Promiňte, ale ten font písma otázek na mne působí, jako by tazatelka na paní Lucii své dotazy křičela. Šlo by to nějak opravit, předpokládám, že je to nějaký bug?
Lucie van Koten: Miluju čistě ženské linie a meziválečnou eleganci
19.02.18 | autor Janča
Na svém blogu Lucie van Koten píše o přírodní kosmetice, cestování, životě, ale také o módě. Její styl je jedinečný a neřízený tím, jaké jsou právě trendy. Když se s ní setkáte, máte pocit, jako byste se ocitli v Paříži. I když je Češka, vyzařuje z ní pověstný francouzský šarm.
Lucko, jsi známá tím, že upřednostňuješ udržitelnou módu, v čem vidíš její přínos?
Spíš bych řekla, že ráda objevuju zapomenuté poklady z dob dávno minulých, snažím se je opravit, vyčistit a znovu je vynést. Miluju čistě ženské linie, meziválečnou eleganci, klobouky, psaníčka, podpatky a pouzdrové šaty, tedy kousky maximálně univerzální, které nepodléhají trendům. A to považuji za jednu z myšlenek udržitelnosti – nekupovat věci na jednu dvě sezóny, ale přemýšlet o módě jako o dlouhodobé investici. Je to vlastně koncept osobitosti a vždycky nás to na ulici odliší.
Přijde mi, že ona pověstná šedá uniformita už pomalu mizí…
Bojím se, že ne. Před asi třemi lety jsem právě tady na Módním pekle četla úžasný článek „Basic bitch“ a dodnes mi přijde velice trefný. Přitom už nemůžeme mluvit o nevkusu Čechů, jen o uniformitě, kterou nám servíruje nejčastěji Instagram.
Před časem jsi v Paříži navštívila Kamilu Boudovou – jednu z největších osobností udržitelného stylu…
Kamila mi nabídla Paříž úplně jinak. Projely jsme ji na kolech, které jsme si tam za pár euro půjčily, prošly si ty nejzajímavější concept story, pařížské kavárny, ale i vybrané second handy, kam se dostane jen zboží Pařížanek. Vždycky na to budu vzpomínat jako na obrovský zážitek!

Ve tvém šatníku se objevují vintage kousky. Prozraď, kam chodíš nakupovat?
Na vintage věci jezdím do Berlína! Objevila jsem tam za posledních pár let rovnou několik vintage obchůdků s autentickými kousky napříč 20. stoletím. Stane se, že si nic neodnesu, stejně tak dobře, jakože si toho odnesu spoustu. Je to úžasná sonda do skříní našich babiček, i když je občas až strašidelné vidět, čím vším se kdysi ukazovala prestiž a dobré postavení.
A čím?
Kožešinami s hlavou mrtvých zvířat či koženými psaníčky, které pro změnu „zdobily“ například jejich ocásky. Bizár, který jsem asi nechtěla vidět.
Lišku mělo doma hodně dam. Vrátím se ale ještě k těm obchodům. Dej nám, prosím, tip i na nějaký český.
Bohemian retro například. Ale obchodů zaměřujících se na vintage módu je tu spousta. Povětšinou jsou to malé nenápadné butiky, o nichž vám někdo musí říct anebo na které musíte narazit úplnou náhodou, když hledáte něco docela jiného (nebo pospícháte na schůzku).

Máš vzor, který tě inspiruje?
Jednoznačně Coco Chanel a to nejen tím, co světu módy předala, ale i životní filosofií. Přišla s mnohými ikonickými kousky, položila základy oblékání ženě 20. století a módu vnímala jako neodmyslitelnou součást kultury. Tuhle myšlenku ctím!
„Je nemožné, aby měla žena špatnou náladu, když má na sobě skvělý outfit.“ Coco Chanel
Když nakupuješ, plánuješ už rovnou outfity?
Kombinuju až doma před zrcadlem, ale už když něco kupuju, mám v hlavě představu toho, čeho chci s daným kouskem docílit. Někdy ale má původní představa padá a nový kousek funguje s úplně něčím jiným, i to se stává.
Co je podle tebe úplně nejzákladnějším kouskem šatníku?
Říká se, že bílá košile, pak bych ale dodala, že musí především dobře sedět. Vždy je trochu rušivé, když z bílé košile vidíme buď barvu či krajku podprsenky, která se k tomu všemu ještě zařezává do kůže. V tom případě je lepší sáhnout po oversized košili. Za sebe bych řekla, že základním kouskem šatníku ženy by rozhodně měly být ještě pouzdrové šaty!

Co ty a trendy?
Jak už jsem říkala, věci na jednu sezónu mi nic neříkají. Jdou úplně mimo můj koncept. Občas se objeví trend, kterým hrozně ráda doplním a obohatím svůj styl. Možná ho tím někdy i záměrně rozbiju a to nejčastěji výraznou barvou, ale málokdy odbočím.
Kam taková odbočka vede?
Mě třeba k pánskému stylu nebo k odbočení od linie ženského těla. Ale pořád potřebuju, abych tím schovávala nesouměrnost těla. Ach ty široké boky…
Jaký byl poslední trend, který tě zaujal?
V zimě jsou to určitě oversized svetry, které jsem si rychle oblíbila i proto, že můžu vrstvit. Na léto mě pak jistě zase zláká námořnický proužek nebo nějaký výrazný vzor. Ale málokdy mě uvidíte v riflích, tak jimi většinou doplňuji sukně!

Dopustila jsi se někdy módního přešlapu? Takového, kdy by sis řekla, že tohle bylo opravdu hodně špatně…
Myslím, že do mých minimálně pětadvaceti bylo všechno opravdu hodně špatně. Dokud je člověk hodně mladý, furt se hledá a je normální, že se mockrát sekne. K objevení vlastního stylu je výborná krize identity. Doporučuju. Během ní se člověk dokonale pozná a dotvoří se osobnostně natolik, že pak si už nedovolí ani blbé vztahy, ani blbé šaty.
Prozraď nám situaci, kdy jsi se v tom, v čem jsi vyrazila, cítila nepatřičně.
To se mi stává vždycky, když chci dodržet určený dress code dané akce a pak zjistím, že jej většina hostů ignoruje. Pak si člověk zákonitě přijde nepatřičně, ač se ničemu nezpronevěřil.
V srpnu ti vyjde kniha. O čem bude? A dotkne se i módy a stylu?
Ano, strašně se na to těším. Prvotina. Snad se mi povedla. Bude se jmenovat jako můj blog – Život Podle Lucie – a z blogu bude primárně vycházet. Ta kniha už byla vlastně napsaná dávno, jen jsem ji potřebovala spojit do jednoho konceptu, do jedné základní myšlenky, dovést k té správné pointě tak, aby čtenáři něco předala. A to mi trvalo několik let, celá ta mozaika života se musela spojit. Je humorná, nostalgická, smutná, bolavá a snad i odvážná. Stylu a módy se dotýká jen okrajově.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky