Koho by zajímala moje první kolekce, naleznete ji zde: www.femmefataledress.com,
případně na facebooku Femme Fatale Dress, či instagramu pod jménem
femmefatale_dress. 
Díky Peklu jsem si začala užívat pohledy neznámých lidí
31.10.16 | autor Redakce
Esmee, civilním jménem Silvie Kaprálová, vypadá trochu jako Dita von Teese. Málokdo by dnes v krásce v korzetu hledal inženýrku ekonomie. Její módní začátky jsme mohli sledovat právě ve zdejší Inspiraci. Dnes má jedinečný styl a rozumí dobrému šití. Nově si založila i vlastní oděvní značku a její šaty tak můžete koupit v e-shopu.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že byste se ráda věnovala právě módě?
Já sama vlastně ani nevím. U mě to byl spíše takový postupný proces. Když jsem nastupovala na vysokou školu, představovala jsem si svoji budoucí kariéru spíše v oblasti financí a bankovnictví, nic jiného nepřicházelo v úvahu. Před pěti lety jsem začala objevovat Módní peklo, v té době ještě psané formou blogu. Právě to mě přivedlo k většímu zájmu o módu a oděvní průmysl.
Jak jsem ve studiu na univerzitě postupovala dále, začala jsem si uvědomovat, že kancelářská práce pro mne nebude to pravé ořechové. Já jsem spíše živel, který neustále potřebuje ventilovat svoje nápady a organizovat nejrůznější akce a události, proto jsem se začala studovanému oboru čím dál více vzdalovat.
V té době jsem i našla svou šikovnou krejčovou a najednou jsem se nemusela oblékat tak, jak kázaly oděvní řetězce. Najednou jsem si mohla vymyslet prakticky cokoliv, proto jsem se vrhla na retro módu. Postupem času přibývalo pozitivních ohlasů a otázek, kde se takové šaty dají sehnat. Tak jsem si řekla, kdy jindy se věnovat ztřeštěným nápadům, než při studiu na vysoké škole a těsně po něm. Vrhla jsem se do světa módy naplno a začala uvažovat o malé české značce, která by ženám plnila jejich přání.
Když se podívám na Vaše první fotografie na Módním pekle, vidím trochu nesmělou dívku, která se stydí podívat do objektivu. Dnes vypadáte jako sebevědomá osudová žena. Kam se poděla ta nesmělost?
Ta nesmělost postupem let sama zmizela. Uvědomila jsem si, že za to, jak vypadám, bych se neměla stydět, ale naopak bych měla hledat styl, který by mé ženské tvary ještě více podtrhl. A tak jsem se našla v pin up stylu. Snažila jsem se poučit z cenných rad a kritiky. Během let jsem si byla jistější.
Postupně jsem dospěla do bodu, kdy jsem sama se sebou byla opravdu spokojená. A to je právě ten rozdíl, který je poznat i na těch fotografiích tady na Pekle. Začala jsem si užívat pohledy neznámých lidí. Každá pochvala mých šatů, klobouku nebo účesu a celkového stylingu mě nesmírně těší, dodává mi kuráž pokračovat. Reakce zde na Módním pekle a reakce okolí mi pomohly nalézt dříve ztracené sebevědomí a teď si toho plnými doušky užívám.
Na Módním pekle jste čtyři roky. Čím přispělo k Vašemu formování?
Módní peklo mne především naučilo mít ráda samu sebe. Naučila jsem se zde, jak správně oblékat svou postavu, jak vypadat a cítit se dobře. Též se mi zde dostalo spousty cenných rad a milých ohlasů, které mi postupně zvedaly sebevědomí. Součástí Pekla je i odpovídající kritika, ze které jsem se mohla poučit. Čtení a přispívání na tomto webu mi otevřelo oči ve spoustě směrech. Krom retro stylu, ke kterému mě Peklo přivedlo, mi dodalo kuráž a odvahu odlišovat se. Vždycky jsem ráda četla články o šití a materiálech. Četla jsem přínosné diskuse, a tak jsem se přestala trápit nesedící konfekcí, navrhla své první šaty a našla si skvělou krejčovou. Postupem času, i díky hodnocení mých outfitů zde na Pekle, jsme vychytaly společně vhodné střihy a materiály.
Kdybych tehdy před 5 lety nenarazila na Adin blog, o kterém jsem tehdy četla v časopise, nikdy bych se k módě a myšlence založení vlastní značky nedostala.
Vaše outfity vypadají tak skvěle i proto, že umíte nosit a nosíte skvělé korzety.
Korzety tak nějak patří ke stylu, který vyznávám. Ono přeci základem každého modelu inspirovaného pin up je výrazný pas. V 50. letech byly korzety, nebo korzelety (výztuž je z přizpůsobivějšího materiálu - pozn. red.) výbavou každé ženy. Bohužel bez korzetu se autentického dojmu z 50s modelu prakticky nedá dosáhnout. A tak i já jsem před lety začala koketovat s myšlenkou nošení korzetu. Po letech se mi splnil sen a dnes už se mohu pyšnit korzetem z dílny nepřekonatelné české korzetiérky Riwy Nerony.
Čím byste přesvědčila „obyčejnou“ ženu, aby si korzet oblékla?
Korzet je pro mne něco exkluzivního. Je to přeci jen nádherný kus spodního prádla, ve kterém se každá žena bude cítit velice přitažlivě. Také efekt korzetu je prostě úžasný, i když je krátkodobý. Někomu je pocit stažení příjemný a určitě není potřeba nosit korzet neustále. I já si ho nechávám na speciální události, kdy chci oslnit, nebo když se zkrátka chci cítit lépe. Korzetová silueta dovede být oslnivá a poutá pozornost.
Začátečnici bych doporučila nepřehnat utažení korzetu, výsledného efektu lze dosáhnout až po nějaké době nošení, kdy si na korzet zvyknete a postupně utahujete. Také je dobré nepřehnat dobu nošení korzetu, ze začátku třeba hodinu, nebo dvě. Postupem času dobu budete prodlužovat. Každá žena je jiná a je potřeba vyzkoušet, co zrovna komu bude vyhovovat.
A není Vám v korzetu někdy těsno? Musí přece omezovat dýchání…
Budete se divit, ale potíž s dýcháním v profesionálně ušitém korzetu není žádná. Právě Riwaa tvoří korzety tak, aby opravdu stahovaly pouze v pase a v oblasti hrudníku byly volné. S čím je v korzetu potíž, nebo je to možná výhoda, není možné se přejíst. Najíst se můžete, ale sníte menší porci než obvykle, jinak to pro vás bude nepohodlné. Samozřejmě po několika hodinách skýtá mírné nepohodlí to stažení v pase. Ale jak už říkává moje babička, kráso trp…
Jaké máte módní vzory? Inspirujete se v zahraničí nebo i v Čechách?
Musím přiznat, že jsem nikdy neměla vyloženě nějakou svou ikonu, vzor nebo dokonce modlu. Vždycky jsem raději postupně sbírala inspiraci, kde se dalo, a postupně si vytvářela svůj styl. Stačilo mi vidět nádherný materiál, krajku, nebo jemný šifon a už se mi rýsovaly nápady. Pro mne je vždy nejdůležitější kvalita zpracování, proto mne tak inspirují doby minulé. Opravdu se snažíme šít tak, jak se kdysi šilo, s velkým podílem ruční práce.
Ale kdybych měla vzpomenout někoho, kdo je pro mne velmi inspirativní, pak třeba návrhář Christian Dior se svým ikonickým směrem New Look z roku 1947. Každý jeho jednotlivý model je prostě úchvatný a neskutečně nádherný. Ze současnosti bych vyzdvihla především Ditu von Teese. Pokud ve svém životě někoho obdivuji a přeji se mu přiblížit, je to právě Dita. Miluji její excentričnost, smysl pro eleganci a dokonalost. Pro mne je ona zkrátka dokonalou ženou.
V říjnu jste na trh uvedla svou značku Femme Fatale Dress. Co bylo impulsem k jejímu založení a jaká je filosofie značky?
Řekla bych, že to byla především nespokojenost s dnešní konfekcí. Ten trend, kdy se oblečení šije za naprosto minimální náklady v obrovských fabrikách způsobil, že většina konfekce postrádá tvar a je nekvalitně ušita. Takové oblečení může sedět krásně štíhlé ženě, ale ve větších velikostech než 36 už nastává problém. Chybějící záševky a nedostatečné tvarování ze mě vždy spolehlivě udělaly krabici. Šaty bez podšívky a neesteticky zapravené, křivé švy, nerovnoměrná délka… To už byla ona pověstná poslední kapka.
Proto jsem se rozhodla něco změnit. Rozhodla jsem se začít šít opravdu kvalitní a perfektně krejčovsky zpracované šaty. Většina mých modelů vyžaduje ruční zapravení a dlouhé plesové šaty dokonce skrývají celých 9 metrů ručně zapravované záložky. Kvalita ovšem musí jít ruku v ruce s elegancí a slušivými střihy. Našimi modely se snažíme podtrhnout krásu ženské postavy. Často říkám, že ve Femme Fatale Dress nevěříme na trendy, ale věříme na styl a tradiční krejčovské řemeslo. Koneckonců přesvědčit se o tom můžete sami, koupí našich šatů. Jsem ráda, že začínáme jako malá značka. Dává mi to možnost se každé zákaznici věnovat individuálně a je to pro mne obrovská zkušenost.
Silvie
na říjnové přehlídce značky Femme Fatale DressVaše značka se jmenuje Femme Fatale Dress. Jak si představujete femme fatale, pro které jsou šaty určeny?
Být femme fatale není o vzhledu, je to o tom, jak se žena cítí a jak je sama se sebou spokojená. Ta spokojenost a zdravé sebevědomí z ní vyzařuje na dálku. Tohle je žena, která ví, co chce. Ví, že je krásná a nebojí se to přiznat, je to zkrátka femme fatale.
Já osobně nevěřím na dokonalost předkládanou módními magazíny. Každá jsme jiná a každá z nás může být krásná a právě ty nedokonalosti jsou to, co nás odlišuje. Uměním pak je zdůraznit to, co na sobě máme rády, a neupozorňovat na případné nedostatky. Tohle je filosofie mé značky (femmefataledress.com), to bych chtěla předat všem ženám.
Co byste tedy ženám na závěr vzkázala?
A tak milé ženy, ať jsme takové, či makové, štíhlé, nebo s křivkami, vysoké, či malé, zralejší, či mladší, buďme hrdé na to, že jsme ženami. Ráda bych, aby nám všem nechybělo zdravé sebevědomí a moje šaty by měly být onou pověstnou třešničkou na dortu, nádherným doplňkem femme fatale. Svou odpověď bych zakončila slovy klasika. Už pan Werich měl v této otázce jasno: „Vona to byla hezká ženská, to vám byla hezká ženská … a když šla, to jemine něco šlo, teda ta si to nesla, co k ní patřilo."
Při té záplavě ošklivých věcí
v prodejnách prostě potřebujeme pozvednout! Kéž nás to tak cítí víc a
víc, aby se na trh dostali věci, které z nás nebudou dělat strašáky
do zelí!
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky