.
Příspěvek upraven 06.12.19 v 00:21
23.11.15 | autor Jana
Klasický francouzský kabátek je jedním z těch kusů oděvu, u nichž zdání klame. Vypadá jednoduše, ale v tradičním provedení jeho vyhotovení zabere mnoho hodin práce, zárověň díky vizuální jednoduchosti pak volbou různých materiálů podtrhne osobnost nositelky a vypadá bez jakéhokoliv tvaru, ale přitom rafinovaně kopíruje ženské křivky.
Všechny díly seriálu o šití francouzského kabátku si přečtete v Janině seriálu Průvodce šitím .
V dnešním článku se nebudu jednotlivým technikám věnovat chronologicky, ale tematicky. Na konci pak shrnu chronologický postup.
Na švových liniích vždy podšívku příslušného dílu přehneme tak, aby se švové linie dotýkala a zajistíme špendlíky.
Pokud někde podšívka přebývá, tak ještě předtím zastřihneme. Oba díly podšívky k sobě přišijeme začišťovacím stehem a nakonec přežehlíme.
Začištění podšívky na záložkách je jedním z posledních kroků celého procesu. Po odstřihnutí přebytečního materiálu podšívku přehneme a přišijeme nejdříve začišťovacícm stehem.
Poté ještě asi centimetr od okraje zafixujeme perličkovým stehem (což je v podstatě velmi krátký zadní steh). Ten slouží k zafixování okraje podšívky.
Kabátek se taky někdy označuje jako „boxy jacket“ díky zdánlivě čtvercovému neforemnému tvaru. Můžete jej ovšem i vytvarovat, a to velmi rafinovaně. Princesové švy zakomponjte do perfektně navazujícího vzoru kostky, nebo jej tvarujte pomocí žehličky (vysrážení pomocí páry).
Tvarovat kabátek můžete i tak, že převedete záševek na volnost. Neodšívejte tedy záševek, pouze navolněte místo, kde by měl být. Tento postup používejte pouze na vrchní látce. Na podšívce záševek v ruce odšijte, s ohledem na to, že máte tento díl již proquiltovaný.
Tuto techniku už důvěrně zná každý, kdo šil halenku či sako - na základním střihu je vyznačený ramenní záševek na zadním dílu, ale ten se většinou neodšívá, prostě se navolní na přední díl.
Postup se hodí pouze pro krátké, úzké záševky. Navolnění se provádí na dvojnásobné šíři než šíře původního záševku, kde látku prošijeme těsně vedle švové linie volným stehem.
Poté postupně stahujeme na požadovanou šíři, zatímco materiál pomocí žehličky vysrážíme.
Možná to zní složitě, ale stačí vyzkoušet- u některých materiálů to jde hůře (umělé materiály, hustě tkané…) u některých zase jedna báseň (vlněné, řídce tkané).
Na podšívce pak odšijeme záševek začišťovacím stehem.
Z rubu je patrný záševek:
Na líci záševek neruší:
Techniku tvarování pomocí minizáševků na podšívce použijte až téměř nakonec celého tvarovacího procesu.
Pro zvýraznění pasu se v jeho úrovni na podšívce v ruce odšijí minizáševky (opět začišťovacím stehem), čímž vznikají drobné boule na svrchní látce. Tu pak stačí propařit a látka se vysráží do požadovaného tvaru.
Efekt vysrážení PŘED a PO
V předchozím díle jsem popisovala prošívání podšívky ke svrchní látce, díky kterému získá stabilitu i řídce tkané tradiční buklé. Stabilizace této řídké látky je důležitá, jinak by se mohlo snadno vytahat. V konfekčních verzích kabátků se proto nažehluje výztuha, nejlépe co nejtenčí pletená, která materiál zatíží co nejméně.
U té tradiční verze se používá nenažehlovací tkaná výztuha. Jednou z nejoblíbenějších výztuh ve vysoké krejčovině obecně je hedvábná organza - je lehká, pevná a odolává vysokým teplotám, což se hodí při žehlení. Hedvábnou organzou se podkládá celý přední středový díl a aby pod tíhou zdobení držely přední okraje pěkně rovně, přidává se zde ještě okraj organzy. Okraje látky (čili část s minidírkami) většinou ignorujeme - jsou tužší než zbytek látky, ale ten organzový se na výztuhu používá poměrně často. Organzu k přednímu dílu naquiltujeme, podobně jako podšívku na ostatní díly, samotná podšívka pak přednímu dílu proquiltovaná není.
V případě, že toužíte po kabátku se zapínáním na knoflíky, místa budoucích knoflíkových dírek je potřeba znovu vyztužit, aby se nevytrhávaly. Zde záleží na preferencích, i když šijete tradiční verzi kabátku, často je doporučováno použití proužků tenké nažehlovací výztuhy a to kvůli třepení.
Další místa, která se tuží, jsou lemy- a to šikmým pruhem organtýnu nebo organzy v šíři asi 4 cm. Ten se pokládá tak, aby lehce přesahoval vyznačený dolní okraj.
Pruh se přišívá po zohnutí přesahující části těsně vedle okraje záložky se zachycením pár vlákýnek, stejně tak u horního okraje.
Metody vsazování rukávu se opět mohou lišit autor od autora, každopádně se opět vsazují v ruce a to nejlépe na panně. Prvním krokem je přistehování dolní části hlavice k saku. Poté polotovar pověsíme na pannu a postupně špendlíme horní část hlavice. Výhodou tohoto postupu je lepší možnost regulace nadbytečného materiálu.
Poté přišijeme začišťovacím stehem.
Nakonec celý rukáv z rubu přišijeme zadním stehem. Ručního šití se nemusíte bát, je překvapivě stabilní.
Podšívka rukávu se také začišťuje ručně, případné nerovnosti jsou
vzhledem ke klouzavosti materiálu povolené, jde přece o ruční práci
Zdobení kabátku přichází na řadu ještě před začištěním podšívky při okrajích. Nejdříve je potřeba připravit okraje látky a kapsy.
Okraje se zakládají podél nastehovaných linií a přežehlí. Na místě je potom drží krokvičkový steh, záložky přišíváme k šikmému pruhu výztuhy, švové přídavky na předním okraji k organze a průkrčník k samotné látce, kdy zachytíme pár vlákýnek tak, aby na líci přišití nebylo vidět.
Kapsy jsou tradičně bez výztuhy, což později vede k jejich mírnému prověšení, některé kabátky dokonce mají kapsy hned s obloučkem na horním okraji, aby byl tento vzhled podpořen. Po vyzkoušení velikosti a pozice kapes je vystřihnete z vrchní látky, založíte okraje, opět přišijete krokovičkovým stehem. Tím je kabátek připravený na zdobení.
Zdobit můžete podél celého okraje i kolem rukávové hlavice, záleží na osobních preferencích. Stejné zdobení pak použijete na kapsy.
Na svém kabátku knoflíky (tudíž ani knoflíkové dírky) nemám, ale na tradičním kabátku jsou dírky vždy funkční, včetně rukávů. Postupy výroby knoflíkových dírek na předním okraji a na rukávech se trochu liší - je to z toho důvodu, že na rukávech se dírky budou méně namáhat:
Na rukávech se tedy dírky odšívají klasicky (v ruce), přes obě vrstvy materiálu.
Na předním okraji je odšitá zvlášť dírka na svrchní látce- opět obšívaná v ruce, zatímco na podšívce se vypracuje dvojvýpustková dírka.
Řetízek je v podstatě takovou poslední tečkou, třešničkou na dortu. Jeho funkce je zatížit kabátek, aby pěkně přilnul k tělu a zároveň vyvažoval zdobení na předním díle, proto se většinou šije pouze na zadní.
Chronologický postup (není nutné dodržovat úplně stoprocentně, ostatně u dvou nejslavnějších lektorek uvedených níže se pořadí lehce liší):
Můj kabátek je hodně boxy a to z toho důvodu, že sahá těsně pod pas, takže nehrozí, že bych v něm plavala, nicméně kabátek lze ušít těsně na tělo, záleží na osobních preferencích.
O šití klasického francouzského kabátku se píší knihy a natáčí se mnohahodinové on-line kurzy, proto moje články nejsou zcela vyčerpávající- informací je prostě moc. Takže pokud byste toužili po více detailech, mohu doporučit následující zdroje:
Knihy
Couture Sewing: The Couture Cardigan Jacket (Claire B. Shaeffer, Taunton Press). Součástí je DVD s video kurzem.
Články
Inside a Designer Jacket (Susan Khalje, Threads magazine č. 121)
Master Class: Setting a sleeve by hand (Susan Khalje, Threads
magazine č. 122)
Oba články jsou dostupné na webu Threads magazine, po přihlášení do Insider programu (se 14denním obdobím na zkoušku), případně v rámci DVD s archivem časopisu.
On-line kurzy
The Classic French Jacket, lektor Susan Khalje
Do šití vlastního malého francouzského kabátku se můžete pustit, jakmile zvládnete základní šicí dovednosti. I když váš výsledek možná nebude tak dokonalý jako u Chanela, můžete získat nadčasový kousek do svého šatníku, který budete vždy rády oblékat.
Ušili jste si také svůj vlastní francouzský kabátek? S jakým výsledkem? Pochlubte se v diskusi pod článkem!
Článek je pěkně a srozumitelně zpracován. A jelikož bohužel spadám do kategorie lidí, pro které je i přišít jeden knoflík nadlidský výkon, tak Vás silně obdivuji:)
Je to naprosto fascinující. Domnívám se ale, že je lépe se o něco takového vůbec nepokoušet, pokud nemáte vhodný materiál - speciální vlnu nejlépe s hedvábím a hedvábnou podšívku.
Víte, co se říká: kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tak se nebojte a
pusťte se do toho, nějaké chyby asi uděláte, ale těmi se člověk učí
Také jsem francouzský kabátek zkoušela,
buklé jsem měla vlněné ze slev, na podšívku jsem použila acetát a
nakonec se až na nějaké drobnosti docela povedl. Akorát že jsem zjistila,
že mi nesluší, a bylo vymalováno.
Mě to neodradilo, já se do toho chci pustit . Jen co dokončím naléhavější šicí
projekty, vrhnu se na to
. Je to výzva.
Příspěvek upraven 23.11.15 v 18:59
@Ada Pekelná
Tento střih sluší většinou jen hubeným dámám bez prsou a boků, jako
byla Coco. My tvarované vypadáme lépe v projmutém sáčku.
Postup je zajímavý, ale pro amatérské švadlenky dost komplikovaný.
Několikrát jsem upravovala drahou franc. konfekci, kde byl kabátek
z řídké látky v celé ploše podlepený tenkým pružným vlizelinem a
ještě přednice a záložky vyztuženy jako u běžného saka.
Já mám takovou chuť se naučit šít. Sice bych asi nešila zrovna tohle, ale to je vcelku jedno. Akorát mě brzdí nedostatek času (roční dítě) a vědomí, že nemám moc trpělivost, takže nadšeně začnu a pak to v půlce nenápadně usne.
@system_error mám dvě malé děti (26 a 7 měsíců) a šiju víc, než kdy jindy. Pokud nemáte dostatek trpělivosti, začněte šít na dítě, je to malé, rychle hotové a když něco není 100%, tak dítě vás kritizovat nebude.
@system_error Já
šiju povětšinou na děti Pyžama, legíny, tepláky, kostýmy na
maškarní, softshellové kalhoty a bundy, toť můj repertoár
Je to rychle nastříhané, rychle hotové,
když někde něco uteče, tak to tolik nevadí a člověk se na tom aspoň
trochu naučí.
Což ovšem neznamená, že bych se pustila do tohoto díla, na to zatím odvahu
nemám, fakt klobouk dolů
Na jednu stranu skutočne obdivujem, s akým nasadením propaguje a
osvetluje pani Jana tradičné krajčírske postupy, ale na druhú stranu,
myslím si, že sú už prekonané.
Riedko tkaný materiál ako buklé je skutočne ťažší na spracovanie, a
ľahko je možné necitlivou prácou výsledný dojem celkom skaziť. Napriek
tomu ja sa nedržím ručného šitia švov, a to ani na vrchnom materiáli, ani
na podšívke. Na tvarovane používam klasické odševky, ktoré vždy
podkladám pri šití šikmým prúžkom z vlastného materiálu. Portu na
zdobenie nenašívam až po dokončení, lebo ja začiatok a koniec všívam do
švu, nepáčilo by sa mi konce len tak preložiť cez seba, ako sa domnievam,
že je to urobené na ukážkovom saku. S výstuhou predných dielov, okrajov
rukávov a dĺžky, priekrčníka a prieramkov zadného dielu je to treba
zvážiť podľa konkrétneho materiálu, aby výstuha neurobila patričné
miesta nevhodne tuhé či tvrdé.
Trochu ma prekvapuje, že dierky sú vyšité ručne - ja uprednostňujem dieky
výpustkové. Mám strach, že vyšité dierky by sa mohli vystrapkať.
Cením si toho, ak je niekto zástancom tradície, ale moje zákazníčky by
odporúčaný vnútorný materiál aj čas potrebný na takéto spracovanie
nezaplatili. Ten, kto vyložene nehľadá takéto ausgerechnet tradičné
spracovane by tú obtiažnosť ani nespoznal, ani neocenil. Tým viacej
obdivujem prácu propagátorky Jany.
Příspěvek upraven 25.11.15 v 08:49
Pěkně jsem si početla, některé části i opakovaně a u každé fáze
jsem v duchu,,pracovala" s vámi. Někdy natolik, že jsem i pociťovala
vztek na třepící se kraje a klouzání podšívky I když nejspíš takový kabátek šít
nebudu, jsem ráda, že si můžu přečíst klasický postup včetně toho,
jaké materiály jsou použité. Těším se na další články a díky!
Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek
Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek
Francouzký dámský kabátek je bezesporu jedním z nejikoničtějších a... Celý článek
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky