A co tím chtěl básník (autorka) říci?
Nastává doba temna. Doba punčoch
03.09.18 | autor Adéla
O odcházejícím létě a nepříteli všech žen. O silonkách.
Přiznejme si to, léto uvadá. Končí čas trenek, na stehna žen dopadá temný stín. Na odhalených nohách naskakuje husí kůže. Z vysedávání v sukýnkách dlouho do noci se stává skvělá příležitost, jak si obstarat zánět močových cest.
Ženám, kterým se zatím nechce soukat do kalhot, ať už z obavy, že po
letním grilování, omamných koktejlech a hříšně dobrých zmrzlinách, by
v nich uvízly jako vorvaň vyplavený na pobřeží, nezbývá než sáhnout
po na první pohled nevinném doplňku. Jemném jako pavučina. Tenkém jako
muší křídla. A pro mě osobně nejstrašidelnějším kusem šatníku, ze
kterého mě jímá hrůza.
Milé dámy, nastává doba temna…
… doba punčoch!
Pro někoho jsou punčochy symbolem ženskosti, pro mě symbolem utrpení.
Raději si punčochu natáhnu na hlavu a půjdu vykrást banku, než abych si do
páru silonek musela soukat svoje končetiny.
Jenže punčochy jsou podle etikety nutné na významné společenské události
a jít na ples s holýma nohama je podle mravokárců nepřípustné. Až se mi
do rukou dostane ten syčák, co takové pravidlo vymyslel, zaškrtím ho párem
se zesílenou špičkou. Tedy pokud budu schopná jakékoliv mrštného
pohybu.
Abych svoji averzi vůči těm dvěma cárům nylonu objasnila: měřím 183 centimetrů. Sed většiny punčoch mi končí u kolen, což mi neumožňuje dělat delší kroky než průměrný tučňák. Zkuste si s takto sešněrovanýma nohama skočit na plese polku!
Výhra nejsou ani samodržící punčochy. Pokud nemáte stehna pevná a štíhlá, díky silikonovému pásu punčoch budou vypadat jako dva zaškrcené špekáčky. Sexy.
Za všechny prachy
Samozřejmě délka a pohodlnost punčoch se odráží i v jejich ceně. Dražší punčošky obejmou vaše nohy tak, že je ani necítíte, jsou příjemné na omak a drží na svém místě. Při troše snahy se dají koupit i extra prodloužené, jejichž sed nebude mezi nohama vytvářet vzduchoprázdno. Jenže i sebedražší punčochy mají u mě stejný osud jako ty laciné z drogerie. Jejich životnost se počítá na řády minut.

Oko za oko
Neznám produkt s kratší dobou trvanlivosti. Dokonce se často nedá mluvit ani o věci na jedno použití. Nezřídka se stane, že punčochy můžu vyhodit ještě předtím, než do nich zasunu špičku chodidla. Rychlost, s jakou se mi na punčochách spustí oko, se rovná rychlosti blesku krát světlo na druhou. Dříve jsem se proti „oční epidemii“ snažila bojovat. Pokud jsem věděla, že mě punčochy neminou, přípravu na jejich oblékání jsem zahájila už den dopředu:
1. Pečlivě jsem si ostříhala nehty na nohách. Jejich
hrany opilovala, aby nepřipomínaly tesáky piraně.
2. Do pat jsem nemilosrdně ryla pemzou, dokud nepřipomínaly
dětskou prdelku.
3. Oholila jsem si nohy. Raději nadvakrát.
4. Ruce jsem si promastila krémem a zkontrolovala, zda
náhodou nemám zatržený nehet.
Až poté jsem tiše přistoupila ke krabičce punčoch. Opatrně jsem ji otevřela a poskládané punčochy jsem za zpěvu mantry lákala ven jak kobru z košíku. Myslíc na Popelku jsem jemně srolovala jednu nohavici a zaplula do ní chodidlem. Punčošku jsem si něžně navlékala na nohu centimetr po centimetru. Ještě druhá noha. Vytáhnout do pasu a je to.
Radostný úsměv však okamžitě tuhne. Na punčochách po mně pokukuje malinkaté oko, ze kterého se táhne hrozivá dlouhá vráska až k patě. Rychle! Kde je lak? Používám trik mojí mámy a mrkací katastrofu obkresluji bezbarvým lakem na nehty.
A víte co? Je to stejně jedno. Než odejdu z domova, punčochy by se počtem děr mohly směle zařadit mezi síťované, nohy mám od laku flekaté jako dalmatin a nadávám jak dlaždič. Pravá dámička.
To nejhorší však ještě přijde. Až mi bude chtít punčochy přilepené ke kůži lakem na nehty někdo sundat. Au.
Tento článek byl napsán při poslechu písně Chinaski. „Kdybych to věděl, že je to poprvé, tak bych tolik nepospíchal. Kdybys tolik nepospíchal, sundala bych si punčocháče…“
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky