Ševcovská historie
21.06.14 | autor Ada
Na víkend tu pro vás mám report z jedné víkendové návštěvy: byla jsem se podívat na výstavě "Ševcovské řemeslo" v muzeu v Kamenném domě. Výstava je malá, ale zajímavá.

Výstava se věnuje konkrétně místním (kutnohorským) ševcům a jejich výrobkům převážně z konce 19. a začátku 20. století. Například tyto dámské střevíce jsou z přelomu 19. a 20. století a byly vyrobeny v kutnohorské Strakoschově továrně. (Továrna nejvíce prosperovala právě před první světovou válkou. Za druhé světové války byla arizována, po válce znárodněna komunisty, začleněna pod národní podnik Svit a nakonec zrušena; zbytek výroby se přestěhoval do Zruče nad Sázavou.)
Dětské botičky, vlevo z hnědé, vpravo z černé kůže:
Sametový dámský pantofel je vyšívaný pokládanou zlatou nití a dracounem (to jsou ty klikaté kousky) a pochází z pol. 19. století:
V bílých lodičkách z hedvábného atlasu se v roce 1888 vdávala Jiřina Brousková. Kutnohorské České muzeum stříbra vlastní i její svatební šaty, které si můžete prohlédnout na této stránce.
Svršek dětské botičky z 2. poloviny 19. století. Svršky šili svrškaři, od nichž potom práci přebíral švec. Dobrý švec ale dokázal botu vyrobit celou.
Detail svršku dámské boty z 2. pol. 19. století, na kterém jsou vidět i spodní výztužné a podšívkové vrstvy.
Dřevěné podpatky z 2. pol. 19. století. Ty vzadu jsou už potažené kůží.
Válečné podrážky (z 1. světové války, podobné se však používaly i za 2. sv. války) z kousků dřeva. Nedostatek kůže na podešve nutil ševce vynalézat náhradní řešení.
Dámské a pánské boty ve stejném stylu, které vyrobil švec pro sebe a svou manželku:

Jak se obuv v dobách ševcovských řemeslníků vyráběla? Kůže se řezala nožem zvaným knejp. Svršek sestával z vrchní kůže, výztužných částí (např. opatek, štajfka - výztuž špičky) a ševcovských pláten. Všechno se slepilo, sklepalo kladívkem a svršek se natáhl na kopyto. Postupně se napínal pomocí kleští a přicvikával ke kopytu cvikacími floky - malými ostrými hřebíčky bez hlavičky. Při šití se pak tyto hřebíčky postupně vytahovaly. Svršek se pak připevnil k podešvi, přidal se podpatek a bota se dokončila; ke spojování jednotlivých částí se používalo šití nebo flokování, kůže se napouštěla voskem a leštila.
Na následujících fotkách jsou některé nástroje a potřeby ze ševcovské dílny z 2. pol. 19. a začátku 20. století.
5: kopyta a formy
6: hladítko neboli fidlátko
7: obuvnické šídlo
8: čárkovač na stlačování a slisování okrajů kůže
9: knejp, nůž na řezání kůže
10 a 11: průbojníky a rozrážečky na vytváření ozdobných dírek a dírek na šněrování
12: hranořízek na začišťování a úpravy okrajů
13: kostka (protože z kosti) na hlazení a domačkávání podešve
15: hák na vytahování kopyta z hotové boty
21: včelí vosk (na mazání nití - dratví)
22: floky
23: ševcovská kovadlina
24: štípací kleště
vpravo dole jsou podrážkové cvočky a kovové háčky a knoflíčky na zapínání bot
Dnešní výrobci ručně šitých bot mnohé z těchto nástrojů stále používají (napínací kleště, cvikací hřebíčky, hladítka, průbojníky).
Tip: kdybyste měli do Kutné Hory cestu, chtěli se na výstavu podívat a bylo zrovna vedro, kupte si i vstupenku do lapidária. Je tam taková zima, že se budete ven na slunce těšit :)
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky