Labutí jezero

28.05.14 | autor Ada

Balet v Národním, to není žádný muzikál pro turisty ani komedie v komerčně zaměřeném divadle. Čekala bych, že si i ten nejprostší divák řekne: na takové představení se džíny fakt nehodí. Vezmu si něco víc nóbl. Co myslíte, řekne?

Tak si rovnou dáme ty džíny, ne? Módeman, který dorazil v džínách (pytlovitých a dole odrbaných, samozřejmě), je ještě neomylně doplnil divoce vzorovanou košilí a ne moc čistou volnočasovou obuví. Buran.

Příliš se nevyznamenal ani pán, který si k oblekovým kalhotám a botám vzal košili s krátkým rukávem. Bylo sice teplo, ale až tak nesnesitelné zase ne. Košile s krátkým rukávem je volnočasové oblečení, případně součást letní uniformy. V divadle v ní budete vypadat jako řidič autobusu, který přivezl divácký zájezd.

Paní na další fotce se oblékla jako na víkendovou procházku do parku. Zkrácené kalhoty, přes ně vytažená průsvitná halenka bez rukávů podložená sexy černou podprsenkou a kabelka přes tělo.

Letní šaty a barevné punčocháče jsou taky častý divadelní omyl. Barevné punčocháče jsou volnočasové - do školy, do města, na procházku, do práce s volným dresscodem. Květované šaty do půlky stehen jsou taky na ven, v žádném případě nemůžou nahradit malé černé. A kabelka přes rameno? Ta by měla zůstat doma, přinejhorším být odložena v šatně.

Mladá dívka na další fotce je učebnicovým příkladem bohužel značně rozšířeného stylu "stará mladá". Shrbená záda v hadrovitých strakatých (nejhorší to bylo zepředu) šatech, boty s protaženou špičkou a nízkým kostkovým podpatkem a punčocháče poseté písmenky. Jinému outfitu by možná dokázaly propůjčit šmrnc, ale ne tomuhle - a každopádně nepatří ke společenskému oblečení stejně jako barevné.

Sukýnek pod zadek přišlo množství větší než malé. Tahle je ještě vylepšená leskem a krajkou ve stylu, který patří spíš na mejdan.

Strakaté letní šaty, barevné punčocháče a kecky - tady není dobře nic. Fakt, že jde o dítě, takové oblečení neomlouvá. Když ovšem vidím doprovod v bílých sandálech a kostkovaném saku, nějak už se oblečení holčičky nedivím.

Že lze dítě obléknout společensky a přitom pohodlně, dokazují dívenky v jednoduchých černých šatech doplněných bolerkem a balerínami.

Celkem dobře je oblečená i tahle holčička v růžových společenských šatech.

Jinak se ovšem mezi vhodně oblečenými lidmi vyskytovaly spíš starší ročníky. Tady by se dalo rýpnout snad jen do kravaty, kterou má pán poněkud nakrátko, ale paní má úžasné šaty perfektního střihu i délky, nezvykle nebabkovské boty a kabelku, o kterou by se vintage blogerky popraly do krve.

Tady jsem taky spokojená. Povlávající sukně, velikostně správná halenka, psaníčko. Nic složitého a přitom to vypadá dobře.

Spousta dam vyššího věku bohužel spoléhá na divoké krabicovité komplety, kterými je český trh nepříjemně dobře zásobován. Tenhle má ale aspoň celkem decentní vzor.

Podobně jsou oblečené i tyhle dvě návštěvnice. Nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí. Budiž.

Nejvíc mě šokoval muž ve smokingu, jediný v celém divadle. V příručkách etikety sice najdete black tie jako správný dresscode na operu a balet, v praxi se tak ovšem chodí jen na ty nejhonosnější akce (a ne v Česku). Ale můj seznam Brňáků, o nichž vím, že vlastní smoking, se aspoň rozšířil ze dvou na tři.

Jen škoda, že paní to naprosto zabila. Když už si jeden z páru vezme black tie, neměl by druhý nahodit smart casual (a to s tím smart ještě přimhuřuju oko).

Co k tomu všemu dodat? Je nová doba, společenská pravidla se uvolňují a spousta lidí namítá, že vyžadovat do divadla určitý dresscode je staromódně zasmrádlé. Ať si každý chodí v čem chce, hlavně když jde za kulturou, ne...

Ale když se pozorně podíváte na první půlku fotek, uvidíte, že většina provinilců k tomu tak nepřistupuje. Oni na sobě nemají to první, co jim přišlo ve skříni pod ruku; naopak, zjevně vědí, že by měli být oblečení společensky, a taky se o to snaží. Bohužel mají jen velmi matné tušení, co to znamená, a proto je výsledek takový, jaký je. Autobusácká košile, průsvitná halenka, strašlivá obuv, lesklé minišaty. Tragikomicky tvrdošíjný odpor proti mantinelům dresscodu, jež v tomto případě nesvazují, ale osvobozují a zjednodušují život.

Autor

Ada

Ada začala psát Módní peklo v roce 2010. Čtenářky si získala nejen svým originálním stylem, ale především smyslem pro módu. Přestože přibývají noví autoři i témata, je Ada dodnes autorkou mnoha článků na Pekle.

Líbil se vám článek?
První příspěvek v tématu

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek

Jak nebýt mamina

Autor: Ada

Paní, kterou jsem vyfotila předevčírem na okresním nádraží... Celý článek

Předsevzetí

Autor: Ada

Nemyslím si, že je hloupost dávat si do nového roku předsevzetí.... Celý článek