Poměrně dost. Mokasíny dokážou mluvit hlasitěji než jiné boty.
Julia protočila oči v sloup, když si její kluk v obchodě v centru
Barcelony obul mokasíny. Nejdřív jsem si myslel, že přijde poučení
o tom, jak jsou mokasíny směšné. Jenže Julia se nadechla a řekla:
„Boty pravičáka.“
Upozorňuji, že byly jasně červené. V tu chvíli mi došlo, že jeden
kus oblečení nebo obuvi může mít na dvou různých místech úplně jiné
významy.
Zatímco v Česku si mokasíny vezme jen nepatrné množství mužů, ve
Španělsku je potkáte mnohem častěji. U nás politika za nějakou
tradiční stranu v lakovaných mokasínách neuvidíte (pokud ano, chci
fotku), na Pyrenejském poloostrově je to docela běžné. Tam jsou totiž
mokasíny spojeny s tradicí, elegancí a potažmo mužností.
Sám jsem hrdým vlastníkem dvou párů mokasín a hádám, že mi
v botníku přibydou další. Jenže u nás to jsou střevíčky ve
čtyřiačtyřicítce, co by muž obouvat neměl. Tolerují se boat shoes, ale
i tak je na pražských ulicích potkáte zřídka, mimo hlavní město
prakticky vůbec.
Jiný kraj, jiné boty
Příhoda s mokasínami mě jen utvrdila v tom, že oblečení je
důležitým komunikačním kanálem. Jenže dost často mění pravidla a
mnohdy je ani nemusí mít. Záleží také na kultuře, ze které pocházíme.
Díky globalizaci máme víceméně všichni, co žijeme v západním světě,
přístup ke stejné nebo obdobné nabídce oblečení. Když něco vyrobí
Zara, dostane se to do obchodů ve Španělsku stejně jako v Česku. U nás
však mokasíny skončí ve slevách, zatímco ve Španělsku se prodají i ty
obšlehnuté od Gucciho s vyšitými korunami, plameňáky, včelami,
čínskými draky a kdovíčím ještě. Mokasíny, které mám, byly zlevněné
o více než polovinu, protože je Češi prostě nechtěli. Stejná nabídka
tedy vůbec neznamená, že začneme fandit stejnému oblečení.
V hlavách si neseme názory, které nám vštípili rodiče. Můžeme se
tomu bránit, jak chceme, ale místo, ze kterého pocházíme a ve kterém jsme
vyrostli, nám nakonec určí i to, co si dáme do šatníku nebo botníku.
Pokud ovšem nechceme vyloženě jít proti proudu.
Já jsem si svoje první mokasíny pořídil kvůli tomu, že byly u Bati ve
slevě a přišly mi zajímavé. Nakonec jsem zjistil, že s nimi poměrně
dost provokuji. Zvlášť když si k nim vezmu nějaké výrazné ponožky nebo
naopak jen ty, co nejsou vidět. Když vyrazím se svými střízlivými
mokasínami (OK, mají třásně) do ulic, mnohdy mám pocit, že na mě
ulpívají zraky kolemjdoucích. Mokasíny jim nevoní kvůli tomu, že jsou moc
extravagantní a nedostatečně ohleduplné k české snaze nevyčnívat.
Zajímavé je, že nos nad mokasínami ohrnuje i má výše zmíněná
katalánská kamarádka. Ta má ale jiný důvod – v mokasínách vidí
konzervativní politiku, které nefandí.
Pozná se člověk podle bot?
Podobné rozdíly můžeme vidět i jinde. Zatímco na jihu Evropy se
z tepláků bohužel staly nové džíny, Češi do škol nebo práce
v teplákovině tolik nechodí. Díky bohu za to, že stále tepláky vnímáme
jako kus oblečení pro odpočinek a sport a pokud s ním někdo přijde, kam
nemá, šoupneme ho do škatulky buranů.
Moje babička, která dělávala v zestátněném Baťovi, vždycky
říkala, že podle bot se pozná člověk. Je ale potřeba k tomu doplnit, že
závisí taky na tom, po jaké ulici boty chodí. Jinou zprávu nám vyšlou na
chodníku v Barceloně a jinou v Praze.
Jak se díváte na pánské mokasíny?
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky