Jak moc dáte na názor ostatních?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Matmys
1597 příspěvků 10.03.13 20:15
Jak moc dáte na názor ostatních?

Zajímalo by mně, jak jste ovlivnitelní ohledně názoru jiných v souvislosti s vaším oblečením/bota­mi/doplňky.
Mám pár (více než dva, ale malinko) kousků v šatníku, ve kterých, když si vyjdu, se cítím jako hvězda. A přitom pro ostatní je to jenom obyčejná kožená bunda, barevné šaty a červená sukně. Ale já se jich nevzdám – pro ten pocit, jaký mám, když jsem v nich.
A mám pár kousků, které se mi líbily při koupi tak akorát a pak mi je několik lidí pochválilo a tak nějak se začaly líbit víc.
A mám (jé, vlastně už nemám :) ) věci, které šly do skříně, jednou ven a pak samy do světa… A přestože se líbily okolí, nebylo to ono.
A co vy - máte nějaké pekelné odění, ve kterém se cítíte opravdu, ale opravdu dobře a i přes znechucující pohledy a odsuzující komentáře se jich nevzdáte? A co když se v něčem necítíte o. k. a kamarádka/mamin­ka/kolegyně vás do toho umlouvá „Nezdá se mi, že by se ti ty boty zařezávaly pod kolena“, „Brčálově zelená je přece jasně tvoje barva“, „Ta sukně ti vůbec nerozšiřuje boky“, dáte se přemluvit? Nebo jste nikdy neztratili imunitu proti nájezdům zvenčí a vždycky si stojíte za svým?

Stránka:  1 2 3 Další »

  Reakce:
 
stric
762 příspěvků 10.03.13 20:28

Zaplať pámbu nemám kamarádky, co by zabíjely čas tlacháním o tom, co má kdo na sobě. Já do toho jiným nemluvím, pokud se přímo nezeptají, a z druhé strany očekávám totéž. Nosím, co se mi líbí, když mi to někdo pochválí, tak jsem ráda, ale nemám ve zvyku se vyptávat, co si o tom kdo myslí. Nakonec většinu dne trávím sama se sebou :-)

 
Matmys
1597 příspěvků 10.03.13 20:33

@stric
Vy jste nikdy nešla nakoupit s někým, kdo by vám do toho kecal? Štastná to žena :)

 
Sibyla
2639 příspěvků 10.03.13 20:38

@Matmys Já v dětství s maminkou a bylo to děsné: ona mě vždy přesvědčila, že se mi líbí to co jí, a až druhý den jsem prohlédla. Teď nakupuji sama nebo s neofensivní kamarádkou, a nosím, co se mi líbí. Jedině, že když někdo dává najevo odpor k nějakému kusu, se snažím myslet na to, abych ho neoblékala, když se s dotyčným mám setkat (tatínek nemá rád letní zavinovací kalhoty).
Ale samozřejmě mě těší, když mi někdo něco pochválí!

 
Minion
117 příspěvků 10.03.13 20:40

Mně do toho taky nikdo sám od sebe nekecá :-) Já vždycky kamarádku vyloženě nutím, aby mi řekla, co si o tom myslí a jak v tom vypadám (jenže ona se snad ještě nikdy nevyjádřila negativně a vždy mi všechno odkývá) :-D Já potřebuju slyšet i názor druhých, nicméně už předem většinou sama vím, jestli si ten kousek oděvu koupím nebo ne :-)
Jinak mám sáčko a k tomu šortky v černé barvě s jemným zlatým potiskem, dost lidí se na to šokovaně dívá, když jdu, ale já si v tom připadám dobře - jak píšete „jako hvězda“ :-D Ještě pár dalších kousků, ve kterých si připadám velmi dobře mám - třeba bílé silonky, květinová sukně s vyšším pasem… :-) A budu je nosit dál, jelikož mně se líbí a je mi jedno, že si mě všichni zkoumavě prohlížejí :-D

 
PythonRegius
286 příspěvků 10.03.13 20:43

Já tedy se svými kamarádkami také moc oblečení nerozebírám, takže tohle mě nějak míjí, nemám moc zkušenost. Nosím si to, co chci nosit a v čem se cítím dobře. Občas mi někdo něco pochválí, což potěší. Ale nějak si nemůžu vzpomenout, že by se nade mnou někdy někdo zděsil, proč jsem tak vyhastrošená. Ačkoli nepochybuji, že občas vyhastrošená jsem :D Na nákupy chodím sama, když už. Moc mě to nebaví a společnost by mě akorát rušila a zdržovala.

Vlastně si vzpomínám, jak mi kdysi na základce matka zkritizovala nové šaty, které se mnou sama koupila, že prý mám příliš tlustá stehna a že takové věci nemůžu nosit. Ty šaty jsem si nikdy nikam nevzala a několik let jsem měla mindrák ze svých stehen. Dnes už jsem moudřejší a matčiny názory beru s rezervou :D

 
stric
762 příspěvků 10.03.13 20:44

@Matmys Jo, šla, naposledy někdy v patnácti s matkou.
Já to nemám ráda, pro mě je představa kamarádek štěbetajících v obchodě nad hadříky jedna z nepříšernějších vůbec i teoreticky, natož abych byla ochotná se toho účastnit, a naštěstí nejsem ani v blízkém kontaktu s nikým, kdo by to po mně vyžadoval. V posledních letech už nenakupuju ani s dcerou, máme úplně jiný vkus, tak k čemu by to bylo.
A o nevyžádané rady opravdu nestojím. Já vím, co se mi líbí, občas i vím, že to neb ono by bylo možné kvalifikovat jako peklo, ale jestli se to někomu nelíbí, můj problém to není. Upřímně doufám, že lidi, na kterých mi záleží, moje oblečení zajímá až jako ta úplně poslední věc, protože mě jejich oblečení taky zajímá jako ta poslední věc. Chlapa nesháním, zaměstnání taky ne, do nového okruhu známých se procpat nesnažím a co si o mně případně myslí sousedka odnaproti, to je mi v mém věku už srdečně jedno.

 
Sibyla
2639 příspěvků 10.03.13 20:47

Pamatujete se na dívčí románek Nebreč, Lucie od St. Rudolfa? Tam hrdinka není schopná udělat písemné zkoušky na gymnázium, protože ji matka vecpala do příšerných zelených šatů, kamarádky jejich příšernost potvrdily, a zkoušející na ni upozornil.

 
Morže
1091 příspěvků 10.03.13 20:54

Jak od koho. Více mě ovlivňují názory od zdejších dam na MP, než nějaká ženská odněkud nevím odkud :) Nebo víc mě ovlivňuje názor lidí, u kterých si myslím, že se oblékají dobře a mají vkus a s rezervou beru názor od lidí, kteří vypadají lacině, blbě, nevkusně.. pekelně :)
Jsou dny, kdy se nechám ovlivnit lecčím a jsou dny, kdy si jdu tvrdohlavě za svým. Ať už je to jakkoliv, nakonec zvítězí to, co si myslím já.

Třeba já mám hrozně ráda, když mají ženy výrazný rozdíl mezi pasem a bokama a je jedno, zdali má slečna přes zadek 90cm, nebo 120cm a nemám problémy s tím, kdy si třeba slečna s bokama 120cm veme něco, co jí ty boky rozšíří ještě víc. Já mám přes zadek zhruba 110cm v pase mám 75 taky zhruba a nebojím se ještě většího zvýraznění. A dost lidí se mi to snaží vymluvit, že mi to rozšiřuje kdo ví co, ale co mám dělat, když se pak tak sama sobě líbím? :)

 
Matmys
1597 příspěvků 10.03.13 21:39

@PythonRegius
Jojo, maminky umějí pozvednout sebevědomí.
Já jsem se například mámě dodnes neopovážila ukázat můj dlouhý kožich (beran vevnitř). No, celkem oprávněně, v krámě se mi líbil (oni tam mají takový zvláštní zrcadla), ale doma už jsem byla za Cruellu… :)

 
blacken
2320 příspěvků 10.03.13 22:04

Záleží na tom, co si o věci myslím já - pokud se mi líbí a jsem si jistá jak střihem, tak barvou - tak ji budu nosit, i kdyby mi to vymlouvalo celé město. Pokud je to něco, co se mi líbilo v obchodě, ale třeba se mi nakonec nelíbí nakombinované s mým šatníkem, nebo mi to dělá podle mě nějakou neplechu, tak jsem ochotná zamyslet se nad názorem ostatních (ale nemám to s moc s kým rozebírat, max se zeptám mamky). A když by šlo o něco, co se mi nelíbí, tak mi to nevnutí nikdy nikdo - poslední věc mi vnutila v 10 mamka - červené manžestráky a nikdy jsem si je nevzala. Poklona mě samozřejmě potěší - většinou mi lidi chválí spíš oblečení, které se mi až tak nelíbí, což je zvláštní.

 
Morže
1091 příspěvků 10.03.13 22:11

@blacken Mám to samé, že mi lidi chválí věci, ze kterých nejsem tak unešená, ale okolí se tváří, jak kdybych si vzala šaty poseté diamanty…

 
PythonRegius
286 příspěvků 10.03.13 22:40

@Matmys
Poslouchat matku je cesta do pekel, někteří se z těch mindráků třeba nevylížou vůbec :-)) Naštěstí dnes už na mé oblečení většinou reaguje jen otázkou: „To se dneska nosí?“ a já na to tradičně odpovídám: „Ne, nenosí. JÁ to nosím!“ :D

 
blacken
2320 příspěvků 10.03.13 22:44

@Morže Je to zvláštní jev, který nechápu :-D Totálně popírá to, že okolí vnímá, jak se člověk cítí (Takové ty obecné rady - když se budete cítit krásná, bude vás tak vnímat okolí…atd.) Ale někdy si říkám, že možná okolí není ještě úplně zvyklé na to, že někdo nosí i jiné kusy oblečení než džíny a mikinu - a tak mi chválí to, co se k tomu nejvíc přiblíží.

 
MP Barbucha
3716 příspěvků 10.03.13 22:45

Chvála mě potěší, ale málokdy z ní něco vyvozuji. Zato na kritiku dám a minimálně se zamyslím nad tím, jestli dotyčný nemá náhodou pravdu. Mám pocit, že lidé obecně neradi kritizují a když už se k tomu odhodlají, mají zřejmě silnou motivaci a důvod.

 
Jiná Realita
13791 příspěvků 10.03.13 23:11
@MP Barbucha píše:
Chvála mě potěší, ale málokdy z ní něco vyvozuji. Zato na kritiku dám a minimálně se zamyslím nad tím, jestli dotyčný nemá náhodou pravdu. Mám pocit, že lidé obecně neradi kritizují a když už se k tomu odhodlají, mají zřejmě silnou motivaci a důvod.

mám to přesně obráceně - z kritiky si málokdy co dělám, jedině v případě, že to je vyžádaná kritika. naopak o chvále vždy pochybuju. lidi si ze zdvořilosti, nevkusu nebo zlého úmyslu jsou schopni pochválit navzájem ledaco.

možná to tak mám i proto, že nikdy nevyjdu ven (krom náhlé přírodní katastrofy) v něčem, v čem se necítím dobře, takže případná kritika mě nerozhází.

 
MP Barbucha
3716 příspěvků 10.03.13 23:14

@Jiná Realita
Někdy má kritik pravdu, i když se v něčem cítím dobře, není to to pravé…

 
Morže
1091 příspěvků 11.03.13 07:35

Já jsem jeden čas dělala to, že jsem si fotila modely, v čem jsem vycházela ven, pak to nechala uležet a po čase jsem se na ně mrkla. V té chvíli, co jsem si to na sebe brala jsem si myslela, jak nevypadám skvěle a originálně. Moje sestra mi nemá problém říct, že v něčem vypadám blbě a je to asi jediný člověk, který mi dokáže říct kritiku do očí. Ostatní z toho tak nějak divně vybočují. Tak když mi řekla, že to, co mám na sobě, vypadá blbě, tak jsem jí moc nevnímala (moje tvrdohlavost) a potom po čase jsem se podívala na svoje fotky a opravdu ten model vypadal naprosto příšerně. Člověk z fotky najednou získá jinej rozměr, než jen odraz v zrcadle…

 
KlaudieS
1640 příspěvků 11.03.13 08:14

Mně do toho může kecat, kdo chce, co chce. Nosím i věci, které zkritizují všichni, je mi to fuk. Dát totiž na názor okolí je podle mě vražda svého stylu.

 
DonChichot  11.03.13 10:11

Přiznám se, že mám neodolatelné puzení začít nosit to, co se nejvíc kritizuje. Do obchodů chodím nejraději sama a žádné rady si myslím nepotřebuju. Dokonce mi poskytovatelé nevyžádaných rad vadí a postarám se vždy o to, aby jim to došlo, že o jejich rady nemám zájem. Ale subjektivně se domnívám, že se mi nikdo radit nepokouší, nebo jsem si toho ve své sebestřednosti nevšimla.

 
MaM7
177 příspěvků 11.03.13 11:33

Já nedávám:) Navíc mám dost odlišný styl od ostatních, co snad ani není styl, takže si myslím, že originalita vede:)

 
Katjinka
177 příspěvků 11.03.13 11:56

Já jsem se dobrovolně nechala od 15 let vysávat jednou „kamarádkou“. Jsem otylá a ona mi vždycky strašně dobře radila. Myslí si totiž, že je nějaký modní guru, jelikož má tunu hadrů ve skříni a vždycky na sebe naskládá kombinace typu „polilala jsem se lepidlem a prošla kolem skříně“. Když jsem jí řekla, že chci dlouhé vlasy, ona mi odvětila, že s mojí postavou bych vypadala jako selka. Když jsem měla jednoduchou elegantní kombinaci, tak mi řekla, že vypadám na 40. A nedělo se to jen v modě, takhle jsem na ni dala i v jiných věcech - výběr školy apod. Samosebou se to projevovalo pouze skrytě, já si to npeřipouštěla.. ale až nedávno jsem si to uvědomila… a nechala si narůst dlouhé vlasy :D

Pak maminka mi vždycky dobře radila a já ji naopak od předešlého případu neposlouchala. Mamka se neoblíká zrovna moderně nebo úžasně, ale vypadá celkem dobře. Nechtěla jsem slyšet, že má halenka se rozevírá přes prsa ani to, že mi je to malé. Vždycky jsem ji řekla, že se to tak nosí. :(

Pak nesnáším tu kritiku „očima“. Chodím na filozofickou fakultu a většina z mých spolužaček jsou lesany a šmudly. Nic proti tomu nemám, je to jejich životní styl. Ale když si hrajou na „nezáleží mi na oblečení a vzhledu, já to neřeším“, tak proč to řeší u mě? Proč se smějí mým podpatkům? Mám pocit, že mě ty jejich pohledy rozřezávají na kousky.

edit: nabodeníčka

 
catherinne
12483 příspěvků 11.03.13 12:03

Zatím úspěšně odolávám nátlakům mého muže, že mi černé vlasy slušely víc, než to, co mám teď.
Ale je to náročné!!!
Doufám, že to vydržím :-(

 
Matmys
1597 příspěvků 11.03.13 12:12

@catherinne
Znám… chtěla jsem si chvíli „neničit vlasy“ a barvila jsem se (méně často než při změně barvy) na svou skoro přírodní středně hnědou barvou.
Rok jsem odolávala…
Pak jsem velice rafinovaný a skrytý nátlak přítele nevydržela a šla zase do tmavší zrzavé. Bylo to fakt náročné :)
Držím palce.

 
stric
762 příspěvků 11.03.13 12:21
@Katjinka píše:
Pak nesnáším tu kritiku „očima“. Chodím na filozofickou fakultu a většina z mých spolužaček jsou lesany a šmudly. Nic proti tomu nemám, je to jejich životní styl. Ale když si hrajou na „nezáleží mi na oblečení a vzhledu, já to neřeším“, tak proč to řeší u mě? Proč se smějí mým podpatkům? Mám pocit, že mě ty jejich pohledy rozřezávají na kousky.edit: nabodeníčka

Asi by se hodilo trochu trénovat vlastní sebejistotu a skutečně to přestat řešit. Za mých časů se studentky na filozofické fakultě myly, nevím, co se jako změnilo, ale jestli náhodou některé ty holky nemají pocit, že ony mají vlastní styl a cizí neřeší, ale nechápou, proč na ně ta holka v podpatcích pořád kouká jako na šmudly :-)
Interpretovat nesprávně pohled neznámého člověka je nejsnadnější chyba na světě. Možná na vás sice roztržitě koukají, ale zrovna nepřemýšlejí o vašich podpatcích ale o svém nemožném rozvrhu.

Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek

Dárek s nápadem z Dyzajn marketu zima

Zimní Dyzajn market čeká tentokrát hned několik poprvé. Poprvé se... Celý článek

Poslední článek:
Falešná těhule na nákupech v konfekci

Těžko se mluví o něčem, co si člověk ještě nezažil. Nechci se bát... Celý článek

Novinky e-mailem

Pekelné články Vám doručíme ještě zatepla.

Přihlásit