Ten fialový a černo - růžový klobouk je boží!
Dobré ateliéry existují
07.11.10 | autor Ada

Na úvodu minulého článku jsem vás nabádala, abyste utekli před vším, co jen vzdáleně připomíná nějaký ateliér oděvní tvorby. Ale asi by nebylo spravedlivé nasypat všechny do jednoho pytle. Ostatně odkaz na jeden zajímavější mi přistál minulý týden v mailu - s prosbou o komentář přímo od muže dotyčné tvořitelky. Patrně ho chtěl mailem, ale s radostí properu dílnu Blanky Hovorkové Maříkové veřejně. Většina její tvorby je totiž příkladem, jak to může vypadat, když autorka nemá obě ruce levé.
Paní Blanka má s ateliérovými tvořitelkami společnou lásku k přírodním materiálům, především ke lnu, a puzení látky či hotové oděvy nějak kreativně dotvářet. Výsledný styl se vám nemusí líbit, ale je dobré vědět, že se dá dělat kvalitně. V galerii (najdete ji pod odkazem Tvorba) bohužel nejsou detailnější fotky, ale i z těch menších je vidět, že oděvy šil někdo, kdo to umí:

Zdroj: www.b-dilna.cz

Zdroj: www.b-dilna.cz

www.b-dilna.cz

Zdroj: www.b-dilna.cz
Oděvy jsou na pohled pěkné, tvary hladké, materiál dělá to, co má dělat. Co má být symetrické, je symetrické. Tunika na první a druhé fotografii je mírně tvarovaná na tělo pěkně provedenými záševky (žehlí! ona žehlí!), takže štíhlá modelka nevypadá jako krabice, přesto nepochybuji o tom, že má v tunice dostatek volnosti (tolik k obhajování beztvarých pytlů řečičkami o pohodlnosti). Originální prvek je decentní. Podobný najdeme na šatech na čtvrté fotce, které jsou tvarované pomocí záševků "naruby", jež navíc vytvářejí lichotivý "korzetový" efekt. Podíváte-li se pozorně na halenku na třetí fotce, uvidíte, že kolem výstřihu prosvítá podsádka (slouží k začištění a zároveň zpevnění průkrčníku a v tomto případě i celého předku halenky). Ozdobné sámky dodávají lehce romantický nádech.
Nenápadná barevnost není pro každého (ne každému se líbí a ani každému nesluší), ale volné kalhoty s tunikou z chladivého lnu a ve světlé barvě je ideální oděv do horkého počasí, kdy se neznalé slečny potí a opékají v přiléhavém tílku a džínových šortkách. A hlavně vážně není potřeba všechno zmačkat a hodit do hrnce s hnědozelenou barvou.
Zimní kolekce víc smrdí sluníčkovou veselostí, ale opět bych ráda upozornila na vypracování:

Zdroj: www.b-dilna.cz

Zdroj: www.b-dilna.cz
Kabát je o dost složitější než jednoduché kalhoty nebo tunika, proto se do nich taky patlotvořilky moc nepouštějí, maximálně zplodí nějaký úpletový svetrohacafrak.
Dobře udělané je i pončo a jeho výzdoba - možná nějaká razítka? - není zbytečně divoká. Jestli mě zrak neklame, vidím dvakrát prošité švy (dělá se to u těžších látek, aby se švy nepotrhaly). Nemám ráda těžkotonážní dámy zahalené pončostanem, ale když už musím nějakou potkat, budu radši, když to pončo bude dobře ušité a nebude černé se savovaným obrázkem na prsou.

Zdroj: www.b-dilna.cz
Žena při těle nemusí mít na sobě batikovaný hábit, ale normální šaty, a kupodivu vypadá dobře i s oblými rameny bez hranatých vycpávek (mluvím na tebe, Petrklíči). Všimněte si také krajkových vsadek a srovnejte tuto decentní, dobře všitou a s celkem ladící verzi s tímhletím. Stejně tak modelka zralého věku žádný Petrklíč nepotřebuje. Jen bych pro běžné nošení doporučila nepřehánět to tolik s tím barevným minimalismem a přidat výraznější doplňky, u vícedílného oděvu na druhé fotce bych rovnou vyměnila některý díl (místo halenky v přírodní barvě bych dala třeba vhodný červený nebo tmavě modrý odstín a k tomu boty a kabelku např. v tmavě hnědé).

Zdroj: www.b-dilna.cz

Zdroj: www.b-dilna.cz
A pak jsou tu věci, na které bych se, být paní Blankou, vykašlala úplně. Podle údajů na stránkách paní Blanka tvoří už od osmdesátých let, má za sebou i ty pověstné Bertramky, a zdá se mi, že tu a tam neodolá a musí si zavzpomínat. Duch osmdesátek na mě dýchl z těchto modelů:

Zdroj: www.b-dilna.cz

Zdroj: www.b-dilna.cz
Tyhle volné geometrické střihy a cípaté asymetrie byly velmi oblíbené, ale neřekla bych, že zrovna k nim bychom se měli vracet.

Zdroj: Žena + móda, 1988 a 1986
Silně ejtýs jsou i tyhle kloboučky, na tehdejších přehlídkách mladých módních tvůrců se autoři předháněli, kdo vyrobí podivnější hučku co nejméně podobnou příčetnému klobouku. Popravdě neznám nikoho normálního, kdo by si to dobrovolně posadil na hlavu.

Zdroj: www.b-dilna.cz
Mnohem lépe vypadají stylová víčka à la dvacátá léta, která v Blančině obchodě spolu s klasickými dámskými klobouky nabízí paní Veselá.

Zdroj: www.galeriekralovnyelisky.cz
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky