Zaujímavý článok. Dostala ma tá teória o novodobých krojoch, niečo na nej bude. Je to ale celkom v poriadku, presne ako píšete. A ďakujem za Hansa Eijkelbooma! Nepoznala som ho, vygooglila… a ajhľa. Kroje. Celkom ma to pobavilo.
Jak adresa rozhoduje o šatníku
09.10.18 | autor Matouš
Patří k maloměstu teplákovka a k metropoli blejzr? Možná. Vkus totiž určuje i naše adresa.
Dveře paneláku, kde jsem bydlel, se zavřely. Stál jsem na ulici v teplácích. Ven mě vyhnala chuť na čokoládu a zatáhla mě až do nedaleké večerky. V tu chvíli mi došlo, že jsem udělal něco, čeho bych se ještě před rokem nedopustil. Tepláky na veřejnosti? Tím jsem vždycky opovrhoval.
Nevyšel jsem ven v domácím oblečení kvůli tomu, že by chuť na čokoládu byla tak nesnesitelná, až by mi zabránila se cestou ke dveřím stavit u skříně. Nechal jsem si na sobě tepláky, protože jsem si uvědomil, že na sídlišti bude každému jedno, v jakém oblečení mě uvidí.
Míra pozornosti, kterou věnujeme svému oděvu, nemá co do činění jen se vkusem a zájmem, ale závisí i na místě, kde žijeme. Není to nic záporného. Bydlel jsem na okraji Prahy. Jednou jsem dokonce na ulici potkal srnu. Parádu jsem dělat nemusel. Když ještě nebyly nájmy tak astronomické a žil jsem přímo na náměstí Míru, nikdy by mě nenapadlo vyjít ven v teplácích, i kdyby čokoládu ve večerce dávali zadarmo.

Zapadnout a už nevyjít
Holandský fotograf Hans Eijkelboom nafotil známé série portrétů lidí, kteří se po několika velkých městech pohybovali víceméně ve stejném oblečení. Ukázal, že i přes nekonečnou produkci módních řetězců máme tendenci kombinovat oblečení jako všichni ostatní, případně upřednostňovat nějaký kousek. Většinou je to dost bolestivé na pohled – kupříkladu falešná vuittonka nebo pánské tříčtvrťáky.
Zatímco Eijkelboom chodil po Amsterdamu nebo New Yorku, já jsem se jako klasická pražská náplava stěhoval z Anděla do Holešovic, pak na Vinohrady, pak zase na Smíchov a nakonec až na Jarov. Každá čtvrť mi ukázala něco nového a naučila mě, co to vlastně znamená nevyčnívat z davu.
Jarov vs. Jiřák
Na Jarově to nevyžadovalo prakticky žádné úsilí. Zajímavé bylo, když jsem se potřeboval přes ulice mezi paneláky dostat k tramvaji, abych se vrátil do původních revírů kolem Jiřáku nebo Letenského náměstí. Všiml jsem si, že mokasíny, netradiční brýle, barevné ponožky, cropped kalhoty atd. se tu netěší zrovna velké popularitě.
Od dospívání, kdy jsem objevil, že existuje něco jiného než kombo džíny-tričko-mikina, jsem si na zvednuté obočí kolemjdoucích zvykl. Nepřekvapuje mě a vždycky mě vrátí na zem.
Periferie mě znovu naučila to, co jsem od dob života na maloměstě zapomněl – pokud člověk až moc vyčnívá z davu, přijde trest. Klasické odmítnutí, pohoršení a děs v očích důchodkyň.
Betonová džungle paneláků mě nakonec lehce semlela. Vracím se zpátky k momentu, kdy jsem šel ven v teplácích. Bylo to neskutečně pohodlné a prostě to patřilo k ulici, na které jsem stál. Nemusel jsem dělat ten dojem, do kterého mě nutí náměstí Jiřího z Poděbrad. Tam bych v teplákách nešel, už kvůli tomu, že se tu prodává vietnamská káva, co stojí málem jako phočko, a v podnicích nedělají kavárníci, ale baristi. K tomu prostě teplákovka nesedí.
Kroje dnešní doby
Můžeme porovnávat i v kontrastu malých a velkých měst. To, co bude v Praze cool, označí lidé z jiných obcí za obludnost. Nelze se jim divit. Každé místo má svůj styl, případně nemá vůbec žádný.
Můžeme jít zpátky ke krojům, jejichž podoba se taky řídila konkrétním regionem. Původní kroje už si dneska nikdo jen tak nevezme, ale nahrazují je jiné, jasně patřící k jednadvacátému století, kdy je oblečení dostupnější než kdykoli předtím.
Zatímco na Letné si můžete obléct prakticky cokoli a dostanete za to kompliment, když slezete dolů z kopce k Vltavské, už riskujete udivené pohledy. Ty se budou stupňovat, pokud překročíte Vltavu a vystoupíte z tramvaje v Libni. Od Letné to jsou asi čtyři kilometry, ale změna je pořádná. Tam s nějakým odvarem z fashion weeku moc dojem neuděláte a budete vděční za možnost navléknout se do tepláků.
Během svého pobytu na okraji města jsem si uvědomil, že ohrnovat nos nad vytahanými kalhotami, sepranými triky a nudnými teniskami nemá smysl. Lidi, které jsem tam potkával, by stejně tak ohrnuli nos nad tím, v čem jsem si vykračoval kolem Veletržáku.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky