Auuuuuu, opravdu krasavec jeden inteligentní. Nový vzor módního PEKLA?
Czech Fashionisto's Diary: Nikdo nechce číst, že je buran
02.08.17 | autor Redakce
Vítězslav Ivičič, autor blogu Czech Fashionisto’s Diary, není jen tak obyčejný fashion bloger. Z českého blogerského rybníčku vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory. Vítek se totiž nebojí vystoupit proti českému nevkusu, „laciné“ módě i zbytečným předsudkům.
Vítku, na úvod obligátní otázka: jak se v Čechách bloguje o módě – obzvlášť té pánské?
Blogování a blogování o pánské módě jsou dvě různé věci. Pokud chcete s blogem uspět, musíte psát o samých positivních věcech, jen o tom krásném, a o tom, co se vám líbí. Já si ale blog dělám po svém a chci psát právě o módních tématech, která by se měla řešit. Jako to, že většina dospělých mužů se v dnešní době stále neumí vhodně obléct, neumí rozlišit, zda jdou do školy, sportovat nebo na ples. Je jim to jedno. A proto mám příznivce, a stejně tolik haters, kteří mně nenávidí, protože nikdo nechce číst o tom, že je buran, a že jeho oblíbené boty jsou hnusné a patří jen někam na túru.
A psát o módě pro muže je ještě těžší, protože většinu mužů zajímá jen to, aby byli oblečení, ne aby byli dobře, hezky nebo originálně oblečení, natož tak aby sledovali trendy, které se do Česka stejně dostanou s několikaletým zpožděním. Proto také nedělám články jako blogerky s výčtem věcí, které mám nové, a „kde seženete nejlepší mintové peplum, hit této sezóny“, ale snažím se radit, kde sehnat kvalitní polobotky, jak si uvázat motýlka, nebo jak se slušně obléct na svatbu nebo do divadla.
Blogujete už 7 let. V tuzemském blogerském rybníčku Vás proto lze považovat za „veterána“. Registrujete nějaké změny v tom, jak okolí vnímá a přistupuje k fashion blogerům?
Řekl bych, že na začátku nikdo nevěděl, co jsou blogeři zač, co si o nich myslet nebo jak je vnímat. Pak byl boom, kdy měl blog každý, kdo vlastnil foťák a počítač s připojením k internetu. Nadšení postupně opadlo a blogerky, které zůstaly dodnes, jsou docela známé, a myslím, že si blogem i docela dost vydělají nebo díky blogu dostaly zajímavé pracovní nabídky nebo jim blog pomohl k tomu, aby dělaly to, co je baví.
Když se ohlédnete zpátky, jak byste popsal evoluci Vašeho stylu
Na začátku jsem hodně experimentoval. Možná to bylo tím, že jsme na střední škole měli ohavné uniformy, jejichž nošení jsme museli striktně dodržovat, a nesměli jsme nosit ani výrazné doplňky, prostě nic, a asi jako každý mladý člověk jsem hledat svůj styl, což jsem se snažil skloubit se svými finančními možnostmi a dostupností různých věcí. Možná to zní, jako kdybych žil ve středověku, ale na internetu nebylo tolik dostupných článků o oblečení, ani se u nás nedalo všechno tak jednoduše sehnat a za rozumné peníze.
Na blogu se nebojíte ukázat originální modely ani výrazné barevné kombinace. Co sklidilo od čtenářů zatím největší kritiku? A co naopak největší pochvalu?
Svého času mě všichni kritizovali za články o tom, jak je trekové oblečení hnusné a že je nepochopitelné, proč je nosí městský člověk. Navíc třeba o víkendu, v baru v centru Prahy. Nechápu, co někoho vede k tomu, jít do obchodu s trekovým oblečením a koupit si tam oblečení na běžné nošení do města. A také nemají rádi, když obhajuji kožešinu, respektive argumentuji tím, že prasata, kuřata a krávy na mléko trpí úplně stejně jako norci na kožešinových farmách a jejich chov a spotřeba jejich kožešin je oproti tomu zanedbatelná. Nikdo totiž nechce slyšet o tom, že kvůli jeho kýblu kuřecích stehýnek z KFC zemřelo víc zvířat než kvůli mému límci z lišky, který mám navíc ne z druhé, ale asi ze třetí nebo čtvrté ruky.
Nejvíc se pak líbí příspěvky s fotkami outfitů – těch elegantních, klasických, ale ne příliš originálních, protože na jinakost nejsou Češi zvědaví. Kupodivu se ale líbil i ten, kde mám smoking a vintage kožich z pravého leoparda, který se mně podařilo ulovit na Aukru. A jak čtenáři nemají rádi články o tom, že na ples a do divadla chodí oblečeni jako burani, líbí se jim, když zkritizuji Zemana a jeho oblečení a chování.
Když se ohlédnete zpátky, je nějaká módní volba, které litujete?
Jednou jsem na Ebay viděl aktovku z krokodýlí kůže i s hlavou, ale na aukci jsem zapomněl a za pár euro ji vydražil někdo jiný. Haters by mě sežrali, ale mně se líbila. I s tou hlavou, která připomínala staré doby, kdy se lidé nebáli mrtvého králíka v supermarketu a nechovali doma špinavé krysy, potkany a tchoře jako dnes.
Češi jsou známí pro svůj nevkus. V čem se tolik liší od zahraničí? S kým Čechy vlastně v tomto případě srovnáváme?
Češi se bojí být jiní a originální, i když s mladou generací se to zlepšuje. Generace mých rodičů je naopak docela konservativní, protože mají asi naučeno, že když budou vypadat „jinak“ (ať už je tím myšleno cokoli), přijde na ně SNB. Anebo si originalitu vysvětlují tak špatně, že se na to nedá dívat. Raději než kvalitní a dražší věci nakupují laciné šmejdy a bezhlavě je kombinují. Moje babička byla za komančů dělnice, brala normální výplatu a stejně si dávala šít boty a oblečení na míru. Chodila dobře oblékaná a ty šaty má dodnes. Co se teď změnilo?
Kdo je na tom v oblékání hůř – čeští muži, nebo české ženy?
To je těžká otázka a obecně se na ni odpovědět nedá. Ženy se o módu sice zajímají, ale ne vždy se ty experimenty vydaří. Většina mužů zase na oblečení kašle. A co je pak horší? Kombinace průsvitných legín s viditelnou menstruační vložkou, minisukně, děrovaných bílých kozaček a lezoucí podprsenka nebo chlap se sandály a děravými a zapranými ponožkami vytaženými až ke kraji nohavice tříčtvrťáků, v rybářské vestě a s igelitkou z Lidlu?
Co je podle Vás největší módní přešlap, který nedokážete tolerovat?
Když člověk nehledí na to, jak vypadá, ale dbá jen na svoje vlastní pohodlí a okázale tak dává všem najevo, jak je jako že nad věcí. To si ale myslí jen on a ve skutečnosti vypadá jako buran. Takových lidí je ale pořád hodně, takže za divné jsou považování ti, kteří to odsuzují a vypadají dobře a jsou vhodně oblečeni. Je jedno, zda jsou to ponožky v sandálech nebo prstové žabí hnusoboty, trekové oblečení ke každé příležitosti nebo lyžařská bunda a trekový batoh k obleku. A není to otázkou peněz. Jenže spousta lidí si raději koupí barevnou bundu, na které jde vidět logo značky a je praktická (jednou za rok přece jedeme na tři dny lyžovat) než elegantní kvalitní kabát, který vydrží roky.
Kde se inspirujete?
Kdo zná můj blog asi ví, že mám rád staré doby, kdy muži vypadali jako muži a ženy jako ženy, ale na druhou stranu móda má být zábavná. Snažím se držet etikety a nevypadat směšně, ale přitom oblečení oživit zajímavými detaily nebo barvami. Někdy mě inspiruje portrét na zámku, někdo na ulici a hodně sleduji fotky street stylu, Někdy mě inspiruje portrét na zámku, někdo na ulici a hodně sleduji fotky street stylu, třeba z fashion weeků. I když tam se spíše dívám na to, jak nevypadat, a že ty kombinace a trendy vypadají opravdu hrozně.
Kdo je Váš módní vzor?
Nevím, zda mám teď určitou osobu, které bych se chtěl podobat, ale říkám si, že až budu starý, chtěl bych vypadat jako Hercule Poirot nebo hrabě Waldemar von Droste-Schattenburg z filmu Raz, dva, tři. A jen tak mimochodem, kostýmy rolí Miloše Kopeckého ve filmech Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech byly naprosto úchvatné do posledního detailu!
Co je u Vás léty prověřený módní kousek, který nesmí chybět ve Vašem šatníku?
Léty skutečně prověřené jsou moje kožešiny, které krásně hřejí a vypadají. Miluji trench coaty a rád nosím smoking, který je to nejlepší, co si na sebe může muž vzít. Každý v něm skvěle vypadá, pokud dobře padne, a u smokingu je tak přesně stanoveno, z čeho se skládá a jak má vypadat, že to může pokazit jen úplný tupec. Problémem je, že Češi místo něj – v lepším případě – nosí džíny a polo trička.
Jaký je Váš názor na fast fashion?
Jak už jsem se zmínil o nevkusu Čechů. Proč to lidé dělají? Je dobrá tak pro studenty, kteří mají málo peněz a hledají svůj styl nebo pokud si chcete občas udělat radost a koupit si nějaký módní výstřelek, který si na sebe vezmete jen párkrát a nechcete za něj proto utrácet. Je dnešní doba tak rychlá, že musíme mít i rychlé oblečení, které se hned rozpadne, abychom si mohli pořídit nové?
Já hledím na kvalitu a chci, aby moje věci dobře vypadaly a vydržely, a nabádám také svoje čtenáře, ať si kupují kvalitní kousky a ne šmejdy. Za prvé to lépe vypadá, za druhé je to ohleduplnější k lidem a životnímu prostředí. Hodně nakupuji v sekáčích, protože se tam dají najít krásné a kvalitní věci za směšné peníze – jsem takový propagátor oblečení ze druhé ruky a vintage kousků.
Narazil jste letos na nějaký módní trend, který Vás, ať už příjemně či nepříjemně, překvapil?
Hmm… Teď si nevzpomenu na ten anglický název, ale jsou to pánské overaly s krátkými nohavicemi, docela úzkého střihu a v podivných barvách. Nejen, že to vypadá šíleně, ale je to tak nepraktické, že se divím, že by si to na sebe nějaký muž dobrovolně a neironicky oblékl.
Více o Vítkovi najdete na blogu Czech Fashionisto’s Diary.
A mohlo by to být i zajímavé a
inspirativní čtení, kdyby z rozhovoru nečišelo tolik nadřazenosti a
pohrdání.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky