Mě zvedá ze židle výkend. Vidím to pořád, pořád, pořád!!! Co to
je? To je předpona vy? Jako kend až výkend? Nepochopím. Nikdy bych taky nemohla chodit
s klukem, co by mě myloval.
Gramatyka psaná motykou
10.02.13 | autor Ada

Nemám ve zvyku opravovat kdekomu hrubky v příspěvcích. Nevyžívám se ve shazování účastníků diskuze poukazováním na to, že neumějí pořádně psát, to je příliš jednoduché. Každý prostě v psaní neexceluje, a pokud nepíše úplně jako prase, jen mu sem tam uteče chyba, nevidím důvod, proč mu to vyčítat. Stane se to každému. I mně.
Slovní zásobu a gramatiku nejlépe nasajete čtením. Já jsem, co se písma týče, byla zázračné dítě, které louskalo litery už ve čtyřech letech a v pěti mě zoufalí rodiče odvedli do městské knihovny, neboť jsem přečetla všechno, co mi nakoupili do mé dětské knihovničky i co měly soudružky vychovatelky ve skříňce ve školce na předčítání před spaním, a potřebovala jsem další materiál. V knihovně mě odmítli zapsat, že prý podle předpisů zapisují až žáky základní školy, takže maminka je musela nějak ukecat a nechat si zařídit průkazku na sebe. Hrozilo, že začnu vytahovat z tatínkovy sbírky brožované sešitky dramatizovaných případů kriminálního oddělení SNB a místo Tomíkových objevů načítat sexuálně motivované mordy.
To nemá být chlubení. Většina z vás čte Módní peklo proto, jak je napsané, protože na psaní mám talent. V jiných oblastech by mě utřel i žák páté třídy ZŠ. Když přede mě položíte nějakou matematiku, použiju k řešení způsoby tak selské, že i ten sedlák se selkou by se divili. Ale v naší rodině jsou lidé různorodě nadaní, umělecky i technicky, takže na tom není nic divného. Někteří na tom s tím psaním nejsou nejlépe. Mám i přátele, kteří těm pravidlům pravopisu taky moc nedají, a ani by mě nenapadlo je op(t)ravovat. Nějakou tu chybu skousnu.
Ale strašně mě serou gramatické bludy, které kolují po internetu. To, co jsem řekla o čtení (že pravidelným čtením mozek nasaje podobu a tvary slov, takže nad nimi pak nemusíte přemýšlet, prostě vám vypadnou z hlavy ve správné podobě), bohužel platí i pro pročítání internetových diskuzí. Někdo udělá chybku a ta se rozšíří jako lesní požár; lidi ji čtou, nejsou si jistí, jak je to správně, takže přijmou nalezený tvar jako ten pravý, a katastrofa je na světě. Jelikož se to projevuje i v komentářích a diskuzích na pekle, rozhodla jsem se zasáhnout tímto nemódním článkem. Takže:
Na botách máme podpatky, ne podpadky. Jsou pod patou, nikoli pod padou.
Když jsme u těch bot, 2. pád množného čísla zní bot, nikoli botů. Tuhle chybu vídám hodně často a ježí se mi z ní vlasy. Řešíme reklamaci bot, ne reklamaci botů, chodíme na prodlužování řas, nikoli prodlužování řasů. V obchodě si všímáme kvalitního materiálu u kalhot, ne u kalhotů.
Zpotvořený tvar pernamentka je jednou z nejstarších lavinovitě se šířících chyb. Správně je to samozřejmě permanentka. Řekla bych, že tady už se vrátil správný tvar, a vidím v tom naději i pro ostatní patvary; snad si projdou patvarovou vlnou a vrátí se ke správnému provedení.
Spontánní se píše tak, jak vidíte. Není to spontální. Podívejte se do pravidel českého pravopisu (www.pravidla.cz, jestli nemáte tu knížku).
To, co chcete napsat, když si nad něčím povzdychnete, je holt. Slovník nespisovné češtiny, což je úžasná kniha, která obsahuje přes 14 000 slangových a nespisovných výrazů a kterou prostě musíte mít (koukněte na www.slangy.cz a do knihkupectví), uvádí, že holt znamená "prostě, zkrátka", podobně jako německé halt ("prostě, jednoduše"). Neplést s Halt, to je něco jiného. Hold je projev úcty, který skládáme někomu významnému - slavnému herci, vědci, králi, prezidentovi nebo třeba "všednímu" hrdinovi, který pro nás udělal něco úžasného. Skoro vždycky, když chce někdo v diskuzi napsat holt, napíše místo toho hold, a jako by to nestačilo, začala jsem holt vídat místo hold. Jeden kamarád tuhle na Facebooku napsal, že by chtěl vzdát holt jednomu sportovnímu týmu. C'mon, man! Gramatyka na druhou?
Čeština nezná jen podstatná jména, ale také přídavná, takže když chcete napsat, že něco někomu patří, tak napíšete třeba "Katčino tričko", ne "Katky tričko". Nešvar přivlastňovacích podstatných jmen přišel snad někdy v éře prvních růžových blogísků (to byl samý "Vejunky blogísek", "Simony blogísek" a tak dále) a houževnatě se drží při životě, ba dokonce rozkvétá. Jestli jste taky podlehli, dávejte si pozor. Taťkovo auto, Patrikův pokoj, babiččiny pletací jehlice, Adiny články, nikoli taťky auto, Patrika pokoj, babičky pletací jehlice a Ady články. Jeden z toho občas ani nepozná, co vlastně komu patří.
Do diskuze zvu všechny přítomné grammar nazi, aby si svobodně zanadávali.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky