Shopping v cizině: Jak se obléknout za západní valuty

21.04.19 | autor Matouš

Vyrážíte na nákupy do Primarku nebo si z každé dovolené přivezete nové kousky? Máme pro vás tipy, jak si nepřivézt textilní hadry.

* Nakupujte v zahraničí chytře a s rozmyslem. Zdroj: Pixabay.

Nákupy v zahraničí měly vždycky punc luxusu…

…ať už se jelo na čumendu do Milána, nebo si něco koupit do Drážďan. I když se člověk vrátil na dědinu se zbožím, které by pořídil i v nákupáku na Čerňáku, pocit, že obchody na Západě nabízejí lepší zboží, byl k nezaplacení.

Taky jsem si prošel obdobím masových nákupů, kdy jsem bral všechno, co bylo ve slevě a mým teenage očím to přišlo alespoň zpola nositelné. Chvíli jsem tak oblékal tričko s Buddhou nebo mikinu s nápisem, že mytí aut je nejlepší práce (nesnáším auta), a kolem třináctého roku mého života mi matka zakázala do školy nosit tričko s nápisem „Sex, drugs and rock’n’roll“, které stálo v NewYorkeru, tehdejší Mekce vkusu, 149 korun.

Hon na slevy jsem pořádal i za hranicemi. Nezapomenu, jak jsem se jednou v Barceloně vypravil na konec města, abych zjistil, že tamní Primark je velký zhruba jako vietnamský obchod u babičky na maloměstě a s nabídkou to není o nic lepší. Nakonec jsem si odtamtud přitáhl jedny džíny, abych neodcházel s prázdnou. To přeci z Primarku nejde! Ještě párkrát jsem podobný výlet do západních nákupáků podnikl a vždycky jsem si odnášel plnou tašku, která se nakonec proměnila ve zklamání.

Barcelonské prozření

Co mi ale v šatníku zůstalo, byly jedny fialové boty, které jsem si koupil prakticky omylem u barcelonské pláže. Pořídil jsem je v zapadlém obchodě, který mezi restauracemi s paellou působil dost nepatřičně. Prodávala v něm starší paní a v nabídce měla jen pár typů bot, zato v nepřeberném množství barev. Z pláže jsem tak odcházel s fialovými kotníkovými botami. To se jen tak nepodaří. Když jsem se o několik let později do Barcelony vrátil, moje první kroky vedly do zapadlého obchodu u pláže. Naštěstí ho nezavřeli, paní tam pořád pracovala a já si mohl pořídit další pár kotníčkových bot ušitých ve Španělsku.

Ty nejlepší suvenýry jdou vyprat

Došlo mi, že nakupování v zahraničí je opravdu skvělé, ale nikdy se nesmí proměnit v depresi a nesmíte se u něj zapotit. Měl by to být zážitek a člověk by si neměl odnést něco, s čím brzy vytře podlahu.

Navíc jsem sentimentální a rád se dojímám nad vzpomínkami. V době, kdy nás Marie Kondo učí, jak co vyhodit, a pojem optimalizace se vztahuje i na naše životy, je příjemné utéct k věcem, které nejsou jenom praktické. Často se stěhuji a tohle kočování mi osekalo repertoár věcí na nezbytné minimum i bez Marie Kondo. Namísto vystavování předmětů, na které sedá prach, tahám vzpomínky na sobě. Oblékám si je.

Pro nákupy na cestách jsem si vytvořil svoje vlastní pravidla, díky kterým si téměř vždy přivezu něco nového a zajímavého.

Nemířím na nákupy

Čekám, že si mě věci najdou samy. Zatím se jim to daří. V mysli mám, že si chci něco pořídit, ale rozhodně tomu nepodřizuji plány. Když jsem byl v Riu, vyrazil jsem na místní tržiště Saara, kde najdete úplně všechno (trochu se bojím, co to v Brazílii vlastně znamená). Vrátil jsem se s blikajícím Kristem Spasitelem a jednou bundou, ušitou v Indii, ale dostatečně barevnou a šílenou tak, aby odpovídala brazilskému duchu.

Šel jsem na nákupy, ale základním rozdílem mezi Saarou a výletem do Drážďan byl fakt, že jsem věděl, že můžu odejít s prázdnou a vzpomínat na Saaru jako na místo plné barev, lidí a brazilského chaosu.

Indická bunda z Ria? Autentická jako pravý brazilský chaos.Indická bunda z Ria? Autentická jako pravý brazilský chaos.

Přesto hledám

Jednu věc se snažím kupovat prakticky vždy a seženu ji v kdejakém krámku – jsou to nášivky, v ideálním případě nažehlovací. Ze svojí džínové bundy, která ve slevách v Zaře nestála ani pětistovku, vytvářím album vzpomínek. Nemusí to být nášivky s vlajkami, vlastně se nášivka nemusí ani vztahovat k místu, kde jste ji pořídili. Třeba velké M na bundě je z muzea umění v Limě a Madonna zase z blešáku v Santiagu de Chile. Nosím tak vzpomínky na cesty neustále u sebe a bunda s nášivkami je stejně nadčasová jako černý rolák, takže z módy nevyjde.

Nášivky jsou mimochodem skvělý konverzační ice breaker.Nášivky jsou mimochodem skvělý konverzační ice breaker.

Zaměřuji se na doplňky

Pokud něco kupuji, spíš se jedná o doplňky. Jsou menší, lehčí, líp se cpou do kufru, což je velice podstatné, když přijde na lámání chleba u vážení zavazadel při check-inu. A potom vás nebude mrzet, když si je na sebe nevezmete často. Mám kšiltovku s inckými motivy, španělský šátek s výraznými vzory a růžemi, univerzitní batoh se znakem školy. Čekají na mě ve skříni, až je jednou do měsíce vytáhnu na světlo boží.

Výrazné doplňky sice nebudete nosit denně, ale o to víc vyniknou.Výrazné doplňky sice nebudete nosit denně, ale o to víc vyniknou.

Chci tradice

Nemusíte z Mnichova přitáhnout dirndl, ale každý region má svou tradiční módu, kterou by byla škoda nechat jen místním. A nemusí se jednat jen o konkrétní výrobky – můžete zapátrat po materiálech.

Už jsem psal o svojí lásce k vlně z alpaky. Pokud se do Peru ještě podívám, rozhodně zapátrám po dalších kouscích z alpačí vlny. Osvědčil se mi zájem o místní způsob oblékání, o tradice a o materiály. V takovém Portugalsku se zase dobře nakupují boty, protože si na ně místní potrpí a ševcovské řemeslo tu má dlouhou tradici.

Stačí zapátrat a nákupy v zahraničí nebudou jen otročinou. Tak slevám a hlavně pěkným úlovkům zdar!

Co si ze zahraničí vozíte vy?

Autor

Matouš

Už na střední obul zlaté tenisky a zjistil, že pánský šatník nekončí modrou a černou barvou. S radostí sleduje, jak se čeští muži přestávají bát módy. Inspiraci hledá hlavně na jihu Evropy a v Latinské Americe.

Líbil se vám článek?
Váš příspěvek
Paris1789
3960 příspěvků 22.04.19 14:43

V 90. letech jsme bydleli v severozápadních Čechách u německých hranic. Líčil mi tehdy kolega, jak se vydali ještě s jedním manželským párem ve Felicii na nákup oblečení do Německa. Ti čtyři strávili celý den hrabáním se v navršeném obnošeném šatstvu ve skladu Červeného kříže a cestou tam a zpět. Prý se tam oblékli celá rodina za pakatel (prodávalo se to na váhu) na rok dopředu, zejména dětské oblečení bylo senzační a u nás nevídané, radost kalila jen synkova nechuť vzít to na sebe, ale jinak prý super. Vyprávění bylo opentleno na tu dobu nezbytnými rasistickými poznámkami na adresu spoluhrabatelů, takto celých početných rodin imigrantů povětšinou z muslimských zemí, teda černých.
Jediné, co mne u toho napadlo, bylo, že mne by takový výlet spolehlivě odrovnal a taky, že takto „využitý“ čas mi už nikdy nikdo zpět nevrátí, o nervech jsem si pak říkala, jak moc by bylo jejich poškození vratné.
Vždycky si na to vzpomenu, když slyším vyparávět kohokoli, jak nakupoval oblečení v cizině. Nechápu to.
Snad možná kdybych shodou nešťastných okolností přišla na místě o oblečení, pak bych si nakoupit nějaké šaty (ne tak doplňky) šla, jinak to ale považuji za zvláštní formu masochismu. To, že někde ve Španělsku mají jiné boty než u nás mi nepřipadá jako relevantní argument pro tento druh zcela dobrovolně podstupovaného utrpení.
Sice chápu, že mnoha lidem zde není řetězcové oblečení dost dobré, taky se dokážu smířit s tím, že o existenci e-commerce někam ještě zvěsti nedorazily, ale jet do ciziny nakupovat oblečení je něco, čemu nerozumím.
Samozřejmě každému přeju, aby byl hlavně šťastný, jakkoli tu příčinu potěšení nechápu. Hlavně, že to není nic protizákonného a nikdo při tom nepřišel k úhoně.
Takže ne, nemám nic koupeného v cizině, pokud si už cosi na místě koupím, taky to tam zanechám. V zahraničí utrácím hlavně za jídlo a služby, protože to jediné se nedá přenést domů.

Cornero
415 příspěvků 23.04.19 11:18

Osobně jsem dříve zcela nezvládl docenit turistiku za oblečením. Když jsem byl mladší, tak jsem poslouchal ódy na nákupy v Drážďanech a jinde za hranicemi, jak je tam větší výběr a jak je to mnohem levnější apod. a když jsem se do těch Drážďan před deseti lety podíval a hledal konkrétní kusy případně alternativy k vyhlédnutému, tak jsem zjistil, že v Praze měli prakticky to samé a za skoro stejné ceny. Tento postoj jsem měl do doby, než jsem sháněl košile, polobotky a celkově formálnější oblečení v pro mě přijatelné cenovce. To co se v ČR nabízí je velice omezené a řádně přidražené. Pro představu - košile TM Lewin, když si na českých stránkách koupím 4, tak mě vyjdou na 5k. Když si je objednám na britských stránkách tak vyjdou na 3500. Vlněný pánský kabát v padnoucím střihu. V Praze těžce nedostupná nebo smutně drahá věc a to za cenu toho, že bude pouze černý. V Římě jsem nedávno prošel pár obchodů a viděl jsem řadu hezkých vlněných kabátů za 3-4k v několika barvách a střizích. Polobotky. U těch je to nejmarkantnější. Prošel jsem v Praze všechny možné Barkery, Berwicky, Loake atd. a neviděl jsem tam tak hezké boty za danou cenovku jako v Itálii, Londýně nebo ve Španělsku. Pro chlapa, který takové oblečení denně nosí je řekl bych docela výhodná investice koupit si za tisícovku letenku do Londýna nebo jiného velkoměsta co se týče módy a investovat jeden víkend času na prohlídku pár památek a nákup komplet garderoby. Vyjde ho to třeba celkově na 40k-50k, ale bude mít na 5 let od nákupů pokoj, bude mít kvalitní oblečení, které by tu často nesehnal a ve výsledku na tom ještě ušetří jak peníze tak čas.

Paris1789
3960 příspěvků 23.04.19 11:57

Ani netušíte, jak si vážím té možnosti chodit postrojená, jak se mi zamane. Ve vašem případě to chápu, v mém okolí je to tak, že pánové, co tohle formální šatstvo potřebují, si je nechávají šít. V tom množství je to vyjde jaksi levněji a mají to na míru. Kam jezdí pro boty ale netuším. Šít si je myslím nenechávají.

Temperance
1731 příspěvků 25.04.19 17:47

Před pár lety mi jeden finanční poradce vyprávěl přesně toto: létá si pro košile do Londýna. Kvalitní materiál, padnoucí střih, nelezou z kalhot, snadná údržba. Vyplatí se mu to.

asterah
427 příspěvků 23.04.19 12:02

Jelikož nemám v oblibě nakupování čehokoliv, přijde mi strašné jet do zahraničí jen (nebo převážně) za účelem nákupu. Já to považuju za ztrátu času - mně stačí, že musím čas od času absolvovat s manželem nákupy dražšího oblečení (nutnost reprezentace), kdy funguju jako poradce, aby všechno dokonale sedělo a v duchu se modlím, aby už byl konec. Absolvovat toto ještě za sebe, by bylo nad mé síly.
Vlastně taky jezdíme nakupovat do zahraničí - do Polska - ovšem ne do „hadráren“ v pohraničí, ale kousek dál - máme to blíž, než do Prahy.

Wounded Knee
31 příspěvků 23.04.19 12:10

Taky se snažím si z cest přivážet „praktické“ suvenýry, kašmírový svetr z Nepálu, hedvábná kravata z Kambodži, péřový spacák z Indie. Kromě jejich užitnosti potěší i vzpomínkou na hezké dovolené.

Lucelle
330 příspěvků 23.04.19 20:09

Náhodou, mě neopustilo nadšení z nákupů v zahraničí ani pokud jde o řetězce s pobočkami v Praze, neboť tam většinou mívají kolekce, které se do Prahy jaksi nepodívají, jako třeba Premium Quality v H&M. Vysloveně na nákupy jsem se do zahraničí nevypravila nikdy, asi by mě stresovalo, že si prostě musím něco koupit, ale na služební cestě i večeři z časových důvodů oželím :-)

Příspěvek upraven 23.04.19 v 20:10

Veroniq
332 příspěvků 23.04.19 22:45

Cíleně nákupní výlety jsem absolvovala a časem jsem taky došla k závěru, že hadřík může být hezký bonus, ale nemá být cílem mých cest. (Pokud nepočítám akce jako: mami, tati, dejte vědět, až pojedete do Polska, potřebuju vlněný kabát…) Je obrovská úleva vědět, že se jdete na tržiště kochat a fakt si nemusíte nic koupit, protože nic nepotřebujete. A je milé koupit si za pět éček v malinkém neapolském krámku náramek z říčních perel s přívěskem ve tvaru papričky. Říkáte si, že je to blbost pro turisty, ale máte to doma i se vzpomínkou na starého klenotníka, který vám onu drobnost předal v dárkovém balení. Ale jet do Itálie s tím, že nutně potřebuju novou kabelku nebo boty? To by mi asi upadla hlava… Na druhou stranu trochu lituju, že jsem se víc nerozšoupla ve Finsku, kde se daly ulovit kašmírové a hedvábné kousky za ceny, o kterých se mi tady nezdá. Stejně tak sezónní sportovní zboží.

bao-baba
381 příspěvků 24.04.19 07:41

Zhruba jednou za rok si zajedu něco dokoupit do Drážďan, z Prahy jsou to necelé dvě hodiny cesty. Německé střihy dobře sedí na mou postavu a i když obchody, kde mají GW a Taifun tady jsou také, tak v Německu je pochopitelně pestřejší výběr, stejně jako bot. Je to prostě větší trh než naše země s 10 miliony obyvatel. Ceny se tady a tam liší málo.
K Barceloně: byli jsme tam za krásami města, nic na sebe jsme tam nekupovali, ale na obchod s botami, které jsou na obrázku v článku, jsme narazili v uličkách u La Rambla. Měli tam snad třicet různých barev. Úžasné.

Temperance
1731 příspěvků 25.04.19 17:53

Z Itálie jsem si opakovaně přivezla zásobu spodních kalhotek. Mám dost citlivou pokožku, nesnáším syntetiku a krajky mě škrábou. U pouličních stánků jsem objevila úplně jednoduché hladké, které mi naprosto vyhovují, bavlněné, vyrobené v Itálii, bílé, tělové a šedé, kus za euro.

maarcy
92 příspěvků 29.06.19 11:30

Tak jsem po několika měsících klikla na módní peklo a ejhle, nic se nezměnilo! Západní valuty, co to je? Ve většině Evropy euro, v Británii libra, předpokládám, že autor nepočítal s Polskem či Maďarskem, kde si zachovali vlastní měnu. Bulharsko a Rumunsko, no tak to je již východ…

Před šesti lety se zřítila textilka Rana Plaza

Módní svět si připomíná šest let od zřícení textilní továrny Rana... Celý článek

Poslední článek:
Módní nákupčí: Povolání snů, nebo hrůzy?

Autor: Kamila

Svět skloňuje velká jména návrhářů, přitom o našem šatníku... Celý článek

Budou barvy?

Autor: Ada

Asi už máte trochu absťák, ale dnes se ještě budete muset spokojit... Celý článek

Kolik byste měli investovat do pánských bot?

Je zajímavé, že v zemi s takovou obuvnickou tradicí, je kultura... Celý článek