Utrpení mladé ponožky

aspoň, že mají své tělo rády a nebojí se světu ukázat PÁR kil navíc. ale rozhodně by to mohly dělat přijatelnjším způsobem než skrz průsvitné, prostříhané seksi mini topíky.

Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli bych chtěla RAFYNOVANĚSEXYPIČO! vidět i zepředu… Ne. Nechci.

Dnes jsi mne naprosto odrovnala!!!! Už nejsem schopná dál pracovat. Končím. Slečna se šněrováním mne zničila 

Tak tady se zmůžu jen na bezmocné Uááááááááááh!
jinak nemám slov…
Kontrolní dotaz: Proč si ty holky tak ubližujou??

nepřestává mě šokovat, co všechno jsou ty holky schopné považovat za sexy…

Patřím mezi tu skupinku lidí, co má nějaký to kilo navíc (možná víc ), ale naštěstí si myslím patřím i do skupinky (zatím nepočetné) co mají soudnost. Neříkám, že chodím vymóděná tak, že mi není co vytknout, ale takhle teda fakt ne.

Ony se možná nebojí ukázat pár kil navíc, ale kdo se na to má koukat, že?

Ale teda Ado, kam Vy na to chodíte? Já poslední dobou v Brně potkávám docela slušně oblečené lidi. I když možná je to spíš o tom, že právě ty svtlé výjimky mi utkví v paměti, zatímco na všudypřítomný hnus a nevkus jsem si už tak zvykl, že ho tolik nevnímám (to je smutné samo o sobě, ale člověk si holt zvykne i na šibenici).

Ponožky v sandálech mi taky tolik nevadí, pokud jsou nenápadné, čisté a ladí. Ale tak nějak mi přijdou nositelné jen do sandálů s uzavřenou špičkou. Ten šev přes prsty je nechutný vždy.

Tak ono se neni čemu divit. Nedávno mi jedna slečna povídá, že to přece nevadí, když koukaj ramínka a že vlastně nemá na výběr. Když jsem jí odpověděla, že existujou podprsenky bez ramínek, tak měla jen plnou pusu výmluv…

Alena Čechová: Ony ale hlavně ubližujou nám, protože se na to musíme koukat

JE TO VŠUDE! - žel. A Lucemburčanka má špatnou velikost podprsenky, jak jinak. Zahřeje u srdce, že nejen my jsme blbí burani? Žel že nikoliv - toto nás v buranovitosti utvrdí: „Dyť to nosej i na západě!“

Ja bych chtel pokracovani clanku Rozumné nakupování v praxi, dil pro muze, prosim pekne 

Zdeněk má pravdu. To je moc dobrej nápad, muži mají taky dost neřestí, které je třeba vypilovat. A já se aspoň poučím, jak si toho svýho chlapa obléknout 

Smarja, na to se neda ani nic rict

No jeste se vratim k te pani z prvniho obrazku. Vzdycky je mi smutno, kdyz vidim generaci 50 - 60 plus u nas. Rezignace, unava, sed a nevkus. Hlavne ze je to levne. Mrzi mne, ze se ty zeny k sobe chovaji bez spetky sebeucty a svou hodnotu odvazuji od uklizeno - vyprano - navareno. Preci nejsem zadna fiflena, abych chodila na kosmetiku nebo nedej boze utratila dvacku za korale. A pak se divi, ze manzel se k nim chova jako k domacimu spotrebici.

Nechci srovnavat se svetem na zapad od nas, jasne ze tamni zeny v dane vekove kategorii vyrustaly uplne v jine dobe. Ale staci mrknout treba do Bratislavy. Zeny tam o sebe daleko vic dbaji, chodi upravene, nalicene, pestene. Nerikam, ze kazda, ale urcite vic nez u nas.

Mě snad víc vadí ten sandál jako takový, ponožka už je jen nadstavba…a je fakt, že může ledacos zakrýt, protože někdy co z těch bot leze, tím by se daly louskat ořechy..ale zase dívat se na něčí propocené, na špičce zákonitě ušpiněné fusekle..taky nevím. Ovšem musím přiznat, že takové žabky mi přijdou v pohodě, i do města, ač je z nich často z té nohy vidět víc než v sandálu škrpálu…že by to bylo tím, že žabka nepůsobí tím humpoláckým dojmem +co za typ lidí obvykle nosí žabky a jak se obléká a jak o sebe dbá) a jaký typ lidí ( s tím opět spojeno oblečení a osobní péče)většinou nosí sandále? Nevím..otázka vskutku filosofická
P.S. ten Lucemburk, to je síla!

no, rozumné nakupování pro muže by byl sice hezký článek, ale ani přes svoji bujnou fantazii si neumím představit, co by se tak asi muselo stát, aby tomu mému nebylo dokonale šumák, co má na sobě, pokud teda zrovna nejde na jednání v obleku… Nejen, že je mu jedno, jakou to má barvu, tvar apod., pokud je to pohodlné a teda není to růžové, ale ani není schopen poznat, že je něco onošené nebo špinavé. Když ho upozorním na velký flek na tričku, tak se hrozně diví, jak je možné, že si toho všimnu D a takových mužů je kolem mě většina…

Nápady prosím rozpracovať jeden po druhom, nevedela som si vybrať a už sa teším. V poslednej dobe mám vždy chuť dievčatám s vytŕčajúcou podprsenkou povedať „trčí Vám podprsenka“, zaujímalo by ma, ako na to zareagujú. Zvlášť tie evidentné prípady ako sú tu na fotkách. A u prvej panej som si vravela, keď som videla len tú ponožku v sandáloch, že to predsa bude malé dievčatko. Takže „zbytok nositeľky ma tea šokoval“.

Tiež ešte chcem povedať, že sa neradím medzi odporcov ponožiek v sandáloch, dokonca mi ponožka príde omnoho prijateľnejšia ako holé nohy.

wow, dneska parádní pekelná výživa:-D docela mi to zvedlo náladu:-)))

Napadá mě jen otázka PROČ???!!!

Někdy mám cukání takovou přírodní katastrofu zastavit a zeptat se. Normálně, slušně. Ale nemám odvahu. Přeci jenom, obávám se, že by mé nepochopení mohla dotyčná vycítit.
Ty hnusný lodičky a batoh… Už snad raději k tomu hnusné šrekovky trekovky. Nebo nevím.
Myslím, že tito lidé jsou jiný živočišný druh než já. Klidně mi nadávejte, že jsem povrchní. Přežiju to.

Vždycky mě překvapí kolik lidí ze sebe dělá dobrovolně šášo:-)

Ještě bych dodala k drnu v tříčtvrtečních gatích, že ty boty jsou velké… O kolik čísel už nemám mravní sílu spekulovat. To je také častý jev. Nepadnoucí boty.

Mě absolutně dostala paní s čumící fialovou podprsenkou (ta ramínka - AU!!) narvaná v bokovkách Fakt jsem na tu fotku dobrou minutu zírala a… prostě nemám slov. Tohle už přesahuje všechny meze. Ponožky v sandálech u mužů (!) mi zas tak nechutné nepřijdou, pokud jsou tmavé a kotníčkové. Souhlasím s Adou, někdy je pohled na ponožku milosrdnější než na mužskou nohu 

Nejvíc mně asi zarazili ty černé lodičky v kombinaci s batohem…koukající podprsenky atd…už si na ten pohled bohužel také začínám zvykat…ale zpátky - kdyby ty boty měly kulatější špičku, ta by vypadaly docela pěkně…ale k takovéhlemu zybtku oblečení…buďto teda uplně elegantní nebo sportovní bunda,kalhoty, batoh, tenisky..ale prosím, ne žádné kombinace…

Vomáčkovic Mařenka by mi přišla celkem ok, pokud by vyhodila divný batoh a lodičky měly aspoň kulatou špičku.

Fascinuje mě slečna z Lucemburska s ultrakrátkou zástěrkou nebo co to je. Kolik je třeba…odvahy…si ji obléct? Zvlášť pokud mám tak sošné nohy?

Stejně bych tu starší paní v sandálech trochu rozvedla:
Proč, když už si musela pořídit ty proklaté křusky, si je nekoupila aspoň ve své velikosti? Proč musí nutně nosit tričko bez rukávů, když má takové ruce, jaké má? [Tuhle se mnou jela tramvají celkem mladá paní, měla tričko bez rukávů, komusi mávala na pozdrav a její kůže na paži ji k tomu pleskala do rytmu. Ta kůže, pod níž by normální přiměřeně zdatná žena měla mít sval, nebo aspoň náznak svalu, prosíííííííím.]

Co proboha všichni spatřují úchvatného na těch capri kalhotách? To je jen pro hubené ženské, co měří aspoň 175 cm a zrovna se nacházejí na jachtě nebo někde poblíž!!! Rozhodně jsou zapovězené majitelce křečových žil, krucinálhergot, a opálením ty křečáky nezmizí, jsou pořád stejně vidět, fakt! .....
Na druhou stranu se nedivím, že paní na to kašle. V televizi její generace neskotačí a tak se nemá ani kde inspirovat. Podle mne si spousta těchhle žen myslí, že jsou vlastně neviditelné, a ta společnost k nim i takto přistupuje. Když už je někde vyfocená dáma jejich věku, je to manželka nějakého VIP a na té je znát, že v řetězcích nenakupuje. Myslím, že rezignace je u téhle generace přímo hmatatelná. Už to nestihli a nějak se jim nechce si rvát žíly, když už se dost nadřeli na tom budování socialismu.

Lara : Teď jste mě přivedla k tomu, že jsem zrovna dneska četla čtvrteční Reflex, ve kterém je pár fotek z festivalu v KV, je tam jedna fotka, na které jsou vyfoceny dámy na opravdu vysokých podpatcích a obě( třetí není dobře vidět) mají ty boty velké,nechápu, jak v tom můžou chodit, docela mě to zarazilo.

Kam ty na ty super modely chodíš u mě jednoznačně vedou šaty s velice propracovaným korzetovým zapínáním.
Ponožky v sandálích přehlížím, stejně tak jako kozačky do špičky s bundou na lyže a deroucí se spodní prádlo. U nás na malém městě se tato móda vyskytuje ve velice hojném počtu.
Na druhou stranu, když jim to vyhovuje, že? 

PROTI GUSTU…

No a ta paní, co vypadá jako muffin, to je taky něco, co nedokážu pobrat. Když už nic jiného musí to být velmi nepohodlné.

K anketě: určitě zpracovat všechna témata, jsou zajímavá, na pořadí tolik nesejde.
K pekelným objektům:
Paní s ponožkami - u nás na vesnici znám takových spousty a bohužel musím potvrdit, co píše Ada o jejich životním stylu. Je to smutné, ale mám stejnou zkušenost.
Slečna v krajkových leginách by se mi moc líbila, kdyby si místo nich oblékla pěknou sukni nebo kalhoty.
Slečna na autobusové zastávce by si mohla vyměnit batoh za kabelku a vypadala by jakž takž přijatejně.
Ostatním není pomoci.

Když je to opravdu jen ramínko koukající u tílka, tak mi to až tak nevadí. Občas se v časopisech nebo na blogu objeví krajkové ponožky v sandálkách s podpatkem, což se mi docela líbí, pochybuju však, že se to u nás někdy na ulici objeví, protože to má do vietnamských silonových ponožek a sandálí za stovku daleko.
Btw. o víkendu jsme se s přítelem snažili v Shoping parku v Ostravě sehnat jednoduché pánské kraťasy a najít něco bez kostek a milionu kapes je ZÁZRAK a druhý sehnat pánské sandále, co nejsou ve „sporty“ stylu…

A Lucie: Já nemyslím, že ty holky mají nutně své tělo rády. Považuju to za vysoce nepravděpodobné.
Každopádně vypadají jako laciné neupravené cuchty a to samozřejmě nezáleží na váze.

Ado, tak krásně píšeš, díky, díky!!!!!
„RAFYNOVANĚSE­XYPYČO!“ mě odrovnalo.

Ach jo, na první fotce jsem téměř poznala svou blízkou kamarádku. Co k tomu dodat… Peněz má málo, i když dře jak barevná, doma se stará o senilní babičku… Souhlasím s tím, že vzhled je vizitkou, kterou člověk nosí. Ale - skutečně si myslíte, že neexistují polehčující okolnosti? Že by měla trávit poslední zbytky svého volného času tím, že bude oblézat kdejaký second hand, jestli náááhodou nebudou mít něco svěžejšího?
Netvrdím, že se mi její styl líbí. Ale také si nemyslím, že každý má čas a volné peníze na to, aby sledoval trendy.
Takže - chápu ji. I když bych jí taky nejraději převlékla.
(Paní na obrázku neznám. Ale podoba mě trkla. Chci tím říct, že za beznadějným oblékáním může být i opravdová beznaděj.)
 Sia

Ado, neměla bys náhodou odvahu udělat velmi diplomaticky rozhovor s nějakou takovou? A zeptat se, co ji vedlo k výběru oblečení? Třeba si vymyslet, že děláš anketu pro nějakou oděvní firmu?
Pominu rezignovanou padesátnici. Tam si to dovedu odůvodnit tak, jak to už někdo výše napsal. Ale proč ten RAFYNOVANĚSEXY­PYČO! model?

Sia: Třeba by ji trocha péče o zevnějšek z té beznaděje vyvlekla? Co jí pomoct, když je to Vaše kamarádka? Někdy stačí fakt málo. Někdy je třeba ten kruh rozetnout.

Tak jsem se tak trochu rozhlédla po ulici, krátké kalhoty si zřejmě velmi oblíbila generace žen 50+. Nechápu to. Vypadá to blbě, zkracuje to nohy a deformuje figuru, není to vzdušnější oproti stavu, kdy by kalhoty sahaly až na zem. Máte pro to někdo nějaké vysvětlení?
Nejoblíbenější jsou v kombinaci s a) hnusosandály+po­nožka, b) vikslajvantové hnusoboty+ponožka

Tamara: já jsem jednobarevné kraťasy koupila příteli v tescu, podobné jsem viděla ale i v HM.

Alena Čechová: Slyšela jsem teorii o opálení nohou a větrání. Že by se v dlouhých pařily nohy.

Alena Čechová: vysvětlení zní, že taky chtějí nosit v létě kratší kalhoty, ale jsou si vědomy, že jejich nohy už nevypadají jako před 20 (nebo více) lety. Myslí si, že ten kousek čouhající kůže mezi kalhotami a ponožkami (vězšinou v sandálech) je ochladí… no co na to říct.

Ado, doufám, že postupem času zpracuješ všechny témata z ankety, zní to zajímavě úplně všechno, ani nedovedu vybrat, co má být jako první.

Alena Čechová: „Rezignované padesátnici“ bylo v listopadu 89 nějakých 28 let, takže se na tom budování socialismu zase tak moc nadřít nestačila… dokonce se dá plus mínus říci, že polovinu života už žije v „nových poměrech“. Není to klišé o čtyřiceti či padesáti letech temna už drobet ohrané?

Ještě k těm lacině oblečeným padesátnicím. Chápu, že na takovou postavu se špatně shání pěkné oblečení. I když moje máma to dokáže a to má asi ještě míň konfekční postavu. Určitě taky jsou případy, kdy za podobné oblečení může materiální a zároveň časová tíseň. Osobně však takový případ znám asi pouze jeden. Ostatní ženy, které se takto příšerně oblékají většinou nejsou povahově vůbec špatné ani nikterak chudé. Většinou jsou spíše méně vzdělané, pocházející z chudších poměrů a jsou zvyklé na sobě přespříliš šetřit, přestože peněz už mají dostatek. Považují to za přirozenou skromnost. A bohužel často ušetřené peníze cpou dětem a vnoučatům, kteří to berou jako samozřejmost.

uprimne ja mam pocit, ze horsie ako komunizmus boli 90te roky. Proste totalna zmena rezimu, pad istot a zrazu velka nezamestnanost. U mnohych rodin boli peniaze na to najnutnejsie. Viem, ze my sme si mohli dovolit kupit jogurty iba 1× za tyzden a ak sa nakupovalo tak iba u vietnamcov, pretoze existovalo vakuum - neboli retazce a ani tesco ( vtedy bol na Slovensku este Kmart) takze ziadne priaznive ceny a oblecenie sa dalo nakupovat iba v Dome mody kde bola Ozeta, OP prostejov a Otavan a tie veci boli dost drahe a proste to bolo nedostupne. Tenisky boli iba 1× za rok, zimne boty tiez

no a matky si casto nekupili na seba aj cely rok nic nove. mam pocit, ze je to skor z tohto obdobia

Kork_ulka Hrozné je, že padesát je mé matce. Kdybyste to nenapsala, snad bych si to ani neuvědomovala soudě dle zevnějšku. Ale zase je to důkaz, že lze vypadat dobře i v tomto věku. Mamka nosí šaty, dlouhé kalhoty, sukně i krátké kalhoty (ale úzké, nikoliv plandavé tříčtvrťáky). Je teda fakt, že je stále štíhlá. Na hlavě nemá drn, ale tmavé mikádo v jedné barvě. Má ráda takový ten styl Francouzek. Dobře upravené vlasy, červená rtěnka, nehty a jinak střídmé oblečení a elegantní boty.
Ach jo. Proč to nejde u všech?

Měla bych výhrady k údajné padesátnici. Nebude té paní přinejmenším tak o 10 let víc? Mně bude za pár let taky padesát, všechny mé známé mají kolem padesáti let a žádná z nás tedy takhle nevypadá.
Jinak tříčtvrťáky opravdu vládnou světu. Vypozorovala jsem to jak u nás ve městě, tak při návštěvě Luhačovic. A tam bych třeba zrovna očekávala, že se ženské do lázní vyfešákujou, ale kdepak. Jednu jedinou elegantní starší paní jsem za celý den potkala!!

Ošklivé káčátko: Bacha, může jí být i o deset méně. Nadváha a hrozné oblečení přidá i víc jak deset let.

Kork_Ulka:
Jak se to vezme. Podle tehdejších zvyklostí už to byla matka minimálně dvou dětí, zapřažená a zcela zbavená mladických tužeb. Ve 30 letech se tehdy ženy považovaly téměř za odepsané. Samozřejmě ne každá, ale musíte k tomu ještě přičíst těch 10 let po revoluci, kdy na nic jiného než budování kapitalismu jaksi nebyl čas. Zažila jsem to na vlastní kůži, byla to vysloveně anální doba a v jistém směru možná horší než ta 10 let před revolucí. Symptomatické bylo, že první, co si rodiny u nás kupovaly, bylo vozidlo západní značky plus nějaká ta „naprosto nezbytná“ elektronika. Neznám žádnou holku, co by si koupila za ty peníze boty od Diora. To bylo období plnění mužských tužeb. Řekla bych, že teď konečně z toho rauše trochu procitáme.

Když tak uvažuji, můj předchozí příspěvek se týká spíše žen okolo šedesátky. Kolem padesátky je to trochu jiné, co se týká oblečení i životního stylu.

Ještě k té druhé fotce - nějak podobně se obléká bohužel i moje matka, a to je jí teprve 45. Akorát tedy nenosí sandály, ale crocsy. Zdůvodňuje to tím, že je přece z vesnice a žijeme taky na vesnici , a že ze sebe nebude dělat žádnou nafrněnou Pražandu (tj. narážka na mě). Smutné 

taky si prosím všechna témata … a díky Ado, právě jste mojí ségře pomohla rozhodnout jestli na výšku do Brna nebo do Ostravy… půjde do Ostravy protože se vás bojí (sorry za OT)

Sia: Jasně, že jsou polehčující okolnosti. Ale jak už jsem tady někde psala, za zhruba hodinové posezení venku u nás ve městě jsem viděla tolik exponátů, jako je ta paní na první fotce, že by to vydalo na obsáhlé rodinné album. Podotýkám, že to byl krásný letní den, tudíž by člověk očekával, že se bude kochat pohledem na letní šaty a sukně. NIC! Pak jsem vešla do cukrárny a spousta těch starších dam seděla uvnitř a ládovala se zákusky a kávou. Takže nějaké finance a čas asi měly (a nadváhu taky).
Tím ovšem nechci říct, že každý musí ve své volné chvilce obíhat obchody s oblečením.

Tak k tej slecne s lodickami a batohom. Taktiez nosim kazdodenne lodicky a batoh. Som po komplikovanej zlomeniny ruky a verte mi, ze vlacit kazdodenne PC&prislusenstvo da poriadne zabrat… a tak cert ber peklo, hlavne nech to neboli 

Ten typ ponožek na prvních dvou fotkách znám z dětství - jsou z polyesteru a je na nich vyšívaný dezén shluků tří teček. Proto ( a taky podle cucků) jsem poznala že ta paní má ty fusekle NARUBY. Brrr.

Ty komentáře jsou super…a fotky taky…jen si upřímně myslím, že karkulka sem nepatří…Něco takového mě vůbec nepohoršuje- a navíc slečně nikde nic neleze(prádlo ani špeky) a navíc je barevně oblečená

To je zas nářez… Témata na naučné články jsou skvělá všechny a doufám, že se na všechny taky postupně dostane. Za sebe bych hlasovala pro ty 80ky, páč já je narozdíl od většiny tady i celkem můžu… Ovšem pro blaho národa prostě musí být článek o sportovní eleganci!

Je nevkus nevymýtitelnou záležitostí? Těžko říct, jaký vztah k estetičnu může ve svých potomcích vypěstovat soudobá (rovněž nepoučená) generace? Kde nastal ten zlom, když generace dnešních sedm(a více)desátnic, o upravenosti a stylu ještě něco věděla, zatímco jimi odchovaná generace už povětšinou nikoliv?

Nehlasovala jsem pro žádný z článků, cokoli sem dáte z nabízených si ráda přečtu.

Někdo se tady zminoval, že se za komunistů a v 90. letech nedalo slušně oblíknout. Já jsem komunisty nezažila a devadesátky jenom jako dítě, ale máma mi vyprávěla, že když něco chtěla, tak si sedla ke stroji a šila. Lidi jí pak na ulici zastavovali a ptali se odkud ty věci má. Takže mi někdy přijde, že chyba je někde jinde…

Já absolutně souhlasím s tím co je napsáno o paní na prvním obrázku, ještě bych dodala, že je to jistojistě čtenářka Blesku.

Moje babička (60 let) nosí kalhoty do půli lýtek, má je dost ráda. Poté co stresem hodně zhubla nosí mé vyřazené 3/4 tepláky na doma a nemůže si je vynachválit, jinak jako spíš kalhotový typ když jde do města, volí jedny ze svých 3/4 kalhot. Ale je fakt, že všechny mají krémovou barvu a nažehlené puky. A bere si k nim vždy nějaké kožené sandály s podpatkem (bez podpatku ani nemá), halenku a kabelku. Dle mého vypadá dobře. Výmluvy (opálení, větrání) nemá, říká, že je nosí proto, že se jí líbí jak v nich vypadá 

Rezignovaná mezi 40 a 50 je moje maminka. Ne že by se oblékala pekelně, obléká se prostě jen nevýrazně. Světlé džíny, smetanový svetřík. Nekoupila si nic pěkného už dlouho, používá nadčasové věci z šatníku. Ven skoro nechodí, pracuje z domova. Když jde ven, vypadá upraveně, čistě, ale zároveň rezignovaně.
Když jsem se o tom s ní bavila, říkala, že je jí to fuk. Že už se nemusí líbit chlapům a z lidí že se na zadek naposadí. Je výrazně inteligentní, svého už z velké části dosáhla, nemá potřebu si nic dokazovat, vsugerovávat apod. a lidi jí jsou jako introvertce ukradený.
Tak jí to neberu
Já když se obleču hezky, je to proto, že se cítím více sebevědomá (tedy čistě ze sobeckých důvodů). Člověk, který si nepotřebuje dodávat sebevědomi, tuhle motivaci mít nemusí.
A když jsem smutná, jdu ven jak mi to přijde pod ruku, ať mi svět políbí. Občas si řeknu, že nechci být fiflena a vyrazím zase strašně nezávisle ethno/hippie oblečená. Jsem nestálá stejně jako moje nálady a to přes to, že mě oblékání moc baví.
Takže k rezignaci mám pochopení, stane se. K ostatním hříchům ne 

Anča: Ale to je přece hloupost, že upravenost a jistá míra „elegance“ (to minimální množství, které většina z nás žádá, to už se ani elegancí nazývat nedá) je něčím, co děláme pro ty druhé. Přece se svým oblečením nikomu nepodbízím, neoblékám se pro druhé, ale pro sebe. Možná, že to je právě ten problém : chceme být „nebezpečněul­trasexy“ pro druhé, „ohromně v pohodě“ či naprosto „neviditelné“, ale vše pro ty ostatní. Kde jsme my samy?
Přece sebevědomí se neodvíjí od reakcí druhých (jak alespoň z vašeho příspěvku pro mě vyplývá).

já ty hnusný sandály mám taky. Ano, je to neslušivé a noha v tom vypadá o dvě čísla větší, ale na tůry, když je vedro, či na festivaly, kde se míí prach, bahno a zvratky je to to nejlepší obutí:)

Petra: fuuuj teda sorry jako ale na místo kde se podle tvých slov mísí prach se zvratkama vzít si sandále je pěkná blbost.

Katka: Vzpomínám si, že když jsem ještě chodila do školky (80. léta), chodila mamka šít do místního krejčovství (malinký salonek na maloměstě). Co si pamatuju, neviděla jsem ji snad v kalhotech, jedině v sukni a halence nebo šatech a připadala mi tehdy vždycky moc krásná. Mnoho z těch věcí jsme o deset let později se sestrou utahaly do tanečních, pořád vypadaly dobře, vypracované, poměrně nadčasové a variabilní kousky (třebaže materiál nebyl kdovíco). Taky se šilo doma, mamka koupila levnou látku, vatelín, prošila to a byly tři bundy a ještě pro panenku, v tom jsme trávily víkendy. Řekla bych, že zlom nastal po revoluci, naši hodně pracovali, po večerech a o víkendech daleko méně času, zaniklo mnoho podniků s oblečením a nové nebyly. Dnes se mamce blíží šedesátka a lehkou rezignaci vidím v oblečení „nadoma“ a na zahrádku, tak se jí to snažím vymlouvat.

To je zase sbírka

Paní na první fotce - když už tyhle pánský sandály, tak aspoň o dvě čísla menší. Zbytek oblečení nuda. Nicméně mě dokážou nakrknout některé zdejší diskutující, jak řeší povislé paže a vykukující křečáky - to se má paní ve třicítkových vedrech pařit v dlouhých kalhotech a dlouhých rukávech jenom proto, aby vás náhodou nepobouřila? Vemte si, že tohle je ještě dobrá varianta, mohla mít minisukni a břicho ven 

Krajkový legíny mě nijak nepobuřujou, spíš je horší ta taška, která se se zbytkem hrozně tluče. Na zbytku je vidět snaha o barevné sladění, což oceňuji.

Vomáčkovic Mařenka je podle mě studentka, jedoucí na/ze zkoušky. Batoh má proto, že dojíždí a má s sebou hodně věcí, které by se jí do kabelky nevešly. Hezky to nevypadá, ale chápu důvody, které ji k tomu vedly 

A co se týče fesťákové karkulky, to není ještě to nejšílenější, co se dá na fesťácích potkat Nicméně slečna má u mě bod za odvahu, já bych se takhle rozhodně neoblékla 

karolina: to bylo myšleno v nadsázce:) jde o to, že uzavřené boty jsou sice možná hezčí a praktičtější, ale mě je v tom teplo a jiné mé otevřené boty nejsou tak hnusné, abych je mohla ničit na místech podobné těm festivalovým.

Občas se trochu děsím, kdy se tu uvidím… Co mi poradíte místo batohu podobného jako je na předposlední fotce? Do práce chodím pěšky půl hodiny, nosím toho většinou s sebou hocela dost. Tašku/kabelku na jedno rameno nesnesu, dokonce ani tašku křížem - mám problémy s páteří. Jinak celkově obvykle tričko, dlouhou sukni nebo džíny, sandály nebo tenisky.
Možná mi řeknete, že v tom případě je už to stejně jedno, ale já bych chtěla něco udělat alespoň s tou batožinou. Existují i hezké batohy?

Na tej prvej fotke sedí moja mama predtým ako si spomenula, že kedysi bola krásna žena a že je dosť pravdepodobné, že bude žiť možno aj ďalších 50 rokov a začala sa o seba tarať, chodiť pravidelne ku kaderníčke (má dlhé husté vlasy, ktoré dosť trpeli), nakupovať sukne po kolená! (predtým nosila pochopiteľne univerzálnu dĺžku do pol lýtok), správne veľkosti podprseniek a farebné blúzky a svetríky. Občas si dá aj korále!
Ale chce to hrozne veľa podpory, takéto ženy zvyčajne ani netušia, že môžu mať nejaké sebavedomie… V každom prípade, neostáva nám nič iné, len šíriť osvetu a podporovať a chváliť naše mamy, babky, tety, susedy aj predavačky z Brněnky, keď si vezmú niečo iné ako túto uniformu…

Klára: Elegantnější batohy vyrábí třeba značka Samsonite: http://www.samsonite-shop.cz/batohy/

Tříčtvrťáky nesnáším, mám celkem běžnou konfekční postavu, ale stejně mám dojem, že mi nesluší a vypadám v nich jak stará mladá. Nicméně moc nechápu, jak může někdo tvrdit, že v kratších volných kalhotech je stejné horko jako v dlouhých. Není, čím méně látky dál od těla, tím více luftování. Mně je pořád vedro a v dlouhých kalhotech bych v létě padla, nezávisle na použitém materiálu (třeba len je pro mě zlo), krk, zápěstí a kotníky musím mít na vzduchu. Takže možná jednou, až to nebude na kráťasy nad kolena, u těch volných tříčtvrťáků taky skončím.
Karkulka se mi až na krajkové triko a tašku líbí, je taková punková:) Jinak ujde ještě slečna s legínami, kdyby je sundala. Zytek děs.

„RAFYNOVANĚSE­XYPYČO!“ - nemůžu

Někdy se mi zdá, že si ty fotky někdo schválně aranžuje. Že to přece není možný Nejstrašnější je kombinace absence vkusu a zdravé kritičnosti ke svému tělo. To je pak masakr.

„RAFYNOVANĚSE­XYPYČO!“ výtečné

Satrší paní a rezignace … chci se té paní zastat. Taky jsem v jejím věku. Mě rezignovat ani nenapadne, ale pro mě jsou hadry koníčkem. Já myslím že ty padesátnice se to neměly kde naučit, nemají kde brát inspiraci. Každý nemá vkus vrozený a když není kde okoukat … Jediným časopisem u nás, který je ochoten připustit že se zabývá i ženami nad 30, je Marianne. A móda tam je na mě moc usedlá. Já myslím že tu paní ani nenapadne že by jí to snad neslušelo a jsem z toho smutná.

Pani na prvom obrazku aj mne pripomina moju maminku.Tiez nosi tristvrtove nohavice + tricko + sandale(ale nie trekove a uz vobec nie s ponozkami).moju maminu ale rozhodne nemozem navzat zanedbanou, rezignovanou pädesiatnickou, pretoze sa sa o seba stara, kazdy den si robi vlasy(bohuzial jej uces cely den nevydrzi), kazdy den ma „nove“ ciste oblecenie.A aj tak bezne vyzera ako pani na obrazku. Mamina by si velmi rada krajsie obliekla, len proste na seba nic normalnejsie nedostane(skuste hladat v obchodoch velkost 52 a som zvedava, co najdete) Niekto sa tu pytal preco nosia zenske tristvrtove nohavice- tak som sa na to maminy opytala a jej odpoved bola preto, lebo ine nemam okrem jednych dlhych ciernych. Tak ma teda na vyber hrube dlhe cierne gate alebo letne farebne tristvrtaky. Ktore by ste si vybrali vy, ked je vonku 30 stupnov?
P.S ak viete kde sa daju na slovensku, popripade v brne nakupit velke velkosti napiste, mamina bude len rada (o M&S vie, ale aj tam je umenie nieco vybrat, lebo strihovo jej to nesedi)

ale moc se mi líbí ty šedé plátěné tenisky slečny RAFYNOVANĚSEXY­PYČO!, ty by se mi hodily na jízdu na kole, když potřebuju zajet do města pro jogurty a zeleninu. Lehké, savé, a přitom pevné.

Obě slečny z Lucemburska mají stejnou kabelku!! Připomíná mi muchomůrku. Nebo plíseň?
Jedné div nečumí kalhotky (doufám že má tanga, to by byla teprve legrace), druhé kouká celá podprsenka, no to je dvojka 

Firenze, tá moja nakupuje už len v sekáčoch, tak odporúčam nájsť si nejaký dobre zásobovaný, mám pocit, že väčšieho oblečenia je tam vždycky viac, vkusného a v dobrej kvalite. Tu v Brne je to napríklad už toľkokrát spomínaná Unimoda.

Táňo, dík, koukla jsem se i po jiných značkách batohů na notebooky a vybrat se dá.

No, paní na první fotce vypadá jako všechny moje tety, které ani nenapadne, že jsou ženy. Jsou to matky a manželky = hlavně aby děti vystudovaly a vdaly se a doma bylo navařeno… životní filosofie je hlavně to nějak doklepat, na nás už nezáleží… je mi to líto. Asi to je dobou a myslím si (doufám), že s další generací (až jí bude padesát) už to bude v ulicích vypadat jinak

…a je fakt, že v obchodech pro ženy s takovou postavou nic moc (spíš nic) není, ale v tom právě vidím tu rezignaci, protože kde není poptávka, nebude nabídka, těm ženám je nechci řícz úplně jedno, jak vypadají, ale když je to čisté, je to ok. Je to jen můj názor, ale myslím si, že já na jejich místě bych se to snažila nějak řešit (třeba u švadleny), než se smířit s tím, že na sebe natáhnu flekatý beztvarý model…

trička:RAFYNO­VANĚSEXYPYČO! mně z času na čas lákají (takové ty normálnější modely, ten na fotce je děs) ale vždy si spomenu na peklo a raději hledám nejaké normální tílko nebo top, spod kterého nebude koukat podprsenka. Jakožto majitelka velikosti 70F si vyberu hezký top, bez „dír“ a šněrovaček…dá se to a vypadá to o hodně líp.
Téma rezignované padesátnice: moje mámě je 47, je celkem štíhla,ale obléka si většinou do tmavých nebo světlých nevýrazných barev. Dostat ji do sukně po kolena je nadlidský výkon (postavu a nohy na to má) největší úspěch se spolupráci s moou ségrou byl, že jsme ji přesvědčily, že ji černá barva nesluší a tím se začala řídit. Takže postupně to snad pujde, nejlepší by bylo ji vzít na nákup,ale to nevím jestli se podaří.....
A ponožky v sandálech nemusím, a tyhle sporty sandále jsou hnusné. Já mám sandále z deichmannu už druhou sezónu, vhodné k sukni i ke kalhotám pohodlné a bez zbytečných cingrlátek v hnedé barvě. Tak ať mi nikdo neříká, že se jiné než ty hnusosandále nedají koupit

To co jsme dnes vzhlédli je naprostá „klasika“.Co jsem narazila na MP tak jsem tak naočkována a velmi rozvažuji co na sebe ať nedělám ostudu,avšak můj vkus je naštěstí v pořádku.Dnes jsem si vyšla v černých šatech na zem,na ramínkách,černém velkém klobouku,doplněno stříbrnou bižu středních rozměrů.Líbila jsem se,byla nejednou pochválena,avšak mnohdy s údivem prohlížena,hlavně těma pekelnýma „modelkama“.Fandím všem kteří objevili také šaty a sukýnky a klobouky apd.né jen 3/4 kalhoty a sexy tílka z tržnic !

Safra, já měla v Chorvatsku fotit. Ale byly by to jen další kapky v moři podprsenek, čouhajících z rafinovaných letních oblečků.
Zaujal mě tam spíš jiný mor - všudypřítomná, napříč pohlavími, věkem, rodinným stavem, národnostmi a jánevímčímještě prolezlá obuv typu Crocs. Nosili to všichni, všude a ke všemu. A bylo to bezkonkurenčně hnusné.

Já tedy nechápu, vy co tu obhajujete ženy se silnější postavou, co že si jako mají v tom parnu obléknout jiného než 3/4 kalhoty- vysvětlete mi, proč si nevezmou sukni?!? V ní je mnohem menší vedro a postava tisíckrát vzhlednější…

Holka: protože většině silnějších žen se třou stehna o sebe a na jejich vnitřní straně se to velice bolestivě rozedírá. Spousta nezná trik s rozetřením tuhého deodorantu (případně dětského pudru) a některým to zas tak moc nepomáhá…
(Jsou ještě další varianty, jako např. nosit pod sukní nějaké nohavičky, ale to už jde efekt ochlazení dost stranou …)

Holka-silnější postavy si nevezmou sukni,protože jakmile se jim zapotí stehýnka nepříjemně o sebe třou,až do opruzenin.Bohužel to vím z vlastní zkušenosti,ale naštěstí již tento problém nemám,neboť se mi zdařilo zhubnout cca 30 kg a nic mi již netře.

Kez by tu byl nekdy nejaky jednoduchy clanek, ktery bych mohla ukazat mamince, aby prestala nosit jen dziny a kosile. Neco jako „rozumne nakupovani“, ale pro 45+. Mamca se boji, ze ve volnejsich kalhotech by bylo videt povolene bricho, ponozky do sandalu nosi take, protoze nemuze sehnat boty, ktere by nedrely (vzdycky si v obchode vybere lodicky, ktere ale uz pak nenosi), kosile nosi i panske, vzdyt jsou bavlnene… Tak mi reknete, kdyz kvuli praci nema cas se ani poradne vyspat, jak ji pozvednout sebevedomi a trochu ji premluvit do obleceni, ktere by mohla jednoduse kombinovat.

Zase pekelný materiál, hlavně by si to měli přečíst RAFYNOVANĚSEXY­PYČO!, ale ty sem zřejmě (bohužel) nezavítají…

Padesát mi bylo, měřím 169 cm, vážím 55 kg a černé užší kalhoty capri nosím, většinou tedy na kolo, delší by se mi pletly do řetězu. Zdejší averzi vůči tříčtvrtečním kalhotám nerozumím. Nohy krátké nemám, že by byly kalhoty capri apriori nevkusné, si nemyslím. Za nevkusnou ale považuju zdrcující kritiku křečových žil a ne zcela zpevněných paží odhalených v létě. Připadá mi to velmi blízké kritice vrásek, nosu a dalších rysů v obličeji, jelikož ten si zkrátka člověk nevybírá, i když i ten je možné si nechat upravit u plastického chirurga…

U té první paní je dost dobře možné, že si je celkem vědoma, že to, co má na sobě její postavě zrovna nesluší (dobře.. až na ty ponožky), ale kde si má sakra vybrat slušné oblečení, když má velikost (odhadem) 48 a v peněžence pár stokorun. Obchody tyhle větší velikosti buď úspěšně ignorují nebo za halenky vydávají beztvaré kusy hadru opatřené pro efekt volánky, sámky, korálky nebo vzory, ze kterých člověk má chuť vyškrábat si oči, nebo prodávají za šílené peníze. To samé u kalhot - já třeba měřím 179 cm a když už najdu kalhoty dostatečně široké, tak mi končí nad kotníky s tím, že rezerva v délce je ubohé 2 cm, takže ani domácí úprava nepřichází v úvahu.
Spíš tedy tu paní považuji za oběť ubohé nabídky oblečení v našich obchodech..

Přemýšlela jsem, proč těm krasavicím doma matka neřekne, že vypadají jako kdyby si vyšly na maškarní večírek za strašidlo. A pak mi došlo, že to nejde. Vzpomněla jsem si na módu kdy já jsem byla na druhém stupni základní školy nebo začínala střední a byly strrrrrrrrrrrrašně moderní džíny, černé mokasíny a do toho bílé ponožky. Mamka z toho šílela, horem dolem mi vysvětlovala, že vypadám jako debil a bylo to marné. Když jsem se jí zeptala jaké si tedy mám vzít ponožky a dostalo se mi odpovědi, že tělové silonky, tak jsem si zase myslela já že se mi zbláznil rodič .

Jinak musím říct, že snad začnu v kabelce nosit foťák, abych byla připravená, když nějaký podobný materiál potkám v reálu.

Morii: myslím, že to je pohodlnost. Dají se sehnat větší oděvy ve větší velikosti. Paní zase není takový extrém, aby to byl tak velký problém, jak popisujete. Nebo se může inspirovat článkem od Ady, kde uvádí pár kousků v šatníku které se mají vybírat tak, aby se daly kombinovat. A potom - k těm pár stokorunám - představte si, tuhle jsem byla v hrabáku. Nechala jsem tam 600 Kč a nesla jsem si domů černou manšestrovou sukni, letní kalhoty, dvoje černé elegantní kalhoty s puky a s širším a uzším proužkem, neutrální svetr zapínací vpředu na zip v bezvadně kombinovatelné šedé barvě. Takže když se vychytá okamžik, dá se nakoupit v second handu skvěle a za pár korun.

Proč ta unavená paní 50+ vypadá, jak vypadá?

• třeba proto, že je vedro, je v klimakteriu (vedro ještě větší), je nezaměstnaná, má cukrovku a starosti s tím, jak zaplatit byt.
• třeba to je paní z venkova (kde se blbě nakupuje, jak víme) a přijela za manželem, který se léči v pražské nemocnici a už 3 měsíce nevydělává. Takže paní rozhodně nemá náladu oblíkat si do vedra kostelové oblečení nebo vymýšlet mladistvý outfit.
• třeba je ta paní ještě trošku starší, ani v mládí se o módu moc nezajímala (kupovala, co bylo, šít se nenaučila, Ženu a módu nekupovala) a tak se prostě a jednoduše NEUMÍ hezky obléknout. A není se co divit - plat prodavačky směšný, oblečení v normálních obchodech předražené a neodpovídající kvalitě, výběr, styl a velikosti v těchto obchodech většinou jen pro její vnučky.
• třeba…
• nebo je to modelka-provokatérka, která se chtěla dostat do módního pekla a - POVEDLO SE! 

Zdržím se komentáře většiny fotek. Co mělo být řečeno, už řečeno bylo.
Co bych rád okomentoval je slečna s batohem.
Myslím, že je nakombinovaná docela elegantně v bílo-černé. Možná by se hodily bílé lodičky, možná by měly mít jinou špičku, mně je to šumák. Ale co ten batoh..
Vemte to z druhé stránky. Slečna bydlí ve vesničce s 300 obyvateli. V lepším případě mají koupaliště. Do města jede na nějaký sport, takže v batohu má náhradní oblečení, boty, ručník a nějakou tu kosmetiku. K tomu nějaký skripta, protože byla na zkoušce. A kam to všechno má dat? Do kabelky XXXL, která spíš připomíná lodní kufr? Nebo si má vzít kufřík na kolečkách?

Sám řeším v létě podobný problém. Když si vezmu jenom pár základních věcí (peněženku, klíče, mobil) a nacpu je do kapes, vypadám jak balon. Většinou si navíc beru ještě knížku, ta už do kapsy ani nevleze. Když vezmu batoh, ztrácí to veškerou eleganci a vzhled. Jak z toho ven?

Lenka:
tuhle jsem na to myslela, že moje nejhezčí věci jsou vlastně z druhé ruky a do těchhle obchodů jsem začala chodit až pod dojmem MP. Moje okolím nejobdivovanější sukně je za 19 Kč koupená na váhu na Újezdě. Pochválila mi ji dokonce mamka, která jinak nechválí vůbec.

Děkuju za vysvětlení, tohle jsem vážně netušila- bez ironie.

Třeba ten okamžik nevychytala nebo o žádném normálním second handu neví … Jinak gratuluji k úlovku.

Když jsme u toho Lucemburska - nadávno jsem byla ve Francii a těšila jsem se, jak se v Paříži budu moct inspirovat… Jak tam všechny ženský budou šik. A kromě černošek v krásných tradičních šatech to bylo samý legíny, džínové mini, džíny, trička, placaté páskové boty, černá, šedá… Byla jsem docela zklamaná… Nejhorší byl v tomhle Linz v zimě, přísahám, že jsem nepotkala ani jednu ženskou, která by nebyla v modrých džínách a černých botách a kabátu. Takže si nemyslím, že je to nějaký český vynález…

Ale pozor!

Slečně z Lucemburska v ultrakrátkých šatičkách upřímně z á v i d í m. Já mám 47 kg, ale radši bych měla 57 a k tomu takhle krásně hlaďoučké nožky bez celulitidy.

Soudě ze „začištění“ okraje šatiček tu slečnu skoro podezřívám, že originální model ještě podomácku pokrátila a nějakej díl z nich urvala.

„Rafinovanése­xypyčo“ by teoreticky mohly být dívčiny v pubertě a tam je šance, že z toho ještě vyrostou. Ale je to tak hnusné, že mi rozum stojí.

Potkala jsem nedávno paní, co měla dávno po pubertě, na sobě podprsenku s běžnými ramínky, přes to tričko s výkroji na zádech (boxerské se tomu říká?) a přes to ještě jedno tričko, v další barvě a ramínka mělo jinde, než podprsenka. Zalitovala jsem, že jsem bez foťáku.

Jedna moje známá se obléká podobně, jako ta ovadlá paní. Té známé je 30-35, díky tomuhle totálně příšernému oblečejí vypadá na 50-smrt. Snažila jsem se kdysi vyptávat, proč si kupuje zrovna tohle, pytlovité tvary, vožvejkané barvy a příšerné boty, nic neladící s ničím. Protože jí to nejlíp sedí a je to pohodlné.
Od té doby se neptám. Není to problém peněz, ale problém v hlavě.

Taky si myslím, že té paní na 1.fotce možná ještě 50 nebude - bohužel 40 leté matky některých mých kamarádek vypadají stejně.. Podle mě je to životním stylem a prostředím, kde ta paní žije - taky úplně vidím, jak nakupuje ty polské čokolády ) Ty podprsenkové slečny jsou neskutečné normálně se řehtám na celé kolo. Strašně by mě zajímalo, co se jim honí hlavou při oblékání.. 

Klára:
Na batohy, tašky a obaly na notebooky všech barev a designů se můžeš podívat taky sem:
http://brasnicky.cz/
Myslím, že je z čeho vybírat.

JirkaS: Promiň ale mně přijde celá příšerná Jak kdyby nevěděla do jakého stylu se teda obleče..Capri z tržnice a k tomu lakované lodičky? A kdyby ten batoh měl aspoň jinou(jednu) barvu!!! Jinak existují i hezké sportovní tašky, stačí hledat..

Našla jsem tento web teprve nedávno a nějakou náhodou. Čtu si v něm pečlivě, většinou se bavím, ale někdy mám velkou chuť velmi odporovat. Vím, že píšete s nadsázkou, ale přece jen- někdy krutě. Snad se časem osmělím reagovat na konkrétní věci.

No a ještě komentář k těm radám, týkajícím se sukní a šatů pro dámy „v nejlepších letech“, které mají nadváhu a hledají svůj styl, či spíše ho nemají (a tak chodí v riflích).

Miluji sukně a šaty, postavu mám zhruba od dvaceti let vel. cca 36, ale stejně mám velký problém si něco na sebe koupit. Proč?

Nemůžu si dovolit koupit kdekoliv cokoliv, ale dvakrát do roka slušné šaty nebo sukni a halenku bych si koupit mohla a stejně s tím mám problémy. Proč? Nevím.

Obviňuji sebe (najednou se stalo, že mi není 30, mám problémy s páteří a klouby (podpatky MAX. 6 cm a to jenom NĚKDY) a protože jsem malá (neměřím ani 160 cm) je náročné, něco si v obchodě vybrat).

Ale možná bude „chyba“ i jinde - nabídka v severomoravském maloměstě je legrační. Výlet do Ostravy je možný jen párkrát do roka (to jsem dnes zase koukala, co se tam dá koupit! a to, co se tam většinou prodává je stejně „trendy“ zboží orientované na mladinké dívky a ženy. Taky se dají koupit neforemné pytle a divoce barevné stany. Největší problém ale stejně mám s tím, že 80-90% věcí mi nesedí, protože jsem prostě malá. No je to fuška, obléknout se a upravit 

Takže prosím Adu a ostatní dámy - poraďte ženám toho typu, co je na fotce, jak se hezky (nebo aspoň přiměřeně) obléknout.
Máte finanční limit (kolik ušetříme z platu prodavačky na parádu? 6 tisíc ročně?, takže dáme na léto velkorysé 3 tisíce?), dáma kupuje oblečení velkosti cca 44-46.
Najde se odvážlivec, který poradí? (Vhodné tržnicové zboží je vítáno, sekáče v maloměstě oné hypotetické modelky nejsou).

Ja jsem tea presvedcena, ze nabidka pekneho obleceni v kategorii 50 plus je pomerne slusna.

Namatkou Steilman, Gery Weber, Debenhams, z levnejsich treba zminovany MS (a strihu maji spousty chce to zkouset a zkouset)

Prodejni politika je postavena tak, ze v levnych retezcich HM, CA a pod kupuji devcata cca 20let, kterym jde o modnost a cenu. Zena kolem 35 a vic uz v co ji slusi, vydelava, a radeji investuje do kvalitnich zakladnich kousku. No a v 50ti uz jsou splacene hypoteky, deti z domu a nastal cas si uzivat, kupovat sperky atd atd.

Bohuzel v Cechach je zvykem, ze Bohousek/Jarou­sek/Fanousek s prehledem proleje lahvacema tisicovku za mesic, dalsi se da dospelym detem, a na kvalitni obeceni/kosmetiku pak neni. Pritom kdyby se za rok koupilo par kvalitnich veci, nerozhazi satnik ani pulrocni financni krize (bohuzel vlastni zkusenost)

AnkaF.: já bych nejdřív probrala šatník a uvědomila si, které věci se mi líbí/jsou pohodlné tak, že je nosím často. Toto bych považovala za jádro, okoro kterého bych opatřovala další svršky.

Já (zdůrazňuji že jde o můj osobní vkus) bych si v pokročilém věku s omezenými finančními prostředky nepořizovala nic se vzory, tématikou či zdobením. Volila bych jednoduché střihy bez ozdob. Zajímavou bych se udělala řetízkem, náramkem, kabelkou. Moje babička dnes jela do Brna, měla na sobě boty Rieker z výprodeje za 600, 3/4 bílé kalhoty, tm. fialové triko z CaA za 150 a šeříkový svetr.

Nevím jak to vidí ostatní, ale například letní textilní kabelka z CaA za 300 mi přijde jako mnohem lepší varianta než padělky s cingrlátky z bílé/černé koženky, i když by se teoreticky měla nosit jen v parnech na pláž.

Ale obávám se, že něco takového skutečně vyžaduje trochu času stráveného hledáním jako oběť 

Křečové žíly nejsou neřešitelný handicap, jak se zde naznačuje v omlouvání související šedomyší módy. Je to zdravotní problém, kt. se dá a má chirurgicky řešit. Jinak hrozí závažné komplikace. Znám spoustu žen, kt. se nechají trápit fyzickými i psychickými problémy s křečáky souvisejícími, byla jsem mezi nimi. Dnes již opět nosím kratší sukně a nohy mě nebolí, pokroucené a vyboulené žíly mám již krásně odstraněné. Je mi 43, mám postavu cca akorát, a nehodlám upadnout do šedomyší či hnusomódy. Klidně unesu ty upřené pohledy, když s hlavou vztyčenou nosím barvy a tvary, svěží a ženské ale ne křečověsexy věci. Ne vždy to vyjde na 100%, ale snažím se. A školím se za pochodu, proto Ado, díky 

Dnes jsem přišla o iluze..Na zastávce MHD stála krásně oblečená slečna /23-25let/ - v pouzdové krémové sukni v níž měla zastrčenou modrou halenku s proužkem „balónové“ rukávy, úchvatné korále, hnědé kožené sandálky a perfektně sladěnou kabelkou, venčia jsem pejska a musela jsem zastavit a obdivovat jak jí to pekelně sluší..pak přijel bus a vyvalila se parta děvčic 18 až 20 v slimkách, gumových balerínách, v průhledném tílku roxy případně NY s palestínama, každá se stejnou obří gumovou taškou s třásněma z NY a hned jak onu krásnou slečnu uvidely jaly se náramně chechtat a dloubat do sebe lokty se slovy „TYVOE VIDĚLAS TO“..A přijdu dom, zapnu PC a vykukne na mě toto..

Acko: z levnějších třeba MS? LOL. Jn, taková halenka nejlevnější za 700, to je přesně to, o čem je tu asi řeč. I CaA je tak trochu „drahý“.

Naopak si myslím, že CaA je pro ženu 50+ skvělé místo k osvěžení šatníku za rozumnou cenu. Pokud se držíme roviny „základní kusy oblečení“ a ne „módní výstřelky“

Holka : já bych klidně ráda nosila celé léto jenom sukně, ale bohužel patřím mezi ty s tlustými stehny(vel.46). To otírání o sebe jsem už dokázala vyřešit deodorantem, mně pomáhá, ale bohužel se mi zatím nepodařilo vyřešit to, že se mi ty nohy potí, je to docela nepříjemné, když stojím v tramvaji a cítím jak mi po nohách stéká čůrek potu, často ne jeden, vždycky se děsím, aby si toho někdo nevšiml. A to mám sukně a šaty opravdu ráda, ale beru si je spíš občas, protože je to pro mě značně nepohodlné.

Hehe…co k tomu říct ? Snad stačí jen hnus…!

Karolino,

jenze kvalita CA a MS je nekde uplne jinde. Dneska jsem byla v MS a maji tam fantasticke letni lnene kalhoty od bilych pres nekolik neutralnich barev az po tm modrou a cernou. Strihu nekolikatero.

A po sleve je mam za 10 EUR.

Acko: no to je možný, ale chudýmu člověku je úplně ukradený, jestli sako z MS má narozdíl od saka CaA podšívku nebo jak je která věc ušitá, nebo jestli oné mají různé délky nohavic. Chudého člověka zajímá, jestli se to vleze do těch tří stovek, co má v kapse (bavíme se vlastně obě o AnkaF. nebo váš příspěvek byl jen tak do vzduchu a nechtěně na AnkaF. navazoval?). True story. Sama jsem si musela koupit boty z Terranova za 300 (byl to molitan potáhlý síťovinou, podlepený papírem, papír podlepený gumou), nosila jsem je ve dne v noci, cvičila jsem v nich v tělocviku a vydržely mi přes rok (!!!) různě polepované vteřiňákem apod. Ano ve slevách se dá pořídit vcelku levno, ale to je všude. Normálně, kdyby tam taková žena vlezla, by se podívala na cenovku, smutně by si povzdychla, a otočila by se na patě.

Moje máma má velikost 46-48, je jí přes 60 a v C&A nakupuje docela běžně. Má odtud pár věcí, hlavně kalhoty, které jí moc sluší a kvalita není vzhledem k ceně vůbec špatná. Tento obchod bych vůbec neodsuzovala, z levnějších řetězců mám nejlepší zkušenosti právě s ním.

Karolino, za 330 Kč jsem koupila kožené balerínky.. nosím je několikátý rok, drží. Byl to výprodej, několikanásobná sleva. Dá se nakoupit i za málo peněz, ale je potřeba mít štěstí : ) nebo mít čas zajít do obchodů v době slev, kouknout do spodního regálu, jestli tam neleží poslední pár za 50% ceny, která už předtím byla ve výrazné slevě…
Málo peněz nekončí nutně u toho, že je člověk oblečený jako od Armády Spásy. Hnusnooblečení si kupují bez vybírání lidi, co rezignovali na vzhled. Ne jenom ti, co nemají peníze.

Karolino, ale za 300 stovky se dá v sekáči najít pár pěkných věcí solidní kvality, při sekáčových výprodejích i dvě maxitašky plné pokladů. Nevěřím, že jde hlavně o finanční problém. Boty se hůře ošidí, na těch se šetřit tolik nedá a nemá, ale oblečení, když není na nové kvalitní se dá řešit jinak, včetně vlastní výroby/úprav apod…

Opět luxusní výrazy. Ode dneška chodím pro ponožky do depozitáře) Zařazuji do slovníku i fotbalistickou hřívu, sed roznožný a prímovou ženskou s květákem.

Alena Čechová: ženy s povolenými pažemi by tedy už nikdy neměly paže odhalovat (kdo se na to má dívat)? A mladé ženy, rekněme kolem 35, které mají po dětech lýtka samý křečák by už v létě neměly nosit sukně ke kolenům? Už jen po kotníky nebo kalhoty? Tedy taková žena by měla být zakrytá k loktům (paže) a ke kotníkům (křečáky)…opravdu už v 35 letech? Možná, že ano, ale zní to hodně tvrdě…

Deniso, jak jsem psala výše, takové ženy by spíš měly ty povadlé paže a vyboulené křečáky řešit, než se na to vymlouvat, nebo rezignovat..

Dámy, já o těch botech psala protože jsem chtěla ilustrovat problém, že někdo víc než ty tři stovky fakt nemá. Finanční problémy nemám protože chodím na brigády, v sekáčích nakupuji stejně ako ve slevách i mimo slevy, bot mám dost a sekáč jako variantu jsem nenadhodila proto, protože AnkaF. to nastavila jako výchozí podmínku Nechci dokazovat že jse o finanční problém, chci dokázat, že za podmínek, které AnkaF. nastavila, nelse MS označit jako „jeden z levnějších“.

Doufám že si už rozumíme

A.C.: jo, něco podobného jsem psala o pár cenťáků výš …sheesh tady to dá ale práci 

Karolino,

ne, muj prispevek navazoval na jiny , ten od AnkyF jsem necetla neb jsem sepisovala svuj.

Acko: tak to se omlouvám, že jsem vás do toho neprávem zatáhla, mrzí mě to. Doufám že jsem vám nepokazila chuť diskutovat 

K nakupování chudých - jenže ono to často nefunguje tak, že chodí po sekáčích a výprodejích a hledají super kousky za pakatel. Samozřejmě se snaží koupi co nejdéle odkládat, protože vždycky jsou důležitější věci. Do obchodů nechodí, protože se tam v ošoupaném oblečení necítí, protože by to člověku bylo jen líto, že nemůže koupit. Nebo by koupil a pak si to vyčítal. No a pak bum - u bot praskne podrážka, u kalhot látka na zadku… a protože jsou jediné, je nutné jít koupit něco hned teď.

Karolino,, o nikoliv, to je riziko internetovych diskuzi 

Ada - u jiného článku jsem chtěla reagovat na tu „usedlost“ v módě - já tedy rozlišuju usedlost a eleganci…aha, to bylo k článku o svetru…pro mě je kombinace toho svetru, béžových kalhot totálně usedlá, styl stará mladá…co k tomu jako za boty? černé lodičky na malém nízkém podpatku? to by bylo čím dál více asexuální. ovšem třeba kostýmek pietro filipi (vyberte jakýkoliv model) je pro mě elegantní (a k tomu lodičky aspoň 5 cm), člověk vypadá jako konzerva (to tím kostýmem), ale přece dost moderně (protože mají u každého střihu neotřelou vychytávku). usedlost pro mě znamená, ve výkladu významu slova, že někde „sedí“ nehezká žena, pravděpodobně doma a ještě tu nespolečenskost podporuje nevhodnými střihy a barvami, které kombinuje tak, aby vyvolávala antikoncepční dojem

Simi: podívej se na tohle, představ si ty kalhoty klidně v béžové, a řekni mi, je to usedlý?
 http://www.damnilikethat.com/…ter-vest.jpg

Ad. starší dámy a odívání (+vlasy, kosmetika atp.): Mojí mamince je odhadem o dost víc než té paní na obrázku. Sice je, řekněme, decentnější, tj. nechodí v tílku a sandále nenosí vůbec, tříčtvrťáky rovněž ne, nepůsobí neupraveně, spíš se odívá takovým tím stylem, hlavně, ať mě není moc vidět. Celý život. A já od puberty přemýšlím, proč, proboha. Líčila se vždy jen na slavnostnější příležitosti (divadlo, svatby…), pochopitelně hrozně, protože neměla cvik, dokonce nepoužívala ani pleťové krémy. Kdysi jsem podnila pár pokusů s tím něco provést. Koupila jsem jí třeba drahý parfém, sadu kompletního líčení od Diora (někdy ve dvaceti, dala jsem za to půl mé tehdejší výplaty), ukázala jí, jak si dělat stíny jinak, než si na víčka nanést prstem dva modré fleky, jak protahovat řasenku… Stejně se tím nemalovala, rtěnka za osm stovek žlukla, s ní ladící lak na nehty ztvrdl, protože si to pořád „šetřila“… Všechno to bylo marné, tak jsem těch pokusů časem zanechala. Ale smutno mi z toho být nepřestalo.
Maminka sice nenakupuje u Vietnamců, ale v takových těch obchodech, kde mají oděvy připomínající model „Petrklíč“. Do CA v životě nevstoupí, byť to tam není dražší, než na co je zvyklá, nevkročí do žádného obchodu ve velkých nákupních centrech. Ani se mnou tam jít nechce.
Proč? Stydí se. Je to takové to přesvědčení „na mě tam beztak nic nemají“, stydí se, že na ní poznají, že se nikdy o módu nezajímala, že je taková „obyčejná žena z lidu“, že na ní poznají, že se stydí, že je nesvá. Pamatuju jako dítě, když jsem s ní chodila nakupovat oblečení (a chodila si kupovat málokdy), jak jsem z ní cítila nervozitu, nejistotu, snahu rychle něco vzít, pokud možno něco béžového, hnědého nebo šedého, na nic se moc neptat, mít to rychle za sebou. Prakticky se ve čtyřiceti, kdy já chodila do první třídy, oblékala stejně jako dnes, o třicet let později.
Zrovna před pár dny jsem s ní na to téma šetrně zavedla řeč. Padla taky věta: „Mami, ty jsi nikdy nechtěla být krásná?“ Ne, to ji nikdy prý nenapadlo, prý nikdy neměla potřebu, aby si lidé kolem říkali: „Ha, té babě to ale sluší.“ Nebyla v tom vychovaná, ani rodiči, ani společností. Dle rodinných tradic (a i pohledu socialistické společnosti, ano) se nalíčená žena, notabene zvláště vdaná, považovala za frivolní, necudnou (pozor, a to nebyla z rodiny katolické nebo tak), lehčí zboží. Ano, vdaná žena má vařit, uklízet, zavářet kompoty, pečovat o dítě… Přišlo jí to přirozené, samozřejmé. Skoro všechny její přítelkyně a kolegyně na tom byly stejně.
Když přišel samet, bylo jí skoro 50, možnosti se sice změnily, ale ona, přestože byla ráda a „nám mladým“ to přála, si připadala už stará, odkecaná, což je z dnešního pohledu těžko pochopitelné.

Co chci říct: Ty dámy chtějí být neviditelné. Ano, paní na obrázku sice paradoxně viditelná je, ale není to záměr. Mladé ženské chtějí být sexy za každou cenu; mnohé z těch starších zase nikdy nepřemýšlely samy o sobě jako o ženě, nikdy nepřijaly svou ženskost. Ne proto, že by to byly feministky nebo mužatky; vyrostly a dospěly v bezpohlavní době - zkuste si někdy pustit agitační filmy z 50. let, tam to uvidíte. Ale i ty ze 70. jsou v tomto ohledu poučné. Šik ženská byla vysmívaná „panička“, popř. „fiflena“. A i pokud žena nesdílela takové to budovatelské nadšení, stejně ji to pohltilo, pokud nebyla dost silná osobnost nebo neměla takové ty stavovské kořeny (dcera nebo vnučka pana profesora, vyššího úředníka, umělce…). Většina lidí totiž žije konformně v tom milieu, které je jim dáno, do nějž se narodí. Nemáte-li v sobě pýchu, hrdost, vzdor…, splynete s prostředím. Ty dnešní holky v bokovkách, špičatých botách, „kurvích krojích“ dělají naprosto totéž.

Ano, já se můžu zbláznit, když to vidím. Ale spíš než pobouření cítím obrovskou lítost. A nejen nad tím oděvem.
Omluva za delší příspěvek, prostě mě ta fotka přivedla trochu k zamyšlení.

pro AnkuF.
Zkuste se vypravit do města teď, někam do obchodního centra - třeba do toho zmiňovaného C&A. Je období slev a mohla byste ulovit nějaký pěkný kousek za příjemnou cenu. Jak tu bylo zmiňováno, co třeba zařadit více sukně? Jsou v létě ideální - vzdušné a vypadají hezky žensky. Projděte si to C&A nebo Marks & Spencer, nemají tam jen sekce pro mladé. Popř. padají v úvahu i zásilkové obchody, tuším Halens (dříve Quelle), má i kamenné prodejny, kde si můžete objednat zboží, vyzkoušet ho a případně vrátit.
http://www.halens.cz/…t_quelleshop
P.S.: Doporučuju si všímat kolemjdoucích žen - jak chodí oblékané a třeba se inspirovat. Hodně úspěchů přeju:)

Tuhle „fesťákovou karkulku“ by do huby nevzal ani ten vlk.....bohužel

Jsem si vzpomněla na svou babičku, která velmi trpěla, když komunisti zakázali ženám nosit klobouky a malovat si nehty. Moje matka je sice na vozíku, ale ladí za všech okolností. A v tom, co má na sobě ta paní v metru, by „nešla (dnes nejela) ani do sklepa“. Jak ona asi nakupuje, když ani nemůže chodit, co?

Komunisti zakázali nosit klobouky?! Máte nějaké detaily, prosím, tohle jsem vůbec netušila. Měla jsem za to že zásobování a výroba byly na dvě věci, ale že si každý mohl ušít a nosit co se mu zachtělo…

ty jo v jedenáct chtít přečíst celou diskuzi a článek dá zabrat na hodinu
k první fotce podobně se oblékala mamka, když jsme byli tak nějak v pubertě. Přece jenom není snadné platit fotrovy dluhy v hospodách a taky platit za jídlo pro fotra, kterej v opilosti vyžere celou lednici za litr a může se jít nakupovat znova …
Ale nyní je to lepší. Teda - vždycky nosila šaty, sukně, vždycky si upravila vlasy, i když vy byste řekli, že má typickej květák, ale mamce to sluší, tak co. Kalhoty jsou peklo, nebot máma disponuje slušným pozadím a vcelku štíhlým pasem a celkově hořejškem, takže nějaký hezký kalhoty pro ní je nadlidský úkon. A kalhoty za 700 je pro ní už moc. Triko za víc než 500 taky a šaty za víc než 700 taky. A sukně za 600 je taky drahá. Boty za víc než 500 je taky drahý. Kabát je taky drahej. Jsme byla ráda, když mi mamka koupila kabát za 700. vydržel dva roky né proto, že by už nebyl funkční, ale že jsem přibrala přes prsa a nezapnu je …
Na doplňky dycky kouká, koupí si, co se jí líbí a pak to stejně nenosí, protože v práci si to musí sundavat - pracuje jako dialyzační sestra.

Jedno se jí musí uznat - dycky nás piskovala za vykukující spoďáry z kalhot a za vykukující podprsenky. Vyjít v baráku v modelu, jako paní v černém divném korzetošatech a paní v modrej podprdě, hned by mě seřvali, že chci jít ven jako kurva a abych se převlíkla. Od fotra bych to slyšela víc.

teďka si tak uvědomuju, že jsem vlastně měla sama od sebe docela dobrej vkus a ten špatnej se nabaloval z vlivu okolí takže si nepřipadám už divná, že se mi nelíbí melíry (i když jsme je taky zkusila), že nemám ráda džíny, džínové bundy, boty na podpatku (jedna kámoška je ráda nosí, protože prý ZKRACUJÍ nohu. A její velikost je 42 ..) a jim podobným, taky nensáším tříčtvrtáky atd atd ..
Snad jen díky peklu se nebojím nosit věci víc do pasu ..

Jinak taky jsem holka, co má nadváhu, ještě malá a výběr je šílenej. Jinak ve 21 letech už mám podobný ruce, jako paní zanedbaná a to dělám dost věcí rukama a prostě né a né zpevnit 

ježišmarja příspěvek dlouhej, že to nikdo nebude chtít číst, dostanu za něj mínusy kvůli blbostech, co se mi v tu chvíli honili hlavou 

Ještě bych chtěla dodat, že nikdo nikomu nenakazuje, co všechno má ukazovat. Klidně si ukazujte křečáky, pneumatiky, panděra, nezabývejte se odrosty, kuřími oky, plesnivými nehty… buďte sví, jak je libo. Tady je jen možnost přečíst si, co si o tom asi tak myslí vaše okolí. Je-li vám to fuk, nevidím důvod, proč se tím trápit. Z některých reakcí ale soudím, že to jedno není. Tak s tím něco dělejte. Něco víc, než ublížené „já za to nemůžu“ a „vy jste zlí“.

Ženy musely nosit šátek a muži čepice. Kdo si trval na svém „buržoazním“ vzhledu, měl potíže. 50. léta.

Lachenauerin: Přečetla jsem poctivě Váš příspěvek. Je mi to líto. Je mi líto těch žen. Někdy mám tendenci jimi pohrdat, ale to, co jste napsala je pravda. Tou už se pohrdat nedá. Teď z toho cítím také lítost a zároveň vděk, že taková nejsem, že taková není ani má rodina. Částečně těmi stavovskými kořeny, ale to není má zásluha. To je jen velké štěstí. Často se to neděje, mám v sobě jakousi aroganci, ale vzala jste mi vítr z plachet. Takto nějak popisuje svou matku má kamarádka. To také necítím pohrdání. Spíš si říkám, že v těch lidech není vzdor. Ale i vzdor se dá z člověka vytlouct. Z někoho dřív, z někoho později. No děkuji za popíchnutí k zamyšlení. Jen doufám, že si alespoň pár lidí vezme peklo k srdci a nespadne do takové apatie.

seznam.mih: tak to asi nestačí. triceps posílíš (dle obtížnosti sestupně:) 1) pravými (opravdovými) kliky 2) dipy na židli 3) kick-backy. tak 30 denně.

Klára: nakupování chudých - byla jsem nedávno donucena (jako doprovod) navštívit místního Vientamce, a žasla jsem. Kalhoty cca 500Kč, triko 200, sáčko 1.000 Kč. Chodila jsem tam a mumlala „pojď do Marksu, pojď do Marksu“ a čekala kdy mě kdo vyhodí. Nechápu jak někdo, kdo má hluboko do kapsy, koupí dcerám dvě trika (párající se vulgární hadr), utratí tisícovku a má pocit, že UŠETŘIL ?

Denule: Mám obdobný pocit ze sekáčů. I když není sekáč jako sekáč. Ale moje známá nakupovala v takovém, že jsem šla do vývrtky.Neuvě­řitelně hadry. Chodila strašně hnusně oblékaná. Postavička pro módní peklo jak vyšitá. Ona tedy peněz měla dost, ale jak říkám. Zvyk. A s těmi rákosníky to bude obdobné. Oni Marks nestrčí nos. Bez ohledu na ceny.

Tak to je zase nálož. S těmi ponožkami souhlas, i když vypadají divně v sandálech, tak holé nohy , které neviděly pedikuru leta letoucí, v sandálech vypadají mnohem hůř. Je ale pravda, že to je to první, co mě napadne, vidím-li ponožky v sandálech (fuj, to budou asi zanedbané nohy:-)) Nicméně jeden známý mi vysvětloval, že považuje za nehygienické chodit naboso v sandálech po městě, že si nabere plno prachu. Tak snad nohy si máme mýt každý den, ten jeho argument je zvláštní. Ale on bude každý svoji pravdu.

Obávám se, že „vobyčejná starší žena z lidu“ opravdu nemá moc možností, jak se ošatit. Víkendové výlety do nákupních center ani internet asi k jejím koníčkům nepatří, takže zbývají zde několikrát doporučované sekáče. Jenže vysvětlujte starší ženě, že jestli chce mít něco pěkného na sebe, musí chodit, pátrat, hledat, prohrabávat, lovit… a případně úlovek tu a tam poupravit, přešít, vyměnit knoflíky… To je fajn zábava pro mladou holku, které touží po něčem „vintage“. Jenže starší lidé se na nákupy dívají jinak. A když už se tu řešilo, kam až hluboko jsme to v oblékání klesli, zamysleme se i nad tím, kam jsme klesli jako zákazníci - když bereme jako normální, že si pro naprosté „základy šatníku“ typu slušná sukně nebo neutrální svetřík nemůžeme zajít do běžného obchodu, ale musíme „na sekáčový lov“ a případný nález je pak důvodem k jásání.

V pohodě. Kam jinam se oblect jak chci, kdyz uz i na festival je dresing code? Trochu nadhledu, ne?

Denule: Dneska se nevyplatí nakupovat u vietnamců - všechno to stojí stejně, jak v normoš krámech. Snad jen s rozdílem boty a bižuterie.
Dříve trika stála u vietnamců 70, dneska se vyšplhají na 145kč …

Jinak se nakupuje v rodince, vše za 39 a tak ,ale tam se mi niky nic nelíbí. jen vyjímečně nějaké obyč boty

ještě dodám, že největší lítost mám ve fabrice, kde pracuju jako brigádně. Tak 85 procent ženských je degradováno na pozici manželka- rodič - banka - chudák. Zbytek jsou mladá děvčata, která se i snaží seo sebe starat. Když jdu do práce v sukni, v saku a upravenýma vlasama, mám pocit, že mě pomlouvají za zády a povídají o mně, že jsem exot .

Dáša: otázku zda do sandálů ponožky nebo ne bych řešil tak, že bych si vzal jiné boty.

Ale od té doby, co sem chodim a ctu, tak se vic divam po lidech v Brne a vsimam si, co maji na sobe. A mam chut je chvalit - mate krasne saty, ladi Vam doplnky, a pritom jste to vubec neprehnala. Vsimam si, kdo si s oblekanim hraje, ma osobity styl - i par gentlemanu jsem videla, nebo mladistvych nactiletych slecen.

Přítel má problémy s pokožku na nohou, která potřebuje větrání, takže nosí sandály co nejdéle, když počasí dovolí, i za tu cenu, že si k nim vezme ponožky, aby ho neozýbalo. Ale aspoň jsem ho už naučila, že si má vzít k černým sandálům černé, neděravé ponožky. Vlastně by měl nosit ponožky pořád, aby se mu na nohy zbytečně neprášila špína z ulice, ale to by padl horkem a chodí přes léto bez.

A máte, Tome, takové jiné boty, které splní stejnou funkci jako sandál (pohodlí a vzdušnost)?:-))

Že já radši dál nečuměla na ty diferenciální rovnice…Ne, já řekla ne, po hodině a půl to chce psychickou vzpruhu. A akorát jsem se odrovnala.

Zdejší představy, že v padesátých případně sedmdesátých letech byla všechna děvčata vychovávána tak, aby se nelíčila a vzhled považovala za nedůležitý, jsou dost legrační…

Chm… pokud chcete pohodlí a vzušnost za kažou cenu, tak třeba: http://www.shoebuy.com/…a-mesh/64068 není to z obrázku moc partné, ale bota je z takové síťoviny, je to perfektně prodyšné, a k džínům myslím ok.

Kork_ulka: Moje slova! Raduji se, že nejsem jediná s představou, že je normální vyrazit do většího města a navštívit několik obchodů (předem vyhlédnutých, konvenujících mé postavě, vkusu a oděvním potřebám) a tam nakoupit základní sukni, kalhoty, halenku nebo jednoduché šaty (detaily případně dořešit u své švadleny). A ne jako ďas proběhnout celou Vaňkovku, nepočítaně sekáčů a vysněný kousek pak dohledat v cenové relaci mimo vlastní peněženku. Ale to všechno bych ještě překousla, ale nejvíc mě štve, že mnoho obchodů, kde jsem ještě před několika lety docela slušně nakoupila, je teď už naprosto nepoužitelných a určitá základní kvalita uz není standartem, ale nehorázně se za ni připlácí.

mojí mamině je 46, neskutečně krásná ženská, štíhlá, obličej souměrný bez vrásek, i ty zpropadený křečáky už si nechala odoperovat, ale: už dvacet let stejnej střih vlasů (ne vyloženě květák, není natrvalená, ale je to krátký a divoce melírovaný, ráno to prohrábne řidším hřebenem, pěšinka se jí rozjede a tak chodí celej den v práci), koupí stejné oblečení jako babička - a ještě se rozplývá, jak hezký kousek sehnala (áááno, i divoce vzorovaný haleny s vycpávkama na ramenou, o tři čísla větší, že prý má břicho - kde?), tříčtvrťáky - vždyť je to tak pěkný nebo džíny mrkváče, a bílá jakobykožená kabela. A tak každý ráno vyráží do práce. Když jí navrhnu lehčí změnu stylu - a kam bych to asi tak nosila? Takže tohle je pro mě skutečná rezignace krásný ještě pořád mladý ženský. 

to Motyka: co děláš za školu, že tam řešíš diferenciální rce?

Dneska jsem se pobavila:-D a to i přítel se šel podívat, jakému vtipu se směji:-D......Opravdu ty lidi nechápu, to nemají doma zrdcadlo? Vždyť to je hrůza…:-/

Lachenauerin: krásný příspěvek!
Podobně jsem to myslela, ale protože v naší rodině se dámy, podobné té nebohé ženě v sandálech nevyskytují, neuměla jsem to tak přesvědčivě napsat.

Archea: ano, peklo je kruté, někdy až moc.

Ad rezignovaná sandálová paní:
Možná jsem příliš empatická, ale představila jsem si jednu svou kamarádku, které ještě není 40 a obléká se bohužel stejně (ale bez ponožek a v padnoucích botech, pokud sežene, nosí 35), že takhle bude vypadat za 10 let.
A je samozřejmé, že takhle vypadat nechce. Ale protože to je žena s velmi omezeným rozpočtem, která ví, že se nejprve musí zaplatit složenky, a taky proto, že má nekonfekční postavu, tak se její „styl“ rychle blíží „stylu“ té sandálové paní. Určitě by se s tím dalo něco dělat, ale nevím co. Všechny dobré rady mají nějaké „háčky“, sekáče (i výprodeje) chtějí čas, štěstí a určitou úroveň zboží. Na švadlenu samozřejmě nemá a její nekonfekční postava (malá, „prostorově výrazná“) je dalším velkým mínusem, se kterým se špatně pracuje.

Největší problém ale je samozřejmě v hlavě - neumí se oblékat, protože se u nich doma dbalo hlavně na to, aby bylo co jíst a na oblečení bylo nejdůležitější to, jestli je v něm dostatečně teplo.

No, asi nemá cenu orodovat za lidi, jejichž měsíční výplata je deset tisíc. Já jen, že by bylo fajn PRAKTICKY poradit, ne jen si pořád utahovat…

ad ponožky v sandálech: Nedávno jsem četla diskusi na novinkách.cz pod článkem o letních faux pas v českých ulicích, kde se drtivá většina lidí (hlavně mužského pohlaví) rozčilovala, že ponožky v sandálech jsou přece v létě nutnost …

U paní ve věku té na prvním obrázku jde zčásti o rezignaci, ale hlavně o únavu: dospělé děti, které doma nehnou ani prstem, manžel, který chce jen pivo a fotbal a na manželku se pořádně nepodíval už několik let, a namáhavá práce za minimální plat … a když už dorazí domů z práce, čeká jí nákup, úklid, vaření a další den všechno znova. Vidím to bohužel na své mamce - v poslední době se snaží o sebe pečovat, ale je to pro ní hrozně těžké a je vidět, že ani pořádně neví kde začít. Taky po dvaceti letech, kdy sloužila jen jako „navař-ukliď-vyper“ domácí robot, je to problém.

Anka: praktické rady byly o pár článků nazad. Ale že je problém koupit u nás něco kvalitního, zvlášť na nestandardní postavu, to je fakt. Jenže s tím toho moc neudělám - můžu se akorát vztekat na svém blogu a žádat čtenáře, aby se taky vztekali a to nekvalitní nekupovali. Jiná cesta ke změně nepovede.

mam sice „len“ velkost 40, ale tiez nemam rada sukne v lete, kedze sa mi dotykaju stehna (mam postavu typu jablko). riesim to leginami, aj ked viem, ze leginy tu podliehaju predsudkom. nevadi, chvalabohu zijem v krajine, kde sa to bezne nosi bud k sukni alebo s tunikami a tym padom tu dostat k tomu pekne kombinovatelne oblecenie. tiez mam dlhsie nohavicky (ale dali by sa aj ustrihnut leginy), takze v mieste styku stehien je bavlna, ale su kratsie nez sukna a nic tym padom nevidno (nosim pod ne normalne este bielizen). obe riesenia ponukaju pohodlie nohavic, nikde sa nic neobtiera, nic sa nepoti a pritom mam oblecenu suknu. mozno toto by bolo riesenie pre zeny s nadvahou, ktorym je nosenie sukni neprijemne.
napr. nejako takto http://www.missetam.nl/…_mi_pd_1.jpg

aha a este tie 3/4 gate- opat same predsudky v komentaroch. tieto baby maju vsetky 3/4 nohavice (na obrazku to zial nevidno) a nemyslim si, ze by boli peklo…
http://www.missetam.nl/…UR_wk-23.jpg
mam pocit, ze sa tu uplne zbytocne odsudzuju urcite kusy oblecenia, aj ked chapem, fotografie z clanku su vazne peklo (najma snurovacka na chrbte - co si asi tak myslel ten mladik, co sa na to musel pozerat?)

Souhlasím, tříčtvrteční kalhoty nejsou nevkusné vždy a za všech okolností a není třeba měřit 175 cm a víc, aby to vypadalo dobře.

zelitschko: oblecenie babiciek je casto mor. moja babka kupuje oblecenie, lebo je levne a ani ho neskusi a ked si ho vyskusa doma a zisti, ze jej nesedi, tak ho da mojej mame a ta ho nosi, lebo ak babka nevidi, ze ho ma, tak ju tyranizuje otazkami (vidia sa kazdy den) a preto mama vyzera o 10 rokov starsia a babka si libuje, ako dobre nakupila, ze za par korun pre dve. hruza 

@ Frndolina: Ani jeden z obrázků, na které odkazujete, se mi nelíbí, u druhého tedy musím použít jakousi dokreslující představivost, abych tam ty 3/4áky viděla, ale představa se mi opravdu moc nezamlouvá, ta první fotka pro mě představuje dokonce trochu menší peklíčko - ne, legíny fakt nejsem schopná překousnout, v této kombinaci o to víc. Přitom když použiju svoji „odkreslující“ představivost a ty legíny si vymažu, tak to jako celek špatně nevypadá. Jinak já mívám tak velikost 40-44 - podle obchodu, a nosím jedině sukně - v létě, v zimě. Tím chci říct, že to jde i bez těch legín. Co se týká těch 3/4 gatí, tak nemyslím, že je to úplně peklo, ale určitě to není kousek, který by nám prokazoval nějakou kdovíjakou službu, většině dam se standardní postavou spíš škodí, i když podle mě ne zase tolik, jako např. kraťasy nad kolena. Ale to, že to zatracuju já a jiní, vám přece může být Vitacit 

ma iba napada, ze za ponozky v sandaloch oroduju muzi. A ked to nosia bez ponoziek, maju oderky a ze sa im prasi na nohy(ak by problem chlapov boli iba zaprasene nohy, to by bolo naozaj minimum), ale aj zeny nosia sandaly - sportove alebop kozenne a nenosia az tak casto ponozky. A tiez sa im prasi na nohy a nestazuju sa na oderky a ze im je zima a bla bla bla. A preto sme vymysleli mydlo a vodu.

Koukající podprsenky to ještě nic není…nedávno jsme seděli s přítelem v kavárně v parku, bylo krásné slunné odpoledne, park byl nacpaný lidmi, kavárna plná…no a nakráčela tam slečna, která měla kolem boků cosi černého cípatého, podotýkám pouze kolem boků pod zadek už to nedostalo…dobrou půl hodinu tam pochodovala s kamarádkami a holým zadkem…jediné plus jí nemůžu upřít vše měla černo bíle zkombinováno a koukající kalhotky (ne tanga!!! to bysme asi nerozdýchali) byly černé a ve slušném stavu…hořce jsem litovala že namám foťák…

Ado, dej téma o bavlně a lnu. Jsou mi záhadou ty lehké bavlněné látky, co jsou z nich (často nekvalitně) ušity letní lehké splývavé haleny a sukně. Proč to nelze u nás sehnat?
Jinak díky za super články

Jsem rada ze to tu uz padlo. Ano, napriklad zminovany MS je obcas levnejsi nez vietnamske trziste.

Moje maminka uz ve svych letech preferuje bavlnen spodni pradlo, vyssich strihu. Odmita to kupovat na trhu bez vyzkouseni a s pochybnou cedulkou. Navic zjistila ze v MS I BEZ SLEV sezene kvalitni, prijemne, bavlnene a LEVNEJSI nez ma mistni vietnamsky obchodnik.

Ty ponožky co má ta paní znám, když jsem byla malá, tak mi je mamka kupovala u vietnamců. Vzpomínám si, že bylo strašně nepříjemný v nich chodit a mít na obutý nějaký tenisky, protože, když jsem je zula, tak jsem měla otlačený celý nohy od těch kytiček nebo co to na těch ponožkách je…
Jak mnohé z vás říkaly, ta paní asi nemá čas nakupovat, jde do krámu s oblečením, nejspíš k vietnamcům a vezme to co se jí zdá, že by jí mohlo být dobré, a ráno když se obléká, tak si vezme první věc po které sáhne…
Já jsem k vietnamcům přestala chodit, když jsem přišla na to, že v normálním obchodě mám tričko velikosti M-L a u vietnamců tak XXXXL, to celkem kazí sebevědomí Navíc už člověk nákupem u vietnamců ani neušetří.

Bojím se, že brzo skončím jako paní s batohem a lodičkami. V práci musím nosit skoro celý den asi 8 kg (dokumety a notebook) a jinak než v batohu to nejde, zároveň jde batoh dost těžko kombinovat s nějakou elegancí…

Neříkejte jim hnusnosandály Fajn, nejsou to ideální ani vhodné boty do města, ale mají v botníku turistky své nezastupitelné místo a sehnat je dobré je zrovna taková dřina, jako sehnat dobré lodičky. Tuhle přezdívku si prostě nezaslouží. A mimochodem - pokaždé, když si svoje pohříchu opuchýřované nohy zlikviduju na podpatcích, jsou trekové sandále poslední bašta, ve které se dá chodit a nebrečet. A věřte mi, že pak už je úplně jedno, jestli v lese nebo na Václaváku 

Acko, ale ne každý má čas a chuť a prostředky a jet 150 - 200 km (nebo i víc) do nejbližšího MS a doufat, že za to jedno odpoledne tam sežene komplet celý šatník.
Padly tu i jiné obchody, ale ty jsou v pár městech v republice. Už vidím paní dost přes padesát, někde z vesnice, která po práci a obstarání domácnosti sedne na autobus nebo vlak, zajede do nejbližšího města, tam přesedne na další autobus nebo vlak, celá uřícená v lepším případě někdy po šesté večer dorazí třeba do Brna nebo do Prahy a vyrazí s pár stovkama radostně po nákupech oblečení. Nehledě na to, že za cestu dá polovinu těch peněz, co by si na oblečení vyšetřila bokem. 

„Šaty dělají člověka,“ napadlo mě, když jsem četla o té paní v sandálech a bílých ponožkách.
Ta fotka z Lucemburska mě překvapila. Určitě jsou podobné úkazy k vidění všude ve světě, ale pořád mi přijde, že v ČR je jejich počet na km2 nějak vyšší.
Nabízená témata jsou zajímavá všechna, bavlna a len zatím prohrává, ale mě by hlavně zajímala rada o tom, jak oblečení z podobných materiálů prát. Neustále narážím na problém, že se mi něco v obchodě ohromně líbí, ale podle cedulky se to nesmí prát v pračce. Ok, dejme tomu, že třeba svetr nebo sako nemusím prát po každém nošení. Ale poté, co v nějakém svetříku strávím tři perné pracovní dny (samozřejmě ne tři dny za sebou), je potřeba je vyprat. A z čistírny mi někdy ty věci přijdou pořád takové ušmudlané. Navíc některé oblečení i přes cedulkový zákaz peru v pračce a nic se neděje. O pár vlněných svetrů a bavlněných trik už jsem ale takhle přišla.

Mně se nelíbí ta „charakteristika“ první paní. Myslím si, že je fajn, když se ženy snaží oblékat pěkně, elegantně, trendy a jsou upravené. Na druhou stranu je to každého věc a podle mě nikdo nemá právo posuzovat ostatní a ještě takovýmle jedovatým způsobem. Ta paní je třeba upracovaná, vyčerpaná, bez energie, kterou by ještě mohla vložit do obcházení butiků. Prostě volí pohodlné oblečení, ve kterém se cítí dobře. PROČ NE?? Ty krásky v tílkách s obnaženými špeky mi připadají daleko horší a nebezpečnější. A ponožky v sandálech?? Pokud nejsou vytažené do půl lýtek, nepřipadá mi na tom nic tak strašnýho, spíš je to jako vlna hysterie, v nějakém „módním“ časáku napsali, že je to hrůza, tak to všichni opakují… nebo vám je to fakt tak odporné? Mně je to teda šumák Jinak ale děkuji autrce za tenhle blog, ráda si tu čtu a inspiruji se… jen tohle jsem nemohla nechat 

K těm „hnusobotám“ - ani si nemyslím, že by je ta paní měla o 2 čísla větší, jen jsou nekvalitní, a proto jí na noze nesedí a vyjíždějí pod prsty. V tom případě postrádá smysl si takové boty kupovat a místo nich si mohla pořídit nějaké ženštější a při tom pohodlné. Sama jsem majitelkou trekových sandálů, ale kvalitních, ne černohnědých (barva tyrkysovorůžová), pořizovala jsem je do Alp a nyní na mateřské si je nemůžu vynachválit, většinu času trávím s kočárem v lese a k dlouhým kalhotům jsou skvělé.

A ještě doplněk… to, že někdo nemá dost peněz na utrácení na Pařížské a je nucen nakupovat levně na tržnicích taky není hodno posměchu, sory 

To ja videla dedka, co mel kratasy, sandale a k tomu kompresni podkolenky. Kdyz uz maji tedy ty oderky, ne prave krasne nohy nebo je jim chladno, proc si ty sandale tedy nazouvaji? To pro me nema logiku. Dalsi vec: Lucembursko. Je to opravdu vsude. A vic, nez na cumejici podprdu, jsem alergicka na ty ocvockovane kolotocarske kabelky, vsude je maj, kazda je ma. Mne dela potiz sehnat peknou, jednoduchou kabelku, nemusi stat 1000 eur, ani zadnou LV nepotrebuju, nosim Longchamp, pro me zlata stredni cesta, ale kdyz nikde nic neni…

Mozna budme radi, ze pani decentne schovala nozku do ponozek… Vcera se mi naskytl priserny pohled na damu asi stejne vekove kategorie jako pani kyticka: mela celkem pekne pantoflicky, ale do nich bez bazne a hany narvala zazloutle nehty, ktere zoufale kricely o nejake ty klesticky ci nuzky (i kdyz spis poradne kleste, protoze nuzticky z manikury by se asi na tom materialu rozlomily) a uplne ztvrdlou kuzi nejen na patach, ale po cele plose hodidla. Nastesti ji jeste uplne nepraskala… ovsem daleko k tomu neni.

jak to pročítám, napadá mě spousta věcí, třeba byli jsme s manželem na dovolené v jednom městě, bez dětí, takže 9 dní flákání a procházek. Řešili jsme, do čeho dáme foťák, peníze a pod., batoh jsme naočkovaní peklem zavrhli, tak jsem mu koupila černou plátěnou tašku přes rameno a dodnes jsem nadšená, jak mu sluší… Ano, je to lepší než batoh a ano, dá se s tím normálně fungovat i u celodenního chození (myslím volnočasovém). Je mi jasné, že noťas by se pronesl 

Co mi vadí, že kdykoliv se objeví fotka paní/pána, který vypadá zanedbaně a rezignovaně, automaticky je začnete obhajovat špatným zdravím a nedostatkem peněz… kde jste na to přišli, že všichni upravení a pěstění lidé jsou zdraví, bohatí a žijící ve šťastném manželství???
Co se týká sekáčů, ráda bych tam chodila, ale netuším, kde v mém okolí nějaký je a ani nevím, jak to zjistit, na netu asi ne
A poslední věc, moje tchýně se oblíká přesně dle první paní na fotce… ráda bych jí něco koupila a dala jako dárek, třeba u kosmetiky to hodně ocení… ale chodím po obchodech celkem bezradně, nevím, kam zajít, většinou je zboží pro náctileté, nebo hubené, tchýně má přesně tu postavu - malá, prsa až u pasu …a jak už někdo psal, má jedny rifle a jedny 3/4ťáky na léto a k nim si sama šije právě ty beztvaré haleny a nenosí v podstatě nic jiného Přitom šít umí, je moc šikovná…

No já nevím, ta první paní(až na ty boty) mně nepřijde tak strašná, vypadá to, že má oblečení čisté, nepropocené, s velkou taškou jede evidentně na nákup a dle tílka bude venku asi vedro. V tričku by zas měla třeba propocené podpaží. Co si má podle vás tak obléct přiměřeně své postavě? Každý není sukňový typ a pro silnější ženy nejsou sukně moc pohodlné(jak už bylo výše zmíněno- tření stehen o sebe). Kalhoty má světlé a pod kolena. Není to tady všeobecně zavrhovaná 7/8 délka. A to kvůli tomu, aby nepohoršila silnými pažemi nebo ne už zrovna krásnýma nohama se má celá zahalit od hlavy k patě? Nebo lépe rovnou nevycházet?To mně přijdou daleko horší ty další obrázky krajkových legín a orvané džínové mini nebo RAFYNOVANĚSEXYPYČO ( teda Ado, to mě fakt dostalo, napřed jsem sice zalapala po dechu,ale pak následoval výbuch smíchu)
Jinak už jsem to někde psala, ale prosím ještě jednou o článeček ,jak by se měla oblékat cca 15-tka,aby nebyla seksíííí, vulgární, ale aby to bylo mladistvé, moderní a nevyobcovali ji kvůli tomu z kolektivu. ( Ne každý má v 15 tolik sebevědomí, aby se statečně výrazně odlišoval). Ďala bych to dceři na nástěnku 

Majka: medzi Parížskou a tržnicou je skupina obchodov, kde sa dá nakúpiť v dobrom pomere výkon/cena. Na tržnici neušetríte, je tam drahšie ako v reťazcoch. Prečítajte si diskusiu.
Nikto sa neposmieva. Nás desí tá rezignácia.

K té paní na prvním obrázku - jo ponožky v sandálech je mor, ale uznávam, že pokud se dodržují pravidla je to snesitelné (kotníčkové ponožky tmavé barvy, můj táta zrovna na boso chodit v sandálích nesnáší). Nicméně k popisu té „dámy“ to je přesné, nepochybuji o tom, že koukala na seriál Vyprávěj (a mohla si vzít příklad), seriál ne jen že se mi líbil, ale všimli jste si jak se tehdy ženské čančaly? Já vim, že je to nafilmované, ale když si vezmu fotky babičky třeba z dovolené, tak byla vždycky max. upravená (ikdyž jezdili vždycky pod stan), ladily jí šperky (ikdyž bižu tak super), to dneska když u nás na vsi vlezu do obchoďáku tak je to teda dost děs a hrůza - vytahané teplány, rozšmajdané pantofle, vytahané triko - by jeden brečel. Ač je v dnešní době výběr všeho tak myslim že dřív, ač nedostatek všeho, byly ženský upravěnější

Eveli17: no, já myslím, že kdo to nazažil nebo nevidí ve svém okolí, ten to nemůže pochopit. Já to samé vidím na mojí mamce, proto se zastávám té paní. Nebudu popisovat proč to je u mojí mamky jak to je, o tom není tahle diskuze, jen jsem reagovala na článek, protože tohle se mi prostě nelíbilo… dobře to píše výše Lachenauerin

Leňule: já myslím, že ženy té generace, co je první paní, se v té době taky čančaly… jen prostě s věkem a taky asi možnostmi to nějak odeznělo. Řada žen (a v žádném případě neříkám, že všechny nebo většina) této generace víc než do sebe investuje do nejprve do dětí, pak do vnoučat, prostě to tak mají zakódované…

Proč vadí povislé paže?
To, že já se na ně nechci koukat, je čistě moje věc. Klidně si ta tílka dál noste a nechte si kůži plandat, jak je libo. Vám to ale začne vadit ve chvíli, kdy je budete chtít použít. Stvořitel nám tělo dyzajnoval na to, abychom se byli schopni pohybovat, nejčastěji směrem k potravě, k boji nebo k útěku. Vaše ruce mají něco unést a jejich svaly mají být v rovnováze. Když vám něco ochabne, převezme tu zátěž jiná skupina, která na to ale není dělaná. Projevuje se to různě, většinou ale skončíte tak, že obcházíte ortopedy a neurology, žerete brufeny a platíte tisíce fyzioterapeutům, abyste pak zjistili, že vám stejně nic nepomohlo.
Typické je to u povolených břišních svalů, které má cca 90 % žen. To je ta neplodnost, ty bolesti zad, ty plotýnky. Víte, že můžete kvůli tomu i ochrnout? Že vás to může doživotně invalidizovat? Krční páteř vás zase „odmění“ nekonečnými bolestmi hlavy, nesnesitelnými a v důsledku i neléčitelnými. Na toto všechno si zakládáte léta. Ve 20, 30 i 40 je to sranda smích. Tak mám trochu břicho, tak se trochu hrbím, no a? Však počkejte po přechodu, vaše tělo vás vytrestá.

…a chudák paní, nemá peníze, protože je dává dospělým dětem… co na to říct? Styděla bych se takhle vycucávat rodiče
A že se na ni manžel už několik let nepodíval? …a divíte se? Uvědomuju si, že to zní hnusně, ale ono to chce pro to manželství něco dělat… třeba tím, že se po sprše namaže tělovým mlékem, klidně za 30kč, kůže ocení i to, bude vonět atd..... fakt je mi z toho smutno. Pak potkávám jen kyselé ženy, které se neumí usmát, všechno je špatně, úsměv je třeba zadarmo, proč nezačít tam?

Petula: prosim tě, a jak jsi z fotky přišla na to, že ta paní nevoní??? 

Majka: zažívam a vidím. Moja mama je presne ten typ. Tým viac ma tá rezignácia desí, lebo si kladiem otázku, či aj ja tak dopadnem (to sú tie opakujúce sa vzory v rodine). Dúfam, že nie.
Chvalabohu sa teraz trochu „polepšila“ a nosí aspoň oblečenie, ktoré jej darujem pri roznych príležitostiach alebo si na zimu kúpi pekný kabát. Ale do topánok stále odmieta investovať a mne sa „otvára kudla v kapse“ vždy, keď vidím, čo má na nohách a to, ako sa s postupujúcim vekom krúti jej chrbtica.

Ado neudělala by si jen takový malý článeček k čemu by se dali nosit „vojenské“ kalhoty ? Koupila jsem si takové kalhoty dole uzké a nahoře trošku volnější. Jsou moc příjemné (plátěné) ale nevím k čemu je nosit. Mohla bych tě poprosit ?

Majka: petule nevraví, že pani nevonia. Ponúka prvý moment, odkiaľ sa dá veľmi malými krokmi tá rezignácia prekonať. Tzn. napríklad použiť telový krém za 30 Kč. Alebo niečo iné. Chápem, že tú pani bránite, ale tým ju v jej pozícii len zabetónujete, lebo akoby ste vravela, že je to v poriadku tak, ako to je, lebo na to má svoje dovody.
Dovody mať može, ale v poriadku to byť nemusí.

Eveli17: myslím, že my v tomhle věku zase budem jiné, jsme dospělé v jiné době, to má taky určitě vliv, ale jestli budem děsit budoucí mladé, to je klidně možné 

Eveli17: pokud se ten člověk v tom oblečení cítí dobře a pohodlně, proč by to nemělo být v pořádku???

Majko,

a ja trvam na tom, ze i v 60 a bez penez se da vypadat elegantne a upravene.

Jen je to jako se vsim ostatnim - chce to chce investovat - a kdyz ne penize, tak cas a energii.

A k tem penezum - musim se opakovat. Ale tady zeny nejsou zvykle utracet pro sebe a svou radost a sebevedomi. A maji to za ctnost. BOHUZEL!

tak já nemyslela tuhle konkrétní paní, a taky jsem neřekla, že paní nevoní… 

…a myslela jsem to jako krok ve vztahu k manželovi, ne, že smrdí v tramvaji, nechápejte to blbě

Eliško - i mezi sandály je velký rozdíl. Hnusosandál jako na první fotce si podle mě to označení plně zaslouží stejně jako ty páskovaté látkové děsy. Například Reno má v nabídce i moc pěkné kožené Bama sandále, ve kterých si vaše noha pošusňá a vypadají mnohem lépe. Cenově je to hodně podobné.

Acko: a ja trvam na tom, že ta paní na první fotce nevypadá neupraveně, vypadá normálně, PROČ NE? Taky kdoví, kam jede, třeba pracovat na zahradu
S tím, že ženy tady nejsou zvyklé utrácet pro sebe souhlasím a s tím, že to tak dělají nesouhlasím, to je pravda a taky mě to na nich mrzí. Nejspíš tak byly vychovávány.

Petula: tak to promiň, já to tak z toho pochopila.

ještě špatně… myslela jsem to tak, že by mohla (imaginární paní vykazující tento stav mysli a vzhled) se tím mlíkem namazat (třeba, ne nutně, je to příklad), aby z toho měla ona sama dobrý pocit, dobrý pocit z toho, že něco udělala pro sebe, ne, že manžel má plné břicho a na ní nezáleží… a když změní teno postoj sama k sobě, milující manžel si toho všimne… ale to už moc není k tématu, i když to souvisí.

prostě mě vadí koukat na lidi na ulici ani ne proto, co mají na sobě, ale jak se tváří… kysele, permanentně naštvaně… když k tomu přidáte, co mají na sobě, není to moc povzbudivé

Souhlasím s Majkou. Jedna věc je, když se chci líbit já, druhá věc je, když řeším, co mají ostatní na sobě. Já se snažím oblékat v rámci možností pěkně, ale je mi celkem jedno, co mají ostatní na sobě (až na extrémní případy, jako ty podprsenky).

Ke kritizované dámské obuvi na českých chodnících: na západ od našich hranic jdou ženy do práce v pohodlných botách - ve sportovních, v sandálech, v gumákách, ve válenkách atd. V práci se přezují do lodiček a střevíčků pasujících k jejich kostýmům a šatům. U nás jdou ženy - nebo podle Ady by měly chodit - do práce v lodičkách a střevíčcích, klopýtajíce po rozbitých chodnících, brodíce se v kalužích a v sajrajtu, a v práci se přezují do pohodlných bačkor, papučí, pantoflí… a v této kombinaci předstupují před klienty a zákazníky. Co je zdravější a lepší?

no, já beru jako naši vizitku, jak se oblékáme jako národ, stejně, jak čisté jsou naše ulice, v jakém stavu máme dálnice (třeba), jak se k sobě chováme… zas tak úplně jedno mi to není

Ještě ad hnusosandále kontra přijatelnější varianta:

http://schuhe.ladenzeile.de/bama/seite-2/

Konkrétně na této straně třeba ty růžové…

Snad svého muže nepodceňuju, když prohlásím, že on by skvělou večeři servírovanou zanedbanou chudinkou asi neocenil. Když nechci, tak nevařím, neuklízím, neperu, nejsem služka domácí. Já pracuju jako on a chci mít čas i na sebe. Jenže to ty ženské musejí chtít samy, nikdo jim to na stříbrném podnosu nepodstrčí.
Každý vám dělá jen to, co vy mu samy dovolíte. Když budete dělat rodině služku, proč ona by to odmítala?
Ale myslím si, že všechny ty stesky jsou jen výmluva. Opatřit domácnost dneska nedá moc práce, hodně práce naopak dá vymyslet, co se sebou a se svým životem. Dospělý muž není mimino a je dobře schopen se o sebe klidně postarat i sám, a to nejen o sebe, ale i děti. Co neumí, to se naučí, pokud jej nebudet pořád prudit, jak všechno zvoře a pak to po něm předěláte.
Jo, a myslete na to, když vychováváte chlapce. Myslete na to, že vás vaše snacha může proklít se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Upravenost a elegance českých žen (nejen vyššího věku) je chabá jaksi setrvale. Spousta těchto osob navíc nejspíš považuje oblečení typu „paní ponožka“ za sportovně elegantní a tedy vhodné prakticky pro jakoukoli příležitost.
Vždycky si vzpomenu na kulturní šok, který jsem utrpěla před dvaceti lety při první cestě k moři do Itálie. Jelo se autobusem přes noc, ráno někde na italském motorestu čurpauza. Nějakých pětadvacet bab různého věku se hrnulo na „dámy“. Zároveň s námi přijel autobus plný Italů, podle věku důchodců, jejich dámská část s námi pak vytvořila na toaletách půvabnou směsici: osoby v oděvech různého stupně vygajdanosti, nejlépe dlouhé triko a legíny nebo kraťasy, vedle postarších dam v kostýmcích nebo šatech s odpovídajícími doplňky a šperky. Na „pánech“ to nemohlo vypadat o mnoho jinak.
Tristní je, že osazenstvo českých autobusů na cestě k italskému moři vypadá prakticky pořád stejně (už dávno jezdíme po vlastní ose, ale občas krajany potkáme), jen oproti těm dřevním dobám obouvají dámy i páni trekovky.

Nakonec mě za všeho nejvíc udivuje ženská v bokovkách s lezoucí podprdou. Kalhoty má o deset cm menší v pase, než by měla mít, ale podprdu minimálně o deset cm volnější… jakou má ona představu o svých rozměrech?

Betty J. : Nezlobte se na mě, ale jet českou Karosou do Itálie k moři a mít na sobě kostýmek a lodičky, to by mě asi trefilo. Tím nechci říct, že nemůžeme být oblečeni pěkně, ale přece jen bych na cestu autobusem upřednostnila něco pohodlného a praktického.

Acko: schválně mi řekněte, kde je ten Váš MS levnější než tržnicové oděvy a já tam pojedu!
A kruci, kolik je v ČR obchodů MS - 3? Ostrava, Brno, Praha? Víte, že lidi bydlí taky v Jablůnkově, Jeseníku, Vidnavě, Vsetíně … Fakt všichni nebydlíme ve velkoměstech, kde se za 30 minut dostaneme do nákupních center, abychom mohli číhat na sezónní slevy.
A ten hypotetický plat 10 000 měsíčně, je prostě u mnohých lidí realita.

Ne, nebudu to tady rozvíjet, v diskusi bychom se pak mohli dostat k tomu, že jsme se měli lépe učit, abychom měli lepší práci a lepší plat a nakonec skončíme u rodiny, kterou si nevybíráme.

Pokud jsou pro někoho z komentujících Vietnamci drazí, tak proč tam chodíte, proč nejdete rovnou do toho MS, když to tam tak levné?

Ne tohle nemá cenu. Oblékaní je prostě o penězích. Vkus ne, ale oblečení pro ženu 40+ prostě stojí peníze.

Samozřejmě, jsou kouzelnice, které i v pokročilém věku dokáží skvěle kombinovat značkové výprodeje, sekáče, Vietnamce, vlastní tvorbu a domluvené dárky od rodiny (moje matka:-). Ale jaké promile žen to dokáže?

Řekla bych, že většina z Vás měla štěstí, že si může kupovat věci, které se Vám líbí a umíte to nějak sladit. Taky máte internet, bydlíte ve velkém městě (kde je plno obchodů a sezónní slevy) a máte auto.
Ano, většina z nás má nějak omezený rozpočet, ale někdo ho má omezený na steilmanna nebo pietro filipi, někdo na MS, někdo na CA a někdo na tržnici.

Pravidelné čtenářky určitě na svém vzhledu pracují, někdo musí víc, někdo míň. Ale některé ženy to prostě NEUMÍ, neví jak na to. A pak když mají možnost si třeba na narozeniny něco koupit, neví kde, protože se stydí jít do těch hezkých navoněných obchodů nebo se jim zdá, že to jsou obchody jen pro mladé holky. (pěkně to popsala Klára) Takový je prostě život. Není spravedlivý, velmi často nestačí jen chtít, i když bez toho chtění to samozřejmě nejde.

Nějak jsem si naivně myslela, že by se tu mohly objevit praktické a použitelné rady i pro hodně omezené rozpočty, nebo pro dámy které neví jak na to a musí šetřit (jako třeba ta hypotetická prodavačka, která může na svoje oblečení utratit 6000 ročně).
Ada reagovala tak, že praktické rady se rozdávaly dřív. Ano, články o rozumném nakupování a ukazování špeků byly skvělé, ale v nedostupné cenové relaci (převažovala zara a MS) a na malé ploše nemohly řešit specifika vedro - nadváha.

Zkusím teda navrhnout téma na nějaký článek - praktické rady pro hodně omezený rozpočet, pro rezignovanou skupinu žen 50+ ( nadváha, mírně zanedbaný vzhled související třeba se zdravotními problémy, ostatně proč to popisovat, když je to asi nejoblibenější „modelka“ MP). Co se dá pořídit pro takovou ženu v Tescu, v Kiku, v tržnici? (nebo jinde). Bude muset chodit kanálama, protože ty báječné slevy v MS jsou pro ni drahé a daleko?, nebo bude vzata na milost v dobře zkombinovaném superlevném oblečení z výše uvedených zdrojů? A může takové oblečení vůbec dobře vypadat? Karolína radila žádné vzory, jednoduché střihy, střídmost a oživit vkusnou bižu. Co myslíte?

ANKA F: Strasne moc suhlasim

Já si myslím, že to jde, upravit se vkusně s omezeným rozpočtem. A vůbec bych nezatracovala Vietnamce, samozřejmě nesmíte vzít to první, co vidíte, musíte hledat. Já od nich vlastním taky nějaké věci, některé jsou horší, ale některé jsou naopak velmi dobré a mám je už několik let.

petula: podla vasej logiky by potom mali byt Francuzi jedni z najspinavsich a najhorsie oblecenych Europanov, podobne ako Spanieli. V tych krajinach je obrovska spina, zle cesty a pod.

Acko: jak můžete tvrdit, že i v 60+ lze bez penez vypadat elegantne a upravene, když jako obchody pro dámy 50+ doporučujete Steilmanna, Gery Weber, Debenhams a „levnější“ MS ?! Napadá mě, že jedině tak, že ona žena si bude ty šaty „půjčovat“ 

Investovat čas a energii, aby bez peněz dobře člověk vypadal, bude mít výsledek jenom u dam, které ví, co chtějí, ví co jim sluší a UMÍ se obléct.
Tahle skupina rezignovaných a unavených žen v tržnicových outfitech to přece nedělá „naschvál“( just budu dnes šeredná, i když mám krásný kostým od pietro filipi 

Na oblečení je úžasné právě to, že toho vždycky o dotyčném tolik prozradí Jo, já taky občas kašlu na to, co si beru, mám džíny a triko nebo jiný lajdácký outfit a je mi jasné, že to všímavým kolemjdoucím prozradí moje momentální rozpoložení - že je mi mizerně, mám náladu pod psa, na všechno bych se nejradši vykašlala a nechci, aby na mě někdo koukal nebo si mě vůbec všímal, chci být neviditelná, a tak se oblékám tak, abych co nejlíp zapadla do šedi davu… Protože k tomu, aby člověk upoutal pozornost, nemusí mít na sobě křiklavé barvy, stačí se obléknout elegantně - a hned vybočuje a přitahuje pohledy. Někdy mám na to chuť, někdy ne. Snažím se proto nehodnotit vzezření ostatních tak příkře, nebrat si to osobně, ale spíš se na to dívat jako na takovou němou výpověď o nitru dotyčného, zkusit si to přeložit, odhadovat, jak se ten člověk asi zrovna cítí nebo co má v hlavě, že se oblékl zrovna takhle; číst ten pomyslný transparent, který nese nad hlavou… To je i zábavnější než prostá negativní kritika. Já osobně jsem spíš introvertní typ a většinou nerada budím pozornost, takže se oblékám spíš nenápadně, a kdysi jsem si dokonce nechala udělat triko s nápisem „Please, ignore me.“ Ale nenosím ho, připadá mi moc nápadné 

Acko: Steilmann alebo PF ako alternativa pre priemerne alebo podpriemerne zarabajuce zeny je naozaj vtipna. Predstava ze cisty plat je 300e a kupi si tam clovek sveter za 30e je naozaj zabavna. Okrem toho PF a Steilmann je v kazdom okresnom meste

Určitě by nebyly od věci nějaké kursy stylu, kde by intenzivně vštěpovali frekventantům, že vkus opravdu nijak nesouvisí s penězi a hlavně JAK se to dělá (a nedělá)… 

Mám doma 4× použité sportovní sandály, a ačkoli se mi nohy nepotí, už jsou na vnitřku vidět skvrny - bodeť by ne, když se do bot práší a není v nich ponožka, na který by se ten prach zachytil. To, jestli si nohy myju jednou nebo pětkrát denně s tím nemá nic společného. Za mě - už aby ta bezponožková móda přešla!

Leňule:
Seriál Vyprávěj mě naštval právě tou načančaností. Tak to tedy opravdu nevypadalo, sehnat cokoli padnoucího, co by nebylo barvy hnoje nebo příšerně umělohmotného byl zázrak. Takže lidé (a vůbec všechno) byli spíš šediví.

Anka F: nedá mi to, než s tebou souhlasit. Čtu to tady ráda, je mi blízkej Ady smysl pro humor, ale nemůžu se zbavit dojmu, že je to web pro mlaďounké holky z měst, co nemají nic lepšího na práci, než se poflakovat po obchoďácích a kritizovat ostatní.

Taky souhlasím s většinovým názorem že vykukující prádlo není nic krásnýho a že by se člověk měl oblíkat trochu k posatvě..to všechno jo…Sama bych vám sem mohla poslat pár fotek děsu a na některých dokonce sama sebe (no vždycky se nezadaří, no).

Chtěla jsem se taky vyjázžit k těm ženám dejme tomu 50+. Píšete jak těžké je naučit maminky o sebe pečovat. Není. Já naučila mamču chodit na kosmetiku (sice 4× do roka, ale lepší než nic), teď se dokonce zamilovala do makeupu od La Roche a prostě na něj nemá a já vím že mám pro ní skvělej dárek kterej použije. A co se týče oblečení, obléká spíš mamča mě, je krejčová (i když se tím nikdy neživila), ale má to vliv na její sekáčové oko, prostě dokáže najít opravdové poklady. Smutné na tom je, že sekáčové oblečení (Next, Zara, HM, MS) má lepší kvalitu jako staré, než to, co máme v krámech tady.

To Petula: mě taky není jedno, jak jsou čisté ulice a jak se chováme … Oblečení bych ale nedala na stejnou úroveň. Čistotu ulic a chování může ovlivnit i ten největší chudák, kdežto s oblečením je to těžší.

To Anka F.: Zcela souhlasím. Vyzdvihla bych větu: „Oblékání je prostě o penězích. Vkus ne, …“.

Dobré poledne,
na Váš web občas kouknu, musím říct, že Vaše komentáře jsou vtipné. Ale což takhle zaměřit se i na nějaké pozitivní příklady z našich ulic… Přijde mně, že se zaměřujete pouze na vykukující prádlo a ponožky v sandálech… Možná je to pro Vás nepochopitelný, ale spousta lidí má v hlavě i něco jinýho, než módu… Pro ty z nás, který to zajímá by byl myslím přínosnější nějaký pozitivní inspirativní příklad… A ne jen vysmívání…
Díky a krásný den.

Oblečenie tých dám v stredných rokoch podľa mňa nie je ani tak otázka peňazí, než toho, že ony vlastne vôbec netušia, že sú pekelne oblečené. Sú presvedčené, že sú oblečené klasicky, či športovo-klasicky, konzervatívne … tak, ako sa na ich vek a postavu patrí.

Vkus si pestujeme od narodenia. A priznajme si, zmysel pre krásno , estetiku deformujeme pod vplyvom nevkusnej ponuky už u našich detí: dievčatko oblečené odvrchu nadol v jedovatej ružovej s obrázkom Hanna Montana alebo Hallo Kitty, chlapček s motívom Mc Quina na tričku, kraťasoch, ponožkách, topánkach. Spí v posteli vyrezanej na spôsob auta, hrá sa na koberci s motívom auta … V ich hlavičkách nezostane prirodzený zmysel pre krásu, úplne sa zdeformuje okolím, ktoré v ňom potláča fantáziu krásnych kombinácií, ale i celú detskú predstavivosť …

Tieto dámy mladosť prežili v nevkusných časoch 80-tych rokov. Niet divu, že sa cítia dobre a pohodlne v tom, v čom sa dobre a módne cítili vtedy, keď boli zaľúbené a muži ich zbožňovali bez ohľadu na to, čo majú na sebe. Ony len plynule prešli k možno trošku viac tlmeným farbám, čo to pohodlnejšie (napr. kvôli nohám zničených z tvrdých umelých topánok z mladosti…) pridali. A ak sa tak oblieka susedka Bára,Vlasta, Zdenka … tak sa oblieka i ona - ich názor ju zaujíma viac než názor dcéry. Už len preto, lebo je podaný slušne, diplomaticky alebo dokonca s obdivom, no koho by to nepotešilo a neutvrdilo, že je to fakt pekné ?

Nie každá dáma zrelá na premenu modnipeklo.cz prijme, je písané skutočne ostrým perom, čo mnohé skôr odradí. Ale ako pozorujem, je tu množstvo dcér, ktorým vadí, ako sa obliekajú ich mamy či tety. Určite by ich názor dokázali skôr akceptovať. No toto je už skôr o vzájomnej dôvere, vzťahu medzi mladou a staršou generáciou, komunikácii, spoločne strávenom čase. Je jasné, že ak príde dcéra raz za mesiac domov a už od dverí komentuje rodičovský nevkusný byt, strašné handry, ktoré má mama na sebe …, tak napriek snahe nič nedosiahne. Snáď by spočiatku stačilo do neba vychváliť pekný účes, opasok, alebo šatku, čo má už dávno doma v skrini. Nájsť spoločný bod, od ktorého sa rozvinie pozitívna komunikácia, dôvera v dcérin názor … odtiaľ je už len krôčik k spoločnému nákupu. Je smutné, ak naši najbližší viac dôverujú a akceptujú cudzí (bohužiaľ, možno i celkom falošný) názor susedky či známej než náš. Asi niekde v minulosti došlo k vzájomnému odcudzeniu, nedorozumeniu, ale zblížiť sa dá vždy. Tie dámy túžia po úcte a aj naprávať šatník sa dá s úctou a nadhľadom. Nechcela som vyznieť mentorsky, ale ne osobne sa to darí , mamka sa nemá za čo hanbiť a veľmi konzervatívna teta premenou úspešne prechádza. (a pritom modnipeklo.cz nikdy nevideli)

Já nedávno jela v autobuse s paní, které bylo odhadem tak 70 (byla velmi vrásčitá) a musela jsem na ni celou dobu zírat, protože na mě působila jako zjevení - měla na sobě světlehnědé lehké letní šaty ke kolenům (velmi mladistvé, elegantní, s módním vzorkem v o pár tónů tmavší hnědé), kožené sandálky na podpatku, jednoduchou světlehnědou kabelku, dokonale upravené vlasy (polodlouhé, rovné) i nehty (včetně nehtů na nohou, opatřených tmavorůžovým lakem), na krku zajímavý přívěsek v odstínu laku na nehty a na jedné ruce klasický zlatý prstýnek (ano, jeden) a na druhé zdánlivě neladící módní akrylový prsten, jehož decentní motiv byl ovšem v harmonii se vzorkem na šatech. No prostě nádhera. Bylo vidět, že ta dáma ani v důchodu rozhodně nerezignovala na svůj vzhled, je ráda půvabná a že o každém doplňku přemýšlí a dává jej do mozaiky svého outfitu naprosto promyšleně. Vedle ostatních důchodkyň v tom autobuse, vlastně vedle všech ostatních žen včetně mě, byla jako orchidej mezi bodláky.

Anka F.: Souhlasím, kombinace uvedených faktorů věk, váha a omezený rozpočet není žádná sranda.
Ale ještě bych dodala toto: Ze svého okolí znám spoustu žen z věkové kategorie 40+ s nadváhou, které by se mohly báječně obléknout - kombinace Tesco, second hand (ty už jsou i na malých městech dobře zásobené, osobní zkušenost) a zásilkové obchody. Všude tam jde najít věci vel. 44 a výš, z příjemných materiálů a střízlivých barvách. Problém je ale v myšlení - viz moje teta, která do téhle kategorie spadá. Řídí se totiž krédem „když už si jdu jednou za čas koupit něco na sebe, ať je to co nejpestřejší, nejlesklejší atd., ať ostatní baby z vesnice vidí, že mám cosi nového“. Bohužel tohle už moc ovlivnit nejde
K možnostem nakupování: nedávno mi přišel domů katalog ze zásilkového obchodu a klidně mi nadávejte, ale mezi pestrobarevnýma hrůzama jsem objevila docela slušnou nabídku základních jednoduchých bavlněných (tedy i pro ty, co ze zdravotních či jiných důvodů upřednostňují přírodní materiály) triček a kalhot za celkem dobré ceny, které se dají nakombinovat právě se zmiňovanou bižu, šátkama atd. A až do velikosti 56!

No, nakonec, je to každýho věc… proč se cítit dobře, protože dobře vypadám - když můžu vypadat jak rohožka…cítit se jako rohožka… a okolí se ke mně bude jako k rohožce chovat…

Pro nízkopříjmové skupiny (a nejen pro ně) jsou bezvadné právě sekáče, kde se dá levně koupit oblečení mnohdy kvalitnější než v obchodě, navíc i v extra velikostech. A co se týče těch obchodů typu M&S, i tam se dají ve výprodejích ulovit „poklady“ třeba za čtvrtinu ceny A člověk zase nemůže mít všechno laciné, do pár kvalitních kousků-základů šatníku by měl investovat každý. Jak psala Ada v jednom článku - lepší jedno festovní tričko za pětistovku než mít za tu cenu čtyři, se kterýma můžu po sezóně leda mýt okna.

Lipt : to Vám gratuluju, že se Vám to s maminkou daří, myslím to upřímně bez ironie. Mně se to bohužel nedaří. Co se týče oblečení, tak se moje máma (52 let) neobléká nejhůř, ale větší potíž je s líčením. Už jsem zkusila opravdu všechno, od toho, že jsem ji líčila já(jsem vyučená kosmetička) až po to, že jsme ji objednali k vizážistce. Těch pokusů byla opravdu celá řada, ale máma si prostě nedá rozmluvit, že jí nesluší výrazné černé obočí, černé linky, modré stíny a tmavá rtěnka. Líčila se tak za komunistů za mlada a nic ji prostě nepřesvědčí o tom, že to hezké není. Kdysi se mi povedlo ji v parfumerii přesvědčit společně s prodavačkou, aby si koupila krásnou světlejší rtěnku, koupila, leží doma v šuplíku.

Módes Róbes: věci z katalogů bývají bohužel dost bídná kvalita, spousta je toho z takového toho průsvitného tahavého žerzeje, po pár nošením se vám začnou párat švy… Je to podobně jako na tržnici docela klika koupit věc, která za ty peníze opravdu stojí, akorát u toho Vietnamce neutratíte tolik…

Kata: Já bych řekla, že inspirativních článků je tu dost. Chtělo by to jen chtít je najít. Spousta lidí má v hlavě spoustu věcí. Všechno je o CHTÍT. Když Ti přijde, že MY (? KDO MY?) se vysmíváme, odpustila bych si větu:
Možná je to pro Vás nepochopitelný, ale spousta lidí má v hlavě i něco jinýho, než módu… Řekla bych to jinak. Dost lidí má estetické cítění. Ti nejlepší se stanou umělci, návrháři apod. TO JE NORMÁLNÍ! Proč by měli udávat normu lidé bez vkusu? Tento blog se ohrazuje proti nadvládě nevkusu. Alespoň já mu takto rozumím a pokud se pletu, nechť mě Ada opraví. Chci říct, že kritika zde je oprávněná. Stejně jako normální je nekouřit. Resp. je zdravé nekouřit. Není tedy důvod obhajovat kouřit.
Nemělo by to být tak, že člověk má nějaké ideály a cíle a těm se snaží přiblížit? A ideály budou jistě podobné spíše: Být chytrý, hezký, zdraví… V libovolném pořádí… Ponechme individualitě… Pak se to stává jakousi normou ideálu. Tak proč pak hájit jako normální nevkus?

Ano, pro ty, co tvrdí, že na maloměstě nejsou obchody, doporučuju ty sekáče a Tesco - to je fakt všude a značka F&F má na mě až dost usedlé věci, ale pro padesátnice by se tam vybrat dalo - samozřejmě si počkat na slevy. Na jednu stranu nebudou bůhvíjak originální - ale ani ty psycho trička od Vietnamců zrovna nejsou bůhvíjak rafinované. V sekáčích se mi zdá, že spousta věcí je ve větších velikostech (i kahlhoty, sukně - někdy i lituju, že nemám ještě pár kg navíc:-)) - a to mluvím o okresním městě. Navíc, pokud do něj budete chodit častěji, prodavačky vám třeba i odloží něco, co by se vám dle jejich názoru mohlo líbit. Ne, oblékání opravdu není otázka peněz nebo bydliště, ale jen chtění. Ovšem přemluvit ty ženy, aby chtěly…

Anka F.: Prodejen MS je u nás víc, stačí se podívat na jejich stránky. A slevy u nich jsou velmi zajímavé -šaty, které jsem koupila za 300 nosím po čtyřech letech stále. Ovšem moje mamka tam taky nenakupuje, ač to není z důvodu nedostatku financí, přijde jí to zbytečné utrácet za oblečení. I přesto vak chodí (ve většině případů) oblečená velmi vkusně a sladěně. Léto tráví povětšinou v sukni a halence/tričku. Přitom nakupuje v podobných obchodech, jako jste popisovala. Odhaduji, že měsíčně utratí za oblečení (průměrně) 500,– (spíš míň). A je typ, který nemá rád nakupování oblečení a nenakupuje v sekáčích. Takže v nedostatku financí a času to nevidím.

Ad: majitelka ponožek. Vztah k modě mají ženy různý a bohužel je mnoho takových, které oblékání moc neřeší a postrádají i jistou míru vkusu. Hlavně že mají na sobě něco, v čem se cítí pohodlně a co je moc nestálo. Možná se i trochu s despektem dívají na ty, které utrácejí „nekřesťanské peníze“ za modní oblečení a diví se jim. Znám i ženu, která prostě výběrem oblečení nechce ztrácet čas. Přístup je zkrátka různý a na druhou stranu, kdyby se všechny oblékaly dokonale a elegantně, nebyla by četba těchto stránek tak zábavná. Já sama mám dny, kdy se ráda obléknu pěkně a pak takové, kdy to rovněž moc neřeším a natáhnu na sebe první kousek, který mi přijde pod ruku. Ale alespoň ten elementární vkus si snad dokážu pohlídat vždy a v něčem tak hrozném, jaké jsou modely doprovázené tento příspěvek bych teda opravdu vylézt ven nedokázala. Včera jsem v metru viděla paní středního věku, která by sem hezky zapadla, ale neměla jsem fotoaparát. Bílé zašlé šaty dole s průstřihy, nedbalý účes, užmoulaná igelitka a korunu tomu daly ty oblíbené hnusné umělohnotné boty zvané kroksy, rovněž bílé a hezky špinavé. Pekelná paráda!

Je dost dobře možné, že paní na prvním obrázku měla zrovna ten den mizernou náladu a vůbec celý den stál za nic. Ale podle svého osobního pozorování a podle diskuse zde má takový každý den valná většina žen středního věku. Blbost! Řekla bych, že se takové pané oblékají tak proto, protože obléci se jinak by byla moc velká námaha. Musely by se nad svým šatníkem zamyslet, co potřebují, v jakých barvách, kolik jsou do toho opravud schopné investovat, a hlavně se pro to někam vypravit, třeba i do 50 km vzdáleného města. Vlakem, autobusem, autem s pčíbuznými. Myslím, že je to právě pohodlnost, co brání těmto ženám se lépe oblékat. Ony by sice chtěly, ale… Nevím, čím to je, z dob socialismu přece byly zvyklé překonávat nástrahy a dělat zízraky, aby sehnaly věci zásadní potřeby. Tak kam se toto odhodlání dostat to, co chci, ztratilo? Je to věkem, „kapitalismem“, tím, že v dnešním výběru je jim těžko se orientovat? Překonat takovou pohodlnost pak nevede jen k lepšímu oblečení, ale i k jiným změnám, které by paním zlepšily nejen život, ale i náladu. Nejde pořád jen čekat, že se něco samo stane, musíme se o to sami přičinit.
Teď to vypadá jako nějaká pravičácká agitka, ale trocha pravicovosti, aspoň v ochotě starat se sám o sebe, nikdy neškodí.

a co zeny, co nemaju dcery, ktore by im ukazali ako sa obliekat?

Gábina: jistě, nemusí to být kostýmek a lodičky, ale na druhou stranu pomačkané vytahané triko a kalhoty s vytlačenými koleny také ne: existuje přeci jen drobný, leč postřehnutelný rozdíl mezi pohodlím a pohodlností.

Pírek: Protože spousta lidí je líných myslet. To je bolí. Zapojit mozek a také sebereflexe. Za socialismu neměli jinou možnost než překonávat nástrahy. Teď možnost je. Teď mohou vypnout. Tahle doba přeje toleranci čehokoliv. Toleruje se odlišnost, to je řekla bych v pořádku. V pořádku není, že se toleruje nevkus, hloupost a lenost.

Sasa: já netvrdím, že kvalitní dálnice a upravená žena spolu souvisí… já jsem říkala, že to všechno je část obrazu, který nám utkví v podvědomí po návštěvě nějaké země… že to prostě vnímáme my v cizině a cizinci u nás… a proto mi to není jedno

K damam stredneho veku s nadvahou a bez penazi - jedna znama ma velkost asi 50+, vek cca 45…a „nema peniaze“. Chvilu som u nej bola nutena byvat, a neverili by ste, ake neskutocne prachy utratila za jedlo - sladkosti, slane blbosti, salamy, vyprazane jedlo aspon 3× tyzdenne… Je to samozrejme len jeden konkretny priklad, ale keby tato pani usetrila za nezmyselnu kopu jedla, tak by si za chvilu nasetrila na vcelku slusny zaklad satnika (a vo vcelku slusnej velkosti, lebo by zhubla). Takze asi nie vsetky zeny po 50 bez penazi a s nadvahou su v tom nevinne…

Škoda, že se tady nedá reagovat přímo na konkrétní komentář.

Yes!… To taky stačí se v supermarketu podívat, co má kdo na sobě a co si veze v nákupním koši… Je zajímavé až zábavné vidět tu souvislost. Je to samozřejmě trošku zjednodušující prizma, ale stejně: kdo šetří na kvalitě oblečení, šetří většinou na kvalitě i u potravin.

Betty J: cesty busom by som nehodnotila - nikdy nevieme, ci ti Italove nesli iba do 30km vzdialeneho mesta na nejaku prehliadku - je rozdiel cestovat hodinu a 12 hodin

Pírek: „Nevím, čím to je, z dob socialismu přece byly zvyklé překonávat nástrahy a dělat zízraky, aby sehnaly věci zásadní potřeby. Tak kam se toto odhodlání dostat to, co chci, ztratilo? Je to věkem, "kapitalismem“, tím, že v dnešním výběru je jim těžko se orientovat? Překonat takovou pohodlnost pak.."

Protože jsou unavený, panebože, jsou za celej život upracovaný, udřený, většina z nich maká ještě teď, i když dřív už by měly nárok na důchod. Prostě nemají ten elán jako pětadvacítka, stojí celou pracovní dobu na nohou nebo makají jinak, nejsou to paničky z kanceláře. Obviňovat je z pohodlnosti nebo lenosti může fakt jen člověk s poněkud omezeným pohledem na svět! Chce to trochu tolerance, vy akorát ohrnujete nos.

Alex: No tak to doopravdy je. Jenže oni si to obhájí čímkoliv. Když někomu řeknete, že něco není ok., dotyčný se nad tím většinou nezamyslí. Naopak se začne bránit. Více či méně agresivně. Podle toho, jak mu to řeknete Vy a dle momentálního rozpoložení.
Je lehké chybovat, ale zastavit se a přemýšlet stojí námahu.
Pro tyhle „zanedbané lidi“ jsou zbytečnosti, o kterých píšete pseudoposlední radost ze života.
A klidně sebekriticky přiznám, že třeba ve zkouškovém, kdy ležím v knihách se musím hodně vyhecovat, abych nesklouzla k teplákové kultuře a pojídání toho všeho zmíněného, protože třeba týden nikam nejdu. Svádí to strašně. Jednou se mi stalo, že mi nevyšla zkouška, na které mi záleželo, pohádala jsem s rodinou a šla jsem v domácích teplákách, znechucená až na půdu, do kšeftu přes ulici pro brambůrky a velkou čokoládu s tím, že mi všichni můžou. Nechala jsem tam tehdy na „pochutinách“ tři stovky, bylo mi špatně z přežrání. Řekla jsem si dost, naučím se, zvládnu to, takhle bych se sobě hnusila. Ale představte si, že někdo tohle dělá každý den. A že si dost neřekne.

Víte ,že www.modnipeklo.cz tento týden řešili v Teleráně?
 http://video.markiza.sk/…lerano/65892

Tvůj web jsem našla náhodou před dvěma dny a nedělám teď nic jiného, než čtu tvé články. Musím říct, že hodně fotek zde mě velmi pobavilo, ale zároveň i zděsilo. Většinou souhlasím s tvými komentáři. Sice jsou tvrdé, ale za to pravdivé. A musím ti moc poděkovat za tenhle web, protože konečně někdo měl tu odvahu a napsat, jak to tady s ČR a módou je.
Když jsem si teď prohlížela fotky z tohodle článku, tak už ani nevím, jestli se mám smát nebo plakat. To je prostě katastrofa.

Jo a nemyslím to jako pohrdání, ale konstatování. Pro rejpaly. Ano, lze se do toho vcítit. Jen není dobré se tomu poddávat a říkat, že je to normální.

Alex: Přesně! Naprosto souhlasím.

@Lara - jasne, skuskove je samostatna kapitola A tiez som mala obdobia, kedy som sa prave zdravo nestravovala (tzv. „predstatnicove“, to bola hruza a des), ale neviem si predstavit, ze by som takto zila dlhodobo, pretoze som sa citila fakt blbo. A jo, jasne, zmenit/upravit zivotny styl zdravym smerom sa kope ludi nechce, a cim je clovek starsi, tym su zmeny narocnejsie, ale…

K oblékání, změně stylu, práci na vkusu stačí říct totéž jako ke všemu ostatnímu - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Pro Italy, viz příspěvky výše o autobusových zájezdech, jsme totéž co cikáni, Bulhaři a Rumuni a není divu - tady je péče o vzhled považováno jako něco povrchního „mám důležitější věci na práci, než trávit hodiny před skříní“. Takže já osobně chodím na manikúru i pedikúru, ke kadeřníkovi, nakupuju v sekáčích a na netu, sportuju, občas chodím na solárko. Můžu si to dovolit proto, že pracuju 16hodin denně, ale doma mám bordel jako v tanku, vařím 2× týdně a ještě nemám děti (29)… Nechci být služka, kuchařka a nákupčí. Chci být dlouho mladá a nesedřená a nerezignovaná, chci, abych se líbila příteli a sama sobě, svým dětem a celýmu světu. Přítel mě v tom maximálně podporuje a světe div se - je to Ital. Prostě se rád vrací k ženě, která vypadá a cítí se jako žena a jestli je to vykoupený tím, že jdeme 3× týdně do hospody, budiž. Je to o preferencích…

Majka: Oceňuji, že jen nemínusujete a napíšete svůj názor, jsem ráda, že se tu objevují i takové a je možnost o tom debatovat. Jen by bylo fajn odpustit si paničky z kanceláře. Nebo vysvětlete, jak si takovou představujete. Zajímá mě to. Prosím vyjádřete se.
Dám Vám příklad a nerada bych Vám křivdila.
Např. moje matka je stavební inženýrka a sedává v kanceláři. Docela dlouho tam sedává. A je štíhlá a vkusně oděná. Mnoho času nazbyt pravda nemá. Proto se tolik dožaduji o vyjasnění Vašeho pojmu. Nerada bych si musela myslet něco o pohrdání duševní prací. Ráda uznám, že jsem se mýlila.

Betty J. : Já chápu jak to myslíte, já bych si třeba na cestu autobusem do Itálie vzala džíny, tričko, nějaký svetr či mikinu a uzavřené boty. Když je to čisté a nezničené, nevidím v tom problém. Ale i když nejsem zastáncem tepláků a podobných hrůz, tak bych to pořád na tu cestu busem dokázala pochopit. Ovšem otázka je kolik lidí ty tepláky odloží po příjezdu na místo, to už je věc jiná.

alex: No právě. Proto by bylo dobré, aby existovala určitá sověta, že když člověku není nejlíp, neznamená to, že je třeba hodit flintu do žita nebo někomu do ruky a postavit se čelem ke zdi… Nebo k nákupnímu vozíku s čokoládou za dvacku a odít se k této příležitosti do křápů a tříčtvrťáků. Naopak. Každý může mít špatné období a je třeba mu pomoci a ponouknout ho k tomu, aby to období netrvalo věčně.

osvěta

Gábina - mne sa pri mamke podarilo zmeniť farbu - z oranžovo-červenej na svetlo hnedú (má 62 rokov) - čiže zosvetľovala po tónoch , nie naraz o niekoľko odtieňov, aby si zvykla a sama prišla na to, že je to lepšie … neviem, možno aj Vašej by pomohlo z čiernej prejsť najskôr na tmavo hnedú ?

Sasa - v príspevku som uviedla dcéry, lebo tu často dcéry vystupujú. V článku som však spomínala i tetu - ono to v skutočnosti nie je moja teta, ale je to môjho nebohého otca sesternica … čiže len veľmi vzdialená rodina - a práve preto som písala o komunikácii, všímavosti, zblížení a vzťahoch …

Když už se bavíme o těch tělesných proporcích…
Vzpomínáte na ten soudní spor, kdy operatér zapomněl v těle pacientky kovový nástroj o rozměrech 28×6cm? Zkuste si vzít 30 cm pravítko a přiložit si ho k břichu. Ztratilo by se vám tam? Mně rozhodně ne, já bych se ani neohnula. Čím silnější budete, tím vyšší je pravděpodobnost takového incidentu. Nejen, že na sebe budete špatně shánět oblečení, hrozí vám i jiné, daleko horší nepříjemnosti.
Holky, myslete na sebe, to oblečení je jenom taková třešnička …atakdále. Důležité jste vy, vaše pocity, vaše zdraví, vaše všechno. Nekašlete na sebe, vrátí se vám to všechno bohatě.

Gábina: v džínách si to neumím představit, jak bych třeba v tom autobuse přes cestu spala. Zkroutím se na sedačce, vyleze mi z džín zadek ven, bude na něj foukat, k tomu jsou dříny ještě hrubé a tvrdé… cetuju takhle ve velké objemné sukni, když na sedačce spím, zabalím do ní úplně nohy, takže na ně netáhne, nikde to při spaní neškrtí…ale co si mají vzít chlapi jiného, než ty tepláky:)

Styl často znamená nepohodlí, sakra, na to si zvykněte. To tady budeme všechny zanedbaný, plandavý, bez nápadu jen proto, že se budeme cítit pohodlně? Pro mě je teda důležitější cítit se žensky, stylově, svůdně, než pohodlně. Život není pohodlný a kdo to nepochopí, může si do smrti jen stěžovat a závidět těm, co to pochopili/y.

Lipt, Váš příspěvek mě přiměl k tomu, abych vyjádřila Adě své velké poděkování. Má totiž obrovskou zásluhu na vytržení jedné „rezignované užnavšeckostaré 60+“ z polyesterové hábitoidnosti.
Ano, jde o mou máti. Pamatuju se, že když jsem byla malá, oblékala se hezky, strašně ráda nosila třeba barevné korále sladěné s náramkem a naušnicemi … a vlastně ani nevím, kdy přesně zapadla do stavu „na to jsem stará“ a do polyesterových kredencoidních hábitů s divokými vzory, 3/4 či 7/8 kalhot a trekových superpohodlných sandálů. Ono to nebylo najednou, myslím, že proces začal v devadesátých letech, pomalu a nenápadně postupoval a před dvěma měsíci v metru vypadala velmi podobně té paní z prvního obrázku. Včetně těžce nepadnoucí podprsenky.

To, co nakonec pomohlo, byla bratrova svatba. Když jsem začala vyzvídat, co si vezme na sebe (povede přece jediného syna k oltáři;) ) - tak mi předvedla jeden ze svých polyesterových hábitů v temně hnědé s jakýmsi divokým vzorem. Že to bude akorát pro její postavení matky ženicha, že to bude „důstojné jejího věku“. Sice jsem poněkud zavyla, ale potichu, a zkusila na ni pomalu, že přece k tak slavnostní příležitosti by se hodilo něco formálního, ideálně kostýmek, třeba něco jako ten, který měla před cca osmi lety na jedné konferenci… no, mávla nade mnou rukou, že přece „už je stará na to, aby si kvůli svatbě pořizovala něco drahého nového“. Ještě jsem zkusila apelovat na to, že bude na spoustě fotek… no nic.

A za 14 dní při další návštěvě tajně spiklenecké „pojď se mnou do ložnice“ - no, a na posteli rozložený krásný, jednobarevný, chladně béžový, mírně vypasovaný kostým!!! Že prý se jí to rozleželo, a že synova svatba je přece opravdu něco, co mu nesmí pokazit nevhodným oblečením, že mu přece nesmí zkazit fotky…atd.
V tom kostýmu omládla o 15 let. A zhubla o 15 kg - není žádné monstrum, velikost cca 48, ale v tom polyesteru vypadala na metrák.
Pak jsem ovšem zavyla skutečně hlasitě - předvedla mi „topík, co si vezme do kostýmku“ - polyesterovou beztvarou černou věc s ďábelským bílostrakatým vzorem - prý „aby to voživila, ten kostým je takový mdlý“. Usoudila jsem, že po jemném nátlaku, který zafungoval, už si můžu dovolit i větší drsnost a tento předmět jsem smetla do hlubin podpostelových. Máti se divila, kde se ve mně tohle jako bere, tak jsem prozradila existenci Módního Pekla a článku „XXL průšvih“, s varováním. Ale to už máti byla natolik nahlodaná a odhodlaná vypadat na synově svatbě krásně, že šla odhodlaně číst (vše, včetně celé diskuse, která je řekla bych vskutku pro otrlé ) - a díky, Ado!! - ono to prostě zázrakem zabralo, jak kdyby jí spadly šupiny z očí! 

Na svatbu přišla oblečená krásně, v kostýmku, barevně sladěném jednoduchém topu, v botách na podpatku, vytáhla ze šperkovničky perly, které na sobě neměla nejmíň 15 let, doplnila hedvábným šátečkem - prostě naprosto neuvěřitelná proměna! Slušelo jí to o to víc, že právě při této příležitosti neuvěřitelně vynikla mezi záplavou tetiček v polyesteru. Asi si to sama ani úplně neuvědomovala, ale pak se mi svěřila, že za ní přišla jedna (mimochodem sama pěkně oblečená) dívčina z právě vyženěné příbuzenské akvizice, že prý jí musí říci, jak jí to jako mamince ženicha nesmírně sluší.
A je to fakt jak kouzlo, od svatby jsem ji neviděla v jediném polyesteru, pomocí polské kalkulačky si nechala spočítat velikost podprsenky a nakoupila si v Marks Spenceru ve výprodeji několik na střídání a vyházela nepadnoucí. Dokonce i její 7/8 kalhoty záhadně poporostly ke kotníkům (netušila jsem, že to má dole zip a dá se k tomu připnout ten chybějící kousek). Objevila se s barevně sladěnými červenými korály a červeným páskem…

Vím, že jsem vyplodila nekonečně dlouhý a nečtivý příspěvek. Ale třeba to poslouží jako důkaz, že ono to prostě JDE. Máti za ten měsíc neomládla, nezhubla, nezbohatla… a přesto na tohle všechno najednou vypadá. Je to jen v hlavě.

za dva roky mi bude padesá a zcela jistě mám pár kilo nadváhy. to, co má paní na první fotce, bych si určitě neoblékla, a pokud by v tom vyšla moje téměř 70 matka, určitě bych se na ni zlobila. byldím na vsi, cvičím, jezdím na kole i na inlinech.

Lara: no můžu to vysvětlit celkem jednoduše, i když nemám pocit, že by na tom nebylo něco nepochopitelného. Trošku s nadsázkou jsem paničkou z kanceláře označila právě ženu, která pracuje spíš „hlavou“ než fyzicky. Třeba zrovna já jsem typický příklad, takže přesně vím, o čem mluvím. No a pak je oproti tomu žena, kterou někdo nařkává z lenosti, která celou pracovní dobu pracuje fyzicky, ve výrobě, v zemědělství i třeba prodavačka, která celý den stojí na nohou, nevím, jak by taková žena po pracovní době měla chuť obcházet obchody, číhat na slevy nebo prohrabávat sekáče, a mám pro ni pochopení, protože to vidím u mé matky. Navíc v době mimo její pracovní dobu nejsou obchody ani otevřené, ale to je mimo.
Nikomu tady nevnucuji svoje názory, ani netvrdím, že by to měla být norma (i když to, kdo by měl určovat normu, je taky diskutabilní), jen se snažím naznačit, že názory některých lidí jsou velmi netolerantní a jednostranné, to co se mi nelíbí označím jako nevkus, čímž se paradoxně rovněž značně odlišujeme od zahraničí.

Tak já bych s dovolením taky přispěla k debatě o módě v pokročilejším věku, a to dvěma různými příklady z mého okolí.
Tak třeba moje prababička, ta je prostě odjakživa zvyklá, že když jde k doktorce/k tetě na oběd/k sestře na návštěvu/na hřbitov/vlastně skoro kamkoliv na veřejnost, tak se obleče hezky, což znamená kožené boty na mírném podpatku, dlouhé tmavé kalhoty, nějaký svetřík nebo halenka (klidně i veselá žlutá, hráškově zelená nebo fialová), kabelka, perly nebo zlatý šperk na krku. A to bydlí na vesnici, důchod nemá nijak závratný a většina věcí, které si v poslední době koupila, je z takové té pojízdné tržnice, která jednou do týdne přijede před místní sámošku.
Na druhé straně, moje babička z druhé rodinné „větve“ byla ohromně hezká ženská, hlavně měla opravdu nádherné husté tmavé vlasy, které měla v mládí snad do pasu. Ale byla vychovaná tak, že v momentě, kdy se vdala, šly vlasy nakrátko a ona se začala oblékat jen do velmi usedlých šedivých věcí. Sice si potrpěla na různé drobné detaily jako třeba hedvábný šátek (šedý) nebo brož, nedala dopustit na Chanel No.5, který dostala od svého manžela k narozeninám a hrozně milovala Francii a vše s ní spojené včetně módy, ale prostě jí přišlo, že nějaké barevné a střihově nápadnější věci se už na vdanou ženu nehodí (a její okolí ji v tom bohužel podporovalo). Sice by si v životě neoblíkla nic jako má paní na první fotce, ale myslím, že ta duševní rezignace byla dost podobná. Občas na ní bylo vidět, že by si i něco slušivějšího pořídila, ale nakonec jí v tom vždycky cosi v ní zabránilo, vlastně vypadala docela smutně, že už si to něco nemůže koupit (a přitom mohla). Je mi líto, že už nežije, protože jsem přesvědčená, že teď, když jsem starší a hubu mám prořízlejší, bych jí určitě pomohla dodat sebevědomí a třeba by svůj šatník a tím i sebe nějak oživila.
No a to srovnání mě přivádí k otázce, kdy a proč se to v člověku někdy zlomí a on přestane mít zájem sám o sebe, o to, jak na ostatní působí. Protože i když má moje prababička mnohem míň možností kde nakupovat a taky míň financí, nakonec z toho srovnání vychází tak nějak líp. Tak nevím, jestli je to vážně tím prostředím, kde člověk žije, nebo je to čistě o stavu mysli… skoro námět na nějakou studii, že. 

(A ještě dodatek k M&S, ano, není všude, ale ve slevách je opravdu lacinější než Vietnamci. Byla jsem tam teď v neděli, sice hlavně v pánském, ale i tam - chinos v různých barvách za 299,– a základní trička za 99,–. Jen chtít a hledat.)

Nechci obhajovat toleranci nevkusu, chraň bůh!, ale já si třeba dovedu docela dobře představit, že někdo opravdu nemá sílu, vůli, chuť řešit, co si vezme na sebe. Protože sama ty chvíle dobře znám. Rozhodně neobhajuju, když se někdo oblíká jak šupák, akorát chci říct, že to dovedu pochopit. A že si třeba kategoricky neřeknu, že ta baba z první fotky je hrozná socka, když se neumí líp oblíknout, ale často si spíš představím její život. (Ne vždycky, podle nálady ) Ono to oblečení prostě fakt souvisí s tím, v jakém je člověk duševním rozpoložení, a to nejen v krátkodobém, ale i v tom dlouhodobém hledisku, tj. třeba i s tím, jak byl vychován, jaké je nátury, co má za sebou, jaké události ho formovaly… Ano, v západních zemích je to třeba jiné, ale to je možná taky tím, že ten národ je jiné nátury, má za sebou jiné dějiny… U nás myslím byla ta péče o zevnějšek dost bagatelizovaná nebo snad i odsuzovaná jako buržoazní nešvar, módní časopisy se vozily ze západu… Nechci se pouštět do žádných socio-psychologických analýz, akorát tak přemýšlím, co všechno může vést u člověka k tomu, že jednoho krásnýho dne obuje trekové sandály a nechá si na hlavě udělat mahagonový voživení… Já naprosto vítám všechnu tu snahu o boj s nevkusem, jenom se na druhou stranu snažím i o to pochopení, proč je to tady tak, jak to je… A že se nedá vždycky říct „ta je hloupá, že na sebe takhle kašle,“ nebo „to si ten blbec myslí, že je to elegantní?“… Já třeba mám už 16 let diagnostikovanou depresi. A vím, že když je mi fakt zle (psychicky), je velký problém třeba jen vylézt ráno z postele. Prostě chybí síla. Ne tělesná, ale duševní. Není vůle. Člověk musí strašně bojovat, aby se přiměl k jakékoliv aktivitě. Deprese není jenom nějaký smutek, deprese je duševní ochrnutí. A člověk v takové fázi většinou ani nevyleze ven. Ale když jo, tak fakt vezme první, co mu přijde pod ruku, a je mu celkem jedno, co to je a jestli to ladí. Tím nechci říct, že každá zanedbaná baba má určitě depresi , ale jenom to, že někdy to není tak, že člověk na sebe prostě kašle… A nebo pokud byl někdo třeba vychovaný v tom, že utrácet za lepší hadry je zavrženíhodná rozmařilost a že ženská má být hezká hlavně tím, co má v sobě, tak taková baba v padesáti dost těžko přehodí výhybku a promění se v noblesní dámu… Neříkám, že to nejde, jenom chci říct, že rozumím tomu, že to někdo nedokáže a někdo k tomu třeba ani nedostane impuls… Ale rozhodně má smysl o vkusu mluvit a diskutovat a kritizovat, za pár generací to určitě doženeme /Moc se omlouvám za roztahanej příspěvek…/

S tou depresí vám držím palce. Vím co to je, trpím tím od gymplu (je mi 57). V depresivních fázích chodím obvykle v černé od hlavy k patě.

Já sice depresemi netrpím (naštěstí), ale naprosto chápu, že člověka někdy život tak semele, že nemá chuť nebo vůli cokoliv řešit. Jenže z toho množství umolousaných, neupravených a zanedbaně vyhlížejících lidí, které denně potkáváme, může být v tomto stavu jen několik málo procent. Ostatní se buď raději řídí davem, aby nevyčnívali, nemají vkus, nebo jsou pouze rezignovaní… a to je špatně. Dokážu ještě pochopit ty džíny a trička, jakkoliv se mi to nelíbí a nepovažuji to za nejpohodlnější oblečení. Ale nedokážu pochopit, jak někdo může chodit celé týdny ve špinavých džínách a zablácených botách. Dokážu pochopit odrosty, popřípadě nekvalitně obarvené vlasy; může se stát, že zrovna nejsou peníze nebo čas na návštěvu kadeřnice. Ale nedokážu pochopit pestrobarevné „voživení“, které z unavené a unaveně vypadající ženy udělá unaveně vypadající k-rvu.

Voživení není symptom depresivního stavu, nýbrž prostě symptom nevkusu, případně jiné duševní choroby.

Ada v pekelné formě, one and only!

Ta Karkulka je aspoň nad věcí, na fesťáku to beru .

Majka: No nevím, co děláte konkrétně Vy. Nechci se do Vás navážet. Ale ne každá „práce hlavou“ je stejně zodpovědná. Rozdíl je, zda děláte sekretářku, která nosí kafíčka a přepojuje telefony. Tedy takový ten dekorativní doplněk. A pak jsou práce hlavou, které vyžadují obrovskou zodpovědnost. Nasazení. Nebo… a to je tedy takový už velmi čnící argument, ale srozumitelný i lidem neochotným z jakéhokoliv důvodu přemýšlet… proč nechodí hnusně oblékané začínající lékařky, které dělají v nemocnicích, začínají, takže dělají maximum za minimum peněz, aby získaly po letech náročného studia nějakou praxi. Peněz asi mají o něco víc než žena u pásu, i když kdo ví? Ale energie si myslím a troufám i hodnotit, jistě i méně. Protože na rozdíl od těch manuálně pracujících nejdou domů s čistou hlavou. Proč tedy takové nechodí zanedbané a nevábné? Mám pár spolužaček s gymplu na medicíně. Vídáme se už sporadicky, protože zejména ony nemají vážně času navíc. Ale když už je potkám, jsou oblečené hezky. A upravené. Není to sice kostýmek a jehličky, ale mají lehký make-up, spíše pohodlné, ale stále elegantní oblečení… Proč to tak je?

Maja : já bych si to zase neuměla představit v té sukni Pro mě prostě džíny představují nejpohodlnější kus oděvu, proto bych je vzala na cestu. Zadek by mi nečouhal, protože nosím vysoký pas, žádné bokovky a na sedadlo se ve své velikosti (46) neschoulím . Hlavně mi v tom v noci není zima. Je to o zvyku, každý jsme jiný.

Karin:
Ale rozhodně má smysl o vkusu mluvit a diskutovat a kritizovat, za pár generací to určitě doženeme /Moc se omlouvám za roztahanej příspěvek…/
Souhlas. Netvrdím, že je třeba říkat, že jsou ti lidé dementní, ale je třeba říct, že s tím něco dělat lze a je třeba.
Také rozumím, když někdo nemá svůj den. Ale… Řekněte mi sama… Nezdá se Vám, že je poznat, kdy člověk jen neměl svůj den nebo to byl dočasný stav, a kdy už je to rezignace na dobu neurčitou a nevkus?

Kami, napsala jste to naopak velmi ctive a je to ostruvek nadeje v mori polyesteru.

Tak mě napadá… Babička mi kladla na srdce, že dáma se pozná podle upravených rukou a podle bot. Já bych ještě dodala vlasy. Sebevětší fashion victim má v životě blbej den. Ale jak by asi pak vypadala? Jako paní z obrázku jistě ne. Jistě by měla pěkné nehty. Ty Vám za týden blbec neopadají, když jsou udržované. Boty… taková žena si pak nevezme dejme tomu lodičky, ale je vidět, že ta obuv, byť pohodlná, byla nakoupena s nějakou úvahou. A vlasy i když jsou momentálně mastné, vykazují alespoň o stažení do ohonu či drdolu.

zkušenost s depresí mám, moje lékařka to podle toho posuzuje. jste nalíčená, vede se vám dobře. a tak to je, ale ï v té nejhlubší fázy, kdy nemohu z postele. bych si na sebe určité věci nevzala!

Můj děda měl za minulého režimu velké problémy. Byl na tom s nervama špatně. Nejprve to odnesl žlučník, potom ho doktor poslal k psychiatrovi, protože už si nevěděl jiné rady. Děda stále zvracel a bylo mu zle. Ale i k tomu psychiatrovi šel, jak mi říkala babička, s kloboukem na hlavě. Kdo nechápe, co tím chci říct?

Lara: já se rozhodně nechci pouštět do nějakého srovnávání, která práce je náročnější ať už na psychiku nebo fyzickou únavu. Poslední věc, kterou k tomuto tématu ještě řeknu: u člověka se toho může sejít víc - věk, vyčerpání, finanční nouze, starosti, jiný žebříček hodnot atd atd. U někoho všechno, u někoho jen něco, u někoho nic… je to individuální, proto si myslím, že by člověk neměl někoho oduzovat za to, co má na sobě, když neví, co ho k tomu vede.
Sama se ráda oblékám pěkně, ale jinak ať si každý dělá co chce, je to jeho věc a mně je to fuk 

Karin, ten pristup „odsuzovani pece o zevnejsek jako burzoazni nesvar“, pripadne „utracet se musi za hodnotnejsi veci nez hadry“ mam z rodiny taky. Byt si rodice mohli dovolit utracet vic.

Kdyz v tom vyrostete, tak nejak vam to neprijde, dokud nedospejete a nedostanete svuj rozum. V akrylovem svetriku a tenke prosivane bundicce ze sustaku mi byvala regulerne ZIMA, ac maminka rikala, ze mi zima byt NEMUZE. Prvni zima ve vlnenem svetru pujcenem od meho prvniho chlapce znamenala epochalni predel.

A dnes se to ve mne pere: MOHLA bych si dovolit utracet i pulku platu kazdy mesic za obleceni a boty, ale porad mam vnitrni zabrany tak cinit.

Lara : Mně teda nehty týden upravené nevydrží, pokud teda nemyslíte gelové nehty. Přírodní nehet mi vydrží upravený tak tři dny.

AnkoF,

ja jsem uvedal dane obchody jako priklady s peknou elegantni a kvalitni modou pro vekovou kategorii 50plus.

Levne nejsou.

Taky jsem vysvetlila proc. Nakupci proste pocitaji s tim, ze vysoce modni veci si kupuji mlade holciny bez penez, V 50ti uz ma zena splacenou hypoteku, deti z domu a ma penize (a chut) na kvalitni pekne nadcasove veci.

Samozrejme existuji i levnejsi obchody. Jen tam uz to proste neni ze prijdu a reknu prineste mi novou kolekci v modre barve a co kousek to skvely model. Musi se vic premyslet, hledat, cist cedulky, v duchu kombinovat, hlidat, kontrolovat.

Proste ty chybejici penize nahradit vlastni energii.

Vezmu- li vas modelovy pripad, zena 50plus, vel 42 - 44, male mesto, mesicne na utratu 500Kc. I z toho se da vybudovat pekny satnik, samozrejme casem (taky se do te situace nedostala pres noc, ze). Zazraky na pockani a zadarmo to nebudou.

1. Projet satnik a roztridit co sedi a co ne, probrat materialy, vse vyzkouset pred zrcadlem, dusledne zkusit vse se vsim zkombinovat. Pul dne v satniku je lepsi jak cely den bezhlaveho nakupovani. Snad z toho vypadne par nositenych vrsku.

2. Urcit si zakladni barevnou kombinaci. Treba tm modra. Nebo cokoladove hneda. A te se ze zacatku drzet.

Pak bych asi kupovala kazdy mesic jednu vec v poradi:

kvalitni kozene boty v dane barve (balerinky na podpatecku od Bamy v Renu za 450KC)

zakladni letni kalhoty ve svetle barve bezova/sv sediva (MS za 300KC, Mango za 450KC, v CA urcite se daji taky nejake najit)

svetla halenka/kosile/pros­te top dle typu postavy

zakladni svetrik bavlneny tm modry/hnedy na leto/mirny podzim (dneska jsem videla pekne v Mangu i v CA, cena kolem 300Kc)

Dal uz viz clanek od Ady o nakupovani. A fakt si myslim ze za pul roku je uz na cem stavet a zbydou i penize na korale, kabelku treba ne kozenou ale hezkou platenou v danych barvach.

Kdo chce prilezitost si najde.

Majka: Nebojte, nejsem zastáncem toho někoho prvoplánově vyšikanovat, ale spíše ukázat, že jsou lepší možnosti. Že je tak možné udělat si život hezčí. Tady to trochu svádí a nejspíše vypadám dosti bojovně a příkře, ale když někdo v mém okolí nemá období, snažím se mu připomenout, co je na něm pěkné a milé, jak už u zevnějšku, tak u povahy, a jemně ho dostrkat k tomu, že teplák, televize, čokoláda a rezignace by měly být maximálně odrazovým můstkem k cestě od blbého období k dobrému období.

Lara: jo, to souhlasím… ale taky se v duchu ptám, jaké kořeny má ten dlouhodobý nezájem o vlastní vzhled… Myslím, že je přirozené a normální, že ženská chce být kočka, a tak mě zajímá, proč některé nechtějí nebo je ani nenapadne, že by taky mohly být…

lara: pretoze su mlade a staraju sa o studium a seba. zeny v kancelarii sa obliekaju lepsie aj preto, pretoze sa casto vyzaduje dress code alebo su v kontakte s viac ludmi ako niekto pri pase

Gábina: Myslím nenalakovaný středně dlouhý nehet, zastřižený do kulata. Gelové právě naopak považuju za ohavnost pokud nejsou v provedení, aby zastoupily svým vzhledem nehet přirozený. Měla jsem na mysli, že dáma má nehty, které i v nepříznivém období vypadají, že o ně bylo pečováno. Nikoliv plesnivé neléčené nehty s oděrkama, špínou za nehty nebo právě ty ohavné olamující se gelovky s přezdobenou špičkou, které se hodí akorát tak do porna… a tam bych slovo dáma opravdu nepoužila. Dáma nechť se klidně dívá na německé fekální porno, ale sama by tak vypadat neměla.

Sasa: Pak je to ale skoro na psychologa, když se o sebe žena nestará celkově. Jako až tak, že ten vnějšek je jen odrazem degradovaného nitra. Když se ta žena začne opravdu vidět jen jako prostředek pro uživení rodiny a obstarání dětí a manžela. Tomu se rozhodně nevysmívám. Naopak tady by se měla chytnout za nos rodina a takové ženě pomoci a nenechat ji v tom. Ale to se bohužel neděje. Když tu Ada dá takovou fotku, měly bychom se nad sebou zamyslet a být tedy rády, že takto na tom nejsme a snažit se tak ani neskončit.

Lara : taky nevidím na gelových nehtech nic hezkého. Co se týče toho přírodního nehtu, hodně záleží na kvalitě. Já si nehty lakuju spíš výjimečně, ale nemůžu si pomoct, když nechám týden nehty být, tak mám pocit, že vypadají opravdu hrozně. Opravdu musím po třech dnech trochu zapilovat, zatlačit a trochu přeleštit, pak to celkem ujde. Je to i tím, že mám nehty celkem slabé a do véčka, takže ani upravené to není žádná sláva.Samozřejmě co platí u mě, nemusí platit u jiného.

Máti (65) ulovila například několik pěkných sak a sukní na evangelickém bazaru v Dobříši, asi je žádná jiná paní nechtěla Sama jsem si letos nakoupila hlavně v britských e-shopech www.dorothyperkins.com , www.evans.co.uk , www.newlook.com - Inspire, nádherné oblečení velikosti 48. Když jsem máti předvedla ten balík, zděsila se, kolik to muselo stát, ale pak naopak zírala, že krásné vypasované halenky od Dorothy Perkins stály do 400 Kč, trička Evans z dobré gramáže 150 Kč a podobně. Nedávno přišla s tím, jestli jí tam neseženu nějaké svetříky…

já se budu opakovat, ale pořád to nechápu… zanedbaná ženská má na to vlastně právo, protože (věk, starosti, málo peněz, nemoci…) ??? A vy všechny, co tu diskutujete a o sobě tvrdíte, že vypadáte vkusně (ráda tomu věřím), VY NEMÁTE STAROSTI? …a problémy? Je vám všem 20? Nejste unavení? Neplatíte složenky?
A než mi začnete klikat palec dolů, tak se nad tím, prosím, zamyslete.

A na cestování mám nejradši delší sukni nebo šaty z crashového materiálu. Pěkné, pohodlné, vzdušné a pomačkání nevadí.

Petula: Každý má starosti. Někdo jim podlehne více někdo méně. Já ti žádné minusy klikat nebudu. Podle mě to není omluva, ale důvod to řešit. Něco změnit.

Petula: kazdy ma pravo robit to co chce - je mozne, ze ak by sme sa navzajom videli, povedali by sme o sebe, ze sme zanedbane. zase sa netvarte, ze ak je niekto obleceni podla vas nevkusne, nema pravo zit. a ano, myslim si, ze ako slobodna, zdrava zena s dobrym platom mam urcite menej starosti ako 50tnicka s detmi, splatkami za auto, malym platom, tazkou pracou

Petula: já třeba nenapsala, že má někdo právo být zanedbaný… jenom jsem se zamyslela, proč je někdo zanedbaný… proč na to asi někteří lidi kašlou, když snad nikdo nechce být cíleně ošklivý…

Opět jsem se pobavila nad ignoranstvím některých lidí.
Mám jedno módní peklo doma a nevím co s tím. Je jí 18, chápu že se ještě možná hledá, ale proč proboha v 90% případů, kdy odchází ven vypadá jako v lepším případě pako v horším případě jako domina nebo prostitutka?

Já jen pořád nepochopím, jak někdo může o někom, kdo není oblečený podle vkusu dotyčného říct, že je zanedbaný?! Zanedbaný je podle mě ten, kdo je špinavý, roztrhaný a smradlavý!

tak žena 50+ už nemá tak malé děti, aby jí vzaly tolik času, aby si nemohla umýt vlasy, nebo upravit nehty 

a ano, svobodná, zdravá žena s dobrým platem má méně starostí než žena s dětmi, splátkami, malým platem a těžkou prací… ale tato svobodná mladá žena se třeba jednou vdá, bude určitě starší, o práci může přijít hodně snadno a taky nemá jistotu, že zůstane zdravá… takže co? Bude vypadat jako paní na fotce? …protože vám to zapadá do té vaší teorie?

Veroniko, mám doma módní pekla dvě. Je jim 20 a jsou to chlapci, jen tiše čekám, že to přejde. Zkoušela jsem to po dobrém, akorát přitvrdili.
Vypadají oba jako bezdomovci.

Mě vadí převaha těch „zanedbaných“. A budu mluvit o zanedbaných nejen zevnějškem, ale i duševně. Nebo spíš zejména duševně. A nebudu mluvit o těch maminách a babčách v tříčtvrťákách, které jsou udřené, ale o těch nevkusných. Je jich většina a mají pocit, že takto je to v pořádku. Teď říkám názor, za který čekám, že budu umínusována, ale zatím si za ním stojím, pokud mi někdo nedá pádný, hodně pádný argument. Minulý režim přál „obyčejným lidem“. Vlivem toho obyčejných lid získal větší sebevědomí nechat se slyšet. Podívejte se třeba na různé reality show. To je přehlídka nevkusných duševních mrzáků s potřebou exhibovat za mrzký peníz svou ubohost. A všimněte si, že oni si myslí, že jsou normálním vzorkem populace. Beze špetky studu. Proto odmítám akceptovat různé nešvary jako normu. Chápu je jako zoufalství, volání o pomoc. To všechno ano. Ale nikdy nepřijmu, že je to NORMÁLNÍ!

Petula - je mi krapet přes 30, problémů mám kopu, od poměrně vážných zdravotních, po katastrofální soukromý život, složenek platím hafo, ale přece jen se snažím chodit tak, aby mi to slušelo, včera mne dokonce jedna paní pochválila, jak moc mi to sluší. Ale chtělo to čas, naučit se, že džíny nejsou základem šatníku, že kalhoty z jiných materiálů jsou daleko slušivější a pohodlnější, a jaký střih sukně mi sedí a sluší.
A nevydělávám příliš, sice je to víc, než výše zmíněných 10 000, ale rozhodně to není nic, s čím bych si mohla vyskakovat. Oblékat se slušivě je jedna z mála radostí, kterou v životě mám a přestat s tím, tak prosím, aby mne ti co mne znají a aspoň trochu jim na mne záleží poslali k lékaři pro podezření na deprese.

Mně je 45 a žádné problémy nemám. Prostě jsem se tak rozhodla, že žádné mít nebudu a tak je nemám.
Mám se dobře a chci, aby to na mě bylo vidět.

Petula: no neviem, kedze teraz nemam take problemy ako 50tnicka tak nebudem sudit nieco co nepoznam. Je dost dobre mozne, ze nebudem mat cas ani peniaze na nic. Mozem sudit iba moju generaciu. Moja mama ma problem sa o seba starat. snazim sa to zmenit, ale na druhej strane, nemozem ju nutit do niecoho co naozaj nechce, len preto, ze nejake zeny na blogu maju pocit, ze to je hnusne. a ako tu uz niekto povedal, ta pani ma zle veci ale takto endokazme posudit, ci ma upraven nehty a podobne. Mne je uprimne na bliti, ked vidim strare vraskave zeny v sukni a divam sa na ich nohy. Mne to pride nevkusne. Mne iba pripada zabavne ako tu dokazu kategoricky zrusit nieco. Aj keby mal clovek problemov nad hlavu, nie je to dovod nekupovat si vkusne oblecenie? co je to za kravinu? Empatia vam nic nehovori? Som sa sana stretla v obchode s tym, ze predavacka sa zakaznicke vysmiala a povedala jej, ze v jej velkosti nic nemaju. Bolo by obcas fajn sa skusit na to pozriet aj optikou napr. 50tnicky, co o mode nic nevie a nevnimat vsetko tak egocentricky

Majka: zanedbaná nerovná se oblečená ne podle našeho vkusu… znamená to celkový dojem včetně výrazu ve tváři, účesu, pečování o chodidla (ve smyslu stejně je to jedno, jak vypadám, nemá smysl se usmát, …) je těžké to popsat v pár větách, aby to bylo pochopeno, jak je to myšleno
souvisí s tím celkové duševní rozpoložení
a uvědomte si, že nežijeme v izolaci, na druhé lidi působí, jak vypadáme a taky na to reagují, kolikrát i nevědomě. A nám to dává zpětnou vazbu, neumím si představit, že někomu neudělá radost, když ho někdo pochválí. Já jsem si to třeba uvědomila, když mi kamarád řekl, že mě pokaždé strašně rád vidí, protože je mu příjemné vidět, jak se usmívám… prostě všechno souvisí se vším, teď jsem se trochu zamotala, neumím to vyjádřit. Pokud někdo vypadá „blbě“, tak zase to má nějaký následek, třeba ten, že je pro druhé neviditelný, pro něj to nebude zrovna fakt povzbuzující sebevědomí…

označení blbě berte s rezervou, nenapadl mě výstižnější výraz 

Sasa: celý příspěvek patřil mně?
no, jestli 50tiletá paní o módě nic neví, tak všechny jsme nějak začínaly… ne?

a s tím výsměchem v obchodě, tak já zažila to samé u kadeřnice, která mě dokonce odmítla ostříhat, že na tak debilní vlasy, jako ty moje, neexistuje účes, že s tím nejde nic dělat… mám, dá se říct, normální jemné rovné vlasy… takže co? Už nikdy nevkročím k holiči? 

petula:nie, budem do obchodu chodit iba ked je to naozaj nutne, pretoze mi je to neprijmne a bojim sa ze sa mi zase vysmeju. Nie kazdy je superwoman ako sa tu snazite vykreslovat. pretoze vy s tym nemate problem, nema ho mat nikto iny. Suhlasim s Adou - na prvy pohlad pani vyzera hrozne. Na druhy pohlad nebudem hodnotit, pretoze neviem vsetky okolnosti. Vam to ale ide bez problem.

Petula: Obávám se, že někteří prostě nechtějí chápat, jak to myslíš. Pro ně bude vždycky upravenost nadstandard. Estetika luxus. Nikoliv přirozená potřeba člověka. Kdyby to takto brali všichni, byli bychom na stromech, protože všechno souvisí se vším. Já tomu říkám strčit hlavu mezi ramena a hlavně si nedovolit chtít víc. Škoda, že to není naopak. Bohužel Gausova křivka je velmi vypovídající i v tomto.

Prej „RAFINOVANĚSE­XYPYČO“ Jak jsem to četla, smíchem jsem si posrala křeslo.

Sasa: jak můžeš vědět, že já s tím nemám problém? Představ si, že mám… a snažím se s tím něco dělat, proto vím, že to jde. Je prostě pohodlnější nedělat nic, to je celé…

a pozor! nikdy jsem o nikom neřekla, že je hnusný, nebo vypadá hnusně…

Tady se stále „zanedbaným“ a chudším ženám doporučuje navštívit second hand. Dobrá tedy, doporučme některé voživené padesátnici s větší nadváhou sekáč, určitě zaplesá, ale co si asi tak myslíte, že si z něj odnese? Pytlovitou halenu ,nějaké khaki tříčtrťáčky a když se bude chtít jó vyfiňtit ,tak třebas i nějaké křusky s pořádnou špičkou. Už prostě těžko někomu změníte způsob oblékání a je jedno jestli nakupuje v second handu, Tescu, MS a nebo na tržnici.

Evidentně jste ještě neprošla žádnými životními útrapami, když nejste ochotná pochopit a tolerovat, že někomu prostě nemusí být pokaždé do smíchu.. jsou chvíle, kdy nepřemýšlíte o tom, jaké máte nehty nebo jak dlouho jste nebyla u kadeřnice… a nemluvím teď o depresi, ale o jakési dlouhodobé nespokojenosti, rezignaci apod. A my si můžem stokrát říkat, že stačí chtít, dokud to samy nezažijem, tak to nepochopíme. A ANO, ty ženy mají na to právo, tak je proboha nechte napokoji, protože po ničem jiném netouží! Teď je mi té paní z první fotky úplně líto a doufám, že se nikdy nedostane k tomuhle článku a k těmto komentářům.

Lara: tady přece nikdo nediskutuje o tom, že VY nebo kdokoli jiný se nemá oblékat vkusně, luxusně, být upravený… jen vám to nedává právo shazovat a hanět ty, kteří to z jakýchkoli důvodů nedělají!

no asi ano, nikdy nepochopim, ze niekto radsej umre ako by mal byt neupraveny a nic ine sa nepripusta. Ide o to, ze tu sa ani nepripusti alternativa. Proste vsetci su musia najst cas, pretoze si to vie najst par jedincov, vsetci musia preliezat sekace, musia hladat lacne a kvalitne veci, pretoze sa to podarilo niektorym inym zenam. a ak sa aj niekto citi zle, nie je to dovod davat to najavo, lebo pretoze su zeny, tkore sa citia zle ale usmievaju sa tak to sakra musia zvladat vsetci. Rezignacia je smutna, ale to nie je jediny problem

evidentně

Saša: to je názor jen pár jedinců tady z blogu, neměly bychom to brát jako všeobecný názor většiny 

Vážně to chce ten vzdor; probudit a periodicky v sobě oživovat pocit: „Ne, já prostě nepodlehnu. Nenechám se životem / okolnotmi usmýkat.“ Nejen v přístupu k zevnějšku…

Jsem dcera neviditelné matky, neviditelného otce, vnučka neviditelných prarodičů, neteř neviditelné tety… Za výstřední se u nás doma považovalo, co vybočovalo z rámce „staropanenská učitelka na národní škole“. (Samozřejmě se to netýkalo jen oblékání, zbytek - hodnotové postoje např. - si od toho už lze odvodit.)

Za žádou cenu jsem se s tím nechtěla smířit. A proti extrémní uťápnosti se samozřejmě musela nasadit neméně extrémní ujetost. Začalo to tím, že jsem se ve třinácti naučila šít (babička byla prvorepubliková švadlena, řemeslo ovládala perfektně, jen ty modely…), zamilovala se do The Cure a Oceánu, nosila dlouhé hacafraky ála Petr Muk v dobách „Rachel“. Pak následovala androšská „móda“, tedy jégrovo triko, dlouhé korálky na gumičce, dřevěné šperky, sukně až na zem, pruhované zvony. Další byl punk&anarchy - martensky, vlastnoručně šité kožené kalhoty, všechno obarvené načerno, počmáraná motorkářská bunda, kašmírový šátek za pasem, zelené vlasy, rudé vlasy (v r. 90 fakt těžká exotika). Potom to přešlo v těžký glamour - bíle napudrovaný ksicht, rudá rtěnka, černé nehty, černé linky, černá hlava, večerní oblečení i na den, Velvet Underground, Nico, Warhol…
Nakonec z toho všeho bordelu, všemožných stylizací, chaosu a „extrémismu“ vyšlo a ustálilo se to, čemu soukromně říkám „nekonveční a hravá elegance“, zůstalo kašlání na to, co „se zrovna nosí“, a odpor ke stádovitosti.

Podařilo se mi dodržet závazek, který jsem si dala někdy v osmé třídě, že já o sebe dbát budu, že nebudu litovat peněz za pleťové krémy (s postupem věku čím dál tím dražší), dobrého kadeřníka, pedikůru…

Jak říkám, byla jsem strašně naštvaná a odhodlaná. Ten strach, že budu-li žít podle představ své rodiny, budu ve třiceti panna s květákem na hlavě a budu dle rodinných tradic sedět někde spořádaně v účtárně, byl totiž strašný.

Ale - ono to takhle napsané vypadá jako děsná brnkačka, ale byl to lítý boj, bohužel i s lidmi, které mám ráda. Spousta scén, nedorozuměí, pláče… A možná právě proto dnes chápu, že na tohle prostě každý nemá náturu. Byť za sebe jsem ráda, že jsem tím vším prošla, že to nakonec všechno pochopila i mamka a je ráda, že se z těch rodinných s…k někdo konečně vyhrabal.

Jinak myslím, že nejlepší způsob, jak s tou neutěšeností, již kolem sebe vidíme, je pracovat hlavně na sobě samých, inspirovat ostatní, ale počítat s tím, že ne u každého to bude něco platné.

Majka: „…tyhle ženy netouží po ničem jiném, než aby jsme je nechaly na pokoji?“ .....

když mi bylo 12, umřela mi maminka, přede mnou najednou dospělácký život se všemi povinnostmi, do toho stěhování do cizí země, mezi cizí lidi a prakticky bez peněz, s taťkou jsme si přivezli jednu cestovní tašku… neříkejte o lidech, kteří se nechtějí smířit s touto rezegnací, že ničím neprošli…

Majka: přijde mi, že Vy absolutně nechápete význam toho, co tu napsala Petula nebo já. Nikde jsem nenapsala, že lidé nemají právo mít starosti a případně být neupravení. Neupravenost a absence soudnosti je rozdíl. A to je to, co Vy stále ignorujete. Naopak bych řekla, že netolerantní začínáte být Vy. Nechápu, jak si vůbec dovolujete spekulovat o tom čím jsem podle Vás evidentně prošla nebo neprošla. Já problémy řeším a stavím se k nim čelem. Vy jen dokazujete svou povrchnost. To je jako bych řekla, že neupravená ženská v tříčtvrťákách je kráva. A to jsem nikde neřekla! Chováte se stejně. Protože je nenosím, nemám starosti? nemůžu být nemocná, mít problémy v rodině, ve škole? To je totiž přesně to, co mi vadí. Dokud si nedám na hlavu mahagonovej drn a nebudu vypadat jak umučení světa, někteří si zřejmě budou myslet, že žiju na růžovém obláčku.

Petula: já sem neřekla, že lidé, kteří se nechtějí smířit s touto rezegnací ničím neprošli. Řekla sem, že jste asi ničím neprošla vy, když tvrdíte, že každý se má za každých okolností usmívat na své okolí… Nevím, jestli vám v těch těžkých dobách, které jste popsala, bylo do smíchu a jestli jste se tímto pravidlem řídila..

ÁÁ, tak konečně! KONEČNĚ! Ado, ani nevíš, jak dlouho čekám na tu fotku s batohem a botama na podpatku! Já to kritizuju VĚČNĚ, jelikož tady v maloměstě je toho nějak víc, než by bylo únosné. Můžu s klidem v duši říct, že paní na obrázku č. 1 mě irituje MNOHEM MÍŇ, než už zmíněná fotka (přece jen - je to stará paní, má už určitě něco za sebou - ale to byla mladá holka a to je víc, než politováníhodné!).

Majka: přijde mi, že Vy absolutně nechápete význam toho, co tu napsala Petula nebo já. Nikde jsem nenapsala, že lidé nemají právo mít starosti a případně být neupravení. Neupravenost a absence soudnosti je rozdíl. A to je to, co Vy stále ignorujete. Naopak bych řekla, že netolerantní začínáte být Vy. Nechápu, jak si vůbec dovolujete spekulovat o tom čím jsem podle Vás evidentně prošla nebo neprošla. Já problémy řeším a stavím se k nim čelem. Vy jen dokazujete svou povrchnost. To je jako bych řekla, že neupravená ženská v tříčtvrťákách je blbá. A to jsem nikde neřekla! Chováte se stejně. Protože je nenosím, nemám starosti? nemůžu být nemocná, mít problémy v rodině, ve škole? To je totiž přesně to, co mi vadí. Dokud si nedám na hlavu mahagonovej drn a nebudu vypadat jak umučení světa, někteří si zřejmě budou myslet, že žiju na růžovém obláčku.

lara: no a ja mam pocit, ze trvdite, ze aj ked sa clovek citi na prd, nie je to omluva. a to si ja nemyslim. kedze ma kazda iny pohlad na vec tak sa nikam nedostaneme. a ukludnite sa, pretoze spadnete z oblacku

Sasa: Milá Sasa, nikde jsem nic takového nepsala. Věřte, že stojím na zemi nohama a vyndejte si hlavu ze zadku. Naopak jsem napsala, když si to najdete výše, že i sebeupravenější žena nemusí mít vždy svůj den. Ale tak nějak tuším, že Vy budeme principiálně brojit než byste se zamyslela, že nic takového, co mi podsouváte jsem tu nenapsala. Člověk, který nemá soudnost není totéž, co člověk, který má starosti a z nějakého důvodu si vzal místo lodiček kecky.

Majka: já nikdy neřekla, že se máme usmívat za každých okolností… nepřekrucujte má slova

Lara: no je fakt, že význam toho, co jste napsala teď jsem opravdu nepochopila… Ten komentář o tom, že ničím neprošla, patřil uživatelce Petula (zapomněla jsem to tam napsat) jako reakce na její komentář o usmívání se na ostatní…
A to, že nesouhlasím nebo nepřitakávám vašim názorům znamená, že jsem je nepochopila?! Ne, jen říkám svoje, které jsou prostě odlišné, to snad můžu, ne? 

Lara: „Protože je nenosím, nemám starosti? nemůžu být nemocná, mít problémy v rodině, ve škole?“

To jste vystihla přesně, lidi takhle uvažují. Když mám růžové šatičky, bílé lodičky, pěstěné vlasy, decentní make-up, hezky voním, chodím vzpřímeně a ještě se tvářím přívětivě (a mně konkrétně ještě k tomu všemu pořád zůstává takový ten dětský úsměv - ó, hotová to pohroma, a okolí mě vnímá jako bytost v podstatě spíše roztomilou), nikdo mi nevěří, že už několik měsíců spím 4 hodiny denně, 12 hodin denně makám, dítě má mononukleózu, tatínek je po mrtvici a celoživotně už bude kakat do plínek, složenky se na mě valí ze všech stran… Když se totiž můžu „načančat“, jistě to se mnou nebude tak hrozné. A já přitom padám na hubu a ve vypjatých chvílích občas i doslova brečím únavou. Ale lidi už jsou zkrátka asi takoví.

Hej, hej, holky, ne že by mě tahle diskuze o důvodech rezignace nebavila, naopak (Lachenauerin pokaždé bravo!), ale to vaše se už začíná podobat chatu, tak pozor, ať nejste asimilovány…tře­ba:)… (fórum)

petula: Asi je to házení hrachu na zeď… myslím, že kdo chtěl, pochopil. Kdo nechtěl pochopit… Inu… Každému, co jeho jest, každý si také nese následky svého konání.

Kromě toho, že Lara celkem vystihla můj názor na diskuzi o souvislosti životních problémů a vzhledu bych si ještě dovolila poznamenat, že ne za každým drnem na hlavě je těžká životní situace. Přečtěte si někdy diskuze pod módními články třeba na Novinkách. Velmi často tam narážím na ženy, které tam zcela otevřeně přiznávají, že jim je jedno, jak vypadají a jsou na to HRDÉ, protože podle nich platí, že čím hůř člověk vypadá, tím krásnější je jeho osobnost, tím je chytřejší, míň povrchnější a jeho hodnoty jsou opravdovější (a samozřejmě jsou často i toho názoru, že čím hezčí ženská, tím větší kráva a snobka). Netvrdím, že je to případ té paní z fotky, ale takových je hodně a myslet si, že všichni otřesně oblečení a neupravení lidé jsou takoví proto, že zrovna mají depresi nebo trable v rodině by bylo přinejmenším naivní. Takoví lidé, jaké jsem popsala, jsou pro mě mnohem větší peklo než ženská, která má zrovna těžké životní období a nemá dost psychické síly na to se pořádně upravit. Těžkou životní situaci naprosto chápu, ale tupost nikoliv. A tím hůř, že těžká životní situace třeba časem přejde, ale ta tupost…

Lachenauerin: Děkuji.