Lady Gaga je fantastická a zlatavé šaty z knížky jsou téměř přesně
to, co se už nějaký ten pátek marně snažím sehnat. Především bych ale
chtěla přidat názor ke „slečně studentce“ a diskuzi kolem ní (a
oblékání pro běžný den obecně).
Jsem studentka, pravděpodobně nepatrně starší než slečna na fotce.
Ráda se oblékám hodně žensky a sportovní obuv a oděv využívám
výhradně ke sportovním aktivitám a do přírody (ne, Karlovo náměstí se
nepočítá). Zastávám názor, že svým „zjevem“ jednak dávám najevo,
jak moc si vážím situace a přítomných lidí (třeba když přijde do
Státní opery v džínách, mikině s nápisem a kšiltovce s rovným
kšiltem, kterou ani při představení nesundáte - ano, takový chlapík
seděl posledně ob místo vedle mě), ale i to, jak moc si vážím sama sebe.
Na druhou stranu spravedlivě přiznávám (a nestydím se za to), že zkrátka
v běžný den to, jak v ten den vypadám, trochu ustoupilo tomu, jak ten
den žiju.
Miluju boty na podpatku. Nejvíc se mi na mě líbí lodičky na
deseticentimetrových uzounkých podpatcích - dělají mi krásné nohy, hezkou
postavu a připadají mi pěkné. Jenže nejkratší cesty mezi budovami fakulty
vedou přes dlažební kostky s velkými mezerami a čas na přesun mám
opravdu velmi omezený. Mám možnost nosit boty na deseticentimetrových
úzkých podpatcích navzdory velkému riziku zranění (následkem
dřívějších zdravotních problémů si zvrtnu kotník na jehlách na
takovém povrchu ještě snadněji než ostatní) a navzdory tomu, že až budu
muset někdy popoběhnout, abych nepřišla pozdě, budu asi vypadat dost
směšně. Taky mám možnost prostě vytáhnout své trekové boty a nosit
k sukni, kabátu a perlám ty, protože když prší, byly by to koneckonců
asi nejbezpečnější boty. Nebo se můžu na svou školu vykašlat a zapsat se
do prváku někam, kde budu moct klidně chodit se čtvrthodinovým zpožděním
a v okolí nebudou dlažební kostky. Vybrala jsem si pro mě
nejpřijatelnější variantu: Lodičky na cca 7cm širokých podpatcích,
popřípadě klíncích. Ne proto, že by to dle mého názoru byla
nejestetičtější varianta, ne proto, že se „vymlouvám na studium“ -
prostě proběhl souboj priorit, který v mém případě dopadl takhle.
Kdybych měla větší problémy s nohama, pravděpodobně by se výsledek
ještě víc posunul směrem k placatým pevným botám.
Vím, že k mé postavě se moje supervelká kabelka nehodí. Můžu nosit
středně velké psaníčko, které se mi líbí, a nemít ve škole velmi
potřebné A4 materiály. Můžu nosit sportovní batoh s vyměkčenými zády
a vypodloženými popřuhy, který si zapnu přes prsa (a pohodlně tak dostat
do školy všechny věci, které potřebuju)… Za mé situace a na základě
svých priorit jsem vyhodnotila onu velkou kabelku jako nejlepší možnost.
Kdybych několik let nosila kvůli problémům se zády plastový korzet a
stále bych záda zdaleka neměla zdravá (jako jedna má kamarádka), asi by se
můj výběr přesunul ještě víc od dokonalého vzezření ke tomu, co je
praktické, zdravotně nezávadné a pohodlné.
Široké rukávy, rozevláté halenky a dlouhé korále si nechávám už
jenom na dny, kde nepracuji s velmi křehkými přístroji. Rozpuštěné
dlouhé vlasy taktéž. Netvrdím, že to jinak nejde. Tvrdím, že vzhledem
k mým prioritám a situaci jsem tohle vyhodnotila jako nejlepší kompromis.
Když někdo má takovou situaci a takové priority, že mu z toho jako
nejlepší možnost pro běžný den vylezou deseticentimetrové jehly a
psaníčko, ráda se na takovou ženu podívám, nepomyslím si o ni, že
určitě nedělá přes den nic rozumného, když chodí takhle, ani jí
nezávidím, že nemá omezení, které já mám.
Na druhou stranu - když potkáte mladou ženskou v botaskách, s batohem
na zádech a ač hezkými vlasy, tak vzhledem k jejímu obličeji asi až
příliš přísně staženými dozadu, samozřejmě si můžete pomyslet, že
je to ubožačka, která určitě neví, kdo je Raf Simons, aboslutně
postrádá vkus, rozčiluje Adu, nepochybně skončí jako maloměstská matka
v šusťákovce, zablácených botách a drnem na hlavě a vlastně vám
akorát zkazila den tím, že vůbec vylezla z domu. Možná je to ale jedna
moje kamarádka, která se navzdory velkým vlastním zdravotním problémům
(záda) z plných sil věnuje výzkumu minimalizace vedlejších účinků a
maximalizace účinnosti ozařování maligních nádorů, který vám možná
jednou zachrání život - akorát aby ona tuhle práci zvládla, museli jste
trpět tím pohledem na to, jak si šetří svá velice bolavá záda batohem a
botaskami. Je to zkrátka otázka priorit.
Slečna studentka sice není dramatický výkvět elegance, osobitého stylu
a šarmantní chůze, že by mohla z fleku nastoupit na uvolněné místo
u Diora, ale…
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky