Postřehy z konfekce: Rozpárané kalhoty a extravagantní maloměsto

Neubránila jsem se rekapitulaci strávených odpoledních hodin a srovnávání s dřívějškem. A všechny ty své připomínky i vzpomínky jsem qqhodila na prázdný list. Možná budete s lecčím souhlasit a možná se nad stavem současných obchodů také zamyslíte a přispějete k tématu do diskuze. Za to druhé budu jedině ráda.

Falešný pocit, že máte na výběr

Když jsem bydlela v největším městě východních Čech, stěžovala jsem si na omezenou nabídku. To v Praze nebo v Brně musí být daleko větší výběr! Velký omyl. Můžete jet do nákupního centra na Andělu, do Palladia, do Edenu, na Chodov, na Pankrác, na Václavák… Čeho se dočkáte? Stále stejných obchodů se stejnou nabídkou. Jedinou výhodu zduplikované nabídky vidím v tom, že když nemají vaši velikost, seženete to samé o pár bloků dál.

Ochranky

Nedílnou součástí obchodů s oblečením se stala ochranka. Zpravidla jeden pán s vysílačkou, který se znuděně dívá na pobíhající dámy u věšáků. Běda však, pokud mu nepadnete do oka. Respektive, pokud mu do něj padnete až příliš. Nalepí se na vás a sleduje každý váš pohyb. Zřejmě vypadám jako typická zlodějka, jinak si nedokážu vysvětlit ten zájem pánů z ochranky o mou osobu. S agentem à la Smith z Matrixu za zadkem se bojím sáhnout i na ty nejošklivější cetky, které by musel ukrást jedině nevyléčitelný kleptoman či slepec. Vždycky přemýšlím nad tím, na základě čeho je posuzována krádeže chtivost zákazníka. Chápu nutnost ochranky, vím, že se opravdu věci ztrácí. Nebylo by ale na škodu hlídat majetek obchodu i méně okatým způsobem než dosavadním, který nakonec (a paradoxně) odradí slušného zákazníka.

Opomíjená proměna vkusu na maloměstech

Největší omyl obchodů vidím v tom, že v menších městech narazíte jen na základní nabídku. Celá kolekce je zkrátka dostupná pouze v Praze nebo Brně. Důvod? Údajně nižší koupěschopnost zákazníků a také chybějící odvaha. Prý mimo Prahu žijí jen samé “konzervy”, já si to ale nemyslím. Stále častěji kolem sebe vídám krásně a extravagantněji oblečené ženy, a to i mimo naši metropoli.

Za originální potisky palec nahoru! Za zmačkanec na ramínku zase dolů. Šátky a šály smotané à la uzle - proč? Nevypadá to dobře a hlavně - zdržuje to při zkoušení. Boty svázané provázkem? Lepší varianta, někteří prodejci je rovnou secvaknou čipem - a pak si to vyzkoušejte a udělejte aspoň krok…

Do očí bijící nekvalita

Když už jsem to v předchozím odstavci načala… Častokrát mě zarazí, co všechno se rozpadá už na ramínku. Když pak kouknu na cedulku s cifrou (zpravidla od 500 nahoru), div nepláču. Chci vidět člověka, který si takové cáry skutečně kupuje. Ještě pochopím, pokud je to s aspoň 70% slevou, ale za plnou cenu? Mačkavé, studené, umělé, vypárané, s plandajícími (nebo rovnou utrženými) knoflíky, žmolkující, tenké až průsvitné, kousavé a dalo by se pokračovat dál. Zatrhnutí toleruji u šatů ze sekáče, ale u nového kousku? Nikdy. Samostatnou kapitolou je i stav oblečení - čouhající nitě, nitě přichycené na daném kousku, věci olezlé už v obchodě. Copak to prodejci nevidí?

Budiž, ty nitě si sundám, olezlé věci se dají přejet lepícím válečkem, v horším případě kouskem izolepy… Ale nezačištěné a neobšité konce sukní i halenek? To nikdy nepochopím.

Neprodejné úlety

Ano, říká se, že vše má svého kupce, ale… Nějak se mi tomu nechce věřit - alespoň v některých případech. Občas se v obchodech zděsím nad mundúry, které se hodí leda tak na slet čarodějnic. Nenápadně pak pozoruji reakce ostatních zákaznic. Jediným zvrhlíkem, který na módní úlet sahá, jsem většinou já. Musím přece prozkoumat, co to je, za kolik to je a z čeho to vůbec je. Vždyť jak bych vám o tom jinak mohla psát?

Unikátní „kroj“ à la německá Barbie děvečka… Kdo si to za těch původních 1500 Kč koupil? Přiznejte se! A pošlete foto, inspirace není nikdy dost.

Opravdu se tolik krade?

Kritiku ochranky už máme za sebou, ochranné procedury před sebou. Během své nákupní praxe jsem se setkala už s lecčím. Sondování počtů kusů a udělování čísel prodejní asistentkou je známá klasika, která akorát prodlužuje fronty před kabinkami. Kdyby to tak alespoň plnilo účel! Při vracení jsem se v pouhých 50 % setkala s překontrolováním počtu kusů.

Naposledy jsem kroutila hlavou při nakupování v obchodním řetězci Bershka. Chcete vstoupit do kabinky? Tak sejměte kabelku nebo batoh a přiložte jej k speciálnímu kontrolovacímu zařízení na zdi. Možná se tak snaží zjistit, jestli do kabinky nepašuju bombu. Po vstupu do kabinky jsem ale usoudila, že ji tam propašoval někdo přede mnou, když jsem viděla tu spoušť poházených kousků oblečení.

Pípáky do rozpárání

Znáte ty malé (nejčastěji) kulaté potvůrky na oblečení v obchodě? Určitě ano. Nevím jak vy, ale já a všichni mí známí jim říkáme pípáky nebo sombréra. Sám o sobě je to dobrý vynález, který účinně zabraňuje krádežím. Čemu ale absolutně nerozumím, je jeho nadužívání. Na kabátě 6 pípáků? Opravdu by nestačil jeden? To musím mít na novém kousku díry v podšívce, v klopě, v kapsách? Oblečení to znehodnocuje a obzvlášť když sombréro procvakne i samotnou nit. Takhle se mi vypáraly kalhoty během druhého nošení. Pěkně na zadnici.

Na nohavice prosím ne! A ten kabát bude po “odpípákování” jako řešeto.

To není ale jediná nevýhoda pípáků. Často nesmyslně deformují nabízené oblečení nebo spojují boty, takže si díky nim nic pořádně nemůžete vyzkoušet.

A nakonec to, co všichni důvěrně známe. V tom velkém množství se totiž lehce přehlédnou a uniknou oku i samotné prodavačky. “Píp, píp, píp!” Znáte ten nepříjemný pocit, když odcházíte z obchodu a najednou se ozve alarm? Sice jste v obchodě nechala pořádnou útratu, ale i tak se cítíte jako ten největší zloděj pod sluncem. Chvilka ticha, rozpačité pohledy kolem a… zadýchaný pán s vysílačkou, co vám hrabe v tašce s novým oblečením. A to je ještě ta lepší verze. Co si mám počít já s novým náhrdelníkem, který jsem si včera donesla i s „dárečkem navíc“?

Hlasitá hudba

Ticho si v obchodě představit neumím, nějaká kulisa je potřeba. A přiznám, se, že když si zkouším oblečení a začne hrát oblíbený song, cítím se jako filmová star, které všichni leží u nohou. Jenomže je rozdíl mezi příjemnou hudbou a tou agresivní. Současné taneční songy a navíc na plné „kule“? Díky silným decibelům jsem „odvibrovala“ už z nejedné prodejny. Expertem na diskotéku mezi stojany je Tally Weijl. Chápu, že je obchod cílený na teenagery. To jim opravdu nějaký marketingový průzkum odhalil, že hluší zákazníci víc nakoupí?

Pět „proč“ na závěr

Výtek i podnětů k zlepšení by bylo dost, ale nebudeme to natahovat. Zbylé drobnůstky aspoň zmíním:

Proč se některé části kolekce prodávají jen v cizině? I ženy z České republiky chtějí větší výběr.

Proč je vlastně na trhu tak málo značek? Kam zmizelo populární Oodji, kde je konec Kenvelu, proč zmizely pobočky Mango i Six z menších měst?

Proč i nadále přetrvává problém s nedostupností oblečení ve větších/menších velikostech a bot ve větších/menších číslech než je „standard“? Kupní síla by byla velká, kdy si toho řetězce všimnou?

Proč stále chybí módní řetězec, který by nabízel kvalitní, pěkné a cenově dostupné oblečení i pro starší ročníky?

Proč obchodníci sahají k trapnému zdražování jednou zlevněných produktů? Milí prodejci, zákazníci nejsou dutohlavci - pamatují si, že tu sukni za 500 viděli po Vánocích za 120…

A jak hodnotíte běžné obchody s módou vy? Shodneme se v určitých bodech, nebo to vidíte jinak? Pište své podněty, každý může přispět ke zlepšení.