Shopping v cizině: Jak se obléknout za západní valuty

V 90. letech jsme bydleli v severozápadních Čechách u německých hranic. Líčil mi tehdy kolega, jak se vydali ještě s jedním manželským párem ve Felicii na nákup oblečení do Německa. Ti čtyři strávili celý den hrabáním se v navršeném obnošeném šatstvu ve skladu Červeného kříže a cestou tam a zpět. Prý se tam oblékli celá rodina za pakatel (prodávalo se to na váhu) na rok dopředu, zejména dětské oblečení bylo senzační a u nás nevídané, radost kalila jen synkova nechuť vzít to na sebe, ale jinak prý super. Vyprávění bylo opentleno na tu dobu nezbytnými rasistickými poznámkami na adresu spoluhrabatelů, takto celých početných rodin imigrantů povětšinou z muslimských zemí, teda černých.
Jediné, co mne u toho napadlo, bylo, že mne by takový výlet spolehlivě odrovnal a taky, že takto „využitý“ čas mi už nikdy nikdo zpět nevrátí, o nervech jsem si pak říkala, jak moc by bylo jejich poškození vratné.
Vždycky si na to vzpomenu, když slyším vyparávět kohokoli, jak nakupoval oblečení v cizině. Nechápu to.
Snad možná kdybych shodou nešťastných okolností přišla na místě o oblečení, pak bych si nakoupit nějaké šaty (ne tak doplňky) šla, jinak to ale považuji za zvláštní formu masochismu. To, že někde ve Španělsku mají jiné boty než u nás mi nepřipadá jako relevantní argument pro tento druh zcela dobrovolně podstupovaného utrpení.
Sice chápu, že mnoha lidem zde není řetězcové oblečení dost dobré, taky se dokážu smířit s tím, že o existenci e-commerce někam ještě zvěsti nedorazily, ale jet do ciziny nakupovat oblečení je něco, čemu nerozumím.
Samozřejmě každému přeju, aby byl hlavně šťastný, jakkoli tu příčinu potěšení nechápu. Hlavně, že to není nic protizákonného a nikdo při tom nepřišel k úhoně.
Takže ne, nemám nic koupeného v cizině, pokud si už cosi na místě koupím, taky to tam zanechám. V zahraničí utrácím hlavně za jídlo a služby, protože to jediné se nedá přenést domů.

Osobně jsem dříve zcela nezvládl docenit turistiku za oblečením. Když jsem byl mladší, tak jsem poslouchal ódy na nákupy v Drážďanech a jinde za hranicemi, jak je tam větší výběr a jak je to mnohem levnější apod. a když jsem se do těch Drážďan před deseti lety podíval a hledal konkrétní kusy případně alternativy k vyhlédnutému, tak jsem zjistil, že v Praze měli prakticky to samé a za skoro stejné ceny. Tento postoj jsem měl do doby, než jsem sháněl košile, polobotky a celkově formálnější oblečení v pro mě přijatelné cenovce. To co se v ČR nabízí je velice omezené a řádně přidražené. Pro představu - košile TM Lewin, když si na českých stránkách koupím 4, tak mě vyjdou na 5k. Když si je objednám na britských stránkách tak vyjdou na 3500. Vlněný pánský kabát v padnoucím střihu. V Praze těžce nedostupná nebo smutně drahá věc a to za cenu toho, že bude pouze černý. V Římě jsem nedávno prošel pár obchodů a viděl jsem řadu hezkých vlněných kabátů za 3-4k v několika barvách a střizích. Polobotky. U těch je to nejmarkantnější. Prošel jsem v Praze všechny možné Barkery, Berwicky, Loake atd. a neviděl jsem tam tak hezké boty za danou cenovku jako v Itálii, Londýně nebo ve Španělsku. Pro chlapa, který takové oblečení denně nosí je řekl bych docela výhodná investice koupit si za tisícovku letenku do Londýna nebo jiného velkoměsta co se týče módy a investovat jeden víkend času na prohlídku pár památek a nákup komplet garderoby. Vyjde ho to třeba celkově na 40k-50k, ale bude mít na 5 let od nákupů pokoj, bude mít kvalitní oblečení, které by tu často nesehnal a ve výsledku na tom ještě ušetří jak peníze tak čas.

Ani netušíte, jak si vážím té možnosti chodit postrojená, jak se mi zamane. Ve vašem případě to chápu, v mém okolí je to tak, že pánové, co tohle formální šatstvo potřebují, si je nechávají šít. V tom množství je to vyjde jaksi levněji a mají to na míru. Kam jezdí pro boty ale netuším. Šít si je myslím nenechávají.

Před pár lety mi jeden finanční poradce vyprávěl přesně toto: létá si pro košile do Londýna. Kvalitní materiál, padnoucí střih, nelezou z kalhot, snadná údržba. Vyplatí se mu to.

Jelikož nemám v oblibě nakupování čehokoliv, přijde mi strašné jet do zahraničí jen (nebo převážně) za účelem nákupu. Já to považuju za ztrátu času - mně stačí, že musím čas od času absolvovat s manželem nákupy dražšího oblečení (nutnost reprezentace), kdy funguju jako poradce, aby všechno dokonale sedělo a v duchu se modlím, aby už byl konec. Absolvovat toto ještě za sebe, by bylo nad mé síly.
Vlastně taky jezdíme nakupovat do zahraničí - do Polska - ovšem ne do „hadráren“ v pohraničí, ale kousek dál - máme to blíž, než do Prahy.

Taky se snažím si z cest přivážet „praktické“ suvenýry, kašmírový svetr z Nepálu, hedvábná kravata z Kambodži, péřový spacák z Indie. Kromě jejich užitnosti potěší i vzpomínkou na hezké dovolené.

Náhodou, mě neopustilo nadšení z nákupů v zahraničí ani pokud jde o řetězce s pobočkami v Praze, neboť tam většinou mívají kolekce, které se do Prahy jaksi nepodívají, jako třeba Premium Quality v H&M. Vysloveně na nákupy jsem se do zahraničí nevypravila nikdy, asi by mě stresovalo, že si prostě musím něco koupit, ale na služební cestě i večeři z časových důvodů oželím 

Příspěvek upraven 23.04.19 v 20:10

Cíleně nákupní výlety jsem absolvovala a časem jsem taky došla k závěru, že hadřík může být hezký bonus, ale nemá být cílem mých cest. (Pokud nepočítám akce jako: mami, tati, dejte vědět, až pojedete do Polska, potřebuju vlněný kabát…) Je obrovská úleva vědět, že se jdete na tržiště kochat a fakt si nemusíte nic koupit, protože nic nepotřebujete. A je milé koupit si za pět éček v malinkém neapolském krámku náramek z říčních perel s přívěskem ve tvaru papričky. Říkáte si, že je to blbost pro turisty, ale máte to doma i se vzpomínkou na starého klenotníka, který vám onu drobnost předal v dárkovém balení. Ale jet do Itálie s tím, že nutně potřebuju novou kabelku nebo boty? To by mi asi upadla hlava… Na druhou stranu trochu lituju, že jsem se víc nerozšoupla ve Finsku, kde se daly ulovit kašmírové a hedvábné kousky za ceny, o kterých se mi tady nezdá. Stejně tak sezónní sportovní zboží.

Zhruba jednou za rok si zajedu něco dokoupit do Drážďan, z Prahy jsou to necelé dvě hodiny cesty. Německé střihy dobře sedí na mou postavu a i když obchody, kde mají GW a Taifun tady jsou také, tak v Německu je pochopitelně pestřejší výběr, stejně jako bot. Je to prostě větší trh než naše země s 10 miliony obyvatel. Ceny se tady a tam liší málo.
K Barceloně: byli jsme tam za krásami města, nic na sebe jsme tam nekupovali, ale na obchod s botami, které jsou na obrázku v článku, jsme narazili v uličkách u La Rambla. Měli tam snad třicet různých barev. Úžasné.

Z Itálie jsem si opakovaně přivezla zásobu spodních kalhotek. Mám dost citlivou pokožku, nesnáším syntetiku a krajky mě škrábou. U pouličních stánků jsem objevila úplně jednoduché hladké, které mi naprosto vyhovují, bavlněné, vyrobené v Itálii, bílé, tělové a šedé, kus za euro.