Módní slovník pro pokročilé

Baví mě poslouchat hovory o oblečení, protože je to vždycky zábava, ať už se něco chválí, nebo kritizuje. Podobně jako se u debat o fotbalu nevyhnete slovu „gól“, v hovorech o módě vždycky zazní pár krásných ustálených frází, které říkají všechno a nic. Používáme je často, abychom definovali to, o čem se opravdu špatně mluví.

Hovory o módě vytvořily specifický slovník, kterému by se měla věnovat pozornost anebo rovnou složit pocta. Každý si rád koupí „něco na sebe“ a do naší slovní zásoby se tak dostává prakticky nepoužitelný termín jako je „výstřednost“.

Pátrání po originalitě

Co znamená taková extravagance? Něco, co byste si v Rožnově pod Radhoštěm neoblékli, ale na Příkopy si to s klidem vezmete?

Společně s extravagancí a moderností výstřednost zdomácněla. Když jsem nedávno zaslechl jeden z rozhovorů o oblečení, objevila se tahle svatá trojice hezky při sobě. Tón v tónu.

Co ale tahle slova vyjadřují? Saháme pro ně vždy, když nevíme, jak mluvit o něčem, co bychom na sebe nejspíš neoblékli. Jsou to eufemismy pro „vypadá to příšerně“. To, co člověk zaregistruje, když se k nám dostanou fotky z Milána, je opravdu výstřední a má to tak být. Jenže v našich přírodních podmínkách se za extravagantní označí kdeco.

Dlouhé roky tu bylo šedo a fialové obleky devadesátých let nic nezachránily, spíš nás utvrdily v tom, že modrá je dobrá a nemá smysl z davu vyčnívat. Pak tu otevřel obchody Desigual, který jsme z nějakého důvodu začali považovat za originální. Já si osobně myslím, že by se měly mandaly kreslit, ne nosit na kabelkách a kabátech, ale velká část Čechů a Češek sáhne právě po Desigualu, v horším případě po Fleru, když hledá něco „originálnějšího“. Tím se ale naše kreativita a odvaha dostává do slepé uličky. Zejména v pánském oddělení pak zůstávají na ocet kousky s výraznými vzory (nedejbože zvířecími), z netradičních materiálů, lesklé, s výšivkami. Když si je pak nějaký ňouma jako já pořídí, zastaví se na něm pohled kolemjdoucích. S něčím lehce jiným člověk udělá rozruch a následně skončí jako žhavé téma v debatním kroužku u kopírky nebo nad kávičkou. Na řadu přicházejí extravagance, modernita a výstřednost, aby vytvořily jasný odstup.

Módní guru

Ještě když mi babička kupovala oblečení a ne jen černé ponožky, dostal jsem khaki tričko s oranžovými nápisy a límcem, který připomínal středověkou halenu a zdobilo ho zavazování na šňůrku v barvě látky. Ještě než jsem stačil vyjít z údivu, babička prohlásila, že jí paní prodavačka řekla, že „to se teď nosí“. Papír a oděvní průmysl snesou všechno.

Vogue otevřu jednou za čas, ale zajímalo by mě, odkud všichni ti, co prohlašují, že se teď něco nosí, tuhle zaručenou informaci berou. Ostatně s nekončící produkcí, kdy už klasické sezóny ztrácí na významu, ani sami výrobci pořádně nemohou vědět, co se právě nosí. Tahle fráze si nicméně zaslouží pozornost, dříve nebo později ji uslyší každý. Podobně je na tom sousloví „to je pro mladý“, které označuje víceméně to, že mladí z těch hloupostí jednou vyrostou a pořídí si pěknou polyesterovou halenku.

Základy chválení

Pak ale přicházejí slova uznání. Nejednou jsem byl „elegánem“, když jsem se navlékl do obleku. Jedna kamarádka si zase všimla, že prakticky cokoli bez potisku dostane v dnešní době nóbl přídomek „minimalistické“. Když se pak žena oblékne do florálních motivů, bude „šmrncovní“ a pokud té látky nebude moc, vyslouží si poklonu, že je „šik“. Když ovšem uděláte přešlap, zejména vaši upřímní příbuzní zahlásí: „Na doma dobrý.“

Významná je také kvalita látky. V tu chvílí přichází krásné sousloví „dobrej matroš“. To označuje prakticky cokoli, kde je víc než 30 procent bavlny, případně vlnu v jakémkoli poměru k umělotině.
Důležité ovšem je, abyste v čemkoli, co koupíte, „udělali parádu.“

Jaké hlášky jste si vyslechli vy?