To je fikce nebo realita?:-)
Případ napraveného ajťáka
30.06.16 | autor Ada
Vždycky když mě některá kamarádka požádá o radu nebo o pomoc s nákupem, trochu si zoufám - vím, že prochodíme spoustu obchodů a najdeme přinejlepším pár kousků, které jí budu moct s klidným svědomím doporučit. Ale když se přihlásí muž, jdu celkem ráda. Nákupy pro chlapy jsou lehce nudnější, avšak příjemně jednodušší.
Takhle mě právě nedávno poprosil kamarád ajťák, že by se rád posunul z módního chvostu někam do středu pelotonu. Jeho styl byl přesně takový, jaký si představíte, když se řekne "ajťák". Samozřejmě, že cherchez la femme - ale to nebyl jediný důvod. Také se mu ve firmě poslední dobou víc stává, že ho posílají ke klientům, a ačkoli klienti jsou zvyklí, že po objednání IT odborníka přijíždějí všelijaké zjevy v džínách od maminky a tričkách s Darthem Vaderem, kamarád se ve svých skoro třiceti v image patnáctiletého hošíka už nějak necítil.
Nejdřív jsme prošli jeho šatník. Něco zůstalo, něco šlo rovnou do textilního kontejneru, něco mezi věci "na doma" nebo "na lezení" atd.; převládala trička, mikiny a rifle, často už v hodně obnošeném stavu a zhusta ve větší velikosti, než by kamarád potřeboval - tuhle chybu ostatně dělá v honbě za pohodlím hodně mužů. Na léto měl kapsáčové kraťasy a pochopitelně příšerné šedohnědé sandály. Sice je nosil bez ponožek, ale u tohohle obuvního modelu to na celkovém hrozném dojmu ubere jen pár procent... V zimě chodil v bundě a v keckách na způsob prestižek. Ve skříni jsme našli postarší, bohužel již nesedící oblek, a jednu bílou košili, do které by se vešel dvakrát. V podstatě potřeboval úplně nový šatník. Vidina kompletní obnovy ho naštěstí neděsila (jen trochu), spíš se na ni těšil.
Barvy
Kamarád má tmavě hnědé, téměř černé vlasy a hnědé oči (a občas nosí vousy), je tedy tmavší typ, ale ne tak výrazný, aby mu slušely ostré barvy - např. v jasně červeném svetru vypadá, že se ho ten svetr snaží pohltit. Červená se mu sice líbí, ale vzhledem k barevnému typu jsem mu doporučila používat ji jen na doplňcích a jinak si vybírat tlumenější odstíny, zvlášť na oblečení přímo sousedícím s obličejem. Nesluší mu studené odstíny, lepší jsou teplejší nebo čistě neutrální.
Paleta v pánských odděleních je dost omezená, takže vybrat základní barvy není naštěstí těžký úkol - a u kamaráda s přehledem zvítězila tmavě modrá, která mu nejvíc sluší a cítí se v ní dobře. Může nosit černou, ale lépe vypadá v tmavě šedé. Saka a kabáty světlých barev mu tolik nesluší, hlavně světle šedé, ale světle modrou nebo béžovou mít může - na tyto odstíny došlo při nakupování letních věcí. Z pestřejších barev mu vyhovují vínová, šedozelená, hořčicově žlutá, zkrátka lomené, avšak ne bledé odstíny.
První vlna změn proběhla ke konci února, kdy byly ještě potřeba zimní věci a zároveň se daly nakoupit ve slevách. Jako první místa, kam půjdeme shánět, jsem měla vytipované pánské oddělení Zary, Peek & Cloppenburg a Marks & Spencer . Nejsou to obchody, které by uspokojily náročného gentlemana, ale běžný pánský šatník tam naplníte skvěle a za dobrou cenu.
Zimní výbava
Nejdůležitějšími věcmi, které bylo potřeba koupit na zimu, byl kabát a boty; za nimi v pořadí čekal svetr (nebo svetry) a možná sako. Účelem kabátu bylo doplnit bundu, kterou jsem kamarádovi samozřejmě nebrala - jen teď oba svršky nosí tam, kam se skutečně hodí.
Svetr jsem nakonec vyřešila sama a s předstihem - byla jsem totiž kouknout v jednom secondhandu se zbožím na váhu a tam jsem našla krásný pánský vlněný svetr Gant v neutrálním šedohnědém melíru za cca 50 korun. Za tu cenu jsem to riskla (jinak, když někde vidím něco, co někdo z mých přátel shání nebo by se mu hodilo do šatníku, posílám nejdřív zprávu, případně fotku) a trefila jsem se.
Nakupovat jsme šli nejdřív do Peeku, kde jsme nakonec také skončili :) Na místě jsem zjistila dvě věci, které mě nesmírně potěšily: za prvé, kamarád nakupuje po chlapsku, tj. "jestliže se mi to líbí a vyhovuje mi cena, beru" (ne "jestliže se mi to líbí a vyhovuje mi cena, půjdu se stejně pro jistotu podívat ještě do 10 dalších obchodů, jestli by tam neměli něco lepšího"); a za druhé, má víceméně konfekční postavu, takže mu sedí dost věcí na to, aby bylo z čeho vybírat.
Neznamená to, že bychom nenarazili na problém: tím hlavním byla délka, protože ačkoli kamarád měří asi 183 cm, hodně sak a kabátů je mu podivně dlouhých a vypadá v nich jako podlouhlá krabice na krátkých nožičkách. Z tohoto důvodu jsme museli hodně zkoušených kabátů vyřadit. (A je to také důvod, proč je vhodné vzít si na nákup někoho s sebou, nebo aspoň při zkoušení vylézt z kabinky a podívat se na sebe z větší dálky.) Další jsme vyřazovali kvůli barvě nebo detailům, které se kamarádovi nelíbily (např. způsob zapínání u krku). Zůstali dva favorité, ze kterých jsem mu vybrala ten ve slušivějším tmavě šedém melíru. Materiál obsahuje 70 % vlny, u krku je odepínatelná roláková vložka a byl zlevněný ze šesti tisíc na tři, což bylo méně, než byl kamarád ochotný za kabát utratit. Se sakem jsme udělali rychlý proces, kamarád se na první pohled zamiloval do tmavě modrého manšestrového blejzru, který mu naštěstí perfektně seděl, a jak byl rozjetý, nechal se ještě zlákat slevovým štendrem s košilemi a vybral si jednu bílou s výraznějšími černými a modrými proužky. Seděla mu kolem krku, v ramenou i přes hrudník, ale byla volná v pase, což je problém, který se dá naštěstí vyřešit zabráním (slim fit košile mají na zádech dva záševky, které je možné zvětšit; střih regular záševky nemá, ale dají se tam udělat, pokud košile jinak sedí, tj. není bachratá přes hrudník a ruce).
Tip pro nakupování pro chlapy: jestli žijete v tričku a džínách, nejspíš netušíte, jaké máte míry a velikosti (kromě M-L-XL). Všechno si pište: konfekční velikost sak a kabátů (48, 50, 52 atd., případně krátké nebo dlouhé ekvivalenty, jste-li menší nebo hodně vysocí - třeba pro padesátku je krátká 25, dlouhá 98 - konkrétně v Peek & Cloppenburg jsou rovnou příslušně označené stojany), případně britské velikosti (kde se čísluje jinak - naší padesátce s obvodem hrudníku 100-103 cm odpovídá britská 40, protože má obvod hrudníku 40 palců, tj 101 cm). Velikost košile (to je zase podle obvodu krku a udává se v palcích nebo cm - např. 16 nebo 41), střih (regular, slim). Velikost kalhot (konfekční nebo "džínová", např. 34/34). Typický muž, který chodí nakupovat dvakrát za rok, nemá šanci si to pamatovat.
K secondhandovému svetru si kamarád vybral ještě jeden nový, bavlněný, klasiku s véčkovým výstřihem - v tmavě žluté barvě. Což jsem podpořila, protože mu slušel a neutrálních barev si jako muž ještě užije až až.
S obuví to samozřejmě bylo o něco horší, tady jsme jen vyzkoušeli pár modelů u Bati a v Humanicu a spíš proto, aby kamarád viděl, jaké jsou možnosti, na co si má dávat pozor a jak se vůbec bude cítit v něčem jiném než v keckách. Dostal začátečnické rady typu semiš = casual, hladká kůže = business, nekupuj si umělou hmotu, tahle špička je na tebe moc úzká, tenhle styl prošívání je ošklivej. Vysvětlila jsem mu i rozdíl mezi derby a oxfordkami s tím, že na úrovni formálnosti, na které se bude pohybovat, se tím nemusí zabývat.
Za týden se ozval z Prahy, že byl v obchodě Gino Rossi a hrozně se mu tam líbily tyhle vyšší polobotky s teplou podšívkou, jestli mu je prý schválím.
Schválila jsem, Gino Rossi je spolehlivá polská značka (Poláci možná neumějí vyrobit piškoty, ale boty teda jo) a vybraný pár se stylem i barvou do kamarádova botníku perfektně hodil. Jsou univerzální, volnočasové, ovšem u klienta i tak zapůsobí lépe než sešmajdané kecky.
Koupil si také na Fleru dva jednoduché kožené opasky, černý a hnědý, dohromady za 900 korun. Když jsem mu radila, že má jít do brašnářství nebo na Fler, divil se, že taková věc jako pásek z kusu hovězí kůže, kterou si může nechat nabarvit jak chce a vybrat si šířku i sponu, je tak lehce a celkem levně k sehnání. Znal jen opasky z obchodů - nekvalitní koženkové nebo předražené značkové.
Výsledek? Kamarád ajťák začal vypadat civilizovaněji, ale citelně mu chyběly nové kalhoty. Tady měl největší předsudky, svých milovaných džín se nechtěl vzdát, přestože vypadaly hrozně - ty modré byly vyšisované a obrovské, ty černé lépe seděly, ale už také začínaly být vybledlé. Sako, košile, svetr i pěkné boty mu pomohly, protože však celek nebyl dotažený, pořád působil tak nějak utahaně. Ale aspoň to konečně mohl vidět na vlastní oči a uznal, že to tak nepůjde.
Vzhledem k tomu, že kupoval kabát, boty a opasky, utratil zatím zhruba 8500 korun. Nakupování ho neodradilo, dokonce bych řekla, že ho to celkem bavilo. Špetku marnivosti a nadšení pro pěkné oblečení v sobě máme všichni.
Jaro a léto
Ještě než se v obchodech objevil jarní a letní sortiment, zašli jsme pro kalhoty, které kamarádovi hodně chyběly. Sám se přesvědčil, že jestli chce vypadat k světu, jeho modré a černé džíny mu neposlouží. Zkusili jsme opět osvědčený Peek & Cloppenburg, kde je slušný výběr kalhot standardních velikostí (nutno říct, že pro dlouhány je to horší, spíš si vybere krátkonohý tlouštík) a takřka nepřetržitě tam mají nacpaný štendr se zlevněnými modely. Vybírali jsme mezi barevnými džínami a chinos, a první v pořadí byly béžové - béžové kalhoty a tmavě modré sako jsou jedna ze základních kombinací. Vybrali jsme jedny chinos v tmavším béžovo-okrovém odstínu. Víc času nebylo, takže pokračování příště.
Kamarádovi se natolik zalíbil jeho manšestrový blejzr, že se rozhodl zcela zavrhnout mikiny a nahradit je volnočasovými saky. Potřeboval také letní boty, a aby toho nebylo málo, na konci června ho čekaly dvě svatby. Ve skříni mu pořád visel jen ten starý oblek s příliš dlouhým a příliš těsným sakem, a němu kravata vzor "po slepém dědečkovi".
Koupil si ještě jedny kalhoty, plátěné ve světlé režné barvě, vhodné i do teplého počasí. Zalíbilo se mu totiž zase jedno sako - modrobílá melírovaná lněná směsovka, podobná košilové látce chambray:
Sako bylo bez podšívky, tedy letní model - a nutno upozornit, že lněné látky se mačkají a je proto potřeba počítat s tím, že sako bude mít mírně pocuchaný vzhled a většinou je nutné ho občas "přežehlit" párou. A v autě vždycky sundat!
K béžovým, krémovým a khaki kalhotám se kromě modré hodí také šedá, někdy i černá; k modrému saku mohou být šedé kalhoty; modré, jsou-li kontrastní (k tmavě námořnicky modré světlou blankytnou, světlejší denim atd.); zajímavá je kombinace s bílou nebo červenou v rumělkovém nebo cihlovém odstínu.
Další tip pro nákupy: nevíte-li si rady s barevnými kombinacemi, vezměte v obchodě třeba kalhoty, obejděte s nimi stojany se saky a přikládejte. Jestli nemáte cit pro barvy, vezměte si s sebou někoho, kdo ho má. Vhodné kombinace si opět zapište nebo vyfoťte. Spousta inspirace je také na internetu, například na Pinterestu. Pánská kombinatorika je jednoduchá, a je-li někdo tupější na barvy, může zkrátka postupovat podle osvědčených pravidel. Kreativní typy si k tomu vymyslí vlastní pravidla.
Protože kamarád pořád nosil sako s obyčejnými tričky (tu a tam s tou jedinou proužkovanou košilí, nebyla-li zrovna v prádle), zaměřili jsme se i na tento problém. Tričko se sakem je takový studentský model, a ačkoli může vypadat dobře i na dospělém muži, většinou to není nic moc. Nemluvě o tom, že je to opravdu hodně casual. Pokud muž nechce pořád nosit košile, můžete zkusit jako kompromis polo trika. My jsme nakonec vybrali dvě, plus jedno čistě bílé obyčejné tričko; a pak ještě dvě košile v Marks & Spencer, neboť kamarád projevil zájem podívat se taky jinam než do Peeku. V M&S jsme rovnou vyzkoušeli i několik obleků, stejně jako v případě zimních bot spíš proto, aby se kamarád seznámil s různými střihy a barvami. M&S má čtyři základní střihy: regular, tailored, slim a super slim. Regular je očividně pro objemnější pány; ačkoli kamarád není hubeňour a má mírně založeno na budoucí bříško, regular mu nesedí ani náhodou. Když je mu sako akorát v ramenou, vypadá zezadu jako vlající plášť superhrdiny. Tailored je mírně projmutý střih, ale i ten byl moc volný. Teprve slim seděl, i když ne úplně dokonale - něco mezi tailored a slim by bylo to pravé. Super slim je ještě štíhlejší.
Na boty už popravdě nějak nebyla chuť, ale kamarád to chtěl vyřešit a byl i rozhodnutý, jaké chce: hnědé klasické polobotky, které by se daly nosit i k obleku. Tušil, že bude stejně potřebovat ještě černé, a na horké dny si chce pořídit sandály, kterými by nahradil vysloužilé šedohnědé TO, které má v botníku.
Koupil nakonec v Humanicu tyhle koňakové kožené Bugatti. Od té doby už si na chození v "oblekovkách" zvykl, líbí se mu, jak dobře to vypadá i s jinak obyčejným outfitem (kalhoty, rozhalenka), takže až se prý rozpadnou, pořídí si nějaké lepší. (Byl se podívat v Le Premier, takže je jasné, odkud vítr vane.)
Na oblečení nakonec padlo cca 4300 Kč, boty stály asi 2700, což je za model této kvality na můj vkus trochu moc, ale znáte to - když už vás to nakupování moc neba a lepší možnost je v nedohlednu, mávnete nad tím rukou (a odůvodníte si to tím, že jste ušetřili na zlevněných kalhotách).
Oblek
Oblek si kamarád vybral sám podle mých rad, jen si ho nakonec netroufl koupit, takže jsem mu věnovala ještě chvilku času. Šli jsme najisto, jen se mi v obleku ukázal a nechal si ho schválit. Stejný střih byl dostupný v tmavě šedé, černé a módní sytě tmavě modré. Můžete si tipnout, který vyhrál. Nebyla jsem proti, protože se mi tato barva na mužích líbí a je dostatečně formální na svatbu i na důležitější firemní jednání. Samotné kalhoty i sako se pak dají nosit v různých kombinacích. Bílou košili z pěkného materiálu (jemného bavlněného kepru) si kamarád koupil sám. Protože kravatu využije jen výjimečně, koupil si na eBay pár nekomplikovaných základních modelů.
K modrému obleku lze nosit hnědé i černé boty, ale kamarádovi se tak nějak víc líbily černé, a kromě toho chtěl ještě jedny polobotky, protože chodíte-li pořád jen v jedněch, brzo je zničíte. Koupil si pěkné hladké boty v Geoxu, prý ho tak trochu ukecala prodavačka, že jejich speciálních prodyšných podrážek nebude v létě litovat - a poté, co je měl několikrát na sobě a mohl je srovnat s těmi hnědými, hlásil, že je to opravdu znát.
Objevil i kouzlo barevných ponožek a s ním Happy Socks, Socks in Box a Grapenger, kde si koupil jedny žluté proužkované ke žlutému svetru a jedny puntíkované, neboť na vyloženě výrazné modely nemá nervy. Což je samozřejmě v pořádku. To, že jsou v módě barevné ponožky, neznamená, že je na klasice něco špatného. Špatné jsou jen vytahané fusekle z tržnice :)
Oblek stál kolem 4000, boty cca 3500 Kč, ponožky necelých 200 korun za pár a kravaty kolem 50 korun za kus.
Poslední, co kamarádovi chybělo, byly čistě letní boty. Poradila jsem mu, ať to vyřeší nějakými levnými plátěnkami ve stylu conversek, takže si koupil v Deichmannu kecky za pětikilo, mají jich tam dost:
Pokud bude chtít, může si časem pořídit nějaké semišové mokasíny nebo jiné tenisky. Protože rád nosí sandály a nehodlá se jich vzdát, pokračuje v pátrání po nějakém hezkém modelu, což je nadlidský úkol - zvlášť když nemáte rádi žabky a pantofle. Ale úplně beznadějné to není:
Na fotce jsou - v pořadí, jako byste četli - sandály Clarks, Clarks a ještě Clarks, Zign, Dr. Martens a Vagabond.
Hlavní je, že už má doma prakticky všechno, co potřebuje pro to, aby vypadal jako muž - navíc hezky oblečený muž - a ne jako zastydlý puberťák. Tedy padnoucí košile, trička, kalhoty, saka, boty a doplňky v osvědčených barvách a přiměřené kvalitě.
Shrnutí
Když všechno sečtu, vychází mi přibližně 24 000 korun za solidní základní šatník na léto i zimu, ve kterém se dá vymýšlet spousta kombinací.
Nerada bych se dohadovala, jestli je to hodně peněz nebo málo. Mně to přijde dost málo, když se podívám, co všechno jsme nakoupili; výdaje také byly rozložené do zhruba pěti měsíců. Kamarád nepatří mezi ten typ ajťáků, kteří vydělávají 50 000 čistého měsíčně, ale vydat během pěti měsíců 24 000 za oblečení a boty pro něj není likvidační, zvlášť když ví, že je to jednorázové - mnohé z nakoupených věcí mu vydrží několik let (oblek, boty). Počítá ještě s větším výdajem za sandály a tašku (věci nosí po kapsách, jako pracovní používá běžnou černou textilní tašku na notebook, už poněkud obnošenou), jinak už si chce jen podle chuti dokupovat trička, košile nebo kalhoty, např. kraťasy nebo košili s krátkým rukávem na léto - chce se znovu podívat do Zary, kam jsem ho navedla, protože momentálně mají lněnou kolekci pro muže. Zároveň jsem ho upozornila na nástrahy slev a poradila mu, ať si dává pozor na svou oblíbenou modrou: nechť si klidně kupuje další modré věci, ale vyhne se outfitům "tón v tónu". Modré kalhoty + modré sako + modrá košile, je-li každý kus v jiném odstínu, nevypadají dobře.
S novým šatníkem je spokojený a zatím nemá ambice zaměřit se na oblečení víc. Detaily jako kapesníčky do saka, kravaty, výstřední barevné kombinace, fazón a střihů apod. neřeší, zalíbily se mu jen barevné ponožky. Kromě těch zmíněných, které si koupil, by si ještě rád pořídil jednobarevné - červené, modré - a zkusil je zkombinovat se stejně barevnými tkaničkami, což prý viděl na jedné svatbě, kde byl jako host, a zalíbilo se mu to. I na kapesníčky už se ptal, ale zatím používá hlavně detail, který do sak zabudovávají výrobci - vzorovanou podšívku kapsičky, kterou lze povytáhnout, čili takový instantní kapesník.
Při oblékání většinou používá osvědčené kombinace, které jsme spolu sestavili. Naučil se víc dbát na kvalitu a ví, jaké věci se dobře nakupují v secondhandu. Konstatoval, že na pohodlí nijak zvlášť neutrpěl. Do přírody pořád chodí v tričku a mikině, v práci ho výměna trička za polo triko nebo košili nijak neomezila, v kalhotách se cítí stejně jako v džínách, ne-li lépe (v teplém počasí oceňuje vzdušné plátěné kalhoty). Ani na saka si nestěžuje. Vybrali jsme správnou velikost, takže se sako při běžných pohybech netáhne, ani nikam nepadá. V okolí se setkal zatím pouze s pozitivními reakcemi (nepřekvapivě hlavně od žen), jen jeden kolega měl snahu si ho dobírat, ale tím se nenechal rozhodit. A mužským čtenářům MP vzkazuje, aby se taky nenechali a šli do toho :)
Přál by si občas vypadat reprezentativněji
(sám řekl, že si vedle mě občas připadá jako „šupák“), ale zatím
zůstalo pouze u slov. Třeba ho tohle nakopne k nějaké akci. 
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky