Oděvní střihy: recenze

30.09.14 | autor Ada

strihy.jpg

Kniha Oděvní střihy - jak je použít, upravit a navrhnout anglické autorky Lee Hollahanové, která loni vyšla v češtině, ve svém podtitulu slibuje všechny střihové dovednosti, které může domácí švadlena potřebovat. V tomto článku se podrobně podívám na to, jak tento slib plní.

Kniha má 144 opravdu bohatě ilustrovaných stran, je vytištěná na pevném křídovém papíře a má lepenou vazbu, ale ne takovou, kterou musíte desetkrát "přežehlit" rukou, aby se pořád nezavírala. V češtině vyšla u nakladatelství Svojtka & Co. v překladu Karolíny Schwarzové.

První kapitola: Nástroje a materiály

V této krátké kapitole jsou vyobrazené a popsané krejčovské nástroje (nůžky, křídy, špendlíky atd.) a základní druhy látek. Úvod k vybavení se tváří, jako byste všechny ty věci (včetně patera druhu nůžek a krejčovské panny) nezbytně potřebovali, snad to někdo nevezme doslova... Část o materiálech je místy dobrá, místy zmatená: píše se tu prakticky jen o přírodních látkách, umělá vlákna zastupuje jen mikrovlákno a sem tam zmínka o polyesteru. Mezi podšívkami jsou popsané jen žíněnky a výztuže. To poslední je vina překladu (bylo by vhodnější přeložit "internal fabrics" jako "výztužné materiály", ne "podšívkové látky"), ale jinak je průvodce látkami převzat z originálu. Pro seznámení s textilními materiály bych rozhodně doporučila jiné knihy.

Druhá kapitola: Vše o koupeném střihu

Tato část začíná podrobným návodem na braní měr, a to i dětských. Nechybí v ní různé užitečné tipy (provázek v pase, rozdíly v symetrii). Pak kniha přejde ke kupovaným střihům, kde se mluví i o kupování střihů v el. verzi a o tom, jak se tisknou a sestavují. Vzor klasického hotového střihu autorka vybrala z nabídky Vogue, ale střihy jednotlivých značek se od sebe nijak zásadně neliší, takže průvodce můžete použít i pro orientaci třeba ve střizích z Burdy.

Kapitola trpělivě vysvětluje spoustu základních pojmů. V překladu jsem tady narazila na  nepřesnost: mluví se o přídavcích na navolnění a přídavcích na design (v originále "wearing ease" a "design ease"), jenže navolnění je termín, který znamená něco jiného. Navolňování je technika ručního "srážení" švu, která se používá typicky při vsazování rukávů, kdežto onomu přídavku, který zajišťuje, že bude oblečení dostatečně prostorné, se říká spíš přídavek na volnost. Naštěstí nejde o zásadní chybu, důležitá je informace, že se na tu volnost vůbec musí něco přidat - jen až bude čtenář mluvit se zkušenější krejčovou, budou se muset dohodnout na stejné terminologii.

Skvělé je podrobné pojednání o přípravě látky (jak zkontrolovat, jestli není křivá, jak zarovnávat kraje) a o kladení střihu na pruhované, vzorované, kostkované nebo chlupaté látky. V části o přenosu střihu je překreslování křídou, kličkování i použití rádla.

Třetí kapitola: Úprava střihu

Tahle kapitola asi bude většinu z vás zajímat nejvíc, koneckonců nekonfekční postava je častým důvodem pro domácí výrobu šatů. Kapitola zahrnuje:

- zkrácení a prodloužení živůtku, zkrácení a prodloužení ramenního švu, posunutí hloubky prsou nebo celého prsního záševku, menší zvětšení obvodu prsou (jednoduché rozšíření v bočním švu);

- prodlužování a zkracování rukávů (ne, nestačí to dole protáhnout a dokreslit :) );

- změnu délky a obvodu pasu u sukně;

- prodlužování a zkracování vypasovaných princesových šatů;

- prodlužování a zkracování nohavic u kalhot.

Čtvrtá kapitola: Návrh vlastní střihové modelace

Jak byste podle knihy měli postupovat při výrobě vlastních střihů? Měli byste vycházet ze souboru základních střihů, mezi něž patří rukáv, živůtek (zadní a přední díl) a sukně (také zadní a přední díl). V knize jsou tyto základní střihy (pro vel. 36-48) obsaženy ve zmenšené verzi spolu s návodem, jak si je překreslit. Dalším krokem by mělo být ušití zkušebního modelu z kalika. Přišla vám škála střihových úprav v předchozí kapitole nedostatečná? Tyto snadno proveditelné úpravy byste měli použít už na základní střih a kalikový model potom přímo na budoucí nositelce nebo na krejčovské panně doupravit tak, aby perfektně seděl.

Ve čtvrté kapitole najdete popis typických chyb (např. jak se na těle krčí rukáv, který je příliš velký, jak se táhne moc těsná sukně) a návod na příslušné úpravy. Jsou tu úpravy průramku a rukávové hlavice (snížení/zvýšení, rozšíření/zúžení), sukně a kalhot (přidání objemu, zkrácení nebo prodloužení sedu). Po provedení všech oprav byste tak měli vlastnit základní střih (změny z modelu si musíte zpětně přenést na papír), který bude sedět ve všech délkách a obvodech.

Poslední a zřejmě největší část této kapitoly a celé knihy tvoří návod na výrobu vlastních střihů. Autorka opět vede za ruku i úplné začátečníky a nenechá je zapomenout na žádné detaily, jako je pracovní nákres, pružnost nebo pevnost látky či vyznačování linií na krejčovské panně. Ukazuje různé způsoby přenášení základních záševků, abyste si mohly vytvořit třeba princes nebo asymetrické členění.

Další jsou na řadě rukávy (půlkruhový, balonový, zvonový i obávaný raglánový). Ze základního střihu sukně si podle návodu můžete vytvořit široké sukně nebo sukni se sedlem. Živůtek a sukni můžete spojit do šatů. Následuje popis vytváření límečků, vhodných podsádek a kapes.

Dodatky

Kromě souboru základních střihů je v knize ještě dodatek, který ukazuje základní šicí techniky - sešívání švů, začišťování přídavků, všívání zipů, navolňování, šití pasu, lemování, manžety, vycpávky, límce a všívání podšívky. Ilustrace jsou stejné jako v knize Průvodce módním šitím, kde je technik daleko víc a do krejčovské knihovny bych ji rozhodně doporučila.

Koupit, nebo nekoupit?

Jestli vás práce se střihy zajímá a patříte mezi začátečníky nebo mírně pokročilé, kteří potřebují důkladnějšího průvodce, tak rozhodně koupit. Text je podrobný, obrázky přehledné, všechny postupy jsou rozebrány do detailů, aby čtenář nemusel dumat, co se stalo mezi bodem 3 a 4, protože čtyřka vypadá najednou úplně jinak. Po celé knize jsou roztroušené tipy typu "nezapichujte si špendlíky přes kraj střihu, ať si neztupíte nůžky", což je přesně to, co vykulený začátečník potřebuje a v mnoha knihách to chybí. Překlad je kvalitní, kniha se dobře čte a odborných termínů je tak akorát, aby se čtenář nelekl, ale naučil se, co potřebuje.

Knížku koupíte na internetu nebo v knihkupectvích za velmi příjemnou cenu kolem 200 korun.

Autor

Ada

Ada začala psát Módní peklo v roce 2010. Čtenářky si získala nejen svým originálním stylem, ale především smyslem pro módu. Přestože přibývají noví autoři i témata, je Ada dodnes autorkou mnoha článků na Pekle.

Líbil se vám článek?
První příspěvek v tématu

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek

Témata článku

Móda v ulicích protektorátu: recenze knihy

Autor: Ada

Zajímá vás móda první republiky? Milujete vyprávění o tom, jak se... Celý článek

Rozhovor: Mandlové kupovali šaty bohatí muži

Autor: Martina

Jak se měnily trendy od dob první republiky až po současnost očima... Celý článek