Jak si koupit kvalitní pánskou košili

Cena košile se skládá ze dvou částí - cena ušití (práce) a cena materiálu (látka, knoflíky). Dá se říct, že u konfekčních košil od zhruba 1000 Kč cena stoupá jen kvůli kvalitnější látce. Pokud tedy nebereme v potaz příplatky za značku, ale předpokládám, že rovnici “značka = kvalita” jsme opustili již dávno.

V tomto článku se budu snažit poskytnout jasná vodítka, kterých se můžete při nákupu běžné formální košile držet. V úvodu se podíváme na kvalitu látky, v druhé části pak na kvalitu ušití košile.

Jak poznat kvalitní látku

Jak to, že některá bavlněná látka vypadá a působí jako hadr a druhá se spíše blíží hedvábí? Můžou za to jemnost bavlněných vláken, hustota tkaniny a počet vláken, ze kterých je příze spojena. Vezmeme to postupně.

Spřádání několika vláken se nazývá skaní - dvě a více vláken se vlastně zakroutí do sebe a vznikne jedna příze, jako když se splétá provaz. Čím více vláken v jedné niti, tím jemnější látka. Pro praktické účely ale stačí rozlišovat mezi dvojmo skanými látkami (tzv. 2-ply) a těmi ostatními. U košil se dá říci, že dvojmo skaná látka je jakási záruka dobré kvality. Poznáte ji většinou podle označení 2-ply na jedné z visaček.

I mezi dvojmo skanými látkami ale samozřejmě existují kvalitativní rozdíly, tady už rozhoduje jemnost použité příze. Dá se měřit ve spoustě textilních jednotek, zřejmě nejpoužívanější jsou anglické NE, které označují počet metrů jednoduché příze vážících 0,59 gramů. (Původně kolik 840-yardových délek se vejde do hmotnosti jedné libry, ale kdo se má s těmi anglickými jednotkami přepočítávat.) Důležitější je ale vědět, kolik NE má kvalitní látka.

Doporučuji se pohybovat minimálně na úrovni 80/2 NE (dvojka značí, že je příze dvojmo skaná), dobrá kvalita je okolo 100–120 NE. U některých prodejců tato čísla mohou být po vzoru oblekových látek uváděna ve tvaru 80s, 100s a podobně.

Egyptská, Sea Island a jiné speciality

Bavlny (jakožto rostliny bavlníku) existuje celá řada odrůd s různými kvalitativními vlastnostmi. Oceňují se odrůdy s obzvlášť dlouhými vlákny, ze kterých může vzniknout jemnější příze. Proto se občas jako marketingový nástroj používají označení “egyptská” nebo “Sea Island” bavlna. Mají tato označení nějaký reálný význam? U “egyptské” bavlny se o tom dá pochybovat. Jako egyptská bavlna je již označováno kde co, i bavlna, která Egypt neviděla ani z dálky a i kdyby ano, egyptský původ také není 100% zárukou kvality.
U Sea Island bavlny je situace lepší - takové označení se za plus považovat dá. Nejlépe ovšem uděláte, když si látku osaháte. Pokud je označena jedním ze dvou výrazů výše a je oproti ostatním košilím dražší, měla by být o řád jemnější na omak než košile ze standardní bavlny.

Jak je to s non-iron košilemi?

Doporučuji vyvarovat se veškerým příměsím polyesteru, protože košile bude neprodyšnější, tím pádem se budete více potit a košile snadněji natáhne nepříjemný zápach. Trochu provokativně pak doporučuji vyhnout se veškerým nežehlivým úpravám (non-iron). Obzvláště ženy, na které povětšinou úkol rozmačkanou košili vyžehlit připadne, tuto radu ocenit nemusí, protože jim přidělává práci, ale…

Žádná látka není přirozeně nemačkavá. Aby se nemačkavosti dosáhlo, je zapotřebí chemie. Používají se k tomu sloučeniny amoniaku, kterými se látka napouští. Po prvním vyprání by již v látce neměly být patrné, ale znáte to, opatrnosti není nikdy na škodu. Někteří lidé u košil s nežehlivou úpravou mohou zaznamenat lehkou vyrážku či podráždění kůže.

Pokud by vám nestačil argument chemií, mám ještě jeden. I košile s nežehlivou úpravou se žehlit musí a rozdíl oproti žehlení kvalitní košile, kterou si průběžně vlhčíte rozprašovačem, je opravdu minimální.

Jak poznat kvalitu ušití

Pokud si nekoupíte košili příliš malou, akutně nehrozí, že by se vám roztrhla nebo rozpárala. Maximálně vám odpadne knoflík a ten se dá snadno přišít. Předpokládám ale, že rádi rozpoznáváte a nosíte i řemeslnou kvalitu. U košil se dá odlišit několik úrovní kvality - od běžných konfekčních, přes košile na míru až po zakázkové košile. Podobně jako u obleků.

Budeme se zde bavit především o košilích konfekčních. U nich se dá říci, že většina výrobců drží podobnou kvalitu ušití a výstřelků na jednu či druhou stranu mnoho není. Přesto existuje několik bodů, za které můžete kvalitní košili připsat plusové body. Nutno říci, že zejména první 2 body budou výsadou košil dražších než řekněme 2000 Kč.

1) Návaznost vzorů

Návaznost vzorů na stránkách Pekla Ada kritizovala nespočetněkrát. Možná i z vlastního šití víte, že dodržet návaznosti je náročné, ale dá se to zvládnout. Je to prostě jen práce navíc. A práce navíc znamená náklady, ty znamenají nižší zisk a nižší zisk se nelíbí nikomu.

Můžete si tedy všimnout, zda-li výrobce dodržuje návaznosti na kapsičce (to je asi nejjednodušší), případně na ramenním švu a na kapličce rukávu, to už je náročnější.

Zdroj: http://www.janek.cz/

2) Horizontální knoflíková dírka

Poslední knoflíková dírka se u kvalitních košil šije horizontálně, to poznáte snadno. Proč se to ale dělá? Dočíst se můžete ledacos - prý třeba proto, aby se košile při sezení mohla ve spodní části o centimetr rozevřít a byla tak pohodlnější. Je to jen báchorka - pravý důvod je jiný. Horizontální knoflíková dírka fixuje pozici předních dílů košile ve vertikálním směru, aby se košile nijak nekrčila.

Zdroj: http://www.janek.cz/

3) Vyjímatelné kostice v límci

Formální košile nošené s kravatou musí mít límec pevný, který se nebude kroutit. Kromě správného žehlení se toho dosahuje také použitím výztuh límce (kostic). Bývají plastové, ale můžete je nahradit kovovými nebo luxusnějšími perleťovými. Nutným předpokladem ale je, že musí být vyjímatelné. Dávejte pozor při praní - vždy je před vhozením košile do pračky vyndejte, mají takový ošklivý zvyk vypadávat a ztrácet se.

Zdroj: http://www.janek.cz/

Znaků kvalitní košile je samozřejmě mnohem více, ale ty naleznete spíše u košil měřenkových či dokonce zakázkových. Jsou to ale drobné detaily, u košil je naprosto rozhodující kvalita látky a jak vám padne. Pokud si dokážete pohlídat tyto dvě věci, máte téměř vyhráno.