Františka Čížková: Ignorace etikety je v ČR tristní

18.06.18 | autor Janča

O dress codu, jejích prvních krůčcích v módě i o tom, jak se vyrovnává s reakcemi na svou práci… s uznávanou módní kritičkou Františkou Čížkovou.

Františko, prozradíte nám, jaké bylo vaše první setkání s módou?

S módou, míněno oblečením, se setkáváme od narození, jen začneme její estetickou a společenskou funkci vnímat později. U mě to bylo již na prvním stupni základní školy, protože jsem dostávala obnošené svršky z odboru sociální péče. Byly velké, notně zastaralé, babi je musela přešívat.

Pokud se nepletu, celý váš profesní život je s módou propojený. Napadlo vás někdy tuto oblast opustit a věnovat se třeba něčemu úplně jinému?

S módou jsem byla přímo spjatá v osmdesátých letech, kdy jsem se věnovala ateliérové tvorbě pletenin. Dva tři roky po sametové revoluci jsem za návrhářstvím udělala tlustou čáru a kývla na výzvu psát do novin. V tehdy vzniklém časopisu Týden jsem se orientovala na životní styl, fenomény současné společnosti, které k nám ze světa přicházely a my jim nerozuměli. Samozřejmě, móda byla součástí mé práce, vyznal se v ní málokdo. Za pětadvacet let mám za sebou řadu zásadních rozhovorů do Playboye, zaniklého Mladého světa a jiných v dané době populárních titulů. Před rokem jsem napsala knihu. Čtvrt století se živím slovem. To, že jsem módní kritička, na tom nic nemění. Já už výhybku přehodila dávno, další zatáčku ve svém věku dělat nehodlám.

Zdroj: Archiv Františky ČížkovéZdroj: Archiv Františky Čížkové

Když se chce někdo opravdu zorientovat v módě, kde má hledat informace?

Na internetu, fashion weeks, v prestižních módních magazínech. Na trhu jsou i zajímavé knihy mapující dějiny módy, legendy návrhářství. Je moc dobré je znát, neboť bez těchto souvislostí se móda těžko pochopí.

Oblíbené jsou dnes fashion blogy a také youtube kanály… ty často propagují nejnovější trendy a jejich followeři je následují. Co na to říkáte a sledujete třeba i vy nějaké?

Namátkově je sleduji z profesionálních důvodů. Až na výjimky se mi jeví velmi narcistní a povrchní bez přidané edukativní hodnoty. Řada bloggerů, jež vidím v reálu, postrádá vkus. Jen touží po jinakosti, chce zaujmout. Být bloggerem, youtuberem, zásobovat populární instagram několikrát za den fotkami a kupovat si pro vizi úspěšné sledovanosti falešné followery, je lákavá a snadná cesta k pofidérní známosti. Popularitě v jisté sociální bublině. Také šance dostat se do skupiny friends určité značky, jež dává za propagaci hadříky, doplňky, kosmetiku zadarmo.

Je vlastně taková inspirace v pořádku? Není tak trochu slepé sledování trendů proti vymezení vlastního stylu, který danému člověku opravdu sedí?

Samořejmě, že není. Lidi, o nichž vedeme řeč, jsou prodlouženou rukou čiré propagace. Jeden nejmenovaný, v reklamě ctěný muž prohlásil, že nejde o osvětu, ale kšeft děvek prodejných. Samozřejmě se najdou fundované výjimky, ale je jich sakra málo. Slepé sledování jepičích sezónních trendů je vždy špatné. Svědčí o nedostatku osobnosti a vlastního názoru.

Když už jsme se dotkly vlastního stylu, jak se oprostit od reklamy, která na nás vyskakuje, jak ho pro sebe objevit?

Stačí reklamu nesmyslně nepřeceňovat. A co se týká stylu, tak ten se buduje léta. Musíte nejdřív znát sama sebe, reálně vnímat svůj typ a z něj vycházet v souvislosti s profesí, životním stylem…

Zdroj: Archiv Františky ČížkovéZdroj: Archiv Františky Čížkové

Vy sama máte velice vytříbený a typický styl. Čeho se při vybírání kousků do svého šatníku držíte a čím se inspirujete?

Neinspiruji se, nemám touhu se inspirovat. Vycházím ze svého typu, věku, postavy včetně jejích handicapů, životního rozpoložení. Šatník vnímám jako stavebnici, jež má pevný nadčasový základ a já jí občas dodám jiné moduly. Můj styl je především otázkou intuitivního cítění.

Podívejme se ovšem na styl ještě trochu obecněji. Jaký si myslíte, že je vztah Čechů k módě?

V případě drtivé většiny našinců značně vágní.

Asi nejožehavější otázkou je dodržování dress codu. Umíme si v Čechách poradit?

Nedostatek znalosti etikety, její ignorace je v této republice tristní a začíná na Pražském hradě.

Už dlouhou dobu hodnotíte outfity českých celebrit a někdy také lidí na ulici. To s sebou samozřejmě nese i nesouhlas… mnohdy vyjádřený vulgárně. Jak se s ním vyrovnáváte… resp. čtete takové příspěvky, které se pod vašimi články objevují nejčastěji jako anonymy?

Kdejaký člověk v této zemi míní, že módě rozumí. Módní kritiku podceňuje, přestože je souměřitelná s literární, filmovou, hudební atd. „Ať si každý nosí, co chce, máme demokracii,“ ohrazují se čtenáři. Ano řada z nich vulgárně uráží. Většinou v příspěvcích pod článkem, které jsou anonymní a o to víc dávají průchod potlačované agresi, frustraci. Zpočátku jsem je četla, ale brzy pochopila, že nejsou žádnou zpětnou vazbou, postrádají věcné protiargumenty vedoucí k diskuzi.

O vás, vaší profesi i životě si můžou naši čtenáři přečíst v knize To jsem já, Františka, která vyšla v roce 2016. Vy sama jste v jednom rozhovoru řekla, že jde o velmi intimní a otevřenou zpověď. Jaká témata v knížce otevíráte? A jaký byl impuls k jejímu napsání?

Pár nakladatelů mě průběžně pár let vyzývalo, ať napíšu knihu o módě. Ale já nechtěla udělat další výpravnou publikaci, kterou si představovali. Na trhu jich je řada, jsou lahůdkou pro fajnšmekry a jejich autory mají být historici módy. I na výzvy udělat něco jako rukojeť trendů, stylingu, povinné etikety jsem řekla ne. Později jsem začala o knize přemýšlet. Životní okolnosti, diagnóza, jež člověka srazí na zem, mimovolná, do vyššího levelu posouvající revize lidských hodnot mě přiměly k pocitu, že nazrál čas na sdělení, neboť má výpověď může jiným pomoci. Do kolen je přece kdekdo sražen. Jen musí zase vstát.

To jsem já, Františka, není biografie, i když na dětství, jež mě formovalo, vzpomínám. Vzpomínky náleží i dospívání, pár odžitým módním epochám, polozapomenutým fenoménům doby. Taky současným, nedávno uplynulým, více či méně načechraným pěnám dní, jež jsou křehkou svodkou dojmů, naplavenin momentů, situací podepisujících se na náladě i biblickým desaterem daném účtování před usnutím. Své třinácté komnaty průběžně a jemně otevírám a je na čtenáři, zda k nim najde klíč. Pochopí. Na módu, showbyznys nezapomínám. Vím, že jsem s nimi spojená, že se ode mě tohle téma očekává.

Už při chystání se na rozhovor s Františkou jsem se několikrát přistihla, jak si kontroluji vlastní oblečení a přemýšlím, zda bych dostala pochvalu, nebo ne. Kdo ví. Každopádně můžu říct, že hovořit s touto sympatickou dámou bylo více než zajímavé a inspirativní.

Autor

Janča

Miluje doby dávno minulé, proto má šatník plný retro a vintage kousků. Nad módou se snaží přemýšlet udržitelně a nakupuje hlavně v second handech nebo u českých tvůrců.

Líbil se vám článek?
První příspěvek v tématu

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek

Témata článku

Zapomeňte na všechno, co jste věděli o módě. Přichází gorpcore

Autor: Zuzi

Pamatujete si, když jste z donucení nosili flízovku a šusťáky,... Celý článek

Ples v Opeře 2012

Autor: Ada

Vím, že se těšíte na spoustu fotek, ale bohužel vás zklamu. Na... Celý článek