Minimalismus 1.

Minimalismus, to je především redukce na nezbytné prvky. Minimalismus je příbuzný funkcionalismu, ale není to totéž: heslem funkcionalismu je "nejdřív funkce, potom forma", heslem minimalismu známé "méně je více". Forma je tady důležitá - musí být prostá a zároveň esteticky hodnotná. Minimalismus v designu a architektuře často čerpá z tradičního japonského stylu, protože ten je ve své podstatě minimalistický: vyznává jednoduchost a prostou krásu, spojenou s perfektním provedením. Moderní minimalismus se však začal vynořovat až po 2. světové válce.

Víte, co je to Bauhaus? A nemyslím ten kutilský supermarket. Bauhaus byla německá umělecká škola, která působila v letech 1919-1933 a produkovala design, umění a později i architekturu ovlivněné především modernismem. Modernismus prosazoval zjednodušenou formu, funkčnost a racionálnost. V době vzniku Bauhausu byl v Německu oblíbený expresionismus a Bauhaus se postavil proti němu, zároveň však nevyznával čistý funkcionalismus, který se odmítal zabývat estetickými hledisky.

pinterest.com

Zhruba ve stejné době působilo v Nizozemí umělecké hnutí De Stijl, jehož vyznavači se snažili dosáhnout dokonalé formy, sestávající jen z těch nejzákladnějších prvků a barev. Používali prosté geometrické tvary a černou, bílou a šedou, případně primární barvy.

Minimalismus má kořeny v obou těchto směrech. Jako samostatný směr v umění se rozvinul v 60. letech 20. století a existuje samozřejmě dodnes. Některá novější minimalistická díla vypadají třeba takto:

Robert Mangold, "Framed Square With Open Center II" (2013), zdroj http://static01.nyt.com/images/2014/04/18/arts/18GALLERIES1/GALLERIES1-master675.jpg

Agnes Martinová, "Untitled #2" (1992), zdroj http://hyperallergic.com/wp-content/uploads/2015/07/Untitled-2_Agnes-Martin-1280.jpg

Anne Truitová, zdroj http://images.annetruitt.org/www_annetruitt_org/IMG_0924ed0.jpg

Převážně jsou to věci typu, u kterých si běžný neznaboh řekne "to bych napatlal taky". A to jsem sem ještě nedala Yvese Kleina a jeho pre-minimalistické monochromatické obrazy, například slavné modré plátno, které je... inu, modře natřené plátno. Ale ve skutečnosti to není zase tak triviální, a když se podíváte pozorněji, vždycky najdete něco, co vyžadovalo nemalou dávku přemýšlení, práce nebo kreativity, případně všeho dohromady. I Yves Klein dlouho zkoušel různá kouzla s barvami, než našel tu pravou modrou, které se dodnes říká "Kleinova modrá".

Minimalistická móda

Stopy minimalistické módy najdeme všude v historii. Starověký řecký a římský oděv - tóga, peplos, chitón - byl v podstatě minimalistický, protože měl úplně minimální střih (respektive žádný - byl to prostě kus látky), nosil se hlavně pro svou funkci, ale aranžoval se tak, aby byl pohodlný a zároveň estetický. Naopak u takového evropského šlechtického oděvu třeba v době baroka stála zdobnost a potřeba dát najevo bohatství a postavení vysoko nad jakoukoli funkcí, a jednoduchost byla vyhrazena chudým, kterým nic jiného nezbývalo.

Jaké jsou znaky minimalistické módy?

- jednoduchost, až strohost, prostá zbytečných ozdob a výstřelků

- čisté, jasné linie a tvary; forma nemusí brát ohledy na oblékané tělo a může to být na úkor funkčnosti, protože estetické hledisko je nadřazené funkci

- neutrální a lomené barvy (černá, šedá, smetanová, šedomodrá, pudrové odstíny), ale ne nutně, minimalismus může být i barevný

- prakticky se nepoužívají vzory, když už látku něco zdobí, tak je to spíš její zajímavá struktura nebo zpracování

- střih může být velmi složitý a rafinovaný, ale nikdy samoúčelně. Vždycky to slouží funkci nebo estetickému dojmu.

- kvalitní materiály a vypracování - minimalistická móda je nadčasová a nakupuje se proto, aby vydržela

První snahy o zjednodušování oděvu se začaly objevovatna začátku 20. století. Jistě znáte slavné šaty Delphos od Mariana Fortunyho, jež vznikly v době secese, době obřích klobouků posetých květinami, závojů, rukaviček, slunečníků, fiží a výšivek. Delphos je v podstatě roura z vrapovaného hedvábí, která přibližně opisuje tvary těla (mohly se zdůraznit páskem). Šaty se vyráběly v několika základních střizích a mnoha barvách až do 50. let. Fortuny je původně zamýšlel jen jako domácí oděv, ale nejedna dáma je rovnou začala nosit ven nebo do společnosti.

šaty Delphos cca z roku 1910, http://www.skinnerinc.com/news/blog/mariano-fortuny-delphos-gown-clothing-as-art-form/

Mezi další kroky k minimalismu můžeme jistě započítat i zlatou éru šikmého střihu ve 30. a 40. letech; jeho průkopnice Madeleine Vionnetová je známá svými barevně velmi strohými modely (smetanová, zlatavá, bílá, šedá, černá - to byly její nejmilejší odstíny) a vysoce rafinovanými střihy, které však na šatech skoro nebyly znát, protože výsledek byl lehký, splývavý, jako by návrhářka jen tak vzala kousek látky a pohodila jej na krejčovskou pannu.

šaty od Madeleine Vionnetové, http://americancenterfrance.org/front/index.php?&lvlid=122&dsgtypid=10&artid=106&pos=1&lang=en

anticky laděné šaty od Madeleine Vionnetové, Vogue, září 1953, foto Horst P. Horst

Mezi Madeleininy časté inspirační zdroje patřil oděv starověkého Řecka.

Módní minimalismus tak, jak jej známe dnes, se začal objevovat v 60. letech spolu s minimalismem v umění a designu. Většina návrhářů experimentovala s novými materiály, klonila se k futurismu, rozverné mladistvosti nebo novým verzím elegance, ale u některých najdeme i velmi minimalistické modely. Písmenkové linie, populární v 60. letech - linie A, linie H a další - si o jednoduché geometrické zpracování přímo říkaly. Šaty z mondrianovské kolekce Yvese Saint Laurenta z roku 1965 jsou tvarově naprosto strohé - vypadají jako dva rovné kusy látky sešité k sobě - a ozdobené geometrickými barevnými plochami.

https://thebowesmuseum.wordpress.com/2015/01/24/yves-saint-laurent-inspired-by-art/

André Courrèges, Pierre Cardin a Paco Rabanne, které známe jako průkopníky úplně jiných stylů, také někdy vytvářeli minimalistické modely. Hladké lichoběžníkové šaty jsou v podstatě minimalistické samy o sobě.

šaty od Andrého Courrègese, 1966, http://www.vam.ac.uk/content/articles/a/andre-courreges/

V 70. letech byl minimalismus populárnější než v předchozím období. Na jedné straně kvetla romantika, bohémská rozevlátost a hippies, na druhé straně tvořili návrháři jako Halston.

Halston, který mimochodem navrhl klobouček, v němž šla Jacqueline Kennedyová na manželovu inauguraci, chtěl očistit módu od všeho nefunkčního a zbytečného. Neměl rád falešné kapsy, knoflíky a zipy, které nic nezapínaly, a tuhé geometrické tvary. Preferoval příjemné, splývavé materiály jako kašmírové látky, žerzej a umělý semiš z mikrovlákna, japonský vynález z roku 1970, který se stal přímo Halstonovým poznávacím znamením.

Na následujících fotkách jsou dva velmi typické Halstonovy modely: vlevo šaty z hedvábného žerzeje, které vznikly v roce 1976, vpravo Halstonova oblíbená modelka Pat Clevelandová v maximálně jednoduchých maxišatech. (Pat Clevelandová je matka Anny Clevelandové, modelky, kterou jste komentovali v článku o couture weeku. Pat je nyní 65 let a ještě pořád sem tam něco nafotí.)

https://www.flickr.com/photos/chicagohistory/2966968891/in/photostream/, pinterest.com

Starorůžové hedvábné šaty odkazují na antický oděv, který minimalisty nikdy nepřestane inspirovat. Černobílé šaty mají jednoduchou formu, ale jsou šikovně sestavené z geometrických panelů, které do jisté míry kopírují tvary těla.

pinterest.com, http://lifeisexamined.blogspot.cz/search/label/fashionhistory

Halstonovy šaty uměly udělat štíhlou, sošně vysokou postavu a jsou přesně tím důvodem, proč miluju sedmdesátky, tedy konkrétně tuhle jejich luxusně jednoduchou stránku.

Značka Halston v podstatě zanikla v roce 1990, kdy přestala vyrábět oblečení a nadále se pod ní prodávaly pouze parfémy. V roce 2008 přišel pokus o vzkříšení a nová kolekce, poté se přidala podznačka/nová značka Halston Heritage, která vychází z Halstonových starých návrhů, upravených do modernější podoby. Přestože ne všechny kolekce byly dobře přijaty (tu první z roku 2008 od návrháře Zaniniho kritici strhali a Zanini byl nahrazen), najdete v nich spoustu minimalistických šatův sedmdesátkovém stylu.

Halston, style.com

Halston, style.com

Halston Heritage, style.com

Halston Heritage, style.com

Osmdesátá léta byla dobou dravou a dramatickou a pro minimalismus v ní nebylo příliš místo. Výjimku tvořili japonští návrháři se svou avantgardní "antimódou": Issey Miyake, Yohji Yamamoto, Rei Kawakubo. Jejich zájem o oděv začínal už u nitě; zkoumali nejrůznější materiály, jejich vlastnosti, možnosti jejich zpracování a přetváření. Rozebírali oděv na nejmenší součástky, které pak měnili a zase skládali dohromady. Velká část jejich tvorby ani nevypadá tak, jak si představujeme minimalismus, ale některé znaky s ním má společné: redukci zbytečností, strohou barevnou paletu, jednoduchost.

Plášť či pončo od Isseyho Miyakeho z roku 1983 nevypadá zrovna minimalisticky, ale pokud si odmyslíte výraznou strukturu materiálu, je to vlastně jen kus látky, členěný několika málo švy tak, aby celek po namotání na tělo držel žádoucí tvar.

www.metmuseum.org

Miyakeho vrapované modely (tento je z roku 1990) se přizpůsobí tělu v klidu i v pohybu, ale zároveň mají vlastní formu, kterou si nenechají narušit.

metmuseum.org

Miyake vytvořil z tohoto materiálu už stovky oděvů a jsem si jistá, že ještě neobjevil zdaleka všechny možnosti.

pinterest.com

Skutečná zlatá doba minimalismu však přišla v 90. letech. Ano, v těch letech, která si pamatujeme jako dobu veselého nevkusu, bachratých džín, hnědých rtěnek a nalepovacího tetování. Z 90. let pak hojně čerpá i dnešní minimalismus.

Druhý díl o 90. letech a současnosti vyjde pozítří, zůstaňte na příjmu!

Následující díly: Minimalismus 2. , Minimalismus 3.