Jak zůstat slušná ale nenechat si dělat na hlavu

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Sekhmet
1918 příspěvků 04.01.12 10:35

můj dotaz není o tom, jak být stylová v oblékání, ale o tom, jak být stylová v chování.
Stručně řečeno, jak se chovat, když se k vám někdo, na kom Vám záleží (blízký příbuzný) chová jako prase, když mu to nechcete vracet stejnou mincí, ale zároveň vám to velmi vadí a chcete, aby toho nechal (a tím myslím okamžitě v rámci daného momentálního konfliktu).
Nastíním situaci: mám velmi blízkého příbuzného (vlastní krev, ne manžel ani partner), který je v mimořádně tíživé osobní situaci. Finančně, vztahově i pracovně, všechno se mu sype pod rukama. Navíc se mu podařilo nechtěně mi nabourat mé zcela nové auto, za opravu jsem i přes havarijní pojištění zaplatila několik desítek tisíc. Protože by ho (říkejme mu třeba A.) taková finanční rána zcela položila (a protože já na tom finančně nejsem nijak špatně) dohodli jsme se, že to uhradím já o A. mi to začne splácet, až se trošku zmátoří.
Následně nám v širší rodině zemřel příbuzný a já (protože jsem to se slovy vždy uměla), jsem byla požádána, abych sepsala slova posledního rozloučení, což vnímám jako čest i proto, že zesnulého jsem měla ráda.
Bohužel z toho vznikl veliký konflikt. A. zesnulého nesnášel a k proslovům na pohřbech se staví velmi negativně. Otevřel si můj proslov v mém počítači (nechala jsem ho zapnutý, když jsem si uprostřed psaní odskočila na záchod) a začal výsměšně a nenávistně předčítat první slova. Dost důrazně jsem ho požádala, aby toho okamžitě nechal, protože mne takové prznění památky toho člověka velmi bolelo. Jenže A. ruply nervy, dostal hysterický záchvat, začal na mne vřeštět věci, které mne hluboce zranily (nebyly pravdivé a on dobře věděl, že mně to zraní, proto to říkal. Jsme si velmi blízcí a hodně toho o sobě víme). Odejít jsem nemohla, protože všude chodil za mnou a ječel mi urážky do obličeje z 10 cm vzdálenosti. Zavřela jsem se v koupelně, ale kopal do dveří a vřískal tak hlasitě, že to bylo slyšet až na ulici. Prostě příšerná scéna. Měla jsem takovou chuť vrátit mu to stejnou mincí (vždyť ho finančně držím v hrsti, proboha), ale taky dobře vím, že by mu to strašlivě ublížilo. Jeho seběvědomí je teď tak křehké, že stačí jedna věta a A. je v takových depresích, že ho z toho budem tahat půl roku. Pořád jsem si opakovala: On to tak nemyslí, neví co mluví, do pusy si nevidí...... ale je těžké zůstat dámou, když vám někdo mlátí do dveří a řve cosi o zbabělých podlých pokryteckých sviních, co se bojí člověku podívat do očí, když jim říká „pravdu“.
Nyní spolu nemluvíme. Já jsem hluboce uražená a on má pocit zadostiučinění, jak mne „odhalil“ (protože jsem se jeho výpadům nebránila, tak přece musely být pravda). Přitom, kdybych já něco podobného udělala jemu, buď by se zcela zhroutil, nebo by mi ve vzteku fyzicky ublížil.
Jak se mám chovat v tak vypjaté situaci, abych to ještě nezhoršila.

Stránka:  1 2 3 Další »

  Reakce:
 
Zdenka 111
11 příspěvků 04.01.12 11:14

Zachovat si styl v takové situaci je určitě docela těžké. Sama bych to musela rozdýchávat asi dlouho, tak dlouho, abych si srovnala myšlenky a věděla, že jsem schopna říkat jen takové věci, které chci tomu člověku říct. Pak bych vybrala nějaké neutrální území, jen ne doma nebo tam, kde došlo ke zkratu. Třeba nějakou restauraci a chtěla bych se k věci vrátit. Lidé nemusí mít stejný kladný vztah k někomu jinému, přesto by se měli respektovat a ne zatracovat a odsuzovat za to, že jsem někoho měla nebo mám ráda a je mi milý.

A k otázce peněz? Udělala jste správně, že jste o penězích v takové vypjaté chvíli nemluvila. Ono se říká: půjčíš peníze a ztratíš kamaráda. A taky se říká, že ten, kdo něco půjčí kamarádovi,o tom dále nemluví, ale kamarád nikdy nezapomene, že něco dostal a že to v pořádku vrátí… Ta druhá část se mi osobně líbí více a tou se řídím i já.
Věřím, že všechno vyřešíte správně, musíte mít nadhled a chuť o věcech hovořit znovu. Nejhorší by bylo zůstat uražená

 
hedvika
275 příspěvků 04.01.12 11:14

Ty výmluvy, že je na tom špatně, se mi nelíbí. Jak poznáte kdo je osobnost? Osobnost je ten, kdo takovéto situace zvládá, aniž by sklouzl k takovýmto výpadům. Jeho hysterie nebyla nezastavitelná, mohl to kdykoli zarazit, moc dobře věděl, co činí. Radit vám, co máte dělat je zbytečné, v dané situaci jste se asi zachovala dobře. Lepší je si nešpinit ruce a neklesat na jeho úroveň. Já Vám především přeji, aby Vám vrátil ty peníze, jelikož bych se ani nedivila, kdyby se rozhodl Vám je nevrátit. Navíc vězte, že co člověk říká v hněvu je obvykle to, co si doopravdy myslí, jen se to bál říct nahlas a ten vztek to z něj dostal. Moc si ho neospravedlňujte, nebo z vás bude Vaši energii vysávat dál.

 
katango
1356 příspěvků 04.01.12 11:26

Jako bývalý psychiatr, byť nyní v inv. důchodu, mohu říct jen jedno: lidi se chovají tak, jak jim to dovolíte. Jest třeba vytyčit si své hranice a za ty nikoho nepustit. Jo a jsem přesvědčena, neb jsem poznala plno lidí v tíživých životních situacích, že i osobní katastrofa se dá zvládnout důstojněji. Obávám se, že ten hysterický výlev byl pouze za účelem nic vám nevracet, takže se s prachama rozlučte.
Hystericky se může zachovat každý v rámci reakce na závažný stress. Ale ne takhle cíleně.

 
Alena Cechova  04.01.12 11:30

V první řadě Sekhmet Upřímou soustrast.
Jinak v takové situaci je každá rada drahá a sama asi víte, že to nemá řešení. Poradila bych vám zapnout svou Velorysost na plný pecky a počkat, až to přejde, protože ono ty vždycky přejde. Být vámi nezabývám se tím, co se tomu druhému honí hlavou, protože to je cesta do pekla. Tam nic nevymyslíte, jenom to můžete zhoršit. (koneckonců i na webových diskusích by obecně všem prospělo, kdyby se nezabývali tím, jak to ten který myslel, ale co napsal konkrétního) Pěkně o tom píše Jeroným Klimeš v knize Partneři a rozchody. Je tam mnoho modelových situací, které se dají použít myslím i na váš případ. Každej z nás si přebývá nejvíc ve své hlavě a přehazuje tam spoustu bordelu, o němž okolí nemusí vůbec vědět.
Jinak si ale myslím, že nastavení hranic je nutné: jsou jimi soukromé věci bližních - například dopisy, mobilní telefony, maily, obecně PC, skříně, zásuvky, aktovky, kapsy… Stejně tak si myslím, že se nemusíte zodpovídat z citů k někomu jinému.
Moje rada:
- přijměte ten fakt, že konflikt je součástí života
- přijměte to poznání, že vás nemusí mít každý rád a že není cílem být oblíbená
- nenechte se zničit
Za problémy jiných lidí nesete jen takovou odpovědnost, jakou si sama připustíte (pokud jste tu situaci nezavinila).
Asi bych to řešila tak, že bych počkala, až vychladne a pak se A. zeptala, co že od vás chce. Protože kolikrát ty lidi ani neumí formulovat, co jim vlastně vadí. Můžete tu debatu moderovat do takové situace, kdy on dává jednoznačné požadavky a vy jednoznačně odpovíte: ano ano ne ne. Pokud není debata moderovatelná, ať už z jakýchkoli příčin, sežeňte si moderátora. Dělaj to profesionálové ale může pomoct i kamarád nebo příbuzný. Měl by být ale nezaujatý.
Myslím, že kdyby bylo víc moderátorů, spousta lidí by se nerozvedla a mnoho soudních procesů by neproběhlo.

 
Sekhmet
1918 příspěvků 04.01.12 11:30

.

Příspěvek upraven 24.02.15 v 16:31

 
Alena Cechova  04.01.12 11:35
katango ha detto : Jako bývalý psychiatr, byť nyní v inv. důchodu…
Katango a víte, jakej je dnes nedostatek psychiatrů? To je škoda, že to neděláte, myslím to upřímně. Ale asi tuším, že to neděláte, protože už nechcete. No jo.
 
Alena Cechova  04.01.12 11:35
Sekhmet ha detto : Katango: o své peníze nepřijdu, nebojte se. Zaprvé mi zatím vždy vše vrátil a za druhé, jakožto advokát mám úchylku z povolání a ani v rámci rodiny nepůjčuji peníze bez písemné smlouvy. Jen bych to nerada řešila soudně. Ale pokud mi nic jiného nezbyde.....
No vidíte, to jsem vám zrovna chtěla poradit, ať to hodíte na papír…
 
Alena Cechova  04.01.12 11:45

JInak ale souhlasím s Katango, že hysterické výlevy mají sloužit k manipulaci. I když vykvést občas může každej. Jen si myslím, že takováhle nicotná záminka je podezřelá.

 
Alena Cechova  04.01.12 11:46

Jo a taky si myslím, že o peníze vlastně nejde. Já bych je klidně oželela za to, že budu mít klid. Ten je totiž k nezaplacení. A zkušenost se taky hodí.

 
katango
1356 příspěvků 04.01.12 11:46

Alena Čechová: jsem po cévní mozkové příhodě (v 54 letech) kvůli do té doby nerozpoznané trombofilní mutaci. Na praxi nemám sílu, ani paměť.

 
Sekhmet
1918 příspěvků 04.01.12 11:58

.

Příspěvek upraven 24.02.15 v 16:31

 
hedvika
275 příspěvků 04.01.12 12:04

jinak já si zažila jednou taky od jednoho kamaráda hysterický výlev, ve kterém řekl spoustu věcí, o kterých když jsme se pak bavili řekl, že to tak vážně nemyslel, že mu prostě ruplo v bedně a že by v tu chvíli řekl cokoli… což musím říct, mě zklamalo, a tím u mě hodně klesl. Nevěřím mu to, že to tak nemyslel, člověk si stížnosti jen tak nevymyslí. A mrzí mě, že už u mě bude mít vždycky tenhle vroubek, že to dopustil, aby se přede mnou takhle shodil. Bylo to jen jednou, udobřili jsme se, a snad už se to víckrát nezopakuje. Ale nikdy to, co řekl už nesmaže. A já ať budu sebevíc chtít, na to nezapomenu. Taky říkal, že toho na něj bylo moc, a byla to pravda, ale nemyslím, že ho to omlouvá, člověku můžou rupnout nervy a na někoho vyjét, nebo zvýšit hlas, ale ta hysterie je umělá, a záměrně vyživovaná emoce, nemůžu si pomoct, než si tohle myslet.

 
Alena Cechova  04.01.12 12:07

Katango, mrzí mne, že jste nemocná. Já bych psychitatričku dělala z fleku: všem bych jim naordinovala klystýr!

 
Alena Cechova  04.01.12 12:08

Jinak bohužel musím přiznat, že u nás doma jsem největší hysterka já. Můj muž i synové jsou velmi klidní a nic je nerozhodí. A pak jsem já ten vztekloun.

 
Alena Cechova  04.01.12 12:11

Sekhmet, jestli bydlí s vámi, tak bych ho asi vystěhovala. Protože vás to může zničit. I kdybyste mu měla přispívat na nájem, je to lepší, než s ním bydlet.

 
kiwi  04.01.12 12:21

Vy s ním bydlíte v jednom bytě?! Já jen, že zavřít za sebou pevně dveře zvenčí (nebo naopak zevnitř) není tak složitý… zvlášť, když na mě někdo sprostě ječí.
To si nedovolí ani cizí člověk, kterej ke mně nemá žádný vazby… takže, je mi líto, ale - chceš zůstat příbuznej, chovej se slušně. Nechceš-li, táhni si řvát/vyskakovat ji­nam.

 
Ani  04.01.12 12:42
Sekhmet, já jsem cholerik (míchaný s melancholikem) a hysterický výlev jednou za čas mám. Prostě je to povahové a jednou za čas, když přijde poslední kapka, tak všechno přeteče a nedá se tomu bránit… Dokážu pak říkat hodně ošklivé věci. Maminka na to byla poměrně zvyklá, když jsem byla malá :) buď mě vymáchala ve studený vaně, nebo ignorovala a nechala vyvztekat. Což mě samozřejmě vztekalo ještě víc.

Nejlepší je to prostě přejít na obou stranách.

Výlevy často nejsou o vzteku, ale smutku, bezradnosti, bezmoci. Vztek je jen první projev. Pak může i nemusí přijít pláč… Prostě někteří lidi citově labilní jsou. Někteří hodně, ať už do melacholického nebo cholerického směru. Nevidím důvod, proč by kvůli tomu měli u někoho klesnout. Radši člověka, který dokáže cítit, než flegmatika, kterému je vše ukradené, včetně vás.
 
kiwi  04.01.12 12:53

Ale cítit dokáže kde kdo, aniž by přitom ovšem nutně lezl po zdi - to je jen jeden z (mylných) argumentů hysteriků: já mám aspoň cit! Prdlačku. Jen o něm okolí musí víc vědět.
Duševně zdravý, dospělý člověk se ovládá. To ale neznamená, že by byl necita nebo sociopat… jen kolem svých citů nedělá takový divadlo.

 
Ani  04.01.12 13:34
Měla jsem napsaný dlouhý příspěvek o tom, jak to není o divadle, kolikrát jsem byla nešťastná a brečela na veřejnosti kvůli prkotinám…
Ale to je fuk. Nechám ti tvůj názor a budu se ti (a podobným) celý život vyhýbat (ještě že jsme jen na internetu). Ještě že se na veřejnosti relativně ovládat umím, aspoň mezi známými.

Každopádně rada je taková, že nemá smysl nic řešit během záchvatu. V ten moment svět kolem neexistuje a mozek nemyslí racionálně. Pokud ale i jindy chybí sebereflexe, je to blbé. Nedá se najít aspoň „slabší“ chvilka, kdy by byla?
 
MP limonada
16 příspěvků 04.01.12 13:54

Kiwi, souhlasím s Vámi, ale…nedávno jsem měla podobný „záchvat“, kdy jsem ječela, plakala, vyčítala, následně se opila a řekla jsem věci, které jsem si sice myslela, ale za běžných okolností bych je formulovala jinak nebo bych si je nechala pro sebe. Dospělý člověk se ovládá, ale já se ovládala půl roku a pak mi prostě ruply nervy, připadalo mi, že normální komunikací jsem nedocílila ničeho. I když jsem už v tu chvíli věděla, že tohle je špatně, nemohla a nechtěla jsem si pomoci. Přehnala jsem to a nejspíš mě to stálo vztah (pověstná poslední kapka). Sama sebe jsem tím nepříjemně překvapila, takhle jsem se zažila co pamatuju podruhé v životě, celkem jsem se i lekla, natož druhá strana. Teď je mi to líto, ale zas tak nepochopitelné mi to nepřipadá. Jak píše Ani, pocit, který si pamatuju, je smutek, vztek vůbec.
A co v takové chvíli dělat? Poradila bych odejít z místnosti nebo raději z bytu a vrátit se za hodinku. Sice to není pro toho, kdo je v tom „nevinně“ pohodlné, ale třeba v té mé situaci by to bývalo pomohlo. Pokud se záchvaty opakují pravidelně a často, pak bych doporučila odbornou pomoc.

 
katango
1356 příspěvků 04.01.12 14:02

Sekhmet: myslíte si, že podepsaná směnka či uznání dluhu vám zaručí, že ty peníze dostanete? Řekla bych, že o ně přijdete - máte „koule“ vystavit toho člověka, co ho furt omlouváte, exekuci, pokud nezaplatí?

 
Olinka
2582 příspěvků 04.01.12 14:02

Sekhmet, úplně mi z toho bylo špatně, když jsem to četla… Sama mám za sebou několik nepříjemných hádek (já jsem totální cholerik, ale zároveň sangvinik, takže se po chvíli dovedu přenést a dívat se na věc zase realisticky) a naprosto přesně vím, jak je po nich pak člověku hnusně. Co už řeklo několik lidí přede mnou - stanovit hranice. Můžete A. omlouvat, že to má těžké a blabla, ale nemá právo dělat si z vás hromosvod. Já bych v takových chvílích radila mít u sebe pořádného chlapa, co mu ubere kyslíku a donutí se zklidnit:-), ale to je samozřejmě nereálné. Problém u těch hysteriků je, že ve chvíli, kdy je ignorujete, se rozčílí ještě víc, a ve chvíli, kdy se bráníte, mají radost a hádají se s o to větší chutí. Nás ve škole (na farmacii pro komunikaci s pac. v lékárně podotýkám, nejsem ani psychiatr, ani psycholog) učili dvě finty: gramofonová deska a co mi přijde ještě lepší, souhlas s oponentem. Vím, že je to těžké s vážnou tváří a pokud možno upřímně říkat: „jsem zbabělá podlá pokrytecká svině, máš naprostou pravdu“, ale vezmete mu vítr z plachet. Je to takové psychologické ubrání kyslíku;-) Až se dotyčný uklidní, je možnost si to s ním vyříkat v klidu, třeba.
Ale popravdě, podle toho, jak dotyčného popisujete, je to už docela solidní psychopat a měl by se začít léčit. A argumenty ve stylu: něco mu řeknu a on upadne do deprese - tož ať si nechá od cvokaře předepsat antidepresiva. Jasně, že každý se může dostat do horšího životního období, ale od toho jsou tu přece všichni ti psycho-tentononc, aby mu pomohli se z toho vyhrabat. Tím, že své problémy bude přenášet na své okolí, rspk na vás, se bude vše ještě zhoršovat. A když sama říkáte, že jinak je to dobrej chlap, zkuste ho do toho citlivě dotlačit, je jasné, že z věty: „ty seš zralej na psychiatra“ nadšený nebude.

 
GreatSusan  04.01.12 14:04

.

Příspěvek upraven 19.08.12 v 12:58

 
kiwi  04.01.12 14:26

limonado, já taky nejsem robot a občasné upuštění ventilkem je potřeba :-) Ale je lepší upouštět kontrolovaně, t.j. nepoužít neodpustitelný urážky a podpásovky… Když zařvu na mladýho pána „ty prase jedno!“, je to prospěšnější než ho týden tichým hlasem prosit, aby si konečně uklidil - a rozhodně i pro mě daleko zdravější, než bych ten týden chodila a mumlala si pro sebe, co jsem to vychovala za dobytek :-))
Ale při tom výtoku nesmím hodnotit jeho vzhled, inteligenci a přitažlivost pro opačné pohlaví, samozřejmě :-)
Je to jen příklad…

Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek

Příběh Thomase Burberry dojímá ve 3 minutách

Módní dům Burberry se letos rozhodl udělat velkolepou vánoční... Celý článek

Poslední článek:
Falešná těhule na nákupech v konfekci

Těžko se mluví o něčem, co si člověk ještě nezažil. Nechci se bát... Celý článek

Novinky e-mailem

Pekelné články Vám doručíme ještě zatepla.

Přihlásit