Jak těžce se obléká s výškou 150 cm?
06.09.18 | autor Blanka
Na dámské oddělení jsem malá, na dětské moc ženská!

„Najděte si vysokého chlapa, ať nemáte malé děti,“ tak zněla rada do života od paní doktorky na endokrinologii poté, co mi oznámila, že budu navždy poslouchat vtípky, jako je „a kde máš Sněhurku?“. To jsem potřebovala ve svých 13 letech opravdu vědět.
Teď je mi čerstvých 30, chlapa mám, dokonce i vysokého, takže jsem si
vzala aspoň něco k srdci (díky, paní doktorko, bez vás bych si ho jistě
nenašla). Není to se mnou zase tak zlé, jak by se mohlo v prvním odstavci
zdát. Požádala jsem rodiče, ať mě ještě pár let tahají za uši, a
nakonec jsme to zvládli na krásných 150 cm. To už je docela slušná
výška, dokonce vám dají i řidičák Problém nastává, když v rodině máte jednu
Věstonickou venuši za druhou a ke svému metru a půl vyfasujete prsa, že by
vám je záviděla i Vlaďka Erbová.
Být malá má své výhody i nevýhody
Na jednu stranu vypadáte pořád jako holčička, na druhou musíte ukazovat občanku pokaždé, když kupujete láhev vína (to znamená často). Stejně tak pociťuji rozporuplné pocity, když nakupuji něco na sebe.
Každá z nás řeší při svém odívání jiný problém. Jedna má široká ramena, druhá širokou pánev a třetí široký nárt. Pravdou je, že dnes už není problém na sebe sehnat padnoucí kousek bez nutnosti zásahu švadleny (i když mně tchyně zkracuje všechny dámské kalhoty o 12 cm). Musíme jen v obchodech pátrat a zkoušet, co nám sedí. Někdy je to o nervy a sem tam je nutné se smířit s tím, že i když toužíme po té krásné áčkové sukni do půlky lýtek, s výškou, která přesahuje metr jen o pár desítek centimetrů, si ji bez podpatků dovolit nemůžeme.

Hurá do dětského oddělení, ale hlavně nenápadně
Mojí výhodou je, že můžu nakupovat v dětském oddělení. Chodím tam ale jen tehdy, pokud je součástí většího obchodu (jakoby náhodou tam zabrousím z dámské sekce), anebo nakupuji online. Ano, je to tím, že se občas i trochu stydím vybírat si holčičí šatičky před prodavačkami v prázdném krámu (díky, ZARO, že jsi na Andělu sloučila své dva obchody do jednoho). Ale zpátky k té výhodě… V kanclu jsem originální. Holky občas moje kousky pochválí a postesknou si, že si je nemohou koupit. Chyba lávky, dětské velikosti jsou většinou do 170 cm, a protože jsou všechny jak proutek, ráda je pošlu pro stejný kousek.
Nevýhodou v dětském oddělení jsou moje prsa, a to především v případě, když hledám šaty. Dívčí modely obvykle postrádají jakýkoli pokus o výstřih a protože moje postava výškou odpovídá velikosti 11–12 let, tak je do nich prostě nenacpu. Navíc patřím k těm partnerkám, které mají doma horňáka, no a schovejte mu je do šatů ke krku.
Jak už jsem psala výše, v dnešní době je naštěstí velký výběr, a tak občas najdu kalhoty bez kytičkových zadních kapes, třpytivých nápisů a barevných výšivek. Teda za předpokladu, že do nich nacpu zadek…
Boty jako pro Popelku
„Dobrý den, máte prosím nějaké boty velikosti 35?“ Zní většinou z mých úst při vstupu do prodejny s obuví. Ano, já vím, teď mi budete říkat, že přece 35 už není takový problém sehnat. Máte pravdu, není, jenže já se ptám po „třicetpětkách“, protože ptát se na 34 je jako ptát se ve veganské restauraci na maso.
Třeba v CCC mají už celkem slušný výběr bot označených jako XS, takže když probíhám prodejnu, koukám jen po škatulích, protože prohlížet si boty je pro mě jako dívat se do výlohy cukrárny a nemít u sebe peněženku. Většinou pak vyzkouším 15 až 20 párů, než mi jedny sednou.
Našla jsem taky e-shop, kde se dají boty vybírat podle délky chodidla v centimetrech, a tak jsem to jednou vyzkoušela. Musím uznat, že mi boty hezky sedly, ale jejich kvalita není příliš valná. Kéž by i ostatní obchody uváděly velikosti v CM.
A stejně bych neměnila
Za těch 30 let jsem se s tím už naučila žít. Vlastně si to poslední dobou docela užívám, protože jeden syn mého muže je teď asi tak stejně vysoký jako já a máme legraci z toho, že se vlezu do jeho oblečení. Třeba naše poslední historka… Odjíždíme z vody, je pátek večer, do Prahy daleko. Potřebujeme v Budějovicích nakoupit, protože doma nic není, a já mám na sobě jen plavky. Tak mi půjčil svoje kraťasy, počkal v autě a za odměnu jsem mu koupila jeho oblíbený sýr. Být malá se někdy hodí.
S čím se při nakupování potýkáte vy? S výškou, šířkou, typem postavy? Podělte se o zkušenosti… a dejte tipy, kam pro oblečení chodíte.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky