Pražský módní týden 2013 - 2.

Minimalismus je gazdinkovský? A postoj: „musíme to vyzdobit, aby to bylo pěkňoučké“ a oprašování bibelotů jsou intelektuálské?
Jinak se mi to líbí, hlavně kabát, jehož jednoduchost nenarušují ani knoflíky nebo úplně hladké šaty od Polanky i Sontaga.

… nejde to prát´. Zbytek je ta konzerva.

No pochopitelně, že „gazdinkovský“ přístup - málokterá z nás má bezedný zdroj finančních prostředků, takže potřebuje něco, co bude aspoň trochu nadčasové a půjde to nosit déle než jen jednu sezonu, zcela pochopitelně pak budu požadovat možnost nějaké údržby toho modelu a rozhodně ještě i možnost jeho kombinovatelnosti se zbytkem šatníku. Pak jsem ochotná za takové oblečení tzv. „pustit chlup“, protože vím, že se mi to vrátí. Ono opravdu nejde finančně vykrvácet na supr extravagantním modýlku, který si vezmu na sebe jednou a mezitím bude rodina chodit na pastvu pod les nebo na kořínky tamtéž, protože jednoduše na kus flákoty nezbyde.
V modelech z dnešního článku tohle (myslím) beze zbytku splňuje právě třeba ten zelený kabát, černý plášť od TIQE, a poslední tříkusová série obrázků od Jakuba Polanky a Michaela Sontaga - zelený plášť i žluté šaty jsou nádherné. I když jsem nějak nepobrala kšiltovku na hlavě k šatům se saténovými lemy a jemnými lodičkami na nohách, stejně jako chlapa s chlupatýma nohama v sukni o něco výš u Petry Ptáčkové. Adou chválený obří pánský svetr je moc pěkný, ale rozhodně by měl mít oba rukávy dlouhé, protože v létě v něm bude hic na každý pád a za chladných dnů bude mít panáček omrzlé pravé předloktí. Ona i ta extravagance dost často narazí právě na tu gazdinkovskou praktičnost - když něco nosit nejde, tak nejde, i kdyby to bylo od Diora.

Když něco nosit nejde, tak nejde, i kdyby to bylo od Diora - tohle by chtělo tesat do kamene a dát jako motto každé přehlídky.

Možná by ubylo zbytečně rozstříhané látky a promarněného času při šití věcí, na které se rozpačitě koukne pár lidí, možná dalších pár zaplácá ve stylu „císařovy nové šaty“, ale jiak je to o ničem. I kdyby to bylo od Diora…

To přece není gazdinkovský přístup, to je naopak postoj pracující ženy, která ví, co obnáší vydělávat peníze, takže je nebude vyhazovat za obtížně kombinovatelné, byť efektní kousky, a nemá čas dlouze se upravovat. Chápu úšklebek nad naší konzervativností. Ale nechápu, že to nazvete „gazdinkovským“, ne nadarmo si na to zdobeníčko nejvíce potrpí ty, co jinou starost a koníčky než domácnost a sebe nemají.

Gazdinkovským to nazval (nazvala?) kocourM…

Ad chlap v sukni: Pěkné potisky.
Ad chlap ve svetru: Na zaběhnutí do obchodu někde po městě dobré. Na delší vycházky by se mi to ale nevešlo pod blejzr, a toho se nevzdám!
Ad „krindapána, někdo si dovolil nazvat nás gazdinami“: Myslím, že mezi extrémní pozicí bárbínkovskou („nositelka dokonale postmoderně střiženého modelu z průlomově zpracovaných materiálů extravagantně ladících barvami dnes ráno umrzla cestou ze školky do obchodu“) a extrémní pozicí gazdinovskou („vem si gumáky, ty neprotečnou, černé gatě, na těch není vidět špína, a větrovku, ať neprochladneš“) existuje docela široký pruh normálně nositelných a přitom pěkných věcí, a není zapotřebí tady se rozčilovat a stavět se do kterékoliv z extrémních pozic.

To je právě to nepochopení, gumáky a větrovku by si žádná cti dbalá gazdina neoblékla. To je naopak extrémní pracující žena. Četl jste Respekt? http://respekt.ihned.cz/…ivany-vsecek, jak ty kroje byly strašlivě nepohodlné a současně nákladné co do výroby i do údržby, čímž právě demonstrovaly „hodnotu“ své majitelky? To je gazdina, zase něco jiného než bárbína, která zase svou hodnotu odvozuje nejen od sumy, kterou do toho úboru investovala, ale hlavně od přesnosti, s níž podchytila nejnovější trendy. Barbína se také neobléká tak nákladně, vždyť musí obměnit šatník každého půl roku. Není pochyb o tom, že každý extrém ztělesňuje omezenost - sufražetka v omyvatelném šusťáku, bárbína v řetězcovém výkřiku sezóny i gazdina ve vyšívané, naškrobené suknici, co jí vydrží až do smrti.

Každá žena, která nemá neomezený zdroj příjmů, musí být tak trochu i gazdinka (rozuměj: hospodyně). S finančními prostředky prostě musí nějak hospodařit, protože dost dobře nejde mít nevyrovnaný rozpočet (to si může v podstatě dovolit jen stát). A tak když už investuje do oblečení, bude se držet toho okřídleného „nejsme tak bohatí, abychom mohli lacino nakupovat“. Raději si koupí jeden kvalitní (= vydrží i údržbu, i delší dobu nošení), nadčasový a kombinovatelný kus oděvu, než extravagantní pitomost na dva letní měsíce, která bude příští léto už totálně mimo. To je také důvod, proč mi vadí pejorativní použití toho slova gazdinka - protože to neobsahuje ani šusťákovou bundu a gumáky, ani bárbínkovský modýlek (byť by byl za pár šupů). A už vůbec to neobsahuje vyšívaný moravský kroj typu „90 sukieň mala“. Být hospodyně (tj. gazdinka) znamená myslet hlavou a investovat rozumným způsobem. Toť vše. Jak prosté, milý Watsone! 

Příspěvek upraven 15.10.13 v 11:33

Uvedené modely K. Geislerové mě moc neberou, ani Palestina… ale ten černý kabát Petry Balvínové a řasení M. Havla, to je fakt krása!

Osobně se mi spíš zdá, že je to výběrem modelů - to šedé nijaké z předchozího článku se mi nelíbilo, zdá se mi to unylé - to dnešní se mi nelíbí taky. Při prozkoumání fotogalerie ze světových mol se rozhodně najde spousta zajímavějších věcí, které třeba v článku nebyly.

Edit: Tím nechci říct, že nejsem konzerva, možná jsem. Jenom dost dobře nejde vybrat pár kusů - ty nejkřiklavější a pak naopak dalších pár kusů extra nijakých modelů a porovnávat reakce.

Příspěvek upraven 11.10.13 v 16:21

Mňam! Poznámka: Ty červené šaty z šátků (palestina) mi silně připomínají začátek osmdesátých let. (Už je to tady!) 

Bodejt, ze nemame rady prebarevne, vysivane, zdobene, zarive veci. Nejsme totiz ani vyrazne jizanske typy (leda Cikanky), ani nordicke valkyry. Jsme takove vybledle nijake cosi mezi, ktere se pochopitelne do vsech barev duhy oblekat nebude.

Tyjo, já bych chěla být nordická valkýra! To zní úžasně.
(V praxi jsem jednou potkala dívku, o které jsem si okamžitě řekla, že to je valkýra, měla dva blond copy, dokonale čistý a dokonale nas…ný obličej a k smrti mě vyděsila, takže ono to zase takové terno nebude. 

Na jednu stranu tomu tak určitě je, konkurovat černochům nebo románským typům je pro slovana těžké, avšak na druhou stranu, když si vezmete, jak barevné se u nás nosily kroje…
(Já jsem dneska pod vlivem barevných fotek z Rusi z let kolem r. 1900 a to vám jsou divoké barvičky!  )

K té ochotě balancovat na hranici trapasu: vaše kolegyně zde v jednom z minulých dílů nastolila pravidla ohledně nošení baretů a vyšperkovala je fotografiemi hvězd minulého století. Kdo by to chtěl nosit jinak, byl apriori zesměšněn poukazem na Bohuša.
Tak co se divíte??

No, když se necháte odradit od nošení oblečení nějakým stylem, protože někdo jiný řekl, že to vypadá tak či onak, tak je jasné, že nejste prosazovač nových trendů a kloníte se spíš k té konzervativnější skupině.

Správná odvážná odpověď na článek o baretech by byla vzít si baret, nasadit si ho po svém, vyfotit se v něm a poslat to se slovy „tak co, jsem Bohuš, nebo spíš kočka?“. To je to balancování na hranici trapasu - zkusit to a riskovat. Třeba by autorka zjistila, že i takhle to jde.
Samozřejmě ne každý má na to odvahu, já taky ne. Ale je to naše vlastní chyba a musíme se smířit, že prostě do módního světa díru neuděláme.

Ve svém příspěvku o sobě nepíšu, asi jste si to přečetla moc rychle.
Já si pochopitelně nosím baret, jak chci (jakož i ostatní oblečení, namátkou uvádím silonové podkolenky) a proti tónu inkriminovaného článku jsem protestovala přímo u něj, za což mne většina čtenářek kritizovala.
Z čehož jsem usoudila, že autorka píše svým čtenářkám názorově na míru.
A to je také podstata mého příspěvku: jednou se tu vyloupne ultrakonzervatvní článek, načež v následujícím autorka spekuluje, proč „Češi nedokážou balancovat na hraně trapnosti“.

Aha, už rozumím. Ono se to dá chápat tak i tak, a já si to přebrala tím druhým způsobem. 

Nemůžu přestat koukat na ten finský blog…

Ano, často tam chodím dodávat si odvahu

Přesně, to že i zde je odkaz označen jako „na hranici trapasu“ o něčem svědčí. Ady naděje, že některé vrstvy aspoň se naučí nosit kvalitní minimalismus, že to bude krása, mě děsí. Je v tom zase nějaká stádnost a s prominutím středoevropská předposranost - jak se lze ztrapnit oblečením? Ano, jít do divadla v zablácených botách a džínách, ale to není případ hel-looks. Paranoia z „trapného“ oblečení (abysme náhodou nevystoupili z davu) v zemi, kde prezidentský fracek „maturantka“ trajdá po porno párty a estébák, který chrlí jídlo, za které by ve středověku přišel o obě ruce, se cpe do politiky - a já myslím, že se mu to povede:-( to je trapnost.

Kdo se taky lekl, že má „ta modelka“ chlupaté nohy? jo já vim, že je to chlap

Já!

Tý jo tak toho jsem si ani nevšiml zato jsem pekne dlouho ziral na „Ježíše“! To je sekáč! Já bych chtěl aby na mě byl ten svetr taky tak boooží!

Jůůů…až teď jsem si všimla, že máme „stejné oko“ -taky to tak vidím… 

Taky jsem si všimla nejdříve nohou a až pak jsem mrkla nahoru. Celé tomu nahrává i čepec vražený do obličeje - jako když má milostivá migrénu. 

Na toho chlapíka ve svetru a přemítám, koho mi připomíná: už to mám! Když se zaměřím JEN na obličej, vidím babiččin svatý obraz nad stolem - čípak je to podoba?!?
Jinak svetr sám mi přijde dost úlet - pomerančové třásně ve mě evokují stav po úprku trním, ta „loktuška“ na hlavě již zmiňovaný sv. obrázek a nebo snaha mrňouse dostat se do svetru- tyto pokusy končívají tak, že co má být v pase, je na hlavě ( neboli oblečeno opačně- ale já sám!!) 

Kdyby ten svetr nemel ty oranzove polypy, byla bych ochotna se na to divat. Takhle to vypada jako cosi dozdobeneho nadsenkyni z Fleru, ktera v supliku nasla zbytek efektni prize. Ne, fakt, proc tu pleteninu zhnusnili rodinnym portretem morskych okurek?

Jo, jo…úplně to vidím- cirka dvacet let tomu nazpět, kdy do módy vtrhly efektní příze v různých barvách. Kdo vládl jehlicemi, štrikoval svůj originál… taky jsem měla! 

Já taky. Dnes se tomu vyhýbám jako čert kříži, a to pořád něco pletu. Ale ten svetr má ještě jednu vadu: na léto je to moc tlusté, na zimu bude mít chlapík omrzlinu na pravém předloktí (jak jsem už napsala výše). Autor by měl myslet hlavou, tj. když tlustá pletenina, tak s dlouhými OBĚMA rukávy. Nikoli model typu „chytrá horákyně“ nebo „nemohl jsem se rozhodnout“.

Příspěvek upraven 12.10.13 v 03:29

Probůh!!! Co ty černé silonkové fusekle v béžových sandálech k dlouhým šatům - viz první fotka z ukázky kolekce Martina Havla. Až jsem se lekla, že mám vlčí mhu… 

Příspěvek upraven 12.10.13 v 03:32

To je pravda, ty černé silonové polopodkolenky… nakonec je možné všechno. Vlastně to není tak hrozné, kdoví na co si ještě zvykneme. Ty studentské šaty s pěkně proplétanými rukávy padnou opravdu hrozně. To snad ani nemůže být střihem, ale manekýnou, materiálem, fotografem nebo náhodou…

To se teď hodně objevuje. Podívejte se třeba na kolekci italské značky Leidiro. NÁDHERA!

http://www.leidiro.it/…k/index.html#…[gallery1]/18/

Všimla jsem si, že ubylo knoflíků. Je to trend nebo náhoda?

I všelijakých jiných zapínání taky ubylo. Nic není tak moc těsné, jako jsme to měly rády dosud.

Setri se vsude, zapinani obleceni zdrazuje na materialu a hlavne na praci. Vcera jsem videla v konfenci dziny v pase na gumu (zadne jeggins, normalni ro vne denimove dziny od velikosti 36) a bukle sako, pokus o toto

http://www.polyvore.com/cgi/img-thing?…

Ale ty okraje nebyly nasite roztrepene prouzky, proste to bylo ustrizene nazivo. Nijak nepodsite, nezacistene.

To je fakt. Taky jsem si to prohlížela a lezly z toho nitě už v obchodě. U bot je to taky tak. Kůže je kolem kotníku jenom ustřižená, z textilní výstelky lítají francle, dírky pro šňůrky nejsou okované, povrchovou úpravu si musíte dodělat doma, protože podřadná kůže funguje jako piják, jenom cena je stejná jako za loňské solidní boty stejné značky.

Líbí, vesměs.

Ke „kauze“ přezdobených zahraničních šatů: Ráda nosím vlněné kabáty od IVKO
http://www.ivko.com/
a podobné věci - podmínkou je kvalitně provedený střih a kvalitně provedená výšivka. A věřím zcela upřímně, že balancuji na hraně mezi vkusem a peklem. Nikdy se nevejdeme do vkusu každého, koho potkáme.

A když porovnám fotky české a fotky zahraniční: České jsou pro mě inspirací, jak se obléci. Zahraniční mě inspirují, jak svůj styl obohatit. Obojí má něco do sebe.

@Knitty Ty věci od IVKO jsou nádherné. Říkáte, že je kupujete, chci se zeptat kde?

IVKO má oficiální prodejnu STEFAN v pasáži Platýz - Národní 37, Praha 1, a jejich věci lze také koupit na Tylově náměstí - Bělehradská 112, blízko zastávky I. P.Pavlova. Vřele doporučuji jejich merino sukně, báječně hřejí 

Pani, nemáme se vůbec za co stydět, je to krásné. Šaty studentů sice mají horší zpracování, ale zase ty nápady. Propletane rukávy nemají chybu a narozdil od řasení to není masová záležitost. Hned bych si pár kousku osvojila. Jediné, v čem se nějak neshodnu je, ze v tom „panskem“ extravagantnim svetru bych muže opravdu potkat na ulici nechtěla. Snad zenu, ale stejně na mě dela dojem laciného sekacoveho hadru.

Zakončení článku odvážným svetrem se povedlo Jinak ty tmavěmodré saténové šaty taky chci…

Ty dlouhé řasené bordo šaty se sedlovýma tunýlkama (ke konci vpravo) mají hezký etno-exotický, přitom nositelný nádech/prvek.
Jinak já osobně se zdobení ve formě výšivek, aplikací, sad šperků apod. nevyhýbám, vyšila jsem si mj. vlnou v zemitých barvách motivy na tmavý vlněný kabát, v šedivých dnech je hned veselejší.
Na večerní tmavé věci se zase snažím přidat nějaký rozjasňující prvek, nejlépe stříbrný aj. blýskavý, protože pak v šeru při umělém světle nesplynu s pozadím a nepřipadám si jako vdova či konzerva v oblastním divadle. Lidi ale pořád dost zírají. Já sice taky občas zírám, ale s obdivem 

Teda ty dlouhé řasené fialové jsou pěkně sexy. Vypadají, jak pro nějakou pohanskou královnu. Zaujaly mne, i když to vůbec není můj styl.

Pěkné modely, teď ještě kdyby se jich trošku víc dostalo do ulic.

Tak nám potvrzeno, že asi nejsem Čech (Češka), ale je pravda, že už maminka mi říkala, že mě ztratili cikáni Osobně jsem nadšená z těch vyšívaných světových modelů, v tomhle výběru mě nadchly jen 2 saténové šaty (oboje vpravo). Zbytek není špatný, ale trochu nuda. Ale je fakt, že to hodnotím jen vizuální stránku, nějak mě nenapadlo u modelů z přehlídek řešit praní a údržbu 

@Vasa, taky jsem na to nevěřícně zírala.

„Zajímavé jsou také oranžové "neoprenové“ šaty"
Tohle už vážně nehraničí s neschopností vylézt z konzervy a experimentovat, nýbrž se schopností udělat ze sebe neforemnou, nehezkou ženu.

Tak trochu vidím ty pajduláky- jak se jmenovali? „Lála dělá pápá“…měli na sobě podobně neforemné hopsafraky v různých barvách…  

Já bych se nehádala o nositelnosti. Osobně se na tyhle modely ráda podívám jako na umění. Nepochybuju o tom, že kdybych zašla k některému z návrhářů (a měla ty zbytečný prachy), tak mi ušijou na míru něco v tom duchu, ale nositelného.

Každej jsme nějakej. Mně se to zdá, kromě toho chlapa paní Ptáčkové, nositelné všechno…Ovšem, kdo by se dobrovolnš hyzdil tím „neoprenem“,že.

Ten poslední pán s tím megasvetrem vypadá v ksichtě jako Ježíš.

Příspěvek upraven 14.10.13 v 15:38

Hezký. Akorát je škoda, že Peklo opět zcela přehlíží Paris fashion week:(

Ty od Havla vypadají, jako kdyby je zapomněli sešít…

Všechna čest Ado, precizně zpracovaný report s důrazem na módu, což například u bulváru příliš neplatilo. Jen mě zaráží, že vám ve výčtu osobností českého módního nebe jež se MBPFW účastnily „vypadlo“ jméno přední české návrhářky Hany Havelkové, jež se již po několikáté účastnila a shodou okolností bude například zítra na obálce magazínu LN Pátek. Je to náhoda, nebo záměr? HD

Třeba ještě reportáže z Pražského módního týdne nekončí.

Namlsala jsem se. oblibene „neforemne pytle“ jsou zase in:)Sontaga, Havel, balbinova jo jo jo.

Ták, kdo mi řekne, kde sehnat kabát ve tom stylu, který předvádí TIQE (bez knoflíků, jen látka a pásek, černá nebo šedá barva)? Přímo od návrháře si to dovolit asi úplně nemůžu, a obchody (tam to bude tak za dva roky) a dokonce asos aspol. zklamaly!

A já chci ty černé saténové šaty, černý a šedivý kabát…jinak celkem děs, je to jen můj pocit, že se modely českých návrhářů na těle nehýbou- většinou divně trčí a působí těžkopádně až krabicoidně? Nejsem odbornice, ale podezírám materiály, které často pokulhávají za nápady a odvahou…ale to už si troufám moc, je to jen dojem:-)

Tak o tomhle časopisu sem nikdy neslyšela