Tyhle články jako laik vysoce oceňuju. Materiály, střihy, příklady, tipy… Super.
Smrt polyesterovému saténu
23.07.10 | autor Ada

Satén je, odborně řečeno, tkanina v atlasové vazbě s vysokým leskem na lícové straně. Laicky řečeno je to krásná a na omak příjemná lesklá látka. A pekelně řečeno je to něco, co by se mělo už konečně zakázat. Konkrétně polyesterový satén, levná látka, která je k dostání všude a v mnoha barvách a velmi proto láká ke koupi a tvoření. Každá správná česká módní vyvrhářka tvoří ze saténu. Chystáte se nechat si ušít společenské nebo svatební šaty? Je velká pravděpodobnost, že sáhnete po PES saténu. Nebo si jdete totéž koupit či půjčit? Jiný materiál dost možná ani nenajdete!
Satén byl odjakživa luxusní materiál. Vyráběl se z hedvábí - a vyrábí se z něj samozřejmě pořád, jenže hedvábný satén a polyesterová náhražka, to je nebe a dudy. Hedvábný satén má maličko jinou strukturu, jiný lesk a úplně jinak se nese - jinak splývá, jinak se pohybuje... ušijete-li šaty z hedvábného saténu a nepodaří se vám je úplně zprasit, každý hned pozná, že na sobě máte něco luxusního. (Satény se vyrábějí i z jiných materiálů, např. z bavlny, ale v článku o kvalitní a nekvalitní dámské módě nás přirozeně zajímá především ten hedvábný.)
Satén byl velmi oblíbený v meziválečném období, asi neexistuje herecká diva, která by se nenechala aspoň jednou vyfotit v saténových šatech - luxusní lesk na černobílých fotografiích i ve filmu krásně vynikl. A funguje to pořád:
Tak, a po dlouhém úvodu se spustíme do pekelné jámy.
Saténové pravidlo číslo jedna: satén není univerzální spása! Není potřeba nosit satén na maturitní ples, na věneček, na svatbu i do hrobu. Máme přece tolik krásných společenských materiálů: taft, šifon, brokáty, krajky... Nebo jinak řečeno, když jsou šaty hnusné, satén je nezachrání! Proč tolik žen a dívek přemýšlí stylem "satén je luxusní materiál, tak si koupím šaty ze saténu a pak je už úplně jedno, jak budou vypadat"?
Zvlášť špatně se satén snáší se šlehačkovým střihem, který je sám o sobě kýčem, ze saténu je to ovšem doppelkýč:
Ještě horší jsou extra levné šaty, na nichž se šetřilo materiálem, takže sukně je jen mírně rozšířenou rourou. Takové zacházení saténu hrozně nesvědčí a ve spojení s typicky odfláklým "korzetovým" živůtkem je to katastrofa i pro nositelku, i kdyby měla sebekrásnější postavu.
Úplně nejhorší je však kombinace obého, totiž šlehačka, na které se šetřilo. Místo široké sukně mají hnědé šaty závěs z jednoduše nabraného pruhu látky, dozdobeného náhodně umístěnými zmuchlaninkami
Když chcete saténovou šlehačku, je potřeba ctít její zásady. Za prvé, saténová šlehačka je kýč, proto se nesnažíme předstírat, že je to nějaké umění, a naopak tomu pomůžeme barvou a celkovým pojetím oděvu. Za druhé, materiálu nechť je hodně, princeznovskou šlehačkou přece ukazujeme, že jsme rozmazlené a zazobané, sukně musí být proto hodně nabraná a mít co největší půdorys. A za třetí, princeznovsky musejí vypadat celé šaty, žádný rourovitý korzetek kazící postavu! Uvedené nároky beze zbytku splňují třeba tyto růžové šaty. Kýč je to až na půdu, ale aspoň ho ušil někdo, kdo to pochopil.
Saténové pravidlo číslo dvě: satén musí splývat! Kouzlo saténu je v jeho přirozené splývavosti a nejhezčí saténové šaty jsou takové, které to respektují. I polyesterový satén pak vypadá dobře. Ty nejlepší saténové šaty obvykle vypadají jako kus látky ležérně zavěšený na ramenou, který poté volně stéká po postavě a lichotivě naznačuje její křivky. Ty pak ani nemusejí být úplně dokonalé - lesklé látky přidávají na hmotnosti jen když je oděv blbě ušitý.
Proč šaty vlevo vypadají, jako by vypadly ze starého hollywoodského filmu, kdežto šaty vpravo jsou hranaté, pytlovité a místo lehkého splývání se jen tak neochotně vlní? Jistě, šaty vlevo jsou od profesionálky a z materiálu za 1500 Kč/metr, šaty vpravo od kopýtka z Fleru, metr à 150 korun, ale to hlavní je v jednoduchém, avšak velmi podstatném fíglu: satén se musí stříhat šikmo. Každý materiál splývá jinak po látce, jinak přes látku a jinak šikmo a u saténu je to otázka života a smrti. Kupodivu ne každá krejčová to ví (i když by to měla vědět, aby si mohla říkat krejčová), takže to můžete použít i jako test její kvality: doneste si fotku šikmo střižené róby a zeptejte se, jestli by ji ušila a zda zaručí, že bude takhle krásně splývat. Měla by vám vysvětlit, jak se toho dosáhne a že se podle toho také musí nakoupit materiál.
Saténové pravidlo číslo tři: satén musí být dobře ušitý! Lesklý materiál je mrcha na špatnou práci, každičké štychnutí vedle je hned poznat. Při šití v šikmém směru (a to se netýká jen šatů šikmo střižených, ale i rovně střižených, jsou-li na nich šikmé prvky, což jsou vždycky minimálně ve výstřihu) je to ještě horší. Švadlena musí zapojit veškerý um, záleží na její zručnosti i na zdánlivých trivialitách v nastavení šicího stroje. Pěkným příkladem všech možných nedostatků je tento model návrhářky Lii Kečkéšové, která se velmi brzo dočká samostatného pekelného článku.
Pomineme, že na šatech není vůbec nic originálního a jedinečného, protože to je u českých vyvrhářek normální, a podíváme se na detail horní části:
Autorka tvrdí, že je vyučená dámská krejčová a poté ještě studovala textilní marketing. Měla by tedy umět šít, i své výrobky prodat, například uspořádáním dobré módní přehlídky. Šaty ze zlatavého saténu jsou místo toho vzorníkem školáckých chyb:
- Při pohledu zezadu je vidět, že ramínka jsou odfláklá: nestejně široká, krabatá. Jedním slovem hrůza.
- Podrpsenka se silikonovými ramínky nemá na módní přehlídce co dělat. Buď má být bez ramínek, nebo má být všitá do šatů.
- Od vyučené krejčové bych čekala zatraceně lépe provedené záševky. Především se nabízí otázka, proč si autorka komplikovala záševkem z průramku, když mohla jednoduše protáhnout svislý záševek? Provedení ani komentovat nebudu, boule na konci záševků vynikají na lesklém saténu natolik, že si jich jistě všimnete sami.
- I přes maškarádu se záševky šaty v podpaží moc nesedí a odstávají.
- To nejlepší na konec: lemování okrajů. To je ten šikmý směr, o němž jsem mluvila. Ten, který se hrozně rád natahuje a okraj se pak vlní a krabatí, jako se to stalo paní Kečkéšové. A na tom lesklém materiálu je to i z dálky hodně, hodně vidět.
A poslední saténové pravidlo: satén není sexy! Satén je, pravda, fetiš, a na světě žije spousta lidí, kteří na něj mají menší úchylku nebo jsou do něj totálně zbláznění. Saténové spodní prádlo je pěkné a svůdné, kvalitní saténové šaty ve stylu hollywoodských zlatých časů jsou sexy. Saténové pyžamo je elegantní a příjemně chladivé.
Ale navléknout se při každé příležitosti do saténu v domnění, že se tím ze mě automaticky stává super sexice, je šeredná chyba. Vysoce lesklý polyesterový satén jako materiál pro všední použití je na hranici vulgarity (a někdy notně za ní), dvojnásob to platí pro kypré tvary! Takže pokud chcete nosit satén třeba do práce, dejte si zatraceně pozor, ať nevypadáte jako aspirantka na roli v pornu s prsatými sekretářkami. Na všední nošení se mnohem víc hodí nenápadnější, kvalitní materiály - matnější satén nebo lesklý pouze jako doplněk matné látky. Lesk si nechte na večer!
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky