|
|
25.11.15 | autor Ada
Líbí se vám kožené tašky a chtěli byste si nějakou ušít, ale bojíte se, že je to příliš náročné a složité? Ukážu vám, že výroba jednoduché kožené taštičky z hlazené hovězí kůže není tak těžká a může to být pěkný víkendový projekt.
Malé crossbody tašky z hlazenice jsou dnes populární hlavně jako pánská příruční zavazadla na peněženku, mobil a klíče. Hlazená hovězí useň je pevná a odolná, vydrží sloužit dlouhá léta a různým povalováním v autě, v hospodě, na zemi nebo ve stanu jen získává patinu a charakter. Navíc vypadá mužně. Při tom, jakou fobii mají někteří chlapi z buzertašek a jiných staromódních nebo přiteplalých kabelek, je to jasná výhoda. Práce s hlazenicí je navíc docela jednoduchá, a i když se vám nějaké detaily nepovedou, výsledek pořád vypadá docela dobře.
Tašku, kterou uvidíte v tomto článku, jsem vyrobila pro jednoho kamaráda. Vznikla na míru na jeho drobnosti, které s sebou nosí: mobil, menší peněženku a klíče od bytu a od auta, případně sluneční brýle. Je klopnová, zavírá se na magnety a má řemen přes tělo s nastavitelnou délkou. Uvnitř je kapsička na mobil, jeho majitel totiž nepoužívá žádné pouzdro ani ochrannou fólii, tak aby se displej nepoškrábal od klíčů.
Co budete potřebovat, když si budete chtít podobnou tašku také vyrobit? Jako materiál použijte hlazenou hovězí useň neboli hlazenici. Obchody, kde ji můžete koupit, jsem jmenovala v tomto článku. Na tašku nepotřebujete velký kus, takže si vyberete i v kutilských obchodech. Jediný problém je řemen, na ten je potřeba delší rovný kus, byť úzký. V nouzi je možné sešít ho z více částí nebo použít textilní popruh. V některých obchodech se dají koupit nařezané kožené řemeny, třeba tady.
Zdroj: http://www.brasnarske-vyrobky.cz/Kuze-na-miru-2-5-3-0-mm-d162.htm
Hlazenice se kupuje buď již barevná, nebo přírodní, kterou si pak sami nabarvíte nebo ji necháte tak. Tloušťka by měla být kolem 2 mm. Taštičku můžete ušít i z tenčí kůže, ale potom nebude držet tvar. Vyberte si useň, která je z rubu přebroušená - není tak "chlupatá", aby se z ní drolil kožený prach.
Pokud si budete chtít uvnitř udělat kapsičku, kupte si ještě kousek měkké kůže (vyberete v koši se zbytky) nebo koženky. Budete potřebovat také kování. Aby šel řemen přes tělo prodlužovat nebo zkracovat, kupte si přezku; na uchycení řemenu k tašce dvě déčka nebo hranatá či kulatá očka. Zapínání může být na aktovkový zámek, na kabelkový magnet nebo jaké si vyberete. Tyto kovové drobnosti koupíte i v obyčejné galanterii.
Pomůcek budete potřebovat jen několik. Domácí hobby šití kůže lze provozovat bez zvláštního vybavení; jediné nutné věci jsou v podstatě jehla, nit, šídlo, pravítko a řezák.
Na šití hlazenice si kupte voskovanou sedlářskou nit. Je to silnější lněná nebo polyesterová nit povrstvená voskem; můžete si ji navoskovat sami tím, že ji protáhnete přes špalíček včelího vosku. Bavlněné nitě se na šití kůže nehodí, protože nejsou dostatečně pevné. Sedlářské nitě mají běžně v kutilských obchodech. Jehly musí být tupé (nekupujte si jehly na kůži, ty nejsou určené na šití hlazenice!) a můžete si opět koupit speciální sedlářskou jehlu. Poslouží i běžné šicí nebo vyšívací jehly, jejich nevýhodou jsou ovšem tenká a slabá očka, která se ráda trhají, takže je lepší mít víc jehel do zásoby. Na děrování kůže budete potřebovat šídlo se čtverhranným (ne kulatým) průřezem - to moje je od Narexu a koupila jsem ho v běžném železářství.
Na řezání kůže můžete použít patchworkové řezací kolečko, zalamovací nůž nebo modelářský skalpel. Kolečkem uděláte nejpřesnější a hezky rovný řez.
Co se ještě může hodit? Mějte při ruce disperzní lepidlo, některé díly je dobré si před děrováním a šitím slepit, aby necestovaly (je to něco jako náhrada stehování). Na přidržení slepených částí používám kancelářské klipsy. V pravém dolním rohu fotky jsou dva speciální nástroje, které se vyplatí, kdybyste chtěli s kůží dělat častěji: značítko na stehy a drážkovač. Barva na kůži od firmy Cheds se aplikuje nejlépe kouskem molitanu. Některé odstíny (modrá, zelená, bordó, hnědá) se dají koupit ve spreji v některých drogeriích nebo obuvích.
Postup
Postup by se dal shrnout do několika hlavních bodů:
1) návrh a střih
2) vyříznutí jednotlivých dílů a jejich případná povrchová úprava (barvení)
3) kompletace hlavních dílů - našití kapsiček, poutek
4) sešití hlavních dílů
5) dokončovací práce
Ze všeho nejdřív si rozmyslete rozměry a udělejte si střih. Věci, které budete v tašce nosit, si můžete na střih položit a uvidíte, jestli se vejdou. Jednoduchá taštička má tři díly: přední díl, zadní díl střižený v jednom kusu s klopnou a boční/spodní díl.
Rohy zaoblete, jinak taška nepůjde dobře sešít. Na přídavky na švy počítejte cca 4-5 mm (takže jestli chcete tašku s boční šířkou 6 cm, uřízněte si boční pruh široký 7 cm). Vystřihněte si i všechny další díly, např. vnitřní kapsičku. Nezapomeňte, že bude přišitá naplacato, měla by proto být o dost širší než mobil, aby se do ní pak vešel; měkká kůže se ovšem časem trochu natáhne a vytvaruje.
Na fotce je kromě tří základních dílů také kapsa a "podšívka" pro zpevnění její horní části. Tu jsem na rub kapsy přilepila Herkulesem a slisovala mezi dvěma prkénky (stáhnete je dílenskými svorkami, přinejhorším použijte klasickou metodu zátěže těžkými knihami), aby se obě části opravdu pevně spojily. Kulaté rohy jsem si narýsovala podle šablony z papírnictví, ale můžete použít i vhodný předmět, třeba štamprle :)
Pokud chcete taštičku barevnou, je teď čas jednotlivé díly nabarvit.
Nejvíc se mi osvědčilo nalít barvu do nějaké mělké nádobky (dělám to i s těmi sprejovacími), do které pak namáčím kostičku molitanu a rychle potírám kůži od jedné strany k druhé. Kůže barvu ochotně vstřebává, je proto potřeba pořád namáčet a barvit, dokud se tekutina vpíjí. Nebude-li celá plocha rovnoměrně promáčená, zůstanou na ní skvrny. Kůže při barvení hodně ztmavne, ale nebojte, po uschnutí zase zesvětlá.
Hlazenice není odolná proti vodě, a to ani když ji nabarvíte. Jestli ji hodláte vystavovat nějakým extrémnějším podmínkám, je vhodné natřít ji ochranným lakem (můj oblíbený je Top finiš z Druchemy), nebo taštičku po dokončení důkladně promazat dobrým balzámem na kůži.
Než začnete sešívat jednotlivé díly, našijte na ně všechny drobnosti jako kapsy a spol. Po sešití taštičky už byste se dovnitř jen těžko dostávali. Hlazenice se šije tak, že se nejprve propíchají dírky na stehy a těmi se potom protahuje tupá jehla s nití. Dírky můžete dělat rovnou na kůži, nebo si na ně udělat drážky, což pro hlavní švy vřele doporučuji - materiál se v drážce lépe ohne a stehy jsou zapuštěním do drážek chráněny před odíráním. Drážka se vyřízne drážkovačem, nebo ji do ještě mokré kůže po barvení vytlačte kulatým šídlem. Mokrá hlazenice je totiž velmi tvárná a drážka do ní půjde krásně vrýsovat. Pro drážkovač platí, že vyříznete-li drážku před barvením, bude tmavší než okolí, když až po barvení, bude světlejší. Do švů si pak pomocí značítka nebo pravítka vyznačte budoucí dírky (délka stehu je 5 mm), které poté propíchnete hranatým šídlem. Existují také vysekávače, které rovnou dělají dírky (a moje značítko to možná mělo umět taky, jenže je to čína za pár korun a tak funguje jen jako značítko :) ), a značicí kolečka. Propichujte na podložce z měkkého dřeva nebo korku, ať jsou dírky dostatečně velké na protažení jehly a dvou nití.
A teď už můžete šít. Kapsičku jsem před děrováním a šitím v krajích přilepila Herkulesem, aby se mi neposunula, a přišila jsem ji k zadnímu dílu.
Existují čtyři základní stehy, kterými se šijí kožené výrobky: sedlářský, vázaný, přední a zadní. Sedlářský steh je velmi pevný, trvanlivý a prakticky nerozpáratelný. Šije se dvěma jehlami, které se protahují dírkami proti sobě a nitě se v každé dírce ještě zamotají do sebe. Postup šití najdete třeba na konci tohoto článku na Knife.cz. Při přerušení jednoho stehu se další nevytahují. Vázaný steh simuluje steh šicího stroje a prodává se na něj speciální šídlo, ale může se také šít jehlami. Šití je rychlé, ale když se někde prodře jediný steh, ihned se vypáře kus švu a výrobek se rozpadne. Pro výrobky, které mají šití tak "na ráně" jako v tomto případě, se proto moc nehodí. Zadní steh se šije stejně jako zadní steh při ručním šití látek. Přední steh je taková línější simulace sedlářského: šijete obyčejným předním stehem na jednu stranu a potom zase zpátky tak, aby stehy tentokrát přišly tam, kde byly mezery. Kdyby se šití někde přetrhlo, vypáře se přinejhorším jen pár stehů jedné řady a díly budou stále držet pohromadě. Protože příruční taštička není nijak extrémně namáhaná, zvolila jsem právě přední steh.
Spotřeba nitě je zhruba čtyřnásobek vzdálenosti, kterou potřebujete ušít. Na začátku si nechte delší ocásek, až došijete zpátky, nitě svážete, zatáhnete někam dovnitř a zakápnete lepidlem.
Na další fotce už je vidět přišívání bočního dílu k zadnímu. Poutko na řemen už je také přišité (kovové déčko do něj nejdřív jednoduše vlepte Herkulesem, přilepte na boční díl, pak nadírkujte a přišijte).
Při šití rohů si kůži tvarujte rukou a hodně utahujte, aby díly hezky seděly. Délka švové drážky na zadním dílu musí být stejná jako délka drážky na bočním dílu - jestli se bojíte, že vám to nevyjde, spočítejte dírky, pokud je jejich počet stejný a při šití nějaký steh nevynecháte (pozor hlavně v rozích), bude všechno hezky na sebe.
Kdyby vám šla jehla špatně protahovat, znamená to, že máte moc malé dírky. Můžete si sice pomoct kleštěmi, ale když budete muset moc tahat, brzo utrhnete očko jehly nebo přetrhnete nit.
Kamarád si vymyslel trochu netradiční zapínání na neodymové magnety, které jsou vlepené (lepidlem na kov a Bizonem na kůži) na rubu předního dílu a na rubu klopny. Klopnu stačí přitisknout k tašce a ona se sama "přicucne". Je to docela šikovné a rozhodně milejší než klasický kabelkový magnet, kterým člověk někdy šmejdí a šmejdí a stejně se nemůže trefit... Nevýhodou zase je, že tašku nemůžete přecpat, protože na rozdíl od aktovkového zámku pak magnety klopnu neudrží.
Po sešití tašky jsem k déčkům přišila řemen přes rameno. Můžete ho přišít, přinýtovat nebo udělat sundavací na karabinu.
Posledním krokem je zahlazení hran, jejich dobarvení a případně natření ochranným prostředkem. Hranu navhlčíte vodou (znalci nasliní) a hadříčkem, prsty nebo hladítkem ošoupete a pěkně uhladíte. Použijete-li vodu s přídavkem Herkulesu a budete důkladně třít, hrana získá lesk a tvrdost a už není potřeba ji ničím natírat. Já uhladím jen vodou a natírám bezbarvou barvou na hrany.
Na finální fotce si ještě můžete všimnout malých růžků našitých na klopně - jsou tam pro zpevnění, aby se rohy moc rychle neohmataly a nezohýbaly.
Taštičku namažte kvalitním balzámem na kůži, kterým ji pak pravidelně ošetřujte, aby kůže zůstala měkká a pružná a pěkně stárla.
Páni, to je ale prima návod. Už mě svrbí prsty, jak to chci zkusit. Jediné, co mě brzdí, je moje zkušenost s vyrýváním drážek do čehokoliv - většinou někde ujedu a mám to křivě nebo neúhledně. Jak přesně vyrýt dostatečně rovné drážky? Je na to nějaká vychytávka?
To znám. Buďto potřebujete někoho, kdo vám s tím pomůže a
rozdělíte si role, nebo to zkuste rýt na víckrát, jemně. Když nebudete
tak tlačit při rytí, i pravítko bude stabilnější. A když máte vyjeté
koleje, můžete dokonce jemně dorývat úplně bez pravítka (tedy do kůže
jsem ještě neryla, ale mám zkušenosti s jinými materiály). Hlavně tolik
netlačte 
Taštička je krásná a návod skvěle popsaný. Jen u magnetů je potřeba dávat pozor na sílu, spousta věcí se s příliš silnými magnety nekamarádí, třeba některé mobily, kreditky, hodinky…
@barvinok
1. Chtěla jsem Adě za její práci zatleskat, tak jsem taky udělala!!
2. Tleskajícího smajlíka jsem nepoužila poprvé. To Vy tu asi poprvé ode
mne něco čtete. 
3. Na Mimibazar NECHODÍM, takže ani netuším, že je tam někdo používá!
A je mi to úplně šumafuk!
4. Hodnoťte skvěle odvedenou práci (nebo prezentujte svoji) a neodbíhejte
od tématu.
Tak nejdřív chceme inspiraci, a když přijde, zase je to označováno jako blog pro kutily. No, pro někoho může být zdrojem zábavy škodolibě se chechtat (teď nemyslím inspirativně zhodnotit, ale skutečně škodolibě se chechtat) na úkor druhého. Osobně velmi vítám návody, jak si pořídit do šatníku něco zajímavého. Za tohle Adě moc děkuji.
Kdo uměl, uměl. Kdo neuměl, buď si nechal udělat od někoho, kdo uměl,
nebo byl matlála patlála. Ještě mám doma schovanou ručně šitou
přesramennou kabelku ze sedmdesátejch, dokonce má ražený obrázek
s monogramem… a kam se hrabe Lojza Výtoň, to se nedá srovnat! 
Ono mělo všechno svoje, ale mně je dneska zase zle z výrobků desetiletých Číňánků na anorektických čtrnáctkách, který se za týden rozpadnou (ty výrobky, ne ty modelky, i když kdo ví), a který vypadají všechny stejně, i když je značek, že by to nespočítal (čímž bohužel neříkám, že v tom nejedu taky).
@Pocit chladu -
tak zase je pozitivní, že Vás to donutilo napsat Váš již čtvrtý 
příspěvek k zábavě na tomto webu. Jako
pardon, ale jenom brát, nic nedávat, zato hloupě kecat umí každý.
Kabela se mi líbí moc a návod je moc pěkně zpracovaný. Klobouk dolů.
Nechci se výrobku zastávat, ale pokud jde o instalatérskou brašnu, už jste dávno žádného instalatéra neviděla, že @Jordaan?
no dobre, tak retro-instalater se zalibou v miniaturach . Taska je hezky udelana, ale ten design me
zrovna neoslovuje.
Příspěvek upraven 26.11.15 v 18:15
A co že má teda chlap na peněženku, dokladovku, mobil (příp. druhý mobil) a klíče nosit? vuittonku? Batoh? tašku na notebook? Nebo kapsáče?
@moi-bebe: hlazenice má tu výhodu, že je tuhá, drží tvar, ta taštička je ve skutečnosti spíš krabička, aspoň než se trochu ohmatá a zvláštní. Koženku bych doporučovala čalounickou, ne oděvní, a vyztužit ji podšívkou třeba z tenčí koženky. Horší to bude s hranami, u kůže se přebrousí a zaleští, ale u koženky to nepůjde, tam jedině olemovat na způsob šikmého proužku.
Výrobek je to hezký, o tom žádná. Jenže já si myslím, že tyhle taštičky by měly být na chlapech „vidět“ co nejméně. Pro muže to není doplněk, ale naprostá nutnost, protože peněženky už se nenosí na zadku, mobily jsou velké a navíc se nosí x dalších věcí, kdy A4-ková taška je prostě moc a vnitřní kapsy málo. A zatímco ty regulérní tašky (na netbook, tablet, normálně do práce atd.) nějaké barvy snesou, tyhle taštičky na nutnosti by podle mě měly splývat s oblečením (černá, tmavě šedá) a razit co nejméně. A vůbec nemám na mysli nějakou tzv. „přiteplenost“.
Kamarád si barvu vybral ze vzorníku, nabízela jsem mu i nenápadné
hnědé odstíny nebo černou. Často nosí světlé kalhoty, i kabát má
tmavě šedý a ne černý, takže taška není moc kontrastní. A je ten typ,
který si rád sem tam vezme něco nápadného, takže chápu, proč zvolil
zrovna tuhle barvu.
Navíc ta poslední fotka je koukám až moc žlutá, barva je tlumenější,
víc „žlutokožená“, jako na fotkách z postupu výroby. Focení není
moje silná stránka.
@lioncity Můžete prosím hodit nějakou fotku podobné tašky, která je podle vás hezká, popřípadě aspoň napsat, proč je tato nehezká (vzhled celkově, nějaký konkrétní nepovedený detail)? Nebo jste obecně proti pánským taškám? Ptám se bez ironie, tahle taška se mi líbí, zajímá mě, proč vám ne (a třeba se mi ty, které se líbí vám, budou líbit víc).
@dr.kralik proti
panskym taskam nemam vubec nic, jen nesmi vypadat jako ze skolnich dilen ta v clanku je priserna, nelibi se mi jako
celek. Takovy tvorivy amaterismus.
@Betynka02 samozrejme existuji podobne tasky i v mensich velikostech. Slo mi hlavne o rozdil provedeni a designu. Snad nikdo nemuze tvrdit, ze ten vyrobek prezentovany v clanku se v techto ohledech mnou postovanym taskam vyrovna. To by bylo opravdu smesne. Nikomu neberu, ze se mu to libi. Stejne jako mne to pripada desne.
Vami postované tašky sú presne tie priteplené buzitašky, ktoré by som na chlapovi vidieť nechcela. Adina taška je aspoň mužná.
Mě se vámi vybrané tašky líbí. Celý tenhle postoj, že muž musím mít 100 % ne-buzi věci mi přijde směšný. Pro mě je daleko víc mužem ten, který se nebojí si tu „buzi tašku“ vzít, pokud se mu líbí, než ten, co se mu líbí, ale ze strachu, aby nebyl za buznu, si vezme něco jiného. Když už tedy musím dělat něco tak ohavného jako soudit mužnost muže dle toho, co má na sobě… Vždyť je to jako tvrdit, že žena s mastnými vlasy a v teplákách, je méně ženou než ta v lodičkách a s perfektním účesem. Obě můžou umět skvěle vařit a starat se o děti. S muži je to přece to samé. To, že muž nosí BB krém nebo používá gel na vlasy, z něj nedělá trosku neschopnou zatlouct hřebík nebo vymalovat obývák. Kromě toho jsem si ještě nevšimla, že po použití gelu na vlasy někomu upadnul pindík… Tenhle iracionální strach českých mužů z toho, že budou vypadat jako „buzny“ nechápu. Beru, že někdo prostě nechce používat bb krém nebo se vonět, ale proč bych se měla smát někomu, kdo v tom nějaký smysl spatřuje? Možná je to pro některé překvapení, ale všichni metrosexuálové nejsou vylízaní pitomci, stejně jako všechny elegantní dámy nejsou bezduché a nafrněné paničky. Leckdy to bývá úplně naopak.
Jinak si ale myslím, že porovnávat taštičku vyrobenou někým, kdo se tím neživí a dělá to jen jednou za čas pro radost, s výrobky předních návrhářů asi není úplně na místě. Berte to tak, že i ti přední návrháři museli takhle nějak začít.
Při čtení mě napadaly například tyto myšlenky:
1. Musím ještě pilněji pracovat, abych si vydělala dost peněz
umožňujících si tyto věci raději koupit.
2. Není mi jasné, jak to vypadá po finálním začištění „z boku“:
ten předposlední obrázek působí jako polotovar (předpokládám, že je to
před začištěním, a o stavu po začištění mám jisté pochybnosti)
3. V podstatě nemám nic proti, spousta lidí má nějaké (iracionální)
hobby, ale toto prostě není a nikdy nebude můj terén.
Příspěvek upraven 27.11.15 v 09:33
To je úžasný. Kdybych jen byla alespoň trochu obstojně zručná na tyhle věci, hned bych se do toho pustila. Jenže mě vždycky všechno přijde z návodů jednoduché a srozumitelné a pak když se do toho pustím, ukáže se, jaké jsem ve skutečnosti nemehlo. Teď mě to ale obzvlášť mrzí…
Tohle sice není úplně k tématu, ale právě jsem narazila na tuhle věc :www.obag.cz, na stránkách to nevypadá zas tak strašně (kromě toho, že za ty peníze se dá sehnat už opravdu hezká kožená kabelka), ale jak to tak bývá je možné to dotáhnout k dokonalosti:
Moc se mi libi navod a moznost udelat si kabelku podle vlastni predstavy, s jakou nikoho jineho nepotkate. Ale chtela bych poprosit o informaci, nakolik priblizne tato panska vysla, vc. potrebnych pomucek. Uvazuju o tom, ze to zkusim, ale zas kdyby to melo byt drazsi, nez si ji nechat vyrobit od brasnare…
První československé vydání časopisu Vogue je na světě! Jeho... Celý článek
Jako malá jsem ze všech úkolů od mámy nejvíc nesnášela pokyn... Celý článek
V komentářích k minulému článku (bylo to už někde v té off-topic... Celý článek
Stačí mít jiný vkus, než většina trhu předpokládá - a jste s... Celý článek
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky