrana ostatního oblečení před provlhnutím. Že se Zdeněk při hře s autíčky v podzimní mlze pod koženkou asi trochu potil a zřejmě ani nemohl moc ohýbat ruce byla holt nutná daň.

Zajímavé je podotknutí, že kabát má oboustranné zapínání, proto jej mohou nosit chlapci i děvčata. Pánové zapínají levou přes pravou, dámy pravou přes levou, na to se dbalo. Podívejte se sami na další fotce. Dívenka je opět v kožence (neprofoukne ji vítr!) a nutno uznat, že barevná kombinace červené a bílé je hezká.

Šlo asi o oblíbenou kombinaci, protože červenobílých dětí je v katalogu víc. Naopak zcela chybí růžová, kterou jsou dnes dívčí oddělení obchodů s oblečením zaplavená. Pletené šaty na dalším obrázku mají praktickou výhodu: "Sukénku tvoří volánky pletené shora dolů, takže je lze snadno nastavit, až dívenka povyroste."

"Červená rozšířená sukénka z měkké koženky sluší včem holčičkám. Ze všech nezbedných her vychází nezměněna, je stále jako nová." Mimochodem, všímáte si podkolenek? Ty patřily spolu se střevíčky s páskem přes nárt k povinné výbavě každé dívky, a nejen té předškolní.

Model, jako je ten následující, bylo v 60. letech běžně možné spatřit i na dospívajících dívkách nebo na mladých ženách. V roce 1975 už sice móda minisukýnek přežívala hlavně v dětském oblečení, ale ještě pár let předtím se takhle chodilo i na střední. Někdy včetně těch podkolenek.

Tady už jsou sedmdesátky v plném proudu. Dlouhé zvonáče pro holčičku, koženkové kraťasy pro kluka. Představte si, že takhle oblečeného pošlete šestiletého kluka v dnešní době do školy. Nevím, jestli by schytal větší šikanu za svetřík s houslovým klíčem nebo za úchylné kraťásky.

A proč mají obě děti stejný svetr? "I ty nejméně sobecké děti přece jen trochu žárlí, mají-li se spokojit s koupeným oblečením, zatímco menší sourozenec je soustavně oplétán a obháčkováván. Snadná pomoc: pamatujme i na ně. Jednoduchý pulovřík přijde vždycky vhod. Pro rychlejší rozlišení v ranním spěchu zdobíme stejné pulovříky odlišným motivkem podle zájmu dítěte."

Kupované oblečení, fuj. Mami, upleteš mi svetr s kotvou?

"Okouzlil nás tento zahraniční model a vzpomněli jsme si, že skoro každé děťátko mělo plyšový kabátek a málokteré jej stačilo unosit. A tak není-li v rodině další dítě, visí kabátek bez užitku ve skříni".

A to je škoda, proto Odíváníčko navrhuje koupit kostkovanou látku, která bude s plyšem barevně ladit, a ušít bundu s plyšovou podšívkou. Mohou ji nosit kluci i holky a navíc: "Móda těchto oblečků se téměř nemění a mladší sourozenec jej později stejně užije a ocení."

"Klárka s Danem přiběhli celí udýchaní, aby se také ukázali v rozkošných kalhotkách a plavečkách ze zbytků přízí." Taky jsem se z toho trochu zadýchala. Chudák Klárka schytala model "ty zbytky se musí využít do poslední nitky". Kdyby někdo chtěl její slušivé monokini uháčkovat na Fler, pošlu mu návod.

Diskuzní otázka pro nejstarší ročníky: tvořili jste pro své děti? Vytvořili jste někdy něco, co si robě odmítlo obléct i pod pohrůžkou násilí?

Diskuzní otázka pro Husákovy děti: nosili jste kupované nebo tvořené? Měli jste něco oblíbeného a něco, co jste si odmítali oblékat i pod pohrůžkou násilí?

Diskuzní otázka pro nejmladší čtenářky: inu... co na to říkáte? :)

Autor

Ada

Ada začala psát Módní Peklo v roce 2010. Čtenářky si získala nejen svým originálním stylem, ale především smyslem pro módu. Přestože přibývají noví autoři i témata, je Ada dodnes autorkou většiny článků na Módním Pekle.

Líbil se vám článek?


   Váš příspěvek
 
Robena
1257 příspěvků 19.10.14 16:34

V roce 1975 jsem nosila sedomodry oblecek - kalhoty do zvonu a bundicka, ktera mela na kapsach vysivky s prostonarodnim motivem (vysivka jako na hanackem kroji). Sila babicka. Bylo mi deset let a byla jsem stredem obdivu dospelych a pro smich vrstevnikum v riflich.

 
andano
577 příspěvků 19.10.14 22:48

Ročník 64, chodila jsem opletená a obšitá od babičky, to bylo celkem super, některé z těch věcí nosím dodnes (fakt, babička uměla dát věcem nadčasovost i šmrnc).
Horší byla maminčina posedlost háčkováním. Mou noční můrou byly nejen háčkované plavky, ale i kraťasy a halenky. Často jsem byla obviňovaná z pubertálních protestů neprávem - to, že jsem odmítala nosit konkrétní kusy, nemělo podle mého názoru s pubertou vůbec nic společného - to by na sebe nevzal nikdo.

Svůj první svetr jsem si upletla, když mi bylo dvanáct a od té doby jich byly desítky, možná i stovky (pletla jsem pak i na zakázku).
Své děti jsem na začátku devadesátek oblékala jen z vlastní dílny, a to promyšleně a důkladně. Narodily se tři těsně po sobě a velmi brzo se prakticky dohnaly i velikostně; všechno oblečení jsem šila vždycky trojmo, ale ne úplně stejné, leč podobné - vždycky tam byl nějaký jednotící prvek - měla jsem v té době nedostatek tvůrčí činnosti, tak jsem se holt vyřádila na hadrech dětí.

Ale pak najednou bylo všude tolik dětského oblečení, že už to ztratilo smysl.
Mým vrcholným výtvorem byly oboustranné zimní kombinézy, i když nechápu, proč jsem je šila oboustranné :-)
Teď už k obojímu sedám jen výjimečně, když je potřeba něco speciálního.

 
SweetPotato  19.10.14 16:48

Ha, já jsem v něčem podobném kolem r.75 dokonce pózovala! U fíkusu. Bylo to do Praktické ženy a nafasovala jsem úúúžasnou chemlonovou vestičku s vyšívanými kytičkami. Strašně mne mrzelo, že si ji nemůžu nechat.
Jinak mne obšívala teta - švadlena, šikovná a precizní. Bohužel z materiálů pro dítě zcela nevhodných (často přešívala z dospělých šatů). Nikdy nezapomenu na hrůzu kousavých, prkenných vln a krimplenů. Ve svátečních šatečkách jsem se pohybovala jak robot, pokud možno neohýbala ruce v lokti, aby se mne nedotkly víc, než bylo nezbytně nutné.
Bavlněná trička rodiče pašovali z NDR a ve velkém nakupovali na dovolené v Rumunsku, na rok i více dopředu.

 
Brunhilde  19.10.14 17:08

Pro mne bylo peklo největší to chemlonové tvoření. Zejména ty monstrózní čepice v psychedelických barvách, v nichž si matky mých spolužáků kolektivně libovaly. Bylo to hnusné a kousavé. Já měla čepici z Tuzexu, která byla tak extravagantní, že jsem se ji styděla nosit, tudíž se mi velmi ulevilo, když mi ji někdo ukradl ze šatny.

 
Chany
871 příspěvků 19.10.14 19:08

Chemlonové čepice v různých zmrzlinových barvách se prodávaly v drogérii, vidím to jak dneska. Byla na uši, podšitá, měla po sobě jakože kudrliny a nechala se uvázat pod bradou. Na konci šňůrek na zavázání byly bambule…

 
hAnko
7 příspěvků 19.10.14 17:17

Ač narozená koncem 80. let, stejně jsem nosila šité věci. Od prababičky pamatuju zmíněný plyšový kabátek, světle hnědý s bambulkami na límci. Od maminky jsem měla modré šatičky s balonkovými rukávky a volánkem lemovanou náprsenkou s řadou vyšitých bílých kytiček. Babička mi jednou spíchla epesní růžový květovaný komplet - bombarďákové kraťásky a halenku s rukávy i spodním lemem do gumy. Když teď koukám na fotky, jen se směju. :D Ale později jsem měla ještě spoustu pletených svetrů, skládané sukně a světe, div se, na první prodlouženou do tanečních mi mamka opět ušila krásné bílo-fialkové šaty. Teď mi už dva roky plete svetr a ne a ne ho dokončit. :D Budu ji muset jít popohnat, když už máme podzim.
Sama si většinou jen zkracuji, zužuji nebo jinak upravuji koupené věci, většinou ze sekáče. Jediné, co šiju komplet, jsou oblečky na můj ujetý koníček - cosplay. Takže mám radost, že jsem nakonec to šití a další ruční práce od maminky a spol. podědila. :) Nevidím problém v tom, že bych svým budoucím dětem občas taky něco ušila, pokud k tomu budou svolné.

 
Darianne
2 příspěvky 19.10.14 17:21

Dosud vzpomínám na jednu univerzální bílou čepici z „luxusní“ příze - nosila jsem ji asi od nuly do osmi let a zrovna toto léto na mně vypadla při uklízení půdy - neodolala jsem a vyfotila v ní obě své děti. Mám ji schovanou jako variantu pro případ, že budou remcat nad svými aktuálními modely…

 
Modigliani
781 příspěvků 19.10.14 17:29

Z rovnakej tyrkysovej priazde akosutie tricka som mala saty, ohackovane bielou a samozrejme nesmel chybat biely prevazovaci opasok s obrovskymi bambulami na koncoch. a citila som v nich ako krasavica, mala som asi 6 rokov, po mne ich nosili este dalsi.

 
benyka
4235 příspěvků 19.10.14 17:40

Jako dítě školou povinné jsem nosila spíš kupované věci. Neměla jsem nikdy ráda skládané sukně a uřvaně barevné punčocháče (a výrazné barvy vůbec). Asi tak v deseti jsem se poprvé zásadně vzepřela proti jednomu kusu oblečení - červené čepici s kšiltem. Pro svoje děti jsem šila i dupačky, protože kupované měly krátké tělo. No a pak nějaké ty hrací kalhotky, trenýrky, pytle na spaní a podobné obyčejné věci.

 
Grete
797 příspěvků 19.10.14 17:48

Díky za krásný článek, husákovo děcko má radost!
Maminka nebyla velký fanda do šití, ale zkracovala a upravovala rutinně. Pamatuju se taky, že mi šila v předškolním věku jednoduché sukně do gumy v pase, většinou z moc hezkých látek, takže jsem je nosila ráda. A pletla nám šály a čepice, které byly taky fajn. Měla vkus a rozum, takže velmi dobře odhadla, co z její nebo příbuzenské tvorby je nenositelné jinde než doma, co je dobré jako hrací oblečení a v čem se dá jít i do školy.

 
Bugatti
4051 příspěvků 19.10.14 17:51

Asi v roce 1983 jsem dceři pletla šaty (světe div se, z jemňoučké předeprané vlny (nesráží se, nekouše a nežmolkuje) přivezené „ze západu“. Byly s vyplétanými norskými vzory. Nejprve je nosila s barevnými punčocháči, když vyrostla, nosila k nim tzv. „kamaše“ a až jí byly malé, podědilo je ještě několik holčiček. Koncem 80. let si je v rámci charity odvezly ukrajinské děti, které tady byly po „černobylu“ na prázdninách. Lze předpokládat, že tam v nich někdo chodí dodnes.
Sama jsem v 60. a 70. letech taky chodila v doma vyrobených věcech, ale maminka i babička měly vkus a oblečení bylo pěkné, spíš materiály pokulhávaly, protože k sehnání byly jen odporné kousavé vlny a později ještě kousavější tvrdé umělotiny.

 
Meeshi
3 příspěvky 19.10.14 18:09

No když si vzpomenu na některý svoje dětský modely…:D Ale každopádně celý „Odíváníčko“ je víc než módní peklo pravý zdrobnělinový peklo!!:)

 
hpaja
10 příspěvků 19.10.14 18:10

No jéje…jsem narozená 1970, sestra 1974 a tak nám moje šikovná mamka pletla na ručním stroji stejné halenky na krku vzadu na zip..podotýkám ze zbytků, takže pruhované a nezapomněla oběma vyšít P…začínáme na stejné písmeno, takže sestra nosila ještě po mě (dodnes mi to vyčítá), krymplenové kostýmky kalhotové s bolerkem a když jsem náhodou spadla-záplata ve tvaru srdce-naštěstí z té samé látky. Její kamarádka pracovala v nějaké fabrice, kde se šilo spodní prádlo a tak z těch zbytků jsme měly kalhotky, noční košile, spodní trička a dokonce i plavky.

 
patch
5 příspěvků 19.10.14 18:46

Úplně na mě dýchlo vlastní dětství. Babička byla šikovná a pletla i šila. Pro mě s bratrem vždy obdobně laděné věci, aby bylo vidět, že patříme k sobě. I pro vlastní děti jsem později šila, než začaly být běžné secondhandy a šití pro děti se už nevyplatilo.

 
razorblade_reloaded  19.10.14 18:46

Au, ta posledni fotka je jak z katalogu pro pedofily

 
Chany
871 příspěvků 19.10.14 19:02

No na holé tělo štrikované výtvory asi nic moc, muselo to hřát a určitě i trochu ( více, pořádně) po zapocení škrábat. :o

 
Mirt
422 příspěvků 19.10.14 18:48

Hezký článek, něco docela roztomilé, něco spíš k smíchu, něco trochu děsivé. Já jsem z těch mladších ročníků, na jednu stranu jsem za to ráda, protože třeba ty háčkované plavečky ve stylu nejhlubšího flerového pekla, to bych se určitě radši šla koupat nahatá :D.
Na druhou stranu je ale trochu škoda, že mě okolnosti nenaučily šít a upravovat koupené oblečení, protože by se mi to určitě hodilo a nemusela bych strávit takovou dobu pobíháním po obchodech, když se snažím sehnat něco, co by opravdu sedělo a splňovalo mé estetické požadavky. Jistě, mohla bych se to naučit i teď, ale nějak se nemůžu odhodlat, běžně mi dělá potíže přišít i knoflík, tak mám z šicího stroje trochu respekt :D.
Já zažila jen pletené svetry od babičky a ty jsem měla moc ráda. Zvlášť si pamatuju růžový s kočičkou (jedna z mála růžových věcí, která mi nevadila) a potom jeden z duhové vlny. Tu jsem si dokonce sama vybrala v obchodě, takže jsem byla spokojená.

 
Chany
871 příspěvků 19.10.14 18:59
Hm

… a tak tady mám nedělní chvilku nostalgie. :-(
Poznávám háčkovaný baret s anténkou ( měla jsem červený) a kosočtvercové punčocháče ( měla jsem růžové) :-D
Svým dětem ( i sobě) jsem šila, pletla, háčkovala. Nikdy neprotestovaly, naopak. Věci si bezpečně ve školce i družině poznaly. ;) Manžel nepohrdnul pleteným svetrem.
Teď už jen občas přijdou s požadavkem na doplněk- šála, baret, čepice…a zase proto, aby měli něco jiného než ostatní.

 
Brunhilde  19.10.14 19:07

Já jsem pro své děti šila i pletla hodně, jsou ročník 91 a v té době zlomu se dětské oblečení prakticky nedalo koupit. Šila jsem všechno: zimní bundy, oteplovačky, košile, kalhoty, pletla svetry, čepice, prostě všechno. Kluci to nadšeně nosili. Že se něco změnilo jsem poznala v jejich 13 letech. Tehdy jsem přitáhla z obchodu dle mého soudu úplně senzační krémový svetr a můj syn si to odmítl vyzkoušet se slovy, že „by v tom vypadal jak vocas“ a bylo vymalováno. Skutečně to neoblékl ani jednou, to šel raději do školy ve froté pruhovaném županu. Úplně poslední věc, co jsem jim šila, byly kostýmy na maškarní. Dodnes se nad fotkami z té akce dojímám: jeden za tygra a druhý za zajíce :-)
Moje matka byla velmi zručná, šila mi úplně všechno, zimní kabát i výbavu na lyže, kupovala jsem si tak jen kalhoty, protože na ty si netroufla (spíš ji dnes podezřívám, že se díky odporu k nošení kalhot nechtěla tím vůbec zabývat). Svetry mi taky pletla, háčkovala i halenky a nějaké doplňky. Babička se vyžívala ve vyšívání, což dodnes upřímně nechápu, protože to bylo velmi pracné. Měla jsem například šaty z prostěradla zdobené tak bohatou výšivkou, že na tom babička musela zcela oslepnout. Byly krásné, ale v té době pro mne zcela nenositelné, nenáviděla jsem je. Moje matka se s nimi všude chtěla vytahovat a pokaždé jsem musela snášet výkřiky neupřímného obdivu jejích známých, kdykoliv jsem si je byla nucená obléknout. Hrozně se mi ulevilo, když jsem z nich vyrostla.
Nejradši jsem nosila tepláky, v zimě jsem nosila dvoje. Vespod červené a navrch modré.
Dneska už nešiju, i když stroj mám. Nevím, co by mne přinutilo to zase dělat. Asi strašná nuda. Svetry pletu dodnes, každý rok jeden.

Edit: jazyk té tiskoviny je úplný bizár, nemůžu se rozhodnout, jestli je jen směšný nebo trapný.

Příspěvek upraven 19.10.14 v 19:18

 
DRW
1231 příspěvků 19.10.14 19:14

Ano, babicka jako svadlena, usila uplne vsechno, a jeji vytvory jsem nosila od poloviny, 60.let az do konce let 80. Vlastne mi usila i svatebni saty. Jeji kamaradka byla skvela strihacka a tak z maleho mnozstviho latky dokazala ustrihnout cokoliv. Docela casto se u nas presivaly stare saty, kt. privezla babiccina sestrenice z Nemecka, ale krimplen, diolen a jina zverstva jsme nenosili, mamka dokazala vzdy koupit peknou a kvalitni latku. Kdyz vidim jednu pekelnici, jak nosi retro saty ve stylu 50. let a vsichni tady vzdychaji nad tim, jak ji to slusi, tak tyto strihy satu byly zakladni vybavou me babicky a namitka, ze chci neco moderniho, bylo odmitnuto slovy, ze jako hastros chodit nemusim. (zpetne musim uznat, ze diky tomu me minula hruza let 80.).
Sama jsem svym dceram sila cela 90.leta a kousek na zacatku tisicileti. Jen podle Burdy. Pleteni a hackovani me provazi neustale od svetru po saly a rukavice

Příspěvek upraven 19.10.14 v 19:14

 
Cleira
112 příspěvků 19.10.14 19:14

No jejej… Jsem z rodiny, kde maminka šila (musím říct, že krásně) a babička pletla. Kupodivu jsem jejich výtvory až někdy do puberty nosila ráda. Máma obvykle jela podle Burdy a střihy zvládala dobře upravovat. Pamatuju se, že ještě ve školce (osmdesátá) jsem nosila šusťákovou soupravu ušitou celou ze zbytků látek v neonových barvách. Všechny holčičky mi ji hrozně záviděly! :-) Také si pamatuju na krásné flaušové paleto v šedé barvě. To kdybych měla dnes, tak ze mě blogerky padnou na zadek… :D Ale to jsem nosila už na základce a tam jsem možná byla maličko za exota. Vzpomínky mám na to fakt docela dobré, naštěstí se mi vyhnuly tyhle šílenosti ze článku. Babička byla člověk, který šel s dobou, takže naštěstí nejela jeden naučený vzor, ale pletla fakt krásné věci. Jako vzpomínka mi po ní zbyly krabice plné pletených vlněných ponožek, které pletla ze zbytků klubíček, takže jsou různě barevně pruhované a já v zimě nenosím nic jiného. A když mi v sedě vylezou z pod kalhot, tak je z nich každý naprosto unesený. A taky mi ještě napletla výbavičku pro mimino, tak to se těším moc, až to vytáhnu. :-)

 
Chany
871 příspěvků 19.10.14 19:16

@Brunhilde " Edit: jazyk té tiskoviny je úplný bizár, nemůžu se rozhodnout, jestli je jen směšný nebo trapný."

Mně nepřijde ani směšný, ani trapný. Je prostě poplatný době. Jako bych slyšela třeba tzv. Týdeník v kině, který byl vždy před filmem. Stejný styl vyjadřování. ;)

 
Chany
871 příspěvků 19.10.14 19:36
Mimochodem

Kdo věkem odpovídá téhle době - pamatujete, jak se ty sukýnky nosily prostě víc? Na jaře s punčocháčema ( bože, jak jsem neměla ráda ty hnědé, bavlněné! Podle matky praktické, protože na nich přece není hned všechno vidět jako na bílých! :-(( Furt měly vyboulená kolena, krčilo se to u kotníků, no děs. Proto, když nastoupily krepsilonky, byly jsme z nich na větvi. Umělinu jsme neřešily, hlavně, že jsme si je na záchodě vytáhly až pomalu pod prsa, zajistily zvonovou sukní ohrnutou v pase a ádijé! Šlo se s nosem nahoru. A držely!)
Jak se více oteplilo, zahodily jsme punčocháče a natáhly podkolenky. Pak ponožky. Před vysvědčením už se chodívalo i naboso, bylo teplo a už to všude zavánělo prázdninami. A pořád se porovnávalo- ty máš ještě punčocháče, jo? Mně už máma dovolila podkolenky ( ponožky)…
A počasí tomu odpovídalo. Na jaře bylo jaro, v létě léto. Teplotní skoky nepamatuju - to usuzuji podle těch sukní, jak jsme postupně odhalovaly nohy. Nebo mám paměť krátkou? ;)

Příspěvek upraven 19.10.14 v 20:00

 
enyky
22 příspěvků 19.10.14 19:37

Dodnes nezapomenu na modré zimní šaty, které mi ušila maminka. Nevím, co to bylo za látku, ale byly těžké a hlavně NESKUTECNĚ ŽRALY! Poprvé jsem do nich byla navlíklá, když jsme šli na představení Hurvínka. Z představení jsem neměla nic, jelikož sem nevěděla, jak si sednout, aby mě ty saty nežraly, furt sem se vrtěla a nadzdvihovla na rukou.

Příspěvek upraven 19.10.14 v 19:38

 
bram
597 příspěvků 19.10.14 19:43

To je nostalgie :) Mně a sestře šila mamka v osmdesátkách téměř všechno, byla (a stále je) nadstandardně zručná a šicí stroj se u nás prakticky nezastavil. Od plavek až po oteplovačky všechno vlastní výroby. Nechávala si posílat odněkud z Německa Burdy a tak jsme chodily podle poslední módy. Všechno bylo sladěné, občas tedy i s mou o šest let starší sestrou, kterážto velmi těžce nesla, že byla stejně oblečená jako já :) Musím teda ale přiznat, že některé kusy jsem neměla ráda, právě proto, že byly jiné než nosila většina dětí. Třeba takovou kostkovanou kalhotovou sukni jsem z hloubi duše nenáviděla.

 
MP Vera
216 příspěvků 19.10.14 19:47

Mně máma vždycky docela dost pletla i šila, ale měla vkus a byla šikovná, takže jsem na základce oslňovala a záviděly mi i učitelky… v bílém pleteném svetru s takovým zvláštním, plastickým vzorem ve tvaru vějířů jsem si připadala jako princezna (jsem ročník 1977).

 
Jillian
30 příspěvků 19.10.14 19:47

Brrr, koženka. Chudák Zdeněček se musel potit jak vrata od chlíva.

 
Malina jahodová
175 příspěvků 19.10.14 23:13

Asi jo, ale řekla bych, že dnešní Zdeněčkové se v dešti v tomhle gumovém oblečení potí úplně stejně.

 
Birgit
10 příspěvků 20.10.14 10:53

Taky mě při té kožence napadlo, že to bude asi úplně stejné jako když dávám svému synkovi ty pogumované kalhoty a bundy do deště. :-)

 
Lenka1234567
8 příspěvků 20.10.14 11:11

@Malina jahodová To dnešní pogumované oblečení je do deště, tj. nahrazuje pláštěnku, která omezuje pohyb. Většinou bývá podšité. Já si ho nemůžu vynachválit, třeba když jdeme s holkama v dešti šlapat do kaluží nebo když mají ve školce lesní den. Prodyšný softshell v dešti po nějakém čase provlhne.

 
Malina jahodová
175 příspěvků 20.10.14 12:04

Taky to dětem dávám. A dřív dávali Zdeněčkovi koženku. Řekla bych, že to bude skoro totéž.

 
Vasa
170 příspěvků 21.10.14 08:51

Akorát, že toto se nenosí namísto kalhot, ale natahuje se to přes džíny/tepláky atd. je to jako pláštěnka na nohy. V deštivém počasí pro malé děti k nezaplacení…

 
Malina jahodová
175 příspěvků 22.10.14 21:32

Ne, že by to bylo podstatné, ale u nás se to místo kalhot většinou nosí.

 
MP Helena
78 příspěvků 20.10.14 23:35

A koženka je vážně nepromokavá?

 
Karin
3401 příspěvků 21.10.14 12:29

Asi jo, když je neprodyšná. Je to plast. Jednolitá vrstva plastu.

Člověk se v ní nepotí víc než normálně, ale jak se ta vlhkost nemůže odpařovat, je za chvíli mokrý. Jak v igelitovém pytli :-)

 
Birgit
10 příspěvků 24.10.14 15:37

Měla jsem jednou v dospívání koženkovou bundu, protože na koženou nebylo. Byla nádherná, červená, ale dala se nosit jen rozepnutá a když nesvítilo sluníčko, jinak jsem byla hned zpocená jako myš. Ale pokud jde o tu nepromokavost - v běžném dešti opravdu nepromokne, vítr ji neprofoukne… Již nikdy více. Koženou jsem pak nikdy neměla, tak nevím, je to s koženou lepší?

 
Karakas
341 příspěvků 19.10.14 19:50

@razorblade_re­loaded hm, tak to bych je chtela videt nad reklamou na boty z casopisu na pleteni z 60.tych let. Ted mazec.

 
razorblade_reloaded  19.10.14 20:46

No nekeeeeee… to je fakt desivy:D

 
Malina jahodová
175 příspěvků 19.10.14 23:08

No ježkovy voči.

 
laurens
4 příspěvky 25.10.14 08:50

To snáď nie je pravda!!To je horor, ako aj tie šatičky, ale zaspomínala som si…a zatiaľ nik nespomenul hnusné tvrdé sivé akože legíny vtedy sa to volalo gamaše alebo kamašle??,tak nejak, zúrila som keď mi obliekali a odmietala ísť do škôlky…vďačná téma:-)))

 
Jillian
30 příspěvků 19.10.14 19:52

Ač jsem pozdně osmdesátkové dítě, podobných modelů děděných po mámě a tetě jsem také unosila dost. Nejvíc mi vadily takové ty řádkované bavlněné punčocháče - strašně se shrnovaly dolů a nikdy je nešlo úplně vytáhnout, takže člověk nosil rozkrok někde v půlce stehen. Byl to horor. Mamka na mě hodně pletla, když jsem byla malá, takže jsem si užila spoustu kousavých svetrů z „kvalitní“ vlny. Ty super žravé jsem nosit nesnesla, takže jich většina letěla brzy někam do koše, nebo je po mě podědila sestřenka. Chudák malá.

 
Cleira
112 příspěvků 22.10.14 13:30

A taky vás maminka tak strašně štípala do noh, když se vám ty řádkové punčocháče (krčily se u kotníků) snažila postupně vytáhnout nahoru??? Moje nejčastější věta v dětství byla: „Mamíííí, štíííípééééééš“ :D :D :D

 
colette11
362 příspěvků 22.10.14 13:33

Tak na to si nepamatuju, že by se dělo.

 
borovnica
259 příspěvků 19.10.14 19:57

Babicka s mamkou nás se sestrou taky stále zásobovaly takovým oblečením :-) Dodnes si hlavně pamatuju šaty, které mi ušila mamka do první třídy a ty byly tak krátké, ze si stale pamatuju jak jsem se pořad snažila si je popotahovat dolu :-)

 
pabylka
881 příspěvků 19.10.14 20:04

Moja babička s chutou strikovala všetkým vnúčatám vlnené kamaše v psychadelických farbách. Hrozne kusali a všetci sme ich nenávideli. Ale odmietnut ich sme si nedovolili. Vždy som posledné metry do školy bežala, aby som ich mohla rýchlo vyzliecť.
Inak si nemyslím, že je to peklo. Proste iná doba. Ja obdivujem, že ženy sa vedeli i v dobe nedostatku vynajst. Ani ten koženkový kabat by som nehanila, ono v tej dobe sofshelly a goretex neboli. Ja obdivujem, že moja mamina bola schopná popri práci ešte pre celú rodinu šit a štrikovat.

 
sharusha
7 příspěvků 19.10.14 20:16

Jsem ročník 78… obě babičky byly švadleny a mamka pletla závodní rychlostí, takže podle toho také náš (můj a bráchy) šatník vypadal. Dobré bylo, že jsem si mohla vybírat látky už od dětství a také mluvit do střihu šatů a barev vlny. Domácí tvorba převládala a musím říct, že jsem ji měla ráda. Jen jedny béžové „manšestráky“ jsem nesnášela, jinak vždy vše super a byla jsem za hvězdu! :) dyftýnové kalhoty s potiskem a bunda z „kovo-rifloviny“ vedla! na ty nikdy nezapomenu! :) a jak ráda bych se k domácí tvorbě vrátila, protože to, co vidím dneska v obchodech je fakt někdy hrůza…

 
Akvero
4 příspěvky 19.10.14 20:17
Svetry od maminky

Ja jsem rocnik 84. V obdobi skolni dochazky jsem nemela snad jediny kupovany svetr. Nase mamka nas vsechny 4 sourozence „opletla“ od hlavy az pate :-) A musim rict, ze to vubec nebylo spatne ;-) Nastesti mela vkus a tak jsme nikdy nenosili svetry se sobama s cervenym nosem a la Darcy z Bridget Jones :-) Pletla na prtata i na nas vetsi. Musim rict, ze v tom hodlam pokracovat ;-)

Příspěvek upraven 19.10.14 v 20:19

 
Milena4
25 příspěvků 19.10.14 20:24

Jsem ročník 67. Mamka nás všechny/ jsme 4 sourozenci/, obšívala a oplétávala na pletacím stroji. Lepší šaty se nechávaly šít u švadleny. Kupodivu dodnes si některé výtvory pamatuji - např. brčálově zelenou kolovou sukni pod kolena z uměliny. Vím, že jsem ji nechtěla nosit kvůli té barvě, ale mamka mně přesvědčovala, jak je ta barva krásná. Chemlonové čepice s kudrlinkami pamatuji, měla jsem bílo-růžovou. Bílá halenka šitá z nějakého polyesteru - dodnes si pamatuji, jak jsem se v ní potila. K tomu skládaná kostkovaná sukně v délce pod kolena a sestřih podle hrnce, kdy jsem v 15 letech vypadala jako zachovalá třicátnice. Doma se nosila zástěra/aspoň že bavlněná/, která se navlékala přes hlavu a byla menší kopií dederonových zástěr pro dospělé ženy.
Některé oblečení jsem dědila po sousedově dceři. Obzvlášť si pamatuji na kombinaci modro-bílé puntíkaté halenky s černo-bílou károvanou sukní. Byl to můj tehdy vysoce oblíbený „luk“, jak by řekly nákupné maniačky.
Též jsem sama tvořila. Uháčkovala jsem si ze zeleného chemlonu/ asi jiná barva nebyla /, vestičku. Byla hrozně tuhá.
Měla jsem taky tyrkysovou sukni s vestou z umělotiny a k tomu již zmiňovanou bílou halenku. Spolužačka měla obdobnou kreaci v červené kárované barvě. K tomu pochopitelně podkolenky.
V 17 letech jsem dostala koženkové sáčko a šílenou halenku, na které byly podzimní motivy, nějaké listí, či co. Mám jen černobílou fotku, ale ty psychedelické barvy mám dosud před očima. K tomu si přimyslete kulaté kovové obroučky a la Miro Žbirka, trvalá na hlavě, uhry na hubě a bylo vymalováno.

 
g.kala
399 příspěvků 19.10.14 20:27

Babička byla přebornice v šití i pletení a vybavovala mě hezkými věcmi. Např. bleděmodrý manšestrový kostýmek, vínově červená šatovka.. Bohužel to na holku v druhé třídě krátce před revolucí bylo trochu moc, spolužačky v trikách a mikinách se šmouly a Mickey-Mousem a v riflích / plísňáčích to dostatečně neocenily:).
Pamatuju si taky, že jsme se ve druhé nebo třetí třídě v hodinách pracovní výchovy učili, jak přišít knoflík, různé druhy stehů apod. Nevím, jak je to ve školách dnes, každopádně se nabyté dovednosti hodily.

Příspěvek upraven 19.10.14 v 20:46

 
MP scully  19.10.14 20:28

Taky jsem osmdesatkove dite a mamka na mne a sestru sila a pletla pomerne hodne, ale nepamatuju se na nic oskliveho, co bych nosila nerada, prave naopak. Hnusne byly hnedozelene zebrovane puncochace a umelinove zasterky, co jsme musely nosit do skolky. Taky brutalne fialove jakoby sametove mikiny s nasitou lodickou na leve strane (nevim, jestli to tenkrat nejak hromadne navezli do nektereho obchodu v mem rodnem meste, ale mela je pulka tridy, holky tu fialovou, kluci nejakou modrozelenou =D )

Strasne jsme treba se segrou mely rady site dzinove sukynky (asi ze starych rifli po nekom), tenkrat se hadam nic takoveho pro deti v CR nedalo koupit. I o hodne pozdeji do tanecnich mi treba na mou vlastni zadost usila mamka na venecek saty, chtela jsem cervene, satenove, neslehackove se splyvavou sukni az na zem a nic takoveho nebylo v pujcovnach, v obchodech to zase bylo drahe jak pes…Saty se vazne moc povedly, skoda, ze nemuzu najit zadnou fotku.

Příspěvek upraven 19.10.14 v 20:31

 
sharusha
7 příspěvků 19.10.14 20:43

@MP scully Jo! Tak tu fialovou mikinu s lodičkou si pamatuju, já ji sice neměla, ale jako bych ji měla dneska před očima :)

 
MP scully  19.10.14 21:30

@sharusha To jste mi udelala radost, aspon v te vzpomince nejsem sama =D =D Jinak ta obliba sametu a latek, ktere mu byly podobne, v pouziti na jakoze cool veci, to je mi dodnes zahadou. Tuhle jsem se uplne orosila hruzou, kdyz jsem v nejakem obchode v Pardubicich (myslim, ze Tally Weijl, ale jista si uz nejsem) videla na raminku sametove bolerko v nejake zelene nebo jake vyrazne barve - a vzpomnela si, ze presne neco takoveho byvalo v devadesatkach klenot meho satniku, chlupate bolerko kousek pod prsa, idealne noseno s cernymi zvonaci tesne pod pupik, jako to mely Spice Girls =D =D Dluzno teda ale na mou obranu rict, ze jsem z gymnastiky mela aspon postavu, ktera si to hole bricho mohla dovolit, ale stejne, samet na normalni noseni, ajajaj =D

Příspěvek upraven 19.10.14 v 21:32

 
MP Helena
78 příspěvků 20.10.14 23:42

No, jakoby sametové mikiny nemusí být pekelné, obzvlášť tak do dvou let. (Máme několik.) Pak už je to horší. Ale v sametu jsem chodila dost nadšeně. Měla jsem několik různých úžasných sukní, šaty a i kalhoty (v různém věku) na celkem běžné nošení. A i dneska mám hnědou sametovou sukni ke kolenům s černým vzorečkem z OP Prostějov a je už asi osm let dokonalá. Co je na sametu špatného?

 
Malina jahodová
175 příspěvků 19.10.14 23:04

Bílá plachetnice nalevo. Úplně jsem na ni zapomněla. Ať googlím, jak googlím, najít ji nemůžu. Škoda.

 
MP scully  19.10.14 23:24

Holky nasla jsem ji! Fotka je mizerna, je to o rok nebo dva pozdeji, mikinka uz mi je trochu mala, ale je to sakumprask stylove i s teplakama s pruhama na bocich a sametovou (jak jinak) celenkou na hlave =D =D

http://postimg.org/…e/nqief1hnj/

 
emef
2051 příspěvků 20.10.14 08:44

Šmankote, tu znám :-O

 
cryptoprocta
179 příspěvků 21.10.14 08:19

Já ji měla taky :-D

 
SweetPeggySue
25 příspěvků 23.10.14 23:10

Ježiši, tu jsem musela nosit (ročník 90)

 
marca
437 příspěvků 20.10.14 08:55

Lodičku si nepamatuju, ale ty jakože sametové mikiny jsem měla. Nejdřív fialovou a později modrozelenou, která mi opravdu nesedí. Manšestráky a vlasy podle hrnce.

 
moi-bebe
219 příspěvků 20.10.14 09:25

Jo! tu mikinu jsem měla taky, v několika barvách, podle mne. ale já ji měla ráda. byla to jedna z mála věcí, která mě nekousala, mám přecitlivělou kůži a jako dítě mě kousaly i džíny. takže na sametový mikinky vzpomínám s láskou.:)

 
stricc  19.10.14 20:48

Jsem mírně předhusákovské dítě (1968). Matka na ruční práce nikdy nebyla, ale babička pletla a háčkovala s bezmezným nadšením, takže jsem oplétaná chodila celé dětství já, brácha, sestřenice a všechny panenky :-)
Abych se přiznala, nechápu ironický tón článku. Až na ty opalovačky jsou to docela hezké věci. Že by dneska neobstály, to se jako musí Adě extra vysvětlit, že ta móda je čtyřicet let stará?

 
stricc  19.10.14 21:03

Jo, někdy tvořivost propukla i jaksi spontánně. Někdy ve třetí třídě jsem měla takovou tmavomodrou košili s bílými tenkými proužky. Tenkrát měl takovou pochopitelně kde kdo. Bylo to z nějaké uměliny a matka ji jednou sušila na kamnech a spálila. A udělaly se na tom takové úplně šílené žluto-oranžovo-červené fleky, to byl psychedelický vzor panečku. Nosila jsem ji dál a všichni mi ji záviděli a chtěli vědět, kde jsme tak úžasnou košili sehnali, dokonce i učitelky mě kvůli tomu zastavovaly na chodbě :-)

 
z maloměsta
49 příspěvků 19.10.14 21:19

My s bráchou spíš dědili, naše maminka na ruční práce není. zato manžel měl trauma z kousavých svetrů z obrázky, takže až loni jsem ho přesvědčila, že jedem kvalitní svetr v neutrální barvě v šatníku mít může…
(dost by mě zajímalo, jestli to oblečení, co se vyrábí dneska, taky přežije čtyři kola nošení, jako tenkrát ty naše tepláčky;)

 
MP Helena
78 příspěvků 20.10.14 23:47

Nevím přesně jak to, co se vyrábí dneska (zatím nelze ověřit), ale jinak s kamarádkami a příbuznými cyklujeme dětské oblečky poměrně dost, takže věci vyrobené před deseti lety ano, ty vydržely. Ale samozřejmě taky ne všechny.

 
Karin
3401 příspěvků 21.10.14 12:32

Před deseti lety? To je skoro to samý jako dneska :D To ještě není žádný „tenkrát.“

 
aailyyn
807 příspěvků 19.10.14 21:20

Ale jo, i se záplavou čínských hadrů jsem tak nějak ráda za to, že jsem dítě devadesátek… Ještěže máme internet. :-D

 
Mimoon
33 příspěvků 19.10.14 21:52
Jsem ročník 71 a moje noční můra byla z krimplenu

Máma naštěstí nešila… jen nevím, jestli to nakonec nebylo jedno:
 http://mimoon.wordpress.com/…e-v-kuchyni/

 
Malina jahodová
175 příspěvků 19.10.14 22:17

Délka těch šatiček je jak z katalogu pro pedofily. Třeba té holčičce na schodech je vidět snad pár milimetrů od rozkroku. Vůbec si nepamatuju, že bychom nosili tuhle délku.

Jinak kostkovaná bunda je hezká, Zdeňkův kabát a kalhoty byly nejspíš stejně neprodyšné, ale za to stejně praktické, jako nosí dnešní děti v nepromokavé, pogumované verzi na zip z Lídlu. Zato chudák Klárka to moc nevychytala a zavěšená holčička v sado maso koženkové minisukni taky ne. Holt oblečení bylo tehdy různé - hezké i nemožné, jako dnes.

 
Go-lightly
3428 příspěvků 20.10.14 07:45

Když ono se to zřejmě tak krátké nosilo a koukající kalhotky se u dětí neřešily. Viděla jsem teď dětský film z těch let od Plívové, O Sněhurce, a fakt mi z toho bylo až trapně, samá holčičí prdelka pod pidisukýnkou, no pedofil by zajásal. Ale asi to bylo normální.

 
Mauvy
240 příspěvků 20.10.14 08:16

Jsem ročník ’65 a krátké sukně a šaty jsme nosily ještě v 70. letech na prvním stupni základní školy. Zpočátku opravdu dost krátké, a když jsem jako první ze spolužaček přešla na délku sukně do půlky stehen, vysloužila jsem si od nich poznámky, že mám moc dlouhou sukni. Já to však považovala za tehdy normální délku; jako první ze spolužaček jsem už na druhém stupni také měnila tehdejší pionýrskou sukni z malé, z níž jsem už vyrůstala, na větší a hlavně delší, zatímco ony se ještě nějaký čas napasovávaly do přetěsných a kraťounkých sukének, které nosily už snad ve třetí třídě.
Maminka nešila ani nepletla, ale naučila mě háčkovat, základy pletení jsem se naučila od jedné spolužačky a její maminky a dále se zdokonalovala už jako samouk. Tehdy jsme měly ve škole asi v 7. třídě předmět odívání či jak se to jmenovalo a háčkovat a plést byla nutnost umět, vyráběly jsme věci (oděvy) na známky. Základy šití jsem získala také na základce v nepovinném kursu šití v družině, čemuž jsem dodnes ráda. Poté jsem šila docela dost, a zatímco v jiných rodinách většinou oplétaly a obšívaly maminky a babičky, u nás jsem vlastně takto fungovala zčásti já jakožto nejstarší sourozenec a ušila a upletla jsem leccos i pro mladší sestry, než se to pak naučily samy. Pletla jsem ještě na vysoké škole, ale v 90. letech se stav změnil, v obchodech konečně bylo oblečení dost a na ruční práce přestával být i čas. Dnes bych se k nim i ráda vrátila, hlavně jakožto osoba s podměrečnou velikostí mám velké problémy se sháněním speciálně kalhot (potřebuju malé, kratší, ale zároveň s tvarovaným pasem, nejsem chlap. Nedávno jsem někde na internetu našla článek od Ady, v němž se zabývá jednotlivými dámskými velikostmi a moc mě tam nepotěšila, ovšem konstatovala jen pravdu.)
Vzpomínám si, kterak v době mého dětství měli rodiče veliké problémy sehnat nám bílá bavlněná trička na tělocvik – absolutně nedostatkové zboží. Také bylo docela málo oblečení ve studených barvách, Ada tu připomíná absenci růžové, přesně tak to bylo. Maminka ale naštěstí sehnala růžové pletací příze a nechávala nám plést šatičky a svetříky na pletacím stroji u jedné své známé. Asi ve čtvrté třídě jsem měla světle zelené (neslušivý odstín a pro můj barevný typ nevhodný) krimplenové šaty, které jsem moc nemusela.
Celkově si nepamatuji, že bych měla nějaké oblečení z opravdu kvalitního materiálu: byly to samé uměliny nebo na pletení také 100% ovčí vlna či mohér, což ale velmi kousalo. Měla jsem i jedny příšerně kousavé černé kalhoty z pevného tesilu, sloterové šaty do tanečních; bavlněná trička byla většinou nějaké málem podpultové úlovky, které se toho času občas dovezly z Číny. Nějaká viskóza neexistovala, dnes jsou materiály mnohem příjemnější, jen se musí hledat, nekvality je všude plno.
Z doby, kdy jsem byla na druhém stupni základky, mám dosud dně trička: bílé s proužky z Jitexu Písek a jedno bílé s modrým potiskem made in China. To jitexové je směska s polyesterem a to čínské je čistá a silná bavlna. Obě trička dodnes nosím doma a dosud se na nich nevypárala ani nitka, obě jsou z druhé poloviny 70. let.

Příspěvek upraven 20.10.14 v 08:25

 
stricc  20.10.14 17:27

Pedofily bych nechala stranou, protože těm podle mě moc nezáleží na tom, co má dítě na sobě.
Samozřejmě že se to tak nosilo a vůbec nikoho nic divnýho nenapadlo. Kratinké sukně jsem nosila celý mladší školní věk až asi do deseti, pak jsem dostala první sukni pod kolena (byla z falešné rifloviny, s laclem a kanýrem a připadala jsem si v ní děsně dospěle) a bralo se to jako určitý zlomový bod. Zatímco o pár let mladší sestřenice jejich matka oblékala do dlouhých sukní odmalička a babička jí to zazlívala, že ty holky oblíká tak „moderně“ a krade jim dětství, „vždyť v tom vypadají jako starý mladý“. Pominu, že moje babička je tchyně na mrtvici, co se týče dětské módy, odpovídá to začátku a potom spíš druhé půlce sedmdesátých let, kdy se začaly nosit midi délky

Příspěvek upraven 20.10.14 v 17:28

 
M.Rejčová
64 příspěvků 21.10.14 13:15

Takovéhle kraťoučké šatičky jsem nosila jako školkové dítě a pamatuju si dodnes, jak mi v nich bylo nepříjemně. Buď mi lezly dolů punčocháče a rozčilovalo mě, že je vidět punčocháčí rozkrok (rozumíte mi, že, ten můj byl o 10 cm výš ;-) ) a nebo jsem k nim měla na léto spešl spodní kalhotky, které měly celý zadek pošitý drobnými volánky. A to bylo jako v pořádku, že vykukují ty volánky. No to byla ta lepší varianty, ale moc ráda jsem z těch šatů vyrostla.

 
esteritka
7 příspěvků 19.10.14 22:27

Presne toto isté Odíváníčko má moja mama doma a ešte kopec iných časopisov z tej doby, Žena a móda a pod. Ja sa v tom občas rada hrabem a pozerám na tú módu:) Mňa ešte zastihlo desať rokov socializmu, takže som si užila kúsavých pulóvrov a hlavne jeden plechový rolák som neznášala, v tom som sa nemohla ani hýbať. Aj nám mama šila veci, ale len také jednoduché a pekné letné šaty a sukne. Chemlon sme mali doma tiež a robila som si z toho „parochne“, hlavne zo žltej som bola nadšená a chcela som to nosiť aj von a byť blondína, ale nedovolili mi to, našťastie. Ach tie spomienky…

 
dagur
263 příspěvků 19.10.14 22:40

Pamatuji si živě na model, ve kterém chodil jako předškolní můj švagr (ročník 1977): pletené zvonáče (po vyprání se trošku srazily, takže nad kotníky), pletený kabátek, který měl místo zapínání zavazování na šňůrky zakončené bambulkami a pletená čepice, do které se dával sáček, aby hezky držela nahoru. Vše z jednoho druhu a barvy příze. Na tu kaskádu bambulí na předním díle nezapomenu.

 
yourcandy
476 příspěvků 19.10.14 22:40
CHEMLON

U nás se také šilo, pletlo, háčkovalo, vyšívalo..hezké věci,
v té době "moderní ".Babičky i maminka byly šikulky.

Pro mě symbol socialistického tvoření je materiál zvaný chemlon, pro přiblížení - asi jako umělá vlna na pletení. O něm by byl super štavnatý článek, moc se za něj přimlouvám. Materiál z kterého se dokázalo vytvořit neuvěřitelné. My z něj měli doma udělaný závěs přes velké dveře, byly na něm bambule, taky z chemlonu…maminka o svém volném času z chemlonu vytvářela obrazy. Měla na to specianí tlustou jehlu s rukojetí, tou se provléklo vlákno, konec se něčím roztavil, típlo se to na vypnuté plátno v obrazu a ustřihlo. My měli doma hrušku, slunečnice, zátiší. Ještě nedávno jsme to našli při úklidu půdy. A pořád to drželo a pořád ty barvy byly tak jasné, jako by to bylo vyrobeno včera!! A věřím, že to v některých domácnostech straší dodnes :-D Spolužačka v páté třídě z chemlonu háčkovala za mírný poplatek malé taštičky na krk. Náš taťka měl z chemlonu šedivý svetr. Mě spíš připomínal drátěnou košili. Když ležel na gauči, přišel kocour, sedl si mu na břicho. Taťka svetr zazipnul a kocour ho hřál na prsou :-)))
Ovšem největší bomba byly ponožky z chemlonu. Táta měl dvoje zelené, nosil je ještě na normální ponožky a měl je nesmírně rád. Chodil v nich na ryby, asi mu pak nebylo zima od nohou :-))).Jednou si je dal sušit nad kamna a jak kamna hřála a sálala, část ponožek se roztavila.No a co myslíte? Babička mu je napletla do původní podoby!!! :-D byly nezničitelné.

Taky si vzpomínám na ohyzdnou čepici na zimu, ta snad byla koupená…říkali jsme jí se sestrou NANUK a nechtěli jsme jí nosit, vždy co jsme zašli za roh, NANUK schovali do tašky a šly do školy vlasatéé :-). Od té doby nesnesu nic na hlavě :-)

Příspěvek upraven 19.10.14 v 22:46

 
Brunhilde  19.10.14 22:49

Nééé, už jsem to skoro zapomněla… Trauma je zpátky.

 
marmota-b
529 příspěvků 19.10.14 23:02

My měli chemlonového krtka, pokud se správně pamatuju… na toho už jsem úplně zapomněla.
Jelikož to byl krtek Millerův, měla jsem ho i ráda. ale zpětně si říkám, že barevnost s pozadím v té neurčité hnědavé barvě, v jaké byly v době konce socialismu vyvedené všechny interiéry, asi nebyla v našem interiéru úplně ideální, a proto mi asi vůbec nechybí…

 
Go-lightly
3428 příspěvků 20.10.14 07:48

Čepice! Óbrčepice, aby dítě mělo hlavu jak dýně - buď bambule nahoře zvíci druhé hlavy, nebo celá hlava nakypělá smyčkami vlny, nebo kulich vycpaný igeliťákem do výšky. Jak vytrhnout velrybě stoličku. Proč, ach, proč? Mělo to být loztomilé?

 
enyky
22 příspěvků 20.10.14 18:49

My z chemlonu ještě vyráběli chobotnice. Jedny vánoce jsem jima obdarovala celou rodinu :D

 
Stemcells
97 příspěvků 23.10.14 10:34

Měla jsem v osmdesátých letech falešnou Barbii, z pouti. Čínský výrobek byl takový šmejd, že panenka měla vlasy přitavené jen kolem obvodu hlavičky a na temeni tonzuru, přičemž ani to málo moc dlouho nevydrželo. Rozčesávala jsem pak blond vlákna chemlonu a lepila je panence na hlavu Kanagomem náhradou za ztracenou kštici :-)Kvalita od původních vlasů se moc nelišila, paráda to nebyla a taky se to za chvíli olupovalo, ale aspoň hračka nebyla plešatá.

 
andano
577 příspěvků 19.10.14 22:52

@yourcandy z chemlonu byly nejlepší pružné natahovací bačkory pro návštěvy :-))tuhle je na mě ještě vytáhla jedna stará teta - bylo to pro mě jako výlet do historie :-)
Nebo taky jedna paní ve vsi u babičky z chemlonu dělala ve velkém pantofle - základem byla obháčkovaná vložka do boty… bambule byla nezbytnou součástí, samozřejmě.

 
yourcandy
476 příspěvků 19.10.14 22:56

@andano No jasně! Na bačkůrky jsem zapomněla :-)))!!! No vždyť ty jsme měli taky. A občas vidím, že si je některé babičky berou k doktorovi na přezutí..hihi…nes­mrtelný materiál :-)

 
Mauvy
240 příspěvků 20.10.14 08:28

Chemlonové bačkůrky jsme háčkovaly ve škole a dodnes je mám (jakožto přezůvky jen k sestře na návštěvu), jen jsem z nich odstranila bambule.

Příspěvek upraven 20.10.14 v 08:41

 
marmota-b
529 příspěvků 19.10.14 22:59

Něco z toho je fajn nebo docela ujde až na materiál, něco jsou sedmdesátá léta jak vyšitá, takže tomu odpouštím pro obecnou pominutost doby… a pak přijdou háčkované plavky. :D

Svetr červenobílý doma pletený jsem měla jako dítě ve školce ještě na začátku devadesátých let. Mám dojem, že takové svetry u nás postupně vznikaly i na moje starší sestry (ale ten můj byl opravdu jen můj), takže to byla asi taková postupná tvorba od konce let osmdesátých…

 
Evženie
168 příspěvků 19.10.14 23:08

U domácího oblečení mi vždycky vadilo spíš to, že si člověk nemohl svobodně vybrat barvu a vzor, protože se to ušilo ze zbytku koupeného velmi výhodně v partiovce, nebo z šatů po sestřenici, atd. Takže domácí kalhoty nebo halenka byly sice střihově dobré a nositelné, ale velmi často měly vzor nebo barvu, který se tloukl s mou zelenavou pletí nebo byl beznadějně out. U svetrů totéž, protože vlna byla nejčastěji páraná nebo z výhodné koupě, takže byly k dispozici jen určité barvy. No a samozřejmě škrábavé a tuhé materiály byly kapitola sama pro sebe. Nepamatuju se ale na nic, co by mě nějak mohutně poznamenalo, krom toho, že jsem všechny módní trendy dostala až tak půl roku po tom, co se přestaly nosit, takže jsem nebyla zdaleka tak nadšená, jak jsem mohla být (no jasně, ve výprodeji to bylo levnější). A na nedostatek dívčích bot v mé velikosti pro nohu s vysokým nártem, takže jsem jedno ohavné léto k sukním musela nosit šedivé klukovské šněrovací boty.
Zato když jsem začala studovat, tak jsem si to vynahradila - stačilo mamce říct, co chci a který materiál se mi líbí, a měla jsem model jak z mola. Lolitkovské pruhované kraťásky s laclem (podle střihu z časopisu Dievča ze sedmdesátých let), kostkovanou maxisukni s šálem, řadu norských svetrů, charlestonové šaty do tanečních…

 
Shiro
354 příspěvků 19.10.14 23:09

Jako ročník 93 jsem tohle už nezažil. Asi mě ukamenujete, ale pořád mi to připadá lepší než dnešní hnusnoplastoš­krpály, ukázky oblouků Románského slohu na ramínkách podprsenek, volné nátělníky tak tenké, že je přes ně vidět i celulitida a další podobné úlovky ze současnosti.

A ty koženkový kraťasy by byly na odrostlejším chlapci (popř. mladém muži) neskutečně sexy.

Příspěvek upraven 19.10.14 v 23:12

 
Malina jahodová
175 příspěvků 19.10.14 23:20

Obávám se, že koženkové kraťásky by nikdy nemohly být sexy na žádném chlapci, mladém ani starém muži. Je mi ale jasné, že je to věc názoru. Sexuální objekty jsou různé. Někomu připadá sexy i Paroubkův mozek, tak proč ne kraťásky.

 
MP scully  20.10.14 00:04

Ty kozene kratasky by byly hnusne/vulgarni na komkoliv, kdo by zrovna nefotil kampan na nejaky salon pro dospele. Nevim vlastne, co je horsi, jestli to, ze je ma na sobe ten kluk, nebo predstava, ze by je na sobe mela ta holcina :-/

 
Shiro
354 příspěvků 20.10.14 00:34

Pravda je, že přesně na salón pro dospělé jsem myslel, když jsem to psal. :D

 
Go-lightly
3428 příspěvků 20.10.14 07:51

Koženkové kraťasy jsem v deseti po někom zdědila, prý byly ze Západu a ve své době děsně cool. Což, mně se líbily, ale nosit se nedaly, byly jak parní lázeň. Tak si říkám, co ty dominy v latexovém skafandru - ty sio své peníze vážně perně zaslouží!

 
Brunhilde  19.10.14 23:19

@Shiro
nemůžu si pomoct, mně ty koženkové kraťasy evokují Hitlerjugend. Případně německé sedmdesátkové por­no.

 
Bugatti
4051 příspěvků 19.10.14 23:24

@yourcandy Přestože se u nás tvořilo stále, chemlon jsme doma snad nikdy neměli. Zmiňované domácí papučky babička vytvářela ve velkém, ale pouze ze zbytků přízí nebo starých rozpáraných svetrů. Mám podobné ze zplstěné vlny dodnes a jsou moc příjemné. Pravdou ovšem je, že kvalitní vlna se velmi špatně sháněla, takže se páralo a přeplétalo a taky hodně pletlo z akrylu. Když se objevily příze s přídavkem mohéru, byly na ni fronty.
První halenku jsem si pod vedením babičky pletla asi v šesté třídě a babička mi občas tajně upletla pár řad, aby bylo dříve hotovo. Asi v patnácti jsem spáchala pokus. Přízi z bílého rozpáraného směsového materiálu jsem namotala na přadena, ta zavěsila na vařečku a z poloviny ponořila do modré barvy. Tehdy jsem metodou pokusu zjistila, že barva chytá jinak na vlnu a jinak na umělý materiál. Nicméně svetr z této příze upletený byl v té době zde něco naprosto nevídaného a kamarádky mi ho záviděly.

Příspěvek upraven 19.10.14 v 23:28

 
aviv
40 příspěvků 20.10.14 20:14

Babička mně do školy upletla vestu s jabloní na zádech. Model byl provedený do dokonalosti : jablíčka byla z dřevěných červených korálků. Vesta byla krásná, jen se v tom nedalo moc sedět : tedy sedět ano, opírat ne.-)

 
Evee
20 příspěvků 19.10.14 23:42

Mno, podľa mňa majú svetríky s kotvičkou niečo do seba, určite lepšie ako hello kitty a monster high dneska, nie?
Ale keď si spomeniem, že aj mňa mama obliekala do vecí, ktoré sama ušila podľa Burdy, tak neviem, čo je horšie…a tento stav trval pomerne dlho, ešte niekedy v rokoch 2000 som si už sama ako 14ročná ušila zvonové gate, lebo to nosili spice girls. mala som dokonca homemade šušťákovú súpravu a to bola v 90tych rokoch rovnaká frajerina ako igelitka!

 
Chicca
1 příspěvek 19.10.14 23:45

Ja som sa pre túto tému aj rozhodla zaregistrovať

svokra má jeden sveter vlastnej výroby chemlonového pôvodu (robila vo fabrike, kde sa ten materiál vyrábal) má ho už 42 rokov, je nezničiteľný, muž ho chcel vyhodiť, ale ona ho má stále vo veľkej obľube, stále ho chce nosiť, on ho nazýva nepriestrelná vesta, skafander, zvieracia kazajka presne také to boli materíály, nechutne večné

moja maminka krásne háčkovala a boli sme so sestrami ako z cukru, červenobiela kombinácia prevládala a tie pončá… až dokedy som nebola nútená do školy chodiť ako jediná v čiapke na uviazanie pod bradou… vtedy sa moja láska k týmto veciam skončila a to na dlho

 
Bugatti
4051 příspěvků 20.10.14 00:14

@MP scully Když odhlédneme od estetické stránky těch kraťásků, řekla bych, že musely být hlavně velmi nepříjemné na nošení.
V článku zmiňovaný časopis je z roku 1975. Asi o dva roky dříve jsem měla z jakéhosi umělého materiálu, dosti podobného tomu, z čeho má holčička na obrázku červený kabátek, ušitou šatovou sukni. Byla stříbřitě šedá a ráda jsem ji nosila v kombinaci s rolákem. Z dnešního hlediska vypadá ten materiál příšerně, ale tehdy to frčelo. Pamatuji si, že se ta šatovka moc líbila profesroce chemie na gymplu a vyzvídala, odkud ji mám. Byla šitá doma.

 
marca
437 příspěvků 20.10.14 08:38

Pamatuju si na krátké sukýnky a kalhotky, které měly na zadku nabírání takže nadzvedávaly sukni a lezly z ní. Ač mi byly asi 4, hrozně jsem se v ní styděla. Jinak mi mamka šila dál celá 80tá léta šaty a skládané sukně, ale ty už byly díky bohu delší. Babička mi upletla spoustu krásných svetrů, ke kterým jsme nosily kamaše, později manšestráky. Někdy se mi děti smály, ale nic tak strašného jako ta mini sukně už mě nepotkalo. V 90tých jsem si pletla halenku na pletacím stroji podle Praktické ženy a šila kalhoty do zvonu, protože výběr v obchodech byl pořád mizerný. Vlastně jsem šila ještě dlouho, protože v malém městě nebyl velký výběr. Teď už se to až tak nevyplatí.

 
viktorka_od splavu
7438 příspěvků 20.10.14 08:39

@yourcandy jee, tu tasticku na krk uhackovanou z chemlonu a zapinaci na knoflik jsem mela taky:-) nosila jsem v ni stravenku do skolni jidelny a 5 Kcs kapesneho

 
mia1987
5 příspěvků 20.10.14 08:43

Jsem 87. rocnik a moje maminka mi do nejakych osmi let sila snad uplne vsechno. Nicmene musim rict, ze byla opravdu sikovna a sila a pletla s vkusem. Mela jsem od ni spustu krasnych satecku vcetne tech princeznovskych na karneval, zimni bunda pres hlavu byla nejlepsi ze vsech a do dnes vzpominam na modre manchestracky do pasu se srdickovymi knofliky -milovala jsem je. Dokonce nedavno mi prozradila, ze kdyz jsem byka hodne malinka, sila mi teplacky z prachovek -takhle vynalezave mamy tehdy byly.

 
Bugatti
4051 příspěvků 20.10.14 08:56

@mia1987 Já jsem šila dívčí šatičky z obnošených pánských košil. Můj tatínek chodil do zaměstnání v obleku a pastelových košilích, když měla košile odrbaný límec a manžety, šily jsme z nich dámské halenky a dětské šatičky. Z dvou pánských košil, byly-li barevně kombinovatelné, často vyšly dvě halenky a ještě šatičky pro holčičku.
Ze svého flaušového těhotenského kabátu jsem později šila oběma dětem zimní bundy. Kabát byl z kvalitního šedého vlněného flauše, bundy jsem podšívkovala červeným kostkovaným flanelem a byly pěkné a teplé. Na jaro/podzim jsem dětem šila oboustranné prošívané kabátky z obyčejné bavlny, z každé strany jiné, lemovala a švy začišťovala šikmým proužkem, aby se daly nosit z obou stran. Dnes si nedovedu představit, jak jsem to mohla s malými dětmi stihnout.

 
moi-bebe
219 příspěvků 20.10.14 09:15

Máma nám hodně šila (obě se sestrou jsme narozené v 80. letech). Vždycky koupila látku, starší ségře ušila delší sukni, mně kratší a sobě třeba halenku. Šila nám i kabátky, bundičky, kalhoty, šikovná žena.:)
Jinak to oblečení, pokud by se použil modernější materiál, mi přijde většinou skvělé pro děti i teď. Sukýnky s laclem, pletené šatičky, i ten kabátek z plyše. Mně se to prostě líbí, ty děti mi v tom přijdou roztomilejší, než dnešní holčičky zahalené v růžové hello kitty.

 
kapka_v_moři
59 příspěvků 20.10.14 09:15

Tak já nevím… mně to až na poslední „plavečky“ a kožené kraťásky pro kluka tak „pekelné“ nepřijde, pokud samozřejmě vezmu v potaz kontext doby. V současnosti by byly asi takto krátké šatečky nepřípustné, ale dřív myslím nikoho jejich sexuální podtext vůbec nenapadl. Prostě děti pobíhaly všude (polo)nahaté a nikomu na tom nepřipadalo nic divného. Byly to děti! Dnes je to (bohužel?) obráceně, čímž nechci říkat, že je to nesmyslné. Kdybych měla holčičku předškolního věku, taky by mě ani nenapadlo ji poslat ven v oblečení, ze kterého jí koukají kalhotky. Ale prostě pohled na věc se za těch X desítek let změnil. Dnes zas místo nahatých dětí vídáme na ulicích polonahé teenagerky v legínech a krajkových tílkách, které minulé generace nosily jako spodní prádlo, a taky to minimálně polovině populace připadá děsně „in“.

No a materiály - s těmi je to nakonec problematické i dnes, i když třeba z trochu jiných důvodů.

 
Cagot
88 příspěvků 20.10.14 09:23

Mně maminka jako předškolákovi na začátku osmdesátých let ušila oboustrannou vestu bez rukávů (zimní, tlustou, nosil jsem ji přes svetr) - na téma Den a Noc. Z jedné strany byly formou koláže z odstřižků různých látek vyvedeny krajinné motivy - zasněžené kopečky, domy, sněhulák, modré nebe, oblaka, sluníčko… a když se obrátila na rub, byla tmavomodrá s měsícem a hvězdami. Považoval jsem to za velmi důmyslné a nosil jsem ji rád. Později jsem dostal taktéž „krajinný“ svetr, tentokrát s plastickým, vatou vycpaným sněhulákem v pravé části břicha. To se mi taky líbilo, ale v páté třídě už se mi někteří zpozdilci mírně posmívali…

 
Bugatti
4051 příspěvků 20.10.14 10:11

Babička mi pletla koncem padesátých let svetr, byl tmavě modrý a kolem dokola měl vypletený (nebo vyšitý) barevný vláček. Vláček proto, že jsem měla mladšího bratra a dva mladší bratrance. Nosila jsem ho ráda a byla jsem pyšná, jak mám šikovnou babičku. O něco později jsem měla světle modrý svetr s vypletenými plachetnicemi. Babička byla zkušená a znalá žena a pokud to bylo možné, těm nejhorším umělým přízím se vyhýbala. Hodně pletla z vypárané vlny.

 
Clover
18 příspěvků 20.10.14 09:45

Kostkovaná bunda, červený koženkový kabátek a ty první šatičky se mi líbí, zbytek je občas k pousmání, něco je peklo, něco je i docela hezké. Akorát z mamčina a babiččina vyprávění to bude hlavně materiálové peklo.

Já jsem ročník 89, dětství jsem strávila v devadesátkách. Nevím, jak moc jsem byla oblékaná z vlastní tvorby, protože když začala éra vietnamských tržnic, začalo se spíš nakupovat, než šít. Mamka plést ani háčkovat neumí, ale ušila mi krásné bavlněné šaty, na které s láskou vzpomínám dodnes - měly kolovou sukni po kolena, bílou podšívkovou spodníčku s krajkou a byly z černé látky s jemnými malými růžičkami. O babičky si pamatuji jeden fialový svetr s dost psychedelickým vzorem, ale také jsem ho nosila dlouho, i když spíš ven na hraní, než do školy. Jinak toho asi víc nebylo, babička pak začala mít ponožkovou mánii, tak pletla ponožky, ale z kousavé vlny. Naštěstí oba rodičové jsou na kousavou vlnu dost alergičtí, tak nás nenutili to nosit.

Spíš mě trochu mrzí, jakou mi mamka dávala volnost v oblékání, rozhodující slovo měla pouze v oblečcích svátečních. Což je škoda, protože při pohledu na fotky jsem si dokázala udělat vlastní peklo i z kupovaného oblečení. =D

Příspěvek upraven 20.10.14 v 09:46

 
Lenka M.  20.10.14 10:07

Jak ja som neznášala skúšať si „polotovary“ plné špendlíkov!!

 
MP Markys
136 příspěvků 20.10.14 10:11

Krásná nostalgie! Jsem ročník 64, takže si na módu 70-tých let živě pamatuji. Ty hrozné kukly= pletené čepice s ušními nástavci zavazované pod krkem! Hrůza. Moje maminka pletla, takže svetry a pozdější čepice tzv. ohrnovačky byly o. k. protože v obchodě nic nebylo, muselo se vyrábět doma nebo šít u švadleny. Každá bunda a kabát se hrozně sháněly. O botech ani nemluvím- prostě v prodejně obuvi byly v některých dětských velikostech pouze puntíkované bačkory nebo úplně prázdné regály. Ve školce to byla úplná hrůza : kamaše, bavlněné punčocháče a na nohách gumové galoše. Později v 70-tých letech maminka získala odběrný poukaz na časopis Burda. Rázem jsem se stala jednou z dobře oblékaných žaček, protože babička šila a maminka pletla. Burda se půjčovala učitelkám atd. atd. první modely bohužel byly z vlněných látek po mých starých pratetách - byla to "kvalita ", ale kousalo to a většinou to bylo v elegantní hnědé. Od té doby nemám ráda hnědou barvu. Pamatujete si někdo tu hroznou módu, kdy se do kalhot ( nejčastěji z nemačkavého krimplenu :)) všívaly kontrastní klíny a manžety, aby se dosáhlo zvýraznění zvonových kalhot? To bylo pravé módní peklo! Některé kombinace byly příšerné. V osmdesátých letech jsem si už sama pletla podle Burdy a vymýšlela modely, které šila moje babička nebo později švadlena. Vyšívala jsem svetry, vyráběla si šperky ( korálky nebo gobelínové obojky a náramky) a pletla jsem sobě a celému gymplu rolovací čepice s anténkou. protože nebyla k sehnání mohérová vlna, kupovaly jsme Maharu (pouze malá část mohéru) a vyčesávaly vlas drátěným kartáčem na boty. Mohla bych psát ještě hodně dlouho, mám plno vzpomínek. Těžko se to vysvětluje v době, kdy je oděvů nadbytek. Dnes se už nepřešívá ze starých věcí, dříve se hledal každý zapomenutý kousek kvalitní látky. Staré krajky, hedvábné župany, staré vyšívané porty, barvily se spodničky atd. atd.

 
MP vilemina
46 příspěvků 20.10.14 11:16

@MP Markys jsem taky ročník 64 a vzpomínky na to, v čem jsme chodily do školy jako děti, jsou zdrojem veselí při srazech s kamarádkami. Krimplenové kalhoty, trička z neuvěřitelné umělé hmoty, brr! U nás pletla babička, takže svetry byly celkem ok, čepice debilky už tak slušivé nebyly. Na gymplu pak nastala doba důchodek nošených frajersky rozepnutých, šití sukní z prostěradla a následně batikovaných, přešívání dědečkovských košil (to spočívalo v podstatě jen v odstranění límce), barvení cviček (jarmilek) v Duze - moje první baleríny :-)

 
Macek05
12 příspěvků 20.10.14 10:17

Jéé :-) Plyšovou bundičku s kostkovaným svrškem jsem měla taky! A k tomu čepici s velikou bambulí :-) Na mě šila babička, mamka pletla. Pamatuju, jak jsem jednou čekala na mamku před krámem, skákala jsem po obrubníku :-) a nějaká paní se mě přišla zeptat, kde jsme koupili tu prošívanou vestu. A já jí pyšně řekla, že nikde, že mi jí ušila babička a že k tomu ještě patří rukávy co jsou sundavací:-) Paní z toho byla hin, prohlížela si jí důkladně. A pak mám ještě jednu vzpomínku, babička mi ušila krátký kabát s kapucí a kostěnými knoflíky. Já se tak styděla v tom jít do školy! A přitom se to pak všem líbilo, vím že jedna holka mi říkala že se teda mám. A učitelky si ho půjčili do sborovny.
Háčkované plavky jsem ale nikdy naštěstí neměla.

 
Parwi Nawari
352 příspěvků 20.10.14 10:32

Přiznám se, že háčkované plavečky na poslední fotce mě dostaly, chudáci děti… A když už jsme u toho dětského oblečení, kdypak nám sem, Ado, dáte článek o dětském bombičkovém oblečení z mimibazaru? ;)

 
PetraLe
1 příspěvek 20.10.14 10:38

Já se narodila začátkem 80. let, babička zdatná domácí švadlenka mě oblékala do úchvatných košil a blůziček s mašlí apod. Jelikož jsem byla dlouhá a hubená, došlo i na doma ušité manšestráky, pláťáky…no, taková hrůza to sice nebyla, ale většinou spolu dohromady neladil jediný kousek, takže jsem chodila v lehce schizofrenních kombinacích. Čepice a šály taky byly a strašně kousaly…Mně se náhodou ten červený koženkový kabátek, punčocháčky a botičky líbí :) Hlavně teda ty střevíčky - dnes má každá holčička goretexové pohorky i k sukni a to vypadá fakt pekelně. I ty minisukně s podkolenkami by byly daleko lepší než zástupy muffinových bokovek na pubertálních slečnách.

 
MP Vladenka
1289 příspěvků 20.10.14 10:41

Já se přiznám, nějak mi uniká smysl toho článku. Je to exkurz do světa „dětská móda 70. let“ nebo se jedná o „podívejte, co za hrůzy se nosilo“ (dle první věty a pekelných monokin)?

Příspěvek upraven 20.10.14 v 10:42

 
hmmm
2 příspěvky 20.10.14 10:47

Dneska nám připadá oblečení z koženky šílené. Jak asi budou současné děti mluvit o gumových bundách a kalhotách, které se teď tak nosí? Je to asi o něco ohebnější, ale neprodyšné to bude snad ještě méně. O ftalátech nemluvě.

 
krajtasedooka
59 příspěvků 20.10.14 10:53

Jsem z těch mladších ročníků - narozena v druhé polovině 80.let. Z dětství si vybavuji hlavně babiččin nátlak nosit příšernou růžovou čepici „radiovku“ i v nejtelpelším létě, poté růžovou nebo červenou čepici s kšiltem, když jsem z radiovky odrostla. Jinak jsem nosila věčně různé punčocháče a sukně, mít dceru a ne syna, tak ji do toho klidně také navléknu, zas tak strašně to z fotek ani vzpomínek nevypadá (kousavou látku si vybavuju spíše z doma pletených svetrů psychedelických barev a vzorů).

Horší byly teplákové legíny zářivých barev, které jsem měla jakože školní oblečení ještě někdy v páté třídě, kdy všichni už nosili rifle a já byla se svými punčoškami nebo legínami terčem posměchu (pamatuji si, jak jsem přemlouvala mamku, že bych taky chtěla rifle, ale má matka k nim měla nepřekonatelný odpor a odmítala mi je pořídit, což jsem tenkrát v těch asi 10 letech nesla jako těžkou křivdu :-D ).

Když jsme od mužových tetiček a pratetiček dostali v rámci darů k narození miminka zásobu právě těch doma pletených, kousavých a zběsile vypadajících svetrů, úplně na nás dýchlo dětství :-)

 
Lenka1234567
8 příspěvků 20.10.14 10:56
čepice z králíka

Hned jsem si vzpomněla na čepici a lá stříbrná liška z naší králikárny, kterou mamka nechala ušít. Jak já ji nesnášela - hlava se v ní potila, na uši mi byla zima, pořád smrděla jako by byla čerstvě vyčiněná. Jinak pár kousků, které mamka vyrobila, nosí moje dcery na doma a líbí se jim.

 
Pinot Noir
8538 příspěvků 20.10.14 11:07

@stricc Taky se mi ty věci (až na ty děsivé plavky) docela líbí. Materiály jsou hrozné, ale doba byla holt taková. Střihy a barvy se mi líbí. Tenhle článek mi přijde svým posměšným tónem úplně mimo.

 
Helenuše
255 příspěvků 20.10.14 11:07

Jsem ročník 75. Ve dvou letech jseam pronesla v naší rodině často citovanou hlášku: „My si doma všechno šijeme, jenom boty kupujem.“ Babička je švadlena ještě ze staré prvorepublikové školy, takže jsem bývala jako ze žurnálu. Navíc šila spoustě lidí a dostávala zbytky a věci na přešití, takže oblečení jsme měli dost a pěkného. Ale spolužáci občas nechápali. Takže jsem měla krásné šatičky z tmavěmodrého brokátu s bílým krajkovým sedlem. Na školním koncertu ve třetí třídě se mi posmívali, že mám bryndák, tak jsem je už v životě nevzala na sebe.
Když začala tvořit mamka, bylo hůř. Udělala mi overal bez rukávů v „hovínkově“ hnědé barvě, z nějaké pružné umělotiny. Spolužačka se mi za něho tak posmívala, že jsem fakt nechtěla chodit do školy.

 
Helenuše
255 příspěvků 20.10.14 12:40

Mě to dohnalo vytáhnout album a zavzpomínat. A některé "outfity z let 1976-78 jsou tu:

Moje první narozeniny. Všimněte si, jak jsme s maminkou sladěné :-)

Zimní: plyšový límec, špičatá kapuce, šusťákové návleky na kalhoty, aby nepadal sníh do bot.

Kabátek víc zblízka, s odepnutou kapucí. Nezbytná háčkovaná čepice.

Asi nejšílenější model - kraťásky s laclem ze starého závěsu.

Pletené šíleně kousavé šatičky. Smetanové s červenými srdíčky a lemováním.

Vystrojená na Boží tělo. Bílé krimplenové šatičky s modrým sedlem a kulatými kapsami, doma pletený svetřík, příšerně škrábavé krepsilonové punčocháče a střevíčky s páskem.

Další krimplenové šatky tentokrát v odstínech béžové a hnědé - zbytky z maminčina kalhotového kostýmku.

 
Cleira
112 příspěvků 22.10.14 13:39

Takových fotek asi bude spousta z nás mít dost… Nezavedeme tu nějaké album???

 
Mimoon
33 příspěvků 22.10.14 20:46
Pozor, koušou

Ty kousavé šatky jsou boží… hlavně výraz nositelky hovoří za vše.-)
Taky jsem takové měla…

 
helena1t
2 příspěvky 20.10.14 12:44

Babička hodně pletla, shnáněla si Burdu, a podle ní mi pletla svetry, halenky, maminka mi šila. Dnes by se řeklo, že to bylo spíše klasické, ale vzpomínám na krásné bleděmodré nádhené princesové šaty do tanečních, ke kterým mi babička pletla z hedvábných nití punčochy… dodnes obdivuji trpělivost a vkus, ve všem, bych mohla vyjít i dnes. Žádné „ulítlé“ modely typu - svetr červenohnědý se zeleným jelenem - se nekonaly. Je fakt, že mi občas spolužačky záviděly. A protože jsem nesnášela všechny ty silony a nylony, krimpleny a dederony (měla jsem nich ekzém), tak i látky byly kvalitní. Ovšem bylo dobrodružství sehnat nějaký slušný materiál.

Příspěvek upraven 20.10.14 v 12:46

 
Caralina
916 příspěvků 20.10.14 12:46

Moje matka je ráda, že přišije knoflík, ale teta byla velmi šikovná, některé šaty co ušila nosí moje dcera dodnes.

Zato matka mého otce - chemlon, chemlon, chemlon. Byla šikovná, zvládala i složité vzory, ale všechno z chemlonu, v hrozných barvách a těsně ke krku.

 
cheorchia
1 příspěvek 20.10.14 13:04
já-ročník 1976 :)

Naše máma byla pánská krejčová, takže mě, bratrovi a sestře šila.
Sice jsem neměla džíny, po kterých jsem toužila :),ale holky mi docela záviděly na míru ušitý kalhoty a kabáty.
Máma vždycky říkávala:„džíny jsou pracovní montérky pro zlatokopy, vidíš někde nějaký zlato“? :)

 
Fatabuna
148 příspěvků 20.10.14 14:10

Teď se mi to vybalilo celé… celé moje dětství.

Moje maminka víc šila, než háčkovala nebo pletla. Měla a stále má výborný vkus, šití ji bavilo a šlo a dodnes jen sáhne na látku a už ví, z jakého je materiálu a co od ní může čekat. Její výtvory z téhle doby si moc nepamatuju, akorát si matně vybavuju nějaký podobný kabátek z červené mačkané koženky. Zřejmě byla tenkrát prudce módní.

 
arw
171 příspěvků 20.10.14 14:11

Rozkošné plavečky ty na konci :) Takové jsem naštěstí neschytala, moje máma pletla a šila a měla díkybohu vkus, takže jsem v tom chodila celkem ráda. Nejradši vzpomínám na pruhované pletené šatičky s motivem draka, asi podzimní model :)

 
andiedvorakova
331 příspěvků 20.10.14 16:34

Mně to připadá roztomilé. Ale uznávám, že mi to asi přijde roztomilé hlavně proto, že to na mě dýchá jakousi nostalgií po tom, co člověk nezažil. To asi nejsem jediná, kdo zná ten zvláštní pocit nostalgie nad něčím, co se ho vlastně vůbec netýkalo, přestože si uvědomuje, že kdyby to zažil, asi by při pohledu na takové věci měl úplně jiné pocity.

Že se dřív netoužilo po konfekčním, koupeném oblečení, mně vůbec nepřekvapuje. V době komunismu asi nešlo moc napsat, že lidé touží po západních obchodních domech s konfekcí, to zkrátka příliš smrdělo kapitalismem. Takže kdo ví, jak to bylo. Zřejmě případ od případu :)

Každopádně mě článek potěšil, ráda se dívám na staré fotky :)

Příspěvek upraven 20.10.14 v 16:38

 
Pirek
6777 příspěvků 20.10.14 16:35

Troufám si tvrdit, že se sestrou jsme byly obšívány se ctí a vkusem :D Nejvíc jsem milovala růžovošedý svetr pletený babičkou, škoda že nerostl se mnou :D

 
Nyxx
512 příspěvků 20.10.14 18:54

Jsem ročník 198X, jedna babička na mě pletla, druhá na mě šila. Doma vyráběné oblečení mi nevadilo, co mi ale vadilo bylo měření a zkoušení. Úplně nejvíc jsem nesnáčela zkoušení prošpendleného polotovaru, protože jsem se o ty špendlíky vždycky popíchala. Na druhou stranu dnes mi přijde normální zhotovit si oblečení sama doma, za to patří babičkám velký dík.
Jednou mi babička ušila zelenofialovou zimní bundu. Když jsem se v ní pak objevila venku, pokusila se mi ji sežrat koza.

Příspěvek upraven 20.10.14 v 18:56

 
Bugatti
4051 příspěvků 20.10.14 20:22

@aviv Přesně si pamatuji ten časopis, v kterém vesta byla. Taky se mi moc líbila. Myslím, že bych ho doma ještě našla. Ten časopis nebyl jen o pletení, byly tam i různé (na tu dobu exotické) recepty, povídání o bylinkách a vůbec na tu dobu byl dost pokrokový.

 
Patcha
5 příspěvků 20.10.14 20:54

Ročník 67, maminka nás se sestrou oplétala a obšívala v jednom kuse včetně napodobeniny džín. Musím přiznat, že řada modelů měla šmrnc, třeba na dlouhou volánovou sukni ze sedmdesátých bych nedala dopustit ani dnes :-) Zato záclonové kanýry na svatebních šatech… no, ani nevím, kam se to podělo.

 
dagur
263 příspěvků 20.10.14 22:25

Myslím, že úplně nejotřesnější věc, kterou jsem musela nosit, byly tzv, šponovky, kalhoty dole zúžené a s gumou pod chodidlo, aby byly napnuté, které ovšem nebyly pružné, protože byly ušité z nádražáckých modrých kalhot. V páté třídě, mám to na fotce.

 
Vesnickazena
9 příspěvků 22.10.14 20:41

Ty jsem měla taky!!! Ale já je milovala, vypadaly na mých štíhlých nohách skvěle a navíc se lehko obouvaly kozačky!!! Nosila jsem je ještě na gymplu v 90. letech a spolužáci z nich byli uchváceni - Tomáš K. mě nazýval „holka v gatích s gumičkama:-)“

 
Breberka barka
6 příspěvků 20.10.14 21:19

Jéé, v několika podobných modelech jsem taky nafocená. Moje mamka byla taková „samouk“ švadlenka. Vzpomínám si, že když jsme byly se sestrou malé, sbírala různě po známých odstřižky a zbytky neonových šusťákových látek (děsivé barvy typu fosforově žlutá, oranžová, zelená) a sešila je pak všechny dohromady a ušila nám z toho bundy. Byly jsme obě dvě „děsně in“ - bez legrace. Obdivuju, kolik jí to muselo dát práce.

 
motiva
110 příspěvků 20.10.14 21:47

Ano, moje mamka nejprve šila pro sebe a pro mě, a to se buď půjčovaly Burdy anebo obreslovaly šaty z Neckermanna a šikovná švadlena z kurzů šití podle těch obrázků udělala střihy. V osmdesátých a devadesátýczh letech ještě zvládala šít na moje děti, a to včetně oteplováků a bundiček, a dokonce šila i džíny a bundu s tehdy módní síťovinou pro mého muže. Já spíš pletla a háčkovala, šití jsem samostatně začala zkoušet až po svatbě, předtím jsem dělala takové ty pomocné práce jako kličkování, obkreslování střihů a ruční začišťování, to aspoň byla průprava :-)Taky jsem celé mládí chodila s mamkou nakupovat látky, v Liberci byla textilácká podniková prodejna, v Jablonci zase Seba, látek bylo na výběr spousta, a co teprve LVT, to jsem chodila s blokem po výstavních pavilonech a kreslila a kreslila, a ty nákupy jinak celoročně nedostatkového zboží… dnes aspoň nemám problém poznat kvalitní látku od šuntu.

Příspěvek upraven 20.10.14 v 21:54

 
motiva
110 příspěvků 20.10.14 22:03

Jo a ještě jsem si vzpomněla, že sousedka si nechala přivézt (tedy propašovat) z Německa (východního)pletací stroj, který se u nás špatně sháněl a pletla svetry, moje mamka jí je pomáhala sešívat a já na ně vyšívala jednoduché zdobení a přišívala knoflíky. Měla docela širokou klientelu, naštěstí byla zaměstnaná jako domácí dělnice, takže na to pletení si dokázala vyšetřit čas, taky byla neskutečně rychlá a pracovitá. všechno se to dělo načerno, žádné podnikání se tehdy oficiálně netrpělo, ale kupodivu ji nikdo neudal, až někdy v osmdesátých letech si ji předvolali policajti, ale ona tvrdila, že má tolik synovců a neteří, že sotva stíhá plést na ně, takže jí dali pokoj.

 
Bugatti
4051 příspěvků 21.10.14 00:10

@dagur Jmenovalo se to kaliopky. Také jsem je měla, první byly přešité z jakési kousavé látky a byly strašné, později jsem ovšem měla tmavěmodré elastické z
Tuzexu a ty byly pěkné a pohodlné, ráda jsem je nosila.

Příspěvek upraven 22.10.14 v 22:02

 
Robena
1257 příspěvků 21.10.14 00:37

@Bugatti @dagur Sponovky nebo kaliopky mi usila segra v roce 1981, nebot jsem touzila vypadat jako Audrey Hepburn. Ackoli nevim, jestli je ona nosila, byla to takova moje predstava. A ty kalliopky/sponovky od sestry byly z cerneho krimplenu a dole mely sirokou cernou gumu a ta me desne lechtala na chodidle…

 
Puca
22 příspěvků 23.10.14 14:35
Kaliopky!!!

Tot jmeno nejvetsiho odevniho nepritele meho detstvi - prosity puk, gumicky pod paty (teda ona to nebyla gumicka, ale proste pokracovani tech kalhot az pod chodidlo, aby to drzelo hezky narovnane) a svitive ruzova - tri traumata v jednom. Jak jsem jen zavidela spoluzackam, ze mohly chodit v mansestrakach po starsich bratrech.

V konkretnim pripade nasi rodiny byly zminovane ruzove kaliopky (vazne me mrazi jen vidim to slovo) jeste doplnene mikinou s nejakym obrazkem (ranna devadesata) a na tu mikinu bily krajkovy limec zavazovaci na tkanicku pod krkem, ke kteremu mam stejny vztah jako ke kaliopkam.

Trauma zase ozilo!

 
Bugatti
4051 příspěvků 21.10.14 00:59

@motiva Jako studenti jsme neměli moc příležitostí k přivýdělku, kromě prázdnin v Lakrumu nebo v konzervárnách prakticky žádnou. Kromě doučování jsem si přivydělávala také tím, že jsem pletla dětské papučky a čepičky a teta mi je prodávala, protože pracovala ve velkém kolektivu, kde byly samé ženy. Pletla jsem už tehdy při televizi a během jednoho filmu jsem upletla dvoje papučky nebo jednu čepici na mimino. Na tehdejší dobu to byl dost slušný přivýdělek.

Příspěvek upraven 21.10.14 v 01:00

 
LittlePear
17 příspěvků 21.10.14 09:56

Jsem ročník 73, takže jsem taky sáhla do paměti. Naše rodina byla první roky mého života dosti stěhovavá. Nějakou dobu jsme bydleli v Orlických horách a denně se kolem našeho domu producírovaly rodiny ze Sovětského svazu. Tamní kasárna a celý vojenský komplex byl těmito okupanty dobře zamořený. Dodnes si pamatuju jejich módní výstřelky, spíš módní uniformitu.

Chlapi dlouhé kabáty, velké brigadýrky na hlavách, jejich ženy kozačky s jehlovými podpatky a obří kožichy. A vedle poskakující nakanýrkované panenky, pardon, holčičky s mega mašlema na hlavách. Nebudu přehánět, když řeknu, že ty mašle byly kolikrát větší než jejich hlavičky. :-D A pokud jde o růžovou barvu, tak nejvíc ji nosily právě malé rusandy.

Jinak k fotkám v článku, ano, podkolenky si pamatuju velmi dobře. Stačí se podívat na školní fotky. 99% holčiček má rovná zádíčka jak pravítko, způsobně položené ruce na kolenou, sukénky, lakýrky a do nich podkolenky.. a ve tváři naprosto nelidský výraz nebo silou vůle nahozený úsměv. Ono se totiž zásadně fotilo proti slunci.
Ze školy jsem stejně pravidelně přišla s jednou podkolenkou nataženou a druhou shrnutou u kotníků. :-D

Ráda jsem nosila kalhoty s laclem, co mi mamka ušila. Byly červené s bílýma puntíkama. Hotová muchomůrka. :-D

Potom jsem měla ráda ještě pár šatů, něco koupené, něco doma šité. Dost jsem nosila modrou nebo červenou barvu.

Vím ale přesně, co jsem nechtěla nosit, a tím byly kamaše! Pokaždý se mi ten lem shrnul dolů a já se o ně pravidelně ve škole přizabíjela, bylo mi v nich vedro. Ať už koupené nebo doma pletené. Když jsme sáňkovali, nalepil se na okraje nohavic sníh a vytvořil mi na nohou ohromné zmrzlé koule. :-D

Ještě k té fotce s „plavečkami“ z příze. Ty jsem neměla, ale moje máma ano. Ne tak barevné, spíš jednobarevné, i jako puberťačka. Tvrdila mi, že to jsou opalovačky a ne plavky. Opalovačky byly pletené či háčkované a když se chtěli jít vykoupat, tak se převlékali všichni do plavek..tak nevím.

Příspěvek upraven 21.10.14 v 10:00

 
jennyfor
758 příspěvků 21.10.14 10:40

Aj, kde jsi, mé mládí? :) U nás nebyl z předků nikdo na šití zručný, babička uměla ponožky a to pak často dala jednu celou modrou a když na druhou nestačilo, tak špička byla červená, prý: V botě se to schová. Styděla jsem se zouvat. A mamina neměla buňky na šití už vůbec, takže u nás se nakupovala umělohmotná konfekce, ve smyslu Vypereš a jdeš, ty materiály často ani nesály vodu. A navíc mamča milovala, jak říkala, „veselé“ barvy. Peněz málo, takže jsem prakticky celou základku absolvovala ve dvou „veselých“ svetrech, zářivě oranžový - říkalo se tomu u nás pomerančová - a hráškově signálně zelený, barva trabant. K tomu jedny praktické tesilové kalhoty khaki, když byly krátké, nastavily se manžestrem.
Jedinou kreativitu má rodička projevovala řetízkovou výšivkou na téměř jakékoliv nakoupené oblečení, nejčastěji monogram či květiny. Ještě teď mám z toho osypky.
Jakmile jsem si mohla vydělat na brigádě pár kaček, nakoupila jsem v Řempu látky a začala šít. Nejdřív celé v ruce, třeba i kalhoty a košile, pak jsem získala starý šicí stroj a nastala konečně doba svobody.
Myslím ale, že na mne oblečky z dětství zanechaly stopy: Neobléknu žádné zářivé barvy, žádný umělý materiál, nic s výšivkou a hlavně, nechutně ty hadry hromadím, co kdyby zas přišla doba jedněch gatí a dvou svetrů, že jo…tak teď mám zásobu :)

 
LittlePear
17 příspěvků 21.10.14 11:55

Jennyfor - Váš příspěvek mě upřímně pobavil, myslím si, že jsme to měly obě stejné. Jeden čas dokonce i to hromadění věcí. To už mě poslední roky přešlo, právě díky dnešním nekvalitním materiálům. Takže jsem si začala na sebe znovu víc šít.
Nejdřív jsem prohlásila řemeslo švadleny za mrtvý obor, ale teď už ten pocit nemám. Naopak za tu školu začínám být vděčná.

 
colette11
362 příspěvků 21.10.14 18:53

Jj, taky mě to poznamenalo. V důsledku přesycení zářivými barvami, praktickými materiály a originalitou nyní nosím v podstatě jen džíny a trika :-)

 
SweetPotato  21.10.14 10:46

@LittlePear
Přesně tak, plavky a opalovačky se rozlišovaly. A opalovačky byly asi mnohem důležitější, v plavkách se plavalo, ale v opalovačkách se trávilo mnohem víc času. Dáma či slečna si v létě na zahradu oblékala zásadně opalovačky. Do vody jsme běhaly nahoře (někdy i dole) bez, ale pak jsme se naparádily do opalovaček. :-) I panenkám jsme je vyráběly.

 
LittlePear
17 příspěvků 21.10.14 11:31

SweetPotato jjj, přesně tak mi to vyprávěla i mamka. :-) :-)

 
Betynka02
379 příspěvků 21.10.14 11:18

@LittlePear
Rokytnice v OH? :-) Já Vamberk.

Na toto mám taky pěkné vzpomínky: „Když jsme sáňkovali, nalepil se na okraje nohavic sníh a vytvořil mi na nohou ohromné zmrzlé koule. :-D

O opalovačkách taky píšu. Ten výraz používala moje babička, potažmo i já, do doby, než jsem pochopila, že na koupališti to jsou plavky. ;-)

 
LittlePear
17 příspěvků 21.10.14 11:29

Betynka02 tak to se možná i známe. Ty OH jsou ve skutečnosti Rokytnice v Orl. horách. Jinak ve Vamberku jsem bydlela 33 let :-D teď hnízdím o něco pár kiláčků vedle. Takže srdečně zdravím, zdravím. :-D

 
Betynka02
379 příspěvků 21.10.14 12:36

@LittlePear
Svět je malej. :-)

Indicie obřích mašlí zasazených do Orlických hor dala jasnou odpověď. :-D

 
MP Markys
136 příspěvků 21.10.14 10:16
Růžová a červená

Ještě musím přidat komentář k článku - proč je tak oblíbená červeno-bílá. Růžová barva se nevyskytovala! Koupené oblečení bylo v základních barvách, pro děti převládala hnědá, tmavě modrá ( modráková), šedá, apd. Pokud jsme měli něco rozzářit, tak nastoupila červená.
V r. 1980 jsem poprvé vyjela s tatínkem ( maminka nedostala devizový příslib a výjezdní doložku) na Západ. Právě letěly mikiny a overaly v pastelových barvách. Byla jsem jak u vytržení, protože pastelová růžová, světle modrá a pastelově zelená u nás neexistovaly.
Jediná růžová byla sytá umělá příze MIMINA, takže tato růžová byla jen pro miminka a jako děti bychom ji odmítaly.
Ty „krepsilonky“ na třetím obrázku jsem také nosila. Mám je na fotce z prvního přijímání.

 
jennyfor
758 příspěvků 21.10.14 10:46

K nástupu na gympl mi byly pořízeny jedny světle růžové kalhoty z takové silnější, trochu počesané látky - myslím, že dyftýn se tomu říkalo. I já byla v té době taková silnější (i počesaná :)) a doplněno o akrylové pletené tričko (oxymoron!) s krátkými rukávy a šněrováním ve výstřihu, také sladce růžové, jsem vypadala jak obří jahodová zmrzlina, co se potí jako kráva. Jak píšu, jediný řešení bylo začít si na sebe šít.

 
Karin
3401 příspěvků 21.10.14 12:35

Pletené tričko není oxymoron, to je spíš takový módní lapsus :D A vlastně se to nosí dodnes, akorát se to prodává jako svetr s krátkým rukávem. Nechápu, jak je možné, že takový nesmysl pořád žije.

 
M.Rejčová
64 příspěvků 21.10.14 13:26

Jedno pletené tričko, dost tlusté, mám a používám jako „podzimně-jarní“. Prostě ruce už snesou ten chladnější vzduch, ale tělo je pěkně v teple. Pravděpodobně mě přežije, protože ho mám na sobě tak 20× za rok. Letošní podzim jsem ho docela užila ;-)

 
Karin
3401 příspěvků 21.10.14 13:59

Když já to mám naopak, většinou je mi chladno na ruce, ale tělu je horko.

 
Wiolla
586 příspěvků 21.10.14 10:23
Husákovo dítě

Kupovaných věcí si moc nepamatuji. Nosila jsem mámou šité věci, nakupované v bazarech, odložené po příbuzných. Od mámy si pamatuji krásné menšestrové bundy (jaro/podzim) nebo šaty na svatbu (ty jsem viděla v nějakém časopise (Šijeme dětem?) a vyloženě si je vyškemrala, měly kolovou sukni, padlo na to mraky látky a fakt jsem si jich považovala). Spory kvůli oblečení si nevybavuji, spory ohledně bot ano. Máma šla po praktické stránce věci (většinou polobotky, kožené, ať je může mít po mně ještě i brácha), ale já chtěla i „střevíčky“.

 
mikita.miki
1931 příspěvků 21.10.14 10:44

Na svatbu jsem taky měla ušité šatky s balonkovými rukávy a kolovou a považte navíc i volánovou sukničkou! :-D smetanová látka, matně pamatuji nějaká umělina a pestrobarevné kvítky, slamáček a červené lakovky. máma je pak darovala známé pro dceru a já jí to čas od času připomenu, že mi je uzmula. nezapomenu na ně a fotka z té svatby je moje nejoblíbenější

 
ema.emailova
83 příspěvků 21.10.14 10:35

@Bugatti dovolím si drobnou opravu - byly to kaliopky a pamatuju se na ně živě :)
Měla jsem jedny krásné elastické s vepředu prošitým pukem. Ty jsem milovala, protože ten puk zeštíhloval a prodlužoval nohy. Mimochodem - Litex je má v aktuální kolekci, kdyby se někomu zastesklo :)

 
mikita.miki
1931 příspěvků 21.10.14 10:41

Mě můj táta vyšíval dupačky, které zase ušila moje drahá mať. a chodila jsem tehdá oblíkaná snad nejlíp v okolí, máma jakožto švadlena uměla pěkně šít a teta dovezla látky ze západního neměcka. do cca 8 jsem toho měla spoustu. teď zase řádí kvůli vnoučkům a plete. upřímně - móda nemóda, miluju to a tašky klubek jí tahám s vděkem. a málokterý oblečení jako doma pletený svetry vzbudí víc nadšení hlavně u starší generace, co dobu samodomo pamatují.

 
Betynka02
379 příspěvků 21.10.14 10:55

Řadím se mezi „Husákovy děti“ a jsem za to ráda. Ta doba nás donutila leccos se naučit. Už na zakládce jsme se učily šít, vyšívat, plést, vařit.. Umím i paličkovat. Všechno mě ohromně bavilo a pokud je čas a prostor, ráda tvořím rukama.
Tenkrát jsme se snažily být kreativní, rozvíjet se. Rozhodně jsme se nenudily. Půjčovaly jsme si časopisy a měly k sobě blíž.
Pokud jsme chtěly lepší kusy oděvů, po setmění se chodilo za švadlenou.
Vzpomínám na „Báťovnu“, kde to neustále bylo cítit kůží a obuvnickým lepidlem. Ovšem koupit pěkné boty nebylo jednoduché.
Jen co jsme se dozvěděli, že do prodejny textilu přivezli zboží, stáli jsme frontu a modlili se, aby na nás taky něco zbylo. Froté mikiny, na intr teplejší domácí oblečení..
Jako malá jsem měla opalovačky z tenoučkého pleteného silonu, úděsného střihu. Do smrti je z hlavy nevymažu. Stejně jako vzpomínku, jak mnozí spolužáci doslova zbledli závistí, když do školy přišel spolužák v triku s obrázkem Sandokana.
Pouťové halenky s volány, příšerné baloňáky, červené diolenové kalhoty, kamaše, béžové bavlněné punčocháče.. je to na dlouho.
Moje babička byla doslova vyvalená z oblečení, které jsem jako dospívající nosila. Dnes by chuděra oblečení kdejakých slečen asi nevydýchala… To je normální tok dějin. 
Jen mě mrzí, že výraz KVALITA dnes málokterý výrobce zná a ctí!! A že smysl pro vkus má čím dál tím míň lidí.

 
jennyfor
758 příspěvků 21.10.14 10:57

A ještě mi utkvěly v paměti bleděmodré, ručně pletené hladce obrace kalhoty v pase na gumu, dole do zvonu.
Byla jsem malá, prdelatá, přes roztaženou pleteninu prosvítalo spodní prádlo, z kalhot se staly po pár nošeních tepláky s vytaženými koleny, jak to bylo umělý, tak jsem posbírala nohavicema vlasy a prach z celého okolí, no fakt paráda. Nosit jsem to musela, nic jiného jsem v páté třídě na zimu neměla, dodnes si pamatuju, jak doplněno o oranžový svetr a sladce růžovou prošívanou bundu s páskem na gumu to se mnou absolvovalo divadlo Spejbla a Hurvínka. A jak ty gatě kousaly…vidím, že moje traumata z dětství zapříčiněná oděvem by stály za návštěvu psychologa :)

 
Betynka02
379 příspěvků 21.10.14 11:10

Ještě jsem si vzpomněla, že když jsem před 15 lety jezdila s kočárkem s blatníčkama, v něm peřinky s vyšívanou širokou krajkou a opleteného okatého kluka, sklízela jsem ovace. :-D

A děkuji tímto Adě za pěkný „provokativní“ článek! ;-)

 
Karin
3401 příspěvků 21.10.14 13:04

Ach, dětství… Já pamatuju kupované i doma šité/pletené oblečení. Osmdesátky. Máma uměla šít na stroji (vzpomínám si, jak jsme občas zašli do obchodu s látkami, to si pamatuju jen z dětství), babička nám pletla palčáky a tlusté ponožky, přešívalo se, nosila jsem dost věcí, které mi šila máma (a občas jsem z toho byla nešťastná a závistivě jsem koukala na spolužáky, kteří měli kupované věci, třeba moderní trička nebo mikiny. Nevím proč, ale kupované mi připadalo nějak lepší. Ale měla jsem i spoustu hezkých věcí, které jsem měla ráda.) A v devadesátkách, když jsem byla starší, jsem začala nosit věci po mámě (ze šedesátek a sedmdesátek, včetně bot!) a to bylo prima. A konečně jsem si mohla nechat růst dlouhé vlasy, protože mě máma přestala stříhat „podle hrnce.“

No a nastává historicky první příležitost, kdy sem vkládám svoje vlastní foto. (Ale oblékala mě maminka.) _

 
Stemcells
97 příspěvků 21.10.14 13:18

Taky jsem ročník sedmdesátý + něco a máma i babička mne oplétaly co dost. Problém byl, že podle vzorů a střihů ze sedmdesátých šily ještě koncem osmdesátých a já se vzepřela až tehdy, když jsem si všimla, že zatímco všichni kolem chodí v úzkých džínách, já mám na sobě šedé flanelové zvonáče s nakládanými kapsami… Tak jsem pak taky dostala džíny - přešité po otci. No paráda to nebyla, dokázala jsem si je vzít jen párkrát.
Z raných let si pamatuju spíš strašlivé punčocháče, které nedržely a lezly dolů, zejména, jak si děti hrály na koberci, takže za chvíli jsem měla šlapky metr za sebou, rozkrok u kolen a nemohla jsem pořádně udělat krok. Rodina mne upravovala stylem, že mne zvedli za gumu punčoch do vzduchu a setřepali „na dno“, jako se srovnávají brambory do pytle :-). Z lezoucích punčoch koukaly tehdejší kalhotky, které měly kromě pasu gumičky buhvíproč i v lemu nohaviček, takže jsem večer měla ve slabinách vytlačené proužky a občas i pupínky. Šatičky stejného střihu, jako na prvním obrázku, jsem měla do první třídy na svůj první školní den, jen byly delší a modrobílé. Ty byly kupované. Stejně jako někým „ze západu“ darované kalhoty, které byly s kšandami, kanárkové žluté a na tehdejší poměry tak výstřední, že jsem je odmítla vzít na sebe a rodiče mi to vyčítali, protože jim naopak přišly strašně šik a prý by mi je všichni záviděli :-D

 
M.Rejčová
64 příspěvků 21.10.14 13:30

Maminka mimo jiné absolvovala rodinnou školu, což zúročila při oblékání nás tří sester. Byla skvělá - ukázal se jí obrázek a ona podle něj uměla udělat střih a ušít, co si člověk přál. Komplet šaty do tanečních včetně dlouhých mi ušila.

 
SalemSaberhamen
82 příspěvků 21.10.14 15:37

Ja jsem sice 90. rocnik, ale moje maminka pletla velmi rada. Byla jsme nucena asi v 10 nosit takovy cerny pleteny svetr, na kterem byly nasity, ve 4 vodorovnych radach, takove slabe „vanocni retezy“. No hruza! Ve skole se mi smali, ze jsem v zari spala pod vanocnim stromeckem. Asi v te dobe se ze me stala tvrdohlava osoba, uz nikdy vic na me mama ten svetr nedostala a nepomohly ani vyhruzky.
Jinak cele detstvi jsem dedila obleceni po sestre a bratrovi, kteri ode me byli o 15 let. Tak si predstavte jake utrpeni to bylo. :(

Příspěvek upraven 21.10.14 v 15:39

 
soptiks
1 příspěvek 21.10.14 16:08

Mamka hodně šila, pamatuju si, že když sem byla malá přišel mi ten papír z Burdy se střihama jak pečící a mastnej :D.. jinak ani pod pohrůžkou násilí sem si nechtěla obléct bíločervené(!) ušité lacláče na první školní den, protože sem si připadala jako klaun :D

 
Sapechova
40 příspěvků 21.10.14 16:47

1985 - moje babička pletla jako bohyně, měla jsem od ní nádherné svetry, čepice a když jeden čas v devadesátkách letěla trojkombinace svetr-legíny-háčkovaný límeček, uháčkovala mi límeček. Jen se bohužel jako švýcarská emigrantka zhlédla v skotských sukénkách a perelínách, popř. ve svetrech se zlatýma knoflíkama. Sice to vypadalo úžasně, ale ta vlna mě žrala i přes punčocháče. Takže každý nedělní povinný oběd - a to vydrželo až do mých dvaceti, jsem na sobě měla něco takového, aby měla babička radost. Jednou se mi ulevilo, když jsem se na metru potkala v neděli s podobně „vyprděným“ spolužákem (trojkombinace ručně pletený svetr s hnusným motivem- flanelové kalhoty- košile), jak jsme na sebe koukli, bylo to lepší než terapie vědět, že v tom s váma jedou všichni.

 
Ptera
112 příspěvků 21.10.14 17:18

Na své děti (85, 87, 89) jsem pletla - a nosily chuděry vše, co jsem jim navlíkla i později. Nic jsem na ně nekupovala, nebylo ani moc co, dědilo se. Šít jsem se, na rozdíl od své matky a babičky a sestry nenaučila (šily mi/na mne v mém dětství i později - to už jsem chodila do práce - krásné šaty - ty se fakt koupit nedaly, vše kromě kabátů a bot, pletly čepice), vdávala jsem se v r. 1983 v šatech ušitých sestrou podle Burdy (byly jsme šťastné majitelky předplatného), absolventkou střední průmyslové oděvní v Praze. Máma mi uháčkovala z bavlněné příze, a to podotýkám krásně, přes ty šaty kulaté cosi přes hlavu, tím se ty krémové šaty trochu zeslavnostnily. Italské kožené botky na tu svatbu jsem si přebarvila, protože už byly trochu ošoupané…:)
To byla doba ---

 
Fatabuna
148 příspěvků 21.10.14 17:32

Ta holčička v červeném koženkovém kabátku má takový nedětsky vážný, přemýšlivý výraz. Úplně ji vidím v nějakém Kachyňově filmu.

 
colette11
362 příspěvků 21.10.14 17:52

Jsem taky Husákovo dítě. Mamka šila a dokud jsem jí do toho nemohla kecat, byla to tragedie. Obvykle totiž vzala něco, co už nikdo z rodiny nenosil a našila z toho na mě. Takže si vzpomínám na šílené hnědé šaty (byly mi 4!!!) z tátových kalhot. Jako mimořádnou ozdobu měly kapsičku a na ni vyšila pracně barevnou kytičku. A bonus pro mě: 2 obří knoflíky s funkcí ozdoby pod krkem. Podotýkám, že patřím mezi ty 2% populace, které nesnesou knoflíky (dodnes ani nic s knoflíkama nemám, žít se dá i bez nich, já se jich prostě nemůžu ani dotknout, na některé ani podívat). Takže šaty jsem neoblíkla ani pod pohrůžkou násilí. Ani pohrůžce, že už se mi nikdy nic neušije a ať si chodím v čem chci, jsem nepodlehla. Ironické je, že před asi měsícem jsme na chalupě našly štos starých časopisů a mezi nimi i Burdu. A v jednom z čísel z roku 1973 jsme našli tyto šatky, ovšem z krásné žluté látky. Holčičce to moc slušelo, takže se vůbec nedivím, že je pro mě mamka chtěla taky. Ovšem bohužel, ty látky, co byly ve Spolkové republice, u nás nebyly.Ale fakt je, že ty šaty mě strašej ve snu do dnes a občas o nich s mamkou mluvíme.

 
Betynka02
379 příspěvků 22.10.14 06:49

@colette11
Hlásím se k oněm zmiňovaným 2% populace! Netušíte, čím je to způsobeno?!
Zrovna včera jsem viděla dekoraci na květináči, asi 2 cm „kulánek“ ze silnější větve, který imitoval knoflík. Okamžitě naběhla otázka čím to je, že k nim mám odpor, ať jsou jen dekorace. :o)

 
colette11
362 příspěvků 22.10.14 09:44

Netuším, čím to je. Prý jsou lidi, kteří si klidně něco s knoflíky koupí a pak je ustříhají. To se mi nemůže stát, protože i to šáhnutí na ně při odstraňování mi nahání hrůzu. Žije se mi moc dobře bez nich, nikdy jsem je nepostrádala. Ale moje maminka patří mezi lidi, kteří si myslí, že dobře umístěný knoflík udělá z oblečení konečně OBLEČENÍ. A než pochopila tuto moji fobii!!! To byly boje :-)

 
LittlePear
17 příspěvků 22.10.14 12:58

Tak to se vám ženy asi zježí chlupy na těle, když náhodou narazíte na něco takového, jako já zrovna před chvílí na netu, co? :-D :-D

 
colette11
362 příspěvků 22.10.14 13:02

ŠÍLENÝ :-) :-)

 
LittlePear
17 příspěvků 22.10.14 13:08

Sama sobě jsem chtěla dát červený ramínko, jakože se mi to nelíbí a ono to nejde?? To je nespravedlivý toto! :D

 
Betynka02
379 příspěvků 23.10.14 07:18

@LittlePear
To ti povím! Ne, zas tak hluboko v tom nejsem, ale „tahá mě to za oči“. :-D

 
MP scully  26.10.14 23:41

Asi jsem divna, ale ten nahredelnik je tak skvele barevny, ze bych si ho klidne v lete treba k dzinovym kratasum a bilemu/cernemu tilku vzala. Boty se mi nelibi, ale nahrdelnik je prima napad :-)

 
MP Vladenka
1289 příspěvků 22.10.14 16:22

Ty bláho jak zapínáte kalhoty? :-)) to máte šněr?

 
colette11
362 příspěvků 22.10.14 17:01

No je fakt, že džínový knoflíky a nítěný na povlečení jsou jediný, který zvládám :-). Takže jsem nebyla přesná - omlouvám se :-)

 
MP Vladenka
1289 příspěvků 22.10.14 19:20

Ááá :-D a já už měla hlavu v pejru, jak to asi máte řešený, nějaký spešl háčky na kalhotách nebo tak :-)

 
Betynka02
379 příspěvků 23.10.14 07:24

@colette11

Tak ty mi taky neva. Asi za to můžou ty zatracený dírky. :-)

 
colette11
362 příspěvků 25.10.14 00:37

Ne, u mně jsou to knoflíky. A nejděsnější jsou takové ty velké nebo hnědé nebo černé. A když se to sejde - velký hnědý (černý) knoflík, jsem v koncích. S jedním chlápkem jsem kvůli tomu ukončila vztah - přišel na rande a měl kabát s velkými černými knoflíky…prostě to nešlo. Představa, že mě obejme a já se dotknu těch konflíků… :-(

 
colette11
362 příspěvků 21.10.14 17:57

Ještě musím dodat, že do tanečních mi našila asi patery bombový šaty a ta róba, kterou mi vytvořila na první ples - tak za to by se nemusel stydět ani Lagerfeld :-). Ale to už bylo později, když pochopila, že je třeba to s nositelkou konzultovat :-)

 
Rezyna
495 příspěvků 21.10.14 19:55
Tak trochu smutné retro

Chce se mi říct, že jsem také vyrostla v rodině, které si byla s ostatními rovná, tj. nic neměla (krom dekretu na panelákový byt)… Takže se to s oblečením plichtilo, jak se dalo. Když dnes čtu příspěvky žen, které ohrnují nos nad tím, že někdo nakoupí nějaký oděv v sekáči, kroutím hlavou a říkám si, že asi vyrostly v nějaké jiné společenské kategorii. Já, jakožto Husákovo dítě, vyrostla v oblečení poskládadeném z vlastní produkce, partiových prodejen (jedna výborná bývala ve Žďáře nad Sázavou u nádraží) a toto se doplňovalo pravidelným lovem na tzv. burzách, které se konaly často přímo v budovách ZŠ. V Praze na Bílé Hoře bývala ale veliká vždycky v sokolovně. Samozřejmě zakoupené věci se často přešívaly apod. Také máti sháněla i něco po inzerátech. Do smrti nezapomenu na jeden krásný mezonetový byt na Vinohradech, kde mi matka někdy v roce 1986 pořídila od obyvatelky toho bytu nádhernou bundu a lacláče odněkud z Německa, protože její muž jezdil často do zahraničí. Oboje mi sloužilo dlouho, kalhoty po mně nosila ještě sestřenice, bundu sestra. Byla jsem z toho unešená a taky natvrdo spatřila, že i v socialismu jsou mezi lidmi propastné rozdíly.
Fakt je ten, že v osmdesátých letech (ke konci) se hodně pašovalo zboží z Polska, máti dělala v centru Prahy a dost často se jim do kanceláří vloudili Poláci s nabídkou něčeho… Je také fakt, že se oblečení více recyklovalo. Mini ušitou z matčiny tmavé sukně nosila ještě moje ségra. Navíc to vedlo k tvůrčímu přístupu. Troufám si také tvrdit, že v osmdesátkách už se občas daly sehnat příjemnější látky. Pamatuji na různé letní kolekce z tvůrčí dílny mé matky - letní souprava - plátěné kraťasy a k tomu plátěné triko na ramínka apod. Většinou inspirováno střihy z časopisů. Chodila jsem v tom ráda a musím říct, že to opravdu vydrželo…Na druhou stranu v sedmdesátých letech mi řada oblečení připadala nenositelná, nepříjemná, protože to škrabalo apod. Při pohledu na fotky ze školky si říkám, že do té třídy nechodily malé děti, ale třicet starých mladých strašidel, oděných do toho, co se doma našlo.
Jo a kaliopky jsem náhodou měla taky, z Domu módy a o dvě čísla větší.-)Protože mé číslo neměli. To bylo taky úplně normální. Kdybych to měla shrnout ze svého pohledu, nedostatek základních oděvních součástek v socialismu byl tristní (kdybych měla vyprávět o shánění zimní obuvi velikosti 41, vydalo by to na román), nicméně dnes je svět zavalen hromadou nekvalitních hader, chrlí se jedno za druhým, připadá mi to neekologické a neekonomické…Takže já, vyrostlá na oblečení z burzy, do toho sekáče klidně někdy zajdu…

Příspěvek upraven 21.10.14 v 19:56

 
Brunhilde  21.10.14 20:29

Taky jsem něco našla, asi je to ale kupované. Spíš nuda teda, ale už tehdy stylově bez ponožek i punčoch:

Příspěvek upraven 21.10.14 v 20:30

 
Rezyna
495 příspěvků 21.10.14 20:36
Zimní evergreeny

Ještě bych chtěla připomenout vražednou trojkombinaci - bufy (sněhule), šusťáky a rukavice na šňůrce.
Sněhule jsem měla umělohmotné modré (spodek měl takový zrnitý povlak), uvnitř byla bílá vložka (něco jako vatelínová?), která se dala vyndat. Toto praktické opatření nebylo náhodné, téměř vždycky se tento obuvnický zázrak promočil, takže se ty vnitřky sušily na topení. Jednou se mi na zimním táboře stalo, že mi do těch bot začalo téct /neměla jsem jiné/, takže se to vyřešilo jednoduše, ona vložka se dávala do sněhule obalená igelitovým pytlíkem. Dlužno říci, že tehdy napadlo hodně sněhu, takže nás tam opytlíkovaných během pár dnů běhalo docela dost. Vydržely jedině boty jedné dívky, která byla napůl Italka a měla je ze své druhé vlasti:-). Šusťáky byly něco, co mělo nahradit oteplovačky, které se nedaly ve větších velikostech sehnat. Šilo se to doma z materiálů, co se zrovna sehnal, čili tomu většinou odpovídala i odpudivá barva. Kouzlo šusťáků tkvělo v tom, že se pod ně musely oblékat tepláky a ještě punčocháče. Oklepávám se hrůzou ještě teď. K dokonalé zimní image zvláště v mladších letech pak patřily rukavice na šňůrce, taky šusťákové z obchodu, šňůra pak byla přišita doma. Pamatuju si, jak mě to kolikrát tahalo za krkem… Jenomže kdybych je ztratila, těžko by mi matka sehnala nové…
Vymustrovaní jsme v té zimě byli dokonale, myslím, že dnešní děti už skoro neznají, co je to mít totálně promoklé boty, kalhoty i rukavice. I když vlastně jestli nás ten socialismus tím pádem trochu neotužil.-)

 
Brunhilde  21.10.14 20:42

To si taky pamatuji, můj otec mi impregnoval zimní kožené boty indulonou, což vydrželo asi tak hodinu. Ze všech zimních výletů a pochoďáků, a že jsem jich absolvovala požehnaně, jsem se vracela durch promočená. Kupodivu jsem vůbec nestonala. Vlastně mi to ani nepřišlo divné, byli jsme promočení všichni.

 
LittlePear
17 příspěvků 21.10.14 20:51

..a kolikrát jsme doma až řvali bolestí, když se nám probouzely prsty k životu, co? :-D Au au.. :-D

 
colette11
362 příspěvků 21.10.14 20:58

JOOOO, úplně jsem to zacítila :-)

 
Brunhilde  21.10.14 22:04

No, to samé po bruslení. Ty holčičí brusle byly velmi těsné. Nakonec jsem dostala kanady a musela se naučit jezdit bez zoubků. Krásné časy na zimáku a rybníku :-)

 
bmnm
66 příspěvků 23.10.14 16:48

Aha!! A já myslela, že je to moje chyba, když mě z toho bolej nohy!! :-)

 
Lovisa
85 příspěvků 24.10.14 22:14

Jo!
Bruslení, to byl totální masakr.
Ty odkrvené prsty rozmrzající u kamen… Radek Jaroš by skučel bolestí. :)

 
Betynka02
379 příspěvků 22.10.14 07:02

@Rezyna
Napsala jste to dokonale! Jak to „Tak trochu smutné retro“, tak „Zimní evergreeny“.
Někdy na to prožité intenzivně vzpomínám a lituji, že to naše děti neprožijí.
Ony mají úplně jiný život a zájmy, ovšem přijde mi to ale všechno tak nějak povrchní.

Jsem asi celá retro! Dala bych přednost skromnějšímu žití, bez mobilů, počítačů a svobodnějšímu duchu! :-) Jak stárnu, hodně vzpomínám na babičku a její vyprávění. Těším se, až já budu vyprávět vnoučatům. Tedy, pokud budou mít zájem to poslouchat.. :-D

 
colette11
362 příspěvků 22.10.14 09:39

Jj, máš naprostou pravdu. Kdykoliv na to vzpomínám, je to s úsměvem. Dnešní děti jsou o dost připravené… je mi jich trochu líto

 
Cleira
112 příspěvků 22.10.14 13:46

Ale ono to fakt bylo dětství prožité v mokru… :D Ale znáte někoho, kdo by šel domů jen proto, že má mokro v botech??? Prostě se šlo, až máma zavolala (bydlela jsem na sídlišti, kde prostě celoročně bylo obsypané hřiště dětma). A úplně všechno oblečení šlo automaticky na topení. :-)
Jo a rukavice na gumě… to je fakt nejlepší evergreen… :D

 
colette11
362 příspěvků 22.10.14 13:56

No i kdyby z nás byly rampouchy…tak dokud máma nezavolala, tak se domů nešlo. A to i když jsme věděli, že doma bude kravál, tak se venku prostě bylo do poslední chvíle :-)

 
Rezyna
495 příspěvků 21.10.14 20:46

@Brunhilde Přesně tak, nepromočen byl jen ten, kdo měl výbavu z nepřátelské kapitalistické země, jako ta moje kamarádka napůl Italka. Musím říct, že měla výbavu skvělou a trochu nechápala, proč ždímáme tepláky a punčocháče, když ona to má jen mírně zavlhlé, protože se válela ve sněhu takřka nepřetržitě.-)

 
colette11
362 příspěvků 21.10.14 20:57

Ještě taky u nás byly hitem zimního období těch mých úplně nejranějších let kamaše - pletená červená věc, která se, abych byla ochráněna před chladem, oblékala na ty děsný hnědý punčocháče. Na ty se kamaše přelepily a nedalo se v tom hnout. Pokud už se to povedlo, šlo dolů všechno. Outfit byl doplněn plyšovým kabátkem a bílou leskymovou čepicí s nějakými bambulemi po stranách. Na nohách byly „galoše“, což byly nad kotníky vysoké bílé nebo bleděmodré výlisky, zapínaly se nějakým přeložením na druk po stranách a obouvaly se na bačkory. Takže když jsme dorazili někam na návštěvu nebo z jeslí domů, mamka mě zula z galoší a zůstaly mi na nohou ty bačkory a svlíkla mě z těch kamaší a měla jsem ty sexy punčocháče (vytahaný kolena a rozkrok u kolen) a v tom jsem objevovala a dobývala svět. A mamka byla spokojená, jak to má vyřešené. Ale to dlouho nevydrželo, přišla rebelie z mojí strany, tak se sháněly oteplováky. A to bylo taky dost traumatizující.

 
LittlePear
17 příspěvků 21.10.14 23:41

:-D :-D Naprosto stejné skličující až traumatizující zážitky máme. Mě milá matinka ty kamaše ze začátku dokonce „špendlila“ k tělu kšandama, jinak mi pořád sjížděly, jsem byla v určitým věku jak nudlička. Jenže já si s tím pořád hrála, protože mi neskutečně překážely, až se mi povedlo jednoho toho „žraločka“ odepnout, guma vystřelila a flákla mi takovou přes obličej, že jsem měla šlinec ještě týden potom. A konec bylo kšandám, ty se sadisticky přesunuly na mé bratry. :-D

 
jennyfor
758 příspěvků 21.10.14 22:05

Když už je tu ten retro koutek :) tak doplňuju, že pecka byl často už jen nákup konfekce. V naprosté většině obchodů tenkrát člověk vystál frontu u prodejního pultu. Vystavené zboží na ramínkách na volné nákupní ploše nebo dokonce vyzkoušení vybraného před nákupem neexistovalo. Nejvejš se něco dalo omrknout na figuríně ve výloze. Jinak člověk pomalu postupoval ve frontě až k prodavačce, kde probíhala konverzace asi takto: Jedny kalhoty. Na kolik let? Na 14. Máme tyhle dvoje. A prodavačka vytáhne z regálu složené dvoje kalhoty a položí na pultík, jedny horší, než druhé. A pak ber, nebo odchod. Nanejvýš někde nechali gatě připasovat, jestli délka vyhovuje. Kabinka za prodavačkou pro vyzkoušení se začala objevovat až později. Takže když vyhovoval materiál, tak se bralo bez zkoušení, beztak se téměř všechno muselo doma „zrychtovat“, tj. zkrátit, prodloužit, povolit, zúžit…nebo takový nákup podprsenky u pultu, kde jsem před celou frontou špitala tu svou „nulku“ a modlila se, aby mi to pak doma bylo, neboť prádlo se nevyměňovalo…a to jsem z velkoměsta :)…no jo, pravěk…pak se pomalu objevila Kotva, Máj, Dům módy a to nakupování začalo být víc zábava, než nervák…i když, nervák zůstal, páč zas nebyl peníz…takže stejně, domácí šití a pletení to vyhrávalo…

 
LittlePear
17 příspěvků 21.10.14 23:31

..a Prior, kde maminka z jedný strany stála frontu na podprsenku a trička a otec z druhé na Lego kostky,.. a my děti někde mezi tím vším, zatím sjížděly eskalátory nahoru a dolů, dokud se nám hlava netočila. :-D Nj, na malým městě jsme tohle neměly, tak jsme to braly jako pouťovou atrakci, no :-D

Příspěvek upraven 21.10.14 v 23:42

 
BEZDOMOVEC
1648 příspěvků 23.10.14 01:19

.

 
TulaJ
254 příspěvků 23.10.14 09:30

No a tie „jarmilky“ (biele plátené cvičky, predpísané na telocvik) boli hlavne na začiatku školského roka absolútne nedostatkový tovar - a iné sme nesmeli mať (pravda, ani iné veľmi neboli dostať).

 
Brunhilde  23.10.14 10:11

Já měla červené trenýrky (dívčí) a kvůli tomu jsem obdržela dvojku z tělocviku, což bylo v naší rodině předmětem velkého pobavení. Mamka ale modré nesehnala, což si učitelka vykládala jako mou rebelii.

 
colette11
362 příspěvků 25.10.14 00:32

A to ani zdaleka netušila, co z Vás vyroste :-)!

 
colette11
362 příspěvků 24.10.14 22:17

Ale to jsou i dnes na začátku roku nedostatkový :-)

 
Cleira
112 příspěvků 23.10.14 15:06

Je až s podivem, jak dlouho se tenhle úbor udržel! Tohle jelo ještě i po revoluci, tipuju tak do roku 95.

 
LittlePear
17 příspěvků 23.10.14 15:43

Ani tak neplatilo heslo Rodina základ státu, jako Trikolóra základ státu :-D

 
Atlacoya
2146 příspěvků 22.10.14 17:26

Ještě se na to rozložené zboží kolikrát smělo jen koukat, osahání materiálu bylo na povolení.

 
LittlePear
17 příspěvků 22.10.14 20:37

Ten zákaz by měl platit spíš dnes, jinak hrozí, že se rovnou rozpadne.. než se domů donese. :-D

 
jennyfor
758 příspěvků 22.10.14 23:14

Jj, dneska je to zas naruby…člověk má pocit, že ty hadry už týden ponosila celá rodina a pak to navěsili zpátky na ramínka…dneska jsem viděla v Háemku, jak slečna prodavačka za sebou táhne po zemi 3 dlouhý kabáty na ramínkách, kus za 2 tácy…hezky s tím vytřela…však to bylo asi těžký…

 
Lola  22.10.14 09:49

Asi to sem úplně nepatří, ale poprvé (a naposled) jsem vážně pomýšlela na sebevraždu, když mi babička na tuzexových džínách nažehlila puky. Bylo mi patnáct.

Jinak jsme rodina naprosto netvořivá, pouze jednou měla maminka nějaký pletací záchvat a upletla mi velmi primitivním způsobem velmi primitivní svetr (když se rozložil, měl tvar přesně písmene T). Byl pruhovaný vínovo-šedý, bylo mi asi deset a nosila jsem ho celkem ráda.

 
colette11
362 příspěvků 22.10.14 13:01

@LittlePear jj, to je věc, kterou NIKDY nepochopím…nebo tričko s knoflíkama

 
benyka
4235 příspěvků 22.10.14 13:07

Právě jsem se vrátila z města a musím říct, že jsem si při pohledu do výloh na České vzpomněla, jak se zde nemilosrdně tepou historické koženkové svršky. V době, kdy obchody jsou plné koženkových sukní, kalhot, šatů, bund… Je ovšem fakt, že do dětského jsem se nedívala.

 
Josefka
347 příspěvků 22.10.14 14:11

Hrozí, že až pojedu teď na svátky domů, nahlédnu do svého alba a ofotím vám něco pro legraci.

Mohlo nám to s bratrem ruce sežrat ale na výběr jsme nedostali :-D

 
moora
945 příspěvků 22.10.14 14:45

Opravdu pekelný jsou akorát ty háčkovaný plavečky. koženkový modely mě nijak nenadchly, ale já je kožený ani koženkový oblečení prostě nemám v oblibě. naopak, ty první šatečky jsou tak úžasný, že i blogerka r. 68 by je z fleku oblékla (s malinko delší sukní teda :) )

jinak na děti jsem šila prakticky všechno až do věku cca 6 let. nenáviděla jsem ty zavazovací kejenecký košilky, tak jsem jim našila trička, takový ty zapínací na rameni na druky, ze svejch starejch balněnejch úpletovejch nočních košil. a místo dupaček nosily lacláčový kalhotky šitý z flanelovejch košil a různejch zbytků manžestru. měla jsem jeden kompletní ročník z burdy, takže střihů mraky. a taky se daly koupit všemožné střihy už hotové.

jako dítě jsem nosila šité i kupované, doma šitého bylo víc. v pubertě jsem si na sebe začala šít sama. látky se daly koupit pěkné, střihy taky a u mámy v práci odebírali burdu.

 
TulaJ
254 příspěvků 22.10.14 15:40

Tak ja som pomerne skorý ročník - 60, takže situácia s oblečením bola ešte horšia - keď som bola malá, dedilo sa v rámci rodiny (ja hlavne od bratranca, takže predškolský a raný školský vek som prežila hlavne v menčestrákoch, flanelových košeliach a gumených galošiach - sem-tam skladaná sukňa a jedny sviatočné šaty po sesternici). Neskôr mama začala šiť z Burdy (látky sa mi zdá sa dali zohnať niekedy celkom obstojné - v „partiovke“, napríklad, a bolo oveľa viac obchodov s metrovým textilom), tiež hačkovala a štrikovala (pamätný bol pulóver z chemlonu - krásna zlatistá farba, na omak číre peklo, ale statočne som ho nosila); otec našťastie občas cestoval na Západ a dobre sme ho vycvičili na kupovanie oblečenia (a dokonca aj obuvi - ešte aj svadobné topánky mi kupoval vo Fínsku, u nás v tom čase neboli v obchode jediné biele - žiadne). Keď tak spätne pozerám, v tom čase som nechcela nosiť veci, ktoré sa mi teraz dajú relatívne OK - napríklad prešívaný modrý „vatovaný“ kabát (kúpený); milovala som pritom červené pletené šatočky, podobné tým hore vyobrazeným, od starej mamy. Mojim deťom (ročníky 87 a 91) som zo začiatku tiež šila - aj vetrovky, otepľovačky a pod., látky sa vtedy už dali kúpiť pri troške námahy celkom pekné, myslím, že to boli dosť vydarené modely a posúvala som ich ďalej známym. Tiež sa hojne kupovalo na burzách. Myslím, že pozitívnym v tom nedostatku pekných vecí bolo to, že ak sme sa už k niečomu peknému dostali, robilo nám to podľa mňa oveľa väčšiu radosť ako teraz v tej záplave tovaru, boli sme skromnejší a kreatívnejší.

 
colette11
362 příspěvků 23.10.14 11:52

Naprostá pravda. Když už jsme měli něco pěknýho, vážili jsme si toho i jako děti. Opečovávali, opatrovali, šetřili si to. Když jsem si poprvé na brigádě vydělala na džíny a vystála si na ně v Tuzexu frontu, vydržely mi neskutečně dlouho. Opravdu jsem je měla jen do školy nebo prostě ven. Když jsem přišla dom, hned jsem se převlíkla do džín zn. Odra nebo Severka. Dnes to tak děti fakt nemají. Celkově si myslím, že si víc vážíme věcí. A generace našich maminek, potažmo babiček ještě víc

 
Cleira
112 příspěvků 23.10.14 15:22

Moje babička měla jako dítě průlomovej zážitek, když poprvé dostala boty (aby nechodila do školy bosá). Tohle bychom měli svým dětem vyprávět. :-)

 
BEZDOMOVEC
1648 příspěvků 23.10.14 01:18

@Brunhilde Když boty. tak pořádný :) :

 
Cagot
88 příspěvků 23.10.14 08:36

Nedávno jsem u babičky našel jedny archivní (ale fungl nové!) důchodky - trochu nižší typ než tyto. A hned jsem je nosil - až do roztrhání (bohužel, podrážka z poměrně slabé gumy nebyla určena k delším pochodům po baráku, než od křesla k televizi a zpět). Hřály pěkně, někdy až moc.

 
TulaJ
254 příspěvků 23.10.14 09:23

Tie plstené „kapce“ boli jeden čas medzi mládežou veľmi „in“ (keď som bola na vysokej - skoré 80-te roky), hlavne, keď som si ich vyzdobila folklórnou lemovkou - prechodila som v nich celú zimu (a napodiv, nevadila ani čliapanica z poloroztopeného snehu - alebo sme boli imúnnejší voči vlhkosti ako dnes)

 
Brunhilde  23.10.14 10:08

Přesně tyhle jsem měla. Bylo mi asi 14-15. Měli je všichni. Nosily se rozepnuté.

 
Betynka02
379 příspěvků 23.10.14 07:19

@BEZDOMOVEC

Ůchodky. :-D

Příspěvek upraven 23.10.14 v 07:20

 
BEZDOMOVEC
1648 příspěvků 23.10.14 08:21

@Betynka02 Ale že v nich byl hic :)!

 
Betynka02
379 příspěvků 24.10.14 12:10

@BEZDOMOVEC
Jako v kamnech. :-D

 
profesorka
31 příspěvků 23.10.14 09:29
nešila jsem

Byla jsem v té době matkou a černou ovcí rodiny i známých, protože šít neumím a své děti jsem oblékaa v konfekci, nejlepší byla UVA a Krásná jizba, byla jsem pranýřována za to, jak je to drahé a kdybych se naučila šít nebo plést, ušetřila bych a měla krásné děti, ale odolala jsem a zůstala na svém. Horší bylo, že tyto názory převzal manžel a staly se předmětem šikany a grese, denně jsem to měla na talíři.

 
LittlePear
17 příspěvků 23.10.14 14:56

Nic si z toho nedělejte, ono se dřív rádo šikanovalo ve velkým.. a děsně rádo se škatulkovalo. A kdo vyčníval, ten to měl těžký.
A proto se sem hodí hláška pana Nárožného z pohádky S čerty nejsou žerty:
„JE TO RRRREBEL!!“ :-D

 
sarah123
2137 příspěvků 23.10.14 12:17

U nas doma se nikdy nesilo/nepletlo/ne­hackovalo, nikdo to neumel. Do skoly jsem sla v r. 89, zahy pote zacal otec pracovat v zahranici a vsechno obleceni nam vozil odtamtud. Krasne veci, kdyz se na to koukam na fotkach, na telak treba tehdy v Holandsku moderni kombinace leskle leginy + baletni body, kasmirove saty na zimu, kozesinove kabaty.
Deti mi zavidely (treba super batoh na uceni s Ninja zelvama), a tak se mi smaly. Rodice zavideli, a tak detem zakazovali si se mnou hrat. Ucitelka si kvuli tomu ve druhe tride pozvala rodice do skoly a presvedcovala je, at me oblekaji mene efektne, at se ji nerozpada kolektiv, ze si rodice stezujou. Jakoze vazne.

Netouzila jsem po nicem jinem, nez nosit ten pleteny, hackovany a sity bordel, jako ostatni.

 
Lezu
26 příspěvků 24.10.14 00:45

Hrdě jsem nosila pletené šaty převázané vázačkou s velkými bambulemi. (samozřejmě červeno-bílé..)
Jinak, babička dělala střihy pro časopis Květen, takže našito jsem měla kvalitně a pěkně. Ušila mi manžestrový kabátek obšitý plyšem, moc krásný.
Hodně pyšná jsem byla na šusťákové soupravy na lyže- kombinace tyrkysovo růžové…(Pro švadlenu asi hrozná práce, vůbec se divím, že se do toho pustila). Dnes bych to samozřejmě oblékla jen na retro večírek:-D
Největším peklem zůstávají štrample. (Punčocháče). Rozkrok mi doputoval při největším tahu tak do půli stehen. Po nákupu větší velikosti štramplí jsem špičky vztekle kopala před sebou…
Regulérný první hysterický záchvat:-))

 
colette11
362 příspěvků 24.10.14 20:48

Šatky s vázačkou a bambulemi jsem měla růžové - tehdy barva naprosto netypická. Pletla mi je teta a byly "na dorost"". Takže nejprve dlouhé hodně pod kolena a za pár let necudně krátké, že sotva zakrývaly kalhotky. Naštěstí byly považovány za sváteční, takže jsem je měla na sobě max. 1× za rok. Naposledy (chtěla jsem napsat před rokem, ale nevím, zda by se někdo usmál) když mi bylo 5 a šla jsem strejdovi na svatbu. K tomu samozřejmě podkolenky a účes… no ten raději nebudu komentovat… (dodnes si myslím, že mě mamka nemohla mít vůbec ráda, když dopustila, abych nosila takový účes) :-)

 
stricc  24.10.14 04:10

@profesorka to je smutný, ale já jsem měla doma totéž ještě v polovině let 90. To není problém (ne)dostatku, to je problém partnera.

 
Oveeec
1368 příspěvků 24.10.14 15:55

A proč ta sžíravá ironie? Proto, že jakmile je něco ze socíku, tak se tomu musíme vysmát, ne? Jasně, něco vypadá srandovně (o materiálech nemluvě, já je nepamatuju, ale prej byly hrozný), ale to je pořád nářků, jak jsou ty děti dneska nenápaditě oblíkaný atd. atd. a když má někdo dítě v retru, tak je to velká sláva. A ten jazyk - je to děs, ale on Nimibazar anebo naopak sexy looky a outfity a „vsaďte na“ nejsou o nic míň srandovní. No a materiály - nedávno tu tuším byl článek o děsných materiálech, ne?

Mně máma pár věcí ušila, když jsem byla malá, a vlastně i tátovi, a moc pěkných (dneska by to na ven asi neobstálo, ale tenkrát…). I zimní bundu. A sukni, a já ji pak nechtěla nosit, i když jsem si ji „objednala“, protože trčela (rozuměj byla kolová). To jsem měla trčící mánii, trčela mi sukně a bunda a ofina(takže jsem se sama ostříhala. Co myslíte, přestalo to trčet?). A pamatuju si, že mě nutila nosit tříčtvrteční kalhoty (už kupovaný) s námořnickým tričkem, což by se mi dneska moc líbilo, jenže tenkrát se mě děti ptaly, proč mám tak krátký kalhoty, a já toužila po barevnejch elasťákách (dostala jsem je) a po legínách s džínovým vzorem, co jsem si o nich myslela, že jsou džíny, a nikdy jsem takový nesehnala. A oni to byly jeggings a já netuším, kde je v těch 90. letech ta spolužačka sehnala :)

 
colette11
362 příspěvků 24.10.14 21:42

Myslím, že sžíravá ironie ani ne :-), spíš trochu nostalgie (přeci jen, bylo to dětství většiny z diskutujících v tomto tématu) spojené s humorem a nadsázkou. Určitě jsme všichni měli něco, co náš štvalo, ale to je úplně v každé době. Mám dceru, které je 14 a taky jsem jí pořídila pár kousků s tím, že prostě je to bomba a ona je nechtěla nosit a teprve vlastně nedávno jsem se začala dozvídat, že měla své pádné důvody. Bohužel je někdy ty děti těm maminkám neřeknou hned - nevím proč. No a jinak ty věci byly v tý době moderní. A maminky nás chtěly mít oblečené moderně, stejně jako dnešní maminky svoje děti dnes. Tak se snažily, jak to šlo. A možná, že i nějaké centrální orgány věděly, že nejsou schopné uspokojit požadavky trhu, tak nabádaly občany k rukotvorbě a proto třeba i vznikaly časopisy typu Dorka, Odíváníčko, Praktická žena… Pro mně to ovšem byla fajn doba a fajn dětství. I když na tom, že jsem vypadala divně trvám (ale možná mi to zůstalo…). Rozhodně ale za mne o sžíravou ironii nejde. Nebo jsem ji nepochopila :-)

 
Oveeec
1368 příspěvků 26.10.14 23:35

No ono proti maminkou vybranýmu oblečení často nebylo odvolání. A jinak já vypadala divně i v dobách, kdy jsem si oblečení už mohla vybírat sama :)

 
muslik
47 příspěvků 25.10.14 20:22

Jsem rocnik '83. Trochu zavidim, jak nektere vzpominate na sikovne a vkusne maminky a babicky. Moje maminka bohuzel nesila ani nepletla, o obleceni se nijak extra nezajimala, vkus taky nikdy nemela (bohuzel to tak je i v dnesni dobe), takze moje a brachovo modylky podle toho vypadaly. Korunovala to vzdy babicka, ktera sice byla strasne pracovita a stale neco sila nebo pletla, ale bohuzel ji chybel jakykoli smysl pro detail, takze couhajici nite, uvolnena oka na pletenych svetrech ci spatne strihy si dodnes pamatuji. Dnes se nad tim nastesti muze clovek pousmat, ale stejne me trochu mrzi, ze jsem diky mamincinu a babiccinu „umeni“ ve spravne chvili neprisla na chut siti, pleteni atd. Nerikam, ze bych se tomu nejak vic chtela venovat, ale takove ty uplne zaklady by se obcas hodily… Kazdopadne zajimave retro, cist tento clanek a vase prispevky, na leccos z toho, co tu bylo zmineno, si take pamatuji. Chemlonove backurky by se mozna nekde u nasich nebo babicky zastrcene taky nasly:-)

 
Rezyna
495 příspěvků 25.10.14 23:00

@Betynka02 Já bych taky raději bez mobilů, počítačů a všeho, ale obé potřebuji pro svou práci.-). Tuhle mi kraksnul notebook a já si povzdechla, jestli nebylo lepší, když jsem rukopisy (tehdy ještě spíš do šuplíku) psala na stroji.-).Ale jinak z vlastní zkušenosti vím, že děti jsou ochotné poslouchat, ale vždycky záleží, jak jim to říkáme. Mentorský styl jim samozřejmě nesedí.

 
papapipi
17 příspěvků 26.10.14 21:23

U nás babička pletla a maminka šila, docela i nositelně, až na tristní výběr barev…hnědou a tmavě zelenou nemusím dodnes…co jsem nesnášela, byla kupovaná trička z materiálu, který nedokážu pojmenovat, ale byla to odporná umělina, fuj…a pak cokoliv kousavého, toho bývala přehršel, uáááááá

 
colette11
362 příspěvků 26.10.14 21:33

Soudruzi v NDR prý vymysleli speciální materiál, který nesl název DEDERON. Byla to prý obdoba našeho silonu. Tak možná vás kousal dederon :-)

 
MP Markys
136 příspěvků 27.10.14 11:01
DEDERON

Na dederonové košile si pamatuji. Byly jen chladivé, vůbec nezahřály. Po vyprání se nemusely žehlit. Pamatuji si na jednu, kterou jsem ráda nosila protože byla červená.
Taky si pamatuji na to utrpení u holiče. Ne kadeřník, ale holič, který stříhal děti. Kdyby jen stříhal, ale on nám dral vlasy tupou žiletkou!! Oči jsem měla plné slz a vlasů. A ty ofiny!
Z fotek z prvního stupně vidím všechny spolužačky a spolužáky s tou ofinou, která v žádném případě nezakryje oči nebo obočí a ukazuje naše hrdá socialistická čela! Občas ta ofina ani nebyla dobře zarovnaná, takže ji maminka musela doma spravit a tím byla zase kratší!
jo, už jsem si vzpomněla na ten strašný nástroj - seřezávač. Vlasy se nestříhaly ale seřezávaly takovým nástavcem s žiletkou.

 
colette11
362 příspěvků 27.10.14 11:23

Hrdá socialistická čela - to mě dostalo, málem jsem si cvrnkla :-) :-) :-)

 
Mauvy
240 příspěvků 27.10.14 12:01

Popis je přesný: až do 3. třídy včetně jsem musela chodit takto zholená od holiček, které skutečně stříhaly i chlapy (a taky děti), ačkoli nejvíc jsem si přála dlouhé vlasy. Když už jsem si je mohla dovolit (měla jsem to od rodičů povoleno), přišla puberta a s ní výrazné maštění vlasů, takže jsem nosila délku aspoň k ramenům, když bylo třeba je častěji mýt. Dlouhé vlasy si (paradoxně?) můžu dovolit až ve věku středním, kdy se mi konečně přestaly tak divoce mastit, takže si je dovoluji lehce pod ramena, abych si delších vlasů taky trochu užila. (Než jsem je nedávno dala o několik centimetrů zkrátit, rostly si bez zásahu nůžek celý rok a špatné nebyly.) No, aspoň nejsem typická středněvěkářka s kratičkým účesem ani obtloustlou figurou.
Taky jste zkoušely, dámy, (to tu bylo poněkud opomenuto) osmdesátkovou trvalou? Jakožto majitelka rovných vlasů (za ně jsem byla jakási černá ovce rodiny, protože ty „nejsprávnější“ vlasy byly tehdy – v představách našich matek, tet apod. – vlasy kudrnaté a krátké) jsem za ně naopak byla ráda. Trvalou jsem nicméně taky vyzkoušela (doma), ale už na střední škole a kvůli ní jsem si nejprve pro jistotu nechala vlasy víc vyrůst, abych neskončila s krátkým košíkem na hlavě. Ono se tradovalo, že po trvalé se vlasy méně mastí a to byl hlavní důvod, proč jsem do toho vůbec šla. Vlasům to na kvalitě ovšem nepřidalo a poněkud mi to rozbouřilo vlasovou pokožku, takže jsem se k takovému experimentu už víc nikdy neuchýlila. Od té doby jedině své rovné vlasy. Naše matky, pokud neměly svoje kudrnaté vlasy, pilně nakupovaly studenou vlnu a malinkaté dřevěné natáčky a vytrvale vlasy nakrucovaly a trvalily. (Moje maminka nemusela, ta měla přirozeně kudrnaté, naštěstí moje geny se zvrhly poněkud jinak, asi po nějakých vzdálenějších předcích.) Takže to jsem se trochu rozpovídala na téma účesy v dobách mého dětství a raného mládí.

Příspěvek upraven 27.10.14 v 12:04

 
moora
945 příspěvků 27.10.14 13:35

Ach, trvalá… vzpomínám si, když mi bylo asi tak 10 let, na svou matku, jak stojí opřená o zeď v dětském pokoji a brečí. právě přišla od holiče a nechala si udělat trvalou. nicméně mě to neodradilo, abych si tuto trpkou zkušenost nezopakovala v jarém věku 23 let. pracně jsem sehnala hlídání k batoleti a kojenci a s představou plavných vln na svých dlouhých vlasech jsem vyrazila k holiči. holička byla poněkud ve skluzu, takže jsem poměrně dlouho čekala a jen mléko na mozku mě omlouvá, že jsem zavčasu neprchla, když jí z pod ruky lezla už třetí ta samá ovce. pak jsem přišla na řadu já, byla ostříhána, natrvalena a strčena pod takovou tu sušící helmu. já mám opravdu hodně vlasů, takže si dovede představit, co mi asi tak na hlavě vzniklo, když ty natáčky sundala…
po návratu domů šla hlava rovnou pod sprchu.

 
profesorka
31 příspěvků 31.10.14 09:02
trvalá

Ona ale trvalá smýt nešla, ty kudrny tam zůstaly. Protožemám také rovné vlasy, byla pro mne tehdy základem účesu. Naštěstí jsem tehdy měla kadeřnici, která uměla vlsy po trvalé vyfoukat, byl to učiněný zázrak.

 
Betynka02
379 příspěvků 30.10.14 06:29

@Mauvy
TREFA!!
V dětství oškubaná a později jako ovce.

Vzpomněla jsem si na film Léto s kovbojem. (Přesně nevím slova) „A dojdi si na trvalou!“ „Pche, přece nebude chodit jako ovce. Dnešní doba žádá ležérnost!“ :-)

 
colette11
362 příspěvků 30.10.14 10:05

Jj, v dětství jsem měla účes, za který by se voják US Army nestyděl :-). Tak jsem si to v 18 vynahradila a změnila se v zuřivé BONEY M :-)

 
papapipi
17 příspěvků 14.02.15 14:35

Nene, dederon to nebyl, ten taky pamatuju :-)

 
Cimrwoman
42 příspěvků 27.10.14 17:23

Tak já jsem taky jedna Husákovic… Maminka i babičky šily a štrikovaly přesně tak, jak jim Odíváníčko radilo. Moje srdce ještě po letech plesá nad krásným červeným kabátkem s kapucí - byl pletený, na zip, kolem rukávů a kapucky měl z bílé příze umně vytvořenou „kožešinku“. Dnes bych řekla santaclausovský, tehdy úplně snový kabátek měl jednu vadu. Neměl podšívku a dal se nosit jen opravdu málokdy, příze profoukla a na teplo to kvůli těm jakože kožešinkám nebylo. Jsem v něm několikrát vyfocená, vidím ho stále před očima… teď mi došlo, že z toho mám normálně trauma.
Druhé trauma mám od doby, kdy jsem systematicky ničila jedny hnusnohnědé punčocháče za druhými v domnění, že tohle trápení MUSÍ mít někde konec, až jsem jednou přistihla mámu s babičkou, kterak na sporáku ve velkém prádelním hrnci obarvují krásné sněhobílé punčocháčky na tenhle hnusný hnědý mor!!! Na můj dotaz proč to dělají mi odpověděly, že bílé bych měla hned špinavé, že jsem čuně. Od té doby jsem odmítala nosit jakékoli sukně a přispěla tak k několikaletému období, kdy jsem vypadala jako kluk a začala se tak i chovat (zlobit). Máma totiž zastávala názor, že jakékoli delší vlasy jsou nezdravé (kazí se z nich oči), takže jsem chodila vystříhaná jako vojín drahně let, což vypadalo o to bizarněji, když mi k tomu začala růst prsa. Takže dětství hezký, ale bylo toho dost ;)

 
rionka
27 příspěvků 27.10.14 21:59
'87

Aaargh, vzpomnela jsem si na hnusne kousave bezove puncochace :D chodila jsem od tri let do skolky a strasne jsem to tam nenavidela, takze jsem si zasadne oblekala boty naopak a strkala obe nohy do jedne nohavice. Ale pozdeji jsme si s maminkou svepomoci usily stejne sukne - a to bylo moc fajn obdobi :-)

Příspěvek upraven 27.10.14 v 22:00

 
dana.ceova
1 příspěvek 03.11.14 19:48
červené šatičky

Váš článek mne potěšil. V roce 1975 mi maminka uháčkovala nebo upletla přesně tyhle červené šatičky s volánky. Jako blondýnce mi moc slušely a měla jsem je hodně ráda. Na fotce ale mám šaty světle modré, nezbytné podkolenky a jdu do první třídy. Bratr je také oblečen podle poslední módy. Mamka má sukni již prodlouženou a natupírované vlasy, jejichž úprava jí vždy zabrala ráno dost času. Já bohužel byla nucena nosit účes a la hrnec s krátkou ofinkou, abych nešilhala. Jednu červenou koženkovou sukénku jsem také vlastnila. Máte pravdu, pro husákovy děti byly vyhrazeny pouze modré a červené barvy, které doplnila bílá. Asi trikolora. Ostatních bylo na oděvech jako šafránu. Já barvy miluju, tak vím, že mne to tenkrát dost rozčilovalo.

 
Mimoon
33 příspěvků 04.11.14 00:14

No - svatá pravda, s těmi barvami. Jsme pak se sestrou vybrakovaly skříň po pratetě )černá/šedá/hnědá). A… nejhnusnější barva všech dob - modrošedá. Taková ta z pionýrské sukně :-)

 
Putzi
21 příspěvků 1 inzerát 15.12.14 20:43

Jako rocnik 1975 jsem byla tez hojne obsivana a opletena, moji uzasnou babickou. Nektere modely jsem milovala, jine byly trochu nemoderni, ale co nezletilec a jeste k tomu vyrustajici za komunismu nadela…
Dneska mam pro zmenu problem sehnat strih na normalni detsky teplaky, protoze na ty kupovane nedokazu nasit na kolena kuz (prave!!) kuze, jsou na to moc uzke a muj mrnous je ted lezaci, cili vse na kolenou prodrene a brutalne spinave.

Dárek s nápadem z Dyzajn marketu zima

Zimní Dyzajn market čeká tentokrát hned několik poprvé. Poprvé se... Celý článek

Poslední článek:
Falešná těhule na nákupech v konfekci

Těžko se mluví o něčem, co si člověk ještě nezažil. Nechci se bát... Celý článek

Novinky e-mailem

Pekelné články Vám doručíme ještě zatepla.

Přihlásit

Esence

Existují nebeské oděvy. Existují hezké oděvy, průměrné oděvy, ne... Celý článek

Staří známí

Bývá zvykem na konci roku bilancovat. Jak se dařilo, co se... Celý článek