Burda 11/1993

.

Příspěvek upraven 27.09.13 v 19:58

Kdyz jsem byla na zš, tak mi sestra upletla horcicove zluty svetr s mickey mousem - skoda, ze uz bych se do nej asi nevesla, na party by byl jak delanej:D

Mne taky, hned jsem si predstavila fotku na sartorialistovi, tam by s ni nekdo urcite rozumne nalozil.

I mně se ta plisovaná sukně líbí a budu si možná fandit, když řeknu, že snad mám jakž takž všech pět pohromadě 

Koukám, že nejsem jediná, komu se ta divoká plisovaná sukně líbí (i když bych ji prodloužila). A taky si troufám skromně odhadnout, že mám všech 5 pohromadě 

Naopak romantickou halenku se sametovým kabátkem bych si vzala pouze v případě, že bych chtěla vyrazit na maškarní za bukanýra 

I já se přidávám. Klidně bych jí brala, delší, k sandálkům a černému tričku. V jiných kombinacích je ale dneska nositelné z tohoto výběru snad vše, kromě toho pomačkaného sametu.

To oko na úpravu vlasů bych určitě ještě někde vyhrabala.
A do mých sametových minišatů v barvě myššího kožíšku třeba ještě zhubnu, jen návleky jsem měla tylové a do špičky na gumičku.

Ty šaty s gipýrskou krajkou mi maminka ušila na maturitní ples! 

Já je měla taky, jen ne jako maturitní. Dělají krásnou postavu.

I já jsem si je ušila na ples ale materiál bych si dnes na sebe nevzala - PS satén.
Ale stejně šaty budily pozornost, byly úplně jiné.

I já jsem si je šila na ples, tedy s trochu jinou sukni. Byly nádherné, ještě je mám a kdybych se do nich vešla, klidně bych v nich na ples zase vyrazila. Ostudu bych v nich určitě neudělala.

Ešte stále mám doma jeden obrovský dlhý a široký sveter v rôznych odtieňoch zelenej a modrej, milovalal som ho

… a to já bych si tu sukni klidně lajzla!

Gipýrská krajka se česky nazývá vzdušná, vyráběla se v Krajce Kraslice a v Tylexu, bohužel ne v tak zajímavých vzorech. Obě továrny již neexistují.

Omyl, Tylex existuje, funguje. www.tylex.cz

V Krajce se vyráběly i takhle krásný věci, bohužel se nedostávaly na tuzemský trh

Já už prošmejdila net několikrát za účelem vypátrání právě téhle „gipýrské“ krajky - a marně. Ovšem hledala jsem termín „vyšívaná krajka“, tak možná proto… Jak vidno, člověk se pořád učí, budu hledat jiný termín. Ale jak vidno, synchronicita opět zafungovala, Karl Gustav Jung by se zaradoval.
Svetrová párty už mi nehrozí, z většiny právě těch obřích šílených svetrů postupně vznikly ponožky nebo něco, co zdaleka nebyla taková divočina. 

Příspěvek upraven 18.03.13 v 09:54

Já měla těch svetrů tolik, že na ponožky vlnu ještě mám. Byla a ještě pořád jsem vášnivá pletařka.

A do těch obřích svetrů patřily i obří ramenní vycpávky. I sebesubtilnější dívka pak připomínala zápasníka ragby.

Šaty s gipýrskou krajkou jsou překrásné, taky by se daly nosit i dnes.

Ja bych brala ty boty z barokoveho modelu.

Na podobné boty jsem už narazila mockrát v secondhandech, takže možná by se vyplatilo pátrat spíš tam. 

Mně se líbí ten úplně první svetr. Ne ve smyslu, že bych ho nosila, spíš že vyvolává nostalgii - takový měla maminka když jsem ještě byla malá, roztomilá a neměla žádné starosti.

Šílená barevná sukně je nádherná, na rozdíl od té hrůzy která se rozkládá od pasu nahoru a vrcholí u krku. O obrázek výš myslím že by se to dalo nosit bez problému i dnes (možná s jiným účesem).

Jako dítě jsem v 90. letech podobný kožíšek dostala od babičky k Vánocům. Dodnes si pamatuju, jak byl heboučký a krásně se k němu tulilo…Sice jsem ho mohla nosit jen na zvláštní příležitosti (které byly asi dvakrát za celou zimu), ale vždycky jsem se v něm cítila jako princezna 

Můj bratr si ho půjčoval a hrál si v něm na eskymáka 

Mně jednoznačně učarovaly šaty s krajkovým živůtkem. Jen tu postavu, kdybych do nich měla…

Tuhle Burdu jsem doma měla také a ty poslední šaty jsem strašně chtěla. Ale k realizaci jsem se nějak nikdy nedostala 

Podle střihu k modelu 134 - oranžové sametové šaty, jsem ušila snad deset pulovrů a triček svým kamarádkám. Byl to jednoduchý střih a myslím, že některá z nich ten model doma ještě má. Burda byla v té době a ještě dost dlouho potom jedinou inspirací, objevily se sice modely z „venku“ za nehorázné ceny, ale k těm měl přístup pouze někdo. No a ty svetry…za pár let se pěkně pobavíme na dnešní módě. Za posledních padesát let by byla znovu nositelná jen móda šedesátek, ale těch londýnských a pařížských, v českých modelech by se nikdo asi na ulici neodvážil.

Já jsem spoustu let podle dětské Burdy šila na dceru - od jejího velmi útlého věku. Nakráčela jsem do partiovky s metráží, za pár korun koupila látku, a už to jelo. Na maličké děti se v té době daly sehnat jen takové smutné „modely“, v podstatě jen zmenšenina téhož, co nosily důchodkyně, tak jsem to řešila právě tímhle způsobem. K tomu jsem i pletla, takže malá měla široko daleko jako jediná svetříček s medvídkem na břiše (v hladké přízi byl pletený buklé vlnou, takže byl jak živý). Na zimní bundě měla na zádech tři nafukovací balonky i s provázkem dolů od nich, prostě oblečení barevné a každopádně proti maloobchodu jedinečné. Střihy z Burdy byly bezva, sedly, byl tam i návod na postupné kroky, nedala jsem na Burdu dopustit. Navíc byl jeden střih použitelný na víc věcí, takže se to šilo opravdu snadno i pro toho, kdo nebyl vyučený v oboru. 

Příspěvek upraven 18.03.13 v 10:09

Já mám asi dva ročníky časopisu Sibylle, který vycházel v NDR. Tuším 86-87 nebo tak nějak.
Ugly svetry nemám, pletla jsem si sama a toto mne nikdy moc nebralo, protože se svými širokými rameny bych v tom vypadala děsně.

Tak tuhle Burdu mám a ještě hromadu dalších z devadesátek a pořád se mi zdají lepší než spousta modelů ze současných Burd. Ty současné modely dost často vypadají, že jsou ušité z nekvalitních látek, nedrží tvar, ale ze starých Burd to vypadá o dost kvalitněji zpracované.

Toto je z březnové Burdy 1992 a nad tím růžovým kostýmkem se pořád rozplývám 

Ten černý kostýmek s krajkou je nádhernej!

To je báječná nostalgie. Ten černý kostýmek jsem měla v bílé barvě, tedy jen kabátek, na jednu slavnostní příležitost. Byl krásný a je to rovněž model, který by byl i dnes nositelný. Tohle období byla pro mne docela zlatá éra šití, ráda vzpomínám.

Po starej mame mám v kufri Dorky zo 60-70 tych rokov, neboli ešte na lesklom papieri a mali iný formát, ale sú veľmi prehladné, jednoduché strihy na kabáty a mini-mini šaty pri ktorých ľutujem že neviem šiť. Jednoducho popísané a zobrazené základy háčkovania a vyšívania, škoda že ich nemám doma postla by som sem pár fotiek. Na nete som našla len toto http://expo58.blogspot.sk/…t-rocne.html

Jéé. já bych chtěla dámský pletený kabátek na hory! asi se naučím plést. sice nevím jak, ale naučím.:)

V současnosti to není kdovíjaký problém, na youtube jsou videonávody hodně srozumitelně.

Je to fakt snadné a navíc se slušně odreagujete - sednete tam, kde je výhled na lidi ještě s místní drbnou, budete plést už popaměti a proberete kdeco. tak to dřív chodívalo. Já, když jsem ještě plétávala, a to moc, jinak člověk nic podle svého vkusu na sebe nesehnal, tak jsem si při tom četla a to mi jde dodnes - jenom jedna činnost zároveň je ztráta času.

Dělala jsem to úplně stejně - na stůl knížku a pletení do ruky (občas u toho ještě i puštěné rádio) Švagrová mi říkala, že jsem blázen. Dnes pro změnu oplétám teplými ponožkami své zimouřivé kamarádky, ale na to už je potřeba víc koukat, přece jen 5 jehlic je víc než 2. Nechtěla bych počítat, kolik párů fuseklí jsem takhle po večerech u filmů už umotala, ale určitě jich bude přes tři stovky. No a poslední dobou oplétám synovcova potomka, který se narodil v říjnu, na miminko to jde fofrem a jeho maminka je za každý kousek ráda právě proto, že to je originál, který nikdo jiný nemá. 

Hledala jsem vzory na vyšívání. Klasické, lidové výšivky, jaké dělávala moje máma i babička. Práce mě dostane domů k několik zákazníkům denně, takže nebyl problém nějakou paní poprosit, jestli náhodou něco takového doma neskladuje někde na půdě.

Stačily dvě paní okolo sedmdesátky, abych dostala metr a půl (na výšku) Dorek, některé mám i dvojmo. Předpokládám, že mám vše nebo téměř vše, co vyšlo. Úžasný poklad… Mám do smrti co vyšívat.

Jéééé…Hafino, nemáš náhodou číslo kde jsou obrázky s ptáčkama? moc se mi líbily, vtáčiky z krížikov t mělo nadpis…nabízím výměnou slovenské lidové vzory z knížek co zas mám nasyslené já

Jé, toho je metr a půl! Zkusím do toho hrábnout. Až dostaneš večer u Ordinace škytavku, tak to já procházím Dorky. Ozvi se mi na pavla. cholevova@cen­trum.cz

http://i.nahraj.to/f/11Hu.png

Příspěvek upraven 13.10.16 v 15:53

Oko na pony-flip mám doma ještě pořád a dost často ho i používám. To, co se s ním dá z dlouhých vlasů vyrobit, v podstatě módě ani moc nepodléhá, a je to určitě hezčí, než jen obyčejný culík.

Zajímavý článek. Sama jsem měla šaty z počesaného sametu a myslím, že ten svetr, co má na něm modelka kožešinovou vestičku, jsem měla taky. Byla jsem majitelkou několika dosti příšerných svetrů, ale v roce 1993 jsem byla zrovna na VŠ, tam se sneslo ledacos.
Při této příležitosti jsem si taky vzpomněla na seriál Vyprávěj, taky máte pocit, že si tam s dobovým oblečením a především s účesy moc práce nedali? Ty devadesátky se jim moc nepovedly…

Já jsem tehdá měla 163 cm, 50 kg, na sobě sukni do půli lýtek z jemného kordu do pasu, pod ním naskládanou do hlubokých nesežehlených záhybů, nahoře svetr obrovský v mnoha odstínech hnědé a béžové, zbytky přízí sjednocené ecru připlétačkou, sahal mi do půli stehen a vytvářel ze mě sloup. Celé završeno vlastnoručně ušitou bundou z jemné kůže rovněž do půli stehen, šálový límec, nabírané rukávy a ještě vycpávky. Na malém městě jsem patřila k těm jednoznačně nejlépe oblečeným, i na výletě do Prahy jsem se v tom neztratila. Zrzavé botky, kabelku si nepamatuju. tenkrát tu byla na návštěvě moje sestřenice z USA a byla unešena, jak moderní jsem a ten svetr! Nemohla uvěřit, že jsem si ho dělala sama a tvrdila, že v Atlantě by mi utrhali ruce, byla bych bóhátá.

Myslím, že si tam nedělali starosti s více věcma, onehdá mě v nějaké upoutávce na Vyprávěj praštilo do očí, že si návštěva při příchodu k hostitelům dala navzájem s nimi pusu na obě tváře jako se to dělá teď. Tenkrát by to ale nikoho ani nenapadlo. Nebo alespoň v mém okolí a rodině jsme to rozhodně nedělali.

U nás se líbáme při vítání na obě tváře co pamatuju (jsem ročník 83). Ale kostýmy ve Vyprávěj nic moc, šlo to tak do sedmdesátých let, pak se nějak zasekli.

Já jsem se z tohoto důvodu přestala na to dávno dívat - ve chvíli, kdy tam ten tenkrát mladý manžel té Zuzanky, či jak se jmenuje, byl v kriminále z politických důvodů a ta cela byla jako z cukru, čisťoučký pokojíček pro jednoho - tak jsem padla a konec. Já ty doby pamatuju a strašně nemám ráda, když se to tímto způsobem přikrášluje. No a s tím líbáním máte svatou pravdu.

Hlásím, že sáčko s pletenými rukávy jsem nosila cca před 5 lety, nosila bych i teď, ale nenacpu do něj prsa =) Ty šaty s krajkou jsme si šily v pracovní výchově na základce, tuším v osmé třídě. A maxisvetr mám po taťkovi, s modrobílým norským vzorem, ale ten materiál by mě asi sežral =D

Tuhle Burdu jsme určitě doma měli a možná tam ještě je, pamatuji se na ty černobílé šaty s bílou krajkou, měla je taky jedna z našich profesorek na maturitním plese cca roce 1996 a i na jiných plesech jsem v nich dámy potkávala a sama jsem je strašně moc chtěla.

Ugly svetry by se doma našly a ne jeden, máti byla vášnivá pletařka a není zrovna vyznavač jednoduché elegance. 

Příspěvek upraven 17.03.13 v 12:14

To bylo dost drahý, to oko na vlasy, koukám… nicméně, měly jsme ho taky, asi ne od WS, ale měly. to byla šikovná věc.:)

Díky za tip na skleněné perly. Já teď ale zvažuju koupi pravých. Nemáte někdo vyzkoušený e-shop?

Pravé perly bych nikdy přes e-shop nekupovala… :-/

A ja bych si zrovna tu divokou plisovanou sukni oblikla!:D

Řekla bych, že nad tím prvním svetrem by kdejaký hipster zaplesal. Taky bych ho brala, nebýt toho střihu

Burdy u nás doma vždycky frčely, mamka mi toho podle nich spoustu ušila, pamatuju si krásnou zimní bundu, halenku nebo sukni na tančení, když jsem byla malá. Strašně to letí…

Ja si pamatuju, jak jsem si jako dite vzdycky hrozne rada prohlizela cislo, kde byly kostymy na karneval - me pokazdy fascinovala hippie rodinka a uklizecka:D

Ach, měla jsem sametovou mikinu a nechtěla se jí vzdát! A taky obrovský černý svetr s růžema, který byl ultra hnusný, mě bylo patnáct a vypadalo jsem v tom na padesát. Nakonec ho nosila mamka, už tenkrát jsem ho odmítla nosit. Ta sukně mi nepřijde až tak šílená, šílená je spíš její délka, myslím, že kdyby nebyla nad kotníky, ale pod nimi, byla by použitelná i dnes. Všechno se to vrací. Jen doufám, že košile s fiží a vycpávkami nás už navždy opustily. Ty bílé variace jsou krásné a nadčasové, o krajkových šatech nemluvě. Ty jsou nádherné.

Obrovský vzorovaný sveter som mala len jeden, kúpila som si ho za peniaze zo zemiakovej brigády, mala som vtedy 15 rokov.

Většina se mi líbí, nějak jsem asi moc mladá, tak už je mi to retro. tyhle svetry jsou mý oblíbený, neustáke v kupuju další a další…krajka a fiží taky. Punčochy a boty ton v tonu jsou vtipný. Jak na to koukám, krom počesaného sametu bych nosila asi všechno 

Nechala jsem ušít tehdy tříleté dceři ten kožíšek k Vánocům. Byla tak nadšená, že v něm i štuclíku šla spát…A potom ho dědily dcery mých kamarádek. Díky za milou vzpomínku 

Tak je to dobre, ve svych 29 jsem mlada:) Ne, tohle obdobi bylo fajn, horsi bylo obdobi sacek do pasu a prdelatych rifli BH90210 Tyhle. prvky se zkratka vraci a svetry na prvni fotce byly letosni “Slagr“ (narozdil od toho copankoveho, ty vzory nemusim, delaji mi postavu jak kredenc.)

Jo, mrkváče a k tomu halenka s rameny jak Rambo - a na hlavě květák z festovní trvalé…
viz
 https://encrypted-tbn1.gstatic.com/images?…

Jeej v tom roku som sa narodila, ale moji rodicia nosili skor take pestrofarebne sustaky (podla fotiek) ale tak boli mlady co uz 

Přesně! A k šusťákům se nosily i hodně barevné „kaliopky“ - kalhoty typu šponovek. Holky nosily účesy natupírované do neskutečných výšek (o tom je i písnička ze Starců na chmelu: tupíruj si, dívko, vlasy bez ohledu na počasí…) - na té fotce to slečně kapku pocuchal vítr…

http://img.blesk.cz/…sme-byli.jpg

A potom následovalo období manšestrových wranglerek a k ním se nosily froté ponožky v jedovatých fosforových barvách a kožené mokasíny. 

Příspěvek upraven 18.03.13 v 10:45

Ne-ee moji rodicia boli v 93tom mlady moja mama 18 a oco 20 oni nosili take sialene sustakove supravy a mama leginy vselijake postrihane tricka a riflove vesti, kratase, kabaty, vsetko co sa dalo obaja mali strasne velke vlasy 

Příspěvek upraven 24.03.13 v 14:46

Nojo, ale šusťáky s kaliopkama - to jsou šedesáté roky, to nemohli vaši rodiče zažít už ani jako děti… 

Jste mě pobavila, jukla jsem na fotku a řikám si „ježiš to se tenkrát fakt nosilo“ a když jsem četla, že vaší mamince bylo v roce 93 osmnáct let, tak jsem si uvědomila, že jsem to vlastně nosila taky, mně bylo 19. I ty big hairy jsme měly na střední všechny, a růžovofialová rtěnka byla must-have (taková ta mrtvolná), elasťáky samozřejmě, pokud možno taky nějakej ten kovošrot, zvláště byl-li člověk vášnivým posluchačem depešáků… mladost, radost 

Takhle vzorovaný svetr jsem nikdy neměla, vrchol u nás byly variace na norský vzor. Ale pamatuju, že jsme doma měli (a možná ještě máme?) jakýsi časopis s návody na pletení, možná německý, a v něm byl návod na svetr se sedící ženou, podle Picassa a taky pamatuju, že jsem ho tehdy (rok 94/95? nebo tak nějak) strašně chtěla…

Jo a šaty z počesaného sametu jsem měla do tanečních. Světle šedé, široká ramínka, totožný přední a zadní díl - takže rozparek jsem mohla mít na kterékoli straně (stejně jsem ho nosila pouze vlevo) a kromě tanečních jsem v nich na SŠ absolvovala několik školních plesů, jen maturitní už ne…

Zadna hruza, 90' se ted preci vraci. Trapas jsou ted 95 -2000.Kapsace, bufy vysokou podrazkou…jinak burdy, stare tu mam, kdyz nevim, jak na nejaky sici spek, zachrani me. Miluju ale fotky z 80. s modelksmi v maxisuknich ve skoku.Mamka.vzdy podotykala, ze to byla jefina poza, ve ktere ta sukne vypadala dobre:)))

Příspěvek upraven 17.03.13 v 18:08

Koncem 60. let byly obrovskou módou papírové bundy - tehdy pochopitelně jedině z Tuzexu… Kdo ji neměl, byl totálně out. Pochopitelně byly s různými potisky, nejvíc in byly bílé s nějakým obrázkem na zádech, ale i tento způsob se dost nosil:
 http://img17.shop-pro.jp/…42894804.jpg?…

Příspěvek upraven 18.03.13 v 10:39

Mame ji doma schovanou:) Tu a prosivanou sustakovou zimni bundu TOPER, kterou jsm jeste ja tahala 7 let a dodnes ji nic neni. Vypada jako cerna adidaska na telo a uz tenkrat stala pres tisicovku.

Mocná byla ta se vzorem americké vlajky… To bylo na odchod z průmyslovky, naštěstí ne můj.

To máte pravdu, to bylo na stranické funkcionáře (i ve školách) jako rudá muleta na býka  

Jee, Burda, maminka nam v detstvi sila prakticky veskere obleceni. Rodice dokonce meli takovou manufakturu - tatinek strih obkreslil, vystrihnul, udelal na nej obalku, kde byl nakres modelu, popis jednotlivych kusu, poskladal a ulozil a maminka pak usila, fakt krasne a profesionalni, ted o vanocich to pri uklidu vyhazovali

@slimbam
Ten růžový kostým jsem měla šedý, já blbec jsem ho pradávno vyhodila, dnes bych vyměnila knoflíky a jaká bych byla!!!

Po úvaze a práci s vyhledáním této Burdy v bedně - já si ho asi ušiju znova! Milovala jsem ho. To mě bude bavit. Růžové perly na krk mám…

Příspěvek upraven 18.03.13 v 00:38

Ten plysovej kozisek jsem sila neteri, byla z nej nadsena, jenze ho nemela kam nosit:-( Do skolky to neslo, na zahradu nele a do mesta a za kultutou bylo pro ni malo.

Jako malá jsem měla ten dětský kabátek, ale v bílé a myslím, že nebyl tak rozevlátý, ale trošičku vypasovanější. Všichni když vidí fotky, tak jsou z něho strašně unešení i já. Ještě ho určitě máme doma 

Asi nemám všech pět pohromadě, ale…mě se ta sukně líbí! A to jinak vzory moc nemusím, takže…:)

@kočičííí Přesně tak. Pletu při sledování filmu, pokud nedělám vícebarevný vzor, tak u toho i čtu. Nebo pletu při delší cestě autem. Sbírám odvahu plést při cestě vlakem.

Bugatti
Vůbec se nebojte plést ve vlaku, lidé nesměle pokukují, občas se ptají, co to bude. Děti pletení evidentně neznají a říkají: „Mami, paní motá“.. Většinou se dostanete do kontaktu s lidmi, se kterými byste se asi nikdy nebavila. Jen je potřeba dávat pozor na správnou výstupní stanici.

Ve vlaku to bývala nejlepší zábava a člověk toho hodně udělal. Na čtení se tam člověk mnohdy nesoustředí. Já nerada jen tak sedím, pořád musím něco těma rukama pytlíkovat, ale plést už se dnes nevyplatí. Naposledy jsem si předloni upletla kabátek z ovčí vlny domácí, kterou jsem měla ve své m depozitáři 20 let, od té doby nic, kromě asi 10 čepic teda. Teď šiju patchworkové deky a pak je u filmů a zpráv ručně quiltuju, ale to teda do vlaku není…

Příspěvek upraven 18.03.13 v 00:40

Já si do vlaku beru pletení ponožek na 5 jehlicích. Jsou krátké, takže člověk neobtěžuje souseda, a vůbec si u toho nepřipadám jak tichý blázen. Fakt je, že na člověka dost zírají hlavně děti, které to neznají. 

Pletla jsem i v autobusu. Klíčem k úspěch bylo ohnout si jehlice (zhruba ve 2/3 délky)

Některé modely jsou dobré - nebo aspoň inspirativní. Škoda jen, že moje matka v devadesátkách nic takového nenosila.
A ta druhá fotka! Ten analog! Mám (skoro) stejný po dědovi - v každém případě ve stejném obalu a fotí báječně.

@mapritona Vnuk miluje klubíčka a rád si s nimi hraje. Když mu někdo pochválí čepici, hlásí že „babička upeta“. Tak já to tedy zkusím. Tento týden mne čeká cesta vlakem.
Ten kabátek s pletenými rukávy je úchvatný. Ten bych klidně nosila i dnes.

Příspěvek upraven 17.03.13 v 21:00

Ten biely sveter s kapucou mám dokonca ešte niekde v pivnici v skrini… ale bez kapucne mala som ho veľmi rada a je spravený z vlny, tak je ešte stále použiteľný… a samet… krátke červené puzdrové šaty s oválnm výstrihom na stužkovú… klasika tých časov 

Tak tie šaty s našívanou strihanou krajkou som milovala Inak sako nemá rukávy pletené, ale sú to našívané rôzne druhy ozdobných prámikov na tkanine, je to viditeľné voľným okom, odhliadnúc od popisky 

Ty poslední černé šaty s bílým krajkovým živůtkem si podle téhla burdy tehdy ušila moje mamka. taky jí moc slušely:-)

Kromě Burdy si z té doby pamatuju ještě časopis Neue Mode, a ten byl taky skvělý, střihy byly jednoduché, jen sehnat látky a vlny bylo horší. Hodně jsem toho ušila z praporoviny a sykpoviny, to tedy bylo spíš ještě v 80. letech, v 90. už se i nějaké látky daly sehnat…

Ten byl lepší než Burda, nebyla v něm až taková klasika, byly tam mladistvější a odvážnější modely, podle toho jsem hodně šila a popravdě, v něčem by se dalo i dnes. Ale nic už nemám, to by člověk musel mít na ty hadry letištní hangár. Ještě s tou sypkovinou - z prachsprostého bílého plátna jsem si na začátku osmdesátek ušila šaty na ramínka z kroucených šňůr v růžové, fialové a bílé - plátno jsem obarvila Duhou na růžovo - a k tomu, ano, takové to bylo v těch časech, jarmilky (cvičky) bez té gumy vepředu v barvě šatů a byly baleriny, neboť to tenkrát bylo naprosto nedostatkové. Byla jsem v prváku na vysoké a to byla bomba, nosila jsem se v tom jak pávice. A když mi občas příbuzní ze Západu poslali kus nějaké látky, co tam někde našli v nejlacinším výprodeji! no a tenkrát jsme si s kamarádkou pořídily v Německu první klobouky a nelžu - v Ostravě nám lidi na ulicích nahlas nadávali škaredými jmény a dodávali, jen ať se na sebe podíváme!!! Ten klobouček byl velmi umírněný, vínový, k tomu bílý kabát - a jak jsem pobuřovala zaprděné bolševické mravy.

Příspěvek upraven 18.03.13 v 00:41

Taky jsem měla pár cviček „jarmilek“ obarvených barvou Duha. Stačilo tomu šikovně odstřihnout gumu přes nárt. Na jedněch jsem měla ještě na straně nad prsty nohou našité růžičky (aplikace odpárané z nějaké staré halenky). To byla teprve bomba! 

Parádní retro výlet…a do svetropárty mám také jeden luxusní kousek: pamatujete módu svetrů z chlupatých, melírovaných vln (rádoby angory)??? Měla jsem růžovo fialový se zeleným melírem (a tuším, že tam byly i nějaké třpytivé nitky  )

Ano! ja mela permanentní zelen! byl tu sem tu tam chlupaty, nejaka ta zariva nit a demant.Jak ja ho milovala! uplne jsem ma nej zapomnela.Co ten mozek schovava:)))

@malakaja Mě teda to násilné přechylování taky štve, ale musím s váma nesouhlasit v jedné věci. Koncovka -ová u ženských jmen neznamená jakoukoliv podřízenost, ale „podobnost, sounáležitost“. Proto třeba žena od pana Bílého není paní Bílého (což by vyjadřovalo tu podřízenost), ale paní Bílá. U běžných jmen jako třeba Novák to není tak patrné, tam to svádí k té podřízenosti.
Edit: to samozřejmě patřilo pod váš následující příspěvek, ne pod tento, ale zařadilo se to špatně.

Příspěvek upraven 18.03.13 v 10:04

…S historického hlediska jest ovšem nesporné, že jmenný tvar -ova je starší než složený -ová, a je pozoruhodné, že právě jen u těchto adjektiv přivlas­tňovacích se jmenné tvary (i v jiných pádech singuláru) zachovaly podnes živé (a to v postavení přívlastkovém, nikoli jen doplňkovém!), kdežto u obyčejných adjektiv jde vlastně již jen o několik ustrnulých archaismů, nehledíme-li při tom k příčestím trpným, kde se spisovně udržují tvary jmenné v doplňku důsledně, ač v řeči hovorové (a tedy i ve spis. slovenštině) se nahrazují složenými. Přihlédněme blíže ke vzniku ženských příjmení s typicky českou příponou -ova : -ová. Byla to původně adjek­tiva, jako podnes ve výrazech: žena (manželka) i dcera Novákova (stejně jako mlynářova atp.), a odpovídá se jimi na otázku čí? A sku­tečně byl tím za staršího názoru sociálního vyjádřen maje­tek daného vlas­tníka, t. j. říkalo se s touž právnickou příchutí: chalupa, ovce, žena i dcera kovářova nebo Novákova. Muž, ať otec či manžel, byl tím prostě prohlášen majitelem svého mrtvého i živého inventáře.
Jde-li o děti, trvá tento jazykový, ale vlastně i sociální stav věcí dosud, neboť na otázku čí? se odpovídá všeobecně nejen holka Novákova (výcho­dočesky ďouče Novákovo, jin­de Novákovic), ale i hoch Novákův, (výcho­dočesky: kluk Nováku, jinde No­vákovic, Novákojc, Novákuc), tedy jen jmenným tvarem, třebaže už nikoli ve všech pádech. Jde-li pak o jméno osobní, z něhož se nedá utvořit adj. přivlastňovací, poněvadž je to vlastně složený tvar adjektivní, sahá náš lid ke genit. plurálu, na př. hoch, holka Novejch. (Mám i navštívenku slečny Boženy Černých.) Tak živá je dosud potřeba vy­jádřiti tento těsný vztah dětí k rodičům (v posledním případě svobodné dcery k oběma manželům nebo k rodině Černých).
Nejde tedy o umělou teori­i mluvnickou, nýbrž o jemnou funkci o­hebného tvaru ve službě určitého názoru sociálního. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?…

Mluvila jsem o puvodu vzniku, zde clanek z webu Nase Rec.To ze z toho tu podrizenost, zarazeni citim, je samozrejme zalezitost take subjektivni

Příspěvek upraven 18.03.13 v 11:29

Ještě před cca 60 lety se občas dcera psala Novákova a manželka Nováková (potkala jsem to v matrice). A vzpomínám si, že jsem kdysi četla románově zpracovaný životopis Zdenky Braunerové, která si v něm zakládala na tom krátkém „a“, aby bylo jasné, že není vdaná.

Burda forever!

Burda pro mlade podzim 1996. Favorit je asi zelena prosivana dvouradova sukne s ksandama, ackoliv cervena chlupata vesta ma taky grady.

Ten hak na uces jsem mela, s tim byla sranda, nosila to tak i Katka Janewayů 

Vlasy kapitánky Janocestové jsou nejhezčí z celé flotily. Kam se na ni hrabe Jean-Luc

@M.Rejčová Já pletu všechno na kulaté.

Přátelé mi z USA přivezli toto: http://www.knitdenise.com/ - spokojenost! Prý je možno je vzít i do letadla - ale to jsem radši nezkoušela 

@Temperance To je zajímavé, o tom jsem nikdy neslyšela. Ovšem podobně to je v severských zemích, kde prostě příjmení vznikne tím, že se přidá -son nebo -dotir, takže např. Stevendotir je prostě Stevenova dcera. Trapas je když set o přeloží do češtiny jako Stevendotirová 

Příspěvek upraven 18.03.13 v 19:08

Jojo… ale myslela jsem, že děvčata (-dottir) dostávala jméno po matce a chlapci (-son) po otci. Mohu se ovšem mýlit. A mám dojem, že teď už to taky nedělají a přijali praxi zbytku světa. Víte-li to někdo přesně, ráda se poučím 

Islanďané striktně vzato příjmení vůbec nemají. Přízvisko -son, -dottir je patronymikum stejně jako prostřední ruská jména zakončená na -ič, -ovna. Vždycky se odvozují od jména otce, jak už naznačuje sám termín.

Příspěvek upraven 18.03.13 v 19:29

@Temperance Nevím nic přesně. Je úplně možné, že to ja tak, jak píšete. Šlo mi spíš o to, jak se to blbě překládá do češtiny, byt to má celkem jasný a srozumitelný význam v tom puvodním jazyce.

Tak to vypadá, že mám našlápnuto se co nejdříve objevit jako odstrašující případ na těchto stránkách. Zrovna u té plisované sukně si říkám, být až po kotníky a mít k tomu jednoduchý černý vršek, tak bude jedním z mých oblíbených kousků. Myslím, že naprostou většinu (po drobných úpravách) by se dalo „vynést“ i dneska.

@Temperance Mám něco podobného z Rakouska. Plastovou kulatou „spojku“ se šroubovými koncovkami, na které se přišroubují krátké jehlice, ty jsou z něčeho, co připomíná bambus. Tloušťku jehlic je možno měnit. Ty by určitě prošly i scannerem na letišti.

Příspěvek upraven 18.03.13 v 21:44

Tyhle se nešroubujou, je to spíš něco na způsob bajonetu, takže nehrozí povolení. Spojovacích bužírek je několik, dají se nastavovat, a jsou tam taky myslím čtyři „knoflíky“ jako koncovky.

Ten dětský kabátek je bomba!!!

Divoké plisované sukně jsou opět v kurzu! Mám jednu podobnou doma a už se těším na jaro, až si jí budu moct vzít na sebe.

Příspěvek upraven 19.03.13 v 22:02

No mně se líbí skoro všechno, kupodivu… Prostě pěkné, klasické věci z módy prakticky nevycházejí anebo se vrací. Šaty z podobného sametu večerní mám, a protože těžko sháním lichotivé šaty na tělo, tak tyhle - a ze sekáče - jsou perfektní, opravdu!

Jsem si zavzpominala… Jo Burda, tu u nas kazdej nemel.. 

Máme doma ročníky 1987 až 1995, budem sa v tom musieť pohrabať 

Ty krajkové šaty jsou krásné! Je to skvělé, koukat na tak starý časopis, vzpomenout si, co nosívala maminka a objevit k tomu krásné šaty!

Jéé, ugly svetry! Jeden po taťkovi mám ve skříni (na posezení na schodech nebo na zahradě bohatě stačí ), je kostičkovaný černo-fialovo-bílý a pořád úžasně hřeje 

Burdy z devadesátek má mamka pořád schované. Nad těmi černobílými šaty se pokaždé rozplývám, co si v nich jen tak listuji. I ta bílá halenka s černým krajkovým pruhem je boží (teda až na ty zlaté knoflíky, vůči kterým mám averzi ). Řekla bych, že modely z těch „90sátkových“ Burd jsou mnohem nositelnější než ty, co vychází v dnešních Burdách.

Plisovaná sukně se mi docela líbí a možná, kdybych o ni v delším provedení nezakopávala, tak bych si ji vzala na sebe. Stejně tak krásné využití živůtku, moc se mi to líbí jako celek a plesala bych radostí, kdybych to na nějaké slečně viděla. 

Jako malá jsem měla plyšový kožíšek, sametovou sukni nabíranou halenku a dokonce i tu jehlu do vlasů. Hodně in jsem tehdy byla…

Jé, hairstyler jsem měla a používala ho mnoho let! Možná ho ještě najdu 

Počesaný samet se vrací!

Myslím si, že Coco Chanel je ženské jméno jako každé jiné, takže proč nepřechylovat. S její obchodní značkou je to už něco jiného.

Tedy proaim i sklonujte, Tedy “Koka Šanelova“. a taky Lejdy Gagova. A meli bychom to psat foneticky. Tahle unikatni arogamce k zahranicnim jmenum me sere. Neznejsi byt nedokazu. Pokud navic nelze koncovkou a, sklonovanim aplikovat pravidlo, ale ova hodime, kam se to usim hodi, jevto zkratka jen zatvrzelost a svevole.(nehlede na to, ze koncovka ová je neskutecne blba, dokonce puvodne byla spravne gramaticky s kratkym a a znacila vlastneni zeny - podrizenost hlave rodiny, ve ktere zila.-coz ani dnes mnohdy stav neodrazi, naopak, spise irituje i ten naznak, ze clovek nese prijmeni prevzate, odkazujici na vlastnictvi a nemoznost vybrat si jmeno, ktere neodkazuje na neschopneho muze z jeji minulosti. Jen dodam, ze nejsem feministka, spise domaci kvocna, ktere vubec nevadi tradicni deleni roli.Jen zivotni zkusenosti s naprostymi hajzly a nemoznost se od nich oddelit ve vsech sferachme vzdycky rozcili. A tak zedy vnucovat socialne casto neaktualni koncovkubs argumentem neschopnosti rozeznat pohlavi z textu, naprosto odmitam.

Já bych byl v zásadě pro, kdyby se u nepřechylovaných jmen nezapomínalo na skloňování - což se bohužel zapomíná, takže pak vznikají věty typu „Šli jsme tam s Novákem a Horáček.“ Čeština na to prostě není stavěná, tahá to za uši a ty věty nedávají smysl. Pokud z důvodů srozumitelnosti musíme „-ová“ nahrazovat složitými opisy nebo uváděním křestního jména, klidně se na to můžeme vykašlat a skloňovat, protože horší to být nemůže. Zkrátka potřebujeme nějakou neutrální ženskou koncovku. Příkladně -a, jako mají v Rusku. „Šli jsme tam s Novákem a Horáčkou.“

(Lady Gaga se neskloňuje, protože každý soudný člověk chápe, že gá gá jsou citoslovce).

Já se za feministku považuji, ale tyhle koncovkové hysterie mě dost štvou. Ještě snesu, že se Václav Havel potkal s Billem Clintonem a Hillary Clinton. Ale s Janou Novák na kafe chodit nechci. Víte, že třeba Nagy Laszlone není Laszlone, ale Ilona? Jen po svatbě s Laszlem Nagyem přejala jeho jméno v souladu s maďarskou tradicí. A co třeba islandská tradice, kde má každý člen rodiny jiné příjmení, matka je třeba Olafdottir, otec Johanson, syn Peterson, dcera Petersdottir. Myslíte, že u nich probíhají bouřlivé diskuze o tom, že v nějakých hotelech je nepovažují za rodinu? Pochybuji o tom. Jen Češi musí mít chozrazčot, když polézají Rusům nebo přestat přechylovat ženská příjmení, když se vítr obrátil jiným směrem.

Moje sestra je provdaná Turner, ale jelikož se brali tady, má v dokladech Turnerová a když třeba objednává dovolenou, tak jsou uvedeni jako pan a paní Turnerová, švagr zuří.

Ach jo, už je to tu zas. Tak tedy: Dle gramatických pravidel češtiny je přípustné OBOJÍ, to znamená cizí ženská příjmení přechylovat i nepřechylovat. Záleží na rozhodnutí mluvčího / pisatele, ke které variantě se přikloní na základě vlastního jazykového citu a dalších okolností. Například je vhodnější ponechat jako nesklonná příjmení zakončená na samohlásku (Christie, Bruni), příjmení celebrit, která jsou zároveň jejich ustálenou značkou, sem bych řadila i tu Coco Chanel, příjmení v původním jazyce již přechýlená (Elefteriadu, Ivanova) a sama za sebe všechna cizí příjmení v oficiálních dokumentech a v případech, že je nositelka jména přítomna
Naopak příjmení zakončená na souhlásku s výše uvedenými výjimkami je vhodnější přechylovat (Thatcherová), protože se takto dají skloňovat a tím pádem snáze začlenit do české věty. Češky, které se rozhodnou pro české příjmení bez -ová, viz citovaná Smetana, na to sice v případě sňatku s cizincem mají právo, ale beru to tak, že mají i právo nosit gumové strakaté holinky uprostřed parného léta. Připadá mi to jako velmi podobná ukázka vytříbeného vkusu.

Tak se hlavně uklidněte. Už takhle je tu při záplavě těch ženských koncovek arogance až kam. Že to vy neuznáváte je třeba mně srdečně jedno, je to jazykovej jev, kterej má svoje opodstatnění, a kdyby se zrušil, to byste teprve koukala, jak by vás to s***o.