Celkem se mi zajídá to nahlížení zvrchu na tlusté lidi, to podsouvání, že jsou nějak méněcenní. Poslední dobou je to móda. Je každého věc, jaké má tělo a nikdo by mu do toho neměl kecat.(teď nemluvím o morbidní obezitě, kdy už se nemůže ani hýbat; ale to je psychická nemoc stejně jako anorexie) Např. Adele je opravdu přitažlivá. I díky tomu, že své tělo nosí s hrdostí, nehodlá hubnout (v showbusinessu dost vzácný úkaz) a nestydí se říct: „jsem tlustá protože jdu radši do restaurace než do fitka.“ Ale uznávám, že jsem asi přecitlivělý. Bude to asi tím, že sám vážím 60 kilo ale můj ideál krásy, za kterým se otočím na ulici má obvykle tak 90.
Fotoreport: tlustá nebo těhotná? No problem!
30.05.13 | autor Ada
Snad se těhotné neurazí, že jsem je dala do jednoho článku s tlustými, případně naopak; jedno mají obě skupiny společné, mají zkrátka nekonfekční rozměry, nenacpatelné do běžné oděvní produkce. U nás? Problém. V jiných zemích? Kupodivu ne.

Říká se, že USA je země tlusťochů. Podle toho, co jsem viděla na ulicích, si nemáme moc co vyčítat: zas tak moc obézních tam není (může to být ovšem dané tím, že jsem se pohybovala po velkých městech, kde jsou o sebe lidé zvyklí víc pečovat - viz New York, kde zakopáváte o běžce a cvičící osoby zdaleka nejen v Central Parku), i když je fakt, že když už někdo ta kila má, tak to stojí za to. Nemile obtloustlé se mi zdály i děti, kterých jsem ve Washingtonu (oblíbeném cíli školních výletů) viděla poměrně hodně. Každopádně pro lidi s nadváhou je tu k dostání mnohem víc oblečení než u nás.
Obchod Dressbarn už jsem vám představila, oddělení s nadměrnými velikostmi však mají v mnoha dalších obchodech. V Macy's je to snad půl (velkého) patra.
Normální šaty z pevného materiálu, vcelku obyčejného, slušivého střihu, s podšívkou? Klidně. Mám obavy, že u nás bych takové těžko koupila i na štíhlou postavu.
Nadměrné velikosti vyrábějí i značky, které u nás máme za výrobce džín a triček na velikost 36, výjimečně 38. Třeba Calvin Klein.
Žena, která by i přes nadváhu ráda chodila do práce v normálním kostýmu, si tu vybere, i když zrovna nestojí o třicet let staré střihy a černou nebo béžovou barvu.
Počítá se i s tím, že by někdo chtěl jít do divadla, na večírek nebo jinou slavnostní událost v něčem hezkém. Třeba v krajkových šatech a ne v divoce vzorované krabici s černými kalhotami.
Psychedelické halenky jsou asi nějaká východní specialita, protože ve Státech jsem žádné neviděla. Drží se tu puntíků a proužků a faldy se schovávají spíš do řasení než do maskovací geometrie.
Vyberou se tu i pěkné plavky.
Ještě jedna věc zásadně odlišuje prodejny pro nadměrné velikosti u nás a v USA: tady mají skoro v každé koutek s kvalitním stahovacím prádlem různých střihů. U nás známe akorát bombarďáky se zpevněným břichem, které nosily naše babičky, přitom jsou k dostání typy s různě dlouhými nohavičkami, stahovací spodničky, stahovací legíny, pásy apod.
Na stahovací prádlo jsou tu běžné reklamy a v módních časopisech se ženám doporučuje, proto tu není nijak neobvyklé ho nosit. Faldy uhlazené dobrým prádlem vypadají mnohem lépe a nejedna žena (počínaje těmi, které trápí jen pár bochánků) by si pak mohla dovolit oblečení, na které teď jen smutně kouká.
I pro těhotné je nabídka v USA větší. Pea in the Pod patří sice mezi dražší značky, ale je zase jen jedna z mnoha (nemluvě o mateřských řadách obchodů jako Gap, H&M, Old Navy, 21 Forever, Talbots atd.)
Nejlepší jsou samozřejmě pružné materiály, takže dlouhá, na břiše nařasená trička jsou na výběr v mnoha variantách.
Empírově střižené maxišaty jsou taky univerzální pro všechny stupně těhotenství i matky různých rozměrů...
Kromě takových šatů tu ale mají i krátké šaty tradičnějších střihů.
Pracovní kostýmky:
Kdo se nechce v těhotenství vzdát vorvaných džín, tak má taky možnost. Kalhoty se teď hodně šijí do pružných pasů různé šířky, což je univerzálnější a také střihově jednodušší než styl, kterým se těhotenské kalhoty šily dřív.
Pro plaché plavkyně jsou k dispozici těhotenské tankini.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky