Mých 7 nejhorších módních přešlapů

Moc se mi líbíte To pro začátek Asi můj nejhorší přešlap, ale prostě se to tak nosilo, byly bílé ponožky přes silonky, k sukni. Jenže.....kamarádky to nosily v nízkých botkách. Já se docela styděla za svou nohu vel 26 - 27. Přišla mi kostnatá…no prostě ještě v prváku jsem si vzala bílé ponožky, patřičně vysoké, k sukni, ale do lodiček na tzv.kačence (malý klínek) Mamka se zděsila, když mě viděla jak jsem dojela z intru. Pak jsem si dlouho sukni nevzala. A když, tak v létě, kdy jsem si mohla vzít ponožky do placatých sandálků z NDR. Ponožkyy mi vydržely dlouho. Jeden z důvodů jsem popsala v jiné diskusi nedávno. Vlasy…tak to byla maximálně trvalá, která na mých tvrdých silných vlasech držela cca až po třech hodinách působení chemie. Ale nebyla to tak velká tragedie. To bylo horší už v dospěosti, kdy jsem měla už dvě děti a z úplně krátkých vlasů jsem sii nechávala narůst dlouhé. Skřipečky byli delší čas mými kamarády též. A mám jedno skvělé fot, kde je šílené úplně vše Ale až jí uvidíte pochopíte, že v té době jsem potřebovala, abych se cítila já sama dobře. Modu jsem moc neřešila, jelikož na nošení jsem toho mnoho neměla Foto je ofoceno z ruky foťákem, takže kvalita nic moc 

Mám dojem, že zde došlo k nepochopení psaného.„Foto je ofoceno z ruky foťákem, takže kvalita nic moc“. Znamená to že obrázek je ofocená fotografie a to ještě fotoaparátem z ruky.(z ruky znamemá bez stativu) O žádném smartphone zde není řeč.

Spousta lidi takhle chodi porad . Myslim, ze min. jedna fotka je focena o peknych par let pozdeji, nez je datovana. Na zacatku milenia bezni smrtelnici nevlastnili smartphone s fotakem.

To není smartphone, to je nejspíš Nokia 5300, taková ta krásná, červená, vysouvací s foťákem a přehrávačem hudby.
Internety píší, že přišla na trh v roce 2006 Úplný milenium už to není, ale kde se to píše 

Příspěvek upraven 28.07.18 v 21:23

Souhlas, já měla v r. 2006 Siemens M65, ten foťák měl a rozhodně to nebyla žhavá novinka, telefony s foťákem už nějakou dobu byly na trhu. Problém byl fotky z toho mobilu dostat, byl na to speciální kabel, který nebyl součástí balení, případně jsme to nějak posílali přes infraport.

Akorát nevím, že by se tou dobou lidi nějak moc fotili (selfíčka), ale to mohlo být mou sociální bublinou.

Příspěvek upraven 30.07.18 v 09:02

Já měla Sony Ericsson Z770i (kolem r. 2008), můj první mobil s foťákem, všechno se z něj i do něj dalo řešit přes blue tooth a taky přes kabel, co jsem si musela k prvnímu Sony Ericssonu koupit a k dalším už ho dávali zadarmo - má škrťácká dušička ještě teď zaplakala 

Sony Ericsson K750i od roku 2005 má taky foťák a mám ho dodnes. Držák.

OT. Z té poslední fotky u článku jsem úplně paf. Ta druhá holčina zleva (v modrém topu) vypadá jako moje dvojnice, jen počítám, že je tak o 10 let mladší než já. Několikrát jsem se ujišťovala, že na té fotce fakt nejsem já před 25 lety.
Moc by mě zajímalo, jak ta slečna vypadá dnes.

Super článek Taky jsem teď nad tím tak koumala a strašlivě se děsila Hlavně ty brejle, ty moje brejle, ouvej… A ofinka Dokonce jsem mámě v mladší pubertě podepsala cedulku „Dobrovolně vypadám jako debil“, protože jsem si myslela, jak hrozně mi to sluší. (Teď když koukám na fotky z tanečních, začínám chápat, proč se mnou nechtěly tančit dokonce ani ty nejslabší kusy.)

V roce 1959 jsem zkrátila staré tmavěmodré lyžarské kalhoty a udělala na nich rozparky. K tomu patřily bílé ponožky a černé lodičky bez podpatku. Ty a mnoho jiného se nedaly sehnat. Tak jsem je nahradila jakýmisi domácími cvičkami, které neměly skoro žádnou podrážku. Mrzlo, tak jsem musela chodit hodně rychle. Stejně mi omrzly nohy. Bylo mi patnáct a konečně jsem se cítila být krásná. Ve škole , v oděvní průmyslovce !, jsem měla se svým vzhledem velké problémy. Jakékoliv kalhoty byla zakázané !

Můj vysněnej model na nižším gymplu: Rovná sukně po kolena, sportovní, s kapsama, z takovýho jakoby šusťáku. Khaki vesta na zip, sportovní, s kapucou a kapsama, z takovýho jakoby šusťáku. K tomu černý punčocháky a šedivý kecky, taky z takovýho šusťáku. A měla jsem černou peněženku, takovou lesklou černou, jakoby z šusťáku. Už si nepamatuju, jestli jsem to všechno opravdu poskládala dohromady do šusťákovýho outfitu a nosila, ale každopádně to bylo mega hustý.
Pak jsem taky dokázala úchvatným způsobem kombinovat nejnovější trendy - trička s potiskem - se svýma tajemnýma přívěskama a amuletama a bohémskou volnou bílou košilí. O postavě a účesu pomlčím, akorát jsem tenkrát chtěla taky žlutý pruhy do celkem tmavých vlasů. Ještěže mi to naši tenkrát nedovolili.

Pruhy do vlasů - to by mě babka zatloukla do země jen za pouhý dotaz
Měla jsem dlouhé vlasy pod pás a musela jsem nosit copy - každý den jsem si cestou do školy vlasy rozpustila a cestou domů zase zapletla až jednou…potkaly jsme s babkou učitelku a ona vykvikla " jé, já jsem tě s těma copama nemohla poznat, jsem tak zvyklá na tu tvoji vlající hřívu…" měla jsem chuť ji zabít, co se dál dělo…uf! 

Příspěvek upraven 30.07.18 v 13:45

Můj největší přešlap byly dvojdílné šaty z drobně kytičkovaného černého barchetu, v rustikálním stylu, s volánem na sukni, s dlouhými rukávy a s okraji ozdobenými růžovou hadovkou, které jsem si sama ušila (!). Byla jsem v nich mezi lidmi jednou a cítila jsem se naprosto strašně. Střelila jsem je na nejbližší burze za deset korun cikánce, která byla dvakrát širší než já. (Asi si představovala, že s nimi udělá dobrý kšeft).

Barchetové šaty, na ty bych si bez vás už nevzpomněla. Strašně jsem je chtěla, to už jsem byla na vejšce, nakreslila jsem je mamce, a ta prohlásila, že si ten živůtek teda střihnu sama, to ona dělat nebude. Chtěla jsem ho krátký, rozčleněný místo záševků švy do oblouků a vše lemované hnědou sametkou. Kupodivu se mi to povedlo a šaty jsem nosila až do roztrhání ještě jako domácí, když jsem byla poprvé těhotná. Jo taky byly kytičkové, ale v hnědo béžové kombinaci.

To ale není přešlap, tak to prostě bylo. kytičkované barchetové šaty jsem si ušila dvoje a v raných osmdesátkách na gymplu byla za hvězdu, navíc šikovnou 

Máte pravdu, že módní přešlap to není. Je to oděvní přešlap vůči mému typu. Od té doby jsem si už nikdy nic s volánky nepořídila a móda nemóda zajela jsem zpět do svých strohých roláků a kalhot pánského typu. Až v poslední době to trošku rozvolňuji směrem k dámské módě, ale na romantiku si dávám zatracený pozor. 

Jasně, barchetové kytičkované šaty, růžově lemované. Taky jsem je měla. Jen mi je ušila babička.

Za všechny moje módní přešlapy z mládí může moje babka, která mě vychovávala - tenkrát jsem si nesměla vybrat ani barvu oblečení, natož styl.
Přesnější je, že tenkrát bylo moje oblečení jeden jediný obrovský módní přešlap
Možná to je důvod, proč dneska módu bůhvíjak neřeším a módní kritičky mi připomínají babku…

Aha. Já si to trauma z dětství (maminka hodná, ale bez vkusu) naopak dodneška kompenzuju a řeším každou blbinu, aby to k sobě ladilo…

Ale to já se taky snažím, aby to spolu ladilo, jen neřeším, jestli je to zrovna náležitě trendy, nebo ne - stejně tak neřeším, jestli je něco „vhodné pro můj věk“ nebo ne - u mně má prostě hlavní slovo zrcadlo (sluší, nesluší)a pokud si ještě nejsem jistá, tak manžel 

Dziny mrkvace, cerne lodicky a bile bavlnene ponozky.

Mně to slušelo vždycky a sama sobě jsem se líbila. Tohle sebemrskačství nechápu.

Tak děkujte pánubohu za rodiče, kteří vám takový postoj k sobě umožnili - kdybyste musela 16 let chodit jako hastroš, aniž byste s tím mohla něco dělat, možná byste tyto úsměvné vzpomínky lépe pochopila a nenazývala je sebemrskačstvím Nicméně dneska je mi díky tomu jedno, kdo a jak kritizuje, co mám na sobě - většinou těm „dámám“ vadí, že nejsem dost „módní“, ale zrcadlo doma mám a chválabohu vidím dobře - a vidím i ty, co mě kritizují - což mi občas dodává značné sebevědomí… 

já konkrétně na těch fotkách vidím hezkou mladou dívku, úplně na všech, celkem nechápu, co sama na sobě tak špatného vidí. Nějaké drobnosti jsou pod mou rozlišovací schopnost a to hnidopišení je podle mne až skoro diagnóza.
Jako jo, můžeme se chechtat nemožným výstřelkům z osmdesátek, devadesátek, nultých let, ale pořád je to hezká dívka v dobovém oblečení případně s dobovým účesem.

@Paris1789 tak v tomto s vámi naprosto souhlasím - slečna je hezká a sluší jí to na všech fotkách. Navíc já nejsem schopna posoudit, co má být v tomto případě ten „módní přešlap“, protože nevím, co tenkrát bylo moderní a co ne.
Já vlastně páchám „módní přešlap“ stále, protože zarytě nosím rukavice, kabelku a boty zásadně ve stejné barvě, protože se mi to tak líbí… 

V 17 se moje nej kámoška ostříhala na krátko ..moc jí to seklo a já pod vlivem okouzlení jak je šik jsem si od ní vynutila stejný střih..vůbec mi nevadilo , že není kadeřnice.Doma v pokojíčku mi vytvořila z mých ultradlouhých vlasů cosi, které mi neslušelo. Mám kulatý obličej a toto podpořilo vizáž lívance..
Stejně je divné , jak zjištujeme až zpětně jak nám to neslušelo..což může být vlastně až do smrti.

Já mám opačnou zkušenost - strašně nerada se fotím, většinou se šklebím jako démon a čím hezčí chci být, tím je to horší a když se pak na ty fotky dívám, chce se mi ječet - jenže s odstupem cca 10 let si říkám „sakra, co se mi tenkrát na těch fotkách nelíbilo, vždyť mi to tam docela sluší…“

Jenom jednou jsem dovolila kamarádovi, aby mi ostříhal vlasy. „Neboj,“ říkal, „vezmu to jenom málo,“ říkal. Ten šmejd mi ostříhal moje dlouhé vlasy úplně nakrátko, akorát u obličeje mi nechal dva dlouhé pejzy. No nádhera to byla.

.

Příspěvek upraven 02.10.18 v 14:49

Naprosto souhlasím, jen jsem to nechtěla psát první, když už jsem brblala u článku o balení na cesty.

Nejste jediná a taky jsem nechtěla zase znovu rejpat a přidám se zbaběle až teď. Ale když já se s tím pořád nemůžu smířit! Jako když v televizi pomalu nevidíte reportéra s normálním hlasovým projevem, příjemným hlasem a bez řečových vad.

@barvinok Ne, nejste jediná, já mám taky ten stejný pocit jakési zbytečnosti 

já se to bojím napsat. tlusté vlněné (kousavé) khaki ponožky do matčiných černých lodiček (jsem si je občas půjčovala) nebo spíš sandálů na vysokým podpadku - naštěstí s plnou špičkou, uff. ušila jsem si totiž baloňák z takové zelené až khaki šusťákoviny/acetátu s leskem na líci - no, šilo se to strašně a cokoliv mastného udělalo flek, který nešel nijak vyčistit. a taky černé mrkváče z kordu, které jsem k tomuto hrůznému outfitu nosila. dole na nohavicích jsem pracně vytvořila rozparky se zakulacenými rohy nebo taknějak, ani to nedovedu popsat. teď se při vzpomínce na tu nádheru potím studem, ač bych se zrovna mohla vymluvit na vedro nebo přechod opravdu nevím, jak jsem se do takové mentality dostala (bylo to tuším v r.81-82)

Zaujaly mě brýle. Není to tak dávno, co jsem sháněla obroučky s většími očnicemi pro multifokální skla. Nebylo možno. Všechny brýle byly podle momentální módy „krásně“ úzké a hranaté, z toho polovina bez obrouček. Dneska jsou „krásné“ brýle takové, jaké kdysi dostával můj dědeček za 27 korun od pojišťovny. Ale kdo by si to pamatoval, že.

Osobně se mi teď módní typy brýlí s obrovskými tmavými obrubami hrozně nelíbí a mám pocit, že v nich i ty nejhezčí holky vypadají jako staré mladé, zvlášť když si vlasy smotají do takového toho chumloidního drdůlku na vršku hlavy. Málokomu se podaří vypadat v tom přitažlivě, ono retro není vždycky ku prospěchu věci. Následkem toho jsem už tak dva roky bez náhradních brýlí a doufám, že ta hrozná doba brzo pomine a začnou vyrábět něco pro mne slušivějšího. Nebo narazím někde na starou zásobu brýlí z minulé dekády…

před měsícem jsem si pořizovala nové, jsou úplně supr

„nablízko“ vidím perfektně - „do dálky“ je to dávno v háji (cylindry) Taky jsem sháněla brýle a byl to děs - nesmyslná móda hýbe světem a štve mě, že se to týká i těchto potřebných věcí. Hadry mě neštvou - ať si každý nosí, co chce, ale u těch brýlí je to o potřebě každého jednotlivce, a to by módě podléhat nemělo… 

@Paris1789 Ty vypadají dobře. (A multifokály by se do nich v pohodě vešly.)

Aha, tak za nás to byly na zimu důchodky a na léto žabky nebo ledabyle zavázané kecky…dnešní bílé plátěné conversky:-)
Měla jsem období, kdy jsem nosila svršky po předcích:-) Bílé košile po dědovi…po těch je mi smutno, jeho vesty, velké kabáty a saka po tátovi, máminy jsem zkracovala na boky a v zimě přidávala liščí a jiné límce, k nim široká áčka. A v tom mi mrznul zadek.