Ado, děkuji za úžasný článek! Že bych byla dnes první? 
Materiály 3.: hedvábí
20.11.11 | autor Ada
Hedvábí je v Česku něco jako lochnesska: všichni tuší, že existuje, ale nikdo ho vlastně pořádně neviděl. Kolují o něm různé zvěsti - že je drahé, nesehnatelné, extrémně náročné na péči a musí se šít nejlépe pouze ručně. Většina lidí zná jen šátkové pongé, a bohužel to platí i pro mnoho tvořivých duší, které pak z této původně levné podšívky do kimon vyrábějí všechno, kravatami počínaje a plesovými róbami konče.
Hedvábí bylo podle všeho v Číně známo již v období neolitu (mladší době kamenné, cca 7500-4500 př. n. l.) Bourec morušový, motýl, jehož housenky "vyrábějí" hedvábné vlákno, je domestikované zvíře, vyšlechtěné z původních divokých forem; v Číně se chová přibližně od 14. století př. n. l. Bez lidské péče by nepřežil. Larvy jsou velmi choulostivé a živí se pouze listy bílé nebo černé moruše, je proto potřeba na ně neustále dohlížet a starat se o ně. Larvy se krmí a rostou 20 až 30 dní a po této době se zakuklí - každá larva má dvě slinné žlázy, které produkují hmotu, z níž se po ztuhnutí stane hedvábné vlákno. Housenky je před kuklením potřeba narovnat do speciálních "kuklíren" tak, aby se kokony nezamotaly do sebe. Výroba kokonu larvě trvá jeden až tři dny a je v něm namotáno 500 a více metrů vlákna. Na rozdíl od vláken bavlněných nebo vlněných je to hedvábné vcelku, proto je možné z něj vyrobit tak jemné látky. Kukla se namočí do horké vody, která změkčí sericin (lepkavou hmotu, jež pomáhá držet kokon pohromadě), najde se konec vlákna a kukla se pomalu rozbaluje. Další zpracování už závisí na tom, jaký má být výsledek.
Hedvábí se dnes nejvíc vyrábí v Číně, Indii a Japonsku. V 6. stol. n. l. byl bourec morušový propašován i do Evropy a hedvábnický průmysl se uchytil především v Itálii. Ještě dnes se zde vyrábějí velmi luxusní (a velmi drahé) hedvábné látky.
Kromě domestikovaného bource morušového (Bombyx mori) produkují použitelná vlákna také další příbuzné druhy. Příkladem jsou např. hedvábí tussahové (tassar, tasar), muga, atlasové (také ailanthus, fagara - neplést s atlasovou vazbou) a eria, která jsou méně kvalitní, jsou však odolnější a mají zajímavou "přírodní" strukturu. Kokony těchto druhů nelze rozmotávat, jsou z nich krátká vlákénka, která se spřádají podobně jako vlna a bavlna.
(Informace v úvodu jsem čerpala mimo jiné z knihy Čína, země hedvábí od Heleny Heroldové, která je aktuálně v prodeji spolu s dalšími knihami z edice Dějiny odívání nakladatelství Lidové noviny; a z knihy All about silk autorky Julie Parkerové. Knihy o hedvábí, jeho historii a všem, co s ním souvisí, hledejte samozřejmě hlavně v zahraničí.)
Vlastnosti hedvábí
Největšími přednostmi hedvábí je jeho lehkost, pevnost a lesk. Luxusní, tlumený lesk pravého hedvábí není snadné napodobit. Hedvábné vlákno je vzhledem ke své jemnosti velmi silné (bohužel to neznamená, že i všechny hedvábné látky jsou extrémně odolné, záleží na vazbě a zpracování). Snadno se barví, s výjimkou "divokých" hedvábí od jiných druhů housenek. Hedvábí je prodyšné a dokáže zahřát. Je odolné proti plísni a nežerou ho moli, škodí mu však zásadité prostředí, tedy mýdla a prací prášky kromě těch určených na jemné látky, chlorové bělidlo (savo) a také pot, oblečení nošené přímo na tělo je proto lepší chránit podšívkou a případně potítky. Žehlit se musí jen mírně teplou žehličkou a nemělo by být nikde na přímém slunci (to se týká hlavně hedvábných závěsů nebo dekoračních látek). Nepoužívejte napařování! Pára se smí dotknout jen sametu, který se naopak nemá žehlit na sucho.
Některé hedvábné látky lze prát, jiné se musí pouze čistit. Při praní může látka ztratit tuhost (šantungy, dupiony) nebo se poláme tak, že už ji nikdy nevyžehlíte. Kdybyste proto chtěli zkusit něco vyprat, je ideální vyzkoušet to nejdřív na odstřižku stejné nebo podobné látky. Perte každopádně ve vlažné vodě, s jemným pracím prostředkem a opatrně, bez mačkání, muchlání a ždímání; po vyprání položte na osušku, zabalte do ruličky a vodu jemně namačkejte do osušky. Pak pověste nebo volně rozložte. Mokré hedvábí je stejně jako mokrá vlna slabší než suché a snáze se poškodí.
Jak se hedvábí pozná při testu v plameni si můžete připomenout zde. Dalším poznávacím znamením je typický pach, který je ale u většiny hedvábných látek nepostřehnutelný. Vynikne při namočení, zvlášť v teplé vodě.
Jaké oblečení z hedvábí?
Hedvábí se jednoznačně hodí především na společenské nebo svatební šaty. Stačí koupit levnější šantung v ceně 450 Kč/metr a hned vypadáte stokrát lépe než v laciném saténu. Z hedvábných kostýmovek se šijí luxusní dámské kostýmky, ale i pánské obleky. Hedvábný žerzej je velejemná splývavá látka na topy a šaty. Tenké žoržety, šifony a krepy jsou pěkné na průsvitné letní tuniky (na vrstvení třeba s tílkem), ze silnějšího krepu, krepdešínu nebo jemného gabardénu můžete mít halenku nebo letní šaty. Z buretu, lněného plátna nebo noilu, látek s hrubší strukturou, se dobře šijí ležérní, volné oděvy.
Co z toho najdete v našich obchodech? V lepších buticích jsem zahlédla i dámské kostýmky z dupionu nebo krepdešínové šaty, v řetězcích ale najdete tu a tam kousek (zpravidla tuniku nebo košili) z tenké hedvábné látky, které se anglicky říká "china silk". Je podobná habotai, jen je měkčí a splývavější. China silk má jednu pro výrobce velmi příjemnou vlastnost: je to nejlevnější hedvábí, které se dá koupit. Je lehké, může se opatrně prát, mačká se, ale jde snadno žehlit, takže i pro zákazníka má své výhody.
Hedvábí pod mikroskopem
Hedvábí je pod mikroskopem celkem nudné. Rovná hladká vlákna bez šupin nebo kolínek, místy s typickými zploštěními s nerovnými okraji.
Nitka z tussahového hedvábí je spředená z krátkých vlákének, protože dlouhá vlákna nelze z kokonů divoce žijících hedvábných můr získat. Vlákna mají různou kvalitu a často nepravidelný tvar.
Hedvábné látky
Hedvábné látky nakoupíte v obchodech v ČR, v zahraničních e-shopech nebo třeba na eBay. V českých kamenných obchodech moc nehrozí, že by vám místo pravého hedvábí prodali umělé, zvlášť když si explicitně řeknete o přírodní hedvábí. V zahraničí je dobré mít vytipované spolehlivé obchody, ale v západoevropských a amerických e-shopech je to většinou také v pořádku. Velký pozor si dejte na eBay na prodejce z Indie, Malajsie, Thajska a dalších východních zemí. Můžete tu levně koupit hezké přírodní hedvábí, ale taky pěkně naletět (obojí jsem poznala na vlastní kůži). Poznámka: látky označené jako art silk nebo i prostě silk (bez přidaného natural či pure) jsou umělé hedvábí.
Obchody, které u nás prodávají hedvábí: z kamenných spolehlivě Kalců, Marlen, pražská Bolena, velkoobchod Aped, brněnský Biltex; z e-shopů všemi deseti doporučuji Sartor, který má nakročeno stát se skutečně specializovaným obchodem s velmi širokým hedvábným sortimentem, což je v Česku celkem unikát (jakékoli úzce specializované obchody, nejen ty s látkami). Nedávno jim v sortimentu začaly přibývat novinky jako krep, duhový dupion a různé směsovky.
Spolehlivé zahraniční obchody: Stoffe Moeller (Německo), Komolka (Rakousko; e-shop vyzkoušený nemám), Cheap Fabrics (UK), na eBay prodejce Silk Home (UK).
Při nákupu si vždy ověřte šířku látky. Hedvábné materiály se vyrábějí v široké škále šířek, většinou menších, než jsme zvyklí (90 cm, 114 cm).
Jemné pongé a habotai si můžete sami osahat v libovolných výtvarných nebo hobby potřebách. Jsou to látky v plátnové vazbě, nepříliš pevné a lehké jako dech. Přestože běžně koupíte polotovary z těchto látek na košile, blůzy nebo kravaty, ve skutečnosti se na ně moc nehodí. Pongé je ideální na lehké šátečky, jako podšívka nebo na vrstvené rozevláté šaty. Jestli se vám nad každými pomalovanými šaty z pongé rozklepou kolínka, že takový luxus musíte mít, tak se hezky posaďte a přečtěte si, jaký sortiment se skrývá mimo obzory nic netušících tvořilek.
Velmi rozšířené v obchodech jsou šantungy a dupiony. Na první pohled je od sebe skoro nepoznáte: šantungy jsou lehčí a hladší než dupiony, ale i v obchodech to často pletou (nebo jim to popletené prodá už dodavatel). Pro obě látky jsou typické jemné nitě v osnově a silnější, nepravidelné v útku. Vzniká tak zajímavá struktura - a každopádně nejde o kazy.
Dupion se dobře šije, ale třepí se jako ďas; švy by neměly být příliš namáhány, jinak mají tendenci se vytrhávat. Dupion nesplývá, naopak, skládá se jako papír, takže se hodí na bohaté sukně, balonové sukně a všechno, co se přesně tvaruje pomocí záševků - mimo jiné se totiž také velmi dobře žehlí. Je to nemačkavá látka, ve které se nemusíte bát si sednout.
Dupiony, šantungy a také hedvábné tafty se velmi často dělají šanžánové, tedy měňavé. Látka mění barvu podle toho, z jakého úhlu se na ni díváte nebo odkud dopadá světlo. Tajemství šanžánových látek je poměrně prosté: osnova má jinou barvu než útek.
Další zvláštní efektní látkou je duhový dupion (opět Sartor, kdybyste hledali). Látka je velmi měkká, ne tak tuhá jako běžné dupiony, a v útku jsou různobarevné nitky.
Šantungy se mohou opatrně prát ve vlažné vodě, nesmějí se během praní mačkat (už by to nešlo vyžehlit) a je třeba počítat se změkčením látky. Dupion doporučují na Sartoru pouze chemicky čistit, mimo jiné totiž hrozí, že se volné útkové nitě srazí. Zkusila jsem kousek dupionu vyprat a jde to, ale látka částečně ztratí lesk a tuhost. Kdybyste ovšem chtěli něco pro běžné použití, třeba barevné letní kalhoty, kde změknutí nevadí, můžete je klidně prát doma v ruce. Barvy jsou velkou výhodou dupionů: látka se dá nabarvit na velmi zářivé odstíny, které leskem hedvábí ještě získávají na kráse, a nabídka je skutečně široká.
nabídka žlutých, zlatých a oranžových odstínů dupionu u Komolky ve Vídni
Hedvábný taft je chováním podobný dupionům. Také nesplývá, ale skládá se, a navíc krásně šustí. Nesmí se však prát, zkrepatěl by, ztratil lesk a mohly by se na něm nadělat skvrny. Taft je tkaný v plátnové rypsové vazbě (rypsová vazba má jemné příčné žebrování, protože osnova je hustší než útek), která je odolnější než obyčejná plátnová vazba. Žebra jsou však tak drobná, že pouhým okem skoro nejsou vidět.
Rypsové řádkování je lépe vidět na tomto vzorku látky, které se přímo říká ryps (vyfocený vzorek není z hedvábí):
Do plastické struktury je pak možné speciálním strojem vytlačit vzorek, který odráží světlo a při pohybu se tudíž mění. Efekt se nazývá moaré a stejně se říká i takto upraveným látkám.
A ještě jedna rypsová látka: hedvábné fajé (faille). Jemný materiál s výraznějším žebrováním, než má taft, ale s méně výrazným než u rypsu.
Velmi luxusní, těžkou, pevnou, nesplývavou látkou je dyšes (duchesse). Líc je hladký, saténový, rub matný. Dyšes je naprostá jednička pro svatební šaty a velké večerní toalety. Je bohužel náročný na údržbu, musí se jedině chemicky čistit, voda na něm zanechává skvrny.
Christian Dior, couture jaro 2010
Na opačně straně saténového pole stojí charmeuse (šarméz), jemná, lehce průsvitná látka v saténové vazbě, s lesklým lícem a matným rubem. Charmeuse je splývavá látka, příjemná na tělo, ráda se ale zachytává (stačí naštípnutý nehet a průšvih je na světě) a hodně se mačká.
Krepdešín (crepe de Chine) je hladká, splývavá látka s jemně zrnitou strukturou, vytvářenou vysoce kroucenými nitěmi, z nichž je krepdešín tkaný. Může být jemný, skoro průsvitný, i silnější; je mírně lesklý. Vytváří měkké vlny, je vzdušný a skvěle se nosí, je to proto oblíbený materiál na halenky nebo šaty, hlavně na letní, protože je chladivý. Může se prát v ruce nebo na jemný program v pračce. Při šití ovšem klouže a utíká na všechny strany.
Halenka z červeného krepdešínu:
Hedvábný serž je mírně splývavá, šustivá látka tkaná v keprové vazbě. Serže se používají především jako podšívky, oblíbené acetátové podšívky jsou ostatně imitací dříve používaných podšívek hedvábných. Ze serže ale můžete mít také šaty, halenku, kravatu nebo šátek. Látku je možné prát.
Detail serže:
Hedvábný gabardén je silnější, matná látka v keprové vazbě. Může být hodně silná (na kostýmy, obleky, kalhoty, pouzdrové šaty, sukně) nebo tenčí a měkká. Na fotce je gabardén ze směsi hedvábí a vlny:
Detail látky. I v keprové vazbě lze použitím různobarevných nití vytvořit šanžánový efekt.
Hedvábná oblekovka, silná, tuhá, nesplývavá látka.
Tatáž látka poničená praním a ždímáním. Vlákna se polámou a nespraví to ani žehlení. Oblek nebo kostým z takové látky se musí dávat čistit stejně jako vlněné pánské obleky.
Z hedvábí je možné utkat velmi jemné, lehoučké látky. Těm to nejvíc sluší na vrstvených oděvech, dělají se z nich také závoje a lehké šátky.
Organza je lehká, průsvitná, ale tuhá. Dá se nabírat a skládat a používala se hlavně na spodničky a různé výztuže. Dá se použít také jako dekorační látka nebo na výrobu ozdobných prvků na šaty (kytičky, mašle).
Šifon a žoržet jsou naopak splývavé. Obě látky jsou tkané z kroucených nití ve volné, vzdušné plátnové vazbě. Často se mezi sebou pletou; šifon je však měkčí, tenčí a méně krepový než žoržet. Obě látky se také špatně šijí, při stříhání se kroutí a utíkají ze stolu a hlavně je na líci vidět všechno, co jste udělali na rubu, takže velmi záleží na vypracování. Nedoporučuje se tyto látky prát, mohou se na nich objevit skvrny. Látka se hodně mačká a snadno se poškodí.
Na fotce je krepšifon nebo také krešovaný šifon - povrch není hladký, je na něm patrné podélné řádkování. Stejný případ je na následující fotografii:
Žoržet pod mikroskopem. O krepu, kroucených nití a struktuře krepových látek jsem už psala v tomto článku.
Vzorek tussahového hedvábí. Látka je tkaná velmi volně, má nápadnou strukturu danou použitím nerovnoměrně silné příze v útku. Tussahové hedvábí je měkké, příjemně se nosí, špatně se ale barví, takže je většinou k dostání jen v přírodní krémové barvě.
Buretové hedvábí vypadá podobně jako "planá" hedvábí, vyrábí se však z buretu - odpadu při výrobě normálního hedvábí. Odpad, který vznikne při smotávání vláken z kokonů, se nazývá chappe (šap, šapové hedvábí); krátká vlákénka nepoužitelná na šap a odpad ze spřádání šapu jdou do buretu.
Buret má sice hrubou strukturu a drsný povrch, v němž jsou místy zatkané nečistoty, ale je měkký a vcelku příjemný na nošení. Nejčastěji se z něj šije letní oblečení podobně jako ze lnu.
Noil (matka) je podobný případ, používají se na něj však krátká odpadní vlákna z vnitřků kokonů.
Buret, noil i šap je možné prát v ruce, ale pozor, sráží se. Při namočení vydávají poměrně intenzivní pach.
Existuje spousta dalších hedvábných látek, o nichž se nebudu podrobně rozepisovat. Hedvábný batist je jemná látka v plátnové vazbě, velmi podobná pongé. Z hedvábí lze také utkat mušelín, gazar, voál nebo gázovinu. Běžné jsou brokáty a jiné žakárové látky. Krep a krepdešín mají kolem sebe mnoho příbuzných látek: krep marokén (crepe marocaine), krepon, dabl krep (double crepe), krepsatén (crepe satin) a další. Některá hedvábí se označují jen podle původní země, kde byla vyrobena: již zmíněné čínské hedvábí, pak japonské hedvábí, indické hedvábí, thajské hedvábí, francouzský krep... Do skupiny látek s rypsovou vazbou patří ještě klot, popelín, bengalín nebo grogrén. Nezmínila jsem také hedvábné úplety, velmi splývavé a jemné látky, z nichž se dělá pohodlné spodní prádlo, ale i šaty. Na kravaty a šátky jsou určeny speciální látky s keprovou vazbou, např. fulér (foulard, šátkovina) a surah (kravatové hedvábí).
).
Já jsem totiž Opavačka a Opavu miluju 
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky