Nezapomenutelné filmové kostýmy

Pomáda, Snídaně u Tiffanyho, Pretty Woman

Samozřejmě záleží na typu filmu, ale většinou mají návrháři docela dost svázané ruce. Je to dané žánrem. U historického filmu si musí dát pozor na veškerá dobová fakta. Jinak by na ně historici vyrukovali třeba s argumentem, že se dané sukně nosily až o století později. U sci-fi filmu zase hrozí, že kostýmy budou příliš triviální a neskutečné. U dívčích filmů jde o to se trefit do vkusu právě dospívající generace.

Při správném poměru reality a kreativity vzniknou kromě skvělého filmu i ikonické kostýmy.

Na detailech záleží

Při tvorbě kostýmu se nesmí zapomínat ani na barvy nebo siluety. Pokud se filmaři rozhodnou určitý pohyb zvýraznit, nebo naopak skrýt, může to výsledný model opravdu hodně ovlivnit. Jen si všimněte častých mikin a bund tmavšího odstínu v akčních filmech. Dávají tak vzniknout třeba scénám, kdy hlavní hrdina odchází z místa činu s kapucí na hlavě, která herci zvýrazní pouze oči . Přidejte dramatickou hudbu, dobrého kameramana a efektní záběr je na světě.

Navrhování pro film s sebou nese svá specifika. Filmová postava není jen ramínkem na šaty, kostým musí splynout s jejím charakterem a příběhem. Na problémy s přehnanou kreativitou při navrhování kostýmů upozorňuje filmová návrhářka Deborah Nadoolman Landis s tím, že by se kostým neměl „plést scénáristovi do slov“.

Šaty dělají filmovou postavu

Jako dobrý příklad slouží i Viggo Mortensen, který si v Pánovi prstenů vzal svůj kostým Aragorna domů a poctivě ho nosil, jak jen mohl. Dokonce si ho i sám spravoval, když si ho natrhnul. To vše jen proto, aby pomohl ztvárnit atmosféru příběhu, což se mu nakonec nepopiratelně povedlo.

Oddanost některých herců svému povolání je opravdu obdivuhodná, například Olivia Newton-John se v Pomádě do svého kostýmu v závěrečné scéně musela nechat zašít. A tak jí nezbývalo, než tak zůstat, dokud v něm nenatočila vše potřebné. I kdyby si chtěla jen odskočit, musel by celý štáb čekat na to, až jí kostým rozpářou a znovu zašijí.

Aragorn v Pánu prstenů, Tom Cruise v Mission Impossible

Tajemství za kamerou

Mezi nejzajímavější návrhářky filmových kostýmů patří bezesporu i Althea Crome, která se podílela na animovaném filmu Coraline. Ručně šila a pletla veškeré kostýmy, které pak měly postavičky nosit. Tvorba jednotlivých kostýmů jí zabrala od šesti týdnů až po šest měsíců. Správní režiséři vědí, že klíč k úspěchu tkví v dotažených detailech. Na výsledném filmu pak ani není poznat, že postavy jsou ve skutečnosti pouze animované. Pokud vás zajímá, jak takové miniaturní kostýmy vypadají, pomůže vám video od samotné Althey.

Za zmínku stojí také spojení obojího – jak módního, tak kostýmního návrhářství. Něco takového si zkusila Mona May pro slavný dívčí film Clueless. Měla za úkol vytvořit oblečení, které mělo zavést nové trendy a posunout tak film na vyšší úroveň. Problém byl ten, že v době, kdy se film točil (1995), měla režisérka představu naprosto odlišnou od tehdejší reality. Chtěla, aby byly hrdinky filmu oblečené moderně a upraveně jako typické královny střední školy. V téže době se ale začal velmi rozšiřovat styl grunge, a tak chodily dívky převážně v kalhotách a oblečené do přehnaně velkých velikostí. Nikdo tak nevěděl, jaký dopad budou mít výsledné návrhy na cílovou skupinu. Naštěstí vše skončilo úspěchem, který trvá v podstatě dodnes. Na tomhle filmu se také podílel návrhář Azzedine Alaia.

outfity z filmu Clueless

Kostýmní adaptace knihy

Není až takový nezvyk, že by na filmech spolupracovali i slavní módní návrháři. V minulosti tomu tak bylo například ve filmu Snídaně u Tiffanyho, kde si Audrey oblékla dnes již všem známé šaty od Givenchyho. Mezi další módní návrháře, kteří se nebáli vkročit do světa filmu, patří Miuccia Prada, která se spolupracovala s Catherine Martin na snímku Velký Gatsby.

Zrovna tenhle film je dobrý příklad toho, jak vůbec návrhy vznikají. Základem je podrobná rešerše, které se musel tým designerů pečlivě věnovat. Pátrali v samotné Fitzgeraldově knize, v knihovnách, na výstavách, na internetu či v muzeích. Také bylo potřeba stanovit si přesné období, v němž se budou pohybovat. Tehdy měli štěstí a mohli použít snad celá dvacátá léta, která skýtají opravdu obrovskou nabídku možností. A pak přišlo na řadu už samotné navrhování, omezené všemi předešlými požadavky, které byly často zakládány i na nejmenších detailech. Na postavu Daisy byla v tomhle filmu použita krajka francouzské firmy Solstiss, která funguje již od konce 19. století. A hned byl kostým o něco autentičtější. Ani s tou autenticitou se to ale nesmí přehánět, kostým ve skutečnosti musí působit i trochu moderně a osobitě.

Muccia Prada - návrh šatů pro Daisy a šaty pro vedlejší postavu

Disney 18. století

Jacqueline Durran, kostymérka filmu Kráska a zvíře, se s Emmou Watson snažila vytvořit moderní postavu Belle tak, aby zapadala do původního příběhu, ale zároveň měla určitý reálný základ. Jacqueline mimochodem vyhrála Oscara za návrhy pro filmovou adaptaci Anna Karenina. Pro Krásku a zvíře vycházela jak z animované verze od Disneyho, kterou za žádnou cenu nechtěla vynechat, tak z historických faktů Francie 18. století. Kombinovala tak různé detaily s již danými návrhy původního filmu. Jako příklad udává kapsy, které měla Belle našité zvenku jako ukázku praktičnosti. Doopravdy je ale lidé tehdy nosili zašité uvnitř, aby je naopak nikdo neviděl. Často si také pohrála se vzory a materiály, které byly pro tehdejší dobu typické.

U některých kostýmů ale musela zas historické prvky ubrat. Tak to bylo u oněch hlavních žlutých šatů, které si měla Belle vzít na ples. Společně s Emmou se snažila vytvořit model, který by byl zároveň pohodlný a dovoloval pohyb a současně se podobal tomu původnímu, animovanému. Kostymérka tak musela složitě hledat odstín žluté, který by byl identický s tím originálním, zároveň slušel Emmě a také vypadal dobře na kameře.

Zdroje: https://www.fjackets.com, https://style.disney.com, http://www.imgrum.org,

Za krásnými šaty se skrývá těžká dřina

Velká část návrhářů popisuje svoji práci jako přesný opak toho, co si pod pojmem filmový kostymér většina z nás představí. To, že možná spolupracujete s jednou z největších celebrit téhle doby, musí jít stranou. Čeká vás i víc než osmnáctihodinová práce a vcelku těžká dřina. Navíc není tak úplně lehké se v téhle branži prosadit. Konkurence je prý obrovská a velkou roli hraje i vztah s režisérem. Takže pokud si vás někdo oblíbí, jste za vodou. O to těžší to ale máte, pokud teprve začínáte. Výhodou a zároveň nevýhodou může být, že vás nikdo na ulici nepozná, i když jste třeba spolupracovali na jednom z nejslavnějších filmů vůbec. S tím by měl ale každý už předem počítat. Tenhle druh návrhářství totiž není o tom, kdo kostýmy vytvořil. Jde hlavně o film, který by měl na konci fungovat samostatně. A vyprávět jakýkoli příběh, který mu byl svěřen.

Zdroje: jak navrhování funguje - http://www.theartcareerproject.com/

Přemýšleli jste někdy o tom, jak vůbec filmové kostýmy vznikají? A jaké modely patří mezi vaše oblíbené?