typ oblečení = typ chování? a oblečení podle věku?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
seznam.mih  07.09.11 20:09

Myslíte si, že to, jaký oblečení si „zvolíme“ Tak to taky ovlivní i způsob chování? Mám na mysli, že kdybych si vzala nějaký pánský gatě, k tomu hajpr kůl tričko a vlasy si dám do nějakýho číra, že budu mít tendence mluvit jako dlaždič, mluvit sprostě, nevhodně, bude si hrát na nějakou drsnačku a já nevím co, a kdybych si jinej den vzala třeba sako, sukni, nebo elegantní kalhoty, podpatky, slušně a decentně se namalovala, upravila vlasy na člověka, tak budu nevědomky mluvit více jako dáma, snažit se působit více elegantně, budu více háklivá na špínu a nepřesnoti. Snad víte, co tím chci naznačit :)
Dále jsem taky přemejšlela i díky novému článku o čtyřech rozdílných starších dámách, které jsou upravené. Je vážně nutné v určitém věku snažit se bejt více za dámu a i víc usedle? A v pubertě zase nosit podkolenky, džíny s mišelínkama, hajpr kůl trička? Že je mi 21 a hodně jsem si oblíbila různí čelenky s výraznou ozdobou, jako je třeba mašle (na to byl jeden topic), nebo různé kytky a s mým obličejem mám pocit, že musím působit jako stará, co si chce hrát na děvčátko. Ještě s mojí silnější a malou postavou no nevím. Soudnost samozřejmě bejt musí u všeho, ale když prostě se koukám do zrcadla a vezmu si tu čelenku s mašlí, tak to nepůsobí tak strašně, když se ale kouknu na sebe i s celkovou mojí postavu, mám pocit, že působím prostě divně. Asi to neumím nosit, nebo já nevím…


  Reakce:
 
Lachenauerin
544 příspěvků 07.09.11 20:34

Hm… co mám na sobě, mě určitě ovlivňuje. Jednak to mám na sobě experimentálně odpozorované, za druhé - každý proces je obousměrný. Z čehož ovšem plyne, že i já (vy-on-ona-ono…) ovlivňuju to, jak vypadá to oblečení, že jo.
Jednak je vcelku zábavné zkusit se vědomě chovat i takříkajíc „proti typu“ toho, co si oblečete. Kdysi jsem se coby pankáč vyžívala v tom, že jsem hovořila spisovně až vybraně, můj tehdejší stejně pankový přítel se choval jako starosvětský džentlmen, líbal mi ruku atd…
Celkově považuju za dobré vědět, že mě ten který oděv nějak proměňuje, ale nepokládat se do toho příliš. Když si vezmu díblíkovský ohoz, snažím se chovat naopak nedíblíkovsky, aby toho nebylo moc. Prostě ty hadry by asi neměly člověka přebít.
Oblečení a věk: Nevím, podle mě je to „kus od kusu“. Kdo je celý život ujetina, může si většinou dovolit být a vypadat jako ujetina i ve vyšším věku, a nebude to vypadat blbě. Protože mu to uvěříte. Člověk by asi měl hlavně chodit v tom, v čem se cítí přirozeně, co odpovídá jeho myšlení a jeho vidění světa. Nevidím důvod, proč se s postupujícím v oblečení zbytečně usazovat, když pominu takové ty extrémy ála šedesátiletá lolitka a semdesátiletý Hurvínek.

 
A.C.
153 příspěvků 07.09.11 20:45

U mě jednoznačně platí, že oblečení ovlivňuje moje chování i chování těch okolo.
Ale jsem ujetina :)) (Lachenauerin, díky! :)))))) Patří to ke mně, k mé povaze, rodina sice doufala, že z toho vyrostu, ale spíš naopak. S věkem ztrácím poslední zbytky zábran a radostně si nosím, co mě těší, a můj muž se za svou výstřední ženu nestydí.
Už jsem se nad tím ale zamyslela, když syn uviděl jednu z mých veselých kreací a pronesl „ale nepůjdeš v tom někam ke škole????“ Chudák netuší, v čem chodím na třídní schůzky.

 
seznam.mih  07.09.11 20:56
A.C. ha detto : U mě jednoznačně platí, že oblečení ovlivňuje moje chování i chování těch okolo.
Ale jsem ujetina :)) (Lachenauerin, díky! :)))))) Patří to ke mně, k mé povaze, rodina sice doufala, že z toho vyrostu, ale spíš naopak. S věkem ztrácím poslední zbytky zábran a radostně si nosím, co mě těší, a můj muž se za svou výstřední ženu nestydí.
Už jsem se nad tím ale zamyslela, když syn uviděl jednu z mých veselých kreací a pronesl „ale nepůjdeš v tom někam ke škole????“ Chudák netuší, v čem chodím na třídní schůzky.
Můžu se zeptat, co znamená ta ujetina? :) Každej člověk si pod ujetinou představuje něco jinýho. Někomu připadá ujeté už jen třeba nosit tu čelenku s mašlí, někomu připadá ujeté až když člověk chodí po ulici jako Lady gaga ve svých klipech :))
 
pixie
232 příspěvků 07.09.11 21:09
Tak u mě to platí určitě. Když v práci obleču džíny s utrženýma nohavicema (byly prostě dlouhý:)), starou orvanou mikinu a zablácený glády a jedu na stavbu, tak klidně mluvim jako dlaždič(ka) - teda jen v případě, že se něco se… kazí (a to se stává skoro vždycky), ale když si vezmu sukni a klobouk, tak se snažim všechna sprostá slova zahnat a celkově se chovat víc jako člověk.
Myslim, že to je naprosto normální, s profesorem na zkoušce se budu prostě bavit jinak, kde oba budeme na zkoušce slušně oblečený, a jinak se budu bavit s dělníkem na stavbě (i kdyby to byl ten profesor a z nějakýho důvodu si tam přivydělával). Prostě člověk se chová jinak podle toho, co má na sobě, a různě se chová i k rozdílně oblečeným lidem.
 
Lachenauerin
544 příspěvků 07.09.11 21:15

Seznam.mih: Ujetina je mým viděním autenticky nekonvenční jedinec, člověk, který se nedá semlít davem. Může se prolínat s živočišnými druhy zvanými podivín, výstředník a dalšími. Oblečením se to projevovat může, ale nemusí. Do mého soukromého seznamu ujetin patří např. Warhol, Lou Reed, Syd Barret, Toyen, A. Breton, Gary Snyder… Ten seznam je dlouhý.

 
Carrie35
52 příspěvků 07.09.11 21:20
K věku a oblečení:

Není nic strašnějšího, než postarší dáma, která si hraje na diblíka. Nemyslím tím, že by s věkem měly ze šatníku mizet barvy a nutně jsme se musely cpát do usedlých kostýmků. Naopak, mně třeba ohromně prozáří den, když na ulici potkám dámu důchodového věku, která má na sobě třeba růžový svetřík. Ale znám třeba dámu, které je přes padesát a rve se do obyč. bavlněných triček od větví, čím barevnější, štrasovatější a počmáranější, tím líp. Nebo ji potkám v kraječkovaných leginách a topu těsně pod zadek - vypadá prostě, jako by vybrakovala šatník vnučce. Prostě asi to chce odvahu, ale i soudnost - prostě i čupr baba bude trapná, když si vezme triko s lebkama a děravý džíny.

Mimochodem, potkat na ulici Ivanu Trumpovou, která nedávno proletěla bulvárem v tyrkysových sexy hajprkůl šatečkách, budu mlátit hlavou do nejbližšího kandelábru.
 
A.C.
153 příspěvků 07.09.11 22:32
Tak třeba ty třídní schůzky… červená sukně s etno-vzorem + červené martensky + černé triko + tyrkysová šála a tyrkysové náušnice. Kabelka s červenými a zelenými žabičkami.
Nebo žluto-khaki sukně, khaki triko, červeno-hnědo-khaki šála. Kabelka červená jednobarevná, boty hnědé.
Přestože se - v prvním plánu - neoblékám záměrně nápadně, tak mám ráda barvy, kombinace, vzory, sukně, šály. Nenápadná elegance to není, v davu „paní v mém věku“ jsem nápadná, ať dělám, co dělám.
seznam.mih ha detto :

Můžu se zeptat, co znamená ta ujetina? :) Každej člověk si pod ujetinou představuje něco jinýho. Někomu připadá ujeté už jen třeba nosit tu čelenku s mašlí, někomu připadá ujeté až když člověk chodí po ulici jako Lady gaga ve svých klipech :))
 
Anka F.
202 příspěvků 07.09.11 23:33

Oblečení chování určitě olivňuje, ale spíš chování těch lidí okolo, přičemž záleží na tom jací jsou ti lidé okolo (jak velkorysí, tolerantní, jaký mají všeobecný rozhled i předsudky). Zpětná vazba pak může ovlivnit i chování subjektu - mě (tebe, jeho…), ale pokud se jedná jenom o oblečení (a ne třeba o krizovou situaci na stavbě, nebo splupráci s partou dlaždičů) nevidím důvod, proč by se mělo moje chování měnit jenom kvůli oblečení.
Nicméně archetypální stereotypy, jak vnímat člověka podle vzhledu, jsou velice silné a někdy je až úsměvné, jak se mění chování lidí podle mého „outfitu“. Také občas chodím do terénu v montérkách a vaťáku a lidi Vás fakt berou jinak, i když se představíte. Zdá se mi, že zvláště ženy mají větší tendenci podle oblečení soudit typ člověka.
K věku a stylu oblékání - pěkně to napsala Lachenauerin, v oblečení by se měl člověk cítit hlavně přirozeně.
Poblíž bydlí jeden skoro 60-tiletý diblík. Je to střelená ženská, ale umí nosit opravdu ujeté kreace a vypadá to na ni tak nějak dobře. Moje matka je v oblékání mnohem odvážnější než já, i když už je řadu let v důchodu. Nebojí se barev (střihy volí úměrné věku), takže si třeba pořídila sadu zářivě červených doplňků včetně bot na vysokém podpatku a umí to nosit. Módní trendy přebírá mnohem dřív než já a dokáže zkombinovat nějaký hodně výrazný prvek se zbytkem oblečení tak, že to nevypadá blbě ale šmrncovně. Tohle jí závidím. ****

 
fiesta
104 příspěvků 08.09.11 07:56

Suhlasim s Ankou F,. ze oblecenie skor ovplyvnuje to, co si o nas myslia druhi ako nase vlastne chovanie. Najsvetlejsi priklad je moja sefa - subtilna, mala, krasna blondyna v kostymcekoch a pin-up satockach a ked otvori usta - to je slovnik namornika. Ja som zvyknuta a inak si ju uz neviem ani predstavit. Ludi, co ju nepoznaju, to vsak dost sokuje. Ja tiez v zasade nemenim svoje spravanie podla oblecenia, aj ked v spolocnosti a v elegantnych satach ma clovek viac tendenciu davat si pozor na to co povie a ako sa chova, ale podla mna to nie je oblecenim co mame na sebe ale opat okolitym prostredim a ako nas okolie vnima.
Co sa tyka veku to je priama umera - cim vyssi vekl tym viac by sa mala zena zamyslat nad tym co si oblecie (napriklad aj kvoli farbam - tmave, fadne farby este viac zostaruju takze pekne a vkusne kombinacie farieb su mimoriadne ziaduce). Hranica medzi vkusnym a nevkusnym je velmi tenka a podla mna vela zalezi aj od osobnosti - co niekomu este pristane a vyzera v tom super, druha dama rovnakeho veku v rovnakom obeleceni uz moze vyzerat smiesne. Preto tazko zovseobecnovat - ja som naopriklad vo vseobecnosti hakliva na infantilne motivy a la minnie mouse alebo hello kitty na osobach nad 18 rokov.
Seznam.mih - co sa tyka tych celeniek, ja by som poradila pocuvat svoje „vnutorne“ ucho. Ak mas cudny pocit, nebudes sa v tych celenkach citit dobre a ja by som radsej dalej hladala nieco co bude lepsie zodpovedat tvojej osobnosti.

 
Lenka M.  08.09.11 11:48

No ja jednoznačne pozorujem, že na to ako sa oblečiem, reaguje predovšetkým moje okolie..Príklad z minulého týždňa : Celé leto som sa odievala no priznám sa zas tak moc elegantne nie, pretože v horku proste nedokážem chodit na opatkoch a večšina mojich elegantných „outfitov“ sa na ne dost viaže, takže ľanové nohavice,alebo chinos, žabky/balerínky, tielko, kedykoľvek som v tom s drahým niekam šla tak ma furt popohánel, že sa loudám, schody zbehol dolu a tam na mňa robil významné gestá a podobné antigentlemanovské veci :) Minulý týžden bolo chladno tak som vytasila obľúbené podpatky, puzdrové šaty a balonáčik a drahý sa odo mňa na meter nepohol, stále mi ponúkal rameno, na schodoch šiel krásne vedľa mňa, stále ma všelijak „istil“ , bol úslužnost sama, že som čumela :) A na základe toho " vlnenia" čo ku mne vysielalo okolie som sa začala patrične cítiť a možno aj chovať i ja, čo vyvolalo zase silnejšiu odozvu, takže určite to tak je :)
Inak ad vek a primerané oblečenie..myslím, že hranica pre to čo už nie, je len v osobnosti toho človeka :) Čím chcem povedať-kto sa v čom cíti najlepšie,v tom najlepšie posobí na okolie bez ohľadu na to, či je práve oblečený do ja neviem..oranžového latexového overalu,alebo čo :) Napr. moja mama- má 50, peknú postavu, hnedé dlhšie mikádo, mohla by sa obliekať 100× originálnejšie ALE necítila by sa v tom dobre..nosí síce tlmené farby, alebo čierno/biele kombinácie,ale tím, že sa v tom cíti fajn je to myslím lepšie než keby ju niekto chcel natiahnuť do červených šatov v ktorých by sa za chvilku začala hrbiť, nervózne ošívať a premýšlať len nad tým ako sa už teší keď sa prezlečie „do svojeho“…Táto umelá snaha keď sa človek chce prezliekať za niečo čo nieje myslím neprináša nič dobré a okolie na to vačšinou ani „neskočí“ :)

 
MP _Samantha
79 příspěvků 09.09.11 07:40

Lachenauerin, oni všichni pankáči opravdu nejsou věčně ožralí dlaždiči, můj drahý, taky pankáč, mi sice nelíbá ruku (i když teď si vzpomínám, že to párkrát taky udělal :)), přesto se ke mně umí chovat jako k dámě. A vypadá to hrozně hezky, když jdeme například na večeři a on se se svým modrým čírem umí chovat kolikrát mnohem líp než zbytek strávníků. Je vidět, že ani obsluha to nečeká atp.
A mimochodem zbožňuju kluky/muže, kteří se umí chovat jako gentlemani. S jedním mým bývalým přítelem jsme si v prvních měsících, obzvláště při psaní, vykali a bylo to skvělé. A i později, v některých chvilká, když to zkrátka vyplynulo, jsme plynule přešli na vykání. (Možná jsem trošku divná řeknete si, ale nevadí :D)
Jinak já si myslím, že spíš povaha (částečně) ovlivňuje výběr oblečení. Ale souhlasím taky s tím, že oblečení ovlivňuje to, co si o vás myslí okolí. Ne nadarmo se říká, že šaty dělaj člověka. Že ho doopravdy dělat nemusí, že ani v roztrhaných silonkách, kožené bundě a vysokých gládách nebudu mluvit sprostě a dělat bordel na ulicích, protože jsem slušně vychovaná a vůbec, to už je jiná věc, protože předsudků se člověk špatně zbavuje.

 
FoxInTheBox
278 příspěvků 09.09.11 08:51

Mimochodem, znáte to, jak přijdete oblečení nějak originálněji do obchodu a prodavačka vám kouká pod ruce, kdy už jako něco ukradnete? A vůbec to nemusí být rozdrbaný punk…

 
MP _Samantha
79 příspěvků 09.09.11 10:17

Jo. Jeden z důvodů, proč odmítám chodit do menších obchodů kromě jednoho sekáče, který miluju (ale mám pocit, že tam se divně nedívají na nikoho, navíc si nedovedu představit, že by tam někdo chodil krást). A to prodavačky obecně, nemusí se ani blbě tvářit nebo mi nutit o 3 čísla větší kalhoty s tím, jak krásně mi padnou…potřebuju na nákupy svůj klid a systém.

 
seznam.mih  09.09.11 11:00

Hm taky nemám ráda malé krámky, protože se mi nelíbí, jak mě vyloženě hypnotizují, jesli si teda něco koupím, nebo ať vypadnu.

 
MP Vila Amalka
14 příspěvků 14.09.11 08:52
A.C. ha detto :
Tak třeba ty třídní schůzky… červená sukně s etno-vzorem + červené martensky + černé triko + tyrkysová šála a tyrkysové náušnice. Kabelka s červenými a zelenými žabičkami. Nebo žluto-khaki sukně, khaki triko, červeno-hnědo-khaki šála. Kabelka červená jednobarevná, boty hnědé. Přestože se - v prvním plánu - neoblékám záměrně nápadně, tak mám ráda barvy, kombinace, vzory, sukně, šály. Nenápadná elegance to není, v davu „paní v mém věku“ jsem nápadná, ať dělám, co dělám.
seznam.mih ha detto :
Co je na tom ujetého :)? Ledaže by to bylo v nějakém divokém střihu…sladěná barevnost pro mě není „ujetá“ (pro průměrného džínaře v černém triku a s černým batohem asi ano…?). Ta druhá kombinace musela být opravdu hezká, snad bych ji mohla označit i za celkem „neutrální“, u té první by mi asi vadil střet motivu na sukni a na kabelce, ale to bych musela vidět konkrétní kusy samozřejmě :).
Obecně - jakákoliv výrazná ujetost dotažená do konce svědčí o tom, že člověk o oblékání přemýšlí, takže mě se to většinou líbí. Ale musí to splňovat tu jednu podmínku - člověk si to musí užívat a vysílat do okolí, že se cítí dobře.
 
MP Vila Amalka
14 příspěvků 14.09.11 10:08
Jinak ano, u mě se pocit na 100 % mění s tím, co mám na sobě. Když se obléknu např. do kostýmku, cítím se sebevědomější, zároveň nepřístupnější, vytvářím si kolem sebe formální „bublinu“. To samé podpatky. Jelikož jsem malá, s podpatky mi sebevědomí doslova vyrůstá a cítím, že to působí i na ostatní. Někde jsem snad četla, že na naše podvědomí vyšší lidé prostě působí autoritativněji, ať naděláme, co naděláme…věřím, že se to dá cíleně použít.

No a jindy si obleču šaty à la 50. léta, zářivě barevné punčochy, výrazná bižu…a vidím, že některé paní na zastávce už si mě zařazují do kategorie „bláznivá puberťačka“, příp. „podezřelá“. A já si tu jemnou provokaci užívám a opravdu se cítím „rošťácky“ (hrozné slovo, ale jiné mě nenapadá :)
 
Kerstin
516 příspěvků 14.09.11 10:13

Spíš než kvůli oblečení se chovám úměrně situaci. Jiná jsem doma, jiná jsem v hospodě s kamarády, jinak mluvím ve škole. Například do hospody s kamarády chodím oblečená jako prvotřídní šlapka ze 30. let, klobouček, špička, lodičky na zavazování, natrhlé punčochy, rukavičky, podvazky, saténové šaty a mluvím více sprostě (protože si to můžu dovolit) - ale ne vždycky, někdy na to prostě nemám náladu. Kdežto doma nosím obyč kalhoty, obyč triko a chovám se, jak jsem celej život zvyklá. Do školy (FF MUNI) zase chodím jako dáma, šatym sukně, podpatky, ale ne styl kancelářské krysy, snažím se být osobitá. A používám spustu cizích slov, když mluvím s přednášejícími :D … Do města chodím vždycky upravená a zvláštně oblečená - napřídlad předevčírem jsem si vyšla s kamarádkou v burgundy-zlatých šatech v čínském střihu, k tomu zlaté boty, neutrální kabelka, oční linky, drdol.. že na mě lidi vejraj, jsem si zvykla, ale ten večer to bylo něco.

 
MP Vila Amalka
14 příspěvků 14.09.11 10:25
Kerstin ha detto : Spíš než kvůli oblečení se chovám úměrně situaci. Jiná jsem doma, jiná jsem v hospodě s kamarády, jinak mluvím ve škole. Například do hospody s kamarády chodím oblečená jako prvotřídní šlapka ze 30. let, klobouček, špička, lodičky na zavazování, natrhlé punčochy, rukavičky, podvazky, saténové šaty a mluvím více sprostě (protože si to můžu dovolit) - ale ne vždycky, někdy na to prostě nemám náladu. Kdežto doma nosím obyč kalhoty, obyč triko a chovám se, jak jsem celej život zvyklá. Do školy (FF MUNI) zase chodím jako dáma, šatym sukně, podpatky, ale ne styl kancelářské krysy, snažím se být osobitá. A používám spustu cizích slov, když mluvím s přednášejícími :D … Do města chodím vždycky upravená a zvláštně oblečená - napřídlad předevčírem jsem si vyšla s kamarádkou v burgundy-zlatých šatech v čínském střihu, k tomu zlaté boty, neutrální kabelka, oční linky, drdol.. že na mě lidi vejraj, jsem si zvykla, ale ten večer to bylo něco.
Já se taky chovám úměrně situaci, ale že by to bylo s takovými výkyvy, to ne :). Zase chci, abych to byla pořád já, pokud možno.
 
Kerstin
516 příspěvků 14.09.11 16:49
Vila Amalka ha detto :
Kerstin ha detto : Spíš než kvůli oblečení se chovám úměrně situaci. Jiná jsem doma, jiná jsem v hospodě s kamarády, jinak mluvím ve škole. Například do hospody s kamarády chodím oblečená jako prvotřídní šlapka ze 30. let, klobouček, špička, lodičky na zavazování, natrhlé punčochy, rukavičky, podvazky, saténové šaty a mluvím více sprostě (protože si to můžu dovolit) - ale ne vždycky, někdy na to prostě nemám náladu. Kdežto doma nosím obyč kalhoty, obyč triko a chovám se, jak jsem celej život zvyklá. Do školy (FF MUNI) zase chodím jako dáma, šatym sukně, podpatky, ale ne styl kancelářské krysy, snažím se být osobitá. A používám spustu cizích slov, když mluvím s přednášejícími :D … Do města chodím vždycky upravená a zvláštně oblečená - napřídlad předevčírem jsem si vyšla s kamarádkou v burgundy-zlatých šatech v čínském střihu, k tomu zlaté boty, neutrální kabelka, oční linky, drdol.. že na mě lidi vejraj, jsem si zvykla, ale ten večer to bylo něco.
Já se taky chovám úměrně situaci, ale že by to bylo s takovými výkyvy, to ne :). Zase chci, abych to byla pořád já, pokud možno.
Však jsem to pořád já, jenom v jiných hadrech :)
 
A.C.
153 příspěvků 14.09.11 19:42
Amálko, ono to není šíleně ujeté, ale pro běžné třídní schůzky na maloměstě je to mimo. Většina ostatních je buď typ „matka v domácnosti“ (džíny, triko, vlasy do ohonu) nebo „kancelářská krysa“ (kostýmek + celkově solidní vzhled). V průměru jsem mnohem barevnější a vzorovanější, nosím věci, které musí fůra lidí kvůli dresscode v práci odložit.
Mám vyhlídnutých pár lidí, které potkávám pravidelně a jsou nápaditě a nápadně oblíkaní. Líbí se mi to, sleduju je :)
Vila Amalka ha detto :


Co je na tom ujetého :)? Ledaže by to bylo v nějakém divokém střihu…sladěná barevnost pro mě není „ujetá“ (pro průměrného džínaře v černém triku a s černým batohem asi ano…?). Ta druhá kombinace musela být opravdu hezká, snad bych ji mohla označit i za celkem „neutrální“, u té první by mi asi vadil střet motivu na sukni a na kabelce, ale to bych musela vidět konkrétní kusy samozřejmě :).
Obecně - jakákoliv výrazná ujetost dotažená do konce svědčí o tom, že člověk o oblékání přemýšlí, takže mě se to většinou líbí. Ale musí to splňovat tu jednu podmínku - člověk si to musí užívat a vysílat do okolí, že se cítí dobře.
 
MP Vila Amalka
14 příspěvků 15.09.11 16:21
A.C., být vámi, tak si tu barevnost užívám…třeba ani netušíte, kolik těch maminek/kance­lářských krys se na každou schůzku těší, aby mohly obdivovat, co budete mít na sobě :).
 
Mori  06.10.11 12:09

Já se rozhodně v jiných šatech cítím/chovám jinak. Ale určitě je to dost individuální.
Vzpomínám: S přítelem jdeme z Rudolfina, tedy „v gala“, on bere hudbu děsně vážně. A že prý můžem jít ještě na pivo. Zaboha nemohl pochopit, že já ve večerním prostě pivo pít nebudu, připadala bych si divně.
No a pak si vzpomínám na scénu z Pretty woman - omluvte nepřesnou citaci „ve svejch starejch šatech bych si s ním poradila“

 Váš příspěvek

Příběh Thomase Burberry dojímá ve 3 minutách

Módní dům Burberry se letos rozhodl udělat velkolepou vánoční... Celý článek

Poslední článek:
Falešná těhule na nákupech v konfekci

Těžko se mluví o něčem, co si člověk ještě nezažil. Nechci se bát... Celý článek

Novinky e-mailem

Pekelné články Vám doručíme ještě zatepla.

Přihlásit