Přímo z ateliéru

Náhodou, vlající sukně super, teda až na ty kšandičky:-D

Mně se teda ještě nelíbí ty tmavý punčocháče (podkolenky, punčochy?) do světlých bot s otevřenou patou, vypadá to…no prostě blbě.

Jo, batika. Když jsem se ptala některých lidí na rady ohledně batiky, tak jejich rada zněla „nepřemýšlej nad tím, nic nevymýšlej, prostě to nějak svázej, protože když se s tím budeš patlat, tak to nebude ono“. Pak jsem to zkusmo praktikovala a vzniknul hnus. Jedna kamarádka se s tím pečlivě patlala, přemýšlela a bylo to mnohem lepší.
Ale tady nese haldy modelů podobných tomu jejímu, až na jiné odstíny. Inu, bylo by lepší, kdyby si to nosila pro sebe a nedávala to dalším…

ahoj,
taky jsem párkrát batikovala. Člověk si o tom ale potřebuje přečíst pár knížek nebo článků, než může začít. Aby byl model opravdu pěkný, musíte se s ním dělat třeba celý den. Nejde o to nějak to zmuchlat a pocákat zelenou nebo hnědou barvou. Vše se musí pečlivě vyvázat a pak se pracuje. Existuje ale i spousta dalších technik! (třeba sypaná batika, batika pomocí vosku,…)
Já jsem například používala techniku, kdy jsem barvy nanášela pomocí jehly. Člověk si tak může dovolit jakýkoliv vzor. Taková práce je ale opravdu na několik hodin.
Nechápu ale, proč dělá někdo něco takového, co vidím tady na obrázku. Není to hezké, není to slušivé a vůbec to neříká nic o tom, že by autor(ka) uměl batikovat. Tyhle šatky odpovídají zhruba tomu, co se zkouší na dětských táborech na vytahaných tričkách. Prostě třikrát BLE 

Tak tohle praktikují děti na výtvarném kroužku, ne? Vezme se maxi bílé tričko, zmuchlá a mrskne do barvy. Fakt to chce někdo nosit? Já bych takovej flekatej hadr nechtěla. 

Domnívala jsem se, že Ateliér Donát šije pro ty, co si hrají na Kelty či čaroděje a připadalo mi to jako legitimní podnikatelský záměr. To je šok - ta ctižádost být považována za textilní výtvarnici. Protože Umprumáci apod.naříkají, jak je těžké prorazit s vlastní tvorbou, obávám se, že jedním z důvodů Donátorského úspěchu je to, co se tu správně pranýřuje - absence slušivých hadrů pro plnoštíhlé. Nenamlouvejme si, že přerostlá padesátiletá paní může kopírovat modelku vel.48, která má správné držení těla a pel mládí. Volí mezi polyesterovou krabicí a splývavým „kreativním“ hábitem.

Kšandičky teda bodují, ale jak píše ZuzkaC, silonky či silonové ponožky a ty boty k tomu vůbec nejdou taky to má pani asi pěkně těžký a bude to mít zmačkaný. Zmačkaná dáma nese zmačkanou batiku. Nad batikou a provázky se musí přemýšlet 

Sida: No tak hadr obřích rozměrů a vyblitých barev ještě nikomu plnější postavy službu neudělal… A kdo to nevidí, tak je buď slepý anebo poněkud… slabomyslný.

AAilyyn: Plnoštíhlá mladice má většinou tuk pravidelně rozložený. Něco jiného je postava po přechodu, která nejen tloustne, ale změní se. Jedna známá trpí v 50 mentální anorexií, protože si tajli vždy udržela a bere jako šílenou prohru, že teď to prostě NEJDE. Dejme tomu, že mezi mladými jsou nekonfekční postavy, tedy ti, kterým nehraje, že když mají přes prsa X musejí mít přes boky Y a v pase Z, menšinou (není to úplně pravda, ale pro klid výrobců předpokládejme). Ale mezi postaršími je to pravidlem. Paní, kterou když přeměříme, vychází, řekněme, velikost 40, ale ona se nedostane do rukávů, protože má příliš tlusté paže. Nebo má přes boky ne o 1, ale o 2 čísla víc než v zbytku těla. apod. Nepomůže, když jim doporučíte oděv na 25leté modelce vel.48. Tyhle postarší nekonfekční skut.potřebují cosi jako oděv bez číslování. Aniž se hádám, že beztvará batika v „přírodních tónech“ oděv nevylepší. Ale furt je lepší cokoliv splývavého než polyesterová krabice.

Tento " skvost" ve mě vyvolává nutkavou potřebu recitace básně Polednice. Z nadpřirozenou bytostí od Erbena si věru nezadá.

Sida, ne tyhle nekonfekční postavy potřebují právě kvalitní střih, i kdyby to mělo být na zakázku, nebo prostě víc trpělivosti a hledat, batikovaný stan neomluví nic.

Nojono, tady v Holešovicích zase řádí http://www.krab.name/ - doklad, že batiku na pytli nezachrání ani pozitivní barvy. Ale, jaxi, kamarádce, která se k tomuto uchýlila, bych si nedovolila radit, ať si dá na zakázku. Tady se pořád omílá, že to není o penězích - to víte, že je. V tržnici nenakupují milionáři z rozmaru. U drtivé většiny zde pranýřovaných je evidentní, že náležejí k nejnižší vrstvě, celebritičky nepočítám.

nevedela som ze donat mme v brne a dnes som sla okolo.. Musim sa lepsie pozerat.

Tenhle model mi nepřijde zas tal beznadějněj, stačilo by to něčím stáhnout v pase:-)

Sido, ty tržnice… je to levné, je to hned a je to na jedno použití. Je jednodušší si koupit hadr tam než si třeba chvíli šetřit na něco kvalitnějšího. Plno „obyčejných lidí“ (mluvou naší politické mrtvoly) takhle nepřemýšlí. A i mně trvalo, než jsem začala přemýšlet o střihu a materiálu a ne jen o tom, jééé to je fialový, to musim mít, vždyť to stojí jen stovku.
mimochodem za to děkuju tomuhle blogu. Teď se snažím naočkovat kamarádky, aby si raději koupily jednu kvalitní halenku než deset triček ala voskové panny z Redialu 

Dahlie: mě je to jasné, ale k chudinské mentalitě patří víra, že koupí levného úhledného hadříku vylepším svou situaci. Podobně, když strávím se spacákem a karimatkou v úhrnné hodnotě 2000,–Kč týden na čundru, utratím možná méně, než když ten týden prosedím doma, s puštěnou televizí a počítačem. Ale chudému jsou 2000,–kč za zálesáckou výbavu líto.

tak od Donátů mám pár kousků,znám jejich tvorbu a moc se mi líbí. Teda je fakt,že ta paní to moc nevychytala a ten model se moc nepovedl,ale jinak musím ateliér Donát hájit…

Ado,
110% souhlasím s tím, že oděvní výtvarnice zabývající se batikou není to, co je potřeba považovat za skvělou věc. Střihy, které mají koncepci postavenou na pohodlnosti, pohodlnosti a zase pohodlnosti - se mi nelíbí ani za nic.

Až najdu batikou vytvořený kus, který bude mít zároveň šik, pošlu foto.

Mám věci od Donátů ráda, ale je pravda, že se musí hledat. Něco jsou kouzelné kousky (podařilo se mi tam najít geniální šaty jek ze 30. let, které mi nádherně padnou), ale některé by měly zahrabat a nevystavovat.

můra?ale snaha se cení.