Kostymérka: Beru si příklad i z bezdomovců

25.07.18 | autor Dominika

Jaké to je pracovat jako stylistka a je těžké vytvářet kostýmy k filmu? O tom jsme si popovídali se stylistkou a kostymérkou Pavlou Chramostovou.

Zdroj: Archiv Pavly Chramostové.Zdroj: Archiv Pavly Chramostové.

Éterická, milá a plná energie, tak bych popsala Pavlu Chramostovou, stylistku, která svou zálibu v oblékání přetavila v zaměstnání. Pavla navrhuje kostýmy pro reklamy, videoklipy a krátké filmy. Jako kostymérka se podílí také na celovečerních filmech.

Pavlo, jak ses ke své profesi vůbec dostala?

Z počátku to byl jen koníček, na který mě navedl můj už momentálně manžel, který se živí jako režisér. Věděl, že se hodně zajímám o oblečení (která žena také ne, že?), a nabídl mi spolupráci na videoklipu, který zrovna natáčel. Vyzkoušela jsem si tedy natáčení a navrhování kostýmů, což mě velmi bavilo. Dokonce mi to pomohlo vymanit se z „mizérie", kterou jsem tehdy prožívala při studiu vysoké školy. Moc mě to totiž v té době nebavilo. Momentálně mám pracovní pauzu, protože jsem na mateřské, ale už je to 5 let, co se tím živím a neskutečně mě ta práce naplňuje.

A co jsi studovala?

Arts management na VŠE v Praze. Tím, že jsem však během studia začala navrhovat kostýmy na plný úvazek, jsem školu nejdříve přerušila, a poté přestala studovat úplně. V uměleckých kruzích se mě nikdo nikdy neptal na vysokoškolské vzdělání, proto jsem neměla potřebu ji ani dodělávat. Myslím, že v tomto oboru se více cení zkušenosti než tituly.

Takže si myslíš, že škola je k tomuto oboru nepotřebná?

To si nemyslím, spíše vnímám to, že hodně lidí, co navrhuje kostýmy a tituluje se jako stylista, nikdy nestudoval oděvnickou školu. V Čechách vlastně takový obor na vysoké škole prakticky neexistuje. Ano, někdo může oponovat tím, že tu jsou lidé z textilek, ale ti většinou spíše navrhují nové modely, než aby šli dělat stylistu. Znám spoustu lidí, co se kolem filmových kostýmů pohybuje. Jsou většinou z DAMU nebo JAMU, proto jsou poměry v tomto oboru trochu uvolněnější.

Příspěvek sdílený Pavla Chramostová (@primpinpavli), <time style=" font-family:Arial,sans-serif; font-size:14px; line-height:17px;" datetime=„2018-07-04T07:45:47+0­0:00“>Čec 4, 2018 v 12:45 PDT</time>

Kde můžeme najít tvoji tvorbu?

Mám nově na Instagramu svoje portfolio pod @pavla.costumes . Na něm můžete najít ukázky mojí tvorby – z filmů, videoklipů či focení.

Co považuješ za svůj dosavadní největší pracovní úspěch?

Víš, tohle je docela těžká otázka… Každopádně můj asi největší profesní úspěch, byl ten, že jsem pracovala jako hlavní kostymérka na čínském filmu Bitva kuchařů. Hrdá jsem taky na spolupráci s Centrem 83, pro které jsem navrhovala oblečení pro jejich charitativní kalendář pro rok 2015. Oslovili totiž mladoboleslavské občanské sdružení Téma dne, kde jsem se v té době hodně angažovala. Díky tomu jsem si mohla vyzkoušet i práci s jejich klienty a byla to velmi příjemná spolupráce. (Pozn. redakce: Centrum 83 se stará o pacienty s mentálním postižením)

Focení charitativního módního kalendáře pro Centrum 83, které se stará o klienty s mentálním hendikepemFocení charitativního módního kalendáře pro Centrum 83, které se stará o klienty s mentálním hendikepem

Aha, takže jsi spíše stylistka nebo kostymérka?

Práci, kterou dělám, dělím na dvě roviny. První je rovina výtvarná. To znamená, že to sama vymyslím, navrhnu a obleču. Druhou rovinou je práce kostymérská. Nejvíce pracuji na celovečerních filmech a zahraničních reklamách. Tam pomáhám kostýmy připravit pod vedením kostýmního výtvarníka ve spolupráci s týmem zkušených lidí, a posléze mám kostýmy na starosti po čas celého natáčení. Sice to není kreativní práce, ale zase si zdokonaluji základní dovednosti, které ve svém oboru potřebuji. Navíc možnost dívat se pod ruce výtvarníkům a těm největším profesionálům v oboru mi dělá velkou radost.

A která rovina tě baví více?

Obě. Nejraději pracuji na filmech a je mi jedno, jestli jako autorka kostýmů nebo kostymérka. Líbí se mi, jak kostým pomáhá vyprávět příběh, díky němu může být film věrohodný a mít tu správnou atmosféru.

Máš malého syna Teodora, budeš se chtít po mateřské k práci vrátit naplno?

Snažila jsem se moc nevypadnout z rozjetých kolejí, takže když byl Tedík ještě hodně malinký, spolupracovala jsem s manželem na projektu krátkých filmů, které se točily během karlovarského festivalu pro pivovar Lobkowitz. Nebyla jsem přímo na místě, avšak vše jsem řídila na dálku, díky tomu, že jsem tam měla svoji kostymérku. Byla jsem neustále na telefonu a říkala co obléknout a co ne. I tak mě to stálo hodně úsilí i nervů, ale dokázala jsem to tempo nějak zvládnout. Teď si proto dávám trochu pauzu a užívám si „mateřského volna” (smích).

Co tě ovlivnilo na cestě k tvému dosavadnímu povolání?

Moje máma i babička jsou velké zdoběny, jak jim říkám, a hodně mě ovlivnily právě ony. Každá je přitom úplně jiná. Máma byla vždy alternativní v oblékání, zato babička se zase strojila jako elegantní dáma. V dětství jsem buď schytala šílené batikované věci, nebo infantilní růžové oblečky. Hodně mě také fascinovaly šaty z pohádek, třeba ty z Popelky. Zásadní pro mě však jsou dějiny módy. Ty mě zajímaly a zajímají dodnes.

Focení pro book herečky Terezy Nekudové.Focení pro book herečky Terezy Nekudové.

Dá se styl v oblékání naučit a časem pilovat, nebo může být přirozenou součástí člověka?

Ke stylu v oblékání se musí člověk časem dopracovat. Většinou je to tak, že v mládí se hledáme a pak následně i ustálíme v tom stylu, který nám je pohodlný a přirozený. Třeba na mě lidi koukají, protože kombinuji hodně vzorů, barev i materiálů. Občas to někdo okomentuje, ale teď už to tolik nevnímám.

Takže jsi se setkala s negativním ohodnocením svých outfitů?

Jednou na mě zařvala nějaká paní, že jsou mi prý vidět spoďáry, protože jsem si zrovna oblékla bílou průsvitnou sukni. Já to samozřejmě zjistila i bez ní, ale už bylo pozdě se dojít převléknout, a chtěla jsem tedy ten den rychle přetrpět, což mi ta dáma nedopřála. Celý Karlín tak věděl, že tam ty spodky prostě mám (smích).

Pak ještě na střední škole, kdy jsem měla opravdu cáklý období, že jsem nosila každou podkolenku jinou a tak. Hodně oblečení jsem si šila či vytvářela sama. Zdobila se horou barevných korálů a nosila místo kabelky takový ten papírový kufřík, ve kterém děti normálně nosily výtvarnické potřeby. Tím jsem asi své spolužáky opravdu moc neoslnila (smích). Ale díky tomu, že se nyní pohybuju víceméně v uměleckém prostředí, tak je na denním pořádku vidět lidi, kteří jsou více výrazní či extravagantně oblečení.

Z negativních komentářů si tedy nic neděláš?

Spousta lidí se obléká více pro ty druhé než pro sebe. Když si na sebe vezmu různé barvy či vzory, cítím se v tom svá a osobitá. Je to o sebevědomí daného člověka a rozhodně to není pro každého, musí to prostě dobře sednout a mně zrovna sedí tyto extravagantní kombinace.

Promo editorial pro zpěvačku Báru Machovou alias BHARA EM.Promo editorial pro zpěvačku Báru Machovou alias BHARA EM.

Dá se vlastně stylingem a kostýmy v Čechách živit?

Když se většinou někde zmíním, že dělám kostýmy nebo nedejbože styling, tak si většina lidí myslí, jaká to je nóbl práce, při které nic nemusím. To se ale pletou. Je to celkem makačka, hlavně v tom fyzickém podání. Běháš po place, běháš kolem modelek, chodíš po krámech, sháníš všechno možné i nemožné. Co je jediné trochu jiné, je to, že si jedeš, jak se říká, na svoje vlastní triko. Musíš si sama shánět zakázky, což občas není tak snadné a jednoduché, ale uživit se tím určitě dá.

Říkají ti něco pojmy slow fashion a udržitelnost, nebo ti nedělá problém jít do konfekce a koupit tričko za stovku?

Asi jsem zlatý střed. Určitě vnímám ten módní kolos, vnímám tlak na rychlou změnu trendů a na celkový nákup takových věcí. Je mi to většinou nepříjemné a nerada se tomu podřizuji. Snažím se při pořizování dalšího kousku dívat na to, zda danou věc unosím, což mě naučila už maminka. Zároveň však občas jdu do nějakého módního řetězce a koupím si v něm určité věci na sebe. Navíc s některými i spolupracuji, takže občas není zbytí. Hodně však skládám šatník ze secondhandů a vintage věcí, v tom se absolutně vyžívám a hledám originalitu.

Koukám na tvoji kabelku, taky vintage?

Ano, ano, tu mi dala sestřenice, stěhuje se a zmenšuje šatník. Je fakt vintage, je tvrzená a já jí přezdívám kobercovka. (Pozn. redakce: kabelka je ručně tkaná).

Umělecká tvorba Pavly Chramostové.Umělecká tvorba Pavly Chramostové.

Jak vidíš realitu udržitelné módy přímo u nás?

U nás se pořád mluví o udržitelnosti, jenže česká realita je trochu jiná. Hodně lidí půjde a raději si koupí kabát ze Zary, než aby si pořídili dražší kabát od značek, které jsou fair traide a udržitelné. Bohužel k tomu přispívá i fakt, že jsou dražší, a tím nejsou dostupné pro všechny. Přijde mi to jako nekonečný boj nebo kruh a měl by se řešit i po této stránce věci. Navíc, spousta lidí nemá čas chodit po vintage obchodech a shánět ten perfektní vlněný kabát, co vydržel 40 let a vydrží pár dalších. I když já už jeden takový doma mám, takže kdybyste chtěly nadávat, tak Chramostová vám ho vykoupila (smích).

Taky ráda chodím do secondhandů, protože mi vadí, že půlka města má stejné oblečení, a tímto tak trochu docílím toho, že alespoň já zčásti ne. Máš to taky tak?

Víš, že mi to občas nevadí, když má někdo stejný kousek? Já si totiž pak říkám: „Jé, hele i takhle se to dá vlastně nosit!” Takže je mi to velkou inspirací. Je to taková profesní deformace (smích).

Stejně jako to, že si občas fotím třeba reálné bezdomovce, protože ve filmu oblékám i takové role a chci, aby kostým působil skutečně. Někdy je opravdu těžké herce správně obléknout, protože daný outfit nesmí rušit prostředí filmu, případně být nereálným.

Videoklip Nebe od kapely FROM, kam Pavla navrhla kostýmy.Videoklip Nebe od kapely FROM, kam Pavla navrhla kostýmy.

Všímáte si stylingu ve filmech, seriálech či videoklipech? Napište nám do komentářů!

Autor

Dominika

Dominika zbožňuje módu, vyhledává nové módní trendy a je botoholik. Má doma už přes 70 párů bot. Ráda cestuje, vyhledává umění a nejraději nosí minimalistické kousky.

Líbil se vám článek?
Váš příspěvek
Armida
55 příspěvků 25.07.18 09:39

Kostymni vytvarnice je neco jineho nez stylistka a neco jineho nez kostymerka (garderobierka).
Kostymni vytvarnik je studijni obor na DAMU.
Kdo nakupuje v sekacich kvuli originalite, mel by si uvedomit, ze tam najde to, co v retezcich. Jen je to pouzite.
Clanek je spis takove holcici tlachani.

mikrob
105 příspěvků 25.07.18 16:09

OMG :-)

misionářka
291 příspěvků 25.07.18 16:39

Přesně vyjádřeno. Ovšem " v uměleckých kruzích"(sic!), rozuměj při výrobě reklam, se to asi tak nebere.

Oveeec
1875 příspěvků 26.07.18 20:03

Asi budu hnusná, ale co jsme se vlastně dozvěděli? Nic pořádného o tom, co paní vlastně dělá - přijde mi, že skoro nic, co by stálo za řeč, ale nechci jí zase křivdit, samozřejmě je jednak mladá, jednak dělá spoustu všech těch věcí, bez kterých by film nevznikl (nebo reklama, hehe) a přitom smetanu slízne někdo jiný, taky je možná úspěch se už vůbec dostat tam, kde je ona. A možná jednou bude fakt slavná a já se budu stydět, že jsem ohrnovala nos…
Ale i s ohledem na tohle všechno jsme se dozvěděli pramálo zajímavého. Proč neoslovit nějakou výraznější osobnost v tomhle tak zajímavém oboru? Snad by se našla nějaká, které by se chtělo nechat zpovídat na Peklo, kdyby to opravdu bylo o oboru. Myslím, že to bychom si přečetly raději než to, že paní její práce neskutečně naplňuje a že občas SH a občas řetězec a že v pubertě se hledáme a styl získáme později atd.
Když už jsem v tom rýpání - hrozně mě hněte, kolik lidí se rozhodne vykašlat na školu a jít rovnou do praxe. Chápu sice ten tlak na to okamžitě se zapojit, jinak člověka konkurence úplně vytlačí, ale možná, kdyby se nad důkladným vzděláním nemávalo rukou, přibylo by kvalitnější tvorby a potažmo možná i rozhovorů - zase je ale otázka, jestli jsou ty školy pořád schopné dostát očekáváním, jaká vůči nim chovám(e).

Paris1789
2871 příspěvků 27.07.18 14:08

Nedá mi to, musím se vyjádřit k tomu studiu:
V mé rodině je univerzitní vzdělání dyfolt už po mnoho generací, v manželově je to aspoň sdílená touha, která se mnohým z předků podařila naplnit. Naše děti jsou po dlouhé době první, co vysokou školu nemají, odešly ze studií.
Je to dost běžné. Netvrdím, že mne to těší, ale ve zpětném pohledu musím připustit, že se nic tak strašného nestalo. Dnes už školy nemají na vzdělání monopol a celkem chápu mladé lidi, že si ty informace, které potřebují, naleznou sami a rychleji a kolikrát i lepší, než by jim dala škola. Bohužel. Nevypovídá to o stavu té generace, ale spíše o stavu našeho vysokého školství. Čest řídkým výjimkám.

Paris1789
2871 příspěvků 27.07.18 13:57

Tu žlutou plisovanou sukni mám taky, nejdříve jsem si ji koupila jen jako takovou legraci, ale ukázala se být jednou z mých neoblíbenějších, i když ji pořád někdo komentuje. A byla dost levná btw. Takovej poklad!

Oveeec
1875 příspěvků 29.07.18 13:24

@Paris1789 O školství to opravdu leccos vypovídá. Zároveň mi vadí ta posedlost vysokoškolským studiem v tom smyslu, že ho musí mít každý, a ta následná devalvace (i když by samozřejmě mělo být přístupné všem, ale ne brát každého, kdo chce prostě mít titul). Jediné, s čím musím polemizovat, jsou ty informace. Vysokoškolské studium není (jen) od toho, aby se někomu předaly informace. Mělo by člověka rozvíjet, učit ho abstraktnímu a analytickému myšlení, a jako takové je velmi cenné.

Paris1789
2871 příspěvků 30.07.18 09:41

„Vysokoškolské studium není (jen) od toho, aby se někomu předaly informace. Mělo by člověka rozvíjet, učit ho abstraktnímu a analytickému myšlení, a jako takové je velmi cenné.“
you wish Čím dál víc jobů vůbec VŠ vzdělání nevyžaduje, protože se ty znalosti a dovednosti ani na univerzitách neučí.
Akorát státní správa se svými tabulkami na tom bazíruje, soukromý sektor už je jinde.
Bohužel máme trochu problém, protože stát zaměstnává 450+ tis. lidí, a tak mají ty naše provinční univerzity pořád dost zájemců bez tlaku na jakékoli zlepšování.
Cyklus je uzavřen, montovny jednou, až se zase převalí nějaká krize, budeme na tom zase blbě, ale za tohoto stavu není prostě zlepšení možné.

Aija
48 příspěvků 14.08.18 08:32

Její styling je hodně přeplácaný a je snad vhodný jen do těch reklam a na focení,šokovat za každou cenu? A fakt nemusím nutně vypadat jako bezďák v hadrech z kontejnerů:-)
A na otázku pod článkem…ano všímám si, a je fajn, že většinou se kostýmem vystihne i charakter postavy.

Barvou roku 2019 je korálová

Living Coral 161546. To je odstín, který bude podle firmy Pantone... Celý článek

Poslední článek:
Maxi šála: Proč ji opravdu nosíme

Autor: Adéla

Naprosto chápu poslání huňaté šály. Ale opravdu ji potřebujeme mít... Celý článek

Experiment

Autor: Ada

Jelikož diskuze pod reportáží ze skleněné akce konečně utichla... Celý článek

Černá mašle

Autor: Ada

Stíhat na ulicích pěkně oblečené lidi opravdu není jednoduché; když... Celý článek