Styl & Kabo: Top Styl Designer

Ředitelka veletrhu je typická, kobyla, která chodí bosa. Jinak ale sympatická dáma!

90% těchto modelů není vůbec na běžné nošení a i když vypadají zajímavě, neznám moc lidí, co by to oblékli

Oho, bylo očekáváno něco méně krutého vystajlovaná paní zřejmě ladila i se světelnými zdroji, jak jinak, černá a bílá v kombinaci s těmi plastovo-fešnými kozajdami! Hm!
Pánské kolekce chybí, ale…chybí? Podobné jako jsou prezentované, ani ne-e.

Eves: možná by ředitelka mohla zabruslit na tenký led a vzít aspoň malé černé je to škoda, nejlépe oblečený je moderátor.

Dovolenkáři, cituji Adu: „Modely, představené na soutěžních přehlídkách, nejsou určeny k nošení, mají předvést kreativitu a schopnosti autora a tak je na ně také potřeba pohlížet.“
Takže nejde o to pohlížet na ně jako na šaty, na oblečení, ale spíše jako na umělecká díla (myšleno s nepatrnou nadsázkou).
Ovšem u kabátů bych si s klidem vybrala 

Jedine co se mi libi jsou vytvory vitezky, ma to trochu uroven, i kdyz tenhle architektonicky, minimalisticky design neni uz nijak originalni, v minulych letech ho bylo az az a letost se jde zase spis jinym smerem a to vic k mekkosti a lezernosti. Potom ty kabaty vypadaji dobre. Libi se mi ty barvy, zpracovani a siluety taky vypadaji dobre, ale ani mne se nelibi ten skritkovsky nadech.

Jinak ty kreace z panske mody mi prijdou az urazlive osklive. Originalita je sice dulezita ale tohle je neesteticke, neumelecke, pripada mi to jako chaby pokus o extravaganci.

Zbytek snad ani nestoji za zminku, nic noveho ani pekneho, a modelky taky nevypadaji nic moc.

Diky za report.

Mně tyhle designerské přehlídky nebaví, protože autor může být sice nadaný a šikovný, stejně ale nevím, co umí navrhnout na běžné nošení…

jestli to nebude tím, že ty modely nejsou určeny na běžné nošení… 

no tak kupodivu některý věci vypadaj i nositelně, a to já sem vybíravá 

na to, že je ta paní ředitelka veletrhu se oblékla hodně nevkusně

Taky by mne zajímalo,co umí autoři ušít pro reálné použití,ale přesto mi některé modely připadají v pohodě nositelné,třeba ty kapucové kabáty,sice s patřičnou dávkou sebevědomí,ale i jako inspirace je to dobrý.

Paní ředitelová vypadá jak prodavačka někde z drogišky a nikoliv jako ředitelka a už vůbec není oblečená na tuhle příležitost. Jsem z toho smutná. A obleček na fotce označené top8 se mi vylibuje velmi! A kabáty taky, i když je to pokažené tou kapucí. Díky za článek. 

Rena8: přesně ten pocit jsem měla během celého čtení (a hlavně prohlížení). Já nevím, k čemu to je, předvést modely neurčené k běžnému nošení. Nabízejí se snad na kuchařských přehlídkách pokrmy neurčené k jídlu? Pokud ano - a ani bych se v tom převráceném světě nedivila - rak nelituji, že na podobné akce nechodím. Už je toho snobismu nad hlavu. KRÁL JE NAHÝ!!!! Předvádějí nenositelné hrůzy - a nedovedou obléct tlustou ženskou, aby nebyla strašák, a teenagerku, aby nebyla kurva.

Nelíbí se mi na tom NIC! Je to nudné, neoriginální, nebarevné, neobjevné. Nepřekvapí ani materiály, protože (následuje refrén): nejsou peníze.
Nuda, nuda, nuda.

To jak vypadá paní reditelka možná koresponduje s tím co Ada představila v článku o módě pro plnoštíhlé. A to že je oblečená nevhodně pro takovou příležitost je stejně strašné jako to jak je pomačkaná a neupravená. Nemlouvá to ani nevím kolikátý pracovní den!
Kabáty se mi líbí a to velice. K těm barvičkám by mi nevadily ani ty kapuce.

Proboha ženský! Nakupte ve velkým svetry od Oleany a noste to! Nebo tu vychcípáme šedočernou nudou! Já už jsem úplně zoufalá, podívejte se jak příšerně vypadá ředitelka a porota módního veletrhu.
No nic, omlouvám se za hysterické řvaní, to mám asi absťák z nedostatku barev, z té dlouhé zimy.

Rena8 a Sibyla: mile damy, nebudte husy. Cituji" k čemu to je, předvést modely neurčené k běžnému nošení. Nabízejí se snad na kuchařských přehlídkách pokrmy neurčené k jídlu?„…no pardon…přece je odvěký rozdíl mezi uměním a tím, co je použitelné pro "běžný“ život. Kdyby - dle vás - kuchaři na soutěžích vařili jenom jídla, která si můžete kdykoliv hodit na pánev doma, kdyby architekti navrhovali jenom domy, které si můžete pořídit a bydlet v nich, a malíři malovali jenom obrazy, které se dají pověsit na zeď a pořídit je do průměrně velkého obýváku, tak by bylo smutno na světě prostém uměleckého zážitku, nemyslíte?
Tímto nijak nekomentuji navržené modely, některé jsou děsné, některé jsou nádherné a právě v tom je kouzlo subjektivního pohledu na věc.
Přesto že nesdílím všechny Adiny názory, díky za to, že se nezdráhá vyjádřit svůj a díky za zprostředkování toho, jak přehlídky a soutěž probíhaly - pro nás, které to do Brna máme daleko a jet tam nemožno.

Já prostě nesnáším tenhle trend - pytle, kombinézy, plandavé overaly, legíny, široké kalhoty, nejlíp podesrané až ke kolenům, … Chápu, že ty modely asi musí nějakým způsobem korespondovat s trendem, ale přijde mi, že to nikomu nesluší, osobně to považuji téměř ve všech podobách za odporné (týká se to jen některých zde vyobrazených modelů, ne všech). Jediné, co se mi líbí, jsou ty vítězné modely, hra s materiálem a s tvary je promyšlená, bez zbytečných a samoúčelných prvků.
VŠUP je opravdu haluz, poslední dobou opravdu kroutím hlavou nad tím, co odtamtud vylézá (a to není jen móda).
Ty trollí kapuce mi přijdou docela samoúčelné, nevím, fakt mi tam nesedí, možná kdyby místo extrému tam byl jen nějaký decentnější náznak, tak to třeba vypadá přesvědčivěji, co já vím…

Abigail: ne. Odjakživa: v antice, v renesanci, baroku, secesi bylo umění integrální součástí života - a proto nám zůstaly z minulosti tak úžasné věci. Leonardo maloval portréty reálných lidí na zakázku. Celini navrhoval slánku pro krále. Bach skládal chorály, které se měly zpívat v obyčejném kostele. Až v druhé polovině devatenáctého století vlezlo umělcům do hlavy, že jsou něco víc, že jsou velekněží, majáky, zářící lidstvu, polobozi, a tato zhoubná tendence prosákla a ovládla celé století dvacáté. Proto lidi nechodí na koncerty soudobé hudby a výstavy současných obrazů zejí prázdnotou. Totální rozpojení umění a života je důvod, proč skutečně je smutno na světě prostém uměleckých zážitků.

Ten první skřítkovský kabát se mi docela líbí. Kapuci bych, pravda, o něco zmenšila, ale špičatá by mohla klidně zůstat. Hlavně se mi ale líbí ta barva.
Ten model s architektonickými rukávky vypadá taky dobře, škoda, že ho nevidím celej.
I kabelka na posledním modelu Sandry Celie Chiry vypadá moc hezky, kulaté já můžu. U Terezy Ujevičové se mi líbí ty svítivé lodičky, i když šedá + fluobarva je už přece jen profláknutá kombinace.
Celkově jsou ty modely dost šílené, ale dají se z nich vybrat různé detaily, materiály a kombinace, které se pak v běžném životě dají s úspěchem použít. Takže já bych tyhle přehlídky tak úplně nezatracovala. 

Ty zelené šaty s architektonickým řešením rukávů jsou opravdu pěkné. Jinak těžko soudit z těch pár fotek kolekcí. To co jsem z vítězných kolekcí viděla jinde mi ale nepřijde nijak úchvatné ani na poli kreativního přínosu, protože vidět téměř shodné je tu už dost let a venku ještě déle (přičemž přes všechnu šílenost by u mně přece jen víc bodů za osobitost v přístupu k pánskému odívání dostal Saba). Kabáty jsou sice nositelné (čepičky a kapucky se mi na rozdíl od Ady líbí) - ale na kreativní soutěž zas pramálo kreativní.
Celkově - dost to zapadá do té podivné pachutě z článku o módních nadějích, respektive z toho co jsem okoukla na stránkách těch tam propíraných škol. Smutné tápání na všech úrovních…

Pomačkanost bych ředitelce veletrhu odpustila, podle mně je ale oblečená poněkud mimo mísu události, což je imho zrovna na Styl+Kabo dost průšvih

No, co na to říct… asi radši nic. Nejtragičtější je „pánský“ model na třetí fotce (chce se mi říct, že ten je „pánský“ snad za trest , jediné co se mi líbí je ten olivově zelený kabát se skřítkovskou kapucí. No a paní ředitelka veletrhu Styl? Opravdu stylově a šmrncovně oblečená . Možná je to jistá indicie objasňující do jisté míry úroveň věcí vystavovaných na Stylu.

Sibyla: Tak to jste napsala moc krásně… často jsem přemýšlela, čím to, že všechno „staré“ umění je tak krásné - na rozdíl od mnohého umění moderního, které prostě krásné ani zdaleka není. Máte úplně pravdu v tom, že dříve se umění zakomponovávalo do běžného života (architektura, interiérový design atd.) a proto také tolik obdivujeme staré domy a stavby, obrazy, ba i pomůcky denní potřeby. Dnes „běžná“ architektura i ostatní oblasti jsou plné kýčů, hrůz a to co si hraje na umění, je často spíše týráním esteticky cítící duše.
Pamatuji si, jak nám na VŠ jeden starý moudrý pán, učitel filosofie, říkal, že umění má být krásné. Že to ho dělá uměním, že má vnášet do života lidí krásno a příjemné pocity. Docela často navštěvuji různé umělecké výstavy, ale tyto pocity se zdaleka nedostavují pokaždé…

Osobně mám staré umění také ráda, protože je krásné, ale nelze posuzovat moderní a současné umění stejným způsobem jako umění staré. S rozvojem techniky a průmyslu (fotografie, sériová výroba), s příchodem volného trhu, kde už neexistují mecenáši a tak dále a tak dále, se prostě svět umění zákonitě musel změnit. A dnes není účelem umění být krásné. Jistě by si to spousta lidí přálo. A určitě najdeme spoustu krásných současných uměleckých děl. Ale není to podmínkou. Dnešní umění má totiž i mnoho dalších účelů. Mnoho z nich má vyvolat nějakou diskuzi, donutit lidi k zamyšlení, ukázat jim nový pohled na věc. Dotýkají se dalších oborů, jako je třeba sociologie nebo politika. Jistě, ne vždy je to k dobrému, ale špatná a dobrá umělecká díla existovala vždy. Ale pokud odsuzujete současnou tvorbu jen proto, že není krásná, je potřeba si uvědomit, že to není její účel. Zkuste v tom hledat důvod, proč to není krásné. Zkuste najít v konkrétním díle, které není krásné, jiný důvod, proč by mohlo být zajímavé. Samozřejmě, stejně je to hledání jehly v kupce sena. Ale to bylo vždy. Leonardů a Michelangelů nebylo na světě nikdy moc.
A je mi jasné, že píšu trochu pozdě, ale objevila jsem tyto stránky teprve nedávno a zpětně teď prohlížím všechny články. Ale třeba si můj příspěvek i tak někdo přečte. 

Všechny modely bez výjimky jsou takový maloměstský uprděný rádobyvodvaz.

Sibyla má pravdu, přátelé, věnujte jí pozornost! Nejsem žádný kunsthistorik, ale jen ráda žasnu nad překrásnými díly, jejichž kvalitu prověřil čas, a něco si o tom ráda přečtu. Fascinuje mě, že Rembrandt, Michelangelo, Goya a další a další byli ve své době běžnými řemeslníky, místo fotek se malovaly obrazy a na stěny se místo malíře pokojů pozval někdo, kdo namaloval fresku, vyrobil štuky a pokud bylo potřeba zateplit, utkal se gobelín (pokud jste ovšem byli bohatý šlechtic či měšťan).
Nevím, soudobému umění nerozumím, ale klidně přiznám, že mně ti staří řemeslníci připadají mnohem šikovnější než současní mistři, kteří prodají papundeklovou krabici se zapíchnutým klackem jako špičkové umění klidně i dráž než třeba nějaký originál od Rembrandta.

Všem, které hořekujete nad soudobým uměním, doporučuji knihu „Jak prodat vycpaného žraloka za 12 mio dolarů“, autor Don Thompson. A pak vám doporučuji Gombrichův „Příběh umění“ (opět vyšel).
Ano: lepenkové krabice Evy Koťátkové, laureátky Chalupeckého ceny, vypadají zvláštně. Stejně tak umění Kateřiny Šedé, shodou okolností držitelky téže ceny.
Kladete si někdy otázku, co je to Umění? Myslíte si, že jeho jedinou a opodstatněnou funkcí je zdobit?
Proč tedy potom Damien Hirst dostal takových peněz např. za mrtvou ovci? Nebo za popelník plný svinstva?
Nebo Baselitz za oleje nohama vzhůru?
Zdá se mi, že jsme všichni mentálně uvízli v biedermeieru. A tuzemská móda je jenom symptomem tohoto jevu. …
Kontrolní dotaz: Máte milion korun a možnost koupit jakékoli Umění (české). Co byste koupili/y?

Nejsilnější motivací pro letošní rok bylo známé rčení, že někomu by slušel i pytel od brambor. Ten konec (ne kabáty) zavání tak trochu Flerem…

pro Alenu Čechovou

víte jak se říká těm, co mluví o jiných jako o „mentálně uvízlých v…“

snobové

jak prosté…:-)))

Někdo má potřebu být za snoba a chcíplou ovci považovat za „umění“.....a někdo prostě nemá.

Kabáty se mi líbí. Ten zelený bych brala klidně i s tou ulítlou kapucou.
Paní ředitelka asi zapoměla na to, o jaký veletrh se jedná. Jediné, co se mi na ní líbí, je dýlka sukně.

Alena Čechová: umění je ukazovat věci běžné způsobem, kterým by nás to nenapadlo Tak impresionisti „objevili“ londýnskou mlhu
Odpověď na kontrolní otázku: nějakého úplně malého Čapečka mám ho ráda i jako člověka a spisovatele. Já vím, že by se to mělo posuzovat každé zvlášť, ale u něho mi to je dohromady příjemné.
Jinak jsme si k Vánocům koupili obraz od naší kamarádky potřebuju mít k autorovi nějaký vztah, asi 

Ježiš, já tam mám smajlíků … omlouvám se za tu celkem nepatřičnou „rozesmátost“.

Alena Čechová: milion by mi asi nestačil, ale nedávno jsem viděla v nabídce aukční síně jednoho Čapka, tuším, že se jmenoval Nevěsta. Takto si nějak představuju umění.

Viděla jsem přenádhernou grafiku - studii rukou staré ženy od Maxe Švabinského. Vydržela bych se na to dívat hodiny a hodiny. To by se snad do milionu vešlo.

Reálně: milión je (na mě) nepředstavitelně velká investice. Pokud bych ho měla investovat do umění, nechala bych si poradit, ale z děl nabídnutých někým, kdo tomu rozumí, bych si vybrala dílo, které by se mi zároveň i líbilo.

Je jedno umění, které Hirst zvládnul dokonale, a to je umění marketingu. To se mi zdá jako důvod k investici dost chabé, i když je bohužel pravda, že střelených prachatých snobů se asi najde i v budoucnu dost.

Proč se prodává Hirst a jemu podobní za milióny? Velmi stručně řečeno: protože se na sklonku minulého století podařilo rozšířit povědomí (mj. vlivem Nietzscheho, ústupem religiozity, který nastolil potřebu nových velekněží atd, to tu nemohu rozepisovat) že Umělec je jasnovidně o krok před stádem, které ho nechápe, je jím šokováno a kamenuje ho, načež ho v příští generaci docení. A protože se najednou nesrozumitelné obrazy Picassa a futuristů začaly prodávat za neslýchané peníze, stal se dobrý byznys z objevování nových umělců. Točí se v tom neslýchané peníze - a galeristi mají ovšem zájem na vybudování pověsti umělce, s nímž mají smlouvu. Umění už nemá zdobit, ale šokovat. A hranice se posunují - Picasso ještě uměl malovat. Dnešní prezentace jsou často navrstvením nesourodých předmětů. Nikdo se už neodváží říct, že plivanec v plechovce je blbost, aby neprozradil svou zabedněnost. Je to bublina, která jednou praskne - a zbude po ní ohavný puch.
Co bych si koupila, kdybych měla milión(y)? A kdyby všechno bylo dostupné? Mikuláše Medka, Koblihův cyklus k Máji, možná něco od Bílka. Slavíčkův podzimní les - tam úplně voní vlhké listí. Gotickou madonu s kulatou tvářičkou a jemným úsměvem… jo, našly by se věci…

Alena Cechova: obliba smyslu pro humor Davida Cerneho by me patrne primela k tomu, prohlednout si jeho veci a zjistit, jestli neprodava neco, co by se veslo do meho bytu. Dalsi kandidat by byl Maxim Velsovsky (nebo tak nejak), i kdyz ten je spis designer. No a kdyby to byl milion liber, tak bych zkusila presvedcit Banksyho, aby mi posprejoval barak nebo stenu v obyvaku 

co se tech modelu tyka, docela se mi libi ty cernomodre saty a pak o kus dal ty zarive modre kalhoty a cerne saty. Zas tak moc me to ale neuchvatilo, prijde mi, ze vsichni jen melou dohromady, co driv platilo za avantgardu, ale nejake az moc kreativni napady nemaji. Chybi mi nejaka „vize budoucnosti“… (i kdyz to zni skrobene)

To není fér porovnávat časem prověřené klasiky se soudobými umělci. Prověření klasikové se někdy dočkali uznání své velikosti již za svého života, a někdy ne. Hirst bude možná za pár let také klasikem, a možná po něm pes neštěkne. Ono se to nedá z perspektivy přítomnosti moc odhadnout.
Barokní hudba se hrála nejen v kostelích, ale i na hostinách, ba v divadlech se běžně couralo a konverzovalo a dnes se k tomu zase vracíme - tuhle diváci za mnou nezavřeli pusy celé představení. 19. století přineslo koncertní síně, kde se disciplinovaně sedí a kontemplativně poslouchá a nová atmosféra povzbudila experimentální touhy.

Šaty s hranatými rukávy bych brala hned, kdyby byly v jiné barvě. Neříkám, že je to vrchol originality, ale vypadají propracovaně a tenhle styl můžu. Z některých ostatních věcí bych si taky pár prvků vybrala, tenhle typ přehlídek je opravdu třeba brát spíš jako inspiraci ohledně materiálů, tvarů, kombinací…
Ostatně nevím, jestli se dá v módě ještě něco originálního vymyslet, přijde mi, že se to stále opakuje, přece jen možnosti jsou omezené.
Co se týče moderního umění a hudby, mě to třeba oslovuje (klasika ale taky). Ne že bych vzdychala nad každou kravinou, co si kdo vymyslí a nazve to uměním, ale proč se za každou cenu držet konvenčních postupů. Líbí se mi, že má člověk možnost vyjádřit myšlenku, náladu, svůj přístup k nějakému tématu.

Alena Čechová: Milion by byl asi docela málo na nějakého Čapka, Toyen, Zrzavého, Švabinského - líbí se mi jeho litografie Splynutí duší, na tu bych se já vydržela dívat donekonečna. Já mám moc ráda Karla Černého, ale na jeho obrazy by mi milion taky nestačil. Koho však miluju ze všech nejvíc je Ludmila Jiřincová - krása, kterou zachycovala jakoukoliv ženu, mi uhranula. Na její litografie by mi milion zcela jistě stačil, nevím ale, jestli bych já dovedla já pojmout toliko krásy.

Ale to se tato diskuse asi posunula někam, kam neměla. Chápu vaše rozhořčení, milé dámy, když vidíte Liběnu Rochovou a paní ředitelku, skutečně jsou to kobyly, které chodí bosy a ještě více chápu, když vidíte " modely ". Tyto nejsou na běžné nošení, ale popravdě, umí tito návrháři představit něco " normálního krom džínů, trika, mikiny a bundy na běžné nošení " ?

Mě ale uchvátila bílá paní a jsem ráda, že si jí Ada všimla, nedávno jsem taky stála před svým ubohým šatníkem a v duchu kombinovala. 

Kdybych byla taková umělkyně jako umělci tady, tak bude v ČR mnohem víc jednonohých, jednorukých, jednookých, bezrukých, beznohých, bezokých, bezhlavých a mrtvých. Pracuji jako zdravotní sestra a kdybych se tolikrát uťala jako místní umělci, musela by Ada psát ještě úsměvnější blog. 

Ale nebojte se, nehodlám přejít k sesterské kreativní péči. Zdravím

Líbí se mi jen model na oné „éterické“ modelce, jinak - čistě za sebe - musím říct: Takové vyhozené látky!

Nějak mi tu chybí cynické jedy, sůl blogu našeho…

Sybila: jeste jsem zapomela, ja treba na koncerty moderni „vazne“ hudby chodim. A libi se mi to a rozhodne nejsem snob. Ona takova dobre zahrana dodekafonie ma neco do sebe… Stejne jako chodim rada do moderni casti Guggenheimova muzea, ono treba par fotek a rozhazenych plastovych panenek dokaze vytvorit docela atmosferu. Samozrejme se mi libi i to „poctive, stare“ umeni, ale svet se vyviji a ja se vyvijim se svetem a s tema modernima a mladyma umelcema se dokazu proste lip identifikovat, protoze casto vyjadruji vizualne to, co ja (protoze umelec nejsem) zauctuju do kolonky pocit, atmosfera, dojem z deni. Proste maji pro me neco jako zeitgeist, teda neco, co je pro muj zivot aktualnejsi, nez „stare casy“ ze starych obrazu. Ty stary veci jsou proste jen na divani, ty nove jsou trochu cast me same.

Sibyla, omlouvam se…

Great Susan: určitě je třeba současné umění - nežijeme v muzeu. A věřím, že tu dobré současné umění je - někde. Osobně miluji Mikuláše Medka, i když to jsou taky už šedesátá léta. Co mě štve, je ta samolibá oficiální scéna, která nám cpe nestravitelné hnusy a nedovolí říct, že se nám to nelíbí - hned utlouká omezeností a českou zaprděností. Nemyslím, že by dřív bylo víc opravdových umělců, ale byli lepší řemeslníci. Průměrné, podprůměrné barokní Ukřižování - nebo kamenná nymfa - byly pořád použitelné pro svůj účel, kdežto velká část toho, co se nám servíruje, nemá životnost mimo tu bublinu vlastního ega.

http://kultura.idnes.cz/…s-/foto.aspx?… zde k vidění „Elitní sestava českých herců“, v pracovním, předpokládám. Docela pochmurná monterková armáda..

K přehlídce:
Model šedý plus zelené lodičky se mi líbí dost. Vítězka nejlepší.

ke stavu současného umění v Čechách:
Myslím, že trochu pletete hrušky s jabkama… Ty dvě knihy, které uváděla tuším Alena a které jistě většina zná, jsou každá o něčem jiném - jedna o byznysu, druhá historii a o podstatě Umění a tvorby vůbec. A některé současné umění je o byznysu a některé o tom druhém. A já bych milion pošetřila na byt a koupila bych něco za pár táců od Šárky Trčkové:)

Sibyla: ja myslim, ze to tak trochu bylo vzdycky, ty doopravdy dobry veci se casem trochu vyfiltrujou. Ale ze je neco jen omezene trvanlivosti nemusi znamenat, ze je to spatne. Nektery veci proste presne sedej k urcity dobe a pak uz je nikdo nepochopi. Myslim taky, ze spousta toho, co je dneska v muzeu jako „stare a dobre“ bylo ve sve dobe naprosty skandal a hruza. Proto je asi dobry mit urcitou shovivavost. Na druhou stranu je fakt, ze uz z podstaty veci neni mozne, aby vsechno co se vystavuje bylo take „dobre“ a vecne, stejne jako v modnich obchodech je i v galeriich a na vystavach spousta srotu. A Praha (Cechy) je prilis male a zaprdene misto na to, aby tam fungoval nejaky skutecny vyber a lidi maji moc malo moznosti videt tech veci hodne a ruznych kvalit a tribit si tim proste vkus a preference. Je to asi jako ve vsem, opravdu dobrych veci je proste malo…

Sibyla: trochu jsem se zapletla ja myslim, ze remeslo je sice dulezity, ale nekdy je umeni to sdeleni a kdyz mi karton s klackem neco urciteho sdeli lip nez Rubens, tak to proste je (pro me) umeni. Souhlasim, co se tyka snobu, ale zaroven namitam, ze v Cechach je tolerance k jinym (cti modernejsim, extremnejsim) nazorum na umeni a jeho provedeni obecne dost nizka. Proste je tu dost lidi, ktery vsechno co neni namalovany tak, ze neni hned poznat co to je oznaci za moderni sr…y a nezapomenou dodat, ze by to namalovalo kazde dite…

Koupila bych Rónu, Kokolju, Typlta; před Brázdou bych klečela na kolenou, aby mi něco prodal…fakt by mi asi milion nestačil. Rónovi vyšla monografie, tam jsou věci. Chtěla bych taky něco od Rittsteina, Jirků.
Kubismus dle mého soudu potřebuje hmotu, ve 2D je nudnej. Medek mně děsí, toho bych doma mít nemohla, zešílela bych.

Alena Čechová: Koupila bych Čapka, Ladu a Borna. Ty miluju a kdybych na to měla, za originál by mi nebylo líto peněz. Hezký večer všem! )

GreatSusan: Loni jsem si koupila dvě abstraktní malby a nejčastěji mi lidi říkali: To bych namaloval/a sám".

Ve valné většině děs a hrůza.

Alena Cechova: Mela jste koupit jelena v zapadu slunce nebo kopii slunecnic, to by bylo chvaly 

Za milion bych si nakoupila pár obrazů, grafik, nějakou sošku, keramiku, sklo, svítidlo, křeslo … vše od současné generace zdejších výtvarníků

Mně by teda stačil docela malinkatej prstýnek od Cartiera. To je taky umění, ne?
A nebo bych si koupila předložku z Hitlera, kterou jsem viděla na Decadence Now!, a dala bych si ji na záchod. Kupovat obrazy za miliony, to umí každej, pchá! 

Mimochodem, na Maxima Velčovského není potřeba moc peněz, zrovna se napájím z jeho něco-jako-skleničky a to nejsem nijak zvlášť majetný člověk.

Karoleenah: to je fakt, Velcovsky neni tak drahej. Tak pritvrdim, cokoliv od Bulgari (ty jejich sperky jsou stejne jako Cartier umeni, a vecne k tomu . Nebo taky jedny z tech nadhernych satu od Fendi nebo Alberta Feretti, ktery kdyz jsou naaranzovany ve vyloze, tak pusobi jako nadherny obraz…

Stejně jako dům se stává krásným pouze ve chvíli, kdy je i funkčním, je krásná móda pro mě také ta funkční, tedy pro mě nositelná. Ostatní je na vkusu, ale vytvářet pod hlavičkou módy jakési umění… každý je jiný, ale mně osobně to nic neříká.

A k těm obrazům z našich autorů bych si ráda pořídila Kupku, Skicu Švabinského mají rodiče doma a jako dítě jsem se jí nemohla nabažit. Čapek. Moderní umění většinou nechápu a domů bych ho nechtěla ani zadarmo. Mně se obraz, vlastně cokoliv musí líbit a ne mě pouze šokovat.

K té přehlídce se mi asi nejvíc líbí „Sharp“ od Veroniky Průšové a Jana Zemana. Dokážu si představit tyto věci nosit.

Teda ty pánské modely mi přišla trochu jako, když jsme na gymplu hráli divadlo a chtěli jsme do něj něco „fakt ulítlýho“…kdyby se v podobném duchu nesl jeden model, ale stavět na nápadu pánských sukének a barevně ochrstaných svršků celou kolekci, to mi přijde trochu slabé (mimochodem podobné věci se dají, podle mě, vidět téměř na každé oděvně designové soutěži, jen např u studentských přehlídek je více vidět i to řemeslo).
Chci se zeptat: ty modelky předvádějící kabáty měly nějaké paruky, nebo ten „chemlon“ byl jejich vlastní? Ale jinak se mi ta kabátová přehlídka líbí (popravdě, ani ty kapuce mi nijak zvlášť nevadí…autorka se nás přece nesnaží přesvědčit, že takhle je ten model určený i pro běžné nošení - i když znám i pár lidí, kteří by to s fleku mohli nosit i takhle a hodilo by se to k nim.)

Vítězka vyhrála zaslouženě, ale jednooký mezi slepými, že… a paní ředitelka tomu nasadila korunu.
Alena Čechová: kdybych měla milion korun, koupila bych si kočku od Libora Krejcara a pravděpodobně by mi zbylo ještě na slušnýho koně (živýho).

Ať pohlížím na předvedené modely jako na umění nebo na módu, ani v jednom případě mi nepřijdou hezké a/nebo zajímavé. S vyjímkou skřítkovských kabátů Evy Beránkové. Styl ‚jsem alternativní studentka se supráckým smyslem pro humor‘ je mi blízký, neboť jsem alternativní studentka se smyslem pro humor 

Ááách, ty skřítkovské kapuce jsou dokonalé! Škoda, že nesnáším, kapuce na kabátech, jinak hned běžím za švadlenou…

Co si budeme povidat.Ona reditelka neni jedina „kobyla co chodi bosa“ po tom co jsem videla Adu uz vetsinu jeji kritiky neberu vazne 

Tak kdybych měla hodně peněz na nějaké umělecké dílo od Čecha, tak rozhodně by to bylo něco od A. Muchy. Např. některý z jeho plakátů nebo kresby žen pojatých jako roční období atd. Secesi miluji, řekla bych, že ta je ze všech slohů a stylů nejvíc o krásnu.
Byla jsem na Muchově výstavě před časem v Barceloně, nádhera, dali dohroamady opravdu hodně jeho děl a výstava byla narvaná návštěvníky a bylo vidno že se moc líbí. Teď se chystám na jeho výstavu do Prahy .

Líbí se mi ty kabáty a modročerná kolekce. Na nenositelné šatstvo mám stejný názor jako na značnou část tzv. moderního umění, jde jen o honění si ega.

Současné umění tu je, nikam nezmizelo. Není ale v galeriích, tam ostatně bylo jen málokdy. Ve středním proudu je síla braku, ale nechá se objevit pár krásných kousků. Značně ovlivňuje náš životní prostor a je všeobjímající. Dle starých a osvědčených principů existuje dál, ale nyní se mu říká reklama a je stejně anonymní, jako ve středověku. Copak taková krásná madona nebyl výborný marketingový tah církve? Copak Mucha nemaloval plakáty? Překrásný obraz od Watteaua sloužil zcela suše jako vývěsní štít, a mnoho nizozemských kupců si nechávalo malovat zátiší se vztahem k předmětu jejich obchodu…

A kde jste, Sibylo, vzala, že současní akademici neumějí řemeslo? Řemeslo se dá naučit, dřív se malířská či sochařská dílna dědila z otce na syna a žádné talentové zkoušky. Z toho, co Vám jde v řemesle samo a co z těžka, se odvíjí styl. Cézanne neuměl kreslit. Van Gogh kreslil brilantně a Gauguin průměrně. Ale v té vlastní tvorbě Vám zvládnutí kresby a dalších řemeslných základů vlastně až tak nepomůže.
Posluchači AVU nám vedou kursy a překvapuje mě, nakolik to realistické řemeslo umějí, přestože pak třeba usilují o něco úplně jiného. Oni procházejí stadiem blbé realistické kresby, a později malby, jako každý. To je k vytvoření stylu nutné - máte-li tvrdou, přesnou kresbu, bude Vám třeba blízká geometrická abstrakce. Nejste-li schopen udělat rovnou čáru a symetrickou láhev, tíhnete třeba k expresionismu. A pak zjistíte, že sice máte rozklepanou ruku a úžasně živý rukopis, ale nikoliv temperament expresionisty. A začíná se znovu. Řemeslo není až tak velká spása.

Ta modelka v povlaku na polštář a gumákách od Miroslavy Horké je fakt povedená. Řekla bych, že tam se to blíží světové módě a prostě z toho mám dobrý pocit. Ten její chlap ne až tak moc, možná to tak mělo vypadat, ale jestli jo, nechápu, proč Horká nedodržela tu vzdušnou linku, je to takové kostrbaté. Škoda, že všichni šli po geometrii a ne po ženských siluetách, ale je mi jasný, že to není na nošení. A kabátky líbí, už jen kvůli tomu dobrému materiálu, který i z fotek přímo řve Adě palec nahoru, módní přehlídky bych asi nevdržela, vždycky mi to přišlo jako ukrutná nuda.

ten první kabát bych brala, ten je naprosto geniální

Sibylo: i současní umělci (většinou, samozřejmě) umějí řemeslo..To že se někdo vyjadřuje pomocí barvy „jenom“ rozcákané po papíru, neznamená, že neumí „doopravdy“ malovat - tzn. že by dobře nenamaloval realistický portrét atd..abstraktní a jiné moderní vyjádření je právě reakcí na umění ve vašem slova smyslu. Nechci se hádat, obdivuji staré umělce klasiky. Jenom podotýkám, že genialita některých tvůrců jim byla po celý život k ničemu, byli vysmíváni, " k ničemu", proto že „neumí“ nebo spíš jinak používají řemeslo, kterému se vyučili..a nakonec jsou zbo6ňováni a jejich díla se draží za miliony dolarů..možná byste za sto let taky měla jiný náhled na současné tvůrce. Přece ne jenom to co je staré, je dobré, a je potřeba posouvat vývoj dál - a že se to někdy nedaří, např. některým modním návrhářům, to je přirozené ne? a nakonec se to odfiltruje, jak zde bylo řečeno. Jenom to rychlé střídání trendů je trochu na pováženou..

Mně se některé moderní umění také líbí, nelze šmahem odsoudit vše. Třeba zrovna abstrakty můžu, ale opět, jak které, Když jsou krásně zkombinované barvy a celek působí zajímavě, invenčně, taková dílka mě dovedou nadchnout. Ale třeba bílé plátno a na tom jedno černé kolečko - to za umění opravdu nepovažuji, to je prostě něco, co by namaloval každý. Jenom každého nenapadne, že by něco takového mohl za umění vydávat.

Toho co pořídit za milion, aby se mi to líbilo, toho by bylo moc. Přesně ale vím, co bych nechtěla, ani kdybych dostala milion za to, že si to doma pověsím na zeď - něco od Knížáka. (toho mi připomělo to černé kolečko na bílém plátně)

L.: Ohledně tohohle mě napadá letošní World Press Photo a aférka s Google Street View. Těžko se už určuje, kdy je to o nápadu či sdělení a kdy jen o přehnaném sebevědomí autora.

Jinak jsem už znechucena tím dnešním stavem, kdy jsou na VŠ - ty umělecké, návrhářské apod. - přijímáni lidé, kteří nemají žádný skill, neumí základy, neovládají techniky, ale právě: mají horu sebevědomí a jsou strašně in a ehm..„osvobození“. Už to pozoruji dlouho a vidím, jak školy VŠ raději přijmou studenta gymnázia, co na tužku sáhl teprve před rokem a nikdy ještě nic neprezentoval, než aby přijali studenta z oborem odpovídající SŠ, který už má třeba i nějaké práce publikované či už dělal zakázky. A proč? Ti bez skillu se totiž dají daleko snadněji předělat. A pak to s uměním a návrhářstvím nemá vypadat, jak to vypadá. A že ti lidé nezvládají techniku? Pche, to se přece můžou naučit za pochodu, to je něco, co se naučí každej blbeček z ulice, a tihle se tím přeci nebudou zahazovat, když mají tak úžasné, cool a osvobozené nápady!
Dnes se vše učí naopak - buď in teď hned, na techniku, která by tě naučila pokoře a trpělivosti se vykašli. Tak, a je z tebe umělec.
Na druhou stranu je to pořád lepší, než když dříve měli umělci přesně předepsáno, jak co tvořit a jakékoliv odchílení bylo zavrženíhodné a okamžitě umělce degradovalo. Ale kde je dnes ta hranice…

Uf, děkuji, už je mi mnohem líp:)

Myslím, že význam umění se v různých dobách liší. Pokud mluvíme třeba o umění výtvarném, v 17. století to mohlo být přenesení reálného obrazu na plátno, dnes bych viděla roli umění především k vyburcování lidí, například poukazováním na pokrytectví nebo chyby dnešní společnosti nebo odkrývání těch nejniternějších pocitů, které si třeba často sami/y nepřiznáme. Umění může kritizovat válku, rasismus; může představit naši přetechnizovanou dobu, odosobnění, ztrátu sociálních vazeb… nevím, je toho spousta.

Paní Čechové děkuji za tipy na literaturu o umění, určitě si nějakou knihu koupím a přečtu.

A kdybych si mohla koupit něco já, tak se přidám k Femme22 s výběrem Toyen. Dále třeba Kupka, Kandinsky, Klee… jen nevím, jestli by mi milion korun stačil 

Lenka Chlebcová: Na Toyen, Kupku, Kandinského? Ne, milion fakt ne. Myslím, že dokonce Kupka drží český aukční rekodrd, bylo to 22,1 mil Kč za Elevation 

Ty modely - myslím, že lepší modely jsem viděla na jiných přehlídkách. ale taky jsme viděla i horší. A to šlo o středoškolské soutěže.

Jinak co se týče umění - patřím k těm, které mají rádi moderní umění. Proč? Nevím Možná, že ty starý věci jsou sice pěkné, půvabné a já nevím co všechno, ale nic blíže mi to neříká.Byli to hlavně náboženské motivy, co se objevovaly. A paradoxně nejneoblíbenější styl je secese. Ne tohle ne. Mě sel íbí umění ve stylu Kubismu, futurismu, surrealismu, Dadaismu, nové figuraci. Co se mi fakt nelíbí je informel, americká abstrakce. Jo a k umění, co se mi líbí ještě řadím neokonstruktivismus a konstruktivismus.
A jak nemám oblíbené herce, zpěváky, skupiny (dycky tak nějak nárazově), fotografy a já nevím co všechno, tak oblíbené autory taky nemám.

Overálky od Sandry Celia Chiry se mi oba docela líbí, pravda, bambuli bych s lehkým srdcem utrhla. Stejně tak druhý model v modročerné montérkové kolekci Libora Komosného má své kouzlo. Zelenkavý kabát se špičatou kápí je moc pěkný. Tvar kapuce není v nesouladu s rukávy a střihem celého kabátu, tedy mě neruší. Je na něj zkrátka příjemný pohled.

K diskusi - co vím, tak v Číně a Japonsku obecně neznají rozdíl mezi uměním a užitým uměním. Umění zde slouží člověku, ne samo sobě.

ta první modelka a její „předsunutá“ hlava mě opravdu pobavila. A ten první zelení kabát s tou skřítkovskou kapucí bych aj klidně nosila 

Bílé kozačky…a to víte, že jsem na ně narazila dokonce v jiných obchodech, než vietnamských? Taková Danea, KCS, Deliberti je mají.

Ten první kabát se skřítkovskou kapucí je bohužel jinak vcelku nudným kouskem - nositelné klidně i zachovalou 40+
http://www.berydesigner.cz/…y-a-brejlee/

Baconeba: Mne tedy vice zaujala „andyho vazka“ net ten „skritek“..

Baconeba: a co máte proti 40+ ?
„Nudná“ tvorba Evy Beránkové se mi líbí - je nositelná, má krásné, jasně tvarované siluety a nápady, které nejsou lacině efektní a podbízivé. Kapucky by asi nemusely být všude, kam je E. B. našila, ale to je detail. Oděvy jsou dobře vypracované a tvarované, materiály vypadají nádherně. Kdybych měla o pár let míň a dost peněz, něco bych si koupila.
Abigail a Sybila: dnes máme trochu posunutý pohled na umění i užité umění. Většina z toho, co se dnes považuje za umění, se dříve (cca do 18. st. ) považovalo za řemeslo.
Teprve s rozvojem uměleckého školství se začali jasně vydělovat umělci od řemeslníků. Mnozí umělci se pak chtěli od řemeslníků odlišovat, a tyhle nůžky se od 2. pol. 19. st. rozevírají stále dál - a nejen ve výtvarném umění. Moderní vážné hudbě dnes rozumí jen pár nadšenců.
Ale to už jsme zcela OT.

Alena Čechová: Když o tom tak přemýšlím, tak ten milion bych asi raději věnovala Museu Kampa výměnou za doživotní volnou vstupenku… prostě mám pocit, že bych tím asi soudobému umění pomohla víc, než koupí jednoho díla jen pro sebe (a navíc v mém pidiobyváčku by to asi ani náležitě nevyniklo). I když mít na zdi nějaké fotky od Dagmar Hochové, by se mi docela líbilo i v tom pidiobyváčku. Jinak mou velkou láskou jsou Egon Schiele a Gustav Klimt - hlavně jeho méně známé krajinomalby (ale ti nejsou ani soudobí, ani Češi, a pokud by nešlo o drobnou kresbičku, tak ani za milion)
Zaujalo mě, jak se tu „rozhořel spor“ o kvalitu současných umělců. Myslím, že problém při posuzování současného umění je jeho současnost…prostě nám chybí časový odstup, který by oddělil zrno od plev, takže bysme se už nemuseli probírat spoustou rádobyumělců, po kterých za pár desítek let už ani pes neštěkne (stejně jako za časů Rembradta nebo Renoira bylo spoustu patlalů, kteří se prohlašovali za umělce, ale o nich už prostě nevíme). I dnes jsou dobří umělci, kteří ovládají řemeslo a zároveň mají talent a nápady. A bohužel je i spousta těch, kterým minimálně jedno z toho chybí (a nápady bez talentu a řemesla jsou k ničemu snad ještě víc než řemeslo bez nápadů). Třeba se jednou bude v učebnicích historie umění psát, jak že ten přelom tisíciletí byl úrodný na dobré umělce, protože se jich současně vyskytovalo v Čechách až pět. 

Lucie: užité umění je něco, co u nás v současné době snad ani neexistuje. Ale to souvisí obecně s úpadkem řemesla (respektive úpadek řemesla souvisí s tím…).

Fany - proti 40+ nemám nic, ještě se na ně sama cítím 

Oufit ředitelky veletrhu zpětně ledacos vysvětluje…vlastně asi skoro všechno.

Ada: myslela jsem, že užité umění = design … aneb jak věci kolem nás můžou vypadat nápaditě… ?? Jsem mimo??

Levandule : ač netázána, dovoluji si … Užité umění je spíše umělecké řemeslo. Tedy RUČNÍ PRÁCE kvalifikovanějšího stupně, která není srovnatelně nahraditelná strojovou výrobou. Přičemž umělecký řemeslník může pracovat podle cizích návrhů. Tedy spolupracuje s designérem.

Na letošním veletrhu Styl a Kabo byla také vůbec poprvé představena holandská značka United Nude, která pozvedá boty na zcela novou úroveň - http://www.salon.cz/…-uroven.html

Sida: aha, díky…

Míšo, ty se daly vyhrát u Buena nebo u něčeho takového, ne? Vím, že jsem si nějaké takové lodičky zkoušela loni na podzim na Arkádách. Přišly mi dost nepohodlné

K vitezce i tretimu mistu me napada asi toto: Issey Miyake, hluboka 90. leta. Prijde mi, ze tenhle zastaraly minimalismus a zbesily kyc ala mistr Klir jsou takove dva poly ceske vysoke mody, mezi nimiz se uz nic moc jineho neobjevuje.
Pani reditelka, klasice faux paus, ktere v Cechach neni vlastne faux paus. U nas se ztrapnite, pokud na vyhlaseni vyrocnich cen, slavnostni filmovou premieru apod. nedorazite v dzinach a cernem triku.

Uf, za ty hrubky a preklepy se omlouvam, to by se stavat nemelo ani ve virtualni spolecnosti.

Velkou, protáhlou a špičatou kapuci jsem si šila před pěti lety na kabátu na textilce v praxi, to je novinka? Návrhy dělané jako by to vytvářeli architekti, a né módní návrháři, copak to si vezme normální člověk na sebe? Přece se takové věci neprezentují jen tak, ale pro inspiraci lidí. Barevně nudné, nesladěné, většina věcí neodhadnuté velikostně, většina věcí na modelkách nevkusně plandá, nedělá jim to pěknou postavu, a přidává mnohdy léta. Tímto se máme „inspirovat“? Kam dnešní módní návrháři spějí, nechápu.

Když už je tu v článku o návrhářích debata o umělcích a nákupu za milion, napadá mě, že mít ty peníze, koupila bych si nějaké šaty od Blanky Matragi. Osobně ji považuji za suverénně nejlepší českou návrhářku, její výtvory, to už nejsou jen oděvy, ale vysloveně umělecká díla, obzvláště ty poslední kolekce. Kdysi mě zaujala v pořadu „Uvolněte se, prosím“ její milá bezprostřednost a celkově příjemné vystupování. Četla jsem pak její knihu, kterou mohu vřele doporučit, paní Blanka je více než zajímavá osobnost, která si pro svůj úspěch musela projít mnohými trnitými cestami, o jakých se některým našim pseudonávrhářům ani nesní.

A kdyby mi ještě z toho milionu nějaká ta kačka zbyla , padla by na některé z děl Jana Saudka. To je další člověk, který si může bez uzardění říkat český umělec.

L. : taky proto Matragi nepůsobí tady ale v zahraničí…se Sudkem si dovolím nesouhlasit, pro mě už je to zprofanovaný kýč a Saudek na mě působí jako karikatura sebe sama, ale samozřejmě je to věc názoru.

Míša - boty z odkazu jsou na mě až moc „umělecké“. Ještě tak ty kotníčkové nebo ty na klínku. Ty bych si i koupila.

ad Blanka Matragi - kdysi dávno běžel v tv krátký dokument o ní a jejím podnikání. Ukazovali tam vše od návrhu, přes vypracování (střihy, ruční výšivky, výběr a střih materiálu) až po hotový výrobek na majitelce. Z toho by si naši budoucí designéři měli brát vzor.

Šaty od Matragi …hmmmm… toto mi nedělejte … slintám až na zem
Nesypte mi sůl do ran, na to nikdy mít nebudu 

Lola: nejde o to „na to mít“, mě stačí potěšit oko a vědomí, že česká návrhářka šije pro arabské princezny 

Ad Blanka Matragi: mě to nějak neoslovuje - střihy jsou krásné a věřím, že řemeslné provedení taky, ale velká část těch modelů je pomalovaná psychedelickými barevnými kombinacemi. Chápu, že je po tom v Arábii poptávka, ale kdybych si měla nechat ušít takhle luxusní šaty, určitě bych je chtěla jiné.

Oddie: „psychedelické“ barevné kombinace si představuji jinak…Blanka Matragi to má většinou sladěné do barvy nebo do pár k sobě ladících barev, psychedelie se nekoná…často má třeba i jen ČB šaty atd…
Vera: Ad Saudek - tak osobnost ponechávám stranou, každý umělec je nějak trhlý a o J.Saudkovi to platí dvojnásob , nicméně některá (ne všechna) jeho díla se mi opravdu líbí. Spíše ta méně erotická než ta více, ta totiž už někdy docela překračují hranice dobrého vkusu (alespoň dle mého názoru). Ale styl si našel originální, to se mu nedá upřít. Nejvíce mi utkvěla v paměti fotografie chlapce sedícího na železniční závoře před projíždějícím vlakem…nádhera. Tu bych chtěla .

Nečetla jsem všechny příspěvky, ale co se týče modelů Evy Beránkové.....no možná jsou pro někoho trošku nudné, spíš nositelné pro širší spektrum žen (ne všechno co na sebe navlečeme přece nemusí být předesignované) ale jsou alespoň do detailu perfektně zpracované a také používá velmi kvalitní materiály, za což má můj obdiv…mám je na očích každý týden 

Abych se tak zapojila o diskusi o použitelnosti umění, tak: Ne. Nikdy nebylo umění pro všechny. Cellini navrhl a vyrobil slánku pro Františka I., až na to, že je to sochařina a klenotničina s mytologickým námětem, a že se do toho dá umístit sůl a pepř, je málem bonus. A bylo to pro Jeho Prevoschoditělstvo krále francouzského, to, že na to dneska může čumět každá socka, co trefí do Schatzkammer, je výdobytek moderní doby. Stejně tak se umělci leckdy snažili bohapustě oslňovat, vymýšleli zábavné kraviny… a zadavatelé taky setsakra často chtěli obraz něčeho, co se jim bude hodit, metaforicky řečeno, ke kanapi. Nebo šest panelů 220×60 s ovocnými náměty do letního salonku, a aby ty jabka byly jako živé. Taky se nadávalo, že ti moderní patlalové jsou patlalové (impresionisti, někdo? Caravaggio? Paolo Uccello? Nic neřiká?) a vymýšlejí věci, co jsou ošklivé, samoúčelné atakvůbec.

Prostě, všecko už tu bylo. Mockrát.

Ad diskutovaný příspěvek Aleny Čechové… předem upozorňuju, že jsem konserva a svým způsobem klasicistka a že politickou korektnost nepovažuju za hodnou myslícího tvora.

Všem, které hořekujete nad soudobým uměním, doporučuji knihu „Jak prodat vycpaného žraloka za 12 mio dolarů“, autor Don Thompson. A pak vám doporučuji Gombrichův „Příběh umění“ (opět vyšel).

Vycpaného žraloka jsem nečetla a Hirstovy nesmysly nesnáším. Příběh umění je fajn kniha, ale je to esejistika a kromě toho si nejsem jista, jestli ten Gombrichův psychologizující přístup je to pravé - přijde mi, že ho provozuje malinko povrchně. A že pokaždé dojde ke dvěma bodům závěru: mysleli to dobře a učinili pokrok vpřed. Zrovna opěvování toho pokroku, vývoje a vylepšování jest názor, který je považován za překonaný, z pochopitelných důvodů, dějiny umění nejsou teleologická záležitost.

Kladete si někdy otázku, co je to Umění?

Ne, protože Umění neexistuje, jestvuje pouhé umění, a co že to jako má bejt a co to žere, to řeším docela furt.

Myslíte si, že jeho jedinou a opodstatněnou funkcí je zdobit?

Opodstatněnou ano, jedinou ne. Kdo si pořídí něco, co ho esteticky odpuzuje jenom proto, že je to podepsané laureátem Nějaké umělecké ceny, je snob a vůl.

Proč tedy potom Damien Hirst dostal takových peněz např. za mrtvou ovci? Nebo za popelník plný svinstva?
Nebo Baselitz za oleje nohama vzhůru?

Public relations a lidi jim to žerou. Lady Gaga taky neumí kdovíjak zpívat a jest známou a draze placenou zpěvačkou.

Zdá se mi, že jsme všichni mentálně uvízli v biedermeieru. A tuzemská móda je jenom symptomem tohoto jevu. …

Bla, bla, bla, bla, všichni jste zaostalí hlupáci, bla, bla. Docela by mě zajímalo, a zatím jsem nenaznala, že by se uměnověda nějak vyjádřila, co je doprčic tak špatné na kráse, eleganci nebo dekorativnosti. Proč má proboha být známkou primitivismu a zaostalosti, že se neposeru blahem z čehosi naloženého ve formaldehydu nebo hromady odpadků v galerijní místnosti? Od konvice na čaj chci, aby se v ní dal dělat čaj, takže se holt nevyrábí z čokolády a nemá tvar motyky a nikoho můj požadavek na nerozpustnost a snadnou manipulaci neudiví a nepohorší, ale když chci nějakou pičičánku, na které spočinu zbožným zrakem před večerní modlitbou k Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, tak to najednou musí být avantgardní, neotřelé a burcující, protože je to vobraz a vobraz je to henté Umění a to nemůže být jen tak jako hezké a srozumitelné a v barvách ladících s tapetama. Najednou.

Kontrolní dotaz: Máte milion korun a možnost koupit jakékoli Umění (české). Co byste koupili/y?

Nevím, jestli je nějaké Umění k mání, tipuju, že se vyskytuje spíš na nějaké nástěnné malbě v hale vznešené instituce hned vedle Vědy, Řemesla a Průmyslu. A ze sedmi svobodných umění bych asi brala Rétoriku. Nebo klidně všech sedm, pokud by se mi vešly na krbovou římsu a byly s množstevní slevou.

Kultakutri díky, dala jsem Ti palec nahoru. Řekla bych, že trochu mateme pojmy, když klademe rovnítko mezi krásu a umění.

Kultakutri: takhle od boku bych si velmi ráda koupila něco většího od Josefa Čapka, a kdyby mi náhodou zbylo pár drobných tak Cyrila Boudu nebo Vladimíra Boudníka…tak, a teď do večera nevyženu z hlavy tu představu že mi doma visí Čapek…

Kultakutri: skvělý příspěvek!

Článek i diskuse se mi líbí. Jak to padlo i v textu článku, je potřeba si uvědomit, že nejde primárně o modely na běžné nošení. Sám se přesto připojuji k celé řadě diskutujících dam, které v této přehlídce nevidí nic extra zajímavého na poli kreativity.

Náhodou jsem se dostal k článku v MF Dnes, kde soutěžící návrháři prezentovali své kolekce a nosné myšlenky, přičemž rozdíl mezi častou hlubokomyslností slov a realitou mola byl - soudě podle fotek - dosti značný. V těch modelech a kolekcích jakoby vždy vynikal jen určitý povedený prvek, ale celek je jakýsi šroubovaný, vyumělkovaný a svědčí spíše o vlastním tápání návrháře, který sám nemá jasnou představu, jezdí spoustou zbytečných odboček a objížděk, a taky to promiňte - na sebe plácá či se uchyluje k minimalismu, který neurazí ani nijak zvlášť nezaujme. Od takhle mladých lidí jsem čekal určitě více radikalismu a módní provokace.

Což takhle nějaký ten článek o CodeMode? Galerie je pestrá,místy až moc:) http://ona.idnes.cz/foto.aspx?…

Byla jsem na spoustě ročníků Stylu, jsem profesionál a rok od roku to byla větší bída. JAk u vystavovatelů(nejsou peníze), tak od přehlídek(nejsou peníze). Nakonec se přehlídky konali místo ve velkém sále na boku jednoho pavilonu, takže atmosféra nula. Sám pan ťapťuch řekl, že rozhodnout o vítězi je těžké, protože to už všechno viděl tolikrát…Takže jakou to má cenu? A má vítězství vůbec nějakou cenu pro návrháře? Kdo o něj pak stojí? Podniky určitě ne, protože už skoro všechny skončily nebo živoří a musí prodávat střední proud, aby nezemřely hladem. Šila jsem spoustu šatů a účastnila se přehlídek, a tak vím, že tu práci málokdo ocení a hlavně málokdo zaplatí. Takže to můžou dělat jen opravdoví nadšenci. taky by mě zajímalo, co budou dělat ty textilní školy, když už tu skoro žádný textil není. Mám střední i vysokou textilku a a jsem skoro jediná, kdo v oboru zůstal a to jen proto, že rodinu živí hlavně manžel. Když byla krize, tak vláda bojovala za automobilky, ale předtím se za textilky nepostavil nikdo, tkaže za pár let budeme platit draze číňanům.Ale dobře nám tak!!!

Modely mohou být „sebekrásnější“ lež na příšerně zpracovaných fotografiích vypadají všechny ušmudlaně. Autorko forografií styď se

Zajímavé. Na první dojem děs a hrůza. Druhý dojem je následující:
Bílé šaty jsou zajímavé i nositelné, jen bych měla strach z vypadávání prsou z horní neprůhledné do spodní průhledné části. Černý netopýr s loděmi na podpatku nestojí za komentář.
Bílý panák s trikotovýma nohama je čirá hrůza. Je to hnusné, blbě navržené, blbě střižené, blbě ušité. Nemá to špetku elementární estetiky.
Hořčicové šatky jsou po všech stránkách nádherné, škoda, že není vidět spodek.
Dva metry bílého zateplovacího rouna do vaťáku s gumáky do porodny prasat mě nijak neoslovují. A nechápu, proč by měly.
Hnědý pytel – takové pohodlné šaty jsem si šila na doma, ale přepásla jsem je aspoň širokým páskem, aby to k něčemu vypadalo. A nenosila jsem pod ně tu krabici od bot na ramenou.
Hnědá kombinéza? No budiž, ale uměla bych si představit méně pracnou a hezčí. Pufna na jedné paži je pro mě estetický úlet, zatímco bambule mi nevadí.
Kombinéza s terčem na břiše – no budiž proti gustu…
Model s kulatou kabelkou je naprosto uchvancancující a k sežrání i s chlupama. Černé šatičky s modrým korzetem – moc pěkné. Černý pršiplášť s duchnou na zádech nic moc. „Model“ s modrými stahovacími kalhotkami, které nestahují, nestojí za komentář.
Jakékoli čímkoli potisknuté bílé tričko s jakýmikoli kalhotami taktéž. Černé pouzdrové šaty – do divadla všemi deseti, na molo – proč?
Modrý náznak fráčku s ledabyle ustřihnutými krovkami? Špatný nápad.
Co mají vyjadřovat sukňokalhoty s kapsami na ruby? „Košili mi prodali v sekáči za dvacku, na kraťasy za třicet už jsem neměl?“
Podvlíkačky s plenkovými kalhotkami navrch? Poněkud nechutné.
Papírové šaty? To už tady kdysi bylo. Pro studentku výtvarného umění stylové.
Hnědé vtipné kalhoty, jednoduchý vršek, krásný materiál – paráda. Boty bych si vzala jiné.
Divačky ani skřítci mě neberou. Černý kabát s dvojitým límcem – krásný.
Paní ředitelka to totálně zatloukla. Ale budiž, není tam kvůli šatům ale kvůli ředitelování.
Užité umění vidím jako snahu o nějakou estetickou úroveň všech předmětů běžně používaných v životě, tzn. i těch průmyslově vyráběných.

Tak ty „úžasný boty“ postavený asi z krabice, či kusu dřeva mám od přítele slíbený taky Hned budu mít velikost konečně 175 (nyní mám 158 ) Jak se člověk krásně zasměje