To mi připomíná jednoho známého slovenského politika minulé éry,
který se vyučil pánským krejčím. Výuční list sice získal, ovšem
s poznámkou „na saka nepúšťať“ 
Oblekový průšvih
25.03.15 | autor Ada
Vlastnit perfektní oblek ušitý na míru je jistě snem každého správného gentlemana. Ten, který mi poskytl fotky pro dnešní článek, si ten sen chtěl splnit a pořídit si třídílný oblek na svatbu. Bohužel si vybral špatný salon.
Ušít pánský oblek není jednoduchá práce, proto je to také samostatný obor; krejčí, který se věnuje pánským oblekům, se většinou věnuje jen jim. Praxe je pro úspěch klíčová, zkušený krejčí si nejlépe poradí se všemi úskalími a dokáže vyrobit oblek, který opravdu sedne.
Náš gentleman se vypravil do salonu, který má na internetu lákavou prezentaci, z níž vyzařuje pohoda, a objednal si „měřenku“ – tedy úpravu univerzálního polotovaru na míru. (Další úroveň pak je šití přímo na míru, kdy krejčí vytváří úplně nový střih.) Je to méně náročné na čas, ale krejčí musí být i tak dost schopný, aby poznal, co je kde potřeba upravit.
Po první schůzce, kdy se vybírala látka a proběhlo měření, následovala první zkouška. Při té si v salonu zašpendlili místa, kde bylo potřeba ještě ubrat nebo poopravit – např. v podpaží nebo na klopách. Oblek měl vepředu hodně výrazné „X“ – ještě výraznější, než je patrné z fotky. Šlo sice o slim fit střih, ale ani na tom by se v klidu a s rukama spuštěnýma podél těla žádný kříž rýsovat neměl.
Na fotografii zezadu jsou ještě patrné trochu propadlé rukávové hlavice a velmi mírné varhánky kolem středního švu. Varhánky indikují přílišný tah v zádovém dílu a projeví se, když dáte ruce dopředu nebo se nahrbíte. Laik si takových detailů zpravidla nevšimne, ale měl by si jich všimnout krejčí a poznamenat si, že by oblek potřeboval vzadu trochu povolit. Proto se zkoušky dělají.
Přišla druhá zkouška (u měřenek zpravidla předávací) a pořád to nebylo ono. Záda a rukávové hlavice vypadaly o trochu lépe, ale v podpaží bylo moc látky:
Objevily se také záhadné vlny na límci:
Zepředu je sako celkem v pořádku, i když to působí, jako by i kolem klop bylo moc látky a sako tak správně nepřiléhalo.
Zákazník se domluvil na další úpravě, i když to chtělo trochu asertivity: firma totiž tvrdila, že na obleku žádné chyby nejsou a že „to tak má být“. To je jasný varovný signál, řemeslník, který se snaží hodit veškerou zodpovědnost na zákazníka a nechce uznat chybu, by měl jít pracovat někam jinam. Třeba do politiky.
Na třetí zkoušce sice zmizely vlnky na límci, ale rukávy byly v podstatě ve stejném stavu jako na druhé. V podpaží se hrne látka, hlavice je pořád propadlá:
Na druhém rukávu je zase patrné, že ten, kdo ho všíval, u toho buď spěchal, nebo mu to nevyšlo, a v jednom místě se látka nakrabatila. Žehlička to nesrovná, takovou chybu je potřeba přešít.
Zákazník takový oblek samozřejmě nechtěl převzít a v salonu mu odpověděli, že „hledá každou chybičku“. Jistě, na obleku za téměř třicet tisíc korun (včetně kvalitního materiálu) bych hledala chybičky taky a ještě bych si na to donesla lupu. Tady bych ji ovšem nepotřebovala, rukávy byly pořád v tak špatném stavu, že by to odhalil i slepec pouhým pohmatem:
Propadlá pomačkaná hlavice, moc látky v podpaží, stejně jako předchozích zkouškách. Z profilu je patrné, jak se rukáv stahuje do jednoho bodu:
Na zádech se objevily staré známé varhánky, které dosvědčují, že se v salonu přebytečnou látku v podpaží zřejmě pokusili odstranit zmenšením na špatném místě, totiž „přitažením“ rukávu tam, kam směřují tahové linie na předchozí fotce. Sako je nakonec malé přes ruce i v zádech.
A to jsem ještě nezmínila malé extempore s podšívkou, na kterou si chtěl zákazník nechat vyšít datum svatby. Přišlo vyšité typograficky špatně (chyběla mezera) a ještě nakřivo. Po klasickém „to se tak přece píše“ salon po několika týdnech (!) chybu „opravil“ tím, že přes datum našil záplatu z kousku podšívky, na které už bylo datum správně. Když chcete mít pánský krejčovský salon, který se proslaví svou kvalitou, nemůžete to takhle patlat.
Po čtvrté zkoušce bylo zákazníkovi jasné, že další pokusy nemají smysl, oblek nepřevzal a chtěl vrátit zálohu. Tu nakonec poměrně rychle získal zpět, takže aspoň tady lze salonu něco přičíst k dobru.
Salon na přání zákazníka, o němž se v článku píše, nejmenuji, ale i tak můžete článek brát jako návod, na co si dávat pozor, kdybyste si náhodou nechávali šít oblek na míru. Pokud má zboží chyby, nenechte se přesvědčovat, že je tam vidíte jen vy, a nepodporujte nekvalitní výrobce…
, to si pamatuju taky 
) To je taky někdy pěkná trága.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky