Móda pod kůží

17.11.14 | autor Ada

Když jsem se dozvěděla, že Michaela Mathonová, která získala druhé místo v soutěži Hamé Sweet Fashion, studuje v Brně, bylo mi jasné, že se s ní musím co nejdřív sejít. Pozvala jsem ji do kavárny, položila před ni diktafon a skoro dvě hodiny jsme si povídaly o soutěži, o škole, praxi, látkách, nové kolekci a budoucnosti.

michaelav.jpg

Michaela přišla oblečená v pruhovaném tričku vlastní výroby, úpletovém kabátku od Zuzany Sedmidubské a na krku měla porcelánový náhrdelník z Tyformy. A na pravém předloktí vytetované krejčovské nůžky.

Ty máš na ruce nůžky!

No jo. Nechala jsem si je vytetovat asi před pěti lety.

Počkej, byla jsi vůbec zletilá...

No dovol. Mně už je dvacet čtyři!

Tak mi rovnou řekni, co jsi za těch 24 let všechno stihla a jak se ti móda dostala pod kůži. Co studuješ a jaká byla tvoje cesta na školu?

Chodila jsem na osmileté gymnázium, a když jsem byla v kvartě, přemýšlela jsem, z čeho budu maturovat. Chtěla jsem pokračovat na gymnáziu, ale pak jsem si to rozmyslela. Začalo mě bavit kreslení.  Na gymplu jsme měli dost neobvyklý kroužek - výtvarnou tvorbu se zaměřením na textil, kde jsme si zkoušeli třeba voskovou batiku a tak podobně. Doma jsem si zkoušela kreslit modelky podle tehdejšího televizního pořadu Móda, extravagance, manýry. Proto jsem si začala hledat oděvní střední školu, a našla jsem v Jihlavě a tady v Brně. Protože jsem se ale začala na přijímačky připravovat relativně pozdě, až v kvartě, zvolila jsem raději jihlavskou školu, předpokládala jsem, že na tu brněnskou bude větší nával a menší šance na přijetí. Do Jihlavy jsem se naštěstí dostala a absolvovala jsem design oděvu na Střední uměleckoprůmyslové škole. Bylo to včetně modelářství a návrhářství.

A po maturitě?

Po maturitě jsem zkoušela libereckou školu, tam jsem se nedostala, a VOŠky tady v Brně a v Praze. Dostala jsem se do Brna na Design oděvu, který jsem absolvovala. Jen ve třeťáku jsem začala trochu panikařit, že mám tři roky za sebou, ale pořádně nic v portfoliu. Chtěla jsem se s absolventskou kolekcí přihlásit do soutěže Top Styl Designer, jenže ta zrovna skončila. Další soutěž, do které jsem se chtěla přihlásit, měla téma "Válka barev" - jenže moje kolekce byla v šedých a béžových odstínech. Takže to bylo úplně mimo.

Z VOŠ jsem se nakonec dostala do Liberce, ale na obor Management obchodu s oděvy. Tam jsem zjistila, že je na něm hodně matematiky a fyziky, kterou jsem měla naposledy ve druháku na střední. Je to technická univerzita a na technických předmětech si tam proto hodně zakládají. Nakonec jsem si našla cestu zpátky na brněnskou VOŠ, kde je také obor Výrobní a obchodní management textilu. A ten pořád studuju. Studium není tak náročné a mám víc času na tvorbu.

Jaké předměty se učí na tvém oboru?

Máme například logistiku, propagační grafiku, zbožíznalství, podnikání, práci na PC - tam se teď učíme dělat webovky. Revize kvality, textilní laboratoř... Dřív jsme měli také pletařinu, tkalcovství, zušlechťování textilií, samozřejmě jazyky. Na designu byly předměty jako modelářství, návrhářství.

Dnes nám profesor zrovna ukazoval, jak vysoké marže používají prodejci oděvů. Největší měla Zara se 147 procenty. Takže si může dovolit třeba 80% slevy, protože jim pořád zůstane dost. Běžné marže v oděvu jsou ale asi 60 %. Kupodivu v kategorii s nejvyššími maržemi nad 100 % byl i New Yorker. Když si vezmeš, jaká je tam kvalita, co je to za hadry...

Probírali jsme také výrobní ceny. Výrobní cena košile v USA je asi 150 korun, v Číně je to 60. Ale taky se ti může stát to, co mojí spolubydlící, která si koupila sáčko z Číny a jeden rukáv jí je a druhý ne. Divila se: copak to nemá nějakou kontrolu, než to jde do prodeje? Šička v levné továrně nemá čas ověřovat, jestli jí dali jeden rukáv S a jeden M, je ráda, že stíhá normu.

Takže budeš mít hodně široké oděvní vzdělání - umíš nejen šít a navrhovat, ale také se o sebe postarat z podnikatelského hlediska.

Spektrum prací, které můžu po škole dělat, je docela slušné. Kdyby se mi nedařilo jako návrhářce, můžu dělat třeba nákupčí pro obchody s látkami nebo oděvy, nebo pracovat ve svatebním salonu. S tím už mám zkušenost z brigády, když jsem studovala design.

Ty jsi pracovala ve svatebním salonu? Netrpěla jsi tam?

Naštěstí to byl dobrý salon. Půjčoval např. americkou značku Demetrios, která má dobré střihy, šaty dobře seděly i přes prsa. Šaty se upravovaly, šilo se pro družičky, dělaly se svatební doplňky, a v salonu byla skvělá paní vedoucí. Hodně jí záleželo na kvalitě, takže jsem tam dostala dost přísnou školu. Předtím jsem třeba neřešila, že overlockový steh má nějaký líc a rub, ve škole nás na to nikdo neupozorňoval.

(z kolekce Michaely Mathonové)

Jak to vypadalo se šitím ve škole, co se vyžadovalo, jaká byla úroveň výuky?

Teď máme nového ředitele, který už nebere studenty na kvantitu, ale když jsem začínala já, bylo nás ve třídě třicet. Vedoucí dílen měla najednou patnáct studentů a potřebovala se věnovat úplným začátečníkům, takže nás, co už jsme něco uměli, jen rychle zkontrolovala. Měli jsme zkoušky s výtvarníkem, který k tomu řekl svoje, jak se výsledek liší od návrhu atd. Škola je dobrá, vyučující mají hodně co předávat, jen objem praktických hodin někdy nestačil.

Méně zdatní začínali jednoduššími věcmi. Nerozmachovali se tolik v návrhářské tvorbě, šili třeba obyčejnou sukni a halenku, ale museli se snažit, aby práci odvedli co nejlépe.

Mimochodem, na designu oděvu jsou tři podobory, samotný design oděvu, tiskařská tvorba a scénický kostým. Člověk si k absolutoriu může vybrat, na co se zaměří. Jednotlivé obory spolu komunikují, takže třeba věci z tiskařiny můžou využít studenti designu. Scénický kostým je volnější, dělají se tam třeba aranžované masky. Není tam potřeba taková technická vyspělost. Měli jsme ve třídě třeba studentku z gymnázia, která se v šití necítila tak jistě - těch hodin opravdu nebylo moc -, takže se zaměřila na kostým.

I slavní návrháři začínali tak, že nejdřív zametali nitě u někoho, kdo byl slavnější dřív než oni, a nacvičovali jednoduché věci...

To by mi vůbec nevadilo. Líbilo by se mi s někým spolupracovat, pomáhat u nějaké návrhářky a postupně si dělat i svoje věci. Teď mám vlastně podobnou brigádu. Na začátku druháku mi naše profesorka doporučila, že návrhářka Zuzana Sedmidubská shání někoho na výpomoc - má dvě malé děti a sama práci nestíhala. Zuzana dělá primárně s úplety, které zajímají i mě, takže jsem se u ní také hodně naučila, otevřel se mi úplně nový svět. Jsem u ní druhým rokem. Celý letní semestr před koncem studia máme praxi a tu už mám domluvenou také u Zuzany.

Jaké máš šicí stroje?

Mám stroj Janome Easy Jeans, který mám tady v Brně na intru. Přítelova sestra doma ve Šternberku má naštěstí ten samý, takže si ho můžu půjčovat, když jedu na víkend domů. Když jsem šla na VOŠku, dostala jsem trojnitku Lada, a loni jsem si k Vánocům kvůli úpletům přála coverlock.

(z kolekce Michaely Mathonové)

Pojďme k soutěži Sweet Fashion, ve které jsi obsadila druhé místo. Jaké byly konzultace s Liběnou Rochovou? Prý byla přísná.

Z té jsem byla nejdřív úplně v šoku, protože na nás nastoupila s tím, že od studentů vyžaduje nějakou úroveň a tak to prostě musí být. Na naší škole to brali volněji, bylo to spíš o domluvě, nikdo nám neřekl třeba "tohle je šílenost, udělej to jinak". Chtěla jsem šaty na soutěž šít ze saténu a to hned zavrhla, že to opravdu ne. Později jsem pochopila, že měla pravdu, ale v tu chvíli jsem byla stoprocentně přesvědčená, protože satén měl přesně ty barvy, jaké jsem potřebovala - malinovou, borůvkovou. Formu jsem tolik neřešila. Ale Liběna Rochová mi vysvětlila, že v saténu by můj návrh vůbec nevynikl, konkrétně se vyjádřila, že by z toho byly kolotočářské šatečky. Postupně jsem sama došla k tomu, že organza bude opravdu lepší.

Kolikrát si něco vysním, ale pak potřebuju nějaké postrčení, abych viděla, že takhle to fungovat nebude. Pak už mi to dojde.

Souhlasím. Jsem na satén trochu vysazená, ale i kdybych nebyla, tak v tomhle případě by vážně neposloužil.

Kvůli změně materiálu jsem nakonec šaty nedoplnila barevnými punčochami, jak jsem měla v plánu, ale ušila jsem pod ně tělová body. Kdyby modelky měly body a ještě punčochy, asi by vypadaly jako panenky s oddělenýma nožičkama. Boty jsem měla půjčené z Tamarisu. K borůvce jsem vybrala lodičky, které v prodejně vypadaly úžasně fialové, ale ve skutečnosti byly bronzové. K malině měli pěkné červené boty, ale se ztmavenými špičkami a patami, to se mi nelíbilo. Vzala jsem proto tmavě červené lakovky. Nejraději bych vzala tělové, jenže nebyly.

Co kdybyste se domluvili s nějakým obuvním oborem a nechali si udělat boty přímo k vašim návrhům?

To by bylo organizačně hodně náročné. Navíc studenti z jiných oborů - v tomhle případě by nejspíš šlo o lidi ze Zlína - mají zase svoje témata a soutěže. Bylo by to tak ideální, ale nejde to moc propojovat.

Nejlepší by asi bylo, kdybyste si boty mohli nechat a upravit si je podle svého, třeba nabarvit.

Takhle jsem řešila obuv ke své první absolventské kolekci, která byla stříbrná. Nakoupila jsem je na tržnici za pár stovek a nastříkala je na stříbrno. Podrážky byly původně červené, ty jsem přebarvila na svítivě zelené, protože na oděvech byly takové prvky. U šatů do soutěže Hamé na to nebyl čas a ani finance, koupit další dvoje boty jsem si nemohla dovolit.

Kolik jste na soutěž měli času?

Vyhlášená byla na konci minulého školního roku, uzávěrka návrhů byla asi v půlce srpna. Porota potom vybírala finalisty, ale výběr se asi o dva týdny zpozdil. Omlouvali se nám, že porotci potřebují víc času, hlavně vedoucí, tedy paní Rochová, chtěla vybrat pečlivě. Deset dní poté byla konzultace a pak jsme měli pět týdnů na realizaci. Já už jsem na konzultaci vezla jeden model nastehovaný ze saténu a pak jsem ho dělala znovu. A to jsem ještě měla ambice, že ušiju všechy tři navržené modely. Výtvarnice od nás ze školy mě hecovala, že bych pak měla pěknou kolekci na fotky, která bude dávat smysl. Ve třetím modelu byly totiž propojené malina i borůvka.

Líbily se mi modely s digitálním potiskem borůvek. Ale zase když jsem se na ně dívala na místě, říkala jsem si, že by potisk aspoň na zádech mohl navazovat. Líbil se mi vítězný návrh, byl hodně extravagantní, hlavně ta růžová bunda byla krásná. Na všech modelech byly zajímavé myšlenky a prvky.

Jeden člověk to ani nestihl.

To byla zrovna škoda, návrhy byly pěkné. Na ty jsem se těšila. Autor nebyl na konzultaci, tak jsem byla zvědavá, jak to nakonec zrealizuje, ale vůbec se nezúčastnil.

Prozraď mi, jak vypadá tvoje aktuální kolekce.

Chtěla jsem jednoduché, nositelné věci z kvalitních materiálů. A dělala jsem ji tak trochu pro sebe - oblečení, které bych chtěla sama nosit. Trpím sice na padesátá léta, miluju kolové sukně se spodničkami, ale bojím se, že jsem na ně moc malá, musela bych si asi vzít hodně vysoké podpatky.

Použila jsem například hedvábný krepdešín, úplet, tahle silnější látka je popelín. Z barev krémovou, béžovou, námořnické pruhy, tmavě modrou. Zkouším míchat různé tloušťky proužků.

(šaty z hedvábí, kolekce Michaely Mathonové)

Pořád koukám na to tričko, co máš na sobě. Má perfektně sesazené pruhy v průramkových švech.

Děkuji. To je také z proužkované části kolekce.

I látka vypadá trvanlivě. Kde sháníš materiály?

Úplety beru z brněnského Provonu. Tenhle proužkovaný i jednobarevné, i ten pestrobarevný digitální tisk z kolekce. Sice do ní barevně úplně nezapadl, ale ta látka je tak nádherná! Tip na obchod jsem dostala od Zuzany. Na hedvábí mám zase jednoho pána, už je starý, ale úžasný, má to vyloženě jako koníček - počkej, ukážu ti vzorník... Má nebarvené i barevné krepdešíny, satény, noály, ponge.

(z kolekce Michaely Mathonové)

Ten krepdešín je pěkný. Mačká se?

Mačká se pekelně. U všech látek si zkouším na vzorečku, jak se chovají. Tady třeba bylo uvedeno, že se nesmí žehlit párou, že to látku poškozuje, ale mně se to osvědčilo. Mám takovou malou parní žehličku do ruky a ta je na krepdešín úžasná. Klasická žehlička totiž vyžehlí i ten krep, úplně ho vyrovná. Ta pára to jen tak lehce profoukne.

Taky koukám, že má skoro všechno v šíři 140 cm. Hedvábí bývá většinou jen 110 cm.

Úplety z Provonu jsou dokonce 150 nebo i 160. A mají je ve všech možných barvách. (Michaela vytahuje další vzorník.)

Mimochodem, to je viskóza? Jak snášejí praní? Některá viskózová trička jsou hned po prvním plná žmolků.

Perou se dobře. To tričko, které mám na sobě, je moje zamilované, je už prané mockrát, a není na něm nic poznat. Ty proužky jsou navíc pletené, ne tištěné, takže neblednou.

Říkala jsi, že máte ve škole textilní laboratoř. Uměla bys třeba předpovědět, která látka bude žmolkovat a která ne?

To asi ne. Učíme se poznávat látky pod mikroskopem, ale tam nepoznáš všechno. Vlna vypadá jako roztřepený vlas z reklamy na šampon, ale třeba umělá vlákna od sebe nejdou rozeznat, s výjimkou viskózy - má průřez tvaru kytičky a na povrchu je tím pádem rýhovaná. Žmolkující viskóza může být střiž, ne spojité vlákno, a potom jde o to, jak kvalitní je ta střiž. Nebo je to dané povrchovou úpravou látky.

(z kolekce Michaely Mathonové)

A co tenhle vzorník?

Pomalu připravuju novou kolekci a tohle je barevnice. Profesoři ve škole mi nedávno doporučili Gábinu Páralovou, která měla na konci září přehlídku a chtěla dát šanci někomu mladému. Měla jsem v rámci kolekce pět svých modelů a s Gábinou jsme se bavily, párkrát jsme zašly na kafe, a ona mi řekla, že má v dílně spoustu látek, které už nepoužije, jestli bych je nechtěla. Takže jsem dostala hromadu látek na novou kolekci a tohle jsou některé z nich. Sama bych si takové barvy asi nevybrala, ale čím víc se na ně dívám, tím víc se mi líbí.

Takhle vedle sebe ta barevná škála vypadá skutečně dobře. Jak bude kolekce vypadat? Už máš nějaké návrhy?

Asi před dvěma nebo třemi měsíci jsem se zamilovala do Vivienne Westwoodové. Je to další meta, kterou bych se chtěla naučit, pracovat s látkou na těle, umět ji dobře naaranžovat. Koupila jsem si aranžovací figurínu a zkouším si hrát, snad z toho vyjde něco zajímavého. Líbilo by se mi, kdyby šla nová kolekce propojit i s tou starou, aby některé kusy byly kombinovatelné.

Chtěla bys na závěr něco dodat nebo vzkázat čtenářům?

Zvu vás na akci Fabrique - 100% Fashion Show, která se bude konat ve čtvrtek 20. listopadu v 18:00 v areálu Industra v Brně, Masná 9. Proběhne módní přehlídka, šití modelu přímo na místě, benefiční dražba modelů, ukázka pletení na retro pletacích strojích a samozřejmě afterparty. Výtěžek z akce půjde na dobročinné účely. Vstupenky se dají koupit v Industra Coffee, v Reparádě nebo potom na místě.

Autor

Ada

Ada začala psát Módní peklo v roce 2010. Čtenářky si získala nejen svým originálním stylem, ale především smyslem pro módu. Přestože přibývají noví autoři i témata, je Ada dodnes autorkou mnoha článků na Pekle.

Líbil se vám článek?
První příspěvek v tématu

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek

Design je fascinace, říká Alex Monhart

Autor: Monika

Alexandra Monhartová navrhuje luxusní kožené batohy. Původně pánské... Celý článek

Šarm šedi

Autor: Channah

Šedá barva je mezi ostatními tak trochu otloukánkem. Jak už pravil... Celý článek