30.12.18 | autor Adéla
S dovolením si odložím pár módních předsevzetí na rok 2019. To abych se za 12 měsíců mohla ohlédnout a zaradovat. Nebo si dolít více šampaňského a zpytovat svědomí.
Do obchodu leda po špičkách... a nebo raději vůbec. Zdroj foto: Pixabay.
Zhubnout do modelkovských mír se mi kvůli zálibě v pořádném krajíci chleba s vrstvou másla vysokou jak činžák překvapivě nepodařilo. Neutrácet a šetřit dukáty se mi vzhledem k vášni cestovat co možná nejdál – hádejte – taky nepovedlo. A můžete si tipnout, jak to dopadlo s mým předsevzetím na rok 2018 naučit se francouzsky. Blů blá blé.
Předsevzetí u mě zkrátka moc nefungují, ale uplynulý rok mi dokázal, že to zas tolik nevadí. Pravé změny přijdou samy… jen s rozdílem, že ty skutečné zvraty člověk nenaplánuje. I tak si myslím, že je dobré mít v hlavě pár cílů či drobných změn, kterých bychom rádi dosáhli. A to v jakékoliv oblasti. Třeba i v módě a ve stylu oblékání.
Ještě že škála procent možné slevy je omezená stovkou, jinak by obchodníci klesali s cenou snad až do pekel horoucích a nimi i můj bankovní účet. Ačkoliv už slevám a výprodejům nepodléhám jako v prváku na vysoké (kdy jsem sice pomalu neměla ani na zaplacení koleje, ale na svetřík ve slevě se vždycky nějaký ten zlaťák našel), občas mi velké červené plakáty ve výlohách zamotají hlavu. Předsevzetí pro následující rok zní jasně: vlézt do krámu, až budu opravdu něco potřebovat a staré věci doslouží.
Tím trochu nahrávám předchozímu bodu, protože čím dříve se zbavím starých věcí, tím dříve se mohu vydat na lov nových, že? Ne tak docela. Od dětství mám problém vyhodit nenošené kusy oblečení. Na dně koše však budou mít stejné využití, jako mají na dně mé skříně. Žádné.
Od Nového roku tak chci provádět pravidelné razie ve svých poličkách a šuplících a nenošené věci okamžitě odnést na charitu, kamarádce nebo sousedce se čtyřmi dětmi. Staré kousky šatníku možná udělají radost ještě někomu jinému.
Staré kousky šatníku možná udělají radost
ještě někomu jinému. Zdroj foto: Volurol / ShutterstockSkříň mi sice hraje všemi barvami, ale téměř vždy nakonec sáhnu po té nejtemnější. Černá, černá a zase černá… Přitom vím, že veselé žluté tričko dokáže můj den nakopnout jak účinný energeťák. Že v červené se cítím žensky. Že modrá mě uklidňuje. Že v bílé jsem upřímnější, protože všichni hned vidí, co jsem měla k obědu. Rozhodnutí pro příští rok tak je: dát barvám ve svém šatníku zelenou.
Nezhubnu. Tečka.
Je to boj. Možná na celý život. Přesto se nevzdávám a do následujícího roku si dávám závazek, že mi pár punčoch vydrží déle než jedno nošení. Anebo rovnou dvě, ha.
Přečtěte si článek Nastává doba temna. Doba
punčoch.Asi každá máme ve skříni kousek oblečení, který vypadá sice fantasticky, ale je šíleně nepohodlný. Krásnou krajkovanou podprsenku, kterou oblékáme na rande s partnerem, ačkoliv se nám zařezává do žeber. Odvážné minišaty, které však vypadají svůdně jen do doby, než musíme vystoupit z taxíku. Upnuté džíny, v nichž máme skvělý zadek, ale nedá se v nich sednout.
Neříkám, že rezignuji na to, jak oblečení vypadá. Ale od Nového roku odmítám nosit cokoliv, v čem si budu připadat jako ve svěrací kazajce. O nošení nepohodlných bot to platí dvojnásob.
Stejně jako chci přestat tolik nosit černou, tak se chci zbavit i černého svědomí, že svými módními choutkami zatěžují planetu. Oblečení z polyesteru je levné, celkem dlouho vydrží a v pračce se nesráží na velikost XS. Jenže pro životní prostředí je obrovskou zátěží a textilní odpad z umělých materiálů se jen těžko recykluje.
Mým předsevzetím pro příští rok je: mít svědomí i svou kůži jako v bavlnce. Doslova!
Přečtěte si článek Polyesterová čistka
aneb genocida mého oblečení.A jaká předsevzetí si na rok 2019 dáváte vy?
Módními choutkami zatěžujete planetu tak jako tak. Podle WHO spotřebuje výroba 1kg bavlny (tj. jedno tričko a jedny jeansy) 27 TISÍC litrů vody. Jen se mrkněte kam zmizelo Aralské jezero. A jen tak na okraj umělá vlákna se vcelku běžně recyklují, nehledě na to že polyesterové oblečení déle vydrží a vypere se i na nižší teplotu. Neříkám ať kupujete polyester, ale už tady čtu desátý článek jak je polyester špatný a bavlna zachrání planetu jako nějaké dogma aniž byste tomu aspoň zbla rozuměla.
Umele materialy rozhodne nie su ekologicke - co je vysledkom recyklacie
umeliny? Ist v MHD vedla zien oblecenych v umeline je desny zazitok pre
cuchove bunky, dievcina ako babika krasna, pekne oblecena a smrdi ako tchor, a
ist za takou babenkou po ulici to iste… lebo by sa musela sprchovat a
prezliekat 2× denne do uplne cisteho aby nesmrdela… sama sa samozrejme neciti
… neviem co je super na umelom kozuchu, na vyrobu ktoreho chemicky priemysel
nici planetu a ked dosluzi tak vo svojom nicivom poslani pokracuje, kedze aj po
pripadnej recyklacii je z neho zas len umelina. Zato ale kozky z kralikov
z domacich chovov sa uz nevykupuju ani nespracovavaju .. takze sa pochovaju a
mohli z nich byt krasne kozusky ktore vydrzia desatrocia pri spravnej opatere.
Takisto kozusok z ovce.. je krasny, ekologicky a radsej ho nosit ako
pochovat… tak ako to robili tisicrocia ludia pred nami a zili vo vyvazenej
harmonii s prirodou, kde kazdy a vsetko ma svoje miesto a mali zero waste zivot
umele vlakna su urcite v niektorych pripadoch
opodstatnene ale to je fakt minimum. Ovsem chemicky priemysel potrebuje zisky a
tak sa predavaju lacne vlakna za drahe peniaze blbym ludom.
Pokud chtěli mít zero waste život, tak sedli a ten kožich si po večerech sami vyrobili. Vlnu ostříhali, a po večerech upředli a svetr uštrikovali. Co vám brání to udělat úplně stejně ? Vzdychání po starých dobrých zero wastečasech promýšlené v MHD, popsané na PC … to je jenom taková prima teorie.
Příspěvek upraven 16.01.19 v 14:47
Dejte si, pěkně prosím, ještě jedno předsevzetí! Celá redakce si dejte předsevzetí. Že angažujete kvalitní autory, ale hlavně přijdete s opravdu zajímavými tématy. Obraty „vrstva jako činžák" nebo „blú, blá, blé" jsou vhodné do časopisu pro pipinky, které hledají recepty a chtějí si vyluštit křížovku. Toto je už fakt k pláči…
@LenkaPraha01
Přirovnání „blú, blá, blé“ paroduje snahu Joeyho z Přátel naučit
se na jeden konkurz francouzsky.
A zrovna „vrstva jako činžák“ mi připadá jako docela originální
příměr.
A věřte, že jako pipinka se necítím.
Příspěvek upraven 31.12.18 v 09:41
Mě trochu mrzí, že nám tady autorka kecá. V článku se píše o neustálém nošení černé barvy. V popisku autorky zase, že móda je pro ni nekonečné maškarní a nosí i záclonu… jako černé záclony se moc nevidí. A jestli se cítí jako na neustálém maškarním a zároveň v černé, tak nejspíš chodí převlečená za bubáka. Jinak nic proti černé, jenom mě unavují ty jakože originální kecy.
Egocentricka autorka článku se chtela vypsat.
Vyprodeje a slevy budou vždy magickym lakadlem, jen se chci zeptat teda, co
v tych slevach nakupuje, když chodí jen v cerne barve. Asi opravdu jenom
cerny veci.
Když se nenavlecu do dzin, protoze jsem se vypapkala, tak si je neoblecu, nebudu se furt drbat za pipinu, ze mne to tam tlaci, protoze ano, tesne dziny se zarezavaji hlboko do pipiny a je to neprijemny, a zena by se mela mit alespon trochu rada.
Spravne, pokud si Adelko ukludis skrin, uklidis si i v hlave a prestanes psat clanky o nicem, ktere dokopy nedavaji smysl a jsou jakoby šitý horkou jehlou.
@Haniccino prostě pověry se drží zuby nehty. Ale ta ptákoviny o ekologičnosti bavlny a neeko umělých vláken, ta je neuvěřitelná. Redakce, vážně stačil by jeden kratičký článek. Tím nijak nezpochybňují že se někomu polyester nenosí dobře, ale není to ekologií.
ako je ekologocká výroba, používanie a likvidácia umelých vlákien. Ďakujem vopred.
Výroba bavlny ekologická byť môže a nemusí a donedávna aj ekologická bola, takže to nie je o tom či je výroba bavlny ekologická, ale o tom za aké náklady tú bavlnu chceme.
ano výroba bavlny může zase být ekologická - v případě, že se část lidstva rozhodne, že zas bude mít oblečení v jednotkách kousků, bude ho dědit po předcích, opravovat, přešívat a ta zbývající, mnohem větší část lidstva se bude halit do něčeho jiného nebo vůbec. To by nás mohlo vrátit do dob, kdy byla výroba bavlny ekologická. Protože bavlna chce teplo a vlhko. Tam kde se pěstuje v tak velkém rozsahu prostě vlhko není a závlahy musí být obrovské. Takže jestli chcete ekologickou bavlnu , pořiďte si dvě superkvalitní trička a jděte říct dětem, že jim je obě v závěti jednou odkážete. A dalších pár desítek let na nákupy bavlněného oblečení zapomeňte.
a to jsem ještě nepokračovala k pesticidům a hnojivům - bez kterých se
obejdete v malém ale ne ve velkém, a je úplně jedno co vykládají všichni
držitelé eko a jakých ještě značek. Prostě ekologickou bavlnu jde
vyrábět jenom v malém - proto je jí to jedno procento dnes. Ne že by
nebyla poptávka, ale protože je to trochu kvadratura kruhu, nebo jak se to
.....
Začínám mít chuť napsat jímavý článek o tom, že ekologický život
je úplně jiný, než si většina lidí romanticky představuje. Ale jasně to
není o tom že budu nosit organickou bavlnu, pořídím si statek na venkově
a budu rozzářená v dlouhé sukni sbírat vlastní vajíčka. Četla jsem moc
pěkný rozbor jednoho stážisty u EU, který psal, že mnohem větší dopad
má lobování u politiků aby ta velká rozhodnutí s opravdovým dopadem
dělali ekologická (a ne jak oni myslí „ekologická“, podle vlastní
fantazie vyrobená - v tom lepším případě) a ne že si svoje po ekologii
dychtící svědomí ukonejšíme tím, že si koupíme biobavlněné něco a
pak další něco v sekáči a ke kontejneru s oblečením doneseme dvě
tašky věcí k recyklaci. Taky je těžce neekologické chodit na modní
peklo, ale je třeba nosit oblečení i když je totálně out, lehce až
značně rozválené, zásadně nevyžehlené a boty nikdy neladí se zbytkem,
ostatně nic neladí, protože nemáte z čeho vybírat. Jo a taky oblečení
nosíte až na hranu společenské únosnosti a ne jednou a šup s ním do
pračky, protože to je jedna z jeho největších ekologických zátěží.
bohužel neumím dost jímavě psát…
Ja to mám s výpredajmi tak, že keď vidím, ako rýchlo sa točí ten kolotoč, prešla ma chuť čokoľvek nakupovať za plnú cenu. Väčšinou stačí, keď si počkám pár týždňov a v maili pristane zase ďalší zľavový kód, takže vyhliadnutú vec kúpim často aj o tretinu lacnejšie.
Já myslím, že velkovýroba s tlakem na cenu je ekologické zlo asi vždycky, u plastů i u bavlny (nebo u masa nebo čehokoliv jiného)… Cestu vidím v osobní střídmosti. V tom, že se odnaučíme lačnit po hromadách laciných věcí, že se nebudeme přežírat levnými produkty (pro něž už se mi nechce používat termín jídlo)… Myslím, že nic nepůsobí takový tlak jako chování spotřebitele. Když budu kupovat hromady oblečení, budou se vyrábět hromady oblečení.
Tak to bych s klidným svědomím mohla vypustit bod 7.
1.bod u mne není nijak fanaticky nezvládnutelný. Slevy beru sice na
vědomí, ale umím si vysvětlit, že nemusím koupit kdejaký hadr.
2.bod, tak to mám teda velké rezervy. Nikdy nedokážu vytřídit skříně na
jeden záběr. Občas nacpu nějakou igelitku a cestou do práce ji dám
k charitativnímu kontejneru. Když jdu na oběd, tak už tam taška není.
Koho v mém oblečení asi potkám:-)
3. Ano, více barev, ale k základu černé:-)
4. Hmmm, nezhubnu.
5. Nosím, trhám a je mi to jedno.
6. Nic mne neškrtí, protože bod 2.
Velká Británie se dlouhodobě potýká s obrovskou spotřebou oblečení.... Celý článek
Jak to, že čeští muži nemají úctu ke společenskému oblečení a k... Celý článek
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky