Výstava Retro: rozhovor s autorkou

23.09.16 | autor Ada

V dnešním článku vám přináším rozhovor s PhDr. Miroslavou Burianovou, která je jednou z hlavních autorek výstavy Retro v Národním muzeu. Dozvíte se, jak se výstava připravovala, jak pracují restaurátorky nebo jak velký problém je obyčejné světlo.

Nejdřív se samozřejmě musím zeptat, jak výstava vznikala.

První varianta byla taková, že se budeme věnovat jednotlivým skupinám lidí, kteří se dnes oblékají do retra, a hodně to spojíme s hudbou. Během příprav jsme dospěli k tomu, že nejmarkantněji se doba projevuje právě v módě: móda odráží dobu a doba odráží módu. Móda je také návštěvnicky vděčná, ale zároveň se v ní velmi dobře hledá dialog mezi minulostí a současností. Rozhodli jsme se tedy zvolit koncept „staré součástí přítomného“ a vystavit  historické oděvy a doplňky vedle současných,  které s nimi mají souvislost. Historické oděvy až na jedinou výjimku, korzet z 19. století, pocházejí vesměs ze sbírek Národního muzea. U obuvi jsme si museli vypomoci u kolegů – soukromého sběratele Lubora Obendraufa, Městského muzea ve Skutči. Prestižky máme zapůjčené přímo od výrobce, firmy Moleda.

Bundička, 1990. Foto Národní muzeum/Alžběta Kumstátová

Pro výstavu jsme vybrali šest základních témat, která nám připadají aktuální. Máme tu 70. a 80. léta, dnes oblíbená 50. léta, první republiku, což je věčný zdroj inspirace, (rozdělenou ještě na taneční šaty 20. let a elegantní glamour róby 30. let); pak také inspiraci vzdálenější místem i časem, kterou jsou orientální oděvy nebo šaty z devatenáctého století.

Jaké jsou reakce návštěvníků? Přímo na výstavě jsme viděli, že asi pozitivní…

Je i jedna negativní: že je to malé! Že by toho mohlo být víc. Samozřejmě by mohlo, máme velké sbírky, ale prostorové možnosti jsou bohužel omezené.

Co byste na výstavu ještě dala z toho, na co se nedostalo?

Předmětů máme spoustu, rádi bychom jich vystavili mnohem víc… určitě empírové šaty, ale ty na téměř rok vystavit ve volném prostoru nemůžeme. U šatů z 19. století jsme museli volit tak, aby bylo možné šaty po čase vyměnit za podobné. Je nutné říct, že vzhledem k volbě volné expozice, tj. bez vitrín, nelze vždycky vybírat to nejhezčí. Musíme zvážit, co si můžeme dovolit vystavit. Takhle dlouho volně vystavit cenné historické exempláře není možné.

Co je pro šaty na výstavě nejvíc nebezpečné?

Především změny vlhkosti a teploty a světlo. Vlhko, které vydechujeme, může při delším působení textilní materiály poškodit. Nepříznivé je i světlo. Každý model na výstavě má své osvětlení a jeho intenzita se měřila tak, aby odpovídala dané látce a barevnosti – posuzuje se to u každého kusu individuálně. Přihlíželo se i k tomu, na kterou část oděvu světlo svítí, zda je z jiného materiálu nebo v jiné barvě než ostatní části. Kolegyně tu před otevřením chodila s přístrojem a přeměřovala každé světlo, aby skutečně bylo nastavené tak, jak má. Světlo je bohužel velké riziko. Během trvání výstavy na oděvy dohlížejí restaurátorky, pravidelně probíhá kontrola stavu a odsávání prachu.

Čchi-pchao (qipao), 50. léta. Foto Národní muzeum/Alžběta Kumstátová

Používají se nějaká speciální světla?

V tomto případě ne, světla jsou od exponátů poměrně daleko, takže stačilo ohlídat intenzitu. Někdy to nebylo snadné, například expozici 20. let bylo těžké nasvítit tak, aby modely byly dobře vidět (většina šatů je černá nebo velmi tmavá – pozn. aut.). Světlo je pro muzea velké téma, kterému je věnováno mnoho výzkumů, vzájemně si vyměňujeme zkušenosti se zahraničím.

Jak se šaty na výstavu připravují? Vyberete model – a co se s ním potom děje?

Vybrané šaty se nejprve posoudí v depozitáři, zda je možné o nich uvažovat, a potom projdou rukama restaurátorek. Ty je prohlédnou, posoudí jejich stav, stav samotného materiálu, a rozhodnou, jestli je možné je vůbec vystavit, nebo by riziko poškození bylo příliš velké. Některé modely mohou jít na výstavu. Poškozené oděvy se samozřejmě restaurují. Ne všechny skvrny jdou vždy odstranit. Například svatební šaty z roku 1877 mají na předním dílu sukně velkou skvrnu, nevěsta se možná polila při hostině? J Ta se úplně vyčistit nedala. Šaty jsou vystavené zezadu, aby vynikla vlečka, o kterou nám při výběru šlo, takže si toho návštěvníci nevšimnou. Naopak u potrhaných oděvů dokáží restaurátorky téměř zázraky. Ony to nerady slyší, ale pod jejich rukama jsou šaty zase jako „nové“. Například těžké korálkové charlestonky z 20. let zpevnily podšitím hedvábnou krepelínou, což oko návštěvníka vůbec nezaznamená.

Jak se vůbec šaty restaurují? Co když se nedejbože něco natrhne, nebo co když třeba chybí knoflíky?

Já nejsem restaurátorka, to by byla otázka přímo na kolegyně – ale vím, že je to často složitý proces, který vyžaduje hodně trpělivosti. U některých šatů mohou restaurátoské práce trvat třeba několik měsíců, například když je potřeba restaurovat krajku. Někdy se dlouho shání třeba korálky, které by přesně odpovídaly těm, jež na šatech chybí… Co se týče materiálů, v dílně mají zásobu starých látek z různých zdrojů, používá se také materiál ze šatů, které jsme získali tak poškozené, že nebylo možné je opravit, ale poslouží právě pro tyto účely.

Kdysi jsem mluvila s restaurátorkou jedné nástěnné malby, a ta mi řekla, že když se doplňovaly chybějící části, postupovalo se tak, aby laik nic nepoznal, ale odborník aby viděl, které části jsou původní a které nové. Řeší se to nějak i u šatů?

U šatů se vždycky snažíme co nejvíc zachovat a případně obnovit původní stav, zvlášť u výstavních exponátů – aby návštěvník viděl, jak přesně šaty v době svého vzniku vypadaly. Někdy jsou na šatech pozdější úpravy, které odstraňujeme, protože nejdůležitější je pro nás historická hodnota. Někdy je to složité rozhodování, např. u svatebních šatů ze třicátých let chyběla spodnička, a měli jsme dvě možnosti: ušít novou, která by k šatům přesně seděla, nebo vzít jinou, která patřila stejné osobě, ale nebyla přímo určená pod tyhle konkrétní šaty. (Šaty jsou nakonec vystaveny bez spodničky – pozn. aut.) Posuzuje se to vždy individuálně.

Jak to vypadá v depozitáři? Jak se šaty ukládají?

Většina se zavěšuje. Každé šaty mají své ramínko, které je  vypolstrované a potažené textilií, aby je pěkně podepřelo a  nedeformovalo. Depozitář je klimatizovaný, kontroluje se teplota a vlhkost vzduchu, a pokud v něm zrovna někdo něco nehledá, je tam samozřejmě tma.

Domácí kabátek, 20. léta. Foto Národní muzeum/Alžběta Kumstátová

Jak se šaty do muzea dostávají?

Naše sbírky začaly vznikat v 19. století hned se vznikem muzea. Samotná sbírka novodobé módy, které jsem kurátorkou já, pak pochází až ze 70. let, a původně vznikala jako „sběr“ věcí na výstavy. Když se například dělala výstava k Mnichovu, sbíraly se věci, které se hodily na tuto výstavu. Takové sbírky se někdy dělají i dnes, nebo nám sami lidé nabízejí oblečení – obvykle staré babičky, které k těm věcem mají nějaký vztah. U nás mají jistotu, že šaty neskončí po jejich smrti v kontejneru, a že o ně bude dobře postaráno. Kolikrát mi volají kvůli šatům, které jim přijdou vzácné, a po rozhovoru si odnesu z jejich skříně něco, co vůbec nechápou, že někdo může sbírat. Včera jsem takto získala kojicí podprsenku ze 30. let i s těhotenským podvazkovým pásem. Nemůžeme samozřejmě brát všechno, něco ani není pro muzeum zajímavé, ale někdy se najdou krásné kousky, ke kterým se mnohdy pojí neuvěřitelné příběhy.

To znám docela dobře od vlastní babičky… Mimochodem, když prohlížíte šaty z různých historických období, všimla jste si, že by se nějak měnila úroveň krejčovského zpracování?

To záleží spíš na tom, kdo oděv šil. Řada našich věcí je šitá doma, a když se podíváte třeba na některé šaty z padesátých let, tak vypadají hezky, ale při pohledu zblízka je patrné, že je nešil nikdo zkušený. Naopak u šatů z první republiky vás někdy překvapí, jak dobře jsou ušité. U těch současných je to jak kdy. Některé jsou kvalitně vypracované, některé méně.

Pochází některé modely ze známých salonů, třeba od paní Podolské?

Na výstavě jsou dvoje šaty, které by se tak daly označit. Jsou to ty růžové (šaty z růžového hedvábí, vystavené ve vitríně u vchodu do sálu – pozn. aut.), které jsou ze salonu Eva, což byl znárodněný salon Hanny Podolské, a šaty byly ušité v době, kdy paní Podolská v salonu ještě pracovala. Druhý je hnědý společenský komplet z počátku 30. let ze salonu Maison Eckstein.

Šaty ze salonu Eva, 1957-1959. Foto Národní muzeum/Alžběta Kumstátová

Na závěr jedna lehce osobní: máte na výstavě nějakého svého favorita?

Vybrat jen jeden předmět, který by byl můj favorit, je těžké. Z historických sbírek pro mne hrají často roli souvislosti, například ty korálkové charlestonky nám věnovala strašně milá paní, na kterou nikdy nezapomenu, růžové šaty „od Podolské“ jsou zase první, které si pamatuji, když jsem před lety poprvé vstoupila do depozitáře, nedaly se přehlédnout, od té doby jsem je chtěla vystavit. J Ze současných mě oslovuje kvalita zpracování, například klobouky Jolany Kotábové nebo korzety Riwy Nerony.  A pak osobní pocity, každá návštěva ateliéru paní Heleny Fejkové je oslavou, její snaha dohledat šaty, které před mnoha lety prodala, abychom je mohli vystavit, to byl téměř detektivní příběh, to jsou zážitky, které šatům pro mě osobně dodávají další a další hodnotu…

Autor

Ada

Ada začala psát Módní Peklo v roce 2010. Čtenářky si získala nejen svým originálním stylem, ale především smyslem pro módu. Přestože přibývají noví autoři i témata, je Ada dodnes autorkou většiny článků na Módním Pekle.

Líbil se vám článek?


   Váš příspěvek
 
MP pohodarka
48 příspěvků 26.09.16 20:26

Ja bych rekla, ze oslavou jsou samotne saty heleny fejkove…jsou proste bozi ;-)

 
Betynka02
379 příspěvků 2 inzeráty 27.09.16 06:43

Děkuji, ráda jsem si rozhovor přečetla. Člověk se dozví spoustu zajímavých věcí. Naposledy jsem takhle hltala informace od paní Zdenky Plchové na výstavě „S elegancí a noblesou“ v České Skalici. Tahle výstava též rozhodně stojí za shlédnutí, ovšem je třeba ji stihnout do 30.9.2016. ;-)

 
arwenn
426 příspěvků 27.09.16 13:38

Na výstavě jsem byla, líbila se mi :) Větší být mohla, to je pravda, ale i takhle jsem si ji užila.

 
razorblade_reloaded  27.09.16 20:04

Ada si dnes postezovala, ze ji u tohohle clanku chybi diskuze a nazory ctenarek. tak ja si jeden nazor dovolim: autorka rozhovoru se pta naprosto pitome a nechapu naduzivani slova „se“ v otazkach - saty SE restauruji, svetla SE pouzivaji, svetla SE ukladaji, chybejici casti SE doplnuji, saty SE dostavaji do muzea. rada bych podotkla, ze saty jsou nezivotne a tak caste pouziti „se“ je uplne zbytecne, otazky lze klast mnohem lepe a inteligentneji - kdyz autorka vyzaduje inteligentni osazenstvo webu, mely by tomu odpovidat i ji prezentovane texty.

 
kerrankin
251 příspěvků 28.09.16 16:04

Aniž bych se chtěla zastávat autorky a jejího nedoceněného skvostu, z nějž jsem beztak přečetla jen otázky, tohle je velice absurdní výtka. Tady není nadužívané „se“, když už, tak jsou nadužívané pasivní tvary sloves - restaurují se = jsou restaurovány. Čili alternativně by SE dalo napsat (by autorka mohla napsat) např. jak restaurujete, použít aktivní tvar. Ale opravdu je to takový rozdíl? Jsou ty pasivní tvary tak strašné?

 
Katy
91 příspěvků 27.09.16 22:16

A já se znovu zeptám - kde jsou červená ramínka?? nebo už se tady dá jen souhlasit?

 
volfish
903 příspěvků 27.09.16 23:42

@Katy aaale, beztak programátor udělal malý zásah do kódu úplně někde jinde a ono se to projevilo lehce jinde :-D
Se stane…

 
Monys01
328 příspěvků 28.09.16 11:24

@Katy Nesouhlasit už není v módě. Pomalu ale jistě se tu přibližujeme trendu na vinted.cz. Tam také dřív bývalo nesouhlasné tlačítko a už není. Červené ramínko je zlé a zlí lidé do pekla už asi nepatří.. :D Bude to tady další sluncem zalitý pozitivní web. Co na tom, že to ztrácí původní myšlenku, že? :/

Příspěvek upraven 28.09.16 v 11:26

 
GeeGee
21 příspěvků 28.09.16 21:33

Tak MP a Votoč se odchylují od zbytku světa. Např. Facebook naopak k „lajkům“ další tlačítka přidal.

 
Fatabuna
148 příspěvků 28.09.16 17:35

Moc prosím o článek na téma restaurování oděvů!

 
Accuracy
16 příspěvků 29.09.16 12:23

Mně připadal článek přínosný, zajímavý. Obsahoval hodně informací, které jsem nevěděla a třeba mě nad tím ani nenapadlo bádat. Takže za mě super.

 
vendulael
2147 příspěvků 30.09.16 08:15

Výstavu jsem nestihla a bohužel už ani nestihnu. Obzvláště by mě zajímala ta různá úroveň krejčovského zpracování u jednotlivých modelů. Úplně nejlepší by bylo, kdyby bylo možné si ty oděvy prohlédnout i zevnitř a osahat, ale samozřejmě chápu, že je to nemožné a že by to bylo k těm oděvům víc než nešetrné.

Příběh Thomase Burberry dojímá ve 3 minutách

Módní dům Burberry se letos rozhodl udělat velkolepou vánoční... Celý článek

Poslední článek:
Falešná těhule na nákupech v konfekci

Těžko se mluví o něčem, co si člověk ještě nezažil. Nechci se bát... Celý článek

Novinky e-mailem

Pekelné články Vám doručíme ještě zatepla.

Přihlásit

Témata článku

Za prameny lidové tvořivosti…

Dnes jsem v jednom poctivém antikvariátě, kde se povalovaly haldy... Celý článek

Ještě nějaké plesové tipy...

...před sezonou jich není nikdy dost. Úplně první tip bude vypadat... Celý článek