Pomoc! Partner se obléká fakt příšerně

Spíš fejeton než článek…

Myslím, že hovoriť s partnerom ako s dospelým a svojprávnym jedincom je jednoduchšie, rýchlejšie a účinnejšie.

A dopadne to asi takhle.

Pardon, špatně zařazeno.

Taky partnerovi kupuju hezké věci a pak projevuju radost, když je nosí. Sice mu pak stejně musím nějakou dobu připomínat, že má nový svetr, takže nemusí chodit v olezlé mikině… Dokud si nový kousek dostatečně neoblíbí a nepřijme za samozřejmou součást šatníku. Akorát jako ten, kdo nakonec shání a pořizuje oblečení pro oba, nemám zrovna pocit lišky podšité, jak jsem to na něj šibalsky navlíkla.

Normálně si nestěžuju, co se mi nelíbí, to nečtu, ale tenhle cosmočlánek je opravdu hodně moc špatnej…

„Adéla: Nosí všechno, na co má náladu. Šaty, mikinu XXL, třásně, klobouk, kostkovanou košili, flitry, roztrhané džíny, kšandy i záclonu. Módu bere jako nekonečné maškarní.“

Ale nedejbože, aby totéž dělal její partner…

Hodláte radostně vykřikovat a obdivně si jej prohlížet celý život?

Vzhledem k tomu, co slečna uvádí pod článkem (co nosí), je podle mně úplně jedno, jak se vyhastroší její partner…asi vidí chybu v tom, že se on hastroší jinak než ona by si představovala - ale po pravdě - hastroš jako hastroš
Jinak docela chápu, že někdy může nastat problém mezi partnery, kdy to jeden z nich s oblékáním „přežene“, ale to snad stačí říct, ne? K čemu takové složité návody 

A já hlupačka si myslela, že dárek má udělat radost obdarovanému…

Aneb jak si najít zvířátko a prevychovat a pretvorit k obrazu svému.

Kdybych se takhle začala chovat ke svému partnerovi, tak mě zastřelte !

Nebojte - on si vás nejspíš zastřelí sám

To jsou ty bezva manipulativní partnerky, u kterých bych na místě chlapa radši vstoupila do kláštera, než mít tohle doma. S chlapem jednají jako s děckem, při žádoucím chování (jako třeba umytí nádobí) ho chválí málem jako psa při učení nových povelů a když se jim něco nelíbí, tak to za zády partnera prostě samy vyřeší. Jako třeba tím, že nevzhledné tričko „omylem“ propálí žehličkou nebo „nechtěně“ rozbijí jeho oblíbenou skleničku, která jim narušuje jejich skandinávsky minimalistickou estetiku.
Hlavně si PROBOHA nic nevyříkávat jako dva dospělí, že?

Bohužel těm manipulátorkám to vychází!

Bývalému když jsem řekla, že má na triku flek tak se rozčílil, ale převlékl.
Současnému řeknu, že má na mikině flek a on odpoví, že letos už ji pral. A že by neměl jít v čem do práce. Ta druhá mikina je přece od hospody, ne do práce. A mít TŘI mikiny? To by byla rozmařilost.

Jinak rada - to nežádoucí triko „zapomenout“ vyprat - můj partner umí prát sám.

No nevim. Kdyz si to otocim, a predstavim si, ze o me muj manzel napise clanek jak me musi „prevleknout“ aby se za me nemusel stydet, tak to je vazne pocit k nezaplaceni. Mozna kdyby nam bylo obema 16, tak jeste budiz. Clovek je nevyzraly a ma tendenci se chovat jako jelito. Ale mezi dospelymi lidmi, ergo dlouholetymi partnery…? Jak uz tu psaly jine ctenarky. Klidna, uctiva a prima komunikace je urcite mnohem vhodnejsi.

Edit: preklepy

Příspěvek upraven 15.04.19 v 09:36

„Milujete ho. Nejvíc nahého.“
Adélo, doufám že Vám i Vašemu přítelovi už bylo patnáct! Z článku to není patrné.

Rozesmála jste mě nahlas, to u mě není jen tak.

Nedávno jsem viděl článek „nežijete s manipulátorem?“ Tak tohle je ukázková manipulace, ale je to legrace. Asi každý má nějaké oblečení, ke kterému trochu přilnul, ačkoliv by ho protějšek nejraději viděl v koši. Já sám jsem se nedávno zbavil pár kusů, které jsem měl rád, ale přítelkyně byla vcelku vytrvalá. Uznávám, že to oblečení bylo starší a onošené, ale na svou obranu jsem se marně snažil najít náhradu a do té doby jsem se ho prostě nechtě zbavovat. Pak jsem dopadl tak, že jsem vyhodil dva tlusté svetry a celou zimu jsem mrznul pod kabátem v tenkém svetříku, protože náhrada nebyla k nalezení.

Vzhledem k tomu, že nesnáším, když mi někdo mluví do účesu nebo do oblečení, snažím se to nedělat ani druhým. U nás to funguje tak, že pokud manžel chce s něčím poradit, tak si řekne a já taktéž. Někdy mě berou čerti, když mě tahá s sebou jako poradce - marně mu říkám, že vybrat si musí on, protože on v tom bude chodit - výjimka jsou obleky, protože žádné zrcadlo „nevyrobí“ dokonalý pohled ze všech stran a u obleku je nutné, aby perfektně seděl.

Vy musíte mít záviděníhodnou schopnost vybírat si ty samé typy mužů - nebo aby to znělo lépe: Vy musíte mít nějakou schopnost, jak zaujmout ty samé typy mužů, ne?
Já si myslím už leta, že ženy si většinou vybírají opakovaně ty samé typy chlapů a naopak, u mužů to platí taky a ještě se do toho lehce přimíchá vize maminky, chichi… Na tom není nic špatného, naopak, ale fascinuje mne to.

U mě to asi neplatí. První přítelkyně byla jemná spíš citová ale sebevědomá extrovertní holka, druhá byla inteligentní vřelá nevyrovnaná a nejistá a současná je sebevědomá racionální až někdy chladná a nebojácná. A vzhledově zrovna tak. První byla drobná tmavovlasá, druhá vysoká blonďatá a současná je sportovní bruneta…vzorec jsem ještě neobjevil 

Nevěšte hlavu, to přijde! Na podvanáctý se to určitě jednoznačně projeví (chichi)…

Mě by asi zajímal výraz výplodkyně tohoto článku, až jednoho dne přijde její partner domů a v ruce bude s nadšením třímat měkký dárek..

Já se tedy přiznám, že můj přítel je stejný typ, nosí čistě praktické věci, snese asi tak 4 barvy, cokoliv casual nevede a když s ním má jít člověk na nějakou společenskou událost, je to dost oříšek. Je pravda, že s ním nemanipuluju, normálně mu řeknu, že to sako po dědovi je moc pěkné, ale až půjdeme na retro ples, nicméně daná událost si žádá Bandi a ne retro (na značce nelpím, jen příklad). Ale je fakt, že za ty roky se mnou má mnohem víc oblečení, hezkého a sám si ho i vybral. Když mu dávám měkouše, nedávám nic, co by nenosil, taky mě nenutí chodit v mini, když ví, že to není můj styl, koupím prostě to co vím, že bude rád nosit, jen je to hezké, nové, neoprané a bez děr. Prostě to ty chlapy někdy potřebujou.

Když odhlédnu od toho, že je autorka manipulativní mrcha, která by měla zůstat navěky sama, tak i když chlap styl dobrovolně a sám měnit chce, je to příšerně složité. Nevěřila jsem tomu, dokud jsem s mužem párkrát nebyla na nákupech, ale shánět oblečení pro chlapy je fakt bída a utrpení.

Když jdu na nákupy já, výběr je obrovský co do stylu, materiálu, barvy, ceny, dokážu sehnat prakticky jakýkoliv výstřelek, který si zrovna vymyslím a zamiluju na fotce na pinterestu nebo instagramu. A klidně přihodím ještě něco navíc, protože řetězce se předhánějí ve snaze mě potěšit a ceny jsou nízké.

Pro muže jsme obvykle sháněli zdánlivě úplně jednoduché věci, z poslední doby můžu jmenovat rovné plátěné kalhoty, svetr bez výstřihu, jednobarevnou košili z přírodního materiálu, rovný tmavý kabát v délce pod zadek, hnědé kotníkové šněrovací boty… A vždycky to byl příšerný boj.

V základní cenové kategorii jsou slušné kalhoty (ne tepláky, ne džíny, ne šusťáky) jen ve slim střihu, košile mají divoké vzory nebo jsou z děsivé uměliny, navíc mají pouze jeden jediný střih, ze zimních svršků jsou na výběr koženkové bundy, divné bombery nebo příšerně vzorované/plandavé kabáty, boty jsou buď kecky nebo společenské, nic mezi tím…

Další možností je, aby si kupoval oblečení bez přehánění třikrát až pětkrát dražší, než já, které je kvalitou ale úplně stejné, jako to moje, případně aby si ho nechal šít na míru, což je ještě dražší, ale alespoň mu padne a bude v nějaké slušné kvalitě, na druhou stranu už musí přijít s velmi jasnou představou toho, co by chtěl, a poměrně dlouho čekat na výsledek.

Ve finále se tak vážně nedivím tomu, že se většina mužů drží osvědčených džínsů, mikin a triček s obrázky.

To přesně je důvod, proč jezdíme oblečení nakupovat do Polska - cca 87km od hranic je obrovský nákupní komplex, kde se dá sehnat všechno možné. Můj manžel je vysoký a štíhlý - někdy mám dojem, že u nás se prodává oblečení jen na trpaslíky a pokud se objeví něco většího, tak je to jako podle vzoru čím větší, tím širší…