Rozhovor: Mandlové kupovali šaty bohatí muži

22.11.18 | autor Martina

Jak se měnily trendy od dob první republiky až po současnost očima historičky Miroslavy Burianové?

V klobouku od Modistky Jolany na vernisáži manželovy výstavy na Hradě, 2018. Autor: Andrej HaladaV klobouku od Modistky Jolany na vernisáži manželovy výstavy na Hradě, 2018. Autor: Andrej Halada

Miroslava Burianová vystudovala obor historie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od roku 1999 pracuje v Národním muzeu, kde spravuje sbírku novodobé módy a připravuje originální výstavy. Specializuje se na dějiny odívání v první polovině 20. století a je autorkou řady odborných článků. Sama přiznává, že k tvorbě oblečení měla vždy velice blízko. „Vyrostla jsem v rodině, kde se pořád šilo, pletlo, háčkovalo, vyšívalo, a tak bylo zcela přirozené, že jsem začala šít také,“ říká.

Mirko, jak se žilo ženám v období protektorátu? Jaké oblečení se dalo v té době sehnat?

Záleží na tom, o jaké ženy se jednalo. Byly samozřejmě ty, které protektorátní nouzi pocítily minimálně. Krásně je to zachyceno v pamětech Adiny Mandlové, která si nemusela odepřít ani lahůdky a luxusní modely, když ruinovala vysoce postavené německé státní úředníky. Sehnat se dalo prakticky všechno. Černý trh nabízel těm, kdo na to měli, výběr látek, luxusní doplňky i koženou obuv.

Moje babička zase vzpomínala na jakýsi výměnný obchod. Pocházela z vesnice, měli velké hospodářství a na černo chovali husy. Za husu pak získala látku na své první šaty do tanečních. Ovšem, kdo byl odkázaný na nákupy v obchodech, byl na tom hůře. Zboží tam paradoxně nebylo drahé, ale bylo na příděl, na tzv. šatenky, a těch bylo opravdu málo. Na ty se kupovaly látky, hotové oděvy, ale i prádlo a některé boty. Kožené boty byly dostupné jen na zvláštní lístky, kterých bylo ještě méně.

Výrazné ozdoby se na kloboucích nosily celou válku, časopis JAS 17. února 1939.  Foto: Archiv Miroslavy BurianovéVýrazné ozdoby se na kloboucích nosily celou válku, časopis JAS 17. února 1939. Foto: Archiv Miroslavy Burianové

Jaká byla cena šatů, dejme tomu honosných rób? Nechávaly si je ženy šít na zakázku?

I v době protektorátu dál fungovala řada salonů a samozřejmě se šily i luxusní róby. Každá doba má své elity. Ovšem rozdíly v cenách konfekce a modelů ze zakázkových domů byly propastné, přibližně desetinásobné. Proto většina žen nosila konfekci nebo měla šaty šité a samozřejmě přešité od drobné krejčové.

Návod na přešívání, časopis Hvězda 9. dubna 1943. Foto: Archiv Miroslavy BurianovéNávod na přešívání, časopis Hvězda 9. dubna 1943. Foto: Archiv Miroslavy Burianové

Jaké materiály v době protektorátu patřily mezi nejoblíbenější?

V šatnících převládaly oděvy z první republiky, tj. z vlny, hedvábí, bavlny a lnu. Ale právě přídělový systém měl značný vliv na volbu materiálu. Vlna a hedvábí patřily totiž do kategorie „A“, za kterou se muselo odevzdat nejvíce bodů. I proto se stále více prosazovala například viskóza, tehdy nazývaná umělé hedvábí.

Jaká obuv a doplňky byly pro tehdejší dobu typické?

Symbolem protektorátu jsou dřeváčky. Za svůj vznik vděčí přídělovému systému, který učinil kůži nedostupnou. Proto výrobci, a mezi nimi jako první a nejúspěšnější Baťa, sáhli k náhražkovému materiálu – dřevu a textilu. Novinkou byly i klínové platformy. Oproti robustním botám působily kabelky subtilně, byly malé. Velmi módní byly kabelky kónického tvaru, které se stále nosily v ruce. Uzdu fantazii ovšem popustily modistky. V časopisech se objevovaly extravagantní modely a i přeformovaný starý klobouk tak mohl díky novým ozdobám vypadat zcela módně.

Reklama na Baťovy dřeváčky, 1940.  Foto: Archiv Miroslavy BurianovéReklama na Baťovy dřeváčky, 1940. Foto: Archiv Miroslavy Burianové

Jak si můžeme představit typické oblečení pro ženy za první republiky?

Bylo jednoduché. Běžné ženy měly velmi málo oděvů. I ženy ze středních sociálních vrstev měly často jen pár šatů a kostým. Maminka Josefa a Karla Čapků vlastnila jedny jediné slavnostní šaty, stejně tak novinářka Milena Jesenská. Kvalitní šaty a kostým byly základem šatníku. O to větší důraz ženy kladly na doplňky, různé halenky, límečky, fiží, klobouky, rukavičky, kožešinové přehozy…, kterými oděv proměňovaly.

Od kdy ženy začaly nosit kalhoty?

Kalhotovou sukni a různé druhy „kalhot“ pro sport, např. cyklistiku či turistiku již od 19. století; jako pracovní oděv zhruba od první světové války; do postele a na pláž od 20. let a ve městě pak až od 50. let.

Jak vnímáte aktuální módní trendy? V čem se nejvíce móda změnila za posledních 100 let?

Největší rozdíl proti módě před 100 lety vidím v možnosti volby. Módní diktát skončil v 60. letech a od té doby je na každém, zda bude mít krátké či dlouhé šaty, zda bude nosit kalhoty nebo šortky… Tahle demokratičnost je vlastně úžasná, ale má samozřejmě i svá úskalí, např. při návštěvě opery nebo plesu. Tam by bylo fajn, kdyby pravidla byla závaznější.

Kdy jste se rozhodla pro tento obor, co byl ten hlavní impuls?

Od dětství jsem měla k oděvům a jejich výrobě hodně blízko. Byla jsem neustále obklopená vlnou, bavlnkami, krajkami. Babička i maminka šily, a protože jsem neměla zrovna konfekční postavu a preferovala jsem dlouhé sukně, šila jsem si je sama.

A protože jsem milovala historii, romanticky středověk, hledala jsem inspiraci spíš v minulosti. Ale k historii odívání jsem se dostala až v muzeu v souvislosti se sbírkou. A tak nějak se to propojilo, znalosti látek, i když tam se pořád učím, láska k historii a práce.

Láska k módě a k jídlu – láska k Francii, s rodinou na francouzském trhu na Kampě, 2018 Autor: Archiv Miroslavy BurianovéLáska k módě a k jídlu – láska k Francii, s rodinou na francouzském trhu na Kampě, 2018 Autor: Archiv Miroslavy Burianové

Působíte jako kurátorka, máte na starosti sbírky moderního textilu v Národním muzeu. Povězte nám, co přesně obnáší vaše práce?

Muzejní práce je v podstatě o získávání předmětů do sbírek, jejich odborném zpracování a publikování, ať už formou výstav, či knih a článků. Mám vlastně štěstí, že mám na starosti sbírku, kterou je snadné doplňovat. Každoročně se rozroste o stovky předmětů, a tak komunikuji s dárci, snažím se každý předmět uchovat s maximem informací o majiteli, okolnostech získání, ceně apod. Pak následuje práce v depozitáři, jako je změření, vyfocení, označení štítkem, zanesení do databáze, případně restaurování a uložení. Možná to zní nudně, ale rukama mi prochází krása.

Váš manžel je historik. Doplňujete se vzájemně?

Oba pracujeme v muzeu, oba jsme kurátoři sbírek, zjednodušeně: „já mám šaty, on má tanky“. Ač se to nezdá, je to stejné, řešíme stejné problémy, jako je muzejní evidence, restaurování a výstavy. Naše muzea hodně spolupracují a my jsme zvyklí nosit si práci domů a sdílet ji s tím druhým. Manžel obzvláště oceňoval, když jsem na mateřské doma katalogizovala podvazkové pasy.

Které období, co se týče módy, za posledních 100 let vás nejvíce zaujalo a proč?

Z 20. století je pro mne určitě nejlákavější 1. polovina 30. let. Byla to velmi ženská móda, nosily se delší sukně, přitom byly šaty pohodlné. Moc se mi líbí, jak se kombinovaly v té době letní šaty s drobným vzorem s jednobarevnými lehkými plášti a k tomu samozřejmě klobouk – dokonalá elegance.

Historička Miroslava Burianová, Foto z přehlídky v letohrádku Kinských, 2015. Autor: Martin SuchánekHistorička Miroslava Burianová, Foto z přehlídky v letohrádku Kinských, 2015. Autor: Martin Suchánek

Napsala jste několik publikací o módě, jste autorkou a spoluautorkou několika výstav. Jaké máte aktuálně plány, chystáte aktuálně nějakou výstavu nebo napsat novou knihu?

Teď jsem jednu výstavu dokončila. Byla to zároveň výzva a čest, i když není věnována módě. V letošním roce totiž neslavíme jen sté výročí od vzniku Československé republiky, ale i dvousté výročí od vzniku mé domovské instituce – Národního muzea. A k tomuto výročí jsme vybrali z našich více jak 20 milionů sbírkových předmětů dvě stovky opravdu mimořádných kousků. Ty jsme zasadili do nových souvislostí tak, aby ukázaly mimořádnou šíři našich sbírek, ale i jejich hlubší smysl a obsah.

A samozřejmě ani móda na výstavě nemůže chybět, takže například poprvé vystavujeme šaty ze svatební výbavy Marie Louisy Habsburské, přichystané k jejímu sňatku s Napoleonem Bonapartem. Ale jinak já jsem člověk, který má stále spoustu plánů, takže nyní pracuji na knize věnované životnímu stylu elit v 1. polovině 20. století, kterou by měla doprovázet i výstava šatů těchto osobností; a mám rozpracovaná i další témata jako svatební módu či historii klobouků.

Jaké oblečení vy sama preferujete?

Ráda nosím sukně a šaty. Mám štěstí na kamarádky, které šijí, takže mám hodně šatů šitých na míru. Občas si ještě něco ušiju, či spíš přešiju, i já. Nejlépe se cítím v šatech, které mi dobře sedí a nejsou nijak extravagantní. Něco výjimečného si dopřávám asi jen v kloboucích. To je taková moje láska – staré klobouky po babičce a božské klobouky Modistky Jolany.

První šaty z butiku byly dárkem táty na sestřinu svatbu v roce 1996. Foto: Jana VetterováPrvní šaty z butiku byly dárkem táty na sestřinu svatbu v roce 1996. Foto: Jana Vetterová

Mirko, ještě mi povězte, v jakých situacích se cítíte nejvíce jako žena?

Mám štěstí, že můj muž ctí tradice a chová se vždy jako gentleman. Jedinou výjimkou je, když doma něco buduje, sestavuje nebo opravuje. To se tvářím, že tam ani nejsem. Ale obecně mi dokáže dát neuvěřitelně najevo, že jsem ta jeho žena s velkým „Ž“.

Jaká móda za posledních 100 let vás nejvíce zaujala?

Autor

Martina

Martina miluje módu plnou barev a ráda si hraje s doplňky.

Líbil se vám článek?
Váš příspěvek

Barvou roku 2019 je korálová

Living Coral 161546. To je odstín, který bude podle firmy Pantone... Celý článek

Poslední článek:
Proč si přeju ponožky k Vánocům

Autor: Matouš

Jak si užít k Vánocům ponožky a další dárky, které nikdo nechce? Celý článek

Fashion Week New York: co mě zaujalo

Autor: Ada

Newyorský módní týden skončil, cirkus se přesouvá do Londýna. Co ze... Celý článek

Jak si sestavit šatník

Autor: Ada

Sestavit si šatník není nic těžkého. Stačí nakoupit správné... Celý článek