Jsem jako tyčka od plotu

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
normita12
2 příspěvky 03.05.14 13:45
Jsem jako tyčka od plotu

Chci vám svěřit svůj problém a snad najít řešení. Je mi 18 let, měřím asi 179 cm a moje váha je 54 kilo…vím, co si myslíte, má anorexii. Ale chci říct, že nemám. Jídlo mám ráda, ale jsem vybíravá, nikdy jsem nedržela schválně dietu…jenže, celý život žiju v problémové rodině, naši se rozvedli a doma je peklo, protože žijeme všichni společně, dost se uzavírám do sebe a myslím, že třeba nějak podvědobně jsem hubená i kvůli stresu. Nevím, co s tím. Jsem hdoně citlivý člověk, dost pláču, ale anirexii mít nechci. Je pro mě těžké jak mi pořád všeci říkají, jak jsem hubená a ať jím. Já ale opravdu dietu nedržím, ale přibrat se mi nedaří. Nemůžete mi někdo pomoci?


  Reakce:
 
Mysterious
121 příspěvků 03.05.14 14:59

Bývala jsem na tom podobně, takže moc dobře vím, jaké to je. Nezkoušela jsi třeba Nutridrink?
A jak to máš se sportováním, já jsem přibrala trochu svalů, když jsem začla pravidelně cvičit. Bylo to teda až po třicítce, takže možná že už se projevilo nabírání vzhledem k věku.
Tady posílám jeden článek, jak přibrat.
 http://www.stronglifts.cz/…jak-pribrat/

 
adilah
29 příspěvků 03.05.14 15:01

Ahoj normito, bohužel mám s poruchou příjmu potravy zkušenost… Mentální anorexie je bohužel o hodně složitější problém než „chtít být hubená a jít za tím“, který se dá vyřešit tím, že si to rozmyslíš a zase začneš jíst. Takto se to často prezentuje v médiích a široká veřejnost tento názor přejímá. Mentální anorexie je v první řadě nemoc duše - pocit, že si lásku sebe i ostatních zasloužíš jenom, když budeš dokonalá. Tak do toho padají holky, které mají např. hodně ambiciózní rodiče. Ohrožené jsou i holky z dysfunkčních rodin, které se například mohou svým problematickým vztahem k jídlu snažit přitáhnout pozornost a vyvolat tak ve svých nejbližších starostlivou (láskyplnou) reakci. Tyhle pohnutky si často anorektičky samy neuvědomují a do problému nepadají cílevědomě, ale často spíš podvědomě. Rozhodně se anorektička nerovná blbé náně, která se dobrovolně zabíjí, aby vypadala jako modelka ze žurnálu.
Snad nejzákladnější v boji proti anorexii je mít ráda sebe (a tedy i své tělo) a mít dobrý vztah k jídlu. Netýrat se - ani hladem, ani výčitkami. Zkrátka mít se ráda a obrnit se proti všemu špatnému, co přichází zvenčí.
Určitě není žádná ostuda vyhledat odbornou pomoc. Zajít k psychologovi neznamená být nutně cvok. Naopak ti to hodně pomůže urovnat si myšlenky a najít pevnou půdu pod nohama. Pokud by se to doma trochu uklidnilo, bylo by fajn zkusit rodinné terapie. Ty se často u poruch příjmu potravy dělají právě kvůli tomu, že původ problémů bývá v rodině. Jako první kontakt ti můžu doporučit například centrum Anabel.
Co se týče té fyzické stránky. Můžu ti doporučit jíst hlavně pravidelně - k tomu se opravdu nutit a hlídat si 5× denně porci jídla. Jez zdravě (ne dietně) - žádné prázdné kalorie, které tě jen zaplácnou a tělo si z nich nic nevezme. Taky je určitě fajn přiměřeně cvičit a nabrat svalovou hmotu. Nemusí to být žádný dril - dobrá je třeba jóga nebo pilates.
Tohle je na módní peklo trochu citové téma, ale odpověděla jsem ti veřejně, pokud by to třeba trápilo i nějakého jiného kolemjdoucího ;) Klidně mi můžeš napsat i soukromě do zpráv. Moc ti držím palce.

 
yako
3224 příspěvků 03.05.14 23:48

@normita12 když mi bylo 18, tak jsem byla ve stejné situaci jako ty. Nebyla jsem sice hubená (to se mi podařilo při jiné stresové situaci pořádně vyhubnout), ale neměla jsem „domov“, kde bych se cítila bezpečně. Vyřešila jsem to dosti zkratovitě tím, že jsem odešla z domu, ale dodnes toho lituji, neboť jsem si tím uzavřela mnoho možností, které se již nevrátí. Z toho co píšeš si myslím, že potřebuješ hlavně bezpečný přístav, nebo aspoň místo, kam se můžeš uchýlit, srovnat myšlenky a oddechnout si od hysterie doma. Pak se upraví i tvůj vztah k jídlu. Přemýšlej, jestli nemáš kam jít - třeba babičku, nebo tak, kde by se ti ulevilo. Buďto se přestěhovat, nebo si tam aspoň pravidelně zajít a být jen sama se sebou a svými myšlenkami. To, že na to reaguješ, byť i pláčem, je pro tebe v podstatě dobré, protože tím upouštíš ventil, ale nejlepší je v takové situaci vůbec nebýt. Já si pamatuji, že jsem se cítila sama před sebou jako že to nezvládám, že bych měla být silná a povznést se nad to, ale je to blbost.

 
Go-lightly
3428 příspěvků 04.05.14 09:16

Hele, já nejsem odborník, co tu píšou, je pravda, ale pro začátek: najdi si, co ti opravdu chutná, a to jez. Určitě to máš ze stresu, za který nemůžeš, a jídlo dokáže pomoct! Mně jednou ve stresu pomohlo Salko, to slazené kondenzované mléko v tubě, prostě jsem ji vytáhla na posezení. Nenutím, každý to má nastavené jinak, ale určitě: jez dobroty, ne protože jsou výživné, ale protože ti chutnají. Každá dobrota ti dá kousek radosti a tu potřebuješ nejvíc. A můžeš se nacpat, jak chceš, tloušťka (zatím) nehrozí! Držím palce!

 
Charlie91
42 příspěvků 04.05.14 11:54

Možná to bude znít kontraproduktivně, ale na stres bych zkusila třeba si občas zacvičit nebo prostě trošku pohyb - endorfiny jsou skvělá věc a navíc má člověk obvykle po fyzické námaze větší chuť k jídlu. Obzvlášť pohyb na vzduchu zvyšuje apetit. Dobré je také věnovat se nějakému koníčku - člověk si zaměstná mysl a stres má pak menší šanci. Pokud je ti opravdu dlouhodobě špatně, myslím po psychické stránce, na návštěvě odborníka není nic špatného.

 
yako
3224 příspěvků 04.05.14 15:14

@Charlie91 odborník nic nevyřeší, pokud nelze odstranit objektivní příčina. Respektive, proč má člověk, který má z objektivní příčiny nějakou nepohodu v životě, navštěvovat odborníka? Možná jsem příliš jednoduchá v závěrech, ale podle mě má odborník pomáhat s problémy, které si neseme v sobě a ovlivňují náš život a pohodu života negativně, ale nemůže za nás řešit náš život.

@Go-lightly léčím se dobrou šunkou - tedy spíš zdravotní stav, než duševní, ale funguje výborně :). Jen je těžké ji sehnat. Obávala bych se, že pokud začnu řešit stress jídlem, udělám si nemilou závislost, myslím si, že je lepší soustředit se na duševní pohodu a tím se i uvolnit ve vztahu k jídlu.

 
celebrian
521 příspěvků 04.05.14 15:21

@normita12 Je těžký se vyrovnat s tím, že si všichni myslí, že jsi tak hubená, protože nejíš. Vím, o čem mluvíš, ještě před rokem jsem vážila 53 kg na 176 cm a to i přes to, že celkem pravidelně 2× večeřím a není pro mě problém v noci vstát a ohřát si párky :-). Nakonec mi k přibrání nepomohlo jídlo, ale plavání. Začala jsem pravidelně chodit plavat a mám 3 kg nahoře (svalová hmota, která mi z povalování v křesle s knížkou chyběla :-)). Krom toho v bazénu si vždycky krásně vyčistím hlavu :-).

 
adilah
29 příspěvků 04.05.14 16:22

No… nerada jsem za škarohlída a ani nechci slečnu diagnostikovat skrz příspěvek v internetové diskuzi. Ale pokud žije slečna ve stresovém prostředí (rodina a blbé řeči o figuře) a mívá úzkostné reakce, není moc dobrá rada, aby hledala útěchu v jídle… Tohle je totiž riziková situace pro vznik záchvatovitého přejídání (to je zase jiná porucha příjmu potravy). Je rozdíl mezi tím, když je někomu smutno a zbaští bonboniéru, a tím, když někdo řeší dlouhodobou složitou situaci, kterou těžko zvládá, ládováním se.
Slečně bych navrhovala zkoušet přibrat zdravě - sportem a kvalitním jídelníčkem. Může pomoct i nutriční poradce. A co se týče boje se stresem - pokud nejde odstranit příčina změnou prostředí (předpokládám, že se asi nemůže v současné době přestěhovat…), je potřeba zapracovat na svých reakcích, vybudovat si vnitřní pohodu a bojovat proti úzkostem.

 
Eva Hrubá
8 příspěvků 15.06.14 14:51

Proč chceš probůh přibírat? Buď ráda že jsi hubená! Jsi vysoká, dej se na modeling ;) rozhodně nepřibírej, nesnaž se zařadit do toho našeho českýho „baculkovskýho“ stádečka.. ;)

 
yako
3224 příspěvků 15.06.14 15:39

Evo, ty jsi hrubá. Slečna uvažuje zdravě, je hubená až příliš a to také není zdravé. A ne každá chce být modelkou, někomu se producírování před zraky cizích (a dost často i chlípných)lidí z duše protiví.

 
Eva Hrubá
8 příspěvků 15.06.14 15:49

Miluju lidi co se chytaj mýho příjmení :) aspoň hned vím s kým mluvím :)

 
yako
3224 příspěvků 15.06.14 15:54

@Eva Hrubá jestli jste takhle hrubá často, tak se ani nedivím, že se vám to stává. Já mám kupříkladu zvířecí příjmení a to jak za svobodna, tak i nyní a není příliš lichotivé, ale nikdo si mě kvůli tomu nedobírá.

 
Eva Hrubá
8 příspěvků 15.06.14 15:57

Mě si kvůli příjmení dobíraj jen lidi jako jsi ty (neurážej se hned, vykat na internetu nikomu nehodlám), takže mě to nijak nedrásá, spíš je to vtipný :) prostě nemáš co říct, tak plácneš něco proti mýmu jménu ;) buď na sebe pyšná ;)

 
yako
3224 příspěvků 15.06.14 16:00

@Eva Hrubá ach jo, to je marný…

 
Lola  15.06.14 16:06
@Eva Hrubá píše:
Proč chceš probůh přibírat? Buď ráda že jsi hubená! Jsi vysoká, dej se na modeling ;) rozhodně nepřibírej, nesnaž se zařadit do toho našeho českýho „baculkovskýho“ stádečka.. ;)

Marjapanno, tolik moudra pohromadě si snad tazatelka ani nezaslouží…

 
normita12
2 příspěvky 15.06.14 17:21

Proč chci přibrat? Nelíbí se mi pojmenování ANOREKTIČKA. Lidi okolo se vůbec nezajímají o příčinu toho proč takhle vypadám, ale rovnou měodsuzují. Není mi to příjemné. Ano, mohla bych dělat modelku, ale víte jaký to je, když v noci ležíte v posteli a pořád se převaluje, když vás kosti tlačí? To ne, že? Hloupý mladý pubertální holky vidí jen to, co je ukazováno v časopise, ne realitu.

 
Eva Hrubá
8 příspěvků 15.06.14 17:22

Já mám 48 kilo a jsem naprosto spokojená. Taky mi občas někdo řekne „nažer se“ „jsi hnusná“.. Beru to jako pochvalu ;)

 
euridike
1337 příspěvků 15.06.14 17:29

@Eva Hrubá A to je právě ono - vy jste se svojí váhou spokojená, ok. Slečna chce přibrat, tak proč ji od toho zrazovat? Ona sama musí vědět, jak se cítí, co by jí prospělo… Trochu empatie by to chtělo…

 
Vroony
59 příspěvků 15.06.14 18:08

Mě je 19 a vážím rovných 50 kilo, štěstí je, že jsem o dost menší než ty, přesto čas od času slyším něco ve stylu: „Si tak hubená, až je to hnusný.“ Jsem sice sama se sebou spokojená, ale i tak vím, jak takový slova dokážou zabolet. Umím si představit, že se ti za nějakým odborníkem hned běžet nechce, když mi je jasný, že ani s nejbližšími o tom neumíš a ani nemůžeš mluvit. Proto ti radím, začni u sebe.
Nepřejídej se. Nenuť se do jídla, akorát by sis vypěstovala k tomu nechuť. Zprotivilo by se ti to. Jez to, na co máš chuť a jez, jak se říká „normálně“. - Prostě snídaně, obědy, večeře, svačiny mezi tím.
A na závěr, až tu bude opět úzko, zacvič si. Nic ti nevyvětrá hlavu tak dobře, jako když se pořádně zapotíš a zadýcháš. U útlejšího těla se rostoucí svaly ukážou rychle a i pohled do zrcadla tě pomalu začne těšit.
Pamatuj, že nejsi nemocná a nemocná být nikdy vůbec nemusíš. Nikdo nemá důvod se do tebe strefovat. A jestli to dělá, vypovídá to jen o jeho psychický nedozrálosti.
Musíš být trpělivá a věř, že zlepšení psychického a fyzického stavu probíhá zároveň a nikdy ne jeden bez druhého.

 
yako
3224 příspěvků 15.06.14 22:37

@Vroony to jste řekla moc hezky.

 Váš příspěvek

Příběh Thomase Burberry dojímá ve 3 minutách

Módní dům Burberry se letos rozhodl udělat velkolepou vánoční... Celý článek

Poslední článek:
Falešná těhule na nákupech v konfekci

Těžko se mluví o něčem, co si člověk ještě nezažil. Nechci se bát... Celý článek

Novinky e-mailem

Pekelné články Vám doručíme ještě zatepla.

Přihlásit