Proč se vůbec vdávat?

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
MP Barbucha
3716 příspěvků 07.04.12 20:17
Tak děvčata, nechci spamovat do komentářů, proto zakládám toto téma. A mám dvě podtémata:
1. Má cenu se vdávat aneb smysl manželství.
2. Má cenu mít velkou svatbu, krásné a drahé svatební šaty a takové ty špumprnákle?
Těším se na vaše odpovědi:-)
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 21 Další »

  Reakce:
 
DanielaS
4603 příspěvků 07.04.12 20:41

Smysl manzelstvi je pro me socialni a fiskalni. A svatba… nez se s tim nervovat, uz sest let pokojne nesezdana spoluziju. Ostatne muzuv ucetni nas zaprisaha, at se nebereme, ze az bychom se rozvadeli, on by musel studovat mezinarodni pravo a vubec.

 
Kralovna Bitche
382 příspěvků 07.04.12 21:25
Já jsem byla požádána o ruku a na svoji svatbu se těším. Nejsem těhotná a nepočítáme s velkými finančními výhodami. Děláme to staromódně, naivně a z lásky. A než se někdo zeptá - ne, nejsme spolu měsíc, ale tři roky.

A jestli má cenu velká svatba? Pro každého to znamená něco jiného. My tam budeme mít nejbližší rodinu (oba jsme z pěti sourozenců, takže to dá 30 lidí) a blízké přátele. A budeme mít letní šaty a budeme na statku. Myslela jsem, že to je „normální“ svatba, ale dneska mi /skoro/tchýně řekla že je to na ni moc velké. :-D
 
Lachenauerin
544 příspěvků 07.04.12 21:41

Já myslím, že vlastně ani na jednu z těch otázek se nedá odpovědět obecně. Pro někoho zkrátka jeden nebo oba z těch bodů význam mají (navíc pro každého asi trochu jiný), pro jiného nikoliv.
A naštěstí v našich končinách máme všichni možnost vyřešit si to podle svého. Což mi přijde hlavní.

 
zelitschko  07.04.12 21:46

tak když už je tady tohle téma a já jsem (co se týče současných kluků, tak většinou 25 - 35) poměrně kontroverzní v tomto ohledu, tak vám řeknu svůj názor. Je mi (ještě pořád, muhehe) 22, možná z toho vyrostu, jak mi všichni tvrdí. Manželství z jen a jen z lásky moc nechci schvalovat, ano, vím, zamilujeme se, budeme spolu až do konce života. Ale. Od doby, co se praktikuje manželství z lásky se začaly praktikovat také rozvody. Pokud bylo manželství jako spojení rodinných jmění, popřípadě rodů jako takových, tak se ti dva vzali, zplodili potomka a potom jim nikdo neměl za zlé, pokud si tu svou lásku našli (muž, který neměl milenku, byl dokonce v některých dobách pokládán za impotenta). Ale ta láska byla živena tím, že se skutečně nikdy nebudou moci mít úplně. U mě také funguje tento „princip nedostupnosti“ - dokud někoho mít nemůžu, tak se pro něj jsem schopná celé měsíce trápit, ale jak ho dostanu, nastane moment uspokojení a hledání další „oběti“. Když jsem byla malá, a když jsem byla v pubertě, tak jsem si přála svatbu (s korzetem a se šlehačkou pokud možno), ale pak jsem se postupně dostala až do tohoto stavu :) Takže za mě ne, svatba cenu nemá - aspoň svatba z lásky, vdávat se nechci (ani mít děti, ale to je na další elaborát). Tedy, roznášejte na kopytech, děvčata :)

 
Ani  07.04.12 21:49

1. Pro mě to má určitou symboliku. Ale jinak hlavně právní a společenské výhody.
2. Ne, jen takovou, aby to nebylo líto. Peníze se dají použít lépe… i kdyby to měla být o to lepší svatební cesta. Radši budu mít úplně obyčejné šaty za pár stovek, když za tu cenu zase uvidím moře :) a něco nového. Radši než mít drahé šaty a sedět pak doma na zadku. A navíc šetřím na i na jiné věci, o které stojím poměrně dost.
Ale chápu, že je dost párů, kterým to platí rodiče. Nebo kteří se berou v takovém věku, že oba mají stabilní a slušně placenou práci. Pak bych smýšlela asi trochu jinak… ale stejně, to cestování by mi za to stálo víc. Nebylo by to „jen“ moře, ale třeba cesta po Japonsku :) Nebo Peru. Nebo tak něco.
Dnešní svatby se mi nelíbí ani trochu. Stačí proklikat pár alb na beremese… všechno je to velké, okázalé, bílé, kytičky, družičky, sladěné, dort, spoustu hostů… a všechno v podstatě stejné. A i holky, co říkají, že to chtějí jiné, nakonec podlehnou tlaku příbuzných… přijde mi to škoda.
Ale jaké si to kdo udělá… je to holt každého věc.

 
zelitschko  07.04.12 21:55

vlastně ještě péesko: pokud bych už někdy našla Pana Pravého a rozhodla se snad vdát z lásky (či pro peníze :D), tak každopádně malá svatba jen s jedním svědkem pro každého, s návštěvou dokonalé restaurace, v šatičkách podle vlastního návrhu (nejlépe vlastnoručně ušité, ale než se naučím takhle šít, tak to bych se musela vdávat za padesát let :))

 
Sibyla
2639 příspěvků 08.04.12 06:01

Já jsem konzervativní: manželství jako závazek přijmout druhého a setrvat s ním přes dobré a zlé do smrti ano. Velká svatba ne. Nejbližší rodina a dost, nedělat divadlo a nepředvádět se. Ovšem vyloučit z obřadu mámu a tátu, kteří mě přivedli na svět a dvacet let piplali, není cool, to je hulvátství.
Teď jsem si všimla předešlého příspěvku zelitschko, který jsem přeskočila: prosím, to není špička na vás! To je prostě můj názor.

 
hedvika
275 příspěvků 08.04.12 06:12

Taky si říkám, že připravit rodiče o svatbu je skoro vlastizrada :D

 
Baruschka
3 příspěvky 08.04.12 06:58

Když jsem byla mladší, prohlašovala jsem, že já se vdávat nebudu. Člověk míní, člověk mění. Před rokem a půl se objevil ON, po roce jsme se zasnoubili a za 3 týdny už budu vdaná. A jsem pyšná na to, že budu JEHO žena. Pro mě je to opravdu výraz vzájemné lásky, úcty a života v dobrém i zlém. Svatbou si nikoho nepojistíte. Ale vyjadřuje to pro mne dnes to, co k mému muži cítím. Je to možná klišé, ale taky by se mi nelíbilo, že naše děti by měli jiné jméno než jeden z nás.
Co se týká velikosti svatby. Neplánovali jsme nic obrovského a stejně z toho vyšel večírek pro skoro 80 lidí. Těšíme se, že to s námi oslaví. Zveme opravdu jen lidi, které chceme a ne ty, které bychom měli. Řekli jsme si"když už, tak už". Bereme se z lásky, těšíme se oba a už nám dávno není 20 :)

 
zelena
156 příspěvků 08.04.12 06:59

S tými rodičmi je to asi fakt, aj keď moja mamička sa tiež vyjadrila, že jej mám len poslať telegram „Vzali sme sa“. No asi som naivná, ale tiež si myslím, že manželstvo áno. V mojom okolí a okruhu známych tá rozvodovosť nie je taká vysoká a manželstvá sú pekné a šťastné. A svadbu tiež chcem, nie veľkú …toľko ľudí ani nepoznám, ani toľkých nemám rada, aby z toho vznikla veľká svadba:D Ale v kruhu rodiny a pár priateľov… nejakú záhradnú párty s kapelou a pečeným prasiatkom. My sa totiž s rodinou stretávame málo aj napriek tomu, že máme vzťahy veľmi dobré, ale každý má svoj život, svoje problémy, každý je niekde inde a vidíme sa len na pohreboch. Bolo by fajn stretnúť sa aj pri veselšej udalosti. Ale v rámci vzťahu, nemyslím si, že by si môj partner po svadbe zrazu začal po sebe umývať riad a sám od seba vysávať :D …takže deň po bude taký istý ako deň pred. A svadba bude, keď na to budú zvyšné prachy …žiadny rodičia. Ešte aby mi do toho kecala moja šialená svokra. To ani náhodou:D

 
veronika.u
10 příspěvků 08.04.12 07:17
Taky si myslím, že se na tyhle otázky nedá odpovědět obecně. Nicméně já to mám tak, že ve svatbě určitě smysl vidím. Jsem zřejmě v tomhle ohledu konzervativní. Určitě lze být spolu bez svatby a lze vychovat děti bez svatby, ale já mám prostě ráda ten pocit, že jsme rodina ve vším všudy, jednou jsme si slíbili, že spolu zůstaneme, tak bychom to měli splnit.
Svatbu jsem ale taky měla malou, když jsem pomyslela, že by tam mělo být několik desítek lidí a všichni jen drbat nevěstu a ženicha, tak se mi dělalo mdlo. Bylo nás tam dohromady cca 10, oběd jsme si dali v nedaleké restauraci a pak jsme pařili až do rána (už to bude pár let zpátky…) :)
 
GreatSusan  08.04.12 07:53

Rekla bych, ze rozhodne ma cenu se vdavat, ale az kdyz clovek najde skutecne toho praveho a ne z duvodu typu „jsme spolu uz dlouho“ nebo " rodice uz na nas tlacili". Vztah se tim trochu posune a zmeni, citim se za nej vic odpovedna a mam v nej jeste vetsi duveru. Taky mam vetsi strach o manzela, coz jsem predtim nemela. Na vdavani jsem nikdy nemyslela, ani jsem si svou svatbu nijak nepredstavovala - manzel me pozadal o ruku asi po mesici vztahu, ano jsem rekla az za temer 5 let, proste jsem si k tomu musela dojit sama.
Svatbu a vse okolo jsme platili my, na obradu a nasledujici hostine bylo 12 lidi, pozdeji odpoledne se podaval svatebni dort+kava+sampanske pro dalsich ca. 30 lidi. Vsechno to bylo velmi jednoduche, nenucene, elegantni a velmi drahe - a kdybych se vdavala znova, tak to udelam stejne. Velka svatba, pri ktere (i z financnich duvodu) nemuzu mit vsechno „v ruce“, tak jak chci, by me znervoznovala. Jako nejprijemnejsi cast svatby bych oznacila jidlo potom, protoze nas bylo jen 12, tj. sedeli jsme u jednoho velkeho stolu, bylo to skutecne 10 nasich nejblizsich lidi a bylo to velmi intimni a prijemne. Saty jsem mela hedvabne, divci, jednoduche, lehce pod kolena, svetle, ale ne bile - jsou to letni saty a skutecne jsem je mela na sobe i po svatbe, ale ne moc casto, protoze si v nich proste porad pripadam, jako ve svatebnich satech :-)

 
MP lucille
12 příspěvků 08.04.12 08:07

Přidám i svůj názor - vdávat bych se jednou chtěla, ale pouze v počtu nevěsta, ženich a dva svědci. V rodině mám rozvodů poměrně dost a obřad jako takový pro mě mnoho neznamená, svatbu vnímám jako formální akt, kdy dva začnou vystupovat jako pár i před úřady a podobně. Navíc bych nechtěla, aby se svatbou cokoliv v soužití dvou změnilo. Jen nevím, zda mi tato verze svatby projde u partnera, ten určitě bude chtít alespoň nejbližší rodinu. Pro mě už i to ale znamená jakési „divadlo“ pro ostatní, svatbu bych chtěla když, tak jako intimní okamžik pouze dvou lidí (+ dva nutní svědci:)).

 
Lola  08.04.12 09:12
Svatba ANO: beru ji jako vážný výraz přijetí zodpovědnosti za toho druhého a za děti, veřejné vyjádření závazku, který si na sebe beru a jsem si toho vědoma, a symbolické „odstřižení se“ od minulého života - ostatně i etnografové popisují, že křtiny, svatby a pohřby jsou typickými „přechodovými“ rituály, které symbolizují vývoj života každého člověka a v minulosti přispívaly k upevnění stability a soudržnosti celé společnosti.
Názory typu „je to jen papír“ a „nač se s tím nervovat“ chápu jako podvědomou nechuť dnešní generace dospět a touhu po ponechání určitých zadních vrátek, byť si to tak určitě vědomě nedefinují (všechny ty reklamy typu: nevaž se - odvaž se, užívej si, buď věčně mladý, krásný a zdravý, žádné starosti … vyrůstají ze stejného podhoubí).
V některých případech, které znám, jde o vědomý kalkul typu: když si budu hrát na svobodnou matku, pumpnu stát o nějaký ten peníz navíc, tak proč toho nevyužít.

Velikost svatby - to už je individuální. Gigantické celodenní svatby s živou hudbou a hromadným jucháním stovky lidí až do kuropění mě děsí, ale dokážu je pochopit u lidí, kteří jsou tak naladěni, mají mraky přátel a široké příbuzenstvo, a všichni si to báječně užijí. Pokud na to mají peníze a nemusí se na to zadlužit (což považuji za mimořádně stupidní), tak proč ne, i když já bych do toho nešla. Moje svatba se odehrála ve 20 lidech, s nejbližšími příbuznými a přáteli obou snoubenců, a po slavnostním obědě a posezení při rozkrájeném svatebním dortu jsme se již v odpoledních hodinách v klidu, míru a střízliví rozešli do svých domovů.
 
Olinka
2582 příspěvků 08.04.12 10:25
zelitschko ha detto : tak když už je tady tohle téma a já jsem (co se týče současných kluků, tak většinou 25 - 35) poměrně kontroverzní v tomto ohledu, tak vám řeknu svůj názor. Je mi (ještě pořád, muhehe) 22, možná z toho vyrostu, jak mi všichni tvrdí. Manželství z jen a jen z lásky moc nechci schvalovat, ano, vím, zamilujeme se, budeme spolu až do konce života. Ale. Od doby, co se praktikuje manželství z lásky se začaly praktikovat také rozvody. Pokud bylo manželství jako spojení rodinných jmění, popřípadě rodů jako takových, tak se ti dva vzali, zplodili potomka a potom jim nikdo neměl za zlé, pokud si tu svou lásku našli (muž, který neměl milenku, byl dokonce v některých dobách pokládán za impotenta). Ale ta láska byla živena tím, že se skutečně nikdy nebudou moci mít úplně. U mě také funguje tento „princip nedostupnosti“ - dokud někoho mít nemůžu, tak se pro něj jsem schopná celé měsíce trápit, ale jak ho dostanu, nastane moment uspokojení a hledání další „oběti“. Když jsem byla malá, a když jsem byla v pubertě, tak jsem si přála svatbu (s korzetem a se šlehačkou pokud možno), ale pak jsem se postupně dostala až do tohoto stavu :) Takže za mě ne, svatba cenu nemá - aspoň svatba z lásky, vdávat se nechci (ani mít děti, ale to je na další elaborát). Tedy, roznášejte na kopytech, děvčata :)
Souhlasím se zelitschkem. Jsem zhruba stejného věku, obojí prarodiče už oslavili nějakých 50 let spolu, otec potřetí ženatý, máti se vdala podruhé - po 12 letech vztahu. Jaký si to uděláš, takový to máš - ale já vidím, jak po těch svatbách šlo nějak k horšímu. Jakoby partner měl toho druhého jistého a už se nějak nemusel snažit. Opravdu bych měla strach, že by můj milý po svatbě přehodil a začal mě vydírat ve stylu - však už si mě jednou vzala, tak mi ustoupí, protože se přece nebude rozvádět. A vzhledem k tomu, že neplánuju rodinu, ani nějak nechci nechat se živit chlapem, připadá mi svatba jako zbytečnost. A pokud ano, tak jednoduchá, nenákladná. Taky nevím, koho bych na ni měla zvát? Otce a matku bez partnerů??? Jak znám obě větve naši rodiny, ve finále by z toho byla scéna jak z dramatického oscarového filmu.
V dnešní době, kdy snad každé 2. manželství končí rozvodem (a leckdy tam ty děti už jsou), není výjimkou, že rodič má několik dětí, každé s jiným partnerem, se tradiční představa rodiny vytratila. Navíc ty vztahy jsou leckdy dost napjaté. A než dumat, jestli pozvat na svatbu otce s macechou, nebo matku s otčímem, je lepší udělat malinkou jen se svědkama a všichni ať si trhnou nohou. Opravdu bych se nechtěla ve svatební den stresovat tím, že bych seděla jak na trní, kdy začnou padat urážky, kdo se s kým dohádá a že místo oslavy vzniku nového páru vše skončí velkým fiaskem.
A ohromné svatby se stovkami hostů jsou podle mě taky padlé na hlavu. Jediné, co z toho, že nevěsta/matka nevěsty jsou nervózní z věčného zařizování a aby všechno bylo tip top, širé příbuzenstvo se přijede nažrat a ožrat a svatební dary zdaleka nevyváží nákladnost takové akce.
 
lilip  08.04.12 10:51

Naprosto souhlasím s Lolou.
Velikost a nákladnost svatby není vůbec o „smyslu“, ale jen o vkusu, preferencích a možnostech. Je zcela jedno, jak okázalou či skromnou svatbu máme.
Naše společnost je právně a organizačně uzpůsobena počítat s jednotkou „manželství“ -tedy výhody a funkce jsou nesporné. Rodina je jednotka a základ státu. Že je zákonný svazek důležitý ukazuje i boj homosexuálů za alespoň nějaký úředně potvrzený stav dvou. Před zákonem i před lidmi patřit k někomu druhému má silný vliv i na sebevědomí jedince.
Za pár dní máme 20. výročí svatby, vdávala jsem se ve 23 , svatbu jsme měli také s 15 lidmi, jen oběda odpoledne jsme vyrazili ukázat tchánům Pražský hrad a celou procházku jsem absolvovala ve svatebním, abych si ty šaty užila. Bylo to nádherné slunečné odpoledne…
Svatba je hlavně manželský slib - je to vyjevené převzetí zodpovědnosti, odpovědnosti za pouto, je to otevřené dání najevo oddanosti druhému. Je stvrzením nepsaného: že jsem tu pro někoho výhradně a on pro mne. Rituály a symboly jsou hluboce zakořeněné v dějinách lidstva - je to deklarování (čehokoliv) Pokud začnou mizet rituály, tradice, vede to k chaosu v jedinci a následně k oslabování společnosti, přesně jak se to děje v současné generaci a je to na pováženou. „nevaž se - odvaž se, užívej si, buď věčně mladý, krásný a zdravý, žádné starosti " - přesně jak píše Lola. Člověk pak neví čí je, kdo je, kde má své místo. Je to taková ztráta hranic, nevázanost - ovšem člověk potřebuje mít ohraničené hřiště, na kterém hraje, to dává jistotu, smysl, manévrovací možnosti.
Je snazší se rozejít, když žijeme nesesdaní - rozvod je složitější. A i to to jde. Stane se, že si lidé uvědomí, proč se brali, že se vzali a že musí zabojovat a pokusit se dostát svému slibu. Nutí je to alespoň zamyslet se a zkusit to.
A vůbec není od věci si jednou na kulaté výročí tento "slib“ neformálně obnovit - připomenout, proč jsme spolu a ŽE jsme spolu a co jeden pro druhého znamenáme.
Tentýž smysl mají i prstýnky. My jsme si nyní k výročí pořídili druhé - ty první, studentské tenoučké se prošoupaly. Tentokrát už jsme vybrali pořádně silné, design jsem si navrhovala sama, byly na zakázku, jen pro nás. A klidně s nimi můžeme přežít i další krizi (jakože byly a jsou v každém vztahu) - jednou jsme se do toho dali a máme povinnost před sebou i dětmi snažit se a vytrvat.
Za mě tedy jednoznačně manželství smysl má - a tím nemyslím, že jde pouze o cár papíru - má smysl tím, co ten papír symbolizuje.

 
Ameline
95 příspěvků 08.04.12 10:55
Lola ha detto : Svatba ANO: beru ji jako vážný výraz přijetí zodpovědnosti za toho druhého a za děti, veřejné vyjádření závazku, který si na sebe beru a jsem si toho vědoma, a symbolické „odstřižení se“ od minulého života - ostatně i etnografové popisují, že křtiny, svatby a pohřby jsou typickými „přechodovými“ rituály, které symbolizují vývoj života každého člověka a v minulosti přispívaly k upevnění stability a soudržnosti celé společnosti.
Názory typu „je to jen papír“ a „nač se s tím nervovat“ chápu jako podvědomou nechuť dnešní generace dospět a touhu po ponechání určitých zadních vrátek, byť si to tak určitě vědomě nedefinují (všechny ty reklamy typu: nevaž se - odvaž se, užívej si, buď věčně mladý, krásný a zdravý, žádné starosti … vyrůstají ze stejného podhoubí).
V některých případech, které znám, jde o vědomý kalkul typu: když si budu hrát na svobodnou matku, pumpnu stát o nějaký ten peníz navíc, tak proč toho nevyužít.
Velikost svatby - to už je individuální. Gigantické celodenní svatby s živou hudbou a hromadným jucháním stovky lidí až do kuropění mě děsí, ale dokážu je pochopit u lidí, kteří jsou tak naladěni, mají mraky přátel a široké příbuzenstvo, a všichni si to báječně užijí. Pokud na to mají peníze a nemusí se na to zadlužit (což považuji za mimořádně stupidní), tak proč ne, i když já bych do toho nešla. Moje svatba se odehrála ve 20 lidech, s nejbližšími příbuznými a přáteli obou snoubenců, a po slavnostním obědě a posezení při rozkrájeném svatebním dortu jsme se již v odpoledních hodinách v klidu, míru a střízliví rozešli do svých domovů.
Krásně jste napsala, co bych sama těžko formulovala, ale zastávám podobný názor. Myslím, že všechny ty „rituály“ měly značnou důležitost i pro jednotlivého člověka a poněkud mě mrzí, že v naší společnosti ztrácí místo. Včetně různých masopustů, čarodějnic a tak dále. Naštěstí jsou i tendence se k tomu vracet a díky za to. Napadá mě, že mimo spousty jiných věcí ale velikost svatby koreluje také s tím, jak velký zlom má pro novomanžele znamenat. Pro některé může být těžké nebo naopak stěžejní se „vyvázat“ z původní rodiny, například.
 
katango
1356 příspěvků 08.04.12 11:28

Svatba jednoznačně ano. Z důvodů citových i ekonomických. Vzájemná opora a pomoc. To oceníte, když jsou malé děti neb (později) v případě vážné nemoci. To, že svatba přináší komplikace při případném rozvodu, je dobře. Člověk má v případě krize dost času si to rozmyslet, nelze jen tak prásknout dveřmi. A jsou tady děti, za ty je člověk odpovědný a je jeho povinností se o ně starat. To se taky líp daří ve dvou.
Vzala jsem si, tedy až na druhý pokus, báječného chlapa.

 
GreatSusan  08.04.12 11:52

Jak tu nekdo psal, ze po svatbe je to spis horsi (myslim, ze Olinka), tak to musim odporovat - naopak, po svatbe je to porad jen lepsi, svatba je teprve zacatek :-)
A jeste neco - pribuzenstvo, ktere by se na moji svatbu prijelo jen pohadat, nazrat a ozrat, misto aby prijelo se mnou oslavit vyznamny den v mem zivote a radovat se pro me, bych vubec nezvala (nehlede na to, ze tak pitome pribuzenstvo ani nemam).

 
Kralovna Bitche
382 příspěvků 08.04.12 12:34
Souhlasím s Lolou a Lilip, píšete mi z duše.

Už se na svou letošní svatbu těším. Ne, nebudu vypadat jako princezna, těším se, až se v přítomnosti lidí, kteří jsou pro mě důležití odevzdám svému muži a spojíme svoje životy. Zní to jako hrozné klišé, ale tak nějak to opravdu je.
 
Olinka
2582 příspěvků 08.04.12 12:45

Je pravda, že ta moje odpověď je hodně pesimistická, ale prostě to tak vidím u rodičů. Tím pádem pro mě manželství = otročina. Ale jaké si to uděláš, takové to máš. Já si to nechcu udělat tak blbé, tím pádem bych radši svatbu nedělala vůbec:-) ale věřím, že je spousta lidí, kteří se berou proto, že chtějí s tím druhým být z lásky, a ne proto, aby ho mohli dirigovat.
Upřímně řečeno - jaký pohled může mít na tuto problematiku dítě rozvedených rodičů? Neříkejte mi, že jsou tady všichni ze šťastných a úplných rodin.

 
zelitschko  08.04.12 12:57

Olinko, já třeba z úplné a možná i šťastné rodiny jsem. Ale už od malička jsem byla černou ovcí rodiny pro své názory a chování, já třeba jako úplně první žena v naší rodině studuji. Nikdy jsem neviděla důvod v tom, abych něco s rodinou slavila, nikdy jsem se nechtěla účastnit rodinných dýchánků. A je to taková klasika, nesnesu, když mi babička pořád opakuje, jak jsem strašně hubená a že málo jím, já si vždycky představím, že by tohle začala dělat na mé případné svatbě a vůbec se mi to nelíbí. A ještě jsem cynik, co se týče lásky a takových věcí :)

 
Olinka
2582 příspěvků 08.04.12 13:10
zelitschko ha detto : Olinko, já třeba z úplné a možná i šťastné rodiny jsem. Ale už od malička jsem byla černou ovcí rodiny pro své názory a chování, já třeba jako úplně první žena v naší rodině studuji. Nikdy jsem neviděla důvod v tom, abych něco s rodinou slavila, nikdy jsem se nechtěla účastnit rodinných dýchánků. A je to taková klasika, nesnesu, když mi babička pořád opakuje, jak jsem strašně hubená a že málo jím, já si vždycky představím, že by tohle začala dělat na mé případné svatbě a vůbec se mi to nelíbí. A ještě jsem cynik, co se týče lásky a takových věcí :)
Tak to já mám vztahy s rodinou dobré až výborné, dědečci a babičky by pro nás udělali první poslední, mamka s taťkou jsou taky v pohodě, podporují mě… Otčím má své mouchy, ale není to špatnej chlap. Problém je macecha, pro tu nemá dobrého slova nikdo, ale otec se prý „nemůže potřetí rozvádět“. A matka by mému otci za takovou babu, jakou si přivedl po ní domů, asi vyškrábala oči:-D Ale myslím si, že kdybych udělala svatbu ve stylu, že bych pozvala prarodiče a bratra jako zástupce rodiny, mamka s taťkou by to pochopili - i když líto by jim to asi bylo - ale snesli by to spíš, než to čóro, kdyby se tam potkali:-)) Koneckonců, tak si říkám, že ti prarodiče + pár nejbližších přátel by byla malá, veselá a klidná svatba:-))
Jinak mamka, když se vdávala před skoro 2 rokama, tak já a brácha jsme šli za svědky a pak už tam byli jen rodiče, aby se učinilo povinnosti zadost. Koneckonců, nastávající, jak už jsem uvedla, spolu žili už 12 let.
 
MP Barbucha
3716 příspěvků 08.04.12 14:52
Tak jsem ráda, že tu nejsem jediný nevyléčitelný romantik. Vdávala jsem se z lásky. A vzala si muže svých snů:-)
Vzpomínám na ségru,která si vzala svého prvního kluka. Když jsem jí líčila na svatbu, ptala jsem se jí, jak si může být tak jistá. A ona mi řekla, že prostě je. Prostě ví, že je to on, bez stínu pochybnosti. No a já jsem si říkala, to já si takhle jistá nebudu nikdy. A pak jsem potkala svého muže, který mě požádal o ruku 14 dní poté, co jsme spolu začali chodit:-) A já jsem bez stínu pochybnosti řekla ano!
(Ale znali jsme se už 3 roky a byli do sebe zamilovaní, je to story na hollywoodský film:-)
K těm tématům:
1. manželství pro mě smysl má, už to tu zaznělo, takže nebudu opakovat. Souhlasím s Královnou Bitche, Lolou, Lilip, Great Susan… Ale nejvíc se mi líbí, co napsala Katango.Je to lakonické a výstižné.
Zelíčko a Ani, jste ještě mladé, třeba změníte názor, třeba ne, každopádně máte dobré vlastní důvody, není to takové to „k čemu ten papír“ atd…
2. Svatba je pro mě symbol. Stvrzení manželství. My s mužem oba máme velké rodiny a hodně přátel, takže jak už jsem psala v komentářích, počet svatebních hostů se trochu vymknul z ruky:-)
Většinu jsme platili sami, řekli jsme si, že když už všechny hostíme, tak v našem stylu. Takže k pití bylo jen víno (pivo a tvrdý alkohol nepijeme), k jídlu kromě moravských koláčků a koláčků z vysočiny, které zajistila moravská část obou rodin, jsme měli zeleninu, steaky no a samozřejmě spoustu sushi:-) K tomu nám hráli kamarádi, kteří mají jazzovou kapelu. Bylo to super, nikdo nebyl příliš opilý a stěžoval si jen jeden člověk na absenci piva. Na to jsem mu řekla, ať si tedy jde to pivo koupit:-)
Neříkám, že je to nutnost, velká svatba. Nám se to líbilo a odpovídá to našim povahám. A to je asi to hlavní. My jsme si prostě řekli, že si uděláme svatbu takovou, jaká se líbí nám. A jakou si užijeme my. Ne podle tradic, ne podle tlaku příbuzných. A nakonec byli snad spokojení všichni. Dokonce i moje maminka, kterou trochu podezírám, že se černá ovce rodiny nevdá:-)


Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 21 Další »
 Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu

Kurz základů práce s kůží.

Kdybyste nevěděli, co se zítřejším dlouhým zimním večerem, přijďte... Celý článek

Poslední článek:
Jak mě mrazilo při předvánočním nákupu bot

Letos do Vánoc zřejmě zrmznu. Nepovedlo se mi v řetězcích sehnat... Celý článek

Novinky e-mailem

Pekelné články Vám doručíme ještě zatepla.

Přihlásit