Skvělý článek, Jano. Zachraňujete čest hlavní stránky Pekla.
Haute couture: umění vs. řemeslo
15.12.15 | autor Jana
Pro většinu populace představuje Haute Couture něco jako nenositelnou módu, polozvrácené představy módních návrhářů nebo v lepším případě prostě jen něco krásného, druh umění. Nicméně móda jako taková je vlastně druhem užitého umění a za každým kvalitním užitým uměním musí stát vysoká úroveň řemeslné práce. I sebegeniálnější nápad totiž vypadá v podprůměrném zpracování příšerně.
5.jpg
V Haute Couture tedy nejde jen o návrh a polemiku mezi nositelností a nenositelností modelů, ostatně velká část kolekcí HC je poměrně civilní, ale o celý proces od výběru nejkvalitnějších materiálů, přes perfektní padnutí oděvu až po dokonalou technologii. Každý model se vytváří na míru zákazníka, proto trvá i několik týdnů, než kurýr doveze vytoužený balíček domů. Což je zároveň i tak trochu kamenem úrazu haute couture. I movité ženy, pro které nejsou nákupy oblečení za horentní sumy problém, prostě a jednoduše nechtějí čekat a místo toho, aby si dopřály luxus oděvů na míru, přizpůsobují raději své tělo konfekci, což ovšem není předmětem tohoto článku.
Podmínky pro označení Haute Couture
Jak tedy celá věc funguje? Haute Couture je chráněný název a aby ho mohl módní dům začít používat, musí splnit několik podmínek:
- být členem The Chambre Syndicale de la Couture Parisienne, což je instituce sdružující pařížské couturiéry, založená roku 1868 paradoxně anglickým návrhářem Charlesem Frederickem Worthem
- mít ateliér v Paříži, který má minimálně 15 zaměstnanců na plný úvazek
- dvakrát ročně prezentovat kolekci minimálně 50 modelů na denní i večerní nošení
- šít na míru zákaznic s minimálně jednou zkouškou
Kromě oficiálních členů má syndikát i členy korespondenční- což jsou zahraniční módní domy a hostující, které aspirují na pozdější stálé členství. Být členem této exkluzivní společnosti je velice prestižní a také nesmírně finančně náročné.
Každý módní dům vytvářející kolekce haute couture má několik ateliérů. V atelieru „du flu“ se šije lehká krejčovina jako šaty a halenky a v atelieru „du tailleur“ se šije těžší krejčovina jako saka nebo kabáty. Jednotlivé módní domy však využívají i služeb jiných ateliérů, které se specializují na výšivky, látkové květy či třeba plisé.
Průběh zhotovení modelu pro zákaznici
Kontakt se zákaznicemi zajišťuje vendeuse Ta má zajistit osobní přístup k zákazníkům. Po příchodu do módního domu se stávate přímo jejím klientem a pro další návštěvy budete vždy v její péči. Samotné zkoušky potom vede premiere, vedoucí ateliéru, v případě nepřítomnosti seconde, zástupce. Premiere bere míry, podle proporcí zákaznice vycpe vhodnou krejčovskou pannu, která vám v případě pravidelných nákupů zůstane už natrvalo.
Tvorba oděvu
Za jednotlivé kusy oblečení jsou v rámci ateliéru zodpovědné premiere mains („první ruce“), které mají k dispozici až několik seconde mains („druhé ruce“), jež dělají časově náročné práce typu stehování či zakládání lemů.
Tvorba každého modelu začíná vytvářením střihu. Ten se nekreslí na ploše, ale premiere mains ho aranžuje přímo na pannu (toto tvoření střihu se ve francouzštině jmenuje moulage, v angličtině draping).
Zkušební model (toile) oscarové róby Jennifer Lawrence
Pokud nemá zákaznice výraznou asymetrii postavy nebo nejde o asymetrický model, vytváří se obvykle jen polovina střihu. Účelem je udělat střih tak, aby model vypadal jako ten původní, ale střih samotný se potom rozložený na stole může velmi lišit.
Po nastříhání všech dílů nového modelu, se všechny důležité linie a značky označí stehovací nití, následně se celý model ručně nastehuje na první zkoušku a to včetně všech detailů.
První zkouška přichází asi týden po objednávce nových šatů a ačkoliv je vše jen nastehováno, model působí hotově, protože stehování je tak drobné a pravidelné, že není prakticky viditelné.
Po zkoušce se celý model zase rozpáře, provedou se nezbytné úpravy a ty se vyznačí i na střihu - jednak pro referenci a jednak pro případ, kdyby zákaznice chtěla model ušít znovu. Pokud jsou úpravy rozsáhlejšího rázu, přestříhávají se celé díly.
V případě, že má model nějaké zdobení jako například výšivku, ten správný čas přichází právě teď.
Poté se model zkompletuje, tentokrát již trvalými stehy a provede se druhá zkouška, kde se dělají již pouze drobné změny, kontroluje se padnutí oděvu. V případě, že se jedná o komplikovaný model, může být zkoušek více.
zdroj: http://www.dior.comPo dokončení modelu přichází na řadu poslední zkouška, kde model odsouhlasíte. Kouzlo haute couture pro zákaznice je mimo jiné i v tom, že můžete model nechat přešít i v případě, že jste si vybrala špatný odstín látky, úpravy při změnách postavy jsou samozřejmostí, vše v ceně modelu, extra poplatek se platí pouze v případě pozdějšího přešívání modelu z designových důvodů. Model pak dostane griffe neboli cedulku, na jejímž rubu je přišitá páska s číslem modelu.
zdroj: www.emmaonesock/guides/Cedulka se přišívá až po poslední zkoušce, protože přišít ho ještě před prý nepřináší štěstí.
Nakonec je po zaevidování model pečlivě zabalen a poslán na místo určení.
Tvorba průměrného modelu trvá dva až tři týdny, něco s mnoha výšivkami může trvat i několik měsíců.
Od zkušebního modelu až po hotové šaty:
zdroj: http://madame.lefigaro.frVIDEA: Práce v haute coutoure ateiléru Maison Lesage
Jak už jsem se zmiňovala dříve, na tvorbě haute couture se nepodílí jen samotné módní domy, ale i specializované ateliéry. Jeden z nich, Maison Lesage, už jsem zmiňovala v článku o šití klasického francouzského kabátku. Sláva tohoto ateliéru všek netkví v ručně tkaných buklé, ale především ve výšivce. Tento ateliér vyšívá mimo jiné pro domy jako Dior nebo Chanel, ukázku jejich prací můžete vidět v těchto videích:
Kolekce Dior HC S/S 2015 byla zase ve znamení plisovaných sukní. Ono plisé je prací Maison Lognon:
Půvabné květiny nebo barevná peříčka mají na svědomí Maison Lemarie nebo Maison Legeron:
Kvalita ustoupila ceně a rychlosti
Za poslední dekády však došlo k oděvním průmyslu k velkým změnám. Už od přelomu osmdesátých a devadesátých let se zvyšuje tlak na cenu, čímž nutně musí docházet i ke kompromisům ve kvalitě. Aby módní průmysl zvýšil obrat, celý módní kolotoč se zrychluje- místo 2 konfekčních kolekcí ročně už se pevnou součástí staly kolekce pre-fall a resort, do obchodů přichází nové zboží každý týden a jak už jsem psala v úvodu - zákaznice jsou nedočkavé a svůj model chtějí ihned. Proto se začal stírat rozdíl mezi haute couture a ready to wear modely v tom smyslu, že i v RTW najdete řemeslně náročné kusy s odpovídající cenou, nicméně nejsou šité na míru nositelce.
Příkladem jsou následující šaty z Resort kolekce 2016 Alexandr McQueen. Šaty jsou zdobené krásnou výšivkou, kterou nenarušuje ani boční šev, ale i když nositelce sluší, boční šev nesměřuje kolmo dolů, jak by měl, ale prohýbá se lehce směrem dozadu.
zdroj: Daily MailA kde stojí takové zakázková krejčovství? Tak někde mezi a dost záleží na konkrétním krejčovství. Střih se obvykle tvoří na ploše, ale na míru zákaznici, používají se zhusta konfekční postupy, hodně záleží na tom, kolik je zákazník ochotný zaplatit (pro časovou náročnost proto krejčovství od tradičních technik často upouští). Povědomost běžné populace klesá a ochota investovat do práce lokálního krejčího třeba na saku s ručně všitou výztuhou, dotvarovaným parou, je o mnoho nižší než třeba do lepené měřenky od známé konfekční značky.
VIDEO: Kvalitně ušité šaty 50. let
Na následujícím videu jsou prezentované šaty, které nepocházejí z Haute Couture atelieru, jsou to prostě kvalitně zpracované šaty z padesátých let. Proto by se dalo říct, že se ve vysoké krejčovině používají tradiční krejčovské techniky s tím, že v těchto módních domech v kvalitě zpracování zacházejí nejdál.
Chcete se dozvědět více?
Knihy
The Golden Age of Couture, Claire Wilcox, V& A publishing.
- Kniha o vysoké krejčovině v poválečné době, e-shop)
Haute Couture Ateliers, Helene Farnault, The Vedome Press,
- Spíše potěcha pro oko- spoustu nádherných fotografií z ateliérů a výsledných modelů, e-shop
Příští rok má vyjít obdobná kniha - Inside Haute Couture
Couture Sewing Techniques. Claire B. Shaeffer, The Taunton Press.(http://www.bookdepository.com/…781600853357) Asi nejslavnější kniha o šicích technikách používaných ve vysoké krejčovině.
Bridal Couture. Susan Khalje. Kniha je z roku 1997, takže modely jsou poněkud demodé, navíc v papírové verzi není moc dobře dostupná, ale dá se sehnat na CD. I když se nechystáte šít svatební šaty ani velkou večerní, je to skvělá kniha.
Cotton and Linen, Susan Khalje, pro dostupnost platí to samé, co u předchozí knihy. Zahrnuje jak konfekční, tak couture techniky
Draping: The Complete Course. Karolyn Kiisel. Laurence King Publishing, Ideální příručka pro ty, kdo se chtějí trochu ponořit do tvorby střihu na panně. V jednotlivých kapitolách je ukázán konkrétní model a k němu postup tvorby střihu. Vše je doplněno názornými fotkami a součástí knihy je i DVD. Více zde
Kurzy
- The Couture Dress. Susan Kalje. On-line kurz s doživotním přístupem, kde se naučíte použít couture techniky na jednoduchých šatech. Více zde .
- Craftsy má často slevové akce a při nich je tento kurz více než výhodný. Susan nabízí kurzy i na svých stránkách www.susankhalje.com, nicméně tam je přístup jen na tři roky a kurzy jsou o mnoho dražší.
- Fashion Draping: Dressmaking basics, autor Paul Gallo, více zde - Jak už název napovídá, jedná se o kurz, kde se naučíte základy tvorby střihu na krejčovské panně.
Možná vás při čtení tohoto článku napadalo, proč to všechno vlastně píšu, když je tenhle svět hobby šití tak vzdálený. V pokračování článku vám ale ukážu příklady, kdy je skvělé tyto dva světy spojit.
moc zajímavé, ráda bych si přečetla
i další články ze zákulisí velkých dílen
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky