Kolize vkusu aneb šatník vs. partner

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Karoleenah
2322 příspěvků 07.08.11 22:36
V diskuzi pod anketou o dámičkách bylo nakousnuto docela zajímavé téma, konkrétně s tím začala PiňaColada s následujícím příspěvkem (snad se za citaci nebude zlobit):
Ale nedávno mě docela vykolejil přítel. Bavili jsme se na tohle téma a on mi řekl, že prý se podle něj oblíkám neadekvátně svýmu věku (je mi 23). Když jsem se ho ptala, co tím konkrétně myslí, odpověděl, že se prostě oblíkám jako jeho babička. Do oblíkání si většinou kecat nenechám, ale tohle mě hodně mrzelo.

A já jsem k dotazu, jestli je toto téma vhodné k další diskuzi, dostala mocných osm palců nahoru, žádný dolů a k tomu jeden výslovný pokyn, takže začínám nové téma a zahájím ho vlastní zkušeností.
Nedávno mi přítel oznámil, že nenávidí mé béžové sandály na klínu, které jsou samozřejmě mé nejoblíbenější. Tak jsem schválně otevřela stránky e-shopu s botami a řekla mu, ať mi ukáže, které se mu líbí, abych se při dalším nákupu pokusila vyvarovat něčeho, co se mu hnusí. Zjistila jsem, že to není možné. Preferuje totiž špičaté boty - já bych si je nikdy nekoupila, nenávidí tělovou barvu - tělové lodičky mám hned první v nákupním seznamu, mám k nim už tělovou kabelku. Atakdále. Naštěstí se jinak v oblečení docela shodneme, problém je jen u bot, kabelek a doplňků, ale i tak mě to docela překvapilo.

Možná se to může zdát malicherné, ale pokud má partner ještě výrazněji odlišnější vkus v odívání, než je to v mém případě (např. vyloženě „outdoorový“ typ nebo muž preferující kurví kroje), nekomplikuje to oběma život trochu víc, než by mělo? Na jednu stranu je ignorace řešení, ale na druhou stranu, když se vcítím do protějšku, tak je určitě nepříjemné chodit na veřejnost s člověkem, za kterého se stydíte, i když to tomu druhému připadá absurdní. Máte třeba někdo s přítelem nebo manželem podobné konflikty? A jak je řešíte? Mohla by taková rozdílnost názorů v této oblasti vést třeba až k rozpadu vztahu?
Doufám, že jsem se vyjádřila srozumitelně, nechci z toho dělat nějakou seriózní psychologickou analýzu, jen by mě zajímalo, jak byste takovou situaci řešili vy. :)

Reklama

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

Reakce:
 
Lara
208 příspěvků 07.08.11 23:42

Tipuji, že budu označena za zlého človíčka nebo přinejmenším netolerantní a povrchní, ale nesnesla bych partnera, kterému se nelíbí můj styl. Jsem ochotna akceptovat drobnosti, ale kdyby po mně přítel chtěl kurví kroje nebo cokoliv nevkusného prchala bych. Stejně jako muži nesnášející make-up. Prostě ne. Dřív jsem se hodně intenzivně věnovala kresbě a studiu dějin umění, estetika mi není cizí a design považuji za součást svého života. Estetiku také neberu jako povrchní. Už v občance na gymplu jsme se učili, že je to jedna ze základních lidských potřeb.
Pro mě je podstatné, aby partner krom různých běžně požadovaných vlastností byl i všeobecně vzdělaný. Současný to splňuje. Když jsem byla mladší, byla jsem tolerantnější a přizpůsobivější, ale jen zdánlivě. Ve zkutečnosti to vedlo jen k dohadům, nespokojenosti a to co vadí ze začátku trochu se později vyostřuje. Princip nůžek.
Možná pro někoho nejsou tolik podstatné zrakové vjemy a je mu celkem fuk, co nosí on sám, pak lze překousnout i partnera „mám rád kurví kroje“ nebo hadrníka. Třeba je pro takového člověka důležitější obrážet s tím druhým fesťáky se stejnou hudební tematikou. Nevím. Špatně se mi do toho vciťuje.
Druhý důvod mé neochoty snažit se vyjít s mužem, kterému by se nelíbilo, co nosím, je můj otec. Do šesti jsem nesměla na jeho popud nosit naušnice, vlastně nejlépe nikdy, ale pak jsem si uši sama propíchla jehlou, zhnisalo to, nakonec mi naši uši nechali propíchnout odborně. Taktéž dlouhé vlasy a šperky. Moje matka si vždycky vyslechla mraky řečí, když si lakovala nehty. Dlouhé vlasy byly taktéž tabu. Podle mého otce podpatky, dlouhé vlasy, naušnice, líčení = fuj.
Můj přítel mi zakazuje krátké vlasy, má rád, když jsem vyoblíkaná jako dámička a miluje mé dlouhé červené nehty. Podpatky vyžaduje, barevnou sladěnost taktéž. Díky mu za to!
Co se týká bývalých, kteří měli k mému stylu jakékoliv výhrady, rozešli jsme se. Ne kvůli oblékání. Ony tam byly jiné neshody. Všechno souvisí se vším. Netroufám si péči o zevnějšek oddělovat. Ale nevím, jestli to, co se tu snažím říct bude pochopeno. Je to můj život. Priority, styl… Každému, co jeho jest. Ale je mi líto dívek, které přítel vysloveně za jejich styl shazuje. Buď druhého beru se vším všudy a nebo jdu pryč. Nikoho nepředělávám. V ničem. A bez poznámek. Akceptuju: Líbí se mi na tobě nejvíc šaty. Kalhoty nejsou taky špatné, ale šaty lepší. Neakceptuju: V kalhotech vypadáš jak babochlap. Nenos je.

 
Kerstin
516 příspěvků 07.08.11 23:55

Můj přítel se k mému „stylu“ oblékání vyjadřuje veskrze pozitivně, na jedné chlastací akci po hospodách ze mě byl dokonce úplně paf - měla jsem saténové šaty, podpatky, rukavičky a špičku (páč kouřím - když už, tak stylově).
Teď jsme měli dvě takové situace: Když jsem přijela k němu, tak se zoufale hrabal ve skříni, že co si má oblíct, když já jsem tak stylová a on takový dement. Nakonec si vzal rifle, tričko, kecky a sako. (Navzdory tomu, jak jsem to popsala, vypadal vážně dobře). Měla jsem z něho hroznot radost :) No a druhá - když on přijel ke mě, přijel v děsně značkovým černo-červeno-bílým tričku (a riflích, samozřejmě). Na téhle kombinaci doslova ujíždím, tak jsem se barevně sladila.. no a přítel po dvou hodinách prohlásil: „Jéé, teď mi to došlo.. ty ses tak oblíkla kvůli mě! To je roztomilý..“
Poslední dobou se spíš snaží držet se mnou krok on, jednou mi dokonce psal, že sice přijede dřív, ale zato jako hastroš, protože si nestihl vybrat oblečení.. je rozkošný a snaží se. A sám! Já jsem ho nijak nepeskovala..

 
lindiste
348 příspěvků 08.08.11 05:06
Docela zajímavý pohled z té druhé strany. Jen by mě zajímalo, zda někomu dojde, že my, co mužským rozmlouváme fusekle v sandálech, potají vyhazujeme jeho milované stoleté vyžvejkané bavlněné triko a všelijak jinak do toho kecáme, se chováme prakticky stejně.
Kdyby mi chlap takhle mluvil do oblékání (měla bys nosit, neměla bys nosit,…), tak mu asi vyškrábu oči, proto když on radu vyloženě nechce, tak ji nedávám.
S partnerem jsme každý stylově úplně jinde, ale nikdy nás nenapadlo si do toho vzájemně kecat. Tohle je o toleranci a respektu k osobnosti toho druhého, Pokud to nefunguje, tak problém je zřejmě někde jinde, než o odlišných vkusech.
A abych se za přítele styděla na veřejnosti (za předpokladu, že to není vyloženě špinavý prase, co se neumí chovat)? Pardon, ale on je pro mě důležitější než názory cizích lidí…
 
katkarinka
1255 příspěvků 08.08.11 05:11

Tak mňa nijako nezaujme muž, ktorý vyzerá ako Jano z lesa. Nejaký dlhodobý vzťah nie je môj prípad, takže toto v podstate neriešim. V „zoznamovacej“ fáze sa k štýlu prihliada určite - na oboch stranách - a pri, ehm, výbere partnera , sa to berie do úvahy (aj ked mozno len podvedome)

 
MP Lina
5 příspěvků 08.08.11 07:36

Zrovna včera jsem si opět ověřila, jak máme s přítelem rozdílný vkus a sice při shlédnutí předpovědi počasí na Nově. Slečna hlasatelka měla na sobě bílou minisukýnku (nebo spíš takový širší pásek) a těsné růžové tílko. Přítel prohlásil, že vypadá super, podle mě měla typický kurví kroj. Příteli se sice líbí, jak se oblékám já (do práce z 90% sukni - většinou mám samé hodně úzké a ke kolenům a k tomu různé halenky, košile, sako. Vysoké podpatky), ale když někam vyrazíme, všímám si, jak se otáčí po slečnách, které chodí prakticky polonahé, může na nich oči nechat (a vůbec se tím netají). Na druhou stranu, pokud bych si chtěla něco takového obléknout já (nemám to v úmyslu, ale navrhla jsem mu to), tak prý by se to ke mně vůbec nehodilo a neumí si mě tak představit :) Tak nevím.

 
Panenka_bohemica
7 příspěvků 08.08.11 08:06

Já s tímhle až tak moc problémů nemám, ale je to dobré téma :-)
Můj přítel má rád ženské, co jako ženské vypadají (takže když potkáme skvěle vypadající drsoňku, já si říkám „to je parádní odvaz“ a jeho to vůbec nebere…). Taky se mu líbí víc sukně než kalhoty - a to snad i kdyby byly úplně pitomého střihu (podle mě :-) ). Můj styl oblíkání - dá -li se to tak nazvat, jelikož tak vytříbený styl opravdu ještě nemám - se mu líbí.
Sám chodí vesměs v zelených/béžových atd. kalhotách a podobných safari košilích nebo trikách, ze kterých je jasně vidět, jakej je offroadovej Indiana Jones do nepohody… ;-)
Většinou si navzájem nic nekritizujeme, dokonce i společně (a celkem rádi) nakupujem, akorát podpatky kvůli němu už moc nenosím. Jsem pak vyšší než on. Takové ty historky od manželek „tajně vyhazuju to, co se mi v jeho skřín nelíbí“ je děěěěs .
Takže já a přítel absolutně vizuálně neladíme, ale ani nám to nedělá problém…

 
Eiwen
134 příspěvků 08.08.11 08:07

Myslím si, že to důležité rozhodně je, ne nejdůležitější, ale s mužem, který by se mě snažil předělat na osobu v kurvím kroji či lesanu, bych dlouho nevydržela, přece jen beru oblékání jako jednu ze součástí své identity.
Přítel můj styl oblečení naštěstí miluje a ještě mi někdy říká, že přijede tak bych si mohla třeba vzít korzet…nebo tu krásnou krajkovou halenku, co se mu tak líbí atd atd. Dokonce se mu díky mně začaly líbit boty na podpatku či na platformě, které dřív nesnášel.
On se dřív o svůj zjev příliš nestaral, ale teď má asi taky potřebu se mi co nejvíc líbit a pochopil, že to, že zbožňuju jeho dlouhé vlasy rozhodně neznamená, že by měly být neupravené atd. a že košile místo metalového trika mu jednou za čas neuškodí, právě naopak a ještě spolu budeme více ladit. Jediná věc, se kterou stále bojuji, je jeho pro mě zcela nepochopitelná záliba v extra neforemných plandavých kalhotech…

 
kiwi  08.08.11 08:46
Karoleenah ha detto :

Možná se to může zdát malicherné, ale pokud má partner ještě výrazněji odlišnější vkus v odívání, než je to v mém případě (např. vyloženě „outdoorový“ typ nebo muž preferující kurví kroje), nekomplikuje to oběma život trochu víc, než by mělo? Na jednu stranu je ignorace řešení, ale na druhou stranu, když se vcítím do protějšku, tak je určitě nepříjemné chodit na veřejnost s člověkem, za kterého se stydíte, i když to tomu druhému připadá absurdní. Já tomu nějak nerozumím… kdyby se za mě můj protějšek na veřejnosti styděl, tak se snad nemáme šanci dát na začátku vůbec dohromady, ne?
Jinými slovy: kdybych se mu nelíbila hned… a naopak… tak si nad sebou navzájem odplivnem a je vyřešeno :-) Vždyť oblečení hraje v přitažlivosti taky roli a něco vyjadřuje! A prvotní přitažlivost je důležitá, bez ní by snad vztah nevznikl…
Například pokud by se na mě sápal nějakej lesan, je mi jasný že bych se/mu :-) nedala, nikdy bych si s ním nemohla rozumět - a kdyby po mně nějakej fešák vyžadoval kurví kroj, nechť táhne na E55.
Drobné rozdíly ve vkusu se už korigovat dají, ale celkový styl, patrný na počátku, asi těžko. Pokud nepramení v pouhé lenosti a nezjámu dotyčného - ale to už taky o něčem vypovídá… a jsme zas tam, kde jsme byli :-)
 
MP Monny
480 příspěvků 08.08.11 08:56

Důležité to určitě je a člověk si to třeba nemusí ani na začátku vztahu uvědomit. Před týdnem jsem vyrazila s přítelem na nákupy a on mi chtěl koupit něco na sebe ke svátku, tak jsem souhlasila, ale s tím, ať on sám mi to vybere (abych se mu v tom líbila) a já si to jen zkusím, aby mi to sedělo. Nutno říct, že po celém odpoledni v nákupním centru jsem byla stále bez dárku. A pár věcí, které se líbily mně samotné, okomentoval (podobně jako přítel PiňaColady) slovy „pro kategorii 60 plus“, byly to věci v tlumených podzimních tónech, pastelové atp. Tak mi logicky došlo, že když si vybírám jen věci, které se mu nelíbí, nemůže se mu líbit jak se oblékám. Ale prý ne, líbí se mu, jak se oblékám. Takže vyvstává nevysvětlitelný paradox, že to co si vybírám, není hezké, ale oblékám se hezky :)
Dokonce si pamatuju co jsem mívala na sobě, když jsme měli pár prvních schůzek a jak mi vždycky říkal, že mi to opravdu sluší. Ale některé ty věci se mu už dnes nelíbí. Takže tehdy mu evidentně bylo jedno, co mám na sobě, protože bych se mu líbila ve všem. Zamilovaný člověk vidí jen to hezké, proto i problém s odlišností vkusu může přijít až po delší době.
A když někam jdeme, klidně mu řeknu, že by si mohl vzít tu a tu polokošili, protože se mi líbí, nebo protože jdu taky v černé atp. Naopak on mi klidně řekne, že bych se mu víc líbila v jiných kalhotech nebo halence a já se ráda převléknu, stejně jako on. Oblékám se pro sebe, ale i pro něj, chci se mu líbit (což by samozřejmě narazilo u jakékoliv extrémní varianty, ať už outdoorového oblečení, nebo upnutých triček s výstřihem k pupíku), ale pokud jde jen o výběr z něčeho, co stejně mám, tak je to zcela bez problémů ;)

 
Lara
208 příspěvků 08.08.11 08:58
lindiste ha detto : Docela zajímavý pohled z té druhé strany. Jen by mě zajímalo, zda někomu dojde, že my, co mužským rozmlouváme fusekle v sandálech, potají vyhazujeme jeho milované stoleté vyžvejkané bavlněné triko a všelijak jinak do toho kecáme, se chováme prakticky stejně.
Kdyby mi chlap takhle mluvil do oblékání (měla bys nosit, neměla bys nosit,…), tak mu asi vyškrábu oči, proto když on radu vyloženě nechce, tak ji nedávám.
S partnerem jsme každý stylově úplně jinde, ale nikdy nás nenapadlo si do toho vzájemně kecat. Tohle je o toleranci a respektu k osobnosti toho druhého, Pokud to nefunguje, tak problém je zřejmě někde jinde, než o odlišných vkusech.
A abych se za přítele styděla na veřejnosti (za předpokladu, že to není vyloženě špinavý prase, co se neumí chovat)? Pardon, ale on je pro mě důležitější než názory cizích lidí…
Ne nerozmlouvat. Pokud nevidím snahu, že by za mnou přišel ať mu poradím, tak nechat ignoranta ignorantem. Jinak mám zkušenost, že je-li odlišný vkus a ti dva to neakceptují, nefunguje to i v jiných oblastech. Jakoby ten vkus byl jen takový vnější projev celkového nesouladu. Páry, které to snesou, fajn, obdiv. Neříkám popel. Já bych to nesnesla a nechci nikoho trápit.
A problém vidím také v tom, že hodně mužů si dost rádo rýpne. Že to není jen o tom, že by se jim nelíbilo oblečení ženy, ale snaha shodit. Ale to je úplně z jiného soudku. A netvrdím, že to nedělají i některé ženy. Najít někoho komu a s kým se vzájemně líbíte, sdílíte stejné hodnoty, styl, humor, je velká vzácnost. Kolikrát to stojí ústupky jinde. 
 
Lara
208 příspěvků 08.08.11 09:09
Monny ha detto : Důležité to určitě je a člověk si to třeba nemusí ani na začátku vztahu uvědomit. Před týdnem jsem vyrazila s přítelem na nákupy a on mi chtěl koupit něco na sebe ke svátku, tak jsem souhlasila, ale s tím, ať on sám mi to vybere (abych se mu v tom líbila) a já si to jen zkusím, aby mi to sedělo. Nutno říct, že po celém odpoledni v nákupním centru jsem byla stále bez dárku. A pár věcí, které se líbily mně samotné, okomentoval (podobně jako přítel PiňaColady) slovy „pro kategorii 60 plus“, byly to věci v tlumených podzimních tónech, pastelové atp. Tak mi logicky došlo, že když si vybírám jen věci, které se mu nelíbí, nemůže se mu líbit jak se oblékám. Ale prý ne, líbí se mu, jak se oblékám. Takže vyvstává nevysvětlitelný paradox, že to co si vybírám, není hezké, ale oblékám se hezky :) Dokonce si pamatuju co jsem mívala na sobě, když jsme měli pár prvních schůzek a jak mi vždycky říkal, že mi to opravdu sluší. Ale některé ty věci se mu už dnes nelíbí. Takže tehdy mu evidentně bylo jedno, co mám na sobě, protože bych se mu líbila ve všem. Zamilovaný člověk vidí jen to hezké, proto i problém s odlišností vkusu může přijít až po delší době.
A když někam jdeme, klidně mu řeknu, že by si mohl vzít tu a tu polokošili, protože se mi líbí, nebo protože jdu taky v černé atp. Naopak on mi klidně řekne, že bych se mu víc líbila v jiných kalhotech nebo halence a já se ráda převléknu, stejně jako on. Oblékám se pro sebe, ale i pro něj, chci se mu líbit (což by samozřejmě narazilo u jakékoliv extrémní varianty, ať už outdoorového oblečení, nebo upnutých triček s výstřihem k pupíku), ale pokud jde jen o výběr z něčeho, co stejně mám, tak je to zcela bez problémů ;)
Já bych poradila toto nedělat, společné nákupy. Mě se tohle pravidelně vymstí s jednou kamarádkou. Ona stále obdivuje, jak chodím hezky oblíkaná a vyladěná a jak to dělám a jestli bych nešla s ní a neporadila. Pak nastane potíž. Spousta věcí, zejména těch neutrálních, kombinovatelných, vypadá na ramínku nevábně, nezajímavě. Mám velmi souměrnou tvář, dlouhé vlasy, nepotřebuji nutně složité věci, abych vypadala zajímavě a hezky. Takže třeba béžová halenka na ramínku versus květované úhledně složené tričko. To víte, že by mi kamarádka vecpala to tričko. Jenže po obléknutí by to vypadalo, že tričko nosí mě a ne já tričko. Rozumíte, jak to myslím.
Ona je typ hnědooká brunetka, krátké vlasy, zimní typ, výrazné barvy. Oblékat se moc neumí. Nosí „sportovní styl“ :( Tak jsem jí chtěla poradit jednobarevné delší ostře zelené tričko. Pro začátek. Nelze začínat halenkou, když se nechce vzdát oudoorových bund. Nakonec si stejně vzala nějakou fialovo hnědou kostkovanou hrůzu. Vážně nemá smysl někoho znásilňovat. nebo musí být ochota si nechat poradit a alespon vybrané oblečení zkusit a až následně zavrhnout. Pak už jsem s ní nakupovat nikdy nešla. Nekritizuju ji, nepoučuju, bavíme se o jiných věcech. Nákupy separátně. Vzájemný klid.
 
Karoleenah
2322 příspěvků 08.08.11 09:30
kiwi: Kromě toho, co tu popsala Monny („Zamilovaný člověk vidí jen to hezké…“) by se taky klidně mohlo stát, že může dojít k nějaké změně v průběhu vztahu. Vybavuju si jeden komentář, který se na MP už před nějakou dobou objevil - autorka popisovala, jak se i částečně pod vlivem Pekla změnila z „holky do nepohody“ na „dámičku“, jinými slovy vyhodila rejoicky a bágl a začala nosit šaty, halenky, boty na podpatku. A její partner na to reagoval nějak ve smyslu „Takovou jsem si tě nenašel“. Bohužel už nevím, kde a kdo to napsal, takže přesné znění nenajdu, ale pointu jsem snad vystihla.
No a co pak? Ženská je konečně spokojená se svým vzhledem, ale partner je v šoku a chce zpět svoji trekovou princeznu. Nevím, jestli se v takové situaci dá udělat nějaký kompromis, možná by bylo řešením měnit šatník velmi, velmi pozvolna… těžko říct. :)
Ale tím vším chci jen říct, že ty odlišnosti se prostě můžou projevit nebo vzniknout až později. Je jasné, že ty nejvýraznější se projeví okamžitě, a to tak, že ten dotyčný pro vztah ani nepřipadá v úvahu (to zní ale povrchně, co?).
 
Alena Cechova  08.08.11 09:32

Pravda je, že já při své sebestřednosti se starám hlavně o své oblečení a mužovo nerozebírám. On vypadá sám o sobě dobře a džíny (ke kterým má velmi vřelý vztah asi na celý život) mu prostě sluší. Navíc je i dost vysoký a má potíž sehnat dost dlouhé kalhoty. Takže po vyzkoušení mnoha kalhot, v nichž vypadá jako ustřelená kecka, to vzdáme a jdeme zase pro ty zatracené džíny. V práci nemá dress code, jinak bychom museli chodit asi ke krejčímu. Výjimečně se stane, že mu řeknu, aby některé věci už nenosil, že to nevypadá dobře. Ale netrojčím, má-li jiný názor. Úplně mi stačí, že nemá panděro, platfus, nehrbí se, nesmrdí a není špinavý. Že pouští ženy v tramvaji sednout a celkově je zdvořilý. Pro mnoho mužů v Čechách nedosažitelná meta.
Jemu se na mě nelíbí dlouhé sukně až na zem a občas má asi dojem, že jsem zbytečně usedlá. Když jdeme spolu nakupovat, vybírá pro mne velmi divoké střihy i vzory, paradoxně mi to někdy dost sluší, i když já osobně bych si to nikdy sama nekoupila.
Každopádně oblečení není pro nás téma k řešení. Spíš se zabýváme oblečením dětí, protože ty překračují všechny pekelné hranice, což mého muže paradoxně mrzí víc než mě. Já jen tiše doufám, že z toho vyrostou, on se je ještě pokouší silou zlomit, což stejně nikam nevede.

 
kiwi  08.08.11 10:39
Karoleenah ha detto : kiwi: odlišnosti se prostě můžou projevit nebo vzniknout až později. To mě napadlo, už když jsem začla psát… ale tolik se člověk zas nemění - no, leda působením Pekla :-) Nicméně bych řekla, že zmíněný trekový mládenec se nebojí změny šatníku, ale toho, že s ním už jeho drahá v elegantním kostýmku nikam nepoleze! On se nebojí změny zjevu… ale změny ve vztahu, změny v jejím chování (?) a případně změny v jejím názoru na něj! To už je na ní, jak ho přesvědčí, že je stále ten jeden, jediný na světě :-))
Určitě jí nebude tvrdit, že jí to vyloženě nesluší (bude-li chtít být upřímný).
Nakonec, lidi v průběhu času mění svoji vizáž, i nedobrovolně, že ano… a to všichni (nepočítám-li závisláky na plastikách)! A přece to není překážka ve vztahu (nepočítám-li pro změnu chlapy, kterým se zavírají dvířka :-)).
 
MP Pampeliska
19 příspěvků 08.08.11 11:16
Zajímavé téma :) já už jsem se částečně vyjádřila pod článkem, takže se možná budu částečně opakovat - tahle kolize je přesně můj případ. Nejsem ani typický prototyp „dámičky“ - v šatníku mám a ráda nosím i takové věci jako je zářivě žlutá džínová mini nebo úzké bokovky, zároveň si ale potrpím na podpatky, halenky, svetříky, sáčka apod. a čím jsem starší, tím víc tento směr posiluje. Zhruba před rokem jsem od přítele pravidelně slýchala, že se oblékám usedle, babičkovsky. Tehdy mě to dost mrzelo, dokonce jsem určité kusy oblečení skutečně na nějakou dobu přestala nosit. Až po pár měsících jsem si to trochu srovnala v hlavě, částečně i pod vlivem módního pekla, a rozhodla se, že do oblečení si kecat nenechám. Přítel pak nejenže poznámek nechal, ale dokonce za mnou před cca půl rokem sám přišel s prosbou, abych s ním šla nakupovat, že by chtěl změnit styl a oblékat se trochu „slušněji“, jak to sám nazval. Do té doby nosil výhradně vyšisované plandavé džíny (jedny a ty samé až do roztrhání, pak teprve si koupil nové), sportovní kecky, mikiny s kapucí a různá „ftipná“ trička. Moje snaha udělat z něho rovnou anglického gentlemana téměř ukončila náš vztah, takže jsem pochopila, že se na to musí pomalu, a pořídili jsme alespoň džíny tmavé, dobře padnoucí, kožené šedé kecky, pár svetříků a polokošil.

Obecně si myslím, že rozdíl ve vkusu nemusí být ve vztahu na překážku, i když bych samozřejmě ráda měla po svém boku někoho, kdo by se mnou stylově ladil, ale jsou i důležitější věci. Problém nastává ve chvíli, kdy se jeden snaží druhého měnit proti jeho vůli, ale v těchto případech mívá vztah i daleko hlubší problémy než jen jiný názor na oblékání, aspoň podle mě.
 
FoxInTheBox
278 příspěvků 08.08.11 12:27

Já mám to nehorázný štěstí, že jsem našla člověka, se kterým si vzájemně vyhovujeme i co se týká stylu. Oba máme rádi tlumené zemské barvy, přírodní látky… U něj je to jeho zbožňovaný Bushman, u mě především sekáče a vlastní tvorba. Když ho poprosím, ať něco nenosí na veřejnosti (rozervaná vytahaná trika), přeřadí to mezi pracovní hadry. Kromě jednoho trika, kterého se nechtěl vzdát - a tam jsem mu ukázala, jak moc je vytahané, tak, že jsem si do něj vlezla zároveň s ním a ještě zbyl kus místa:)
Nic si vzájemně nezakazujeme, líbí se mu všechno, co je zajímavé a ženské, když nám přijde do schránky nějaký katalog typu Bonprix nebo Halens, tak se společně zasmějeme nad kurvíma krojema. Chválí mi klobouky, darovaný slamák nosí kam se dá, k tomu letní lněné košile, kožené sandály…je pravda, že jeho životní sen je stát se gentlemanem, popíjejícím whisky u krbu v pracovně plné knih:)
Vlastně mi vztah s ním pomohl trochu protřídit a vyjasnit si svůj styl. Adoptovala jsem pro sebe jeho pravidlo, že oblečení nesmí přebíjet svého nositele. Ale kdyby se mu na mně něco nelíbilo, řešila bych to tak, že bych to nenosila, když jdu někam s ním. Zatím existuje jenom jedna taková věc - hippísácká košile, kterou jsem nosila na spaní, prý je „divná“. Takže v ní spím, pokud někam jedu sama.

 
Lachenauerin
544 příspěvků 08.08.11 12:45

Rozchod (jenom) kvůli odlišnému stylu oblékání, toho bych se asi nedopustila. Nevydržela bych ovšem s chlapem smrdutým, nemyjícím se, neměnícím si spodní prádlo.
Ale snad ještě do jisté míry platí, že člověk vyjadřuje svým oděvem i spoustu jiných věcí, mj. i svůj pohled na svět. A ono se to tím podle mě dost „vyselektuje“ už při seznamování. Snad proto jsem v životě nezažila, aby mi partner řekl, že to a to je hrozné, že si to nemám oblékat / kupovat apod. A asi bych v takovém případě asi dost zbystřila pozornost. Ano, budu asi paušalizovat, ale co jsem tak viděla, tak chlap, který ženské má tendenci určovat, jak se má oblékat, mívá i sklony vybírat jí přátele, koníčky, a tak nějak obecně jí až moc říkat, co má a nemá dělat, vypracovávat jí nenápadně seznam „dovolených“ a „nežádoucích“ aktivit.
Jasně, ženské mužům do oblečení asi kecají více než naopak, ale důvod je podle mě trochu jiný: prostě ryzí estetika (ne potřeba toho druhého ovládat; ne že by ženy tyto sklony neměly, ale projevují je spíš jinak). A estetika je, přiznejme si, mužům většinou v běžném životě dost ukradená. Pro ně je hlavní, aby věci plnily svůj účel.
Asi jsem se v tomhle ohledu vdala celkem dobře:) Manželovi je oblečení šumafuk, stejně jako třeba vizuální řešení interiéru našeho obydlí. Ale naštěstí do té míry, že mám výslovné a opakovaně projevované svolení dělat si s ním v tomto ohledu, co se mi líbí. (On má zase jiné záležitosti ve své výhradní kompetenci, např. auto a vše kolem něj, což zase nebaví mě.) Má to samozřejmě jisté meze, ale zrovna takové, které by mě ani nenapadlo překračovat (např. by nesnesl, abych ho rvala do triček s nápisy, do lesklých materiálů, cingrlátek a do veksláckých špičatých bot). Takže když mu oblečení, které vyberu, padne, neškrtí ho a je v něm schopen pohybu, je mu už jedno, jestli ta košile bude červená, fialová, proužkovaná nebo puntíkovaná atp. Ví, že co mu koupím, je kvalitní, sice tak pro formu remcá, že tak drahé boty nepotřebuje, že pro něj jsou to vyhozené peníze, ať si radši koupím něco já, ale ze zkušenosti už ví, že se druhou sezónu nerozpadnou. Zcela automaticky se mě ptá, jestli si má pro tu a tu příležitost obléct tohle či tamto, zda k těmhle kalhotám tyhle boty nebo radši jiné.
A co mám na sobě já, to vlastně spíš ani nevnímá. Tu a tam, když odcházím z domu, obdivně čumí, čímž jsem já dostatečně saturována.

 
DanielaS
4672 příspěvků 08.08.11 13:08

Lachenauerin,
a co mu na to odpovidate? Me kdyz se zepta, co si ma oblect/sbalit do kufru, vetsinou automaticky vyprsknu „snad jsi dost velky, aby ses rozhodl sam“, proste to ze me vyleti. Takove pokyny se podle me ocekavaji od maminky a konci nejpozdeji s plnoletosti.Dalsi vec je, ze z toho vyberu je opravdu tezke neco poskladat, a ted nemluvim o tom, ze by to snad melo ladit jedno s druhym nebo dokonce se mnou! Jen aby to byly kusy dostatecne dlouhe a siroke, bez der a nevypratelnych fleku. „Coze, jaky flek? Kde, no jen mi ho ukaz! — Aha… ale tak toho si nikdo nevsimne.“Ano, uznava, ze s tim je potreba NECO delat. Ano, pujdeme nakoupit a aspon zaklad satniku sestavime s ohledem na jeho soucasne miry.Tohle slysim jiz sestym rokem.

 
Lachenauerin
544 příspěvků 08.08.11 13:32

DanielaS:
No jednoduše, prostě mu řeknu: Miláčku, nejlepší asi bude tohle a k tomu tohle, v tom budeš vypadat hezky. Mně to ponižující nepřipadá, jemu taky ne. V jiných věcech se zase ptám já jeho a prostě se zařídím podle jeho rady, protože vím, že on jim rozumí líp.
Vymyslet konkrétní kombinaci mi problém nečiní; možná je to už diagnóza, ale já prostě mám v hlavě šatník svůj, jeho i dceřin, takže mi pak před očima naskakují konkrétní outfity celkem bez problémů. Prostě vhodím „vstupní data“ jako např. aktuální meteorologickou situaci, situaci společenskou (kino, divadlo, bigbít, hospůdka, kavárna, pracovní schůzka + s kým…) a vyplivne mi to výsledek. Jo, a taky se snažím i jeho šatník budovat tak, aby vyloženě hrozná kombinace sestavit moc nešla.

 
tealeaf
22 příspěvků 08.08.11 13:57

Danielo přesně, říkám mu na to úplně to samé, snad už je dost dospělý a soběstačný na to, aby se zvládnul obléknout sám… ale je pravda, že když se pak před zrcadlem objeví v něčem, ehm, méně povedeném, radši mu to zkoriguju a nabídnu lepší variantu.

 
ander
27 příspěvků 08.08.11 14:07

Mi připadá, že děláte z mužů nesvéprávné bytosti, které mají problém normálně žít (a bez cizí pomoci zhynou). A jediná možnost, kde se můžou vyřádit a projevit je jejich auto :))

 
Lara
208 příspěvků 08.08.11 14:13
ander ha detto : Mi připadá, že děláte z mužů nesvéprávné bytosti, které mají problém normálně žít (a bez cizí pomoci zhynou). A jediná možnost, kde se můžou vyřádit a projevit je jejich auto :))
Když ono to často oběma stranám vyhovuje. Tedy není to můj případ, ale vídám to ve svém okolí. Žena má koho terorizovat a muž může hrát opečovávaného chudáka a dál se věnovat třeba tomu svému autu. Každý dělá druhému to, co mu ten druhý dovolí.
 
seznam.mih  08.08.11 14:16

Zajímavé téma
Ten můj je takovej, že se o estetiku nezajímá. Sám mi furt říká, že naprosto nemá představivost (kecá, protože fantazii má, akorát v něčem jiným) a tak neví, co by mi podle něj slušelo.
takže mi opravdu do oblíkání vůůbec neremcá. Akorát jednou se mi svěřil, že se mu líbí moje fialová kostkovaná sukně, kterou mám nad kolena. Že prej v tom vypadám jak školačka :D
a on se naštěstí taky neoblíká nijak strašně. Ano nosí džíny, adidas trika, ale nejsou na něm žádný cinkrlátka, žádný vyšísovaný fleky, nenosí kožený bundičky a prostě chodí docela v pohodě. Akorát jednu zimu vytáhl takovou červenou zimní bundu z roku raz dva a ještě měl rozbitej zip. No od té doby, co jsem mu několik dní dokola říkala, jak je příšerná a že mu jí vyhodím do koše, tak už jí nevytáh. Místo toho nosí jinou bundu z roku raz dva. Ach jo. Ale není tak strašná. On je zimní typ (tmavé vlasy, krásné světle modré oči a světlou pleť) a barvy volí dobře kupodivu. Ono se toho nedá moc zkazit, když má černé nebo tmavě modré džíny (nesednoucí :( ) a k tomu výrazný jednobarevný triko.
Ale prej si rozhodně nenechá kecat do oblíkání mi bylo jednou řečeno :/

 
MP Pampeliska
19 příspěvků 08.08.11 14:33

Já si taky nemyslím, že by se chlapi cítili nějak utlačovaní tím, že jim žena radí s oblečením, protože pro většinu je to zbytečná otrava, a tak nějak tuší, že ženy mají pro to vyvinutější cit. Můj tatínek se vždycky před odchodem na významnější událost chodí ujišťovat, jestli se tahle kravata hodí k téhle košili a to obojí k tomuhle saku apod. Když jsem naopak mému drahému oznámila, že ke kostkovaným kraťasům si nemůže vzít pruhované triko, protože to vypadá blbě, tak koukal jak puk, proč jako, dyť to je přece jedno, né. Ale je fakt, že se mu to asi v hlavě rozleželo, protože od té doby se mě pak chodil ptát, co si tedy má k čemu vzít, aby to blbě nevypadalo.

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Kurková poprvé na pražském Fashion Weeku

Nejznámější česká supermodelka Karolína Kurková vůbec poprvé... Celý článek


Reklama

Poslední článek:
Roláky: 8 inspirací a jedno peklo

Autor: Admin Módnípeklo.cz

Že rolák není nudný jsem ukázala v předchozím článku. Samotný rolák... Celý článek


Reklama